15 C 226/2014-194

Rubrum

Okresní soud v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Bohumila Vašáka a přísedících Věry Malachové a Jaroslavy Tomášové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] pro zaplacení částky ve výši 96 000 Kč takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 96 000 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení v částce 71 334 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou domáhal na žalovaném zaplacení částky 105 00 Kč s přísl. jako nároku na odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění. V žalobě žalobce tvrdil, že byl u žalovaného zaměstnán na základě dohody o provedení práce jako staniční pracovník a pracovník na pomocné práce v areálu [anonymizováno] sud [obec] a okolí. Dohoda o provedení práce byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena dne 1. 7. 2011, a to na dobu určitou do 31. 8. 2011. Dne 27. 8. 2011 žalobce utrpěl jako zaměstnanec žalovaného pracovní úraz na bobové dráze, kterou použil na příkaz vedoucího pracovníka pana [příjmení], aby se dopravil na své pracoviště na horní stanici lanové dráhy. Žalobce nastoupil do odstaveného bobu a vyjel do horní stanice lanové dráhy, kde se bob odpojil od vlečného lana. V tuto chvíli nezačaly účinkovat brzdy bobu a bob se rozjel drahou. Žalobce z rozjetého bobu vyskočil a způsobil si poranění levé dolní končetiny. O svém úrazu obratem telefonicky informoval pracovníka pana [příjmení], který mu zranění ošetřil a zavolal záchrannou službu. Žalobce svůj úraz žalovanému jako zaměstnavateli nahlásil jako pracovní úraz a žádal, aby jeho úraz byl jako takový posuzován. Žalovaný však posouzení úrazu žalobci jako pracovního úrazu odmítal. Žalobce se následně obrátil na [anonymizováno] inspektorát práce pro [anonymizováno] a Liberecký kraj a podal podnět k prošetření celé věci. Oblastní inspektorát práce pro [anonymizováno] a Liberecký kraj provedl na základě podnětu žalobce kontrolu, při níž zjistil, že žalobci jako zaměstnanci nebyl předán záznam o úrazu a tento záznam nebyl zaslán ani příslušnému inspektorátu práce ani zdravotní pojišťovně žalobce a zdravotní pojišťovně žalovaného, u níž je žalovaný pojištěn pro případ své odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu. Žalobce byl po úrazu dne 27. 8. 2011 [anonymizováno] v Krajské nemocnici [obec] poté, co byl přijat na úrazové ambulanci k revizi poranění a dovyšetření levé dolní končetiny (lýtka). Jeho úraz si vyžádal i [anonymizováno], které se žalobce podrobil dne 27. 8. 2011 Hospitalizován byl až do 13. 9. 2011. Žalobce byl nadále ošetřován ambulantně. Z pracovního úrazu však žalobci zůstaly trvalé následky spočívající ve ztrátovém poškození nervu. Žalobce není schopen aktivního pohybu nohy, nemůže zvedat špičku. Kvůli úrazu musí trvale nosit protetickou pomůcku. Žalobce si nechal následně MUDr. [jméno] [příjmení], praktickým lékařem pro dospělé vypracovat bodové hodnocení pracovního úrazu a trvalých následků. Lékař způsobený úraz obodoval na 875 bodů, přičemž hodnota jednoho bodu činí 120 Kč. Žalobci tak vznikl nárok na odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění v rozsahu 875 bodů x 120, tj. 105 000 Kč. Žalobce se pokusil o smírné řešení sporu, vyzval žalovaného k úhradě částky v celkové výši 105 000 Kč. Žalovaný si výzvu převzal, ale nikterak na ní nereagoval.

2. Žalovaný nárok žalobce neuznal. Ve svém písemném vyjádření k žalobě uvedl, že je přesvědčen, a to i nadále přes závěr oblastního inspektorátu práce, že se v tomto případě nejednalo o pracovní úraz. Úraz se žalobci stal při cestě na jeho pracoviště, přičemž jeho pracovištěm resp. místem k plnění pracovních úkolů byla horní stanice lanové dráhy, úraz se stal i mimo pracovní dobu. Na svá pracoviště se zaměstnanci dopravují vlastními prostředky, stejně tak i žalobcova povinnost dostavit se na své pracoviště, tedy horní stanici lanové dráhy, kde jeho pracovní činnost po celou směnu probíhala, začínala i končila, byla pomocí vlastních prostředků, a to buď pěšky do kopce nebo automobilem na parkoviště k horní stanici lanové dráhy. Pokud se zaměstnance přepravuje jiným způsobem, tak pouze s vědomím jiného odpovědného pracovníka zaměstnavatele, který má možnost takovou přepravu zajistit a samozřejmě s jeho asistencí. Zaměstnanec ovšem na takovou přepravu nemá nárok, a pokud tedy příslušný odpovědný pracovník takovou přepravu neumožní (nejčastěji pomocí čtyřkolky, samozřejmě s obsluhou) nebo pouze ve výjimečných případech na bobu bobové dráhy, ale rovněž i s obsluhou) je zaměstnanec povinen dopravit se na své pracoviště sám pomocí vlastních prostředků. Žalobce v tomto případě bez vědomí vedoucího směny i kohokoliv jiného v jejich nepřítomnosti, kdy první byl krátkodobě nepřítomen v kanceláři u dolní stanice lanové dráhy a druhý byl na pravidelné kontrole bobové dráhy, svévolně užil prostředek zaměstnavatele, překonal překážku a sám, aniž by kohokoliv požádal a upozornil na svoji přítomnost, natož aby mu od zaměstnavatele tento způsob dopravy byl umožněn s asistencí, se nechal vyvézt nepřipoutaný bobem připraveným pro kontrolní jízdu vedoucího směny a na konci vleku začal z rozjetého bobu vystupovat. Tím porušil veškeré bezpečnostní předpisy bobové dráhy, navíc užil zcela neoprávněně zaměstnavatelův prostředek a v přímé souvislosti s tímto svým postupem si přivodil úraz. Žalovaný je tedy přesvědčen, že jelikož se jednalo o úraz, který se stal cestou do zaměstnání, v tomto případě cestou na místo určené k plnění pracovních úkolů, byť za neoprávněného a zcela svévolného užití prostředků zaměstnavatele a bez jeho vědomí, nejedná se o pracovní úraz. Nic na tom nemění ani skutečnost, že žalobce měl v tu dobu u sebe klíče od horní stanice lanové dráhy a pokladnu, když tyto věci vzal zase zcela svévolně bez vědomí vedoucího směny za jeho krátkodobé nepřítomnosti v kanceláři u dolní stanice lanové dráhy a bez toho, aniž by toto bylo v jeho náplni práce, když toto zajišťoval právě vedoucí obsluhy horní stanice, nikoliv žalobce.

3. Z dohody o provedení práce ze dne 1. 7. 2011 soud zjistil, že dohoda byla uzavřena účastníky na dobu určitou do 31. 8. 2011, žalobce byl u žalovaného zaměstnán jako staniční pracovník a pracovník na pomocné práce v areálu [anonymizována dvě slova] [obec] a okolí. Z propouštěcí zprávy Krajské nemocnice [obec] 13. 9. 2011 bylo zjištěno, že žalobce byl hospitalizován od 27. 8. 2011 do 13. 9. 2011. Ze zpráv o ambulantním vyšetření ze dne 15. 9. 2011 a 13. 6. 2013 bylo zjištěno, že žalobce byl nadále ošetřován v Krajské nemocnici [obec] ambulantně. Ze zprávy o bodovém hodnocení úrazu ze dne 5. 12. 2013 vypracované MUDr. [jméno] [příjmení] bylo zjištěno bodové hodnocení úrazu ze dne 27. 8. 2011 875 body. Ze sdělení [anonymizováno] inspektorátu práce pro [anonymizováno] a [územní celek] ze dne 23. 12. 2012 soud zjistil, že IPB sděluje žalobci, že žalovanému bylo uloženo předat záznam o úrazu žalobci příslušnému OIK zdravotní pojišťovně, u které je pracovním úrazem postižený žalobce pojištěn a organizační jednotce příslušné pojišťovny, u které je zaměstnavatel pojištěn pro případ své odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu. Z protokolu o úrazu bez data se zjišťuje, že stanice lanové dráhy se nachází na vrcholku kopce [obec] u kapličky a je vzdálená 900 metrů od parkoviště. Pracovníci (staniční) se na tuto stanici dopravují pomocí čtyřkolky, když není čtyřkolka z nějakého důvodu k dispozici (porucha zásobování), přepraví se obsluha (staniční) na bobu bobové dráhy. Na konci vleku bobové dráhy se bob zastaví, z bobu se vystoupí a bob se pošle po odbrzdění do stanice (na celé dráze, tedy 1 000 metrů, je možno kdekoli bezpečně vystoupit na vleku 500 metrů po výpadku elektrické energie nebo poruše zařízení také). Vzhledem k věku pana [celé jméno žalobce] se tento způsob dopravy nepraktikoval až do 22. 8. 2011, kdy byl pan [celé jméno žalobce] za dozoru a součinnosti pracovníků bobové dráhy převezen na horní stanici pomocí bobu. Dne 27. 8. 2011 v 8:30 přišel pan [celé jméno žalobce] do služby, na dolní stanici lanové dráhy si vyzvedl klíče a pokladnu a odešel na bobovou dráhu, kde si odsunul zábranu, odbrzdil odstavený bob připravený pro kontrolní jízdu vedoucího směny, na který usedl a bez připoutání odjel. Službu konající pracovník [jméno] [příjmení] byl v této době na kontrole dráhy, když přímo z bobu drahou projíždí a vše sleduje. Vedoucí směny a zástupce NLD byl v té době na toaletě ve správní budově. Pan [celé jméno žalobce] nikomu neoznámil, že odjíždí a nebyl tedy pod žádnou kontrolou. Když dojel na konec vleku, bob se automaticky odpojil od lana, ale zablokované brzy neúčinkovaly a bob se rozjel drahou. Pan [celé jméno žalobce] ve strachu, že není připoután, z rozjetého bobu vyskočil a poranil si levé lýtko. Sám si zavolal tel. o pomoc pana [příjmení], nikdo z přítomných pracovníků nevěděl, kde pan [celé jméno žalobce] je. Na pomoc přijel pan [příjmení], v té době zástupce vedoucího provozu, zavolal záchranku a ošetřil zraněnou část nohy. Po příjezdu záchranky byl pan [celé jméno žalobce] transportován po svahu čtyřkolkou k sanitě. Na dotaz personálu záchranky, zda se jedná o pracovní úraz nebo o úraz způsobený druhou osobou odpověděl, že ne, že úraz si zavinil sám. Liberační důvody: zraněný si počínal v rozporu s obvyklým způsobem chování a porušil pravidla bezpečnosti a ochrany zdraví. Jednal lehkomyslně a musel si vzhledem ke své kvalifikaci a skutečnostem být vědom, že si může způsobit škodu na zdraví. Z potvrzení o zkoušce ze dne 18. 6. 2011 soud zjistil, že žalobce vykonal 18. 6. 2011 zkoušku z vnitřních předpisů dopravce dle PPLD, MPBP. Ze znaleckého posudku ze dne 3. 7. 2017 [celé jméno znalce] soud zjistil, že hodnocení následků úrazu ze dne 27. 8. 2011 bylo možné pro bolestné provést nejdříve v listopadu 2011, pro ztížení společenského uplatnění v lednu 2013. Z rozhodnutí OIP pro [anonymizováno] a [územní celek] ze dne 27. 9. 2012 č.j. 3922/7.30/12/15.2.-1 soud zjistil, že oblastní inspektorát zamítl námitky kontrolované osoby (žalovaného) proti výsledku přezkoumání protokolu o kontrole. V odůvodnění uvedl, že předmětem kontroly provedené inspektorem OIP bylo splnění povinností stanovených § 105 zákoníku práce a nařízení vlády č. 201/2010 Sb. Námitky, které uplatnila kontrolovaná osoba proti kontrolním zjištěním lze rozdělit do dvou skupin. Předně popírá, že k úrazu došlo při plnění pracovních povinností nebo v přímé souvislosti s plněním pracovní úkolů. Druhou skupinou námitek jsou liberační důvody spočívající v jednání na straně zaměstnance. Skutečnosti týkající se výkonu práce byly vyvráceny obsahem dohody o provedení práce i některými tvrzeními kontrolované osoby. Skutečnost, zda si zavinil či spoluzavinil zaměstnanec úraz sám, je z hlediska předmětu kontroly a kontrolních zjištění irelevantní.

4. Z účastnické výpovědi žalobce se zjišťuje, že nebyl proškolen pro obsluhu bobové dráhy, ale pro práci na lanové dráze. Práce, které provozu na lanové dráze předcházely, proto jeho pracovní doba začínala dříve než v 9:00 hodin, neboť si nejprve musel vyzvednout klíče od budovy horní stanice a pokladnu, kde byly pokladní hotovost a jízdenky a provozní deník. Není pravdou, že by do kanceláře vnikl neoprávněně, všechny provozní budovy jsou elektronicky zabezpečené, musejí být tedy nejdříve odblokovány, což prováděl vedoucí směny. Jízdu bobem absolvoval třikrát. Poprvé to bylo za asistence pana [příjmení], který mu i vysvětloval, co má kde dělat. Podruhé jel bez něj na jeho příkaz. Potřetí potom se stal úraz, a to opět jel na jeho příkaz. V den úrazu mu pan [příjmení] řekl, že čtyřkolka není, a proto pojedu bobovou dráhou nahoru sám. Řekl mi tedy běž na bobovku, pojedeš nahoru. Není pravdou, že by svévolně překonal překážku, tu musel odstranit, aby neprocházel turniketem, kde se musí platit. Dělalo se to tak vždycky. Když si pro něco šel, odstraňovalo se zábradlí, které mělo bránit veřejnosti, aby tam nechodila. Pokud se týče školení pro provoz na bobové dráze, pan [příjmení] mu říkal, že je starý a bobovou dráhou jezdit nebude, takže ho ani neškolil. V den úrazu byla bobová dráha v běhu, předpokládal, že strojník je ve strojovně. Připoutaný nebyl, bylo mu řečeno, aby se nepoutal, aby bob mohl odjet. Brzdy byly zablokovány bezpečnostním pásem, aby když se z něho nahoře vystoupí, nebrzdily a bob mohl sám dojet dolů. Když přijel nahoru, bob se nezastavil, nemohl z něj vystoupit, protože měl s sebou na klíně velký batoh. Bál se, že by v těch serpentinách se mohlo něco stát, proto z bobu vyskočil.

5. Ze svědecké výpovědi ing. [jméno] [příjmení] [příjmení] se zjišťuje, že mu ráno pan [celé jméno žalobce] volal, že leží na horní stanici bobové dráhy a má zraněné lýtko. [příjmení] tedy na čtyřkolku, vzal obvazový materiál a vyjel na horní stanici, kde mu lýtko obvázal a zavolal záchranku, která ho odvezla do nemocnice. Nevzpomíná si, že by pan [celé jméno žalobce] již dříve použil bobovou dráhu, ale mohlo k tomu dojít. Pan [celé jméno žalobce] byl brigádník, pracoval jako staniční pracovník a jeho pracovištěm byla horní stanice lanové dráhy. Co se týče pracovního dne pana [celé jméno žalobce], tak se měl při příchodu do práce hlásit vedoucímu strojníkovi. Pracovníky potom do horní stanice vozili čtyřkolkou. Pak přišel zákaz jezdit čtyřkolkou. [příjmení] [celé jméno žalobce] vzhledem k jeho věku, aby nemusel chodit pěšky, několikrát převezli bobem, nepamatuje si kolikrát. Pokyn k tomu, aby použil pan [celé jméno žalobce] bobovou dráhu, mu nedal, protože ho v tu dobu ani neviděl. Poprvé ho viděl, až když ho jel ošetřit. O tom, že by mu dal pokyn jiný, strojník neví, ale asi by to neudělal. [příjmení] [celé jméno žalobce] by buď vyvezl sám, nebo by ho vyvezl jiný strojník.

6. Ze svědecké výpovědi MUDr. [jméno] [příjmení] vyplývá, že je ošetřujícím lékařem pana [celé jméno žalobce], ale na léčení úrazu pana [celé jméno žalobce] se nepodílel, neboť takový úraz přísluší specialistům. Při bodovém ohodnocení vycházel z předpisu Ministerstva zdravotnictví, dále ze zpráv o ambulantním vyšetření, zejména ze zprávy z 13. 6. 2013 a další zprávy z roku 2014, které mu v podstatě potvrdily správnost bodového ohodnocení, které provedl v roce 2013. Na otázku, kdy byl ustálen zdravotní stav žalobce, svědek odpověděl, že si myslí, že to bylo v době, kdy traumatolog podává zprávu. Zdravotní stav pacienta byl od počátku špatný a dá se říci, že není v pořádku doposud.

7. Svědek [jméno] [příjmení] vypověděl, že v době, kdy se panu [celé jméno žalobce] stal úraz, tak ho neviděl, byl na kontrolní jízdě. Jak se běžně pan [celé jméno žalobce] nahoru dopravoval, neví, netuší to, neboť se střídali. [příjmení] ho ale nevyvážel. Na horní stanici lanovky se převážně dopravovali čtyřkolkou, pak přišel příkaz, že čtyřkolka se používat nebude a dopravovali se nahoru bobovkou. [příjmení] si do bobu, osoba, která se převážela, seděla vpředu, ten, který vyvážel, seděl vzadu, neboť ovládal brzdy. [příjmení] dráha měla jednoho člena k obsluze, a pokud vjel někdo na kontrolní jízdu, tak dole nikdo nebyl. V době, kdy prováděl kontrolu bobové dráhy, tak bobová dráha nebyla otevřená pro veřejnost, byla tam dřevěná zábrana, kterou ale mohl kdokoliv odstranit. Byl tam ale turniket, který byl zamčený, nikdo by jím neprošel.

8. Svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že v době, kdy se stal panu [celé jméno žalobce] úraz, byl na dovolené. Že mu to volal inženýr [příjmení]. Do horní stanice lanové dráhy se běžně pracovníci dopravovali čtyřkolkou nebo autem. Ve výjimečném případě se přiblížili pomocí bobové dráhy, neboť pracovníci byli zároveň jako strojníci, tak staniční pracovníci o jízdě na bobu poučeni. V případě brigádníků, jako pan [celé jméno žalobce] byli dopravováni čtyřkolkou. Pokud byla čtyřkolka v opravě, tak byli přiblíženi boby, kdy s nimi jel pracovník bobové dráhy. Seděli buď vpředu nebo na druhém taženém bobu. Zákazníci mohou kdykoliv během jízdy vystoupit na lávkách bobové dráhy buď při přerušení elektrické energie nebo se bob může při jízdě dolů zastavit, pokud zákazník dostane strach a chce vystoupit. O tom, jak posílat bob dolů bez účinných brzd jsou strojníci proškoleni a mohou to provádět jen oni. Zhruba týden před úrazem byl pan [celé jméno žalobce] pomocí pracovníka dopraven na horní stanici bobové dráhy. V době, kdy se mu stal úraz, mu bylo řečeno, že si pan [celé jméno žalobce] vyzvedl klíče, překonal zábranu, tím se vyhnul turniketu, který byl zamčený, nasedl do bobu, který byl připraven pro inženýra [příjmení]. Ve stanici v té době nikdo nebyl, neboť strojník bobové dráhy pan [příjmení] vykonával kontrolní jízdu. Po té, co se stal úraz panu [celé jméno žalobce], když se vrátil z dovolené, navštívil ho v nemocnici a pan [celé jméno žalobce] mu sám říkal, že to byla jeho chyba a za blbost se platí. Po dvou měsících mu potom řekl, že chce nějaké peníze a pokud s tím nebudou souhlasit, nahlásí to inspektorátu bezpečnosti práce.

9. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné informace podstatné pro rozhodnutí ve věci, proto se jejich hodnocením v rozsudku nezabýval.

10. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: dne 27. 8. 2011 v 8:30 hod. přišel žalobce do zaměstnání. Na dolní stanici lanové dráhy si vyzvedl klíče a pokladnu a odešel na bobovou dráhu, kde si odsunul zábranu, odbrzdil odstavený bob připravený pro kontrolní jízdu vedoucího směny pana [příjmení], na který usedl a bez připoutání odjel. Službu konající pracovník [jméno] [příjmení] byl v té době na kontrole dráhy, kdy přímo z bobu projíždí dráhou a vše sleduje. Vedoucí směny, pro kterého byl bob původně připravený, byl ve správní budově. Žalobce nikomu neoznámil, že odjíždí a nebyl tedy pod žádnou kontrolou. Žalobce cestoval s těžkým batohem, který mu znemožnil vystoupit, když bob dojel na konec vleku a automaticky se odpojil od lana. Zablokované brzdy neúčinkovaly a bob se rozjel dolů. Žalobce ve strachu, že není připoután, v panice z rozjetého bobu vyskočil a poranil si levé lýtko. Telefonicky si zavolal pana [příjmení], v té době zástupce provozu, který mu zranění ošetřil a zavolal záchrannou službu. Žalobce byl po úrazu dne 27. 8. 2011 hospitalizován v Krajské nemocnici [obec]. Jeho úraz si vyžádal operaci, které se žalobce podrobil téhož dne. Z nemocnice byl propuštěn 13. 9. 2011. Praktický lékař pro dospělé MUDr. [jméno] [příjmení] vypracoval bodové ocenění úrazu a trvalých následků, které celkem obodoval 875 body.

11. Podle § 106 odst. 4 písmeno c) a d) ZP každý zaměstnanec je povinen dbát podle svých možností o svou vlastní bezpečnost, o své zdraví i o bezpečnost a zdraví fyzických osob, kterých se bezprostředně dotýká jeho jednání, případně opomenutí při práci. Znalost základních povinností vyplývá z právních a ostatních předpisů a požadavků zaměstnavatele k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, je nedílnou a trvalou součástí kvalifikačních předpokladů zaměstnance. Zaměstnanec je povinen dodržovat právní a ostatní předpisy a pokyny zaměstnavatele k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, s nimiž byl řádně seznámen a řídit se zásadami bezpečného chování na pracovišti a informacemi zaměstnavatele. Dodržovat při práci stanovené pracovní postupy, používat stanovené pracovní prostředky, dopravní prostředky, osobní ochranné pracovní prostředky a ochranná zařízení a svévolně je neměnit a nevyřazovat z provozu.

12. Podle § 380 odst. 1 ZP pracovním úrazem pro účely tohoto zákona je poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo – li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

13. Podle § 380 odst. 2 ZP jako pracovní úraz se posuzuje též úraz, který zaměstnanec utrpěl pro plnění pracovních úkolů.

14. Podle § 380 odst. 3 ZP pracovním úrazem není úraz, který se zaměstnanci přihodil na cestě do zaměstnání a zpět.

15. Podle § 366 odst. 1 ZP zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za škodu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

16. Podle § 367 odst. 1 písm. a) ZP zaměstnavatel se zprostí odpovědnosti zcela, prokáže – li, že škoda vznikla tím, že postižený zaměstnanec jejím zaviněním porušil právní nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány.

17. Žalovaný se bránil nejprve tím, že úraz, který se stal žalobci, není pracovním úrazem. Dle žalobce se úraz žalovaného stal při cestě na pracoviště mimo jeho pracoviště a mimo jeho pracovní dobu. Skutečnost, že žalovaný měl u sebe věci sloužící k výkonu práce (klíče a pokladnu) byla pouhou náhodou, resp. neoprávněným zásahem z jeho strany, kdy využil nepřítomnosti odpovědného pracovníka. Námitka žalovaného, že se nejednalo o pracovní úraz, vycházela z tvrzení, že pracovištěm žalobce byla horní stanice lanové dráhy, byl zaměstnán výhradně jako obsluha horní stanice a jeho pracovní činnost tam po celou směnu začínala, probíhala a končila. Tomu ale odporuje obsah dohody o provedení práce uzavřené dne 1. 7. 2011, ve které je specifikováno pracoviště žalobce:„ areál [anonymizována dvě slova] [obec] a okolí“. Obsahu dohody o provedení práce neodpovídá ani další námitka, podle které byl žalobce zaměstnán výhradně jako obsluha horní stanice, kdy v dohodě o provedení práce jsou rovněž uvedeny„ pomocné práce v areálu [anonymizována dvě slova] [obec] a okolí“. Tvrzení, že k úrazu došlo v mimopracovní době, žalovaný nijak nedoložil, když ujednání o pracovní době není předmětem dohody o provedení práce. Neprůkazné je rovněž tvrzení, že žalobce měl u sebe věci sloužící k výkonu práce náhodou. Skutečnost, že měl„ kdokoli“ volný přístup ke klíčům a k pokladně a dokonce k bobům, když jeden bob využil k přepravě, aniž by se jednalo o standardní postup, působí nevěrohodně. Vysvětlení existence či neexistence pracovního úrazu soud převzal z rozhodnutí OIP pro [anonymizováno] a [územní celek] ze dne 27. 2. 2012, se kterým se soud, co se týče, zda se jednalo či nejednalo o pracovní úraz, ztotožnil. Soud má tedy za prokázané, že úraz žalobce je pracovním úrazem. Z výpovědí svědků inženýra [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že pro dopravu pracovníků do horní stanice lanovky se běžně používala především čtyřkolka, neboť bobová dráha je pouze do poloviny kopce a zbytek se musí dojít pěšky. [příjmení] dráha se používala v době, kdy nebyla čtyřkolka k dispozici. Přiblížení pomocí bobové dráhy prováděli pracovníci, kteří byli o jízdě na bobu poučeni (strojníci, staniční pracovníci). Žalobce jako brigádník proškolen na bobovou dráhu nebyl. Přiblížení brigádníků se provádělo tak, že s nimi jel pracovník bobové dráhy. Žalobce neprokázal, jak tvrdil v žalobě, že mu byl v den úrazu dán příkaz vedoucího pracovníka pana [příjmení], aby použil bobovou dráhu k dopravě na své pracoviště na horní stanici lanové dráhy. Svědek ing. [jméno] [příjmení] [příjmení] to popřel, výslovně uvedl, že pokyn, aby pan [celé jméno žalobce] použil bobovou dráhu, mu nedal, protože ho v tu dobu ani neviděl. Poprvé ho viděl, když ho ošetřoval. Svědek dále uvedl, že neví, že by mu pokyn dal jiný strojník. Podle něj by ho tento strojník sám vyvezl. I svědek [jméno] [příjmení] vypověděl, že neví, že by panu [celé jméno žalobce] byl dán pokyn k samostatnému použití bobové dráhy. V době úrazu pana [celé jméno žalobce] taky neviděl, prováděl kontrolu bobové dráhy, která pro veřejnost v tu dobu nebyla otevřena. Žalovanému nelze vytýkat, že v době úrazu se na nástupišti nenacházela žádná obsluha, která by žalobci s dopravou na bobové dráze pomohla, a proto sám usedl do bobu a nechal se vyvézt nahoru. Jak vypověděl svědek [jméno] [příjmení], bobová dráha měla jednoho člena k obsluze a pokud vyjel, a jak se taky stalo na kontrolní jízdu, tak dole nikdo nebyl. Navíc bobová dráha nebyla pro veřejnost otevřena, byla tam dřevěná zábrana a uzamčený turniket. Žalobce měl tedy počkat na tohoto pracovníka a ne bez jeho vědomí vstoupit do prostoru bobové dráhy, když zákaz vstupu je viditelně označen a odjet bobem připraveným pro jiného pracovníka. Námitku žalobce, že žalovaný porušil své povinnosti na úseku bezpečnosti práce, když neproškolil žalobce pro provoz bobové dráhy a dopravu po bobové dráze, kterou nejenže žalobci umožnil, ale přímo ji nakázal, neshledal soud důvodnou. Žalobce nebyl určen jako obsluha bobové dráhy, tudíž nebyl proškolen jako strojník bobové dráhy. Žalobce byl staničním pracovníkem lanové dráhy, jeho pracoviště nebyla bobová dráha, ale horní stanice lanové dráhy, a pokud použil bobovou dráhu, tak jel v podstatě jako zákazník, který věděl, jak používat brzdy a jak se má připoutat, o čemž je zákazník běžně strojníkem poučován. Pokud se týče tvrzení žalobce, že mu dopravu po bobové dráze žalovaný přímo nakázal, tak tvrzení žalobce nijak neprokázal a pracovník, který tak měl dle žalobce učinit, to výslovně popřel.

18. Vzhledem k uvedenému dospěl soud k závěru, že k úrazu žalobce došlo z důvodu jeho neopatrnosti, bez zavinění žalovaného. Žalobce použil bobovou dráhu svévolně, bez vědomí příslušných pracovníků, na které ani nepočkal, aby mu s dopravou pomohli, jak bylo pravidlem. Žalobce překonal zábrany k bobové dráze, vstoupil do jejích prostor, kde se bez přítomnosti obsluhy nesmí nikdo zdržovat, což je i viditelně označeno. Odbrzdil stojící bob připravený k následné další prověrce dráhy. Odbržděným bobem se nechal odvézt nahoru, kde mu těžký batoh, který si nesl, neumožnil vystoupit na určeném místě. Odbržděný bob nezastavil, žalobce v panice z bobu vyskočil, ačkoliv jsou dále na bobové dráze místa k bezpečnému vystoupení a ani v případě jízdy dolů bez brzd nehrozí nebezpečí vyjetí z bobové dráhy. Škodu, která úrazem nastala, si žalobce způsobil sám, když svým zaviněním porušil ust. § 106 odst. 4 ZP, kdy každý zaměstnanec je povinen dbát podle svých možností o svou vlastní bezpečnost. Je proto dán důvod zproštění odpovědnosti žalovaného dle § 367 odst. 1 písm. a) ZP. S ohledem na tyto skutečnosti má soud stejný názor jako žalovaný, že žalobce svůj nárok neprokázal, jeho případný nárok je částečně promlčený a žalovaný se na základě § 367 odst. 1 písm. a) ZP zprostil odpovědnosti zcela. Soudu proto nezbývalo nic jiného než žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

19. Takto bylo rozhodnuto ve věci poprvé rozsudkem č.j. [číslo jednací], přičemž k odvolání žalobce byl rozsudek zmíněný shora částečně potvrzen, a to co do částky 9 000 Kč a v rozsahu částky 96 000 Kč, a pokud šlo o náklady řízení byl rozsudek zrušen. Odvolací soud měl za to, že soud I. stupně nesprávně vyhodnotil jednání žalobce, když je označil za neopatrné a dospěl přitom k závěru, že byly naplněny liberační důvody pro spuštění odpovědnosti podle § 367 odst.1 písm.a) ZP. Odvolací soud zdůraznil, že existuje kvalitativní rozdíl mezi důvodem k částečnému zproštění odpovědnosti zaměstnavatele pro porušení bezpečnostních předpisů z důvodů lehkomyslného jednání zaměstnance. V prvním případě jde o zaviněné porušení bezpečnostního předpisu nebo pokynu, které je jednou z příčin úrazu a v případě lehkomyslného jednání nejde ani nesmí jít o porušení bezpečnostního předpisu nebo pokynu. Odvolací soud tedy zrušovací rozhodnutí založil na přesvědčení, že v daném případě se jedná o pracovní úraz, ale je nutné zkoumat, zda žalovaný tvrdil a prokázal liberační důvody ve smyslu § 367 odst.1 písm.a) a b) ZP. Odvolací soud soudu I. instance uložil, aby vyzval žalobce k podrobnějšímu vylíčení toho, kdy, kde a jakou formou (ústně, přímým pokynem od nadřízeného nebo jinak) příkaz k použití bobové dráhy dne 27.8.2011 obdržel, s tím pak by měl soud I. instance konfrontovat tvrzení svědka [příjmení], jenž uvedl, že v uvedený den žalobce viděl až při poskytování první pomoci. Dle odvolacího soudu ani prokázání absence konkrétního příkazu v den úrazu (za použití nepřímých důkazů) však za dosud zjištěného stavu neobstojí coby dostatečný liberační důvod, neboť odvolací soud nemohl přehlédnout, že o zajišťování přepravy žalobce čtyřkolkou, a to i včetně opakovaně zmiňovaných souvislostí s jeho věkem, se zmiňuje žalovaná jak v dopise ze dne 4.1.2012, tak nedatovaný protokol o úrazu, podle něhož poprvé byl bob k přepravě žalobce použit až 22.8.2011. Z hlediska naplnění liberačních důvodů na straně zaměstnavatele v takto naznačených poměrech je zásadní věcí existence konkrétního příkazu ze strany pana [příjmení] vůči žalobci, ale stejně tak (z hlediska posouzení otázky lehkomyslného jednání coby jednání odporující obvyklému způsobu chování ostatních zaměstnanců) i obecnější praxe, jež po vydání zákazu použít čtyřkolku byla pro přibližování zaměstnanců v areálu zavedena, resp. žalovanou tolerována.

20. Z dosavadních skutkových zjištění soudu prvního stupně se ovšem podávají zásadní rozpory. Soud uvedl (strana 6 rozsudku), že přiblížení brigádníků (na jejich stanoviště) se dělo tak, že s nimi jel pracovník bobové dráhy. Tento závěr však zatím dostatečně nekoresponduje výpovědím žalobce a svědků. Je třeba upozornit na rozpory ve vyjádřeních samotného žalobce (v žalobě, přednes zástupce a výslech žalobce při jednání soudu prvního stupně, vyjádření žalobce a jeho zástupkyně přítomné při jednání odvolacího soudu) ohledně konkrétní podoby zapojení dalších osob do jeho dopravy v případě využití bobu. Ve vzájemném souladu ohledně této otázky však nejsou ani výpovědi svědků. Svědek [příjmení] nejprve vypověděl, že si na použití bobové dráhy žalobcem nevzpomíná,„ mohlo to tak být“, následně uvedl, že několikrát převezli žalobce bobem kvůli jeho věku, aby nemusel chodit pěšky (až do zákazu používání čtyřkolky byl přepravován čtyřkolkou), neuvedl však, že převoz byl realizován za skutečného doprovodu další osoby. Otázku, zda žalobci ukazoval, jak bob ovládat, nezodpověděl, uvedl: "není co ukazovat" (č.l. 65 p.v.). Svědek [příjmení] vypověděl, že neví, jak se žalobce dopravoval nahoru, neviděl ho, nevyvážel jej, po zákazu užívání čtyřkolky a pokynu užívání bobové dráhy k přepravě zaměstnance, realizoval se tak, že on příslušnou osobou odvezl v bobu –„ sedl jsem si do bobu, osoba, která se převážela, seděla vepředu, ten, který vyvážel, seděl vzadu, neboť ovládá brzdy“ (č.l. 66). Svědek [příjmení] uvedl, že pokud byla čtyřkolka v opravě, byli i zaměstnanci – brigádníci přiblíženi bobem, kdy s nimi jel pracovník bobové dráhy„ seděli buď vpředu nebo na druhém taženém bobu“ (č.l. 66). Podle protokolu o úrazu, který byl však sepsán až se značným časovým odstupem po úrazu, v době, kdy již žalobce dal najevo, že se hodlá domáhat odškodnění, jel bobem žalobce poprvé až dne 22. 8. 2011„ za dozoru a v součinnosti“ dalších osob. Prozatím tak zůstává nevyjasněno, zda pojmy asistence a součinnost dalších zaměstnanců lze vykládat jako přímá účast na jízdě či zda se mělo jednat o určitý způsob vizuálního a mechanického dozoru nad převozem žalobce. V první řadě bude muset tuto okolnost jednoznačně ozřejmit sám žalobce, teprve poté je na místě vést k ní dokazování.

21. Odvolací soud zdůraznil, že skutkové podstaty každého případu jsou odlišné, poukázal přitom na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, ozřejmil povinnosti zaměstnavatele při evidenci a sepisování záznamů o úrazu, v rámci čehož neopomněl podtrhnout skutečnost, že zaměstnanec je v takovém případě slabší stranou a nemůže„ doplácet“ na nedůslednosti zaměstnavatele v naznačeném smyslu. Konečně vedl podepsaný soud k tomu, aby pokud shledá důvody pro zproštění odpovědnosti žalované za škodu, aby náležitě vyhodnotil, zda se jedná o liberační důvody pro úplné či jen částečné zproštění.

22. Soud tedy vyzval, dle instrukcí odvolacího soudu, žalobce k doplnění tvrzení o tom, kdy, kde a jakou formou dostal žalobce příkaz k použití bobové dráhy dne 27. 8. 2011 a je nutné objasnit, zda asistence a součinnost dalších zaměstnanců lze vykládat jako přímá účast na jízdě, či zda se mělo jednat o určitý způsob vizuálního a mechanického dozoru nad provozem žalobce.

23. Stejně tak přípisem vyzval stranu žalovanou, aby tvrdila a hlavně prokázala, byť i za použití nepřímých důkazů, absenci příslušného příkazu k použití bobové dráhy.

24. Na výzvu k doplnění reagoval žalobce podáním ze 14.5.2020, kde se znovu podrobně vyjádřil k průběhu událostí dne 27.8.2011 a i k tomu, jaká byla obecná praxe při používání bobové dráhy. Žalobce tvrdil, že pan [příjmení] mu ráno 27. 8. 2011 ústní formou nařídil, ať se přepraví bobovou dráhou do poloviny cesty k horní stanici lanové dráhy. Pokyn mu předal u strojovny na dolní stanici lanové dráhy cca v 8:30 hod. Celá situace proběhla tak, že ráno 27. 8. 2011 cca v 8 hod, kdy přišel do práce, se dostavil před budovu dolní stanice lanové dráhy a zde čekal, až vedoucí směny otevře budovu a odblokuje zabezpečení. Na dolní stanici lanové dráhy se každý den vždy na začátku směny hlásil u vedoucího směny, který mu dával příkazy týkající se daného dne, předal mu příruční pokladnu (abyc mohl na horní stanici prodávat lístky, kdyby měl někdo zájem jet dolů lanovou dráhou) a klíče od horní stanice lanové dráhy. Vedoucí směny také odkódoval zabezpečení horní stanice lanové dráhy (což jsem já samostatně neměl kompetenci dělat). Zde začínal výkon práce žalobce. Vedoucím směny byl dne 27. 8. pan [příjmení]. Od budovy dolní stanice lanové dráhy žalobce dle svých tvrzení neměl klíče, ani neznal kód na odblokování zabezpečení budovy. Nástup do práce byl vždy v 8 hod. Dne 27. 8. 2011 pan [příjmení] přišel cca v 8:30 a řekl mu“ Dnes je tu ředitel, nepojedeme čtyřkolkou, jeď nahoru bobovkou“. Žalobce tedy šel k dolní stanici bobové dráhy. [příjmení] dráha byla již v provozu, byla zde řada vozíků, na první nasedl a vyjel nahoru. Ve vozíku s ním nikdo nejel. Co se týče předchozího použití bobové dráhy, asi týden před úrazem dostal příkaz od pana [příjmení] jet bobovou dráhou. Příkaz dostal také ústně ráno při nástupu do práce u dolní stanice lanové dráhy. Jelikož se jednalo o první použití bobové dráhy, šel pan [příjmení] s žalobcem k bobové dráze a tam mu ukázal, jak má zablokovat brzdy, aby vozík sjel dolů sám. Nahoru jel na vozíku sám. V tomto prvém případě použití vozík bobové dráhy v horní části zastavil a žalobce měl čas bez problémů vystoupit. V následujících dnech jej na horní stanici dopravovali opět čtyřkolkou. To si vysvětloval tak, že nebyl přítomen ředitel a tedy jeho pokyn nejezdit čtyřkolkou nebyl respektován. V období mezi první jízdou a jízdou, kdy se mu stal úraz, proběhl ještě jeden výjezd pomocí bobové dráhy. Nevěděl přesně, který to byl den, bylo to dva nebo tři dny před úrazem. I tentokrát dostal ústní pokyn od pana [příjmení], a to ráno po nástupu do práce u dolní stanice lanové dráhy, jako v předchozím případě. Ale v tomto druhém případě již pan [příjmení] s ním nešel k dolní stanici bobové dráhy, kam mě jen poslal. Nahoru opět jel sám. V dolní stanici bobové dráhy bylo opět připraveno několik vozíků, první použil a vyjel. V horní části tentokrát bobová dráha nezastavila a vystoupil sám. Měl s sebou jen malý batoh a zvládl vystoupit. V den úrazu měl větší batoh, protože s sebou měl rezervní oblečení kvůli ochlazení počasí. Co se týče asistence a součinnosti při použití bobové dráhy a vizuálního a mechanického dozoru, žalobce tvrdil, že ve všech případech jel sám, ani jednou se nejednalo o spolujízdu s jinou osobou. Plůtek, který byl u dolní stanice bobové dráhy, sloužil k oddělení veřejnosti, tedy aby nikdo z veřejnosti nevyužil bobovou dráhu bez placení. V prvním případě jízdy, kdy k bobové dráze s ním došel pan [příjmení], plůtek odsunul pan [příjmení], když oba prošli, opět jej zasunul. Jednalo se o lehký plůtek, který šlo jednoduše posunout a zase vrátit. V den úrazu jsem plůtek posunul a vrátil na místo sám. [příjmení] dráha má v dolní stanici (uvnitř) zřízené kontrolní pracoviště. Zde jsou monitory, na které je přenášen obraz z kamer umístěných podél bobové dráhy a také z horního místa, kde jsem vystupoval. Z tohoto pracoviště je také oknem přímý výhled ven na nástupní místo. V případě, když jsem se pohyboval v areálu bobové dráhy, která byla v daném okamžiku v provozu, předpokládal, že na tomto pracovišti je přítomný odpovědný zaměstnanec, který provádí vizuální kontrolu provozu bobové dráhy. Provádění vizuální kontroly předpokládal i v den, kdy se stal úraz a až dodatečně se dozvěděl, že v den, kdy došlo k úrazu, nebyla na dolní stanici bobové dráhy přítomna žádná obsluha, protože strojník – pan [příjmení] – vykonával kontrolní jízdu. Už samotná tato skutečnost byla podle jeho názoru v rozporu s pravidly bezpečnosti práce.

25. Žalovaný nereagoval na výzvu nijak.

26. Soud znovu vyslechl žalobce, který jako účastník řízení vypověděl, že vykonával svou práci na horní stanici lanové dráhy, kam jej dopravovali pravidelně čtyřkolkou a vzhledem k tomu, že s sebou vozil spoustu věcí, které měl mít k dispozici, lístky atd., musela být jeho doprava nahoru vždy vyřešena. Pak došlo dle výpovědi žalobce k tomu, že se omezila vydání za benzín, a proto se od ježdění čtyřkolkou nahoru upustilo a to na údajný příkaz samotného ředitele. Žalobce vypověděl, že 14 dní před úrazem mu poprvé svědek pan [příjmení] řekl, že pojede bobovou dráhou, přičemž měl žalobce instruovat tak, že když vyjede nahoru a vozík bude odbržděný, tak má poslat zaaretovaný vozík zpět. Podruhé, kdy jel dle své výpovědi žalobce vozíkem bobové dráhy nahoru, postupoval podle instrukce a to mělo být v rozporu s tím, jak by se měla taková cesta nahoru podnikat, tedy za asistence druhé osoby. V inkriminovaný den nastoupil do vozíku bez přímého dohledu pana [příjmení], protože ten přijel pozdě do práce. Zaaretoval brzdy tak, jak byl instruován a vyjel nahoru. Vzhledem ke své nešikovnosti, jak to sám žalobce popsal, si při vystupování, resp. vyskakování z vozíku, poranil nohu.

27. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] [příjmení] bylo zjištěno, že svědek považuje zranění žalobce za pracovní úraz, přičemž svědek vypověděl, že to tvrdil a tvrdí od začátku. Svědek dále vypověděl, že žalobce se měl na místo výkonu své práce dopravovat čtyřkolkou, ale to údajně bylo zakázáno majitelem, který to později popřel, nicméně v rozhodné době svědek jako nadřízený žalobce vyhodnotil situaci tak, že jako starého člověka bude na místě vozit jej na místo výkonu jeho práce bobem, přičemž v prvním případě u toho byl osobně, odjistil bob a nechal žalobce vyjet nahoru a ten mu poté, co z bobu vystoupil, tento poslal dolů. Dále svědek vypověděl, že v inkriminovaný den, kdy se stala předmětná událost, buď přišel do práce on dřív nebo přišel do práce dříve žalobce, každopádně v okamžiku, kdy žalobce viděl, byl tento již na trati, takže si musel sám odjistit bob, což bylo dle svědka chybou. Svědek výslovně vypověděl, že zranění žalobce, které utrpěl při vystupování z bobu, bylo v konečném důsledku způsobeno tím, že žalobce chtěl díky své povaze vyhovět.

28. Svědek [příjmení] k předmětné události vypověděl, že v době, kdy byl žalobce na trati, tohoto neviděl a nebyl ani přítomen tomu, když se žalobce zranil. K praxi v dopravování pracovníků na místo výkonu práce svědek [příjmení] v obecné rovině uvedl, že bobová dráha byla používána k dopravování (svědek vypověděl, že brigádníci jezdili nahoru) a v případě, že by to bylo na jeho zodpovědnost, tak by jel přímo s žalobcem, protože je možné jet ve dvou.

29. Svědek [jméno] [příjmení] vypověděl, že v době, kdy se žalobci stal úraz, na místě samém nebyl, byl totiž na dovolené. K obvyklé praxi přemisťování pana žalobce na místo výkonu práce uvedl, že ho většinou někdo vezl na čtyřkolce. Svědek [příjmení] výslovně uvedl, že pokud šlo o samotného žalobce, měl být dopravován ve služebním voze nebo čtyřkolkou s tím, že svědek [příjmení] vypověděl, že nevěděl o tom, že by se žalobce dopravoval na místo výkonu své práce prostřednictvím bobové dráhy. V obecné rovině svědek uvedl, že každý, kdo používal bobovou dráhu, měl být proškolen pro takový způsob používání, zejména v tom smyslu, že mají být odbrzděné brzdy. Na dotaz samotného žalobce svědek připustil, že sám žalobce se na místo výkonu své práce za pomocí bobové dráhy několikrát dopravil.

30. Z výše uvedeného má soud za prokázané, že obvyklá praxe při přemisťování se na místo výkonu práce, které se nachází v horní části sjezdovky, se zásadně používala čtyřkolka, popř. osobní automobily, které tam rovněž dojedou, nicméně někteří brigádníci byli dopravováni i bobovou dráhou (a to se ve třech případech týkalo i samotného žalobce). Žalobci se v obecné rovině dostalo poučení, jak bobovou dráhu za účelem přepravy nahoru používat. V předmětném případě ale žalobce použil bobovou dráhu bez toho, že by jej kdokoliv dozoroval a kvůli zazmatkování, k němuž došlo v místě výstupu, se žalobce zranil.

31. Vycházeje z toho, že i dle odvolacího soudu je zranění žalobce, jež utrpěl dne 27. 8. 2011, pracovním úrazem, zbývalo je znovu podrobit hlediskem ustanovení § 367 ZP, jež upravuje úplné či částečné zproštění odpovědnosti zaměstnavatele.

32. Podle § 367 odst. zaměstnavatel se zprostí odpovědnosti zcela, prokáže-li, že škoda vznikla tím, že postižený zaměstnanec svým zaviněním porušil právní, nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány. Žalovanému se dle názoru soudu nepodařilo prokázat, že by se žalobce dopustil takto kvalifikovaného jednání. Bylo zřejmé, že žalobce fakticky neměl na výběr, když použil bobovou dráhu k dopravě nahoru, protože doprava čtyřkolkou, jež byla obvyklá, byla zakázána. Žalobce použil způsob dopravy, který už minimálně jednou použil; navíc na pokyn vedoucího – pana [příjmení]. V tom soud nespatřuje porušení pokynu ohledně bezpečnosti práce, který by žalovaný soustavně vyžadoval a kontroloval. Bylo to spíš v daném případě nejjednodušší řešení dopravení žalobce na místo výkonu práce. Proto nelze uvažovat o úplném zproštění odpovědnosti žalovaného.

33. V posledku se soud zabýval tím, jestli zde není prostor pro částečné zproštění odpovědnosti proto, že si zaměstnanec počínal v rozporu s obvyklým způsobem chování tak, že je zřejmé, že ačkoliv neporušil právní nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jednal lehkomyslně, přestože si musel vzhledem ke své kvalifikaci a zkušenostem být vědom, že si může způsobit újmu na zdraví. Za lehkomyslné jednání není možné považovat běžnou neopatrnost a jednání vyplývající z rizika práce. V tomto kontextu soud hodnotí rozhodnutí žalobce nasednout do bobu bez dohledu jiné osoby za zbrklé a poranění nohy při vystupování za výsledek jeho zbrklosti a možná i věku. Bylo však motivováno tím, že žalobce chtěl plnit své pracovní úkoly. [jméno], lze namítat, že žalobce se měl ujistit - tím spíše za situace, kdy si s sebou vezl batoh s věcmi – že na něj někdo dohlíží. Taková supervize by ale dle názoru soud stejně nemohla vyloučit zmatky pří výstupu žalobce. To, že se žalobce při výstupu zranil, lze přičítat jeho neopatrnosti, kterou však soud hodnotí jako běžnou s tím, že nejde o nepřiměřené riskování či hazardérství. Proto se neuplatní ani druhý liberační důvod.

34. Soud tentokrát žalobě vyhověl. Vycházel přitom, pokud jde o výši nároku, z toho, že bodové ohodnocení učiněné praktickým lékařem MUDr. [jméno] [příjmení] je důkazním prostředkem dostatečným, naplňujícím požadavky § 8 vyhl. č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, jak výslovně uvedl odvolací soud (viz odst. 19 jeho rozsudku). Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně neshledal důvody ani k úplnému, ani k částečnému zproštění odpovědnosti, přiznal žalobci částku 96 000 Kč.

35. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a ve sporu převážně úspěšnému žalobci soud přiznal na náhradě nákladů řízení částku uvedenou níže, kterou žalobce správně specifikoval takto: pro fázi řízení do rozsudku soudu II. stupně č. j. 30 Co 173/2018 – 127 ze dne 30. 1. 2019 takto: a) mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny za 1 úkon právní služby (z tarifní hodnoty 105.000 Kč) - sepis předžalobní upomínky ze dne 29. 2. 2015 ve výši 2.650 Kč, b) mimosmluvní odměna za 8 úkonů právní služby (z tarifní hodnoty 105.000 Kč) po 5 300 Kč – celkem ve výši 42.400 Kč, převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, vyjádření žalobce ze dne 30. 6. 2016, účast na jednání před soudem dne 6. 9. 2016, účast na jednání před soudem dne 15. 11. 2016, účast na jednání před soudem dne 9. 2. 2018, sepis odvolání a jeho odůvodnění, účast na jednání před odvolacím soudem dne 30. 1. 2019, c) 9 režijních paušálů po 300 Kč – celkem ve výši 2.700 Kč, d) Soudní poplatek za podanou žalobu 5.250 Kč, e) DPH ve výši 21% k částkám ad a) až c), tedy 21% z částky 47.750 Kč, což činí 10.027,50 Kč Celkem náklady řízení ad a) až e) do vydání rozsudku soudu II. stupně činí 63.027,50 Kč. Jelikož žalobce byl v této části řízení částečně neúspěšný v rozsahu 9.000 Kč z žalované částky 105.000 Kč. Tedy neúspěch žalobce činil 8,5% a žalobce má nárok na poměrnou část z částky 68.277,50 Kč ve výši 83%, což činí 52.312,80 Kč. Dále žalobce specifikoval své náklady řízení pro fázi řízení po rozsudku soudu II. stupně č. j. 30 Co 173/2018 – 127 ze dne 30. 1. 2019 takto: a) mimosmluvní odměna za 3 úkony právní služby (z tarifní hodnoty 96.000 Kč) po 4 940 Kč – celkem ve výši 14.820 Kč, vyjádření žalobce ze dne 14. 5. 2020, účast na jednání před soudem dne 22. 7. 2020, účast na jednání před soudem dne 16. 10. 2020, b) 3 režijní paušály po 300 Kč – celkem ve výši 900 Kč, c) DPH ve výši 21% k částkám ad a) až b), tedy 21% z částky 15.720 Kč, což činí 3.301,20 Kč Celkem náklady řízení po vydání rozsudku soudu II. stupně činí 19 021,20 Kč Celkem náklady řízení před a po vydání rozsudku soudu II. stupně činí 71 334 Kč, a tu soud žalobci přiznal.

Poučení