15 C 230/2021-59

Rubrum

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Flanderkou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o žalobě na ochranu osobnosti takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala: 1) uložení povinnosti žalované zdržet se tvrzení o nestandardnosti postupu při majetkových transakcích mezi žalobkyní a paní [jméno] [celé jméno žalobkyně] 2) uložení povinnosti žalované odeslat k rukám ředitele [anonymizováno] nemocnice v [anonymizována dvě slova] [jméno] [jméno], [příjmení], a [anonymizována dvě slova] nemocnice v [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení], omluvu ve znění„ Omlouvám se tímto za podání stížnosti ze dne [datum], neboť jsem v ní uvedla nepravdivé informace. Nic z toho, co jsem ve své stížnosti uvedla, není pravdou. Za uvedení nepravdivých informací se tímto omlouvám také [celé jméno žalobkyně]. 3) uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, se v celém rozsahu zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované na nákladech řízení částku ve výši 14 930 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala uložení povinnosti, aby se žalovaná zdržela tvrzení o nestandardnosti postupu při majetkových transakcích mezi ní a [jméno] [celé jméno žalobkyně], dále se domáhala omluvy ve znění:„ Omlouvám se tímto za podání stížnosti ze dne [datum], neboť jsem v ní uvedla nepravdivé informace. Nic z toho, co jsem ve své stížnosti uvedla, není pravdou. Za uvedení nepravdivých informací se tímto omlouvám také [celé jméno žalobkyně]“ a konečně se domáhala zaplacení částky [částka] jako přiměřeného zadostiučinění, to vše za zásah do jejích osobnostních práv.

2. Podanou žalobu odůvodnila zejména tím, že je [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] pro léčebně preventivní věci interní kliniky [anonymizováno] nemocnice v [anonymizováno], [IČO] (dále jen„ [anonymizována dvě slova]“), kde je zaměstnána. Dne [datum] učinila žalovaná u jejího zaměstnavatele podání – stížnost, v němž uvedla, že tehdy [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalobkyně], [datum narození], byla podvržena smlouva k převodu jejího nemovitého majetku, je jí podávána medikace měnící její psychický stav se záměrem neumožnit [anonymizováno] činit kvalifikovaná rozhodnutí o jejím [anonymizováno] stavu, není jí umožněno podepsat negativní reverz, byly jí odebrány nabíječky k mobilním telefonům, že žalované bylo znemožněno předání mobilního telefonu [jméno] [celé jméno žalobkyně] a že jsou potlačována její práva [anonymizováno] a osobní svoboda. [jméno] [celé jméno žalobkyně] je [anonymizováno] žalobkyně, žalobkyně je její jedinou žijící příbuznou a také univerzální závětní dědičkou, bylo proto výlučným a svobodným rozhodnutím [jméno] [celé jméno žalobkyně] darovat žalobkyni nemovité věci již za svého života, neboť jmenovaná by tyto nemovité věci zdědila tak jako tak. Není pravdou, že by [jméno] [celé jméno žalobkyně] byla darovací smlouva podvržena, jmenovaná sama její uzavření navrhla, jednalo se o projev její vážné a svobodné vůle. [jméno] [příjmení] podepsala rovněž návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí. Žalobkyni poškozuje i tvrzení o nestandardnosti činění majetkových převodů pacientů během jejich [anonymizováno] na příslušníky [anonymizováno] personálu, neboť žalobkyně není a ani nebyla ošetřujícím lékařem [jméno] [celé jméno žalobkyně] v rámci [anonymizována dvě slova] a do její léčby nijak nezasahovala. Žalobkyně je především [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalobkyně], což žalovaná ví, ale v podání to zamlčela. Žalobkyně jmenované během hospitalizace zajištovala oblíbené potraviny a denní tisk, činila tak ale jako její příbuzná, situace se tak odlišuje od jakýchkoli jiných převodů majetku hospitalizovaných pacientů na příslušníky zdravotnického personálu. Žalobkyni konečně není známo, z jakého důvodu se žalovaná zajímala o dispozice s majetkem [jméno] [celé jméno žalobkyně], když není její příbuznou a nebyla přítomna ani procesu darování. Žalobkyně obdržela informace o tom, že žalovaná na [jméno] [příjmení], s níž se zřejmě ze zištných důvodů spřátelila, naléhala, aby svůj majetek převedla na ni nebo osoby jí blízké za zlomek tržní ceny. Žalovaná tak zasáhla sféru žalobkyně, když navíc své domněnky a cíleně poškozující tvrzení předložila v době, kdy se žalobkyně ucházela o pozici [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] pro léčebně preventivní věci interní kliniky [anonymizována dvě slova]. Žalovaná vyvíjela na žalobkyni nátlak prostřednictvím poškozování pověsti a morálního kreditu žalobkyně v očích jejího zaměstnavatele. Nepravdivá tvrzení žalované jsou difamující povahy, neboť negativně ovlivňují mínění o žalobkyni v rámci jejího zaměstnavatele a pracovního kolektivu. Žalovaná nepravdivými tvrzeními sdělenými přímo zaměstnavateli žalobkyně zasáhla do osobnostních práv žalobkyně, a to poškozením cti a vážnosti žalobkyně v očích zaměstnavatele.

3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla, aby byla v plném rozsahu zamítnuta. Na svoji obranu zejména uvedla, že je [anonymizováno] [jméno] [příjmení], která je celoživotní kamarádkou [jméno] [příjmení], rodina žalované k ní tedy má osobní vztah. Žalobkyně v podané žalobě zamlčuje události, které předcházely stížnosti žalované, kdy žalobkyně dne [datum] pojala podezření, že [jméno] [celé jméno žalobkyně] utrpěla mozkovou příhodu, na základě čehož ji svým autem odvezla do [anonymizováno] km vzdálené [anonymizována dvě slova], kde byla [jméno] [příjmení] po pětidenní [anonymizováno] na oddělení interní medicíny přeložena na centrum [anonymizována dvě slova]. Dne [datum] ji navštívila žalobkyně spolu s právníkem, a tehdy [jméno] [celé jméno žalobkyně] podepsala darovací smlouvu na svůj spoluvlastnický podíl k nemovitosti. Dne [datum] [jméno] [celé jméno žalobkyně] zjistila, že na katastru nemovitostí běží vkladové řízení, byla tím překvapena, chtěla podepsat reverz, což jí nebylo umožněno, neboť dle její ošetřující lékařky [anonymizováno] [příjmení] nebyla schopna podpisu negativního reverzu ani jiné úřední listiny. To žalovaná považuje za nestandardní v situaci, kdy s právním úkonem, který o [anonymizováno] dní dříve učinila [jméno] [celé jméno žalobkyně] na popud žalobkyně, ošetřující lékař s profesními vazbami na žalobkyni problém neměl. [jméno] [celé jméno žalobkyně] se situací nesouhlasila, komunikovala ohledně něj se svou kamarádkou – matkou žalované, ale dne [datum] se jí ztratily dvě nabíječky k mobilním telefonům, a když se jí žalovaná pokusila dne [datum] donést náhradní mobilní telefon, nebylo jí to umožněno. Žalovaná proto považovala za nutné intervenovat ve prospěch [jméno] [celé jméno žalobkyně] prostřednictvím stížnosti ze dne [datum], zároveň podala podnět k prošetření na [stát. instituce], když z komunikace se jmenovanou vyplývalo, že ta si s sebou do nemocnice vzala veškerou hotovost z domácnosti ve výši asi [částka], ale tato hotovost nebyla uložena do [anonymizováno] trezoru pacientů – k nápravě došlo až po zahájení prošetřování věci policií. Návštěva právníka a převod nemovitosti proběhly v době tvrdého lockdownu, kdy byly jakékoli návštěvy v [anonymizováno] neuskutečnitelné.

4. Pokud jde o proces podávání stížnosti, doplnila žalobkyně k výzvě soudu u jednání, že žalovaná adresovala stížnost ombudsmance nemocnice a následně řediteli nemocnice. Stížnost řešil určitý počet lidí okolo ombudsmanky a vše se poté rozkřiklo, protože [anonymizována dvě slova] je„ [anonymizováno]“.

5. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně podepsala na oddělení [anonymizována dvě slova] s [jméno] [celé jméno žalobkyně] smlouvou, na základě které převedla [jméno] [celé jméno žalobkyně] spoluvlastnický podíl o velikosti [anonymizováno] k nemovitým věcem zapsaným na [list vlastnictví] pro k.ú. [obec] na žalobkyni. Účastnící rovněž učinili nesporným, že [jméno] [celé jméno žalobkyně] je [anonymizováno] žalobkyně. Za nesporné strany prohlásily též to, že dne [datum] podala žalovaná vůči [anonymizována dvě slova] předmětnou stížnost, nesporným byl učiněn též obsah uvedené stížnosti.

6. Základní spornou skutečností tak byla mezi stranami existence důvodů pro omluvu tak, jak je požadována žalovanou a rovněž pro poskytnutí částky [částka].

7. Z předložených listinných důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Dne [datum] podala žalovaná u [anonymizována dvě slova] stížnost, v záhlaví uvedla [jméno] [celé jméno žalobkyně] jako pacienta, v souvislosti s nímž je stížnost podávána, a rovněž údaj o tom, že stížnost se týká [anonymizována dvě slova] péče. V obsahu stížnosti uvedla následující:„ Podezření na potlačení práv pacienta, omezování osobní svobody, nadměrná aplikace tlumících léků a léků způsobujících změnu psychického stavu. [anonymizováno] chtěla podepsat negativní reverz [datum] ráno, který jí byl odepřen. V pondělí večer se jí ztratily nabíječky ke dvoum telefonům, od úterý [číslo] není možné se s [anonymizováno] zkontaktovat. Předání nového telefonu nám bylo znemožněno. Máme podezření, že je pacientka uváděna v tento stav, aby jí bylo zabráněno v právních úkonech, týkajících se námitky spornosti vkladu na KÚ [obec], jelikož byla pacientka uvedena v omyl. – Během hospitalizace na [anonymizováno] byla [anonymizováno] nebo [datum] navštívena [celé jméno žalobkyně] a jejím právním zástupcem a byla jí podvržena smlouva, na základě které si [anonymizováno] [celé jméno žalobkyně] převádí majetek [jméno] [celé jméno žalobkyně] na svou osobu. Není standartní, aby lékař [anonymizováno] sepisoval s [anonymizováno] v době hospitalizace majetkové převody ve svůj prospěch a zneužil tím své pravomoce a důvěřivost a [anonymizováno] stavu pacienta. Jak je možné, že byla tato návštěva během nouzového stavu umožněna?? Žádáme o nestranné vyšetření zdravotního a psychického stavu [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalobkyně], způsobu léčby a možnosti následného přeložení do [anonymizováno] v místě jejího bydliště nebo propuštění do domácí péče. Celá záležitost bude také nahlášena na PČR jako podezření z dopuštění se [anonymizováno] činu a žádosti o jeho prošetření.“ (prokázáno stížností ze dne [datum]). Ke dni [datum] byla [jméno] [celé jméno žalobkyně] vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti [anonymizováno] k nemovitým věcem – pozemku parcelní [číslo] zahrada, a pozemku parcelní [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], bydlení, vše zapsáno u [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí] (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí podle stavu ke dni [datum]). Dne [datum] bylo zahájeno řízení o povolení vkladu do katastru nemovitostí společným návrhem žalobkyně a [jméno] [celé jméno žalobkyně], dne [datum] bylo rozhodnuto o povolení vkladu, nabyvatelem nemovitosti byla žalobkyně (prokázáno informacemi o řízení č- V [číslo]). Dle zprávy ošetřujícího lékaře MUDr. [příjmení] nebyla [jméno] [celé jméno žalobkyně] podle vyšetření z [datum] schopna propuštění do ambulantní péče ani případného převozu, aktuálně nebyla schopna validního podpisu negativního reverzu ani jiné úřední listiny (prokázáno [anonymizováno] potvrzením MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum]). Dne [datum] byla žalované zaslána předžalobní výzva k plnění, včetně požadavku na omluvu a na zdržení poškozování jména žalobkyně do budoucna (prokázáno předžalobní výzvou ze dne [datum]). Žalovaná požadavky žalobkyně dopisem ze dne [datum] prostřednictvím svého zástupce odmítla (prokázáno odpovědí na předžalobní výzvu ze dne [datum]). Dne [datum] pořídila [jméno] [celé jméno žalobkyně] závěť, v níž jako dědičku svého veškerého majetku a děditelných majetkových práv povolala žalobkyni (prokázáno notářským zápisem ze dne [datum], NZ [číslo])

8. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci: Žalovaná podala dne [datum] stížnost do [anonymizována dvě slova], jejímž předmětem bylo jednak chování nemocnice vůči [jméno] [celé jméno žalobkyně] obecně, jednak (ve třetím odstavci stížnosti, začínajícím slovy„ Máme podezření, že...“) výhrady žalované vůči způsobu, jakým došlo k podepsání smlouvy, kterou [jméno] [celé jméno žalobkyně] převedla majetek na žalobkyni. [jméno] [celé jméno žalobkyně] podepsala během hospitalizace ve [anonymizována dvě slova] na oddělení [anonymizována dvě slova] darovací smlouvu, na jejímž základě převedla svůj spoluvlastnický podíl o velikosti [anonymizováno] k nemovitým věcem zapsaným na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec] na žalobkyni. Dne [datum] bylo zahájeno řízení o povolení vkladu do katastru nemovitostí. Ve zprávě ze dne [datum] ošetřující lékařka [jméno] [celé jméno žalobkyně] vyslovila, že dle vyšetření ze dne [datum] jmenovaná není schopna validního podpisu negativního reverzu ani jiné úřední listiny.

9. V tomto směru soud uvádí, že výše provedené důkazy v podstatných okolnostech vzájemně korespondují, na sebe ve vzájemné souvislosti navazují, rovněž navazují na skutečnosti, které uvedli účastníci, a souhrnně vedou k závěru o skutkovém stavu výše uvedenému. Proti pravosti ani správnosti provedených důkazů neměl žádný z účastníků jakýchkoliv námitek; účastníci označili k prokázání svých tvrzení i další důkazy, s ohledem na vyhodnocení dílčích právních otázek (jak bude rozvedeno níže) by nicméně provádění dalších důkazů bylo nadbytečné a pro rozhodnutí soudu bez významu. Z toho důvodu soud zamítl veškeré další návrhy na provádění dokazování pro nadbytečnost, když výše provedené listinné důkazy umožňují soudu ve věci rozhodnout.

10. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 81 zákona č. 89/2019 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) je chráněna osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy. Podle § 82 odst. 1 o. z. člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

11. Předně soud uvádí, že žalobkyně žalobou uplatnila celkem tři nároky, jednak se domáhala uložení povinnosti žalované, aby se do budoucna zdržela jakýchkoliv obdobných jednání, dále se domáhala omluvy, a konečně se domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit jí částku [částka].

12. Ke vzniku občanskoprávní povinnosti odčinit nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do osobnosti člověka musí být splněna podmínka existence zásahu objektivně způsobilého vyvolat nemajetkovou újmu spočívající buď v porušení nebo ohrožení osobnosti člověka v jeho fyzické či morální integritě. Zásah musí být neoprávněný (protiprávní) a musí být zjištěna existence příčinné souvislosti mezi takovým zásahem a dotčením osobnostní sféry člověka. Neoprávněným je zásah do osobnosti člověka, který je v rozporu s objektivním právem, tj. s právním řádem. Ochranu poskytuje občanský zákoník proti takovým jednáním, která jsou objektivně způsobilá přivodit újmu na osobnosti subjektu práva zejména tím, že snižují jeho čest u jiných lidí, a ohrožují tak vážnost jeho postavení a uplatnění ve společnosti, případně že narušují jeho soukromí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2021, sp. zn. 25 Cdo 149/2020)

13. Nejprve se proto soud zabýval tím, zda výroky uvedené ve stížnosti žalované jsou objektivně způsobilé přivodit újmu na osobnosti žalobkyně, resp. zasáhnout do důstojnosti žalobkyně. Žalobkyně se vyjádřila tak, že podanou žalobou brojí proti celkovému tónu a vyznění stížnosti, neboť dle žalobkyně z něj plyne, že ona je tou osobou, která se snažila zabránit ochraně proti podání návrhu ve vkladovém řízení. V tomto směru se ale soud nemohl ztotožnit s hodnocením žalobkyně, neboť za zásah do osobnostních práv lze považovat vždy pouze takové jednání, které je způsobilé objektivně zasáhnout nebo ohrozit osobnostní sféru žalobkyně. Podstatné je, že vlastní zásah je nutno hodnotit vždy objektivně s přihlédnutím ke konkrétní situaci, za které k neoprávněnému zásahu došlo (tzv. konkrétní uplatnění objektivního kritéria), jakož i k osobě postižené fyzické osoby (tzv. diferencované uplatnění objektivního kritéria). Uplatnění konkrétního a diferencovaného objektivního hodnocení znamená, že o snížení důstojnosti postižené fyzické osoby či její vážnosti ve společnosti ve značné míře půjde pouze tam, kde za konkrétní situace, za které k neoprávněnému zásahu do osobnosti fyzické osoby došlo, jakož i s přihlédnutím k dotčené fyzické osobě, lze spolehlivě dovodit, že by nastalou nemajetkovou újmu vzhledem k intenzitě a trvání nepříznivého následku spočívajícího ve snížení její důstojnosti či vážnosti ve společnosti, pociťovala jako závažnou zpravidla každá fyzická osoba nacházející se na místě a v postavení postižené fyzické osoby. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 10. 2009, sp. zn. 30 Cdo 4431/2007). Z hlediska diferencovaného uplatnění objektivního kritéria ve vztahu k postavení žalobkyně je třeba eventuální zásah hodnotit ve vztahu k postavení jakékoliv osoby, která by byla v obdobném postavení jako žalobkyně, a to s přihlédnutím k případným konkrétním objektivním dopadům do sféry její osobnosti. Pokud v jednání žalované není dána objektivní způsobilost zasáhnout do sféry osobnosti žalobkyně, je nadbytečné provádění jakéhokoliv dalšího dokazování ohledně toho, zda to, co bylo v podané stížnosti tvrzeno, je pravdivé či nikoli – neboť není splněna základní podmínka, pro kterou by mohla být žalobkyně s podanou žalobou úspěšná.

14. Soud dospěl k závěru, že stížnost žalované ve formě, v jaké byla podána, není objektivně způsobilá zasáhnout do práv žalobkyně, a to z několika důvodů. Předně je třeba uvést, že žalobkyně dovozuje zásah do osobnosti z podané stížnosti. Pokud jde o stížnost jako takovou, jejím podáním žalovaná realizovala své právo (k podání stížnosti) a tudíž vykonávala určité oprávnění a nejednala protiprávně. Žalovaná adresovala stížnost na formuláři k tomu určeném řediteli [anonymizována dvě slova] a její ombudsmance, stížnost ani její obsah nešířila veřejným způsobem nebo sdělovacími prostředky (tiskem, rozhlasem, televizí apod.). Je třeba poukázat na skutečnost, že obsah stížností je obecně (a má být) neveřejný, nemá být sdělován ostatním zaměstnancům nemocnice, žalované proto nelze dávat odpovědnost za to, pokud se obsah její stížnosti (jak tvrdí žalobkyně) rozšířil na pracovišti žalobkyně z toho důvodu, že je to„ drbárna“, a zde měl negativně ovlivnit její profesní fungování. Za takovéto rozšíření mezi zaměstnanci v rámci„ šíření drbů“ nelze dovozovat odpovědnost žalované, když ona sama (alespoň žalobkyně nic takového netvrdila) obsah stížnosti na pracovišti žalobkyně sama nerozšiřovala a nesdělovala ho nikomu jinému než osobám, oprávněným k vyřizování stížností. K tomu soud spíše na okraj poznamenává, že žalobkyně k tvrzenému zásahu do její profesní cti uváděla, že v době, kdy svou stížnost žalovaná na [anonymizována dvě slova] podala, se ucházela o pozici primáře a zástupce přednosty pro léčebně [anonymizováno] věci interní kliniky [anonymizována dvě slova], avšak z úvodu žalobního návrhu je patrné, že tuto pracovní pozici též získala. Je tedy evidentní, že pokud žalovaná podala stížnost v době, kdy se žalobkyně o uvedené místo [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] ucházela a toto místo následně i získala, nemělo podání stížnosti žádný vliv na zaměstnání (resp. profesní čest) žalobkyně.

15. Co se týče hodnocení formy a obsahu vznesení tvrzení / jednání, které má představovat zásah do osobnostních práv, je nutno v daném případě hodnotit a posoudit, zda v případě dané formy a obsahu by jednání bylo objektivně způsobilé zasáhnout do osobnosti žalobkyně. K tomu soud konstatuje, že ve stížnosti, podané žalovanou u [anonymizována dvě slova], je popsáno několik jednání či událostí, ke kterým mělo dojít ve [anonymizována dvě slova] na [anonymizována dvě slova] péče, ve většině obsahu stížnosti ale jde o jednání a události, které žalovaná nevztahuje žádným způsobem k osobě žalobkyně, ale jedná se obecně o námitky k léčebným postupům, k přístupu nespecifikovaného personálu k hospitalizované pacientce apod. Přímo k osobě žalobkyně se vztahuje toliko jeden odstavec textu stížnosti, který obsahuje tvrzení, že [jméno] [celé jméno žalobkyně] měla být k podpisu podvržena smlouva, k čemuž mělo dojít za přítomnosti žalobkyně a jejího právního zástupce. K uvedené pasáži stížnosti soud konstatuje, že účastníci učinili nesporným, že k podpisu smlouvy, na základě níž [jméno] [celé jméno žalobkyně] převedla spoluvlastnický podíl k výše specifikovaným nemovitým věcem na žalobkyni, na oddělení následné péče skutečně došlo. Žalovaná ve stížnosti uvedla, že„ má podezření“ na jednání, zahrnující mj. žalovanou uváděné podvržení smlouvy, přičemž v zásadě pouze slovo„ podvržení“ jako slovo s negativními konotacemi by mohlo potenciálně představovat zásah do osobnostních práv žalobkyně. K tomu soud doplňuje, že pokud jde o další poznámky žalované v této části stížnosti – a sice že majetkové převody ve prospěch lékařů ze strany hospitalizovaných pacientů jsou nestandardní a že je překvapivé, že u [jméno] [celé jméno žalobkyně] byla umožněna návštěva, když jinak byly návštěvy zakázány, a že je překvapivé, že jmenované byl umožněn podpis právního dokumentu, když o několik dní později nebyla shledána způsobilou k podpisu negativního reverzu – jedná se o prohlášení, která lze logicky založit a vyvodit ze skutečností, které měla žalovaná k dispozici a které mohla důvodně považovat za pravdivá, příp. které jsou notorietami.

16. S ohledem na shora uvedené soud shledal, že předmětné jednání není objektivně způsobilé přivodit újmu na osobnosti žalobkyně.

17. V zásadě jedinou spornou formulaci, kterou je podle soudu obrat„ podvržení smlouvy“, je nutno vykládat v kontextu toho, že žalovaná ve stížnosti uvedla, že má na takové jednání podezření, nejednalo se tedy z její strany o konkrétní tvrzení o faktech.

18. K porušení práva na soukromí člověka může dojít jak nepravdivými skutkovými tvrzeními difamačního charakteru, tak zveřejněním nepřípustných hodnotících úsudků o této osobě. Při zkoumání přiměřenosti zásahu se totiž rozlišují skutková tvrzení a hodnotící soudy, neboť podmínky kladené na přípustnost každé z těchto kategorií se liší. Skutkové tvrzení se opírá o fakta, objektivně existující realitu, která je zjistitelná pomocí dokazování, pravdivost tvrzení je tedy ověřitelná. V zásadě platí, že uveřejnění pravdivé informace nezasahuje do práva na ochranu osobnosti, pokud tento údaj není podán tak, že zkresluje skutečnost, či není natolik intimní, že by jeho zveřejnění odporovalo právu na ochranu soukromí a lidské důstojnosti. Hodnotící soud naopak vyjadřuje subjektivní názor autora, který k danému faktu zaujímá určitý postoj, a to na základě vlastních, tedy subjektivních kritérií. Pravdivost hodnotícího soudu proto nelze dokazovat, je však nutné zkoumat, zda se zakládá na pravdivé informaci, zda forma jeho veřejné prezentace je přiměřená a zda zásah do osobnostních práv je nevyhnutelným průvodním jevem výkonu kritiky, tudíž zda primárním cílem není hanobení a zneuctění dané osoby. V některých případech se obě tyto roviny prolínají, takže lze hovořit o sdělení hybridní povahy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2021, sp. zn. 25 Cdo 149/2020)

19. V daném případě platí, že i kdyby soud shledal, že je zde dána objektivní způsobilost daného tvrzení zasáhnout do osobnosti žalobkyně – pak z provedeného dokazování a nesporných tvrzení plyne, že z informací, které měla žalovaná k dispozici, mohla mít skutečně podezření na určité nestandardnosti při uzavírání darovací smlouvy. Ty mohly pro žalovanou plynout jednak z toho kdy a na jakém místě došlo k podpisu smlouvy, rovněž z toho, že ošetřující lékařka MUDr. [příjmení] v [anonymizováno] zprávě ze dne [datum] na základě vyšetření provedeného dne [datum] konstatovala, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení] není schopna validního podpisu negativního reverzu ani jiné úřední listiny. K podpisu darovací smlouvy přitom mělo dojít, jak sama uvedla i žalobkyně, dne [datum] (tedy o méně, než dva týdny dříve před provedeným vyšetřením). Byly tudíž objasněny skutečnosti, na základě kterých mohla mít žalovaná skutečně podezření na jednání, které není běžné (přitom pouze tato část je adresovaná na žalovanou, a proto toliko předmětná část by mohla být případně způsobilá k zásahu do její osobnosti), kdy jediným sporným slovem je slovo„ podvržena“, a jen na základě použití tohoto slova soud nemůže dovodit zásah do osobnosti žalobkyně, pokud zároveň žalovaná uvedla, že má podezření na takové jednání.

20. S ohledem na shora uvedené soud uzavírá, že žaloba byla podána nedůvodně již proto, že předmětné jednání není objektivně způsobilé zasáhnout do osobnosti žalobkyně. Avšak i pokud by objektivní způsobilost bylo možné dovodit, byly objasněny skutečnosti, na základě kterých mohla mít žalovaná skutečně podezření na určité nestandardnosti při uzavírání darovací smlouvy, tedy skutečnosti, pro které podala stížnost.

21. Nad rámec výše uvedeného jsou dány další důvody pro zamítnutí této žaloby. Ty spočívají v konkrétní povaze toho, čeho se žalobkyně domáhala. Žalobkyně se jednak domáhala uložení povinnosti žalované zdržet se do budoucna obdobných jednání, nicméně tohoto by žalobkyně mohla dosáhnout jedině v případě, že by bylo prokázáno, že je dána reálná hrozba opakování daných jednání, příp. že zásah neustále trvá, že by projev představující zásah do osobnostního práva žalobkyně byl např. zveřejněn na internetu apod. Judikatura k této problematice podává, že nezbytnou podmínkou pro úspěšné domáhání se upuštění (zdržení se) od neoprávněného zásahu do osobnosti fyzické osoby je, aby neoprávněný zásah (který musí mít konkrétní podobu) trval, resp. aby existovalo bezprostřední nebezpečí (hrozba) jeho uskutečnění či opakování v budoucnu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 4. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3729/2009). V tomto případě nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by takové nebezpečí trvalo, naopak k výzvě soudu žalobkyně doplnila, že žádného obdobného jednání vůči ní se již žalovaná nedopustila. Z tohoto důvodu by soud nemohl shledat žalobou uplatněný zdržovací nárok žalobkyně za oprávněný, a to ani v případě, pokud by základ žaloby – tj. existenci nezákonného zásahu do osobnosti žalobkyně – shledal důvodným. Stejně tak by soud nemohl vyhovět ani žalobkyní formulovanému požadavku na omluvu ve znění, v jakém ji v žalobním petitu požadovala žalobkyně. Soud je při svém rozhodování vázán zněním omluvy tak, jak jej požaduje žalobkyně, a není oprávněn omluvu přeformulovávat jiným způsobem. V případě, že se žalobce domáhá přiměřeného zadostiučinění ve formě omluvy, je nezbytné, aby žalobní návrh (petit) omluvy formuloval; taková omluva musí být formulována v souladu s ustanovením § 79 odst. 1 o.s.ř., tedy, že omluva musí být dostatečně konkrétní, jasná, určitá a má odpovídat skutečnostem, zjištěných z okolností jednotlivého případu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 3. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4524/2015, obdobně též rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 298/2011). Žalobkyně požadovala omluvu za celou stížnost s tím, aby žalovaná v rámci omluvy uvedla mj., že„ nic z toho, co jsem ve své stížnosti uvedla, není pravdou“. Požadovala tedy ve větším rozsahu, než jaký se jí ve stížnosti týkal, kdy k požadování omluvy v takovém rozsahu nebyla aktivně legitimována. Zároveň bylo prokázáno, že tvrzení uvedené ve stížnosti, a to minimálně pokud jde o část týkající se odepření podpisu negativního reverzu, byla pravdivá. Proto, i kdyby žaloba byla co do základu důvodná, nemohla by žalobkyně úspěšně žádat o omluvu v tom znění, jak byla koncipována v žalobním petitu. Výroky, které jsou učiněny v předmětné stížnosti, se ve větší části nedotýkají přímo ani zprostředkovaně osoby žalobkyně jako takové, ale týkají se obecně průběhu léčení na oddělení následné péče na [anonymizována dvě slova]. Proto nemůže být omluvou ve vztahu k žalobkyni prohlášení, že vše, co žalovaná uvedla, není pravdou, neboť tohoto nároku se žalobkyně domáhat nemůže. Zde tedy platí, že pokud se žalobkyně domáhá omluvy v rozsahu, který jí nepřísluší, je i z toho důvodu nutné žalobu zamítnout. Konečně pokud jde o nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v penězích, ani tím se soud z důvodu, že nebyl shledán oprávněným samotný základ nároku, detailně nezabýval, nicméně i přesto je namístě konstatovat, že nezbytnou podmínkou pro eventuální přiznání peněžitého zadostiučinění je, že se přiznání žádné formy morálního zadostiučinění nejeví s ohledem na okolnosti případu postačujícím. Další podmínkou pak je zjištění, že neoprávněným zásahem došlo v příčinné souvislosti ke snížení důstojnosti fyzické osoby nebo její vážnosti ve značné míře (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1152/2012). K takové míře však s ohledem na obsah a formu výroků učiněných žalovanou zjevně nedošlo (stížnost nebyla prezentována veřejně, šlo o jednorázové podání, které nebylo učiněno hromadnými sdělovacími prostředky, žalovaná nenese odpovědnost za to, že obsah její stížnosti se rozšířil mimo okruh povolaných osob na pracovišti žalobkyně).

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 930 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč -) za převzetí a přípravu zastoupení vč. první porady s klientem (podle plné moci ze dne 7. 4. 2021) dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., -) za písemné podání nebo návrh ve věci samé (sepis vyjádření k žalobě ze dne 16. 8. 2021) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., -) za účast na jednání soudu dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., dále cestovní náhrada v souvislosti s cestou k jednání soudu za 230 ujetých km v částce 1 639 Kč (38,50 Kč za litr paliva dle předloženého účetního dokladu při průměrné spotřebě 6,3 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.) a náhrada za ztrátu času v trvání 5 × 30 minut (za promeškaný čas v souvislosti s cestou k jednání soudu) v částce 500 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 339 Kč ve výši 2 591 Kč (když advokát žalované je u Finančního úřadu pro [územní celek] registrován jako plátce daně z přidané hodnoty). Náhrada nákladů je splatná podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalované.

23. Pro úplnost soud dodává, že dále již neshledal, že by zde byl další úkon právní služby, za který by zástupci žalované náležela odměna, paušální náhrada hotových výdajů, náhrada cestovného nebo náhrada za ztrátu času. Úspěšný účastník totiž nemá právo na náhradu jakýchkoliv nákladů, které mu v řízení vznikly, nýbrž jen těch, které byly potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Přitom platí, že za účelně vynaložené náklady ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. lze považovat toliko takové náklady, které musela procesní strana nezbytně vynaložit, aby mohla řádně hájit své porušené nebo ohrožené subjektivní právo u soudu. Soud nemůže rezignovat na zkoumání účelnosti jednotlivých úkonů provedených advokátem, odvíjí-li se výše odměny a hotových výdajů takového zástupce právě od počtu provedených úkonů. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení nelze omezit na prosté konstatování, že takové náklady jsou vždy účelné jen proto, že účastníka zastupuje advokát. Pouhé uvedení některého úkonu právní služby v § 11 advokátního tarifu tedy nutně neznamená povinnost soudu vždy přiznat odměnu za takový úkon vykonaný advokátem procesně úspěšného účastníka řízení (srov. nález Ústavního soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. I. ÚS 988/12, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2016, sp. zn. 33 Cdo 273/2016 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. 32 Cdo 3521/2017). Strana, která ve sporu podlehla, tedy nehradí úspěšné procesní straně veškeré její náklady, ale jedině takové, jež lze považovat za potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 988/12). Pokud jde o cestovní náklady a náhradu za promeškaný čas v souvislosti se seznámením se se spisem, zabýval se soud tím, zda se jedná o náklad advokáta spojený s poskytnutím úkonu právní služby, a pokud by s takovým úkonem spojen nebyl, zda lze žalované přiznat náhradu takového výdaje. Co se týče povahy studia spisu, je si soud vědom nálezu Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2021, sp. zn. I. ÚS 4012/18, podle něhož úkon nahlížení do spisu může být považován za samostatný úkon právní služby, za který náleží náhrada podle § 11 odst. 3 a. t., když ale zároveň podává, že ne každé nahlížení do spisu a jeho prostudování v rámci civilního soudního řízení lze analogicky posuzovat za samostatný úkon právní služby, za který by náležela advokátovi odměna, nýbrž jen takové prostudování spisu, které by svým významem mohlo odpovídat prostudování [anonymizováno] spisu při skončení vyšetřování ve smyslu § 11 odst. 1 písm. f) a. t. V případě studia spisu dne [datum] soud neshledal, že by se jednalo o samostatný úkon právní služby, kvalitativně srovnatelný s prostudováním trestního spisu po skončení vyšetřování, neboť rozsah spisu, povaha dané věci ani nevelký rozsah navržených důkazních prostředků (přičemž podstatnou část z nich měla žalovaná sama k dispozici nebo se jednalo o dokumenty veřejně přístupné) nezakládaly dle soudu nutnost podrobného zkoumání obsahu spisu, zvláště za situace, kdy žalovaná měla k dispozici žalobu obsahující všechna podstatná skutková tvrzení žalobkyně. Jelikož soud neshledal, že by cestovní náklady a náhrada za promeškaný čas byly vynaloženy v souvislosti s úkonem právní služby, nemohl žalované přiznat ani náhradu nákladů za cestovní výdaje a promeškaný čas zástupce v souvislosti s tímto nahlížením, když se nejednalo o úkon právní služby, podřaditelný pod § 11 a. t.. Nejedná se o situaci, na níž pamatuje komentářová literatura a která předpokládá, že advokátovi náleží náhrada hotových výdajů i za cestovní náklady a náhradu ztrátu času v případě, že advokát jede mimo obvod své působnosti za klientem do věznice, ale porada s ním trvá méně než jednu hodinu, nebo cestuje-li na jednání soudu které se neuskuteční (viz SVEJKOVSKÝ, J., VYCHOPEŇ, M. a kol., Zákon o advokacii – komentář, 2012, s. 574 – 575), neboť tyto výdaje jsou spojeny s událostmi, které by (v případě trvání porady déle než hodinu, v případě konání jednání soudu) byly právními úkony, avšak studium spisu za dané procesní situace nemohlo být plnohodnotným úkonem právní služby ve smyslu § 11 odst. 3 a. t. a přiznání náhrady hotových výdajů a náhrady za promeškaný čas by směřovalo proti zásadě, že odměnu lze přiznat jen za poskytnuté úkony právní služby potřebné k účelnému uplatnění nebo bránění práva, a proto soud neměl podklad k tomu, aby žalobkyni zavázal k jejich úhradě.