29 CO 84/2022-86

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Petry Kořínkové a soudkyň JUDr. Hany Horákové a JUDr. Lenky Rutové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o žalobě na ochranu osobnosti, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 15 C 230/2021-59 ze dne 18. ledna 2022 <b>I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.</b> <b>II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 10 830 Kč do 7 dnů od právní moci tohoto rozsudku u JUDr. [jméno] [příjmení]</b> 1. Napadeným rozsudkem okresní soud výrokem I. zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala 1) uložení povinnosti žalované zdržet se tvrzení o nestandardnosti postupu při majetkových transakcích mezi žalobkyní a paní [jméno] [příjmení], 2) uložení povinnosti žalované odeslat k rukám ředitele [anonymizováno] nemocnice v [část obce] JUDr. Ing. [jméno] [jméno], [příjmení], a ombudsmanky [anonymizováno] nemocnice v [část obce] JUDr. [jméno] [příjmení], omluvu ve znění„ Omlouvám se tímto za podání stížnosti ze dne [datum], neboť jsem v ní uvedla nepravdivé informace. Nic z toho, co jsem ve své stížnosti uvedla, není pravdou. Za uvedení nepravdivých informací se tímto omlouvám také MUDr. [jméno] [příjmení], 3) uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 100 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Neúspěšné žalobkyni pak výrokem II. uložil povinnost nahradit žalované na nákladech řízení 14 930 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce.

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalovaná podala dne [datum] písemnou stížnost do [anonymizováno] nemocnice [část obce], jejímž předmětem bylo jednak chování nemocnice vůči [jméno] [příjmení] obecně, jednak (ve třetím odstavci stížnosti, začínajícím slovy„ máme podezření, že“) výhrady žalované vůči způsobu, jakým došlo k podepsání smlouvy, kterou [jméno] [příjmení] převedla majetek na žalobkyni. Dále soud zjistil, že žalobkyně je primářkou a zástupkyní přednosty pro léčebně preventivní věci interní kliniky [anonymizováno] nemocnice v [část obce] a žalovaná je dcerou [jméno] [příjmení], která je celoživotní kamarádkou [jméno] [příjmení] a že [jméno] [příjmení], která je tetou žalobkyně, podepsala během [anonymizováno] ve [anonymizováno] nemocnici [část obce] na oddělení následné péče, dne [datum], darovací smlouvu, na jejímž základě převedla svůj spoluvlastnický podíl o velikosti 1/2 k nemovitým věcem zapsaným na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec] na žalobkyni. Dne [datum] bylo zahájeno řízení o povolení vkladu do katastru nemovitostí. Ve zprávě ze dne [datum] ošetřující lékařka [jméno] [příjmení], MUDr. [příjmení], vyslovila, že dle vyšetření ze dne [datum] není jmenovaná schopna validního podpisu negativního reverzu ani jiné úřední listiny.

3. Po právní stránce okresní soud věc posuzoval podle § 81 zák. č. 89/2019 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.). Vzal v úvahu, že žalobkyně žalobou uplatnila celkem 3 nároky. Uložení povinnosti žalované, aby se do budoucna zdržela jakýchkoliv obdobných jednání, konkrétní omluvu a uložení povinnosti zaplatit jí částku 100 000 Kč. Soud zdůraznil, že ke vzniku občanskoprávní povinnosti odčinit nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do osobnosti člověka musí být splněna podmínka existence zásahu objektivně způsobilého vyvolat nemajetkovou újmu spočívající buď v porušení nebo ohrožení osobnosti člověka v jeho fyzické či morální integritě (zejména tím, že snižuje jeho čest u jiných lidí a ohrožuje vážnost jeho postavení a uplatnění ve společnosti, případně že narušuje jeho soukromí), zásah musí být neoprávněný a musí být zajištěna existence příčinné souvislosti mezi takovým zásahem a dotčením osobní sféry člověka. I když žalobkyně uvedla, že podanou žalobou brojí proti celkovému tónu a vyznění stížnosti, z níž plyne, že ona je tou osobou, která se snažila zabránit [jméno] [příjmení] v podání návrhu na vklad do katastru nemovitostí, soud vlastní zásah hodnotil objektivně vzhledem ke konkrétní situaci, za níž k neoprávněnému zásahu došlo, jakož i k osobě postižené fyzické osoby a dospěl k závěru, že stížnost žalované, ve formě v jaké byla podána, není objektivně způsobilá zasáhnout do práv žalobkyně. To proto, že jejím podáním žalovaná realizovala své právo k podání stížnosti a vykonávala určité oprávnění a nejednala protiprávně. Stížnost adresovala řediteli [anonymizováno] nemocnice [část obce] a její ombudsmance na předepsaném formuláři a obsah stížnosti nešířila veřejným způsobem či sdělovacími prostředky. Žalované tak nelze dávat odpovědnost za to, že se obsah této stížnosti rozšířil na pracovišti žalobkyně z toho důvodu, že je to„ drbárna“ a že bylo negativně ovlivněno profesní fungování žalobkyně. Žalovaná sama obsah stížnosti na pracovišti žalobkyně nijak nerozšiřovala a nesdělovala ho nikomu jinému, než osobám oprávněným k vyřizování stížností. Žalobkyně sice tvrdila, že v době podání stížnosti se teprve ucházela o pozici primáře a zástupce přednosty pro léčebně preventivní věci interní kliniky [anonymizováno] nemocnice [část obce] a z obsahu žaloby vyšlo najevo, že tuto pozici již získala. Soud tak dovodil, že podání stížnosti ani nemělo nepříznivý dopad na zaměstnání, respektive profesní čest žalobkyně. Dále se soud zabýval hodnocením formy a obsahu vzneseného tvrzení, které mělo představovat zásah do osobnostních práv žalobkyně. Zvážil, že ve stížnosti žalované je popsáno několik jednání či událostí, ke kterým mělo dojít ve [anonymizováno] nemocnici [část obce] na centru následné péče a ve většině obsahu stížnosti jde o jednání a události, které žalovaná žádným způsobem nevztahuje k osobě žalobkyně, ale jedná se obecně o námitky k léčebným postupům, k přístupu nespecifikovaného personálu k [anonymizována dvě slova]. Přímo k osobě žalobkyně se vztahuje pouze jeden odstavec, třetí, textu stížnosti, který obsahuje tvrzení, že [jméno] [příjmení] měla být k podpisu podvržena smlouva, k čemuž mělo dojít za přítomnosti žalobkyně a jejího právního zástupce. Nebylo sporováno, že k podpisu smlouvy, na základě níž převedla [jméno] [příjmení] spoluvlastnický podíl ke svým nemovitostem na žalobkyni v nemocnici [část obce] za účasti žalobkyně skutečně došlo. Pokud žalovaná ve stížnosti uvedla, že„ má podezření“ na jednání zahrnující mimo jiné žalovanou uváděné podvržení smlouvy, okresní soud zhodnotil, že slovo„ podvržení“ je slovo s negativními konotacemi a mohlo by potencionálně představovat zásah do osobnostních práv žalobkyně. Slovní obrat„ podvržení smlouvy“ však považoval za nutný vykládat v kontextu toho, že žalovaná ve stížnosti uvedla, že má na takové jednání„ podezření“ a nejednalo se tak z její strany o konkrétní tvrzení o faktech. Z informací, které měla žalovaná k dispozici, za jakých okolností, kdy a na jakém místě došlo k právnímu jednání [jméno] [příjmení], mohla mít skutečně podezření na určité nestandardnosti při uzavírání darovací smlouvy a mohla je považovat za pravdivé. Majetkové převody ve prospěch lékařů ze strany hospitalizovaných pacientů nejsou nestandardní, návštěva u [jméno] [příjmení] byla žalobkyni umožněna v době covidu, kdy byly návštěvy zakázány a lékařka MUDr. [příjmení] shledala po méně než 14 dnech po podpisu darovací smlouvy [jméno] [příjmení] neschopnou validního podpisu negativního reverzu i jiné úřední listiny. Dále soud poukázal na skutečnost, že aby byla žalobkyně úspěšná s nárokem na zdržení se, upuštění od neoprávněného zásahu do osobnosti fyzické osoby, bylo by nutné, aby tento trval a hrozila jeho hrozba uskutečnění či opakování v budoucnu. V daném případě však nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by takové nebezpečí trvalo a k výzvě soudu žalobkyně pouze doplnila, že žádného obdobného jednání vůči ní se již žalovaná nedopustila. Z tohoto důvodu by nemohlo být tomuto žalobnímu požadavku vyhověno ani v případě, pokud by soud shledal existenci nezákonného zásahu do osobnosti žalobkyně důvodným. Stejně tak soud nevyhověl ani požadavku na omluvu ve znění, v jakém ji v žalobním petitu požadovala žalobkyně. Omluvu požadovala za celou stížnost s tím, aby žalovaná v rámci omluvy uvedla mimo jiné, že„ nic z toho, co jsem ve své stížnosti uvedla, není pravda“, tj. ve větším rozsahu, než jaký se jí ve stížnosti týkal a k požadování omluvy v takovém rozsahu nebyla aktivně legitimována. Zároveň bylo prokázáno, že část tvrzení uvedených ve stížnosti byla pravdivá. Z těchto důvodů, i kdyby byla žaloba co do základu důvodná, nemohla by žalobkyně úspěšně žádat o omluvu v tom znění, jak byla koncipována v žalobním petitu a kterým je soud vázán. Přiznání přiměřeného zadostiučinění v penězích žalobkyni nepřipadalo v úvahu již proto, že soud neshledal oprávněným samotný základ nároku. Pro případné přiznání takového nároku, pokud by byl důvodný, by musel být naplněn závěr, že žádná forma morálního zadostiučinění se nejeví vzhledem k okolnostem případu za postačující a další podmínkou by pak bylo zjištění, že neoprávněným zásahem došlo v příčinné souvislosti ke snížení důstojnosti žalobkyně ve značné míře. K takové míře v daném případě ani nemohlo dojít, a to s ohledem na obsah i formu výroků učiněných žalovanou, když stížnost nebyla prezentována veřejně, šlo o jednorázové podání, které nebylo učiněno hromadnými sdělovacími prostředky a žalovaná nenese odpovědnost za to, že obsah stížnosti se rozšířil mimo okruh povolaných osob na pracovišti žalobkyně. Procesně úspěšné žalobkyni přiznal soud s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. účelně vynaložené náklady řízení ve výši 14 930 Kč zahrnující jak odměnu advokáta za 3 úkony právní služby včetně DPH, cestovní náhrady a náhradu za ztrátu času.

4. Proti tomuto rozsudku podala včasné odvolání žalobkyně. Má za to, žalovaná svými nepravdivými tvrzeními, sdělenými přímo zaměstnavateli žalobkyně, zásadním způsobem zasáhla do jejích osobnostních práv, konkrétně poškodila její čest, vážnost v očích jejího zaměstnavatele a stálo ji mnoho úsilí, které bylo nutné vynaložit k nápravě. Skutkový stav zjištěný okresním soudem považuje za neúplný. Okresní soud měl k dispozici obsah stížnosti žalované ze dne [datum], výpis z katastru nemovitostí ke dni [datum], informace o vkladovém řízení č. j. B-9771/2020, [anonymizováno] potvrzení MUDr. [příjmení] ze dne [datum], předžalobní komunikaci s žalovanou a notářský zápis ze dne [datum] (závěť [jméno] [příjmení] ve prospěch žalobkyně). Okresní soud pochybil, když nezjišťoval, k jakým následkům v důsledku stížnosti žalované do osobnosti žalobkyně došlo, a neprováděl v tomto směru žalobkyní navržené důkazy. Obsah stížnosti není stižen žádným stupněm utajení a je mylné se domnívat, že ombudsmanka zaměstnavatele takové stížnosti od stěžovatelů přebírá a v soukromí se s nimi seznamuje tak, aby o jejich osudu sama rozhodla a následně začala ve věci cokoli konat. S obsahem stížnosti se seznamují nejen jejich adresáti, ale i celá řada dalších osob, od zaměstnance podatelny po zaměstnance úseku ombudsmanky. Žalobkyně má za to, že žalovaná podáním stížnosti cílila především na poškození cti a pověsti žalobkyně v očích jejího zaměstnavatele, ale i jejího zaměstnavatele, a to ze zištných důvodů, s úmyslem získat nemovitosti od paní [jméno] [příjmení] namísto žalobkyně. Žalobkyně sice získala vyšší pozici v zaměstnání navzdory podané stížnosti, ale až po nepříjemném a zdlouhavém vysvětlování toho, co se skutečně stalo širšímu vedení nemocnice. Tohoto by byla ušetřena, pokud by se žalovaná nedostatečných a lživých tvrzení na adresu žalobkyně a jejího zaměstnavatele zdržela. Žalobkyně nesouhlasí s názorem soudu, že žalovaná podáním stížnosti realizovala své právo k podání stížnosti, a tudíž nejednala protiprávně. Právo podání stížnosti proti postupu kohokoliv není bezbřehé a stěžovatel si musí být vědom toho, že zde existují mantinely ochrany osobnosti. V tomto případě nejde pouze o stížnost samu o sobě, ale o udavačské oznámení domnělých nezákonností údajně páchaných žalobkyní a jejím zaměstnavatelem. Při použití gramatického výkladu textu stížnosti lze dospět k závěru, že sousloví„ máme podezření“ se vztahuje jen k tvrzení, že má být pacientce zabráněno v právních úkonech týkajících se námitky spornosti vkladu na Katastrálním úřadu [obec]. Naopak závěr této věty„ jelikož byla [anonymizováno] uvedena v omyl“, považuje žalobkyně za skutkové tvrzení. Na to pak navazuje věta o„ podvržení smlouvy, na základě které si MUDr. [příjmení] převádí majetek [jméno] [příjmení] na svou osobu“, která je rovněž skutkovým tvrzením a nikoliv hodnotícím soudem. Toto nepochopení psaného textu ze strany soudu je základním kamenem nesprávnosti vydaného rozsudku. Dále považuje žalobkyně za chybné, že soud rozdělil stížnost na část týkající se žalobkyně a část týkající se jejího zaměstnavatele, když homogenní text stížnosti mezi těmito entitami nerozlišuje a celkově vyznívá tak, že i za další tvrzené skutečnosti nese odpovědnost žalobkyně. Žalobkyně nezpochybňuje, že pacientka chtěla podepsat negativní revers dne [datum] ráno, který jí byl odepřen. Zpochybňuje však skutkové tvrzení, že v pondělí večer se jí ztratily nabíječky ke dvěma telefonům. O takovém incidentu neví, přestože byla v danou dobu a nadále je i s [jméno] [příjmení] v pravidelném denním kontaktu. Dále žalobkyně zpochybňuje skutkové tvrzení, že od úterý 3. 11. není možné se s [anonymizováno] zkontaktovat, když s ní sama komunikovala a stejně tak neví o incidentu, že jí bylo znemožněno předání nového telefonu. Zpochybňuje i tvrzení, že pacientka byla uvedena v omyl. [anonymizováno] v omyl uvedena nebyla a žalovaná ani netvrdí a ani netvrdila, čeho se měl omyl [jméno] [příjmení] týkat. Ani sama [jméno] [příjmení] po svém propuštění z nemocnice neučinila nic, co by mělo takové tvrzení žalované potvrdit, např. že by věc nahlásila na Policii České republiky nebo by sama iniciovala stížnost vedení [anonymizováno] nemocnice [část obce]. Žalobkyně také nepozchybňuje, že během hospitalizace byla pacientka dne 20. nebo [datum] navštívena žalobkyní a jejím právním zástupcem. Stalo se tak ale pouze na výslovnou žádost paní [jméno] [příjmení] při zachování všech platných předpisů týkajících se ochrany hospitalizovaných pacientů proti nákaze Covid 19. [jméno] [příjmení] chtěla po žalobkyni zajistit osobu, která sepíše darovací smlouvu, neboť chtěla mít za svého života jistotu, že bude s jejím majetkem naloženo dle její vůle. Formulace stížnosti, že MUDr. [příjmení] si převádí majetek [jméno] [příjmení]„ na svou osobu“ je tak zavádějící, nesprávná a lživá, neboť vzbuzuje dojem, že proces majetkového převodu iniciovala a řídila žalobkyně, což není pravda. Je lživé tvrzení i to, že MUDr. [příjmení] zneužila své pravomoci, důvěřivost i [anonymizováno] stav [anonymizováno]. Ke shora uvedeným skutkovým tvrzením (a nikoliv hodnotícím soudům) měl soud přihlédnout a již jen ze skutečnosti, že se kdekoliv v textu stížnosti hovoří o podezření (ač je podezření zjevně vztaženo pouze k omezené části textu) usoudil na to, že celá stížnost je hodnotícím soudem nepodléhajícím jakémukoliv postihu vzhledem k tomu, že jde o subjektivní názor autora bez způsobilosti zásahu do osobnostních práv žalobkyně. Žalobkyně má za to, že žalovaná s vidinou vlastního majetkového prospěchu vyvinula urputnou snahu kontaktovat a psychicky deptat [jméno] [příjmení] v rámci její hospitalizace a sledovat majetkové dispozice s jejím nemovitým majetkem a v podstatě ji unést z centra následné péče Fakultní nemocnice v [část obce] do [obec], kdy už pro ni z [obec] byla odeslána sanita. Žalobkyně okresnímu soudu rovněž vytýká, že rezignoval na svou poučovací povinnost a pokud petit žaloby nevyhovoval požadavkům na určitost a správnost v rozsahu uložení povinnosti žalované zdržet se obdobných jednání do budoucna a dále v rozsahu formulace omluvy, měla na to být žalobkyně upozorněna prostřednictvím příslušné výzvy.

5. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. Má za to, že žalobkyně přehlíží, že se domáhá, aby se žalovaná zdržela něčeho, co fakticky nedělá a nedělala a domáhá se tak objektivně nemožného plnění. Není možné, aby soud žalobkyni preventivně poskytoval jakousi komplexní imunitu vůči hodnocení svého chování ze strany žalované. Žalovaná se zcela ztotožňuje se závěry okresního soudu, zejména s tím, že podáním stížnosti pouze realizovala své právo a nemůže být odpovědná za šíření obsahu své stížnosti, pokud sama obsah stížnosti nešířila veřejným způsobem. Obsah stížnosti je neveřejný a nemá být sdělován ostatním zaměstnancům nemocnice. Navíc uvádí, že jí některé uváděné skutečnosti v rámci stížnosti soud po provedeném dokazování označil za prokázané. Je správný závěr okresního soudu, že jedinou spornou formulaci, slovo„ podvržení“, je nutné vykládat v kontextu toho, že žalovaná ve stížnosti uvedla, že má na takové jednání podezření, a tudíž nešlo z její strany o faktické tvrzení.

6. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání podle § 212 a § 212a o. s. ř. a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

7. Podle § 81 odst. 1 o.z. je chráněna osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého.

8. Podle § 81 odst. 2 o. z. požívají ochrany zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

9. Podle § 82 odst. 1 o. z. člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

10. Podle § 2951 odst. 2 obč. zák. nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

11. Ke vzniku občanskoprávní povinnosti odčinit nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do osobnosti člověka musí být splněna podmínka existence zásahu objektivně způsobilého vyvolat nemajetkovou újmu spočívající buď v porušení nebo ohrožení osobnosti člověka v jeho fyzické či morální integritě. Zásah musí být neoprávněný a musí být zjištěna existence příčinné souvislosti mezi takovým zásahem a dotčením osobnostní sféry člověka. Neoprávněným je takový zásah do osobnosti člověka, který je v rozporu s právním řádem. Občanský zákoník poskytuje ochranu proti takovým jednáním, která jsou objektivně způsobilá přivodit újmu osobnosti subjektu práva zejména tím, že snižují jeho čest u jiných lidí, ohrožují tak jeho vážnost a postavení či uplatnění ve společnosti, případně narušují jeho soukromí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2021 ve věci sp. zn. 25 Cdo 149/2020). I další rozsudky Nejvyššího soudu (srov. např. 30 Cdo 4431/2007 ze dne 7. 10. 2009) zdůrazňují, že vlastní zásahy je nutno vždy hodnotit objektivně s přihlédnutím ke konkrétní situaci, za které k neoprávněnému zásahu došlo, jakož i k osobě postižené fyzické osoby. V důsledku uplatnění konkrétního a diferencovaného objektivního hodnocení pak nutno dovodit, že o snížení důstojnosti postižené fyzické osoby či její vážnosti ve společnosti ve značné míře by šlo pouze tam, kde za konkrétní situace, za níž k neoprávněnému zásahu do osobnosti fyzické osoby došlo, jakož i s přihlédnutím k dotčené fyzické osobě, by bylo možno dovodit, že by nastalou nemajetkovou újmu vzhledem k intenzitě a trvání nepříznivého následku pociťovala jako závažnou zpravidla každá fyzická osoba nacházející se na místě a v postavení postižené fyzické osoby. V souladu s judikaturou Ústavního soudu (srov. např. nález ve věci sp. zn. I. ÚS 4022/17 ze dne [datum]) je třeba zvažovat povahu výroku (zda jde o skutkové tvrzení nebo hodnotící soud), obsah výroku, formu výroku (zejména na kolik je expresivní, či dokonce vulgární), postavení kritizované osoby, zda se kritika dotýká soukromé či veřejné sféry kritizované osoby, chování kritizované osoby (např., zda kritiku sama vyvolala či jak se ke kritice postavila), kdo výrok pronáší a kdy tak učiní (jaké měl či mohl mít autor v daný okamžik k dispozici konkrétní údaje, z nichž vycházel a v jaké situaci). Na základě této judikatury se okresní soud důvodně primárně zabýval tím, zda stížnost žalované ve formě a za okolností v nichž byla podána, byla schopna objektivně zasáhnout do práv žalobkyně.

12. Okresní soud vzal správně v úvahu, že žalobkyně žalobou uplatnila celkem 3 nároky. Uložení povinnosti žalované, aby se do budoucna zdržela jakýchkoliv obdobných jednání, konkrétní omluvu a uložení povinnosti zaplatit jí částku 100 000 Kč.

13. Odvolací soud vychází ze skutkových zjištění okresního soudu o tom, kdy žalovaná podala stížnost do [anonymizováno] nemocnice [část obce], jakého byla obsahu, o příbuzenském vztahu žalobkyně a [jméno] [příjmení], o charakteru vztahu mezi žalovanou a [jméno] [příjmení], že dne [datum] navštívila žalobkyně [jméno] [příjmení] v [nemocnice], v centru následné péče, kde došlo k podpisu listiny, na základě které se vlastníkem 1/2 nemovitostí ve výlučném vlastnictví [jméno] [příjmení] (zapsaných na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec]) stala žalobkyně i z obsahu zprávy MUDr. [jméno] [příjmení] z [datum], která podle vyšetření [jméno] [příjmení] z [datum] uvedla, že není schopna propuštění do ambulantní péče ani případného převozu a validního podpisu negativního reverzu.

14. Již v řízení před okresním soudem vyšlo najevo, že paní [jméno] [příjmení] měla mrtvici, k léčbě byla převezena do [anonymizováno] nemocnice [část obce], mimo své bydliště, byla [anonymizováno] na interně a následně byla přeložena na centrum následné péče. Žalobkyně nezpochybňovala, že žalovaná je dcerou přítelkyně [jméno] [příjmení] ani skutečnost, že na konci října 2020, v době, kdy začalo probíhat vkladové řízení a uplatňovala se protiepidemická opatření proti Covidu 19, probíhaly telefonické hovory [jméno] [příjmení] s osobami zvenku. Rovněž připustila, že jí [jméno] [příjmení] volala a oznámila jí, že ji okradla, je z ní bezdomovec a nemá střechu nad hlavou. Žalovaná pak měla informace od své matky, paní [příjmení], o tom, že [jméno] [příjmení] něco podepsala, ale nebyla si jista tím, co podepisuje. Stížnost [anonymizováno] nemocnici v [část obce] podala v situaci, kdy od [datum] nebylo možné s pacientkou [jméno] [příjmení] navázat telefonické spojení, což ve svém vyjádření soudu uvedl i [jméno] [příjmení], bratranec [jméno] [příjmení], a měla rovněž informaci o tom, že zatímco jí po vyšetření ze dne [datum] byla odepřena možnost podpisu negativního reverzu, dne 20. nebo [datum] byla navštívena žalobkyní a jejím právním zástupcem (v průběhu řízení stranami upřesněno, že se tak stalo dne [datum]) a podepsala darovací smlouvu, jejímž předmětem byl bezúplatný převod vlastnického práva ke spoluvlastnickému podílu nemovitostí ve vlastnictví žalobkyně. Odvolací soud má tak za to, že na základě vlastních znalostí a informací získaných prostřednictvím své matky od [jméno] [příjmení] mohla žalovaná objektivně pojmout podezření na potlačení práv [anonymizováno] [jméno] [příjmení], omezení její osobní svobody i nadměrné aplikace tlumících léků způsobujících změnu jejího psychického stavu.

15. Odvolací soud odkazuje na zák. č. 372/2011 Sb., zákon o [anonymizováno] službách, který v § 93 odst. 1 uvádí, které osoby mohou podat proti postupu poskytovatele při poskytování zdravotních služeb nebo proti činnostem souvisejícím se [anonymizováno] službami stížnost. Byť žalovaná jako dcera přítelkyně [jméno] [příjmení] není v daném odstavci uvedena jako osoba oprávněná k podání stížnosti, nelze přehlédnout, že § 93 odst. 4 cit. zákona dává příslušnému správnímu orgánu oprávnění nejen na základě stížnosti, ale i z moci úřední či jiného podnětu, za který by bylo možné stížnost ze [datum] považovat, přezkoumat případy, u nichž vznikly pochybnosti, zda byl při poskytování zdravotních služeb dodržen správný postup, popřípadě vyloučit příčinnou souvislost mezi nesprávným postupem a újmou na zdraví [anonymizováno] při poskytování zdravotních služeb. V daném zákoně (§ 93 až § 97) je tak upraveno speciální právo podat stížnost v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb a tato úprava je v poměru speciality ke správnímu řádu. Přitom není vyloučeno, aby se týkala rovněž etiky výkonu povolání [anonymizováno] pracovníků, kteří jsou podle § 49 odst. 1 písm. a) zák. o zdravotních službách povinni se při výkonu svého povolání řídit etickými principy, dodržováním právních předpisů ze strany poskytovatele zdravotních služeb a jeho zaměstnanců. Obecně o stížnosti rozhoduje zpravidla nadřízený vedoucí pracovník, který dokáže konkrétně zhodnotit, zda podřízení [anonymizováno] pracovníci porušili některou svou povinnost a postupovali správně či nikoliv a případně vyvodit příslušná personální opatření v případě, pokud by stížnost byla shledána důvodnou. I když zákon nestanoví způsob, jakým je třeba vést evidenci stížností a spisovou dokumentaci o každé stížnosti, zakotvuje právo jak pacienta, tak toho, kdo stížnost podal, aby nahlédl do stížnostního spisu. Součástí stížnostního spisu jsou pak především vyjádření dotčených osob a podklady, které slouží k vyhodnocení oprávněnosti či neoprávněnosti stížnosti.

16. Judikatura Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ve věci sp. zn. 28 Cdo 795/2002 ze dne 14. 5. 2002) vztahující se k ochraně osobnosti upravené v § 11 zák. č. 40/1964 Sb. (občanský zákoník platný a účinný do 31. 12. 2013) stanovila, že neoprávněným zásahem do práv chráněných § 11 a násl. obč. zák. (dnes § 81 zák. č. 89/2012 Sb., dále jen o. z.) nejsou projevy, které je možno podle svého obsahu, formy a cíle považovat za upozornění, podněty k řešení nebo žádosti o objasnění a přešetření určitých okolností, byly-li proneseny v prostředí oprávněném věc řešit. Citovaným rozhodnutím byl posuzován případ, kdy svědek v [anonymizováno] řízení vypovídal o tom, že má za to, že se někdo dopustil [anonymizováno] činnosti a dovolací soud dospěl k závěru, že v takovém případě o neoprávněný zásah do práva na ochranu osobnosti nejde.

17. V posuzované věci podala žalovaná stížnost oprávněnému orgánu ([anonymizováno] nemocnici v [část obce], jeho ombudsmance), která měla být posouzena alespoň jako podnět podle § 93 odst. 4 zák. o zdravotních službách směřující k přešetření postupu dané nemocnice v péči o zde [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení]. V rámci vyřízení tohoto podnětu bylo nutné předpokládat, že ombudsmanka nemocnice jako příslušný správní orgán musí za účelem přešetření důvodnosti textu stížnosti z úřední povinnosti zjišťovat podrobné informace o [anonymizováno] [jméno] [příjmení], včetně způsobu její léčby od odpovědných zaměstnanců. V tomto rámci připadalo v úvahu i posouzení, zda mohlo dojít a z jakého důvodu během krátké doby ke změně [anonymizováno] stavu [jméno] [příjmení] a zda je vůbec etické, aby starší [anonymizována dvě slova], krátce po mrtvici, v době covidových opatření, převáděl majetek na zaměstnance nemocnice, byť svého příbuzného (§ 49 odst. 1 písm. a) zák. o zdravotních službách). S ohledem na uvedené pochybnosti, považoval odvolací soud formu stížnosti adresovanou ombudsmance nemocnice za projev realizace oprávnění podat podnět dle zák. [číslo] odst. 4 zák. o zdravotních službách, přičemž žalovaná ho předala k řešení pouze osobě oprávněné ho řešit a veřejně jeho obsah nijak nešířila.

18. Okresní soud správně vyhodnotil, že žalovaná nemůže odpovídat za to, jakým způsobem byl podnět šetřen a kdo měl možnost se s ním v nemocnici seznámit. Žalobkyně jako lékařka a adeptka na post primářky nemocnice, která je jako fakultní financována z veřejných prostředků, je samozřejmě pod větším drobnohledem svého chování a to i při soukromých záležitostech, které jsou nějakým způsobem spojeny s výkonem její práce. Jsou na ni kladena vyšší měřítka jako je tomu např. u veřejných činitelů, politiků apod. (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 4022/17 ze dne [datum]). Taková osoba pak ve svém vlastním zájmu musí předcházet situacím, které zavdávají podnět ke spekulacím o zneužití svého postavení. Odvolací soud má za to, že žalobkyně nepostupovala v případě majetkové transakce uzavírané se svou tetou, [jméno] [příjmení], tak, aby pochybnosti o řádnosti svého postupu nevyvolala, aby se tedy nevystavila riziku, že etičnost a průběh postupu budou šetřeny a vejdou tak u jejího zaměstnavatele ve známost.

19. Ve shodě s okresním soudem má odvolací soud rovněž za to, že stížnost žalované nelze hodnotit jako zcela vymyšlenou a cílenou na poškození žalobkyně v jejím kariérním postupu, se zaměřením ne její dehonestaci, nebo na získání vlastního majetkového prospěchu, když sama [jméno] [příjmení] vyslovovala ve svém [anonymizováno] stavu nespokojenost se zacházením ze strany nemocnice i samotnou majetkovou transakcí, což připustila sama žalobkyně. Šlo tedy o reakci na podněty pocházející od samotné [jméno] [příjmení].

20. Tím se odvolací soud dostává k hodnocení obsahu stížnosti, přičemž dospívá k závěru, že s ohledem na okolnosti, které zde vyvstaly, není obsah stížnosti zcela nepřiměřenou reakcí, byť je expresivně zabarven. Jde o upozornění na nestandardní poskytování zdravotních služeb [anonymizováno] nemocnici [část obce] v době covidových opatření v případě pacientky [jméno] [příjmení] v návaznosti na jí učiněné právní jednání, k němuž došlo za účasti žalobkyně, příbuzné pacientky a zároveň lékařky téže nemocnice, a krátce po něm vyslovení negativního reverzu s nemožností činit jakékoliv validní právní úkony. Opětovně je nutno zdůraznit, že žalovaná měla pouze určité kusé informace a zprostředkované od [jméno] [příjmení], které nemohla nijak jinak verifikovat a vyhodnotit při osobní návštěvě, když tyto byly v covidové době zakázány, a mohla se tak domnívat, že do práv pacientky bylo zasaženo a využila tak v zásadě jediného dostupného prostředku k prošetření situace, který měla k nápravě, tj. uvedené stížnosti, resp. podnětu. To odpovídá tomu, že celkový koncept stížnosti je formulován jako určité podezření.

21. První odstavec stížnosti obsahuje pouze obecné upozornění na potlačení práv pacientky, omezování osobní svobody, nadměrnou aplikaci léků bez jakéhokoliv vztahu k osobě žalobkyně. Ve druhém odstavci se o osobě žalobkyně rovněž nehovoří. Jsou zde uvedeny skutečnosti, které nebyly v řízení prokazovány, kdy žalobkyně vysvětluje, kdy a za jakých okolností přestala mít [jméno] [příjmení] přístup k nabíječkám na telefon a nebylo možné se s ní spojit ani telefonicky. Třetí odstavec je uvozen slovním spojením:„ Máme podezření“ a následuje text:„ že je pacientka uváděna v tento stav, aby jí bylo zabráněno v právních úkonech týkajících se vkladu na KÚ [obec], jelikož byla pacientka uvedena v omyl. - Během hospitalizace na CNP byla nebo [datum] navštívena MUDr. [jméno] [příjmení] a jejím právním zástupcem a byla jí podvržena smlouva, na základě které si MUDr. [příjmení] převádí majetek [jméno] [příjmení] na svou osobu“. Ohledně tohoto odstavce se odvolací soud ztotožňuje s názorem okresního soudu o tom, že by mohl zasáhnout do osobnosti žalobkyně, která je zde přesně označena, a to zejména pokud jde o použitý slovní obrat podvržení smlouvy. Pokud jde o samotný pojem podvržení, lze připustit, že jde o hanlivý pojem, který však nemá přesnou definici. Nejde však o jeho nepřiměřené užití v situaci, kdy žalovaná získala informaci, že [jméno] [příjmení] sice něco podepsala, ale neví, co, což odpovídá informaci, kterou získala sama žalobkyně od své tety v tom smyslu, že ji okradla a učinila z ní bezdomovce, tj. omylem učinila ve vztahu k žalobkyni právní jednání, kterým pozbyla svůj nemovitý majetek, ale takový úmysl neměla. Ve čtvrtém odstavci žalovaná hodnotí jako nestandardní situaci, kdy pacient převádí na lékaře svůj majetek v době jeho hospitalizace a při existenci nouzového stavu. Osoba žalobkyně zde není zmíněna, ale je zřejmé, že žalovaná požaduje vysvětlení, zda žalobkyně, lékařka nemocnice vůči které je stížnost směřována, mohla v době nouzového stavu navštívit spolu s další osobou, v nemocnici nezaměstnanou, pacientku na oddělení [anonymizována tři slova]. V posledním pátém odstavci žalovaná požaduje nestranné vyšetření zdravotního a psychického stavu [jméno] [příjmení], včetně způsobu léčby, přeložení do nemocnice v místě jejího bydliště, přičemž žalovaná rovněž podává informaci o tom, že věc nahlásí Policii ČR jako podezření z dopuštění se nespecifikovaného [anonymizováno] činu. Žalovaná zde ve vztahu k pacientce navrhuje postup, kterým má být stížnost prošetřena, jak má být s pacientkou, která není umístěna ve své spádové nemocnici dále naloženo a rovněž sděluje, že informace, které má, předá Policii ČR, aniž uvádí, kdo má být trestně stíhán a pro jaké trestné činy. Ani v této části stížnosti nejde o neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobkyně, když žalovaná pouze využila podle § 94 odst. 4 zák. o zdravotních službách zákonnou možnost, aby oprávněný správní orgán posoudil postup při poskytování zdravotních služeb v případě [jméno] [příjmení], přičemž uvádí pochybnosti, které ji k podání stížnosti dovedly.

22. Třetí odstavec stížnosti, který by dle jeho znění připouštěl zásah do osobnostních práv žalobkyně, je nutno vykládat jako celek podle smyslu a účelu tak, že nejde o skutečnost, ale jen o podezření na ni, tj. pouze o spekulaci v situaci, která mohla být žalované známa, tudíž hodnotící soud, který nelze dokazovat a je nutné pouze zkoumat, zda se zakládá na pravdivé informaci, zda forma jeho prezentace je přiměřená a zda primárním cílem nebylo hanobení a zneuctění žalobkyně. Žalovaná objasnila, že její matka i ona do poškození zdraví [jméno] [příjmení] s ní často a rozsáhle komunikovaly, stejně tak komunikovala se svým bratrancem, ale pak toto období přestalo. Od 3. 11. se s ní nemohli telefonicky spojit a pacientce [jméno] [příjmení] nebylo umožněno propuštění na revers v situaci, kdy svým známým dala předem telefonickou informaci, že s jejím majetkem v důsledku právního jednání učiněného během hospitalizace za účasti žalobkyně nebylo možná naloženo podle její vůle. S ohledem na konkrétní situaci, kdy vzhledem k vyššímu věku i [anonymizováno] stavu měla [jméno] [příjmení] ztíženou možnost chránit sama svá přirozená práva, nebylo neadekvátní upozornit na zjištěné nestandardnosti, které nastaly při její hospitalizaci, orgán nemocnice oprávněný je přezkoumat a to i z podnětu osoby, která nebyla její příbuznou, ale pouze známou. Žalovaná měla na základě jí dostupných údajů opodstatněné pochybnosti, jak je s [jméno] [příjmení] jako pacientkou nakládáno ve [anonymizováno] nemocnici [část obce], nemocnici vzdálené od místa jejího bydliště, a spekulace uvedená ve stížnosti z tohoto důvodu nemůže být považována za nepřípustnou. Žalovaná se jako lékař motolské nemocnice měla chovat obezřetně, a byť šlo o její příbuznou, k případnému uzavření smlouvy o převodu majetku měla přistoupit až v době, kdy by byl zdravotní stav její tety, pacientky [jméno] [příjmení], dlouhodobě stabilizovaný, nikoliv krátce po mozkové příhodě, a nejlépe i mimo nemocnici, nebo takovým transparentním způsobem, aby nevznikly pochybnosti o jejím postupu.

23. Závěrem odvolací soud uvádí, že jak z hlediska celkového vyznění stížnosti, tak z hlediska jejích jednotlivých pasáží, stejně tak z hlediska užité formy a situace ve které byla kritika žalobkyně uplatněna, i s ohledem na povahu kritizovaného chování žalobkyně (tj. kritérií citovaných v nálezu ÚS sp. zn. [číslo]), nedosáhl tento zásah takové intenzity, aby byl objektivně způsobilý vyvolat nemajetkovou újmu spočívající v porušení či ohrožení osobnostních práv žalobkyně, který je základním předpokladem pro rozhodování o všech žalobkyní uplatněných nárocích. Pokud bylo nad rámec nutného posouzení věci okresním soudem žalobkyni objasněno, že a z jakých důvodů by nemohly být posouzeny jí uplatněné nároky jako důvodné ani v případě, kdyby soud dospěl k opačnému závěru, pak odvolací soud, byť vysvětlení okresního soudu v tomto směru není nesprávné, okresním soudem zaujatý právní názor pro nadbytečnost blíže neposuzoval. V důsledku neexistence samotného základu nároku je však třeba vyslovit, že není důvodná odvolací námitka žalobkyně, že okresní soud chybně k jejímu návrhu neprováděl dokazování o následku, který byl stížností způsoben v důsledku vejití ve známost na pracovišti žalobkyně (výslech svědkyně [příjmení] [příjmení], primářky oddělení [anonymizována tři slova] a staniční sestry na interním oddělení paní [příjmení]) či v důsledku působení na psychiku žalobkyně ([jméno] Schulein, [příjmení] [příjmení]), které obecně nelze vyloučit, avšak míru zasažení by bylo třeba prokazovat, pouze pokud by byl základ nároku dán a bylo by rozhodováno o poskytovaném zadostiučinění. Též nebylo třeba se zabývat skutečným průběhem majetkové transakce mezi žalobkyní a [jméno] [příjmení] (výslech Mgr. [jméno] [příjmení], ověřovatele podpisu), když byl kladen důraz především na to, jak se postup žalobkyně jevil vnějšímu světu, jak jej prezentovala sama [jméno] [příjmení], což byly okolnosti, rozhodující pro formulaci stížnosti žalované. Okresní soud tak důvodně uvedené důkazy navržené žalobkyní pro nadbytečnost neprováděl.

24. Protože rozsudek okresního soudu je věcně správný, byl odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. potvrzen, a to včetně výroku o nákladech řízení, kdy procesně úspěšné žalované tyto odvolací soud přiznal podle § 142 odst. 1 o. s. ř., byť pouze ty, které shledal účelně vynaloženými. Pro stručnost odvolací soud odkazuje na správné a úplné odůvodnění výroku o nákladech řízení obsažené v bodech 22. a 23. rozsudku.

25. Procesně úspěšná byla žalovaná i v odvolacím řízení. Podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. i v této fázi řízení má žalovaná právo na náhradu nákladů řízení zahrnující 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast u odvolacího jednání) po 3 100 Kč (§ 9 odst. 4 písm. a), § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále jen AT), 2 paušální náhrady ke 2 úkonům právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT, náhradu za ztrátu času za 5 půlhodin ve výši 500 Kč podle § 14 odst. 3 AT, cestovné z místa sídla advokáta žalovaného z [obec] do [obec] a zpět ve výši 1 650 Kč (220 km při použití automobilu [registrační značka], kombinovaná spotřeba 6,30 l/100km, benzín 95 v ceně 44,50 Kč a náhradě za 1 km podle vyhl. [číslo] 2021 4,70 Kč km), celkem spolu s 21% DPH z odměny a náhrad podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 1 879,50 Kč 10 830 Kč. Splatnost nákladů řízení stanovil odvolací soud ve lhůtě 7 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalované (§ 160 odst. 1 o. s.ř. ve spojení s § 149 odst. 1 o. s. ř. a použití § 211 o. s. ř.).