15 C 246/2021 - 200

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr. Martou Gottwaldovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně A]., IČO [IČO žalobkyně A] (dříve [Anonymizováno] – [Jméno žalobkyně B]., shodné IČO [IČO žalobkyně A]) sídlem [Adresa žalobkyně B] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] za účasti vedlejšího účastníka [Jméno účastníka]., IČO [IČO účastníka] sídlem [Adresa účastníka] zastoupená advokátem [Jméno advokáta C] sídlem [Adresa advokáta C] pro zaplacení 30 429 510 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, aby žalovanému bylo uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] spolu s úrokem ve výši 9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku, se zamítá.

II. Žaloba, aby rozhodnutí [jméno FO] Energetického regulačního úřadu ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] se zcela nahradila tímto rozsudkem, se zamítá.

III. Žaloba, aby rozhodnutí [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] se zcela nahradila tímto rozsudkem, se zamítá.

IV. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka], k rukám právního zástupce žalované, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalobkyně je povinna nahradit vedlejšímu účastníku na straně žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka], k rukám právního zástupce vedlejšího účastníka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou k zdejšímu soudu dne [datum] na č.l. 1-21 spisu se žalobkyně (ještě pod původním názvem [jméno FO] – [Jméno žalobkyně B].) domáhala nahrazení rozhodnutí [jméno FO] Energetického regulačního úřadu ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno] a rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno], rozhodnutím soudu, kdy napadali jak prvoinstanční, tak i rozkladové rozhodnutí správního orgánu s tím, že návrh žalobkyně zní tak, aby žalované byla uložena peněžitá povinnost, a sice zaplatit výkupní cenu odpovídající výkupním cenám elektřiny za rok 2011 a to za období od [datum] do [datum], která byla vyrobena ve výrobně elektřiny žalobkyně „FVE [jméno FO] – [právnická osoba].“, evid. číslo: [hodnota], na adrese [adresa], kraj Ústecký, celkový instalovaný sluneční výkon 7 MW, počet zdrojů: 1, výrobna elektřiny je umístěna na pozemcích v kat. území [adresa] I, kód katastru [Anonymizováno], obec [adresa], parc.č.: [Anonymizováno]dále jen „Výrobna elektřiny“). Žalobkyně tvrdila dokončenost a připravenost výrobny elektřiny k r. 2010, avšak uplatnila nárok odpovídající výkupním cenám v roce 2011 s tím, že jsou toho názoru, že na něj mají nárok. Dále považují výrobnu elektřiny za dostatečnou, kdy tato byla povolena licencí. K úhradě dlužné částky ze strany žalované doposud nedošlo, proto byly nuceni podat tuto žalobu. Správní řízení vyznělo pro žalobce negativně, proto tedy žalobce zahájil řízení před zdejším soudem, aby se domohl zaplacení této povinnosti. Žalobkyně navrhla, aby zdejší soud dle V. části o.s.ř. zrušil obě rozhodnutí, respektive tato rozhodnutí nahradil svým rozhodnutím, kterým uloží žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] včetně úroků ve výši 9 % ročně od [datum] do zaplacení a zároveň, aby byla zrušena obě rozhodnutí a žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení v plné výši. Pokud jde o žalobní legitimaci, tuto odvozovala žalobkyně dle ust. § 246 odst. 1 o.s.ř., kdy k návrhu je oprávněn ten, kdo tvrdí, že byl dotčen na svých právech rozhodnutím správního orgánu, kterým byla jeho práva nebo povinnosti založena, změněna, zrušena určena nebo zamítnuta. Žalobkyně tvrdí, že vydáním rozhodnutí [jméno FO] ERÚ ve spojitosti s ERÚ byla zamítnuta jeho práva (nároky) na zaplacení podpory podle Zákona o POZE za elektřinu dodanou žalované, a tak byla zcela zásadním způsobem zasažena jeho právní sféra. Rozhodnutí věcně nesprávná a reálně způsobilá vyvolat zásadní ekonomické potíže na straně žalobkyně, protože za dodanou elektrickou energii žalobkyně zcela důvodně očekávala finanční příjem ve formě výkupních cen ve výši podle smlouvy uzavřené se žalovanou; s tímto příjmem ve formě výkupních cen počítala při plánování a sestavování finančních plánů společnosti, zejm. pak plánů týkajících se úhrady závazků společnosti. Obě napadená rozhodnutí vyvolají zcela jistě nejistotu ohledně solventnosti žalobkyně u jeho obchodních partnerů, bankovních ústavů a věřitelů, protože budou chápána jako rozhodnutí precedenční pro budoucí nároky žalobkyně vůči žalované z titulu dodané elektrické energie podle smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným. V důsledku vydání těchto rozhodnutí pak není žalobkyně schopna získat pro provozování a financování své podnikatelské činnosti cizí zdroje prostřednictvím standardního úvěru od komerčních bankovních ústavů. Žalobkyně kromě výroby a prodeje elektřiny žádnou jinou podnikatelskou činnost (v zásadním nebo alespoň relevantním rozsahu) nevykonává, a proto tržby z prodeje elektřiny jsou de facto jeho jediným zdrojem příjmů.

2. Žalovaná se vyjádřila podáním na č.l. 30-50 spisu v tom smyslu, že uplatněný nárok neuznává, a to ani co do části, ani co do základu. Žalobkyně sice tvrdila, že výrobnu uvedla do provozu v r. 2010 (proto jí tak měl vzniknout nárok za rozhodné období na výkupní ceny pro výrobny uvedené do provozu v r. 2010 za výkupní ceny r. 2010), avšak žalobkyně uplatnila jen část nároku ve výši odpovídající výkupním cenám v r. 2011. Žalobkyně svůj nárok na podporu odvozuje od Smlouvy o výkupu elektřiny z obnovitelných zdrojů ze dne [datum], č. [Anonymizováno] (dále Smlouva) z výrobny FVE [jméno FO] – [Jméno žalobkyně B]., na adrese [adresa], o inst. výkonu 7MW, vyrábějící elektřinu ze slunečního záření („Výrobna“) v rozhodném období od [datum] do [datum] ve výši [částka]. Smlouva uzavřená s žalovanou je však vázána explicitně na existenci práva na podporu dle zákona č. 165/2012, o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonům, ve znění pozdějších předpisů („zák. o POZE“), kdy platba regulované ceny je vázána na podmínku, že výrobci skutečně vznikl, a i nadále trvá, nárok na podporu výroby elektřiny, přičemž výše podpory se odvozuje od cenového rozhodnutí ERÚ, jak je i zakotveno ve smlouvě. Bez ohledu na existující smluvní vztah byl tedy pro vznik nároku žalobce rozhodující naplnění podmínek stanovených zvláštními předpisy, jakož i cenových podmínek stanovených rozhodnutím ERÚ. Jedná se tedy o posouzení vzniku nároku žalobkyně na podporu, žalovaná není subjektem, který by výrobce elektřiny připojoval do soustavy, veškeré informace čerpal a čerpá z dostupných zdrojů a z rozhodnutí správních úřadů, kdy ze správních rozhodnutí vyplývá, že výrobna byla uváděna do provozu již v roce 2010 a zdálo se, že do té doby čerpala podporu, do vztahu následně vstoupila žalovaná až v roce 2013 a pokračovala ve vyplácení daných cen, nicméně do konce roku 2010 měla být tato v provozu a měla být údajně v souladu s předanými informacemi, proto tedy žalovaná tuto podporu ze začátku hradila. Pak však došlo ke zrušení dané licence pro výrobu elektřiny a to rozhodnutím Krajského soudu v Brně ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka], kdy udělená licence byla zrušena. Následně byla podána kasační stížnost a byla zamítnuta, a to rozsudkem ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka], byla podána i ústavní stížnost, avšak byla ústavním soudem odmítnuta (rozhodnutí 1 ÚS 2082/17 ze dne [datum]). V rámci správního soudnictví soudy jednoznačně učinily závěr, že podklady předané za účelem získání licence pro výrobnu elektřiny byly zfalšované, byly zde revizní správy, které neodpovídaly skutečnému stavu, revizní správy byly zfalšované, a tyto závěry se konstantně opakují ve všech souvisejících rozhodnutích. Následně měla být vyhotovena revizní zpráva [datum], avšak se ukázalo, že revizní technik, a sice [jméno FO], který ji měl vyhotovovat, ji vůbec nevyhotovil. To se ukázalo i v rámci přezkumu dané licence. S ohledem na tento proces směřující k získání licence je zřejmé, že tento měl i trestně právní aspekty, byly vydány i trestní rozsudky, a to Krajským soudem v Brně ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka] a dále odvolacím soudem, a sice Vrchním soudem v Olomouci ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka], a jak plyne z odůvodnění daných rozsudků, jednatel žalobkyně uvedl v omyl Energetický regulační úřad, aby mu tento vydal licenci ještě v roce 2010 tak, aby získal nárok na výkupní ceny pro výrobu elektřiny u výroben uvedených do provozu nejpozději v roce 2010. Byť se tak může jevit, že formální podmínky byly u žalobkyně původně splněny, tak vzhledem k citovaným rozhodnutím je zřejmé, že žalobkyně nebyla a nemohla být v dobré víře, jak ohledně vydání licence, tak ohledně výkupních cen. A navíc zde odkazuje na zásadu základní, kdy nikdo nesmí mít prospěch z vlastního protiprávního jednání. S ohledem na veškeré aspekty případu tedy navrhla žalobu v celém rozsahu zamítnout a žalované přiznat vůči žalobkyni náhradu nákladů řízení.

3. Pokud jde o vedlejšího účastníka na straně žalované, tento vyslovil se svým vstupem do řízení souhlas a rozsáhle se též rozsáhle vyjádřil, ať už v rámci písemných vyjádření či u soudního jednání, kdy uvedl, že žalobkyně se domáhá nároku na podporu výroby elektřiny v sazbě pro zdroje uvedené do provozu v roce 2011 a přitom svůj nárok opírá o skutečnosti podstatné pro uvedení výroby do provozu v roce 2010. Uvedená problematika uvádění této výrobny do provozu včetně okolností získání licence již byly opakovaně posuzovány soudy všech instancí včetně i Ústavního soudu ČR. Licence, jíž žalobkyně původně disponovala, byla s účinky ex nunc zrušena, neboť vydání licence bylo dosaženo podvodně, v této souvislosti odkazoval na související rozhodnutí trestních a správních soudů i rozhodnutí Energetického regulačního úřadu. Pokud bylo odkazováno na rozhodnutí Ústavního soudu ve věci [adresa], tak bych chtěl připomenout, že se jedná o třetí skupinu, která je v tom rozhodnutí definována, kdy licence bylo dosaženo trestným činem a není důvod při zrušení licence žalobkyni jakkoliv chránit. Rád bych připomněl zásadu z občanského práva, že z bezpráví nemůže povstat právo a zneužití práva nepožívá právní ochrany. Navrhl tedy zamítnutí žaloby a přiznání nákladů řízení vedlejšího účastníka vůči žalobkyni. Vedlejší účastník na straně žalované též doplnil, že žalovaná vede souběžně proti vedlejšímu účastníkovi, tedy společnosti [Anonymizováno], spory vyvolané s dalšími spory se žalobkyní a ostatními ze skupiny [jméno FO], [jméno FO], nyní [právnická osoba], 5 a 6. V mezidobí byly vydány i rozsudky, a sice Obvodním soudem pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], kterým byla žaloba zamítnuta, tento rozsudek byl potvrzen i rozsudkem odvolacího soudu Městským soudem v Praze ze dne [datum] č. j. [spisová značka]. Následně bylo podáno dovolání, to bylo zamítnuto Nejvyšším soudem ČR, rozhodnutím ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka]. Rovněž byla podána ústavní stížnost, ta byla však odmítnuta, a sice rozhodnutím I. ÚS 2791/21 ze dne [datum]. Jednalo se de facto o totožnou věc, kdy se žalobkyně domáhala rozdílu mezi vyplacenou podporou a rozdílem sazeb. Dále odkázal na vyjádření [Anonymizováno]) ze dne [datum], kde tento se podrobně vyjádřil k licencím a nároku žalobce, a uvedl, že žalobce získal licenci až [datum]. V předmětném sporu, kde operuje, však nebyly splněny podmínky a nelze mu přiznat danou částku představující rozdíl mezi výkupními a hodinovými cenami, a to ani za rok 2010 ani za rok 2011. Dále v daném vyjádření bylo uvedeno, že žalobce má licenci až v roce 2022. K tomu doložil seznam jednotlivých provozoven k licenci č. [hodnota] a rozsah podnikání a technické podmínky, a sice den držitele licence [právnická osoba] s datem vzniku oprávnění licence od [datum].

4. Energetický regulační úřad jakožto správní orgán, jehož rozhodnutí a rozhodnutí jeho [jméno FO] ERÚ jako odvolacího orgánu rozhodujícího o rozkladu proti původnímu rozhodnutí ERÚ byla napadena žalobkyní touto žalobou k výzvě soudu, kdy soud postupoval dle V. části o.s.ř. a vyzval ERÚ k vyjádření dle § 250 c) odst. 2 o. s. ř., zdejšímu soudu svým obsáhlým podáním na č.l. 70 sdělil, že v daném případě se jedná o spor mezi žalobkyní jakožto výrobcem elektřiny z obnovitelného zdroje a žalovanou jakožto povinně vykupujícím vedený Energetickým regulačním úřadem podle § 52 zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů, v rámci kterého se žalobkyně po žalované domáhá nároku na podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů formou výkupních cen ve výši pro zdroje uvedené do provozu v roce 2011, a to za období od [datum] do [datum]. Uvedl, že žalobkyně v podané žalobě tvrdí, že rozhodnutími správního orgánu byla zásadním způsobem zasažena její právní sféra, uvedená rozhodnutí jsou věcně nesprávná, reálně způsobilá vyvolat u žalobkyně zásadní ekonomické potíže a u jejích obchodních partnerů, bankovních ústavů a věřitelů nejistotu ohledně její solventnosti, a tedy se naprosto reálně dotýkají její ekonomické sféry a navrhla, aby soud rozhodl tak, že žalovaná je povinna žalobkyni zaplatit částku [částka] spolu s úrokem z prodlení a náhradu nákladů řízení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. ERÚ ve svém vyjádření plně odkázal na obsah odůvodnění rozhodnutí [Anonymizováno] č. j. [Anonymizováno] ze dne [datum] a [jméno FO] ERÚ č. j. [Anonymizováno] ze dne [datum], v nichž se předmětným sporem zabýval, a podpůrně též na rozhodnutí vydaná v soudním řízení vedeném podle V. části zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, navazujícím na jiné správní řízení vedené Energetickým regulačním úřadem (viz rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] č. j. [spisová značka] ze dne [datum] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. [spisová značka] ze dne [datum], a rozsudek Nejvyššího soudu č. j. [spisová značka] ze dne [datum], jímž bylo zamítnuto dovolání v uvedené věci), v nichž soudy stejně jako správní orgán došly k závěru, že výrobna žalobkyně nesplnila podmínky stanovené pro uvedení výrobny do provozu v roce 2010. Přestože je předmětem sporu otázka nároku na podporu v cenách určených pro zdroje uvedené do provozu v roce 2011, žalobkyně svůj nárok opírá o skutečnosti podstatné pro uvedení do provozu v roce 2010 (veškeré podklady byly předloženy, úkony byly provedeny a řízení o udělení licence proběhlo v roce 2010). Pro účely rozhodnutí sporu proto Energetický regulační úřad posuzoval, zda byla výrobna žalobkyně uvedena do provozu v roce 2010 ve smyslu cenového rozhodnutí ERÚ č. [Anonymizováno], tedy zda byla žalobkyni v roce 2010 pravomocně udělena licence na výrobu elektřiny a zda do konce roku 2010 došlo k výrobě elektřiny a její dodávce do elektrizační soustavy (první paralelní připojení). Ačkoliv žalobkyně tyto podmínky na konci roku 2010 formálně splnila, v průběhu řízení před trestními a správními soudy vyšlo najevo, že je ve skutečnosti ve vztahu k plně dokončené výrobně elektřiny materiálně nenaplnila, jejich splnění bylo fingováno na základě podvodného jednání zúčastněných osob. V tomto směru nelze považovat za rozhodující to, kdy byly vystaveny potřebné (nepravdivé) dokumenty, které prokazují splnění těchto podmínek, ale to, kdy skutečně byly tyto podmínky splněny. Právě skutečnost, že v řízení vedeném trestními soudy vyšlo najevo jednak to, že výrobna elektřiny nebyla v roce 2010 dokončena, jednak to, že revizní zpráva, na jejímž základě byla žalobkyni udělena licence, byla falzifikátem a jednotliví obžalovaní (mimo jiné bývalý jednatel žalobkyně) předložili Energetickému regulačnímu úřadu nepravdivé údaje s cílem dosáhnout vydání licence do konce roku 2010, byla důvodem pro zahájení obnovy řízení o udělení licence, v rámci které byla původně udělená licence zrušena, avšak zároveň zpětně k datu [datum] opětovně udělena, přičemž nové rozhodnutí o udělení licence pak bylo rozsudky správních soudů zrušeno. Správní soudy mimo jiné uvedly, že revizní zpráva se musí vztahovat k celé výrobně elektřiny, která musí být stavebně dokončena ve všech součástech přímo souvisejících s elektrickou bezpečností zařízení; nebyla-li tedy výrobna elektřiny do konce roku 2010 prokazatelně dokončena, nemohla být revizní zpráva z prosince 2010 způsobilým podkladem pro udělení licence (nadto soudy dospěly k závěru, že první revizní zpráva byla zpracována od stolu na základě projektové dokumentace, druhá revizní zpráva pak byla falešná). Stejně jako v řízení před ERÚ, ani v podané žalobě žalobkyně zjištění trestních a správních soudů v zásadě nerozporuje, ovšem tvrdí, že žádný právní předpis nestanovuje požadavek úplné stavební dokončenosti výrobny elektřiny jako podmínky pro udělení licence, resp. pro řádné provedení prvního paralelního připojení. Nicméně nelze odhlédnout od judikatury Nejvyššího správního soudu, která naopak relevanci skutečného stavu dokončenosti výrobny akcentuje (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. [spisová značka]); opačný výklad by byl ostatně ryze formalistický, nezohledňující smysl osvědčování splnění podmínek pro přiznání nároku na podporu, tj. podmínek pro uvedení výrobny elektřiny do provozu. Nadto namítaná vyhláška č. 8/2016 Sb., o podrobnostech udělování licencí pro podnikání v energetických odvětvích (dále jen „licenční vyhláška“), neupravuje podmínky pro uvedení do provozu, jejichž splnění je pro účely rozhodování sporu o podporu stěžejní. Kromě toho, jak již v řízení uvedla [jméno FO] ERÚ, musí-li žadatel o licenci podle § 5 odst. 3 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), prokázat splnění technických předpokladů k zajištění licencované činnosti, musí tyto předpoklady prokazovat ve vztahu k stavebně a funkčně dokončené výrobně ERÚ v tomto ohledu nevyvracel tvrzení žalobkyně, že výrobna elektřiny byla na konci roku 2010 provozuschopná, ale akcentoval, že ke dni udělení licence a provedení prvního paralelního připojení nebyla plně stavebně a technologicky dokončena, tj. neodpovídala stavu, který doklady předložené za účelem udělení licence deklarovaly. Nad rámec výše uvedeného je třeba upozornit, že v období, za které žalobkyně prostřednictvím podané žaloby podporu nárokuje, nebyla držitelkou licence na výrobu elektřiny. Jak již bylo uvedeno, původní licence z roku 2010 byla žalobkyni v roce 2014 (s účinky ex tunc) zrušena, a přestože toto rozhodnutí, kterým ke zrušení licence došlo, bylo následně ve správním soudnictví zrušeno, Energetický regulační úřad vychází ze závěrů judikatury, podle kterých nemohlo současně dojít k „obživnutí“ licence z roku 2010, neboť jde o skutečnost nevratnou. Tuto argumentaci lze podpořit i dvoufázovostí řízení o obnově řízení. Pokud je soudem zrušeno nové rozhodnutí vydané v obnoveném řízení, které však mezitím jako jeden z důsledků pravomocně zrušilo původní rozhodnutí, vrací se obnova řízení do fáze neukončeného obnoveného řízení. V případě zrušeného původního rozhodnutí nicméně nelze účinky rozhodnutí v obnoveném řízení jednoduše revokovat, protože toto rozhodnutí bylo jednak zrušeno, jednak nahrazeno rozhodnutím jiným. Právě proto bylo nadále pokračováno v obnoveném licenčním řízení o žádosti žalobkyně o udělení licence, přičemž požadovaná licence byla žalobkyni udělena až rozhodnutím Energetického regulačního úřadu č. j. [Anonymizováno] ze dne [datum] ve spojení s rozhodnutím [jméno FO] Energetického regulačního úřadu č. j. [Anonymizováno] ze dne [datum]; den vzniku oprávnění k výkonu licencované činnosti a termín možného zahájení licencované činnosti nastaly ode dne právní moci rozhodnutí. Do této doby tedy žalobkyně licencí na výrobu elektřiny nedisponovala. Podle názoru Energetického regulačního úřadu se pak veškerá další argumentace žalobkyně snaží odvést pozornost od nosných argumentů rozhodnutí Energetického regulačního úřadu a [jméno FO] Energetického regulačního úřadu, pro které jí nemůže být podpora výroby elektřiny za žalované období přiznána, a tedy, že žalobkyně v roce 2010 materiálně nesplnila veškeré podmínky pro udělení licence, pročež předmětná licence neměla být žalobkyni v roce 2010 udělena, a že žalobkyně v souvislosti s jejím udělením úmyslně předložila nepravdivé podklady a uvedla správní orgán v omyl, nesvědčila jí tak dobrá víra v zákonnost a správnost vydaného rozhodnutí (při znalosti skutečného stavu věci by v roce 2010 k udělení licence nedošlo). K tomu Energetický regulační úřad doplňuje, že za situace, kdy podvodné jednání bývalého jednatele žalobkyně a dalších zúčastněných osob bylo trestným činem, není namístě osobu oprávněnou z rozhodnutí před důsledky jejího vlastního protiprávního jednání jakkoliv chránit, naopak je třeba upřednostnit veřejný zájem na provozování výroben elektřiny toliko na základě splnění všech zákonných podmínek; v konečném důsledku pak i čerpání podpory pouze těmi výrobci, kteří materiálně splnili veškeré podmínky pro vznik nároku na podporu jak formálně, tak i materiálně. Pro úplnost Energetický regulační úřad dodává, že s ohledem na závažné okolnosti tohoto případu, konkrétně skutečnosti zjištěné a uvedené v rozsudcích správních soudů, trestních soudů i Ústavního soudu, žalobkyni nárok na podporu materiálně nikdy nevznikl, pro vznik nároku na podporu nebyly splněny zákonné podmínky a tento nárok žalobkyni nelze přiznat ve výši pro zdroje uvedené. [právnická osoba] ohledem na obrovský obsah sporu a žalobních tvrzení, stejně tak obranných tvrzení na straně žalované a na straně vedlejšího účastníka a s ohledem na rozsah vyjádření správního orgánu, který ve věci původně rozhodoval, zdejší soud považuje za vhodné a účelné za účelem přehlednosti shrnout, že v projednávaném případě se jedná o spor mezi žalobkyní jakožto výrobcem elektřiny z obnovitelného zdroje a žalovanou jakožto povinně vykupujícím vedený Energetickým regulačním úřadem podle § 52 zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů, v rámci kterého se žalobkyně po žalované domáhá nároku na podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů formou výkupních cen ve výši pro zdroje uvedené do provozu v roce 2011, a to za období od [datum] do [datum].

6. Zdejší soud ve věci provedl rozsáhlé dokazování, a to následujícími listinami: Žaloba proti rozhodnutí [jméno FO] energetického regulačního úřadu ze dne [datum] č. j. [Anonymizováno] a proti rozhodnutí ERU ze dne [datum] č. j. [Anonymizováno] ze dne [datum], doručenka rozhodnutí ve sporném řízení č. j. [Anonymizováno]-ERÚ, rozhodnutí [jméno FO] ERU ze dne [datum] č. j. [Anonymizováno], doručenka sp. zn. [Anonymizováno], rozhodnutí ERU ze dne [datum] č. j. [Anonymizováno]-ERÚ, přípis společnosti [Anonymizováno] ze dne [datum], přípis společnosti [Anonymizováno] ze dne [datum] (druhý adresovaný společnosti [právnická osoba].), odpověď na výzvu dle ust. § 96a Energetického zákona č. j. [Anonymizováno] ze dne [datum] adresovaná ERÚ, žádost o první paralelní připojení výrobny k síti ze dne [datum], odpověď na výzvu k poskytnutí vysvětlení a předložení relevantních podkladů č. j. [Anonymizováno] z listopadu 2014 nečitelné datum (včetně příloh) s tou výjimkou, že jsou zde toliko dvě stránky o schválení výrobny, nikoli tři, jak je avizováno na prvním úvodním podání, výpis z účtu [jméno FO] č. ú. [Anonymizováno] k datu 17. 6. 202, potvrzení o výši pohledávek z [datum], tabulka nevystavených faktur portálem ČEZ, tabulka faktur vystavených, ale neuhrazených v počtu šesti stran [právnická osoba], smlouva o výkupu elektřiny z obnovitelných zdrojů ze dne [datum] č. [hodnota]-[Anonymizováno] včetně přílohy (specifikace výrobních zdrojů), smlouva o připojení zařízení výrobce k distribuční soustavě ze dne [datum], smlouva o připojení zařízení výrobce k distribuční soustavě ze dne [datum] včetně přílohy č. [hodnota] (parametry výrobny a předávacího místa) a přílohy č. [hodnota] (protokol o schválení výrobny vzor), zpráva nezávislého auditora určená společníkům a statutárním orgánu účetní jednotky [jméno FO] – [právnická osoba]. za ověřované období od [datum] do [datum], zpráva nezávislého auditora společnosti [jméno FO] [právnická osoba]. za období od [datum] do [datum], výroční zpráva za období od [datum] do [datum] ohledně společnosti [jméno FO] – [právnická osoba]., výroční zpráva za období od [datum] do [datum] ohledně [jméno FO] [právnická osoba]., zpráva nezávislého auditora ohledně [jméno FO] [právnická osoba]. o ověření řádné účetní závěrky za ověřované období od [datum] do [datum], zpráva nezávislého auditora ohledně účetní jednotky [jméno FO] [právnická osoba]. za ověřované období od [datum] do 31. 12. 201, rozvaha (bilance) ke dni [datum], rozvaha (bilance) k [datum] ohledně [jméno FO] [právnická osoba]., rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum] č. j. [spisová značka], rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum] č. j. 1 ÚS 2791/21 ohledně odmítnutí ústavní stížnosti, znalecký posudek č. [hodnota]-[Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno], zpracovaný [tituly před jménem] [jméno FO], vyjádření Energetického regulačního úřadu k žalobě podle části 5. o. s. ř. ze dne [datum] na č. l. 70 a následující spisu, rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], č. j. [spisová značka], usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], č. j. [spisová značka]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno], rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne [datum], č. j. [spisová značka], rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I ÚS 2082/17, rozhodnutí o rozkladu ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno]-[jméno FO] (rozhodnutí [jméno FO]), rozhodnutí ERU ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno]-[jméno FO], licence včetně data vzniku oprávnění [datum] ohledně držitele licence [Anonymizováno], Dopis OT ze dne [datum], zn. [Anonymizováno], Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze [datum], č.j. [spisová značka].[Anonymizováno] (v délce 130 stan), Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne [datum], č. j. [spisová značka].

7. Dokazování provedené shora celou řadou listin předložených žalobkyní, žalovanou i vedlejším účastníkem, opatřil správní spis a provedl důkaz řadou správních rozhodnutí i rozhodnutími správních orgánů a soudů okresních, krajských, soudu dovolacího a dokonce judikatury Ústavního soudu a rozhodnutími trestních soudů v souvisejících věcech a tyto všechny posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a pak z nich zjistil skutkový stav, a to v rozsahu potřebném pro posouzení a rozhodnutí věci samé. Pokud jde o znalecký posudek předložený žalobkyní, je třeba konstatovat a zdůraznit, že tento důkaz zůstal důkazně zcela osamocen a vymykal se ostatním provedeným důkazům - vyjma listin předložených za účelem získání původní licence, kde jak správní orgány, tak orgány trestněprávní dospěly k jednotnému závěru, že původní prvotní licence byla žalobkyní získána podvodným způsobem a s uvedením nesprávných, zavádějících a úmyslně zkreslených a nepravdivých údajů, i za pomoci zfalšovaných revizních zpráv, jak bylo prokázáno v trestních řízeních. Ostatní důkazy spolu plně korespondovaly a podávaly spolehlivý obraz o věci samé a nemohl tak zvrátit rozhodnutí soudu ve věci samé, navíc vypovídací hodnota uvedeného znaleckého posudku je dle soudu nevalná, s ohledem na ostatní zjištění učiněná v řízení samotném.

8. Dne [datum] bylo žalobkyni doručeno (prostřednictvím právního zástupce) rozhodnutí [jméno FO] Energetického regulačního úřadu (dále jen „[jméno FO]“) ze dne [datum], č.j.: [Anonymizováno], kterým bylo rozhodnuto, že: „I. Rozklad společnosti [jméno FO] - [právnická osoba]., se sídlem [Adresa žalobkyně B], IČ: [IČO], proti rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č.j. 03408-17/2019-ERU ze dne [datum] (sp. zn. [Anonymizováno]-[č. účtu]-[Anonymizováno]) se zamítá a napadené rozhodnutí se potvrzuje.“ II. Společnosti [jméno FO] - [Jméno žalobkyně B]., se sídlem [Adresa žalobkyně B], IČ: [IČO], se ukládá povinnost uhradit společnosti [Jméno žalované]., se sídlem [adresa], IČ: [IČO], k rukám jejího právního zástupce [Jméno advokáta B], advokáta společnosti [právnická osoba], se sídlem [Adresa advokáta B], náhradu nákladů řízení včetně DPH ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci rozhodnutí (prokázáno rozhodnutím ERÚ, nesporným tvrzením).

9. Rozklad žalobkyně směřoval proti rozhodnutí ERU ze dne [datum], č.j.: [Anonymizováno] (sp. zn. [Anonymizováno]-[č. účtu]-[Anonymizováno]), vydaném ve sporném řízení podle ustanovení § 141 odst. 7 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „SŘ“), kterým byl návrh žalobkyně k ERU, aby žalované byla uložena povinnost k úhradě částky ve výši [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 9% p.a. z této částky ode dne [datum] do zaplacení, zamítnut (výrok neoznačený), a dále ve výroku II. rozhodl ERU o povinnosti žalobkyně zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozhodnutí. Návrh společnosti [jméno FO] - [právnická osoba]., se sídlem [Adresa žalobkyně B], IČ: [IČO žalobkyně A], aby společnost [Jméno žalované]., se sídlem [adresa], IČ: [IČO žalované], uhradila společnosti [jméno FO] – [právnická osoba]., se sídlem [Adresa žalobkyně B], IČ: [IČO], částku [částka] představující dlužnou podporu ve formě výkupních cen za elektřinu vyrobenou v období od [datum] do [datum] ve výrobně elektřiny společnosti [jméno FO] – [právnická osoba]., se sídlem [Adresa žalobkyně B], IČ: [IČO žalobkyně A], s názvem „FVE [jméno FO] – [právnická osoba].“, evid. č. [hodnota], nacházející se na adrese [adresa], kraj Ústecký, celkový instalovaný sluneční výkon provozovny 7 MW, a dodanou v tomto období (tj. ode dne [datum] do dne [datum]) společnosti [Jméno žalované]., se sídlem [adresa], IČ: [IČO žalované], v celkovém množství 4.806.073 kWh s tím, že výkupní cena je pro období ode dne [datum] do dne [datum] stanovena Cenovým rozhodnutím Energetického regulačního úřadu č. 3/2017 ze dne [datum], kterým se stanovuje podpora pro podporované zdroje energie, podle kterého činí výkupní cena elektřiny pro výrobu elektřiny využitím slunečního záření pro výrobny uvedené do provozu od [datum] do [datum] s instalovaným výkonem od 100 kW [částka]/MWh, a výkupní cena pro období od [datum] do dne [datum] stanovena Cenovým rozhodnutím Energetického regulačního úřadu č. 3/2018 ze dne [datum], kterým se stanovuje podpora pro podporované zdroje energie, podle kterého činí výkupní cena elektřiny pro výrobu elektřiny využitím slunečního záření pro výrobny uvedené do provozu od [datum] do [datum] s instalovaným výkonem od 100 kW [částka]/MWh spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,0% p.a. z částky [částka] od dne [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, s e z a m í t á. II. Společnost [jméno FO] - [právnická osoba]., se sídlem [Adresa žalobkyně B], IČ: [IČO žalobkyně A], je povinna společnosti [Jméno žalované]., se sídlem [adresa], IČ: [IČO žalované], k rukám jejího právního zástupce [Jméno advokáta B], advokáta ev. č. ČAK [Anonymizováno], společníka ve společnosti [právnická osoba], se sídlem [adresa], IČ: [IČO], zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

10. Z obou napadených rozhodnutí jednoznačně plyne, že žalobkyni nevznikl nárok na podporu za výroby elektřiny za rozhodné období a tato jí tak nemůže být přiznána, a tedy, že žalobkyně v roce 2010 materiálně nesplnila veškeré podmínky pro udělení licence, pročež předmětná licence neměla být žalobkyni v roce 2010 udělena, a že žalobkyně v souvislosti s jejím udělením úmyslně předložila nepravdivé podklady a uvedla správní orgán v omyl, nesvědčila jí tak dobrá víra v zákonnost a správnost vydaného rozhodnutí (při znalosti skutečného stavu věci by v roce 2010 k udělení licence nedošlo). K tomu Energetický regulační úřad doplňuje, že za situace, kdy podvodné jednání bývalého jednatele žalobkyně a dalších zúčastněných osob bylo trestným činem, není namístě osobu oprávněnou z rozhodnutí před důsledky jejího vlastního protiprávního jednání jakkoliv chránit, naopak je třeba upřednostnit veřejný zájem na provozování výroben elektřiny toliko na základě splnění všech zákonných podmínek; v konečném důsledku pak i čerpání podpory pouze těmi výrobci, kteří materiálně splnili veškeré podmínky pro vznik nároku na podporu jak formálně, tak i materiálně. I dle Ústavního soudu, jakož i dle citovaných trestních rozhodnutí žalobkyni nárok na podporu materiálně nikdy nevznikl, pro vznik nároku na podporu nebyly splněny zákonné podmínky a tento nárok žalobkyni nelze přiznat ve výši pro zdroje uvedené.

11. Ze znaleckého posudku č. [hodnota]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno], zpracovaný [tituly před jménem] [jméno FO], by bylo možno dospět k závěru, že předmětná výrobna měla být koncem roku 2010 dokončená a provozuschopná a též bezpečná (kdy posudek dle názoru žalobkyně podporuje jejich laický závěr ohledně dokončenosti dané stavby a ohledně její bezpečnosti). V této souvislosti zdejší soud musí jednak podotknout, že posudek zůstal důkazně zcela osamocen, pomine-li soud podklady, které byly prokazatelně předloženy jako nepravdivé či zfalšované a bylo to již řešeno v rámci správního a trestního soudnictví (viz shora). Dále zdejší soud musí souhlasit s oprávněnou námitkou žalované, že tento znalecký posudek byl vyhotovován s odstupem 11 let od doby, kdy měla být předmětná výrobna elektřiny uvedena do provozu (sic!), tedy relevantní byly toliko závěry v řízení ohledně udělení licence na výrobnu elektřiny. Závěr znalce, učiněný s odstupem 11 let, že k datu [datum] byla výrobna provozuschopná, dokončená, je v tomto směru nesprávný, neboť to, zda výrobce splnil podmínky pro udělení licence, bylo předmětem řízení o udělení licence, které znalec nemůže svým znaleckým posudkem dodatečně nahrazovat. Navíc, znalec úplně opomněl, že v řízení o udělení licence byla použita ze strany výrobce i zfalšovaná zpráva, jak se zpětně ukázalo a došlo v rámci udělení licence k falešným a zfalšovaným podkladům, které měly vypovídat o připravenosti a provozuschopnosti dané výrobny tak, aby došlo k udělení licence, tj. při udělení licence bylo postupováno v rozporu se zákonem a věc byla dokonce řešena trestními soudu, jak je zřejmé z dalšího dokazování. Shodné námitky vůči posudku zazněly i ze strany vedlejšího účastníka na straně žalované, který namítal, že tento znalecký posudek nemá žádnou důkazní ani vypovídací hodnotu, je jen soupisem nějakých listin a jeho závěry jsou v rozporu se závěry řízení o zrušení licence a rovněž se závěry trestních řízení, které byly ukončeny pravomocnými rozhodnutími. Soud též shledal jako oprávněnou a opodstatněnou námitku žalované spočívající v absenci jedné z nezbytných náležitostí předloženého znaleckého posudku, kdy nezbytnou náležitostí znaleckého posudku má být zadání znaleckého posudku, avšak daný předložený znalecký posudek žádné zadání znaleckého posudku nemá, toto zde zcela chybí. Žalovaná doplnila, že předpokládá, že s ohledem na vyjádření ve znaleckém posudku, že tento byl předkládán v obnoveném licenčním řízení, kdy licence byla udělena žalobkyni, ale s účinky ex nunc, nikoliv zpětně.

12. Z uvedených přípisů přípis společnosti [Anonymizováno] ze dne [datum], přípis společnosti [Anonymizováno] ze dne [datum] (druhý adresovaný společnosti [právnická osoba].), soud zjistil, že protože vznikl rozpor mezi tím, co bylo evidováno, a co žalovaná proplácela, rozeslala tedy dopisy na [Anonymizováno], výrobce elektřiny a [Anonymizováno] a podobně, aby se dopátrala, kde vznikla chyba, [Anonymizováno] následně potvrzoval správnost údajů s tím, že následně vznikly spory mezi žalovanou a společností [Anonymizováno], kde žalovaná neuspěla, neboť bylo prokázáno, že výrobna elektřiny v roce 2010 neměla být provozu schopná.

13. Rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] č. j. [spisová značka] ze dne [datum] rozhodl tento soud ve výroku I. tak, že „žaloba žalobce, kterou se domáhá nahrazení rozhodnutí předsedkyně Energetického regulačního úřadu ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno] a rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ze dne [datum], spisová značka SLS-[č. účtu]-ERU, [Anonymizováno] tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku [částka] spolu s ročním úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení ve výši reposazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni každého kalendářního čtvrtletí, ve kterém trvá prodlení žalovaného, se zamítá.“ Obvodní soud pro [adresa] v uvedeném řízení dospěl k závěru, že předmětné výrobny nebyly ke konci roku 2010 stavebně dokončeny, a tudíž ani nemohl těmto výrobcům vzniknout nárok na Výkupní ceny 2010. Obvodní soud pro [adresa] zdůraznil nutnost zkoumat skutečné splnění podmínek pro vznik nároku na podporu ve smyslu cenového rozhodnutí ERÚ č. 4/2009, nikoliv pouze jejich naplnění formální, přičemž učinil závěr, že k jejich skutečnému splnění v případě předmětných výroben do konce roku 2010 nedošlo (viz.str. 50). Lze odkázat na závěr rozsudku, kdy mezi podmínky materiální lze zařadit faktickou stavební dokončenost elektrárny, tedy že elektrárna je fyzicky hotová (což se právně projeví tím, že byla zkolaudována, obdržela revizní zprávu, že byla fyzicky propojena s distribuční soustavou) a že začala vyrábět a dodávat elektřinu do distribuční soustavy (což se prokazuje protokolem o prvním paralelním připojení výrobny k distribuční soustavě). Soud prvního stupně považuje za rozhodující nikoli to, kdy byly vystaveny potřebné (nepravdivé) dokumenty, které prokazují splnění těchto podmínek, ale to, kdy skutečně byly tyto podmínky splněny. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum] č. j. [spisová značka], Městský soud v Praze jakožto soud odvolací rozsudek soudu 1. stupně potvrdil, když se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že Výrobna (stejně jako zbývající Výrobny) nebyla v roce 2010 uvedena do provozu ve smyslu cenového rozhodnutí č. 4/2009. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum] č. j. [spisová značka] rozhodl Nejvyšší soud podle výroku I tak, že dovolání žalobkyně ([Jméno žalované].) směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka] se zamítá. Též Nejvyšší soud ČR v tomto rozsudku učinil závěr, dle něhož „splnění požadavku dodávek do elektrizační soustavy v souladu s udělenou licencí tedy nelze spatřovat v uskutečnění dodávky, jež předchází okamžiku nabytí právní moci o udělení licence.“ Nejvyšší soud se pak v odůvodnění ztotožnil se závěrem Městského soudu v Praze, dle něhož Výrobcům nevznikl nárok na Výkupní ceny 2010. Dospěl-li tedy odvolací soud k závěru, že požadavek žalobkyně není důvodný, neboť předmětné výrobny nesplňovaly podmínky nároku na podporu formou výkupních cen ve výši pro zdroje uvedené do provozu v roce 2010, je tento závěr správný (rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum] č. j. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum] č. j. [spisová značka], rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum] č. j. [spisová značka]).

14. Pravomocným rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum] č. j. [spisová značka].134, rozhodl Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací (v řízení o odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne [datum], č.j. [spisová značka]) mj. tak [jméno FO] jako tehdejší jednatel společnosti [jméno FO] – [právnická osoba]. je vinen přípravou zvlášť závažného zločinu podvodu dle § 20 odst. 1 k § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku. Trestného činu se měl dopustit tak, že (společně s dalšími odsouzenými) uvedl v omyl Energetický regulační úřad s úmyslem, aby Energetický regulační úřad vydal licenci na výrobu elektřiny společnosti [jméno FO]-[Jméno žalobkyně B]. ještě v roce 2010 a poté aby na základě pravomocných licencí a provedeného tzv. prvního paralelního připojení k distribuční soustavě společnosti [právnická osoba]., IČ: [IČO], [adresa], ještě v roce 2010 vznikl společnosti [jméno FO]-[Jméno žalobkyně B]. akceptovaný nárok na garantovanou výkupní cenu pro výrobu elektřiny z fotovoltaických zdrojů uvedených do provozu v roce 2010. Konkrétně podle trestního rozsudku [jméno FO] jako jednatel společnosti [jméno FO]-[Jméno žalobkyně B]. a [tituly před jménem] [jméno FO], zastupující Železárny [adresa], a.s., v přesně nezjištěné době před jeho doručením na Energetický regulační úřad v [adresa] s datem [datum] na blíže nezjištěném místě podepsali nepravdivý Předávací protokol mezi společností [jméno FO]-[Jméno žalobkyně B]. (objednatelem) a společností Železárny [adresa], a.s. (zhotovitelem), podle kterého předmětem předání bylo kompletní konečné plnění předmětu díla fotovoltaické elektrárny [jméno FO]-[jméno FO] v Chomutově a podle kterého dílo bylo převzato bez výhrad, ačkoli oba věděli, že fotovoltaická elektrárna společností [jméno FO]-[Jméno žalobkyně B]. není dokončena a je ve výstavbě, přičemž dne [datum] byl tento předávací protokol doručen na Energetický regulační úřad v [adresa] do správního spisu jako jeden z vyžádaných podkladů pro vydání licence na výrobu elektřiny pro společnost [jméno FO]-[Jméno žalobkyně B]. na provozovnu fotovoltaické elektrárny v Chomutově, kterým bylo prokázáno vlastnictví energetického zařízeni společností [jméno FO]-[Jméno žalobkyně B]. a zároveň i dokončenost uvedeného energetického zařízení. Podle citovaného trestního rozsudku dále odsouzený [jméno FO] vědomě poskytl vypracováním nepravdivé revizní zprávy pomoc k tomu, aby [tituly před jménem] [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] uvedli v omyl Energetický regulační úřad, což tito také učinili s úmyslem, aby Energetický regulační úřad vydal licence na výrobu elektřiny společnosti [jméno FO]-[Jméno žalobkyně B]. a společnosti [jméno FO]-[Jméno žalobkyně B]. ještě v roce 2010 a poté aby na základě pravomocných licencí a provedeného tzv. prvního paralelního připojení k distribuční soustavě společnosti [právnická osoba]., IČ: [IČO], [adresa], ještě v roce 2010 vznikl společnosti [jméno FO]-[Jméno žalobkyně B]. a společnosti [jméno FO]-[Jméno žalobkyně B]. akceptovaný nárok na garantovanou výkupní cenu pro výrobu elektřiny z fotovoltaických zdrojů uvedených do provozu v roce 2010. Z uvedeného trestního rozsudku tedy plyne závěr, že první licence žalobkyně byla získána podvodným jednáním spočívajícím v předložení nepravdivého předávacího protokolu a nepravdivé revizní zprávy Energetickému regulačnímu úřadu.

15. Z nálezu Ústavního soudu ČR ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 946/16 ([právnická osoba]) rozlišuje mezi případy, kdy je nezákonnost rozhodnutí způsobena čistě pochybením na straně veřejné moci, pochybením na straně správního orgánu i účastníka řízení (v obou těchto případech mohou být výrobci v dobré víře v její zákonnost) jakož i případy, kdy je nezákonnost způsobená především či výlučně ze strany účastníka řízení - půjde zejména o situace, v nichž oprávněný orgány veřejné moci úmyslně uvedl v omyl uvedením nepravdivých skutečností, předložením nepravdivých podkladů apod. Těmto výrobcům podle Ústavního soudu nemůže svědčit ani dobrá víra, ani důvěra v zákonnost a neměnnost rozhodnutí o licenci, ani nemohou mít legitimní očekávání ve vztahu k nabytí státní podpory a ochraně již vložených investic do zařízení výrobny, neboť takové očekávání se může vztahovat zásadně jen k následkům jednání po právu. Tento závěr Ústavního soudu tedy zpochybňuje nároky na podporu všech výrobců elektřiny, jimž byla zrušena licence a kteří nemohli být v dobré víře, neboť nezákonnost licence byla způsobena výlučně jednáním na jejich straně. O tento případ se s ohledem na výrok shora uvedeného trestního rozsudku jedná i v případě žalobce, neboť žalobkyně dosáhla získání licence předložením nepravdivého předávacího protokolu a nepravdivé revizní zprávy. Lze tedy konstatovat, že na straně žalobce nemohla od počátku existovat dobrá víra ve správnost rozhodnutí o udělení licence s ohledem na podvodné jednání statutárního orgánu žalobce, na jehož základě byla licence získána. Je třeba upozornit na obecnou právní zásadu, podle níž se „nikomu nesmí dovolit mít prospěch z vlastního podvodu, využívat vlastního protiprávního jednání nebo nabývat majetku vlastním zločinem“ - viz právní názor pléna Ústavního soudu vyslovený v nálezu pléna ze dne [datum], sp.zn. Pl. ÚS 34/09.

16. Dokazování provedené shora celou řadou listin předložených žalobkyní, žalovanou i vedlejším účastníkem, opatřil správní spis a provedl důkaz řadou správních rozhodnutí i rozhodnutími správních orgánů a soudů okresních, krajských, soudu dovolacího a dokonce judikatury Ústavního soudu a rozhodnutími trestních soudů v souvisejících věcech a tyto všechny posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a pak z nich zjistil skutkový stav, a to v rozsahu potřebném pro posouzení a rozhodnutí věci samé. Pokud jde o znalecký posudek předložený žalobkyní, je třeba konstatovat a zdůraznit, že tento důkaz zůstal důkazně zcela osamocen a vymykal se ostatním provedeným důkazům, které spolu plně korespondovaly a podávaly spolehlivý obraz o věci samé a nemohl tak zvrátit rozhodnutí soudu ve věci samé, navíc jeho vypovídací hodnota je dle soudu nevalná, s ohledem na ostatní zjištění učiněná v řízení samotném. Provedení ostatních důkazů navržených účastníky soud pro nadbytečnost zamítl, a to s ohledem na skutečnost, že pro posouzení věci a rozhodnutí se jevily jako nadbytečné (nehledě na to, že žalobkyně navrhovala mj. i výslechy účastníků, což má povahu toliko subsidiárního důkazu a provádí se až tehdy, nelze-li ve prokázat jinak).

17. Soud zjistil následující skutkový stav, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí a shledal, že rozhodnutí napadená žalobou byla věcně správná:

18. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, zda a kdy byla vydána napadená správní rozhodnutí, jakož i nebylo sporné, co bylo jejich obsahem, stejně jako fakt, že tato nabyla právní moci. Rovněž nebylo sporu o tom, že žalobkyni nebyl vyplacena částka, kterou uplatňuje uhradit žalobou.

19. Sporná byla v tomto řízení toliko otázka mezi žalobkyní jakožto výrobcem elektřiny z obnovitelného zdroje a žalovanou jakožto povinně vykupujícím vedený Energetickým regulačním úřadem podle § 52 zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů, v rámci kterého se žalobkyně po žalované domáhá nároku na podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů formou výkupních cen ve výši pro zdroje uvedené do provozu v roce 2011, a to za období od [datum] do [datum] a zda původní správní rozhodnutí mají být soudem revokována a nahrazena soudním rozhodnutím či má být žaloba zamítnuta, pokud soud dospěje k závěru, že skutkové i právní hodnocení správních orgánů bylo věcně i právně správné.

20. Soud, shodně se správními orgány a v souladu se skutkovým stavem zjištěným v rámci těchto rozhodnutí dospěl ke shodnému skutkovému závěru, že výrobna žalobkyně nesplnila podmínky stanovené pro uvedení výrobny do provozu v roce 2010. Přestože je předmětem sporu otázka nároku na podporu v cenách určených pro zdroje uvedené do provozu v roce 2011, žalobkyně svůj nárok opírala o skutečnosti podstatné pro uvedení do provozu v roce 2010 (veškeré podklady byly předloženy, úkony byly provedeny a řízení o udělení licence proběhlo v roce 2010). Pro účely rozhodnutí sporu proto Energetický regulační úřad posuzoval, zda byla výrobna žalobkyně uvedena do provozu v roce 2010 ve smyslu cenového rozhodnutí ERÚ č. 4/2009, tedy zda byla žalobkyni v roce 2010 pravomocně udělena licence na výrobu elektřiny a zda do konce roku 2010 došlo k výrobě elektřiny a její dodávce do elektrizační soustavy (první paralelní připojení). Ačkoliv žalobkyně tyto podmínky na konci roku 2010 formálně splnila, v průběhu řízení před trestními a správními soudy vyšlo najevo, že je ve skutečnosti ve vztahu k plně dokončené výrobně elektřiny materiálně nenaplnila, jejich splnění bylo fingováno na základě podvodného jednání zúčastněných osob. V tomto směru nelze považovat za rozhodující to, kdy byly vystaveny potřebné (nepravdivé) dokumenty, které prokazují splnění těchto podmínek, ale to, kdy skutečně byly tyto podmínky splněny. Právě skutečnost, že v řízení vedeném trestními soudy vyšlo najevo jednak to, že výrobna elektřiny nebyla v roce 2010 dokončena, jednak to, že revizní zpráva, na jejímž základě byla žalobkyni udělena licence, byla falzifikátem a jednotliví obžalovaní (mimo jiné bývalý jednatel žalobkyně) předložili Energetickému regulačnímu úřadu nepravdivé údaje s cílem dosáhnout vydání licence do konce roku 2010, byla důvodem pro zahájení obnovy řízení o udělení licence, v rámci které byla původně udělená licence zrušena, avšak zároveň zpětně k datu [datum] opětovně udělena, přičemž nové rozhodnutí o udělení licence pak bylo rozsudky správních soudů zrušeno. Správní soudy mimo jiné uvedly, že revizní zpráva se musí vztahovat k celé výrobně elektřiny, která musí být stavebně dokončena ve všech součástech přímo souvisejících s elektrickou bezpečností zařízení; nebyla-li tedy výrobna elektřiny do konce roku 2010 prokazatelně dokončena, nemohla být revizní zpráva z prosince 2010 způsobilým podkladem pro udělení licence (nadto soudy dospěly k závěru, že první revizní zpráva byla zpracována od stolu na základě projektové dokumentace, druhá revizní zpráva pak byla falešná). Kromě toho, jak již v řízení uvedla [jméno FO] ERÚ, musí-li žadatel o licenci podle § 5 odst. 3 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), prokázat splnění technických předpokladů k zajištění licencované činnosti, musí tyto předpoklady prokazovat ve vztahu k stavebně a funkčně dokončené výrobně ERÚ v tomto ohledu nevyvracel tvrzení žalobkyně, že výrobna elektřiny byla na konci roku 2010 provozuschopná, ale akcentoval, že ke dni udělení licence a provedení prvního paralelního připojení nebyla plně stavebně a technologicky dokončena, tj. neodpovídala stavu, který doklady předložené za účelem udělení licence deklarovaly. Nad rámec výše uvedeného je třeba upozornit, že v období, za které žalobkyně prostřednictvím podané žaloby podporu nárokuje, nebyla držitelkou licence na výrobu elektřiny. Jak již bylo uvedeno, původní licence z roku 2010 byla žalobkyni v roce 2014 (s účinky ex tunc) zrušena, a přestože toto rozhodnutí, kterým ke zrušení licence došlo, bylo následně ve správním soudnictví zrušeno, Energetický regulační úřad vychází ze závěrů judikatury, podle kterých nemohlo současně dojít k „obživnutí“ licence z roku 2010, neboť jde o skutečnost nevratnou. Tuto argumentaci lze podpořit i dvoufázovostí řízení o obnově řízení. Pokud je soudem zrušeno nové rozhodnutí vydané v obnoveném řízení, které však mezitím jako jeden z důsledků pravomocně zrušilo původní rozhodnutí, vrací se obnova řízení do fáze neukončeného obnoveného řízení. V případě zrušeného původního rozhodnutí nicméně nelze účinky rozhodnutí v obnoveném řízení jednoduše revokovat, protože toto rozhodnutí bylo jednak zrušeno, jednak nahrazeno rozhodnutím jiným. Právě proto bylo nadále pokračováno v obnoveném licenčním řízení o žádosti žalobkyně o udělení licence, přičemž požadovaná licence byla žalobkyni udělena až rozhodnutím Energetického regulačního úřadu č. j. [Anonymizováno] ze dne [datum] ve spojení s rozhodnutím [jméno FO] Energetického regulačního úřadu č. j. [Anonymizováno] ze dne [datum]; den vzniku oprávnění k výkonu licencované činnosti a termín možného zahájení licencované činnosti nastaly ode dne právní moci rozhodnutí, tj. od [datum]. Do této doby tedy žalobkyně licencí na výrobu elektřiny nedisponovala. Žalobkyně v roce 2010 materiálně nesplnila veškeré podmínky pro udělení licence, pročež předmětná licence neměla být žalobkyni v roce 2010 udělena, a že žalobkyně v souvislosti s jejím udělením úmyslně předložila nepravdivé podklady a uvedla správní orgán v omyl, nesvědčila jí tak dobrá víra v zákonnost a správnost vydaného rozhodnutí (při znalosti skutečného stavu věci by v roce 2010 k udělení licence nedošlo). Podvodné jednání bývalého jednatele žalobkyně a dalších zúčastněných osob bylo trestným činem, není namístě osobu oprávněnou z rozhodnutí před důsledky jejího vlastního protiprávního jednání (resp. protiprávního jednání jejího jednatele, když tehdy nebyla zákonem zakotvena trestněprávní zodpovědnost právnických osob) jakkoliv chránit, naopak je třeba upřednostnit veřejný zájem na provozování výroben elektřiny toliko na základě splnění všech zákonných podmínek; v konečném důsledku pak i čerpání podpory pouze těmi výrobci, kteří materiálně splnili veškeré podmínky pro vznik nároku na podporu jak formálně, tak i materiálně. S ohledem na závažné okolnosti tohoto případu, konkrétně skutečnosti zjištěné a uvedené v rozsudcích správních soudů, trestních soudů i Ústavního soudu, žalobkyni nárok na podporu materiálně nikdy nevznikl, pro vznik nároku na podporu nebyly splněny zákonné podmínky a tento nárok žalobkyni nelze přiznat ve výši pro zdroje uvedené. Žalobkyně tedy tzv. „na oko“ veškeré podmínky splnila, avšak jak se později ukázalo, žalobkyně tyto podmínky nesplnila, když správní orgán vydávající licenci byl trestným činem uveden v omyl při rozhodování o dané licenci a byly mu dokonce předloženy zfalšované a nepravdivé podklady, jak plyne z trestních rozsudků provedených k důkazu shora (srov. napadená správní rozhodnutí v celém rozsahu, včetně jejich odůvodnění, soud rovněž odkazuje na podrobná skutková zjištění v nich uvedená).

21. Po právní stránce soud posoudil věc následujícím způsobem:

22. Dle § 244 odst. 1 o.s.ř. rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen "správní orgán") podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva (§ 7 odst. 1), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení.

23. Dle § 246 odst. 1 – 3 o.s.ř., k návrhu je oprávněn ten, kdo tvrdí, že byl dotčen na svých právech rozhodnutím správního orgánu, kterým byla jeho práva nebo povinnosti založena, změněna, zrušena, určena nebo zamítnuta. Tento návrh se nazývá žalobou. Žaloba musí kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4) obsahovat označení účastníků řízení, sporu nebo jiné právní věci, o které správní orgán rozhodl, a rozhodnutí správního orgánu, vylíčení skutečností, které svědčí o tom, že žaloba je podána včas, údaje o tom, v čem žalobce spatřuje, že byl rozhodnutím správního orgánu dotčen na svých právech, označení důkazů, které by měly být v řízení před soudem provedeny, jakož i to, v jakém rozsahu má být spor nebo jiná právní věc soudem projednána a rozhodnuta a jak má být spor nebo jiná právní věc soudem rozhodnuta. K žalobě je žalobce povinen připojit stejnopis rozhodnutí správního orgánu a listinné důkazy, jichž se dovolává.

24. Dle § 247 o.s.ř., žaloba musí být podána ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu. Zmeškání této lhůty nelze prominout. Žaloba je nepřípustná, jestliže žalobce nevyužil v řízení před správním orgánem řádné opravné prostředky nebo jestliže jím uplatněné řádné opravné prostředky nebyly správním orgánem pro opožděnost projednány.

25. Dle § 250e odst. 1- 2 o.s.ř., soud není vázán skutkovým stavem, jak byl zjištěn správním orgánem. Soud může vzít za svá též skutková zjištění správního orgánu. Možnost zopakovat důkazy provedené před správním orgánem není dotčena.

26. Dle § 250i o.s.ř., soud žalobu zamítne, dospěje-li k závěru, že správní orgán rozhodl o sporu nebo o jiné právní věci správně.

27. Soud tedy předně zkoumal, zda žalobkyně je aktivně legitimována k podání žaloby, zda vyčerpala opravné prostředky před správním orgánem, zda má její žaloba všechny náležitosti (speciální i obecné dle V. části o.s.ř.) a zejména zda byla podána řádně a včas, ve lhůtě zakotvené v § 247 o.s.ř. a dospěl k závěru, že v tomto ohledu má žalobkyně aktivní legitimaci, řádně a včas v zákonné lhůtě, jejíž zmeškání nelze prominout, podala žalobu k zdejšímu soudu, přiložila k ní potřebné listiny a neměnila v průběhu řízení její petit, což není u daného typu žaloby povoleno. Proto také nerozhodl o odmítnutí žaloby či zastavení řízení.

28. Pokud jde o požadavek stavební dokončenosti a první paralelní připojení, soud po právní stránce věc hodnotil takto:

29. Dle § 5 odst. 3 Energetického zákona, ve znění účinném do [datum]: „Fyzická nebo právnická osoba, která žádá o udělení licence, musí prokázat, že má finanční a technické předpoklady k zajištění výkonu licencované činnosti. Fyzická nebo právnická osoba žádající o udělení licence je povinna doložit vlastnické nebo užívací právo k energetickému zařízení, které má sloužit k výkonu licencované doložit vlastnické nebo užívací právo k energetickému zařízení, které má sloužit k výkonu licencované činnosti. Není-li žadatel o licence vlastníkem energetického zařízení, je povinen doložit i souhlas vlastníka energetického zařízení s jeho použitím k účelům vymezeným tímto zákonem, a to nejméně po dobu, na kterou má být licence udělena. Energetické zařízení musí mít technickou úroveň odpovídající právním předpisům a technickým normám. Finanční předpoklady není povinen prokazovat žadatel o licenci na výrobu elektřiny, pokud bude instalovaný elektrický výkon výrobny elektřiny nižší než 200 kW, nebo žadatel o licenci na výrobu tepelné energie, pokud bude instalovaný tepelný výkon zdroje tepelné energie nižší než 1 MW.

30. Podle § 9 písm. a) vyhlášky č. 426/2005 Sb., o podrobnostech udělování licencí pro podnikání v energetických odvětvích, ve znění účinném do [datum] se v řízení o udělení licence technické předpoklady prokazují u nových energetických zařízení územním souhlasem, kolaudačním rozhodnutím, oznámením záměru započít s užíváním stavby stavebnímu úřadu a současně prohlášením žadatele, že stavební úřad užívání stavby nezakázal, nebo kolaudačním souhlasem 5), a dále dokladem prokazujícím splnění požadavků k zajištění bezpečnosti práce (zpráva o revizi) stanovených zvláštním právním předpisem.

31. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka] uvedl, že zpráva o výchozí revizi je tedy jeden ze dvou dokumentů prokazujících splnění technických předpokladů, jenž má ze své povahy osvědčit technický stav věci a bezpečnost budoucího provozu. Podle kasačního soudu je tedy velmi podstatné, zda údaje uvedené ve zprávě o výchozí revizi odpovídají skutečnosti a zda zpráva osvědčuje bezpečnost fotovoltaické elektrárny ve skutečné podobě. Jestliže vznikly pochybnosti o tom, zda se revizní zpráva vztahuje k energetickému zařízení v podobě deklarované ve smlouvě o dílo (zejména počet a složení jednotlivých panelů), tedy v podobě, v jaké měla být elektrárna vystavěna, pak bylo povinností správního orgánu a soudu tyto pochybnosti rozptýlit. Žalovaný za této situace nebyl oprávněn licenci udělit. Ke stejným závěrům Nejvyšší správní soud dospěl v rozsudku ze dne [datum], č. j. [spisová značka] a v rozsudku sp. zn. [spisová značka], sp. zn [spisová značka] (kasační stížnost společnosti [jméno FO] – [právnická osoba].) a sp. zn [spisová značka] (kasační stížnost společnosti [jméno FO], s.r.o.). Obdobně viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne [datum] č. j. [spisová značka]: Na základě výše uvedeného NSS konstatuje, že bylo prokázáno, že stěžovatelka nepředložila řádnou revizní zprávu, neboť revizní zpráva se nevztahovala k celé FVE. Stěžovatelka proto nesplnila podmínky pro udělení licence, jelikož podmínkou pro udělení licence je předložení (řádné) zprávy o revizi. Již skutečnost, že se revizní zpráva nevztahuje k celé fotovoltaické elektrárně nebo neosvědčuje bezpečnost fotovoltaické elektrárny ve skutečné podobě, má dle judikatury zdejšího soudu vést k zamítnutí žádosti o udělení licence na výrobu elektřiny. Taková revizní zpráva totiž není schopná dostatečně prokázat splnění technických předpokladů (srov. rozsudky NSS ze dne [datum], čj. [spisová značka], či ze dne [datum], čj. [spisová značka]). Revizní zpráva má tedy v licenčním řízení nezastupitelný význam, neboť slouží jako podklad pro zjištění skutkového stavu věci a údaje v ní obsažené musí osvědčovat bezpečnost fotovoltaické elektrárny ve skutečné podobě (srov. rozsudky NSS ze dne [datum], čj. [spisová značka], ze dne [datum], čj. [spisová značka], či ze dne [datum], čj. [spisová značka]).

32. Podmínka kompletního dokončení výrobny a následného ověření její bezpečnosti a provozuschopnosti, se tedy vztahuje nejen na licenci na výrobu elektřiny, ale i na realizaci prvního paralelního připojení, tedy na druhou z podmínek pro uvedené výrobny do provozu.

33. Podle výkladového stanoviska ERÚ č. 1/2018 vydaného podle ust. § 17e odst. 1 písm. e) energetického zákona, jímž byla potvrzena správnost závěrů Stanoviska ERÚ 2010, byl nezbytnou podmínkou pro první paralelní připojení je mj. kompletní dokončení výrobny a zpráva o výchozí revizi elektrického zařízení. Jak bylo uvedeno výše, z listinných důkazů z trestního spisu plyne, že tyto podmínky nebyly splněny (výrobna nebyla ve značném rozsahu dokončena a výchozí revize k celé výrobně nebyla uskutečněna), a že protokol o prvním paralelním připojení neodpovídal skutečnosti, když výrobna nebyla dle listinných důkazů z trestního spisu z větší části dosud dokončená) a po vyhotovení revizní zprávy na celé energetické zařízení, z tohoto důvodu nemohly být splněny podmínky pro uvedení výrobny do provozu ve smyslu bodu 1.9. cenového rozhodnutí 4/2009. Součástí protokolu o schválení výrobny (první paralelní připojení) ze dne [datum] je konstatování provozovatele distribuční soustavy [právnická osoba]., dle něhož „byly předloženy požadované podklady (PD, revizní zprávy, MPP)“. Povinnost předložení výchozí revizní zprávy a příslušné PD vztahující se k dokončené Výrobně, jakož i povinnost porovnání projektovaného stavbu se stavem skutečným, pak plyne nejen z podstaty věci (bylo by nelogické a z hlediska zajištění bezpečnosti neobhajitelné připojovat Výrobnu v okamžiku, kdy dosud není z velké části dokončena, ale rovněž z požadavků pravidel provozování distribuční soustavy. Soud se tedy v tomto ohledu plně ztotožňuje s právním hodnocením ERÚ i [jméno FO] ERÚ v napadených rozhodnutích, když s ohledem na rozsah stavební nedokončenosti Výrobny (Výrobna nebyla dle listinných důkazů dokončena ve značném rozsahu, nejednalo se pouze o drobné nedodělky), nelze považovat PPP za řádné připojení k PDS ve smyslu bodu 1.9. cenového rozhodnutí č. 4/2009. I na tento případ lze aplikovat závěry nálezu Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 946/16 ([právnická osoba]), který se sice týká problematiky nároku na podporu za situace, kdy výrobce dosáhl získání licence podvodným jednáním (fingovaná dokončenost výrobny), nicméně obecně platí, že zde uvedené závěry se v plném rozsahu uplatní i na případy, kdy je pouze „na oko“ dokončená výrobna připojena k distribuční soustavě. Výrobcům nemůže svědčit dobrá víra a ani nemohou mít legitimní očekávání ve vztahu k nabytí státní podpory a ochraně již vložených investic do zařízení výrobny, neboť takové očekávání se může vztahovat zásadně jen k následkům jednání po právu.

34. Po rozsáhle provedeném dokazování, zejména správními rozhodnutí, judikaturou v souvisejících trestních věcech a rovněž dospěl k závěru, že žaloba není důvodná ani opodstatněná a soud vzal za svá skutková zjištění učiněná správním orgánem ve smyslu ust. § 250e, byť některé z důkazů zopakoval, avšak nezjistil z nich jiná skutková zjištění než správní orgán. Ve smyslu komentáře k o.s.ř., soud projednávající žalobu podle § 244 a násl. se může ztotožnit se skutkovými zjištěními správního orgánu a vzít je za svá (§ 250e odst. [právnická osoba] tomu dojde především tehdy, pokud bude spor veden toliko ohledně právního hodnocení. Jelikož však byly výhrady ze strany žalobkyně i ke zjištěnému skutkovému stavu, soud některé z důkazů zopakoval, nicméně i poté se skutkovými i právními závěry správního orgánu se plně ztotožnil a uvedený závěr soudu nezvrátily ani nově předložené důkazy (zejména znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], k němuž se soud již blíže vyjádřil). Dle § 250i o.s.ř., soud žalobu zamítne, dospěje-li k závěru, že správní orgán rozhodl o sporu nebo o jiné právní věci správně. V uvedeném případě nemá soud pochybnost o tom, že správní orgány rozhodly ve věci žalobkyně a v napadených rozhodnutích věcně správně, proto žalobu v celém rozsahu zamítl dle § 250i o.s.ř., jak plyne z výroků I. – III. tohoto rozsudku.

35. Soud zdůrazňuje, že neměl žádného důvodu odchylovat se od ustálené judikatury, která se týká shodné výrobny a závěrů trestních rozsudků, které jednoznačně dovodily, že licence byla získána podvodným způsobem a žalobkyně tak získala licenci až v r. 2022.

36. Námitku žalobkyně, že samotná žalobkyně nebyla v trestních řízeních týkající se uvedení dané výrobny do provozu a trestného činu podvodu trestně stíhána ani odsouzena, soud musel shodně s žalovanou stranou označit za irelevantní, když pokud šlo o namítanou trestní zodpovědnost právnických osob a zdůrazňování faktu, že nedošlo k trestnímu stíhání samotné společnosti žalobkyně, neboť k trestněprávnímu jednání, a sice předložení nepravdivých údajů za účelem získání licence, došlo již v roce 2010, proto tedy žalobkyně ([jméno FO] – [Jméno žalobkyně B]., nyní [právnická osoba].) nemohla být ani dost dobře trestně stíhána, neboť v té době neexistovala trestně-právní odpovědnost právnických osob, když tento zákon, nově zavádějící tento institut, v rozhodné době nebyl účinný. Shodně tak ostatní námitky žalobkyně vznesené v rámci řízení soud shledal jako účelové a neodpovídající skutkovým zjištěním, činěná toliko ve snaze odvrátit nepříznivé následky odnětí licence a nesplnění podmínek získání této licence/podvodného získání licence, jak bylo judikováno trestními soudy, jakož i správními orgány a Nejvyšším správním soudem či Ústavním soudem.

37. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně nebyla ve věci úspěšná, soud výrokem II. a III. přiznal náhradu nákladů řízení jak žalované, tak vedlejšímu účastníku na straně žalované dle § 142 odst. 1 o.s.ř.

38. Výrokem IV. rozsudku soud přiznal náklady řízení žalované v celkové výši [částka], kdy tyto sestávají z odměny advokáta [částka] za 6 úkonů právní služby po [částka] (převzetí a příprava, sepis vyjádření na č.l. 30, účast na jednání dne [datum], vyjádření na č.l. 152, účast na jednání [datum] a jednání [datum]), 6 režijních paušálů po [částka] v celkové částce [částka] a 21% DPH z odměny a režijních paušálů v částce [částka]. Náhradu nákladů řízení je žalobkyně povinna uhradit k rukám advokáta žalované (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), a to ve standardní třídenní lhůtě od právní moci rozsudku (§ 160 o.s.ř.).

39. Výrokem V. rozsudku soud přiznal náklady řízení též vedlejšímu účastníku na straně žalované v celkové výši [částka], kdy tyto sestávají z odměny advokáta [částka] za 5 úkonů právní služby po [částka] (převzetí a příprava, vyjádření, účast na jednání dne [datum], účast na jednání [datum] a jednání [datum]), 5 režijních paušálů po [částka] v celkové částce [částka] a 21% DPH z odměny a režijních paušálů v částce [částka]. Náhradu nákladů řízení je žalobkyně povinna uhradit k rukám advokáta vedlejšího účastníka (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), a to ve standardní třídenní lhůtě od právní moci rozsudku (§ 160 o.s.ř.).

Poučení