29 Co 193/2024 - 257

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Vejnara a soudkyň JUDr. PhDr. Aleny Novotné, Ph.D. a JUDr. Lucie Bičákové ve věci žalobkyně: [firma] r. o., IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] ([firma].r.o., shodné IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0]) sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] proti žalované: [Jméno zainteresované společnosti 1/0], IČO [IČO zainteresované společnosti 1/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 1/0] za účasti vedlejšího účastníka [Jméno zainteresované společnosti 2/0], IČO [IČO zainteresované společnosti 2/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 2/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 2/0] pro zaplacení 30 429 510 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 18. prosince 2023, č. j. 15 C 246/2021-200 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích I., II. a III. o věci samé potvrzuje v tomto znění: Žaloba, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s 9% úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a nahradil tak rozhodnutí [název] ze dne [datum], č. j. [číslo] ve znění rozhodnutí Rady [název] ze dne [datum], čj. [číslo], se zamítá.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích III. a IV. o nákladech řízení potvrzuje.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech odvolacího řízení [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta [tituly před jménem] [jméno FO].

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejšímu účastníku na nákladech odvolacího řízení [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta [tituly před jménem] [jméno FO].

Odůvodnění

1. Soud I. stupně rozhodl o věci samé třemi zamítavými výroky: Žalobu, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] spolu s úrokem ve výši 9% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku, zamítl (výrok I.). Žalobu, aby rozhodnutí Rady [název] ze dne [datum], č. j. [číslo] se zcela nahradilo tímto rozsudkem, taktéž zamítl (výrok II.). Zamítl i žalobu, aby rozhodnutí [název] ze dne [datum], č. j. [číslo] se zcela nahradilo tímto rozsudkem (výrok III.). Žalobkyni uložil nahradit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka], k rukám právního zástupce žalované ((výrok IV.) a vedlejšímu účastníku na straně žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok V.), vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Žalobkyně v žalobě navrhla, aby soud nahradil rozhodnutí Rady [název] ze dne [datum], č. j. [číslo] a rozhodnutí [název] ze dne [datum], č. j. [číslo] Požadovala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit výkupní cenu odpovídající výkupním cenám elektřiny za rok 2011 za období od [datum] do [datum] za elektřinu vyrobenou ve výrobně elektřiny žalobkyně „FVE [jméno FO] – [právnická osoba].“, evidenční číslo: [hodnota], na adrese [adresa]. Tvrdila dokončenost a připravenost výrobny elektřiny na konci roku 2010, avšak výslovně uplatnila nárok odpovídající výkupním cenám pro rok 2011.

3. Žalovaná uplatněný nárok neuznala ani co do základu. Žalobkyně nárok na podporu odvozuje od Smlouvy o výkupu elektřiny z obnovitelných zdrojů ze dne [datum], [číslo] (dále Smlouva) z výrobny FVE [jméno FO] – [právnická osoba]., od [datum] do [datum] ve výši [částka]. Smlouva uzavřená se žalovanou je však explicitně vázána na existenci práva na podporu dle zákona č. 165/2012, o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů („zákon o POZE“). Výše regulované ceny je vázána na podmínku, že výrobci skutečně vznikl a trvá nárok na podporu výroby elektřiny. Bez ohledu na existující smluvní vztah bylo pro vznik nároku žalobce rozhodující naplnění podmínek stanovených zvláštními předpisy, jakož i cenových podmínek stanovených rozhodnutím ERÚ. Žalovaná do vztahu se žalobkyní vstoupila v roce 2013, pokračovala ve vyplácení smluvených cen, hradila tedy i podporu podle zákona o POZE. Rozhodnutím Krajského soudu v Brně ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], došlo ke zrušení licence žalobkyně pro výrobu elektřiny. Kasační stížnost byla zamítnuta rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka], ústavní stížnost byla odmítnuta dne [datum], sp. zn. I. [číslo]. Ve správním soudnictví byl učiněn závěr, že podklady předané za účelem získání licence pro výrobnu elektřiny byly zfalšované. Revizní zpráva neodpovídala skutečnému stavu, další revizní zpráva [jméno FO] ze dne [datum] byla zfalšovaná. Proti tehdejšímu jednateli žalobkyně [jméno FO] bylo vedeno [podezřelý výraz] řízení, rozhodoval Krajský soud v Brně dne [datum] pod sp. zn. [spisová značka] a odvolací Vrchní soud v Olomouci dne [datum] pod sp. zn. [spisová značka]. Z odůvodnění jejich rozsudků plyne, že jednatel žalobkyně uvedl v omyl [název] za účelem vydání licence k provozu předmětné fotovoltaické elektrárny ještě v roce 2010. Žalovaná namítla, že nikdo nesmí mít prospěch z vlastního protiprávního jednání.

4. Vedlejší účastník se připojil ke stanovisku žalované. Uvedl, že vede souběžné soudní spory proti žalobkyni a dalším subjektům ze skupiny [právnická osoba], 5 a 6. V mezidobí byl Obvodním soudem pro [adresa] vydán rozsudek pod sp. zn. [spisová značka], kterým byla žaloba zamítnuta, tento rozsudek byl potvrzen rozsudkem odvolacího soudu Městským soudem v Praze ze dne [datum] č. j. [spisová značka]. Dovolání proti tomuto rozsudku Nejvyšší soud ČR zamítl dne [datum] pod sp. zn. [spisová značka]. Ústavní stížnost v této věci byla dne [datum] odmítnuta rozhodnutím sp. zn. I. [číslo]. Odkázal na vyjádření [název] (ERÚ) ze dne [datum] v projednávané věci, z nějž plyne, že žalobce získal licenci s účinností od [datum]. Žalobou uplatněnou částku, představující rozdíl mezi výkupními a hodinovými cenami, nelze žalobci přiznat v cenách platných pro rok 2010 ani pro rok 2011.

5. Soud I. stupně ve věci provedl rozsáhlé dokazování listinami a svá skutková zjištění popsal v odst. 6 až 19 rozsudku, v odst. 20 formuloval závěr o skutkovém stavu shodně jako správní orgán, který o věci rozhodl napadeným rozhodnutím.

6. Právní posouzení uplatněného nároku soud založil na ust. § 5 odst. 3 zákona č. 458/2000 Sb. o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích (dále také jen „energetický zákon“) ve znění účinném do [datum], ve spojení s vyhláškou č. 426/2005 Sb. o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích ve znění účinném do [datum]. Dospěl tak k právnímu závěru, že žalobce nesplňoval ke dni [datum] ( ke kterémuž datu svá tvrzení směřuje) ani v průběhu roku 2011 podmínky pro přiznání podpory podle zákona o POZE. Na podporu tohoto právního posouzení citoval z výkladového stanovisku ERÚ č. 1/2018 vydaného podle § 17e odst. 1, písm. e) energetického zákona a dále z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka].

7. Žalobkyně podala proti rozsudku včasné odvolání. Vytkla soudu I. stupně, že se v hodnocení skutkového stavu plně ztotožnil s hodnocením provedeným správními a trestními soudy, byť provedl ke zjištění skutkového stavu některé důkazy. Z odůvodnění rozsudku není zcela zřejmé, zda soud konstatuje právní a skutkové závěry jiných soudů a ERÚ nebo formuluje vlastní názor. Převzetí skutkových zjištění správního orgánu soudem by mělo být vždy odůvodněno. Soud I. stupně v rozsudku ignoroval podstatnou část skutkové a právní argumentace žalobkyně týkající se zařazení tohoto případu do kategorií podle nálezu Ústavního soudu ve věci [právnická osoba] (nález ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 946/16).

8. Nesprávnost závěrů nalézacího soudu spatřuje žalobkyně v tom, že se soud zabýval stanoviskem ERÚ k žalobě, ačkoli ERÚ zcela nekriticky přebírá názor správních soudů, „že revizní zpráva se musí vztahovat k celé výrobně elektřiny, která musí být stavebně dokončena ve všech součástech přímo souvisejících s elektrickou bezpečností zařízení.“. Dále ERÚ tvrdí, že v rozhodném období od [datum] do [datum] žalobkyně nedisponovala licencí na výrobu elektřiny a „obživnutí“ licence z roku 2010 není právně možné. Soud skutkové a právní závěry ERÚ převzal, aniž by se až na výjimky vypořádal s argumentací žalobkyně.

9. Žalobkyně v odvolání setrvala na tvrzení, že žádný právní předpis nestanoví požadavek úplné stavební dokončenosti výrobny elektřiny jako podmínky pro udělení licence na výrobu elektřiny. Podle ní právní předpisy s určitým stupněm stavební nedokončenosti výrobny elektřiny pro účely licenčního řízení přímo počítají, např. vyhláška ERÚ č. 426/2005 Sb., o podrobnostech udělování licencí pro podnikání v energetických odvětvích (dále jen „Licenční vyhláška“). Licenční vyhláška rozlišuje stupně stavební dokončenosti od dokončeného energetického zařízení přes předčasně užívané energetické zařízení po energetické zařízení ve zkušebním provozu. Z jejího ust. § 9 vyplývá, že technické předpoklady energetických zařízení je možno prokazovat i u předčasně užívaných energetických zařízení a u energetických zařízení ve zkušebním provozu. Pokud by požadavek ERÚ na kompletní stavební dokončenost energetického zařízení byl důvodný, pak by licenční vyhláška vyžadovala kolaudační rozhodnutí nebo kolaudační souhlas. Vyjádření ERÚ k žalobě je nekorektní, jím zmíněnou vyhláškou č. 8/2016 Sb., o podrobnostech udělování licencí pro podnikání v energetických odvětvích žalobkyně nikdy neargumentovala, protože se na projednávanou věc nevztahuje.

10. Žalobkyně apelovala na odvolací soud, aby pro případ, že se v této dílčí otázce (tj. zda je k vyhotovení revizní zprávy třeba úplné stavební dokončenosti výrobny elektřiny) ztotožní s právním názorem soudu I. stupně, vyložil svůj právní názor na tuto otázku.

11. Otázka „obživnutí“ licence z roku 2010 je mezi žalobkyní a ERÚ dlouhodobě sporná. Pokud ERÚ nepřipouští tzv. obživnutí správního rozhodnutí v důsledku rozhodnutí správního soudu, cituje na podporu správnosti svého právního názoru usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Žalobkyně v odvolání z tohoto rozhodnutí citovala a tvrdí, že z plného textu tohoto judikátu nevyplývá „jednoznačný a argumentačně podložený“ právní názor, naopak že jde o podmíněný právní názor. Ani v rozsudku [název] soudu (dál jen „NSS“) ze dne [datum], č. j. [spisová značka], a souvisejícím rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] tomu tak podle žalobkyně není. Žalobkyně argumentuje tím, že při zadání hesla „obživnutí správního rozhodnutí“ lze v systému BECK-ONLINE dohledat 50 záznamů a v systému ASPI dokonce při zadání téhož hesla 450 záznamů. Dále žalobkyně poukázala na názor [tituly před jménem] [jméno FO], Ph. D, předsedy rozkladové komise pro oblast energetické infrastruktury a obchodu ERÚ, publikované v ASPI pod názvem „Může zrušené rozhodnutí správního orgánu „obživnout“?“ a pod názvem „K některým procesním otázkám nové právní úpravy správního trestání“, nebo na názor soudců NSS [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] publikovaný pod názvem „K problematice odkladného účinku kasační stížnosti podané žalovaným“. Žalobkyně se domnívá, že obecná otázka obživnutí správního rozhodnutí je odbornou veřejností i soudní praxí vyřešena ve prospěch možnosti obživnutí zrušeného rozhodnutí. Novela soudního řádu správního má problematiku „obživlých rozhodnutí“ řešit.

12. Soud I. stupně podle žalobkyně nesplnil pokyny Ústavního soudu, která jsou obsahem nálezu ve věci [právnická osoba] (sp. zn. I. ÚS 946/16 ze dne [datum]). Pod vlivem rozhodnutí trestních soudů dospěl k závěru, že nezákonnost vydané licence byla způsobena výlučně žalobkyní. Úkolem soudu podle odvolatelky bylo posoudit konkrétní okolnosti daného licenčního případu a určit, od kdy žadatel o licenci splňoval předpoklady pro udělení licence na výrobu elektřiny. Soud takový přezkum neprovedl a pominul skutečnost, že oprávněná úřední osoba [tituly před jménem] [jméno FO] byla v souvislosti s vydáním licence ze dne [datum] pravomocně odsouzena rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. [podezřelý výraz] soudy konstatovaly nezákonnost zahájení obnovy řízení o žádosti o vydání licence na výrobu elektřiny - přičemž mj. tyto okolnosti mají rozhodný vliv na zařazení tohoto licenčního případů do kategorií dle nálezu Ústavního sodu ve věci [právnická osoba].

13. Závěrem žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví v plném rozsahu.

14. Žalovaná se k odvolání písemně vyjádřila. Právní názor žalobkyně, dle něhož pro vznik nároku na výkupní ceny 2010 je bez významu, zda byla daná výrobna v době realizace prvního paralelního připojení stavebně dokončena, označila za nesprávný. Žalobkyně tím upřednostňuje formální naplnění podmínek bodu 1.9. cenového rozhodnutí č. 4/2009. Je absurdní, že pro uvedení výrobny do provozu a pro získání podpory by bylo dostačující, pokud by výrobna např. namísto 1 000 solárních panelů byla osazena jen 10 panely. V takovém případě by bylo připojeno zcela jiné energetické zařízení, než které je deklarováno v revizní zprávě, z čehož plyne i nemožnost řádně ověřit její bezpečnost. Názor o irelevanci skutečného stavu dokončenosti výrobny je ve zjevném rozporu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího správního soudu, dle něhož je nezbytnou podmínkou pro uvedení výrobny do provozu a získání licence na výrobu elektřiny její kompletní dokončení, přičemž teprve dokončená stavba výrobny může (a musí) být předmětem revizní zprávy o splnění technických předpokladů, zejména bezpečnosti elektrického zařízení.

15. Žalovaná odkázala na ust. § 5 odst. 3 energetického zákona ve znění účinném do [datum], podle nějž osoba, která žádá o udělení licence, musí prokázat, že má finanční a technické předpoklady k zajištění výkonu licencované činnosti. Energetické zařízení musí mít technickou úroveň odpovídající právním předpisům a technickým normám,. Podle ust. § 9 písm. a) licenční vyhlášky č. 426/2005 Sb. ve znění účinném do [datum] se v řízení o udělení licence technické předpoklady prokazují „u nových energetických zařízení územním souhlasem, kolaudačním rozhodnutím, oznámením záměru započít s užíváním stavby stavebnímu úřadu a současně prohlášením žadatele, že stavební úřad užívání stavby nezakázal, nebo kolaudačním souhlasem, a dále dokladem prokazujícím splnění požadavků k zajištění bezpečnosti práce (zpráva o revizi) stanovených zvláštním právním předpisem“. Napadený rozsudek má žalovaná za souladný s nálezem Ústavního soudu ve věci [právnická osoba]. Navrhla proto, aby jej odvolací soud potvrdil.

16. Rovněž vedlejší účastník podal k odvolání stanovisko. Zdůraznil, že zásadní otázkou v řízení je sporné uvedení předmětné výrobny žalobkyně do provozu ve smyslu cenového rozhodnutí ERÚ č. 4/2009 v roce 2010. Připomněl, že stejnou otázku se zabývaly jak [název], tak soud v navazujícím řízení podle části páté o. s. ř. na základě žaloby společnosti [právnická osoba]. podané proti společnosti [Jméno zainteresované společnosti 2/0] Odkázal rovněž na rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum] č. j. [spisová značka]). Dále se stejnou otázkou zabývaly i soudy v [podezřelý výraz] řízení (rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne [datum], č. j. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum], č. j. [spisová značka].134, a ve správním soudnictví (rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne [datum], č. j. [spisová značka], rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka]). Ve všech pravomocně skončených řízeních byl věcně příslušnými soudy učiněn závěr, že předmětná výrobna žalobkyně nebyla v roce 2010 řádně uvedena do provozu, neboť nebyla stavebně dokončena.

17. Vzhledem k tomu, že vydání licence žalobkyně dosáhla podvodným jednáním [jméno FO], nelze jí přiznat ochranu a jakékoli výhody spojené se zrušením rozhodnutí o odnětí licence. V tomto směru je rozhodnutí soudu I. stupně v souladu s nálezem ústavního soudu ve věci [právnická osoba]. S ohledem na závažné [podezřelý výraz] okolnosti případu žalobkyni nárok na podporu nikdy nevznikl. Nebyly pro jeho vznik splněny zákonné podmínky. Rozhodně tento nárok žalobkyni nelze přiznat ve výši pro zdroje uvedené do provozu v roce 2010 ani v roce 2011. Žalobkyni tak podle vedlejšího účastníka nemohlo svědčit legitimní očekávání ve vztahu k nároku a čerpání podpory v tarifu roku 2010 ani 2011.

18. Závěrem vedlejší účastník navrhl rozsudek soudu I. stupně potvrdit.

19. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou a že splňuje náležitosti uvedené v ust. § 205 o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které jeho vydání předcházelo, a to způsobem vyplývajícím z § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.. Po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné.

20. Soud I. stupně pro své rozhodnutí opatřil dokazováním solidní skutkový základ, na jeho skutkové závěry odvolací soud odkazuje. Mezi řadou skutkových zjištění je klíčové, že žalobkyně nesplnila veškeré podmínky pro udělení licence pro výrobu elektřiny, dosáhla jejího udělení předložením nepravdivého předávacího protokolu a nepravdivé revizní zprávy, proto jí licence neměla být v roce 2010 udělena a proto bylo rozhodnutí o udělení licence později zrušeno. Nesplnění podmínek pro udělení licence posoudily příslušné správní orgány a správní soudy v souvisejících rozhodnutích, která jsou v rozsudku soudu I. stupně rozebrána. K tomuto závěru ostatně dospěl zdejší odvolací soud již v rozhodnutí ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Je nesporné, že žalobkyně (resp. její tehdejší jednatel [jméno FO]) za účelem dosažení licence úmyslně předložili nepravdivé podklady a uvedli správní orgán v omyl. Nemohla jim proto svědčit dobrá víra v zákonnost a správnost vydaného rozhodnutí. Skutečnost, že správní orgán a jeho zaměstnanci neprojevili dostatek obezřetnosti či byli nepřiměřeně shovívaví a posoudili podmínky jako splněné, hraje v případu určitou roli, ale ta nepřeváží úmyslné podvodné jednání žadatele o licenci. V tomto smyslu soud I. stupně také správně aplikoval nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum] sp. zn. I. [číslo] ([právnická osoba]) tak, že žalobkyni zařadil do třetí skupiny subjektů klasifikovaných v nálezu.

21. Právní posouzení uplatněného nároku má odvolací soud za přesvědčivě podané soudem I. stupně. V odůvodnění rozsudku se soud dostatečně vypořádal také s argumentací, kterou žalobkyně uplatnila v odvolacím řízení. Otázku výkladu licenční vyhlášky a samotného posouzení technických parametrů důležitých pro posouzení způsobilosti fotovoltaické elektrárny k provozu neměl obecný soud důvod posoudit odlišně od posouzení správními orgány, které mají v tomto oboru působnost. Žalobkyně pro to žádné věcné argumenty v řízení nepřinesla. Navrhla jiné právní posouzení, které však odporuje tomu, jak je tato otázka ustáleně rozhodována ve správním soudnictví. Pokud žalobkyně popsala, že při striktním požadavku na úplnou stavební dokončenost by se dostala do neřešitelné situace, je její podání účelově nadnesené. Také v obnoveném licenčním řízení dospěl Úřad k závěru, že licenci žalobkyni nelze udělit se zpětnými účinky. Soud I. stupně se dostatečně vypořádal i se znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO] o stavebně technickém stavu výrobny elektřiny žalobkyně č. [hodnota], zpracovaným [datum], tj. s více než desetiletým odstupem.

22. Žalobkyni nelze přiznat nárok na podporu výroby elektřiny z obnovitelného zdroje za rozhodné období, neboť v tomto období nedisponovala licencí pro její výrobu. Při posouzení všech okolností případu není dán zvláštní důvod hledat ve smyslu citovaného nálezu Ústavního soudu spravedlivé řešení pro období od [datum] až do nového získání licence tak, aby žalobkyni byla podpora nebo její část přiznána i v období, kdy licenci neměla. Toto dobrodiní žalobkyni nemůže být poskytnuto právě z toho důvodu, že se její jednatel v souvislosti s licenčním procesem dopustil vědomě [podezřelý výraz] činu, přičemž jedním z motivů byl právě materiální zájem na získání podpory podle zákona o POZE.

23. Žalovaná v odvolacím řízení předložila k důkazu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], jímž byla zamítnuta kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Žalobkyně (totožná se žalobkyní v tomto řízení) v citovaném řízení vedla s ERÚ spor o licenci. Nejvyšší správní soud v rozhodnutí shrnul příběh žalobkyně následovně: Dne [datum] udělil žalovaný stěžovatelce licenci k výrobě elektřiny prostřednictvím solární elektrárny [firma]. [adresa] (nyní [právnická osoba]), – dále jen „původní rozhodnutí o udělení licence“. Žalovaný oznámením ze dne [datum], č. j. [číslo], na základě podnětu Policie České republiky, zahájil správní řízení o obnově řízení o žádosti o udělení licence stěžovatelce, jelikož bylo zjištěno, že druhá revizní zpráva byla zfalšovaná. Po několika kolech rozhodnutí o zastavení tohoto řízení a následného rušení zastavujících rozhodnutí předsedkyně žalovaného (ve zkráceném přezkumném řízení i na základě rozkladů stěžovatelky) pak byla obnova řízení nařízena rozhodnutím žalovaného ze dne [datum], č. j. [číslo], které bylo potvrzeno rozhodnutím předsedkyně žalovaného ze dne [datum], č. j. [číslo]. Nabytím právní moci zmíněného rozhodnutí předsedkyně žalovaného byla obnova řízení definitivně nařízena. V obnoveném řízení nejprve žalovaný vydal rozhodnutí ze dne [datum], č. j. [číslo], kterým zrušil původní rozhodnutí o udělení licence a současně udělil stěžovatelce novou licenci se zpětnou platností k [datum]. Toto rozhodnutí napadl podle § 66 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), žalobou ve veřejném zájmu nejvyšší státní zástupce a krajský soud na jejím základě toto rozhodnutí žalovaného rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], zrušil. Následovala řada správních i soudních rozhodnutí včetně NSS i Ústavního soudu, která vyústila ve vydání rozhodnutí ze dne [datum], č. j. [číslo], kterým žalovaný udělil stěžovatelce licenci k provozu solární elektrárny s účinky od právní moci tohoto rozhodnutí (právní moci rozhodnutí nabylo dne [datum] – pozn. odvolacího soudu). Pro zařízení vyrábějící elektřinu s využitím slunečního záření s instalovaným výkonem nad 30 kW uvedené do provozu od [datum] do [datum] byla stanovena výkupní cena elektřiny dodané do sítě částkou [částka] za 1 MWh. V následujících letech však stát přehodnotil přístup k podpoře výroby energie z obnovitelných zdrojů a už v roce 2011 došlo k výraznému snížení výkupních cen elektřiny o 55% na částku [částka] za 1 MWh (cenové rozhodnutí ERÚ č. 2/2010 ze dne [datum]). Proti rozhodnutí o udělení licence podala stěžovatelka rozklad. Rada žalovaného rozhodnutím ze dne [datum], č. j. [číslo], formulačně změnila část výroku rozhodnutí a rozklad stěžovatelky zamítla.

24. Nejvyšší správní soud v citovaném rozhodnutí shrnul závěry Ústavního soudu z citovaného nálezu [adresa] a souhlasil „s tím, že případ stěžovatelky zcela jednoznačně spadá do třetí skupiny situací vymezené nálezem [adresa]. Pro zařazení její věci do této skupiny je klíčová otázka první revizní zprávy vypracované na základě projektové dokumentace bez vlastního provedení revize (nadto k nekompletní solární elektrárně) a zfalšované druhé revizní zprávy“.

25. Podle § 5 odst. 3 energetického zákona ve znění účinném do [datum] platí, že „fyzická nebo právnická osoba, která žádá o udělení licence, musí prokázat, že má finanční a technické předpoklady k zajištění výkonu licencované činnosti. (…) Energetické zařízení musí mít technickou úroveň odpovídající právním předpisům a technickým normám.“ Podle § 9 písm. a) licenční vyhlášky ve znění účinném do [datum] se technické předpoklady prokazují „u nových energetických zařízení územním souhlasem, kolaudačním rozhodnutím, oznámením záměru započít s užíváním stavby stavebnímu úřadu a současně prohlášením žadatele, že stavební úřad užívání stavby nezakázal, nebo kolaudačním souhlasem, a dále dokladem prokazujícím splnění požadavků k zajištění bezpečnosti práce (zpráva o revizi) stanovených zvláštním právním předpisem.“ Revizní zpráva je v licenčním řízení jednou z povinných náležitostí, které musí žadatel o licenci pro její získání předložit. Revizní zpráva se musí vztahovat k celé solární elektrárně a být pravdivá. Pokud se žalobkyně domáhá odkazu na konkrétní normu, z níž požadavek stavební dokončenosti vyplývá, je existence takové normy stejně nepravděpodobná jako požadavek na úplné dokončení stavby pro potřeby kolaudace nebo posouzení celého automobilu při udělení státní technické kontroly. Pokud má prověření předpokladů věci prokázat splnění určitých podmínek, nedává smysl, aby byly podmínky ověřeny jen u části věci a další podstatná část věci (která případně teprve bude dokončena) se pak ověření vyhnula.

26. Nejvyšší správní soud v citovaném rozsudku k argumentům stěžovatelky v otázce požadavku na dokončenost solární elektrárny ke dni [datum], tedy k poslednímu možnému dni, ke kterému bylo možné získat podporu na výrobu energie z obnovitelných zdrojů v nejvyšší sazbě, uvedl, že jádro věci tkví v tom, zda žalobkyně k datu [datum] splnila všechny náležitosti k udělení licence. Je nerozhodné, zda solární elektrárna ke zmiňovanému datu dokončena byla či nikoliv a zda byla její elektroinstalace bezpečná. Podstatné je, že k onomu datu stěžovatelka nepředložila řádnou revizní zprávu, která by bezpečnost díla osvědčovala. ERÚ v době rozhodnutí o licenci pravdivé podklady neměl k dispozici. Podmínky pro udělení licence nebyly splněny, což nelze zpětně zhojit ani znaleckým posudkem (znalce [jméno FO] nebo Kulovaného) o stavu dokončenosti FVE.

27. V době vyhotovení první revizní zprávy nebyla solární elektrárna žalobkyně dokončena (to podpisem potvrdil jednatel žalobkyně v protokolu o zajištění důkazu ohledáním věci ze dne [datum], správní soud to uvádí v rozsudku č. j. [spisová značka]). Druhá revizní zpráva byla zfalšovaná, a proto nezpůsobilá k prokázání splnění náležitostí žádosti o licenci ve smyslu § 7 energetického zákona. Skutečnost, že se jedná o zprávu zfalšovanou, je v řízení nesporná. Řízení o udělení licence ovládá dispoziční zásada, odpovědnost za správnost podkladů předkládaných pro vydání rozhodnutí leží na žadateli. Jednatel žalobkyně sice nebyl odsouzen za zfalšovanou druhou revizní zprávu, nicméně odpovědnost za řádnost a pravdivost předkládaných důkazů ležela na žadateli o licenci. Nelze proto dovodit jeho dobrou víru ve správnost a zákonnost původního rozhodnutí o licenci ve smyslu nálezu [adresa].

28. Z uvedených důvodů odvolací soud potvrdil napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, pouze technicky upravil výrok rozhodnutí, které se nehodí k rozdělení do tří výroků, jež by zcela teoreticky mohly samostatně nabýt právní moci, včetně akcesorického výroku o nákladech řízení.

29. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř.

30. Žalovaná a vedlejší účastník na její straně byli v odvolacím řízení úspěšní, proto mají každý právo na náhradu nákladů na zastoupení advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, tj. odměnu za advokáta za 2 hlavní úkony právní služby (písemné stanovisko k odvolání, účast na jednání soudu I. stupně dne [datum]), po [částka] dle ust. § 7, § 9 odst. 4, písm. d), § 11 odst. 1, písm. g) a k) vyhlášky, poloviční odměnu za účast na vyhlášení rozsudku dne [datum] a 3 x paušální náhradu hotových výdajů advokáta po [částka] dle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky. Dále k náhradě náleží dle ust. § 137 odst. 3, písm. a) o. s. ř. 21% daň z přidané hodnoty, jíž jsou právní zástupci žalované i vedlejšího účastníka plátcem, a to ve výši [částka]. Celkem náhrada činí [částka].

31. Dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. je účastnice povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení