15 C 282/2020-95

Rubrum

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Flanderkou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [celé jméno žalovaného] sídlem [adresa] o 300 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba o zaplacení částky 300 000 Kč a úroku z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 300 000 Kč od 1. 11. 2019 do zaplacení, se v celém rozsahu zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízení v částce 61 105 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

III. Žalobkyně je povinna nahradit České republice na účet Okresního soudu v Liberci náklady řízení vynaložené v souvislosti s výslechem [role v řízení] [jméno] [příjmení], a to v plném rozsahu s tím, že jejich výše a splatnost bude stanovena samostatným usnesením.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 300 000 Kč a příslušenství v podobě zákonných úroků z prodlení. Podanou žalobu odůvodnila zejména tím, že usnesením Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č.j. [číslo jednací] byla nařízena exekuce na majetek povinného subjektu [anonymizováno] [obec], [anonymizováno], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ původní dlužník“ nebo„ [anonymizováno]“), a to k vymožení pohledávky společnosti [právnická osoba] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) ve výši 460 282,84 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % ročně z částky 2 031 250 Kč od 30. 9. 2002 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 5,5 % ročně z částky 2 031 250 Kč od 30. 9. 2002 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % ročně z částky 2 031 250 Kč od 1. 12. 2001 do 30. 9. 2002. Provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Pohledávka byla z předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky č. [anonymizována dvě slova] [číslo], což bylo zohledněno rovněž v exekučním řízení. Pohledávka byla částečně uspokojena v insolvenčním řízení. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci pod č. j. [číslo jednací] byl zrušen výmaz původního dlužníka z veřejného rejstříku a byla nařízena likvidace právnické osoby; z uvedeného rozhodnutí vyplývá, že žalovaný neoprávněně a bezdůvodně vybral z účtu původního dlužníka v hotovosti dne [datum] částku ve výši 100 000 Kč a dne [datum] částku ve výši 200 000 Kč. Na základě uvedeného vydal soudní exekutor [anonymizováno] [jméno] [příjmení] exekuční příkaz č. j. [číslo jednací], jímž rozhodl o provedení exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky, a to pohledávky ve výši 300 000 Kč, kterou dlužník povinného (tedy žalovaný) vybral v hotovosti z účtu č. [bankovní účet], vedený u [právnická osoba] Dne [datum] byla žalovanému zaslána předžalobní výzva k plnění se stanovením lhůty ke splnění povinnosti do [datum], žalovaný však na tuto výzvu nereagoval.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhl, aby byla v plném rozsahu zamítnuta. Na svoji obranu uvedl především, že vůči původnímu dlužníkovi nemá žádný nevyrovnaný závazek, jemuž by odpovídala pohledávka ve výši 300 000 Kč a který by vznikl tím, že by z účtu původního dlužníka neoprávněně vybral v žalobě uvedené částky. Žalovaný provedl výběry finanční hotovosti pro [anonymizováno], naložil s nimi tak, jak bylo jeho povinností, likvidátor [anonymizováno] vůči němu tvrzenou pohledávku v žádném řízení neuplatnil, což by jistě učinil, pokud by vůči němu [anonymizováno] nějakou pohledávku mělo. Ani v rámci šetření ze strany Policie ČR nebyla ověřena tvrzení, která předestírá žalobkyně. Žalovaný nevybíral finanční prostředky z účtu [anonymizováno] pro sebe, ale vybíral je na základě pověření předsedy [anonymizováno] pro [anonymizováno] tak, aby z nich [anonymizováno] hradilo své závazky (mj. mzdy a výdaje za právní služby). Tato skutečnost je zřejmá z účetních výkazů [anonymizováno]. Oprávnění žalovaného vybírat peníze z bankovního účtu se opíralo o udělenou plnou moc a o dispoziční oprávnění k účtu. Vybrané částky 100 000 Kč a 200 000 Kč předal žalovaný do pokladny [anonymizováno], čímž žalovaný splnil svoji povinnost, kterou měl jako osoba, jež částky z bankovního účtu vybrala. Je tak zřejmé, že pohledávka, která byla vymezena v exekučním příkazu, neexistuje a neexistovala ani v době jeho vydání.

3. K obraně žalovaného, že finanční prostředky byly použity ve prospěch [anonymizováno], žalobkyně uvedla, že zaevidování vkladů hotovosti do pokladny [anonymizováno] v účetní knize nedokládá, že tyto částky se skutečně dostaly do dispozice [anonymizováno], případně že žalovaný sám by s nimi ve prospěch [anonymizováno] nakládal, navíc úhrada faktury za poskytnuté právní služby v částce 72 600 Kč je již zaúčtována jako bezhotovostní platba v předchozím období a jedná se tedy o zjevně nesprávnou evidenci účetního deníku. Neprokáže-li žalovaný, že plnil na existující pohledávky [anonymizováno] v jeho zájmu, platí, že se výběry z účtu [anonymizováno] bezdůvodně obohatil. I pokud by platby, evidované v účetním deníku, byly skutečně plněny ve prospěch [anonymizováno], byla by žaloba důvodná nejméně v rozsahu částky 211 281 Kč.

4. Žalovaný v rámci své reakce doplnil, že předmětné řízení je možno vést pouze o pohledávce, která byla vymezena exekučním příkazem. Rámec určený vymezením pohledávky v exekučním příkazu nelze překročit. Pokud likvidátor [anonymizováno] nemá k dispozici pokladní zůstatek či pokud mu nebyl předán, popř. je otázka zůstatku sporná, může existovat schodek pokladny a z něj může vyplývat pohledávka [anonymizováno] vůči osobě, který za případný schodek odpovídá. Tato pohledávka však v žádném exekučním příkazu označena nebyla, a to ani co do výše, ani co do právního důvodu či do osoby případného dlužníka.

5. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyni byla soudním exekutorem přikázána pohledávka za žalovaným z titulu nároku [anonymizováno] na vrácení částky v celkové výši 300 000 Kč, kterou měl žalovaný vybrat v hotovosti z účtu [anonymizováno], účastnící rovněž učinili nesporným, že žalovaný dne [datum] vybral z bankovního účtu [anonymizováno] částku ve výši 100 000 Kč a dne [datum] částku ve výši 200 000 Kč.

6. Základními spornými otázkami tak bylo to, zda má původní dlužník jako povinný v exekučním řízení vůči žalovanému pohledávku ve výši 300 000 Kč, tj. zda žalovaný tuto částku vybral bez právního důvodu či nikoli a zda se jedná o pohledávku, na kterou se vztahuje exekuční příkaz – tj. pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení, vzniklou výběrem shora uvedených částek.

7. Z předložených listinných důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Ve věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem bylo v řízení o zaplacení částky 5 250 156,48 Kč rozhodnuto tak, že [anonymizováno] je povinno zaplatit předchůdkyni žalobkyně částku 460 282,84 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % ročně z částky 2 031 250 Kč od 30. 9. 2002 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 5,5 % ročně z částky 2 031 250 Kč od 30. 9. 2002 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % ročně z částky 2 031 250 Kč od 1. 12. 2001 do 30. 9. 2002, právní moc rozhodnutí nastala dne 1. 11. 2011 (prokázáno rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]). Usnesením [název soudu] byla nařízena exekuce na majetek [anonymizováno] podle pravomocného a vykonatelného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor [exekutorský úřad] [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] (prokázáno usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]). Usnesením soudního exekutora vstoupila do exekučního řízení vůči původnímu dlužníkovi ([anonymizováno]) žalobkyně, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávky mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní č. [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [číslo] (prokázáno usnesením soudního exekutora ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]). Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci byl na majetek [anonymizováno] prohlášen konkurs s tím, že tento konkurs bude řešen jako konkurs nepatrný (prokázáno usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka]). Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci byl mj. zrušen výmaz [anonymizováno] z veřejného rejstříku, bylo vysloveno, že se nařizuje jeho likvidace, likvidátorem byla jmenována [právnická osoba], [IČO], provozovna [ulice a číslo], [PSČ] [obec] (prokázáno usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]). Dne [datum rozhodnutí] bylo rozhodnuto o provedení exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky, kterou měl původní dlužník vůči žalovanému, v rozhodnutí byla pohledávka vymezena tak, že jde o pohledávku z titulu nároku na vrácení částky v celkové výši 300 000 Kč, kterou žalovaný vybral v hotovosti z účtu původního dlužníka č. [bankovní účet], a to dne [datum] ve výši 100 000 Kč a dne 8. 8. 2017 ve výši 200 000 Kč (prokázáno exekučním příkazem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]). K exekučnímu příkazu se žalovaný písemně vyjádřil tak, že věc řeší policie, a podle výsledku jejího šetření, jakmile bude jasné, zda existuje nějaký jeho dluh vůči původnímu dlužníkovi, bude moci případně exekučnímu příkazu vyhovět (prokázáno dopisem žalovaného ze dne 9. 8. 2019) Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě předmětné pohledávky nejpozději do [datum] (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 18. 10. 2019 vč. podacího archu).

8. Žalovaný byl [anonymizováno] na základě generální plné moci zmocněn k tomu, aby zmocnitele zastupoval ve všech záležitostech a při veškerých právních jednáních včetně uzavírání smluv se třetími osobami a k činění jakýchkoli jiných úkonů za zmocnitele a ke všem věcem souvisejícím (prokázáno generální plnou mocí ze dne [datum]). Z bankovního účtu [anonymizováno], vedeného u [právnická osoba], došlo vedle dalších finančních toků, mj. i k výběrům hotovosti z dne [datum] ve výši 100 000 Kč a dne [datum] ve výši 200 000 Kč (prokázáno periodickými výpisy z účtu č. [bankovní účet] za období celkem od [datum] do [datum]). Výběrům uvedené hotovosti odpovídají záznamy o dotacích poklady, učiněné ve stejné výši a datované vždy na stejný den jako výběry hotovosti (prokázáno účetním deníkem původního věřitele k datu [datum] přehledem pohybů na účtech v období od [datum] do [datum] a přehledem plateb). Z pokladny vedené v hotovosti je v období následujícím po vkladu částky 100 000 Kč do pokladny dne [datum] do konce sledovaného období, evidováno několik hotovostních plateb, přičemž největší položku představuje úhrada faktury za právní služby [číslo] v částce 72 600 Kč (prokázáno účetním deníkem původního věřitele k datu [datum]). Dle analytické rozvahy [anonymizováno] za rok [rok] byl počáteční stav peněžních prostředků v pokladně (číslo účtu [číslo]) ve výši 0 Kč, v položce obratů na straně„ má dáti“ je zaznamenán obrat částky 300 000 Kč, v položce obratů na straně„ dal“ je zaznamenán obrat částky 163 044 Kč, koncový stav pokladny činil 136 956 Kč (prokázáno analytickou rozvahou ke dni [datum], výkazem„ hlavní knihy analyticky“ a výkazem„ výsledkovka analyticky“). V rámci šetření věci Policií ČR byl vyslechnut bývalý předseda [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který k věci uvedl, že chod [anonymizováno] za něj řídil žalovaný, ten mu dával k podpisu dokumenty a doklady k chodu [anonymizováno], že o výběrech hotovosti jej žalovaný neinformoval, říkal mu o tom, že je třeba něco zaplatit, ale jak bude placení probíhat, s ním neprobíral. Podepsal žalovanému plnou moc, aby mohl sám vybírat z účtu [anonymizováno]. Doklad z účetnictví s rozpisem plateb podepsal a jeho obsah je správný, částka souhlasila, dle dokumentu zůstal v pokladně [anonymizováno] zůstatek ve výši 136 956 Kč. Z účetnictví vyplývá, že v hotovosti vybrané peníze žalovaný tentýž den vložil do pokladny [anonymizováno]. V [anonymizováno] a [anonymizováno] [rok] obdržel vytěžovaný od žalovaného výplatu ve výši 10 000 Kč v hotovosti. Účetnictví [anonymizováno] zanechal žalovaný u předsedy (prokázáno úředním záznamem o podaném vysvětlení [jméno] [příjmení] a předávacím protokolem ze dne [datum]). Účetní [anonymizováno] [jméno] [příjmení] k věci uvedla, že byla standardně zaměstnána u [právnická osoba], účetnictví [anonymizováno] zpracovávala pouze za část roku [rok] a o tuto službu ji požádal žalovaný; ten jí také předkládal veškeré účetní doklady, které bylo třeba do účetnictví zanášet. Účetní zůstatek v pokladně [anonymizováno] činil 136 956 Kč, tyto peníze však nikdy ona sama fyzicky neviděla (prokázáno úředním záznamem o podaném vysvětlení [jméno] [příjmení] a sdělením [právnická osoba], společnost s ručením omezeným). Zaměstnankyně [anonymizováno] [jméno] [příjmení] k věci uvedla, že v [anonymizováno] pracovala 1 měsíc v roce [rok], měla řádnou pracovní smlouvu, dlouhodobě byla zaměstnána v jiné společnosti žalovaného. Pro práci v [anonymizováno] si ji najal pan [příjmení], výplatu za práci pro [anonymizováno] obdržela v hotovosti. Pokladnu [anonymizováno] nikdy neviděla (prokázáno úředním záznamem o podaném vysvětlení [jméno] [příjmení]). Věc šetřená policejním orgánem byla odložena usnesením ze dne [datum], neboť se nepodařilo zjistit skutečnosti, opravňující zahájení [anonymizováno] stíhání. Policejní orgán přitom provedl šetření k tomu, jak bylo naloženo s finanční hotovostí ve výši 300 000 Kč, kterou ve dnech [datum] v částce 100 00 Kč a [datum] v částce 200 000 Kč vybral z účtu [anonymizováno] žalovaný. Ze zajištěného účetnictví bylo zjištěno, že tyto částky byly užity pro chod [anonymizováno], resp. zaplacení některých pohledávek a výplatě zaměstnanců. Ke konci roku činil v pokladně účetní zůstatek 136 956 Kč. K dohledání zůstatku policejní orgán prověřil účet [anonymizováno], dále [právnická osoba] – [anonymizováno] i účet žalovaného, ani na jednom však nebyla částka nalezena. Nepodařilo se přitom zjistit osobu pachatele, který by mohl zůstatek odcizit (prokázáno usnesením Policie ČR, KŘP [územní celek], ÚO [obec], oddělení hospodářské kriminality ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]).

9. Z výslechu bývalé účetní [anonymizováno] [jméno] [příjmení] má soud dále za prokázané, že jako účetní zpracovává dokumenty, které jí jsou předloženy klientem. Pokud jde předmětnou částku 100 000 Kč a 200 000 Kč, z předloženého účetního deníku svědkyně ozřejmila, že dostala výdajový pokladní doklad o výběru peněz z banky, o této skutečnosti učinila záznam do účetního deníku, na základě příjmových pokladních dokladů dále zjistila, že tyto peníze byly vloženy do pokladny. Z účetního deníku tak plyne, že dne [datum] bylo z účtu vybráno 100 000 Kč a téhož dne byla uvedená částka vložena do pokladny, obdobné platí i v případě částky 200 000 Kč, která byla vybrána dne [datum] a téhož dne byla vložena do pokladny. S vloženými částkami bylo dále nakládáno, když po vkladu hotovosti do pokladny byly z pokladny prováděny platby v hotovosti mj. za cestovné, nájem nebytových prostor, právní služby, mzdy a podobně – tyto platby nemohly být hrazeny převodem z účtu, neboť k nim byly výdajové pokladní doklady. I účetní služby svědkyně jí byly uhrazeny hotově – v účetním deníku je položka zdroj, která identifikuje, zda byla platba provedena z bankovního účtu nebo z hotovosti v pokladně. Kdo pokladní doklady vystavoval, svědkyně nezkoumala. Do pokladny bylo vloženo jako příjem celkem 300 000 Kč, výdaje z pokladny činily 163 044 Kč. Zůstatek pokladny tudíž činil 136 956 Kč. Pokud jde o platbu subjektu [příjmení] [příjmení] advokáti, tak tomu byly proúčtovány 2 faktury za poskytnuté právní služby v částkách 2 × 72 600 Kč, jedna úhrada byla provedena hotově, druhá bankovním převodem.

10. Z výslechu bývalého předsedy [anonymizováno] [jméno] [příjmení] má soud za prokázané, že jeho předchůdcem v této funkci byl žalovaný. Svědek vykonával funkci předsedy toliko„ papírově“, dostával odměnu ta výkon této funkce, a ta mu byla vyplácena v hotovosti.

11. Na základě provedeného dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, a s přihlédnutím ke všemu, co uvedli účastníci a toho, co učinili nesporným, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: V rámci exekučního řízení vedeného vůči [anonymizováno] soudní exekutor rozhodl soudní exekutor o provedení exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky, kterou měl původní dlužník vůči žalovanému, v rozhodnutí byla pohledávka vymezena tak, že jde o pohledávku z titulu nároku na vrácení částky v celkové výši 300 000 Kč, kterou žalovaný vybral v hotovosti z účtu původního dlužníka č. [bankovní účet], a to dne [datum] ve výši 100 000 Kč a dne [datum] ve výši 200 000 Kč.

12. Dne [datum] vybral žalovaný z bankovního účtu [anonymizováno] částku ve výši 100 000 Kč a dne [datum] částku ve výši 200 000 Kč, v tentýž den bylo zaúčtováno vložení těchto finančních prostředků do pokladny [anonymizováno]. K nakládání s finančními prostředky [anonymizováno] jej opravňovala generální plná moc, která mu byla [anonymizováno] udělena. Z pokladny [anonymizováno] byly uskutečněny platby v celkové výši 163 044 Kč, takto byly placeny zejména úhrady za právní služby, mzdy zaměstnanců, účetní služby, cestovné a odvody z mezd. Konečný stav hotovostní pokladny činil 136 956 Kč, tyto finanční prostředky pak nebyly dohledány, a to ani šetřením policejního orgánu.

13. V tomto směru soud uvádí, že výše provedené důkazy v podstatných okolnostech vzájemně korespondují, na sebe ve vzájemné souvislosti navazují, rovněž navazují na skutečnosti, které uvedli účastníci, a souhrnně vedou k závěru o skutkovém stavu výše uvedenému. Proti pravosti ani správnosti provedených důkazů neměl žádný z účastníků jakýchkoliv námitek. Výše provedené listinné důkazy zároveň v kontextu nesporných skutečností a skutečností zjištěných z výslechu předchozího předsedy a účetní původního dlužníka umožňují soudu ve věci rozhodnout.

14. Na základě uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 2991 zákona č. 89/2019 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 315 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) nevyplatí-li dlužník povinného oprávněnému pohledávku podle § 314a odst. 2, popřípadě podle § 314c odst. 1 a 3, může oprávněný proti dlužníku povinného vlastním jménem podat návrh na výkon rozhodnutí, jestliže jej mohl podat povinný, jinak se domáhat vyplacení pohledávky v řízení podle části třetí, popřípadě v řízení podle zvláštního zákona. Nesmí však s dlužníkem povinného stran této pohledávky uzavřít na úkor povinného smír, ani prominout její zaplacení. Dlužník povinného si v takovém případě také nemůže započíst svou vlastní pohledávku, kterou má vůči oprávněnému.

15. Jestliže poddlužník nevyplatí oprávněnému řádně a včas pohledávku, je oprávněný zákonem zmocněn vlastním jménem tuto pohledávku vymáhat nebo domáhat se jejího vyplacení. Za tímto účelem svěřuje zákon oprávněnému tzv. poddlužnickou žalobu ve smyslu ust. § 315 o. s. ř. Oprávněný je tak ve vztahu k přikázané pohledávce procesně "zmocněn" k tomu, aby plnění, které takto na poddlužníkovi získá, použil k uspokojení své vlastní pohledávky. Oprávněný má vůči poddlužníkovi tzv. úkojné právo, na jehož základě je však poddlužník povinen vyplatit oprávněnému přikázanou pohledávku, jen jestliže by měl podle práva takovou povinnost vůči povinnému v okamžiku, kdy mu bylo doručeno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí. Jestliže povinný vůči poddlužníku přikázanou pohledávku neměl nebo jestliže do té doby zanikla, nedosáhne oprávněný z titulu úkojného práva uspokojení své vymáhané pohledávky (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2005, sp. zn. 20 Cdo 903/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4880/2007). Pokud se tedy poddlužník domnívá, že povinný vůči němu pohledávku nemá, oprávněnému požadovanou částku nezaplatí a oprávněný se proti uvedenému postupu může bránit podáním poddlužnické žaloby.

16. Přikázání pohledávky podle § 315 o.s.ř. je institutem procesního práva; přikázáním pohledávky oprávněnému nedochází z hlediska hmotného práva ke změně věřitele. Povinnost dlužníka povinného platit přímo oprávněnému má svůj základ jen v procesním právu, splnění takové povinnosti má ovšem hmotněprávní přesah projevující se zánikem dluhu, který měl oprávněný vůči svému povinnému. Přikázáním pohledávky se však oprávněný nestává věřitelem dlužníka povinného (poddlužníka), dostává se mu jen zvláštní, procesním právem založené, legitimace k uplatnění nároku, jenž by jinak svědčil povinnému (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 5. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2286/2004).

17. Otázka, zda povinný skutečně má peněžitou pohledávku vůči svému dlužníkovi, se při nařízení výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky nezkoumá a vychází v tomto směru z tvrzení oprávněného (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1128/2004). Má-li dlužník povinného zato, že pohledávka postižená výkonem rozhodnutí neexistuje, může se ubránit jejímu vymožení v řízení o poddlužnické žalobě podané oprávněným podle § 315 odst. 1 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. 20 Cdo 2922/2005).

18. Žalobkyni byla v exekučním řízení přikázána pohledávka původního dlužníka vůči žalovanému, specifikovaná jako pohledávka z titulu nároku na vrácení částky ve výši 300 000 Kč, kterou žalovaný vybral z účtu původního dlužníka. Mezi stranami nebylo sporným to, že žalovaný skutečně tuto částku v rámci dvou výběrů z bankovního účtu původního dlužníka vybral, těžištěm procesní obrany žalovaného bylo, že takovýto závazek vůči [anonymizováno] mu zanikl tím, že žalovaný předmětné finanční prostředky vložil do pokladny [anonymizováno]. Z provedeného dokazování vyplynulo, že finanční prostředky byly skutečně zaúčtovány jako vklady hotovosti do pokladny, a následně byly tyto finanční prostředky používány na hrazení závazků [anonymizováno], kdy z pokladny [anonymizováno] byly uskutečněny platby v celkové výši 163 044 Kč a zůstatek podklady činil 136 956 Kč.

19. Žalovaný prokázal, že měl oprávnění k zastupování zmocnitele při veškerých právních jednáních a k činění jakýchkoli úkonů za zmocnitele a ke všem věcem souvisejícím, tudíž žalovaný byl k nakládání s finančními prostředky původního dlužníka, a to i k výběru hotovosti z bankovního účtu za účelem realizace budoucích hotovostních plateb, oprávněn. Z provedeného dokazování vyplynulo, že finanční prostředky, vybrané žalovaným, byly skutečně zaúčtovány do poklady [anonymizováno] a následně použity na hrazení závazků [anonymizováno]. Přitom i soudem slyšení svědci potvrdili, že od žalovaného dostávali za odvedenou práci, resp. za výkon funkce předsedy [anonymizováno], odměnu v hotovosti. S ohledem na stav poklady je zřejmé, že finanční prostředky odpovídající těmto platbám, jakož i dalším v hotovosti vyplaceným platbám by se v pokladně společnosti nemohly nacházet, pokud by je tam žalovaný nevložil. Žalovaný tudíž prokázal, že finanční prostředky, které vybral z účtu původního dlužníka, vložil do jeho pokladny, a že s těmito finančními prostředky bylo ve prospěch [anonymizováno] z pokladny nadále nakládáno, závazek, vyplývající mu z výběru finančních prostředků z účtu původního dlužníka, tak ve vztahu k tomuto dlužníkovi splnil a soud nemohl předmětné výběry hodnotit jako bezdůvodné obohacení žalovaného.

20. Pokud jde o argument žalobkyně, že i kdyby se prokázalo, že platby evidované v účetním deníku byly činěny ve prospěch původního dlužníka, byla by žaloba důvodná alespoň v rozsahu částky nižší (žalobkyní byla tato částka specifikována na 211 281 Kč), nemohl soud tomuto argumentu přiznat relevanci. Žalobkyně do uvedené částky započítává i platbu za právní služby ve výši 72 600 Kč s tvrzením, že se jedná o duplicitní platbu ve vztahu k platbě shodné částky, která byla provedena z bankovního účtu původního dlužníka, avšak k této duplicitě se odpovídajícím způsobem vyjádřila svědkyně [jméno] [příjmení], která objasnila, že dle čísel faktur se jedná o úhradu dvou rozdílných faktur a tedy o úhradu dvou samostatných závazků dlužníka.

21. K samotné úvaze žalobkyně o částečné důvodnosti žaloby co do části uplatněného nároku, odpovídající výši výběrů hotovosti, ponížené toliko o souhrn plateb, uskutečněných ve prospěch původního dlužníka, je nutno uvést, že pohledávka, kterou žalobkyně uplatnila v tomto řízení, byla žalobkyni přikázána exekučním příkazem a je proto nutno vycházet z vymezení pohledávky právě tímto příkazem. Zde je na místě zdůraznit, že povinnost poddlužníka platit přímo oprávněnému má svůj základ jen v procesním právu a je výrazem nuceného výkonu práva, kterým se zasahuje do závazkového vztahu povinného a poddlužníka. Přitom přikázáním pohledávky oprávněnému nedochází z hlediska hmotného práva ke změně věřitele. Jestliže poddlužník nevyplatí oprávněnému řádně a včas pohledávku, je oprávněný zákonem zmocněn vlastním jménem tuto pohledávku vymáhat. Tzv. poddlužnická žaloba vychází z procesní aktivní legitimace oprávněného (žalobce). Povinný nadále je hmotněprávním nositelem pohledávky. Z této zvláštní procesní legitimace vyplývá i zákaz jakékoliv hmotněprávní dispozice s přikázanou pohledávkou. (srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 12. 2002, sp. zn. 11 Co 655/2002). Žalovaný ve shodné dny, kdy vybral z účtu [anonymizováno] peněžní prostředky, vložil je v hotovosti do pokladny [anonymizováno], proto je zřejmé, že pohledávka vymezená exekučním příkazem zde není, tato zanikla v okamžiku vložení hotovosti do podkladní [anonymizováno]. Protože žalovaný poddlužník neměl vůči [anonymizováno] předmětnou pohledávku ani v okamžiku, kdy byl vydán exekuční příkaz k provedení exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky, nemůže být žalobkyně podanou žalobou dosáhnout z titulu úkojného práva uspokojení své pohledávky.

22. Jiného nároku vůči žalovanému se žalobkyně v tomto řízení domáhat nemůže, a to právě s ohledem na principy poddlužnické žaloby, kdy nedochází z hlediska hmotného práva ke změně věřitele. Z toho důvodu nepřichází v úvahu dovozovat oprávněnost v řízení uplatněného nároku z případného jiného závazku žalovaného vůči [anonymizováno] (otázka osoby odpovědné za zůstatek poklady), a to ani v situaci, kdy by se tento závazek týkal částečně shodných peněžních prostředků. Z provedeného dokazování se sice podává, že žalovaný byl osobou, která v rámci [anonymizováno] pravděpodobně nakládala s pokladnou [anonymizováno], v níž byla vložena finanční hotovost vybraná jím původně z bankovního účtu [anonymizováno], avšak ani případná odpovědnost žalovaného za rozdíl mezi finanční hotovostí, která měla být v době likvidace [anonymizováno] v jeho pokladně a která byla skutečně likvidátorovi vydána, by nemohla vést k úspěchu žalobkyně, když této byla v exekučním řízení přikázána pohledávka z titulu zcela odlišného. Z toho důvodu soud žalobu zamítl v celém rozsahu.

23. Závěrem lze poukázat na skutečnost, že v případě exekučního příkazu, kterým byla pohledávka přikázána, nedošlo k přikázání příslušenství. V případě poddlužnické žaloby dle ust. § 315 odst. 1 o.s.ř. může žalobce (oprávněný) uplatňovat vůči žalovanému (poddlužníkovi) pohledávku nejvýše v takovém rozsahu, v jakém byla nařízením výkonu rozhodnutí přikázáním jiné peněžité pohledávky povinného postižena. Jestliže výkon rozhodnutí nebyl nařízen k vymožení příslušenství - úroků z prodlení, pak také žalobce (oprávněný) není procesně věcně legitimován k vymáhání úroků z prodlení vůči žalovanému (poddlužníkovi). Žalovaný (poddlužník) vůči žalobci (oprávněnému) se nevyplacením pohledávky podle § 314a odst. 2 nemůže dostat do prodlení, neboť poddlužnická žaloba je procesním institutem (srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 16.12.2002, sp. zn. 11Co 655/2002).

24. Vzhledem k tomu, že se žalovanému podařilo úspěšně bránit nároku uplatněnému v podané žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, tak, že přiznal žalovanému, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 61 105 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 300 000 Kč sestávající -) z částky 9 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení (podle plné moci ze dne 1. 9. 2020) dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., -) z částky 9 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (sepis vyjádření k žalobě ze dne 1. 9. 2020) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., -) z částky 9 500 Kč za účast na jednání soudu dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., -) z částky 9 500 Kč za účast na jednání soudu dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. a -) z částky 9 500 Kč za účast na jednání soudu dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., náhrada za ztrátu času v trvání 15 × 30 minut (za promeškaný čas v souvislosti s cestami k jednání soudu) v částce 1 500 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 50 500 Kč ve výši 10 605 Kč (když advokát žalovaného je u Finančního úřadu pro [anonymizováno] kraj registrován jako plátce daně z přidané hodnoty). Náhrada nákladů je splatná podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta.

26. Pro úplnost soud dodává, že dále již neshledal, že by zde byl další úkon právní služby, za který by zástupci žalovaného náležela odměna, paušální náhrada hotových výdajů a náhrada za ztrátu času. Úspěšný účastník totiž nemá právo na náhradu jakýchkoliv nákladů, které mu v řízení vznikly, nýbrž jen těch, které byly potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Přitom platí, že za účelně vynaložené náklady ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. lze považovat toliko takové náklady, které musela procesní strana nezbytně vynaložit, aby mohla řádně hájit své porušené nebo ohrožené subjektivní právo u soudu. Soud nemůže rezignovat na zkoumání účelnosti jednotlivých úkonů provedených advokátem, odvíjí-li se výše odměny a hotových výdajů takového zástupce právě od počtu provedených úkonů. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení nelze omezit na prosté konstatování, že takové náklady jsou vždy účelné jen proto, že účastníka zastupuje advokát. Pouhé uvedení některého úkonu právní služby v § 11 advokátního tarifu tedy nutně neznamená povinnost soudu vždy přiznat odměnu za takový úkon vykonaný advokátem procesně úspěšného účastníka řízení (srov. nález Ústavního soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. I. ÚS 988/12, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2016, sp. zn. 33 Cdo 273/2016 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. 32 Cdo 3521/2017). Strana, která ve sporu podlehla, tedy nehradí úspěšné procesní straně veškeré její náklady, ale jedině takové, jež lze považovat za potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 988/12). Pokud jde o vyjádření žalovaného ze dne 4. 5. 2021, platí, že odměna za vyjádření, které účastník podává v průběhu řízení, a vyjadřuje se jím k rozhodným skutečnostem, náleží tam, kde písemné vyjádření obsahovalo nové argumenty, nová skutková tvrzení nebo důkazní návrhy a nebylo možné stejného výsledku dosáhnout přednesem při jednání. Obecným kritériem, jímž soud hodnotí všechny náklady řízení, a tedy i odměnu za úkony právní služby advokáta, je účelnost jejich vynaložení posuzovaná jak ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., tak s ohledem na obecně platnou zásadu přiměřenosti a zákazu zneužití práv - § 2 o.s.ř. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1748/2015). Odměna zpravidla nenáleží za doplnění skutkových tvrzení a důkazů, pokud mohly být součástí již dříve učiněného písemného podání účastníka. Co se týče uvedeného vyjádření žalovaného, jedná se o vyjádření, kterým žalovaný plní svoji povinnost tvrzení a důkazní, přitom žalovanému nic nebránilo, aby své povinnosti splnil již v prvním vyjádření k žalobě. Za situace, kdy by žalovaný splnil řádně svoji povinnost tvrzení a důkazní již v podaném vyjádření k žalobě, nebylo by nutné žalovaného vyzývat ke splnění jeho povinností u jednání, ba co víc, žalovaný spolu se svým zástupcem měl být připraven na jednání tak, aby byl schopen již v jeho rámci reagovat na výzvy soudu. Pokud jde o úkon, specifikovaný žalovaným jako nahlížení do spisu, pak soud konstatuje, že nahlížení do spisu, resp. studium spisu, není samostatným úkonem právní služby podle § 11 a. t. (s výjimkou prostudování spisu při skončení vyšetřování, což lze ale aplikovat toliko při zastoupení v [anonymizováno] řízení). V daném případě nutno uvést, že za úkon právní služby spočívající v nahlížení a studiu spisu odměna advokátovi zpravidla nepřináleží, neboť studium spisu je zahrnuto v úkonu právní služby převzetí a přípravy zastoupení nebo obhajoby na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb (§ 11 odst. 1 písm. a) a. t.), či v úkonu právní služby první porady s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení nebo obhajoby, je-li klientovi zástupce nebo obhájce ustanoven soudem (§ 11 odst. 1 písm. b) a. t.), případně tvoří nezbytný předpoklad pro řádné zastupování i v průběhu řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1176/2015). Rovněž Ústavní soud kupř. ve svém usnesení ze dne 30. 7. 2008, sp. zn. I. ÚS 398/06 uvedl, že nahlížení do spisu je z povahy věci součástí převzetí zastoupení nebo obhajoby a tedy předpokládá splnění první porady s klientem, proto je nahlížení do spisu upraveno v ustanovení § 11 odst. 1 písm. a), písm. b), resp. ve speciálním případě pod písm. f) a. t., jež však na souzenou věc vztáhnout nelze. Z toho důvodu není zástupci žalovaného možné odměnu za daný úkon, ani náhradu za ztrátu času v souvislosti s takovým úkonem, přiznat.

27. O povinnosti žalobkyně nahradit státu náklady spojené s výslechem svědkyně [jméno] [příjmení] rozhodl soud podle § 148 odst. 1 o. s. ř., podle něhož má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Neúspěšná žalobkyně je proto povinna nahradit náklady vynaložené státem v souvislosti s výslechem svědky. Protože však ke dni vyhlášení rozhodnutí nebylo o nákladech pravomocně rozhodnuto a náklady tudíž dosud nebyly proplaceny, bude jejich konkrétní výše a splatnost určena samostatným usnesením, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

28. Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. jako základní zákonné pro peněžité plnění, podle uvedeného ustanovení platí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku.

Poučení