35 CO 14/2022-121

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. jméno příjmení a soudkyň JUDr. Andrey Milichovské a Mgr. Heleny Bláhové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o 300 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 15 C 282/2020-95 ze dne 31. 8. 2021

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 23 716 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [příjmení].

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud výrokem I zamítl v celém rozsahu žalobu o zaplacení částky 300 000 Kč a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 300 000 Kč od [datum] do zaplacení. Okresní soud vyšel ze zjištění, že usnesením Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. 6 EXE 1460/2012-30 ze dne 26. 3. 2012 byla nařízena exekuce na majetek povinného [příjmení] [jméno], [anonymizováno], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ původní dlužník“ nebo„ [anonymizováno]“), a to podle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 19 Cm 1386/1999-211 ze dne 25. 10. 2010 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze č. j. 9 Cmo 27/2011-239 ze dne 1. 11. 2011 k vymožení pohledávky oprávněné [právnická osoba] ve výši 460 282,84 Kč s úrokem z prodlení v něm specifikovaným, provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor JUDr. [jméno] [příjmení]. Poté, co byla tato pohledávka postoupena žalobkyni, rozhodl exekutor o vstupu žalobkyně do exekučního řízení na místo původní oprávněné. Soudní exekutor pak dne [datum] vydal exekuční příkaz č. j. 067 EX 112/12-97, jímž rozhodl o provedení exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky, kterou má původní dlužník vůči žalovanému, s tím, že jde o pohledávku z titulu nároku na vrácení částky v celkové výši 300 000 Kč, kterou žalovaný vybral v hotovosti z účtu původního dlužníka č. [bankovní účet], a to dne [datum] ve výši 100 000 Kč a dne [datum] ve výši 200 000 Kč. Jelikož žalovaný žalobkyni částku 300 000 Kč nezaplatil, brání se žalobkyně proti tomuto jeho postupu poddlužnickou žalobou dle § 315 odst. 1 o. s. ř. Okresní soud zjistil, že žalovaný vybral z účtu družstva dne [datum] 100 000 Kč a dne [datum] 200 000 Kč. Měl však oprávnění k zastupování družstva, mj. i k výběru hotovosti z jeho bankovního účtu za účelem realizace budoucích hotovostních plateb, neboť mu družstvo udělilo dne [datum] generální plnou moc. Z účetního deníku družstva k datu [datum] a analytické rozvahy ke dni [datum] vyplynulo, že finanční prostředky vybrané žalovaným byly zaúčtovány do poklady družstva a následně použity na hrazení závazků [anonymizováno]. Svědci [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova], a [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova], potvrdili, že od žalovaného dostávali za odvedenou práci resp. za výkon funkce odměnu v hotovosti. S ohledem na stav pokladny by se v ní finanční prostředky odpovídající těmto platbám jakož i dalším v hotovosti provedeným platbám nemohly nacházet, pokud by je tam žalovaný nevložil. Žalovaný tak dle okresního soudu prokázal, že finanční prostředky, které vybral z účtu družstva, vložil do pokladny. Pohledávka vymezená exekučním příkazem tak zanikla, a tedy v okamžiku, kdy byl vydán exekuční příkaz, již neexistovala. Proto žalobkyně nemůže dosáhnout uspokojení své pohledávky z titulu úkojného práva. Jiného nároku vůči žalovanému, než je vymezen v exekučním příkazu, se (s ohledem na principy poddlužnické žaloby) v tomto řízení domáhat nemůže. Nelze proto dovozovat oprávněnost v řízení uplatněného nároku na zaplacení částky 300 000 Kč z případného jiného závazku žalovaného vůči družstvu. Ani případná odpovědnost žalovaného za rozdíl mezi finanční hotovostí, která měla být v době likvidace družstva v jeho pokladně, a hotovostí, která byla skutečně likvidátorovi vydána, by nemohla vést k úspěchu žalobkyně, neboť jí byla v exekučním řízení přikázána pohledávka z titulu odlišného. Z těchto důvodů okresní soud žalobu zamítl. Výrokem II uložil žalobkyni povinnost nahradit žalovanému náklady řízení v částce 61 105 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného (§ 142 odst. 1 o. s. ř.) a výrokem III uložil žalobkyni povinnost nahradit v plném rozsahu České republice na účet Okresního soudu v Liberci náklady řízení vynaložené v souvislosti s výslechem svědkyně [jméno] [příjmení], jejichž výše a splatnost bude stanovena samostatným usnesením (§ 148 odst. 1 o. s. ř.).

2. Proti tomu rozsudku se odvolala žalobkyně a navrhla, aby ho odvolací soud změnil a žalobě vyhověl, příp. aby ho zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Namítá, že není obvyklé, že by žalovaný finanční prostředky ve výši 300 000 Kč z majetkové sféry družstva odebral pouze z důvodu, aby je tam zase vrátil. Nebylo ani prokázáno, že by do majetkové sféry družstva navrátil prostředky identické jako vybrané. Účetní doklady neprokazují, že k transferu finančních prostředků reálně došlo. Doklad o zaúčtování hotovosti do pokladny družstva je pouze evidenční záznam, může být vytvořen, aniž by k události, kterou má potvrzovat, skutečně došlo. Není tak možné pouhým evidenčním dokladem danou skutečnost prokázat. Okresní soud shledal, že z pokladny bylo plněno na dluhy věřitelů družstva, žalovaný ale v řízení neprokázal, že by dané pohledávky skutečně existovaly; a pokud neexistovaly, nemohlo takto dojít k „ navrácení“ finančních prostředků zpět družstvu. V řízení bylo sice prokázáno, že částka 136 956 Kč má být zůstatkem pokladny, ale nebylo zjištěno, kde se tato částka nachází, není tak prokázána její existence v pokladně družstva. Přesto okresní soud pouze na základě těchto evidenčních dokladů uzavřel, že tato částka byla vložena do pokladny. Nadto z výpovědi [jméno] [příjmení] před policií vyplývá, že pokladnu nikdy neviděla. Je tedy prokázáno, že částka 136 956 Kč v majetkové sféře družstva neexistuje, tudíž tato navrácena nebyla a pokladní evidence o neexistující částce současně prokazuje, že evidenční doklady se nezakládají na pravdě. Dle žalobkyně tak žalovaný neprokázal, že finanční prostředky ve výši 300 000 Kč do majetkové sféry družstva vrátil, a tak pohledávka vymezená exekučním příkazem nezanikla. Dále namítá, že povinnost postiženou exekučním příkazem je třeba interpretovat materiálně, šířeji, než jen jako prosté vydání prostředků, tedy i jako povinnost použít prostředky ve prospěch dlužníka a nebude-li tak konáno, tyto prostředky družstvu nahradit, když toto lze dovozovat z exekučním příkazem použitého slovního spojení„ nároku na vrácení částky“. Žalobkyně v odvolání zmiňuje záměr kontaktovat soudního exekutora za účelem vydání dalšího exekučního příkazu, který již bude tezi soudu prvního stupně vyhovovat.

3. Žalovaný navrhl, aby byl rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrzen, s jeho závěry se ztotožňuje. Poukazuje na to, že žalobkyně se v odvolání nevypořádala s jeho námitkou, že pohledávka tak, jak byla vymezena v exekučním příkazu, neexistuje a neexistovala ani v době vydání exekučního příkazu. Může existovat jiná pohledávka [anonymizováno] [obec] vůči jiným osobám (a není vyloučeno, že mezi nimi může být i žalovaný), šlo by však o pohledávku v jiné výši a z jiného právního důvodu a taková jiná pohledávka v exekučním příkazu uvedeném v žalobě vymezena nebyla. Řízení o poddlužnické žalobě je relativně formalistické zejména v tom směru, že žalovanému nemůže být uloženo, aby plnil na jinou pohledávku, než jaká byla vymezena v exekučním příkazu. Pokud by exekutor vydal jiný exekuční příkaz, kterým by přikázal jinou pohledávku, muselo by započít jiné řízení.

4. Krajský soud přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu i jemu předcházející řízení a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

5. Přestože předvolání bylo řádně doručeno do datové schránky zástupkyně žalobkyně dne [datum], žalobkyně ani její zástupkyně se k odvolacímu jednání dne [datum] bez omluvy nedostavily. Krajský soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně; vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

6. Okresní soud provedl dokazování v potřebném rozsahu, provedené důkazy v souladu s ust. § 132 o. s. ř. řádně zhodnotil a z jeho skutkových závěrů vychází i odvolací soud.

7. Z usnesení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. 6 EXE 1460/2012-30 ze dne 26. 3. 2012 správně zjistil, že jím byla nařízena exekuce na majetek povinného [příjmení] [jméno] k vymožení pohledávky společnosti [právnická osoba] ve výši 460 282,84 Kč s úrokem z prodlení v něm specifikovaným, provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor JUDr. [jméno] [příjmení]. Ten usnesením č. j. 067 EX 112/12-16 ze dne 25. 11. 2013 rozhodl, že do tohoto exekučního řízení místo původní oprávněné vstupuje žalobkyně, jíž byla vymáhaná pohledávka postoupena. Z exekučního příkazu č. j. 067 EX 112/12-97 ze dne 29. 7. 2019 pak zjistil, že jím exekutor rozhodl o provedení exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky, kterou má původní dlužník vůči žalovanému, s tím, že jde o pohledávku z titulu nároku na vrácení částky v celkové výši 300 000 Kč, kterou žalovaný vybral v hotovosti z účtu původního dlužníka č. [bankovní účet], a to dne [datum] ve výši 100 000 Kč a dne [datum] ve výši 200 000 Kč. V dopisu z [datum] adresovaného soudnímu exekutorovi JUDr. [jméno] [příjmení] žalovaný potvrdil, že exekuční příkaz obdržel, že věc řeší policie a jakmile bude jasné, zda nějaký dluh existuje, bude moci případně exekučnímu příkazu vyhovět (jak z něj zjistil okresní soud). Z uvedeného vyplývá, že tento exekuční příkaz byl žalovanému doručen nejpozději dne [datum]. Jelikož žalovaný částku 300 000 Kč žalobkyni přes opakované výzvy nezaplatil, brání se žalobkyně proti tomuto jeho postupu poddlužnickou žalobou.

8. Podle § 315 odst. 1 o. s. ř. nevyplatí-li dlužník povinného oprávněnému pohledávku podle § 314a odst. 2, popřípadě podle § 314c odst. 1 a 3, může oprávněný proti dlužníku povinného vlastním jménem podat návrh na výkon rozhodnutí, jestliže jej mohl podat povinný, jinak se domáhat vyplacení pohledávky v řízení podle části třetí, popřípadě v řízení podle zvláštního zákona. Nesmí však s dlužníkem povinného stran této pohledávky uzavřít na úkor povinného smír, ani prominout její zaplacení. Dlužník povinného si v takovém případě také nemůže započíst svou vlastní pohledávku, kterou má vůči oprávněnému.

9. K výkladu shora citovaného ustanovení Nejvyšší soud v odůvodnění rozsudku č. j. 20 Cdo 2414/2012 z 12. 12. 2012 uvedl:„ Přikázáním tzv. jiné peněžité pohledávky vzniká oprávněnému k postižené pohledávce povinného za jeho dlužníkem (poddlužníkem) tzv. úkojné právo, a to až do výše vymáhané pohledávky s příslušenstvím. Dlužník povinného proto také nese odpovědnost za to, že výkon rozhodnutí provedl tak, jak mu to ukládá zákon v ustanovení § 314 o. s. ř. Provedení exekuce (výkonu rozhodnutí) tedy v takovém případě náleží (zákon svěřuje) dlužníku povinného (poddlužníkovi) a je pouze na něm, aby posoudil, zda exekuce (výkon rozhodnutí) může být také provedena (proveden). Dospěje-li dlužník povinného (poddlužník) k závěru, že ve skutečnosti proti němu povinný nemá přikázanou pohledávku, není povinen to oznámit soudu, nýbrž oprávněnému, a současně mu sdělit důvody, proč nařízená exekuce (výkon rozhodnutí) nemůže být provedena (proveden), a tímto způsobem se pokusit zabránit podání poddlužnické žaloby oprávněným. Jestliže poddlužník nevyplatí oprávněnému řádně a včas splatnou pohledávku, je oprávněný zákonem zmocněn vlastním jménem tuto pohledávku vymáhat. Tzv. úkojné právo má svůj základ v procesním právu a jeho smysl spočívá v tom, že poskytuje oprávněnému formálněprávní aktivní legitimaci k tomu, aby se domohl (za účelem uspokojení své vymáhané pohledávky) vlastním jménem na dlužníku povinného (poddlužníku) vyplacení přikázané pohledávky (zejména prostřednictvím tzv. poddlužnické žaloby nebo výkonu rozhodnutí podle ustanovení § 315 o. s. ř.), kdyby mu dlužník povinného (poddlužník) nevyplatil odpovídající plnění dobrovolně. Z titulu tohoto tzv. úkojného práva oprávněného je poddlužník povinen vyplatit oprávněnému přikázanou pohledávku, jen jestliže by měl podle práva takovou povinnost vůči povinnému v okamžiku, kdy mu bylo doručeno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí. Není podstatné, že pohledávka povinného ještě případně nebyla splatná nebo měla z téhož právního důvodu vzniknout v budoucnu. Jestliže povinný vůči poddlužníku přikázanou pohledávku neměl nebo jestliže přikázaná pohledávka do té doby zanikla (například splněním nebo započtením), nedosáhne oprávněný z titulu tzv. úkojného práva uspokojení své vymáhané pohledávky.“ (Viz též okresním soudem zmíněné rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 903/2004 ze dne 27. 5. 2005 a sp. zn. 28 Cdo 4880/2007 či ze dne 15. 4. 2009)

10. Z uvedeného vyplývá, že pro posouzení věci je v daném případě mj. rozhodující, zda žalovaný měl podle práva povinnost zaplatit [anonymizováno] [obec] pohledávku vymezenou v exekučním příkazu č. j. 067 EX 112/12-97 v okamžiku, kdy mu byl exekuční příkaz doručen, tj. [datum]. To však žalovaný popírá. Potvrdil sice, že vybral z účtu družstva [číslo] dne [datum] 100 000 Kč a dne [datum] 200 000 Kč (a vyplývá to i z periodických výpisů z tohoto účtu za období od [datum] do [datum]). Tvrdí však, že tak učinil na základě pověření předsedou družstva a pro družstvo a že obě tyto částky předal do pokladny družstva.

11. Okresní soud správně zjistil z generální plné moci ze dne [datum], že tato byla udělena žalovanému družstvem jednajícím předsedou družstva [jméno] [příjmení] k zastupování družstva„ ve všech záležitostech a při veškerých právních jednáních včetně uzavírání smluv se třetími osobami a k plnění jakýchkoli jiných úkonů zmocnitele a ke všem věcem souvisejícím“. Žalovaný tedy byl družstvem zmocněn k nakládání s finančními prostředky družstva včetně jejich výběru z účtu družstva za účelem následné realizace bezhotovostních plateb.

12. Z účetního deníku družstva k datu [datum], z listiny označené jako„ pohyb na účtech v období od [datum] do [datum]“ (založené na listu [číslo] trestního spisu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie, oddělení hospodářské kriminality [obec] číslo: KRPL-39746ITČ [číslo] (dále jen„ trestní spis“)) a z přehledu plateb (na listu [číslo] trestního spisu) zjistil, že provedeným výběrům z účtu dne [datum] ve výši 100 000 Kč a dne [datum] ve výši 200 000 Kč odpovídají záznamy o dotacích pokladny provedených v tytéž dny shodnými částkami. Z listiny označené jako rozvaha analyticky za rok 2017 (na listu [číslo] spisu) vyplývá, že počáteční stav peněžních prostředků v pokladně byl 0 Kč, v položce obratů na straně„ má dáti“ je zaznamenán obrat částky 300 000 Kč, v položce obratů na straně„ dal“ je zaznamenán obrat částky 163 044 Kč, koncový stav pokladny tak činil 136 956 Kč. Ze shora uvedených listin tedy vyplývá, že obě žalovaným vybrané částky byly zaúčtovány jako vklady do pokladny. Okresní soud však dále zjistil, že částka163 044 Kč reálně nalezena nebyla. Z usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Libereckého kraje, Územního odboru [obec], oddělení hospodářské kriminality č. j. KRPL-39746-48/ČJ-2020-180481-HLU totiž zjistil, že policie prováděla šetření v [anonymizováno] věci podezření ze spáchání přečinu krádeže podle § 205 odst. 1, 3 trestního zákona, kterého se měl dopustit neznámý pachatel tím, že v přesně nezjištěné době od [datum] do [datum] odcizil z pokladny družstva částku ve výši 136 956 Kč. V rámci tohoto řízení policejní orgán mj. provedl prohlídku místa podnikání žalovaného v obci [obec] a prověřil účty žalovaného za období od [datum] do [datum], ale tuto částku resp. jí odpovídající vklady na účty žalovaného nenalezl. Jelikož se nepodařilo zůstatek dohledat ani na základě relevantních důkazů zjistit osobu pachatele, byla věc podle § 159a odst. 5 trestního řádu odložena.

13. Žalobkyni lze přisvědčit v tom, že účetní doklady o zaúčtování vkladů do pokladny samy o sobě neprokazují, že k transferu finančních prostředků do pokladny družstva reálně došlo, když účetní [jméno] [příjmení] dělala záznamy do účetního deníku o dvou předmětných částkách jen na základě výdajových pokladních dokladů o výběru peněz z banky a na základě příjmových pokladních dokladů o vložení peněz do pokladny družstva (jak vyplývá z její svědecké výpovědi) a ani další zaměstnankyně družstva [jméno] [příjmení] pokladnu neviděla (jak vyplývá z úředního záznamu o podaném vysvětlení z [datum] na listu [číslo] [anonymizováno] spisu). Svědčí o tom ale i další důkazy. Z účetního deníku družstva za rok 2017 totiž okresní soud zjistil, že poté, co dne [datum] byla evidovaná dotace pokladny částkou 100 000 Kč, je v účetním deníku evidováno několik hotovostních plateb z pokladny družstva, mj. [datum]„ výplata mzdy [příjmení] [jméno] [číslo]“ 10 000 Kč, [datum]„ úhrada FP [číslo] cestovné jednání advokát“ 1 539 Kč, [datum]„ úhrada FP [číslo] cestovné převoz účetních dokladů“ 276 Kč a„ úhrada FP [číslo] cestovné převoz účetních dokladů“ 283 Kč a„ úhrada FP [číslo] pronájem nebytových prostor“ 9 500 Kč, [datum]„ úhrada FP [číslo] právní služby“ 72 600 Kč, [datum]„ úhrada FP [číslo] účetní služby 2017“ 20 000 Kč, [datum]„ výplata mzdy [příjmení] [jméno] [číslo]“ 10 000 Kč a další. Svědci [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] přitom potvrdili, že jim byly odměny za výkon funkce předsedy družstva resp. za účetní práce vyplaceny v hotovosti. Námitku žalobkyně, že částka 72 600 Kč za právní služby byla vyplacena dvakrát, vyvrátila svědkyně [jméno] [příjmení], která objasnila, že šlo o dvě faktury za právní služby, a to fakturu [číslo] fakturu [číslo] z nichž jedna byla uhrazena převodem z účtu a jedna z pokladny družstva. Okresní soud správně uzavřel, že s ohledem na počáteční nulový stav pokladny na počátku roku 2017 by se finanční prostředky na úhradu shora uvedených plateb v pokladně družstva nenacházely, pokud by do ní žalovaný nevložil dne [datum] 100 000 Kč a dne [datum] 200 000 Kč. To tedy svědčí o tom, že tyto prostředky byly žalovaným do pokladny vloženy a že s nimi bylo následně ve prospěch družstva i nakládáno, byly z nich placeny závazky družstva vůči jeho zaměstnancům a dalším osobám. Okresní soud proto správně uzavřel, že těmito (byť nepřímými) důkazy (shora uvedenými účetními doklady a výpověďmi svědků) bylo v jejich souhrnu prokázáno, že žalovaný částku 100 000 Kč, kterou vybral z účtu družstva dne [datum], ještě tentýž den vložil do pokladny družstva, a stejně tak bylo prokázáno, že do ní vložil i částku 200 000 Kč, kterou vybral z účtu družstva [datum].

14. Žalovaný obě vybrané částky shora uvedeným způsobem vrátil do dispozice družstva. Proto v okamžiku, kdy byl žalovanému doručen exekuční příkaz č. j. 067 EX 112/12-97, neměl již povinný [příjmení] [jméno] proti žalovanému pohledávku vymezenou v exekučním příkazu (tj. pohledávku z titulu nároku na vrácení částky v celkové výši 300 000 Kč, kterou žalovaný vybral v hotovosti z účtu družstva č. [bankovní účet], a to dne [datum] ve výši 100 000 Kč a dne [datum] ve výši 200 000 Kč) neboť tato pohledávka zanikla již dne [datum] resp. [datum].

15. Důvodnou není žaloba ani v rozsahu částky 136 956 Kč odpovídající koncovému stavu pokladny. Okresní soud správně vysvětlil, že žalobkyně v tomto řízení o poddlužnické žalobě podle § 315 odst. 1 o. s. ř. není oprávněna vymáhat jakoukoliv pohledávku povinného [příjmení] [jméno] vůči žalovanému, ale jen tu pohledávku, která jí byla v rámci exekučního řízení přikázána (která byla skutkově vymezena v exekučním příkazu); jen ve vztahu k ní totiž byla žalobkyni poskytnuta formálně právní aktivní legitimace k tomu, aby se domohla vlastním jménem na žalovaném coby dlužníku povinného (poddlužníku) vyplacení přikázané pohledávky. I kdyby tedy povinný [příjmení] [jméno] měl vůči žalovanému pohledávku z titulu jeho odpovědnosti za hotovost v pokladně, pak v situaci, kdy taková pohledávka nebyla žalobkyni coby oprávněné v exekučním řízení přikázána (tedy nebyla v něm takto skutkově vymezena), nemá žalobkyně formálněprávní aktivní legitimaci k jejímu vymáhání.

16. Z téhož důvodu není pro posouzení nároku žalobkyně rozhodné, zda finanční prostředky byly z pokladny družstva vynakládány účelně (na existující, prokázané dluhy družstva vůči jeho věřitelům) či nikoliv, neboť ani pohledávka, která by případně z tohoto skutku mohla družstvu vůči povinnému vzniknout, exekučním příkazem žalobkyni přikázána nebyla.

17. S ohledem na shora uvedené skutečnosti okresní soud správně žalobu o zaplacení částky 300 000 Kč a úroku z prodlení ve výši 10 % od [datum] do zaplacení zamítl.

18. Rovněž správně procesně neúspěšné žalobkyni podle § 142 odst. 1 o. s. ř. uložil povinnost nahradit žalovanému náklady řízení v částce 61 105 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Pokud jde o výši této náhrady a její jednotlivé položky, krajský soud pro stručnost odkazuje na zcela vyčerpávající odůvodnění rozsudku okresního soudu, a to na jeho odstavce 25. a 26.

19. V souladu s ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. okresní soud neúspěšné žalobkyni uložil i povinnost nahradit České republice na účet Okresního soudu v Liberci v plném rozsahu náklady řízení vynaložené státem v souvislosti s výslechem svědkyně [jméno] [příjmení]. Jelikož ke dni vyhlášení rozsudku nebyla výše těchto nákladů známá, když o nich nebylo dosud rozhodnuto a nebyly proplaceny, bude jejich výše a splatnost stanovena samostatným usnesením okresního soudu (§ 155 odst. 1 o. s. ř.).

20. S ohledem na shora uvedené skutečnosti je rozsudek okresního soudu ve všech jeho výrocích věcně správný, a proto ho krajský soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

21. V odvolacím řízení zcela úspěšný žalovaný má podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 23 716 Kč, což zahrnuje odměnu jeho zástupce za dva úkony právní služby – za vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání – po 9 500 Kč dle § 6 odst. 1, § 7, § 11 odst. 1 písm. g), k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhradu jeho hotových výdajů za uvedené dva úkony po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a částku 4 116 Kč odpovídající DPH z odměny a náhrad zástupce žalovaného dle § 137 odst. 3 o. s. ř. (21 % z částky 19 600 Kč).