15 C 323/2021-361

Rubrum

Okresní soud v Chebu rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Zuzany Lasotové Brabcové a přísedících Bc. Zdeňka Pěnčíka a Jany Futterové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] za účasti vedlejšího účastníka [pojišťovna], [IČO] sídlem [adresa vedlejší účastnice] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 110 660 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 110 660 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 9 150 Kč od 1. 12. 2018 do zaplacení ve výši 9 %, z částky 3 050 Kč od 8. 12. 2018 do zaplacení ve výši 9 %, z částky 3 050 Kč od 9. 1. 2019 do zaplacení ve výši 9,75 %, z částky 3 050 Kč od 19. 2. 2019 do zaplacení ve výši 9,75 %, z částky 3 050 Kč od 15. 3. 2019 do zaplacení ve výši 9,75 %, z částky 3 050 Kč od 10. 4. 2019 do zaplacení ve výši 9,75 %, z částky 3 050 Kč od 14. 5. 2019 do zaplacení ve výši 9,75 %, z částky 3 050 Kč od 13. 6. 2019 do zaplacení ve výši 9,75 %, z částky 3 050 Kč od 17. 7. 2019 do zaplacení ve výši 10 %, z částky 3 050 Kč od 10. 8. 2019 do zaplacení ve výši 10 %, z částky 3 050 Kč od 19. 9. 2019 do zaplacení ve výši 10 %, z částky 3 050 Kč od 15. 10. 2019 do zaplacení ve výši 10 %, z částky 3 050 Kč od 20. 11. 2019 do zaplacení ve výši 10 %, z částky 3 050 Kč od 17. 12. 2019 do zaplacení ve výši 10 %, z částky 3 050 Kč od 25. 1. 2020 do zaplacení ve výši 10 %, z částky 3 050 Kč od 27. 2. 2020 do zaplacení ve výši 10 %, z částky 3 050 Kč od 10. 3. 2020 do zaplacení ve výši 10 %, z částky 3 050 Kč od 16. 4. 2020 do zaplacení ve výši 10 %, z částky 3 050 Kč od 20. 5. 2020 do zaplacení ve výši 10 %, z částky 3 050 Kč od 27. 6. 2020 do zaplacení ve výši 10 %, z částky 3 050 Kč od 18. 7. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 %, z částky 3 050 Kč od 15. 8. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 %, z částky 3 050 Kč od 12. 9. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 %, z částky 3 050 Kč od 17. 10. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 %, z částky 3 050 Kč od 13. 11. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 %, z částky 3 050 Kč od 15. 12. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 %, z částky 3 050 Kč od 15. 1. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 %, z částky 3 919 Kč od 21. 4. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 %, z částky 6 097 Kč od 21. 4. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 %, z částky 6 097 Kč od 21. 4. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 %, z částky 6 097 Kč od 22. 5. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 %, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované k rukám zástupkyně žalované [anonymizováno] [jméno] [příjmení] náhradu nákladů řízení ve výši 74 127 Kč, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejšímu účastníku na straně žalované k rukám zástupce vedlejšího účastníka [anonymizováno] [jméno] [příjmení] náhradu nákladů řízení ve výši 54 745 Kč, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna nahradit České republice na účet Okresního soudu v Chebu náklady státu ve výši 7 092 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky specifikované ve výroku I. tohoto rozsudku s odůvodněním, že žalobkyně jako bývalá zaměstnankyně žalované utrpěla dne [datum] u žalované pracovní úraz, když uklouzla při plnění pracovních úkolů v kuchyni na zbytku jídla, čímž došlo k poškození zdraví žalobkyně, a to zhmoždění křížokyčelní krajiny a pravého lokte, následkem pádu došlo k lumboischiadickému syndromu s drážděním kořene L5 oboustranně a S1 vpravo. V příčinné souvislosti s pracovním úrazem byla žalobkyně uznána od [datum] invalidní v prvním stupni a byl jí přiznán invalidní důchod prvního stupně, z důvodu přetrvávajících obtíží spojených s pracovním úrazem pak byla žalobkyně ode dne [datum] uznána invalidní v druhém stupni, kdy jí byl přiznán invalidní důchod druhého stupně. Žalobkyně ode dne vzniku pracovního úrazu byla uznána dočasně práce neschopnou a pobírala do [datum] náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, ode dne [datum] vznikl žalobkyni nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Žalobkyně od uvedeného pracovního úrazu není schopna vykonávat pracovní úvazek v plném rozsahu pro nesnesitelné bolesti zad a přetrvávající obtíže. Od měsíce srpna 2018 je žalobkyni ze strany smluvní pojišťovny žalované – [pojišťovna] (dále jen„ pojišťovna“) vyplácena náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Žalobkyně je od počátku této doby až do současnosti v evidenci uchazečů o zaměstnání, z toho důvodu pojišťovna vychází při výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku z rozdílu mezi průměrným výdělkem žalobkyně před vznikem škody a výdělkem ve výši minimální mzdy s připočtením invalidního důchodu. Vzhledem k tomu, že žalobkyně je schopna vykonávat výdělečnou činnost jen v podstatně menším rozsahu a intenzitě než ve čtyřiceti hodinové pracovní době, když omezená způsobilost žalobkyně je v příčinné souvislosti s pracovním úrazem ze dne [datum], je nutno při výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vycházet z výše minimální mzdy úměrně snížené a odpovídající zkrácené pracovní době, ve které je žalobkyně schopna výdělečnou činnost vykonávat, jak vyplývá z konstantní judikatury Nejvyššího soudu ČR. Dle znaleckého posudku ze dne [datum] vypracovaného [celé jméno znalce] byl v období od [datum] do [datum] pokles pracovní schopnosti žalobkyně v souvislosti s pracovním úrazem o 30 %, tedy žalobkyně je schopna vykonávat pracovní úvazek maximálně v rozsahu šesti hodin denně, od [datum], kdy byla žalobkyně uznána invalidní v druhém stupni, je žalobkyně schopna vykonávat pracovní úvazek maximálně na čtyři hodiny denně. Žalobkyni byla ze strany pojišťovny uhrazena náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti v období od [datum] do [datum] ve výši 4 924 Kč měsíčně, celkem částka 24 620 Kč hrubého, v období od [datum] do [datum] ve výši 5 020 Kč měsíčně, celkem částka 60 240 Kč hrubého, v období od [datum] do [datum] ve výši 5 854 Kč měsíčně, celkem částka 70 248 Kč hrubého, v období od [datum] do [datum] částka 6 439 Kč měsíčně hrubého, v období od [datum] do [datum] částka 5 236 Kč měsíčně, celkem částka 20 944 Kč hrubého. Pojišťovna při výpočtu náhrady vycházela z rozdílu mezi průměrným žalobkyně před vznikem škody ve výši 23 020 Kč a výší minimální mzdy v rozhodné době, tedy 12 200 Kč s připočtením invalidního důchodu žalobkyně v roce 2018 ve výši 6 116 Kč, v roce 2019 ve výši 6 803 Kč, v roce 2020 ve výši 7 358 Kč, v lednu 2021 ve výši 7 693 Kč, následně po přiznání invalidního důchodu druhého stupně ve výši 9 768 Kč s odečtením 220 Kč od invalidního důchodu s tím, že průměrný výdělek před vznikem úrazu byl každým rokem valorizován dle příslušného nařízení vlády. Vzhledem k omezené pracovní způsobilosti žalobkyně je však třeba v období od [datum] do [datum] vycházet z minimální mzdy v poměrném rozsahu toliko šesti hodin denně, tedy z částky minimální mzdy ve výši 9 150 Kč, namísto celé minimální mzdy ve výši 12 200 Kč. V období od [datum] do [datum] je pak třeba vycházet z minimální mzdy v poměrném rozsahu čtyř hodin denně, tedy z minimální mzdy ve výši 6 100 Kč. Rozdíl oproti pojišťovnou vyplacené částce pak představuje žalobkyní uplatněný nárok.

2. Žalovaná považovala žalobní návrh za nedůvodný s tím, že žalovaná není ve věci pasivně legitimována a žalobkyně měla uplatnit svůj nárok vůči pojišťovně.

3. Žalobkyně v replice uvedla, že námitka žalované není důvodná, když žalovaná jakožto zaměstnavatel žalobkyně je nositelem hmotněprávní odpovědnosti v daném právním vztahu vyplývajícím z povinnosti zaměstnavatele nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem.

4. Rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 9. 3. 2022, č. j. 15 C 323/2021-101, byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta a žalobkyni uložena povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 45 751 Kč. K odvolání žalobkyně byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 5. 2022, č. j. 61 Co 98/2022-140, se závazným právním názorem, že pokud žalobkyně navrhla vypracování doplňku znaleckého posudku a soud tento důkaz pro nadbytečnost zamítl, zatížil řízení vadou, která může za následek nesprávnost rozhodnutí ve věci. Uložil soudu prvního stupně zabývat se tím, zda je žalobkyně při zdravotním omezení v důsledku utrpěného pracovního úrazu schopna vykonávat na plný úvazek jinou vhodnou práci z hlediska zdravotního stavu ve vazbě na její pracovní schopnosti a dosaženou kvalifikaci, a pokud ano, o jakou práci se jedná.

5. Žalobkyně k výzvě soudu doplnila, že její nejvyšší dosažené vzdělání je střední odborné v oboru prodavačka se zaměřením pro potravinářské zboží. Žalobkyně doložila své předchozí pracovní zkušenosti, kdy v období od prosince 1995 do dubna 1996 byla zaměstnána na pracovní pozici prodavačky, od března 1996 do dubna 1996 na pozici pracovnice výroby a potisku porcelánu, od března 2005 do dubna 2009 na pozici auditorky technických pružin a v období od července 2011 do července 2018 na pozici pracovnice sociálních služeb u žalované. Žalobkyně doložila absolvování vzdělávacích kurzů mezi lety 2010 až 2016. Uvedla, že od úřadu práce byla vyslána k šesti potenciálním zaměstnavatelům, kdy byla vždy odmítnuta z důvodu, že nevyhovuje, místo je již obsazeno či z důvodu špatného zdravotního stavu. Uvedla, že nemůže vykonávat práci na plný úvazek pro nesnesitelné bolesti na žádném pracovním místě.

6. Soud tudíž doplnil dokazování, přičemž po provedeném dokazování má soud za prokázané následující skutečnosti. Ze shodných tvrzení účastníků soud vycházel ve vztahu ke skutkovému zjištění, že k ukončení pracovního poměru žalobkyně u žalované došlo dne [datum], pravděpodobný průměrný hrubý měsíční výdělek žalobkyně před vznikem škody činil částku 23 020 Kč, invalidní důchod prvního stupně přiznaný žalobkyni od [datum] činil 6 116 Kč měsíčně. Z lékařských zpráv předložených žalobkyní má soud za prokázané, že žalobkyně byla v souvislosti s úrazem prodělaným dne [datum] hospitalizována na neurologickém oddělení nemocnice [obec] od [datum] do [datum], na neurologickém oddělení nemocnice [obec] od [datum] do [datum] pro lumboischiadický syndrom s iritací L5 oboustranně a S1 vpravo jako následkem pádu v zaměstnání dne [datum]. Vzhledem k přetrvávajícím bolestem, kdy žalobkyně byla od doby pracovního úrazu v pracovní neschopnosti, byla žalobkyně následně od [datum] do [datum] hospitalizována na neurologii nemocnice [obec] pro LS syndrom při MRI prokázané hernii disku L5/S1. V době od [datum] do [datum] byla žalobkyně hospitalizována na neurochirurgické klinice FN [obec], kdy dne [datum] došlo k odstranění hernie. Následně v době od [datum] do [datum] byla hospitalizována na neurologii nemocnice [obec] pro chronický LS syndrom s pseudoradikulární iritací do LDK. Žalobkyně byla stále v pracovní neschopnosti, kdy došlo opakovaně k prodloužení podpůrčí doby. Následně byla žalobkyně odkázána do ambulance bolesti. K ukončení pracovní neschopnosti došlo dne [datum].

7. Z posudku o invaliditě [stát. instituce] ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalobkyně byla uznána invalidní druhého stupně s mírou poklesu pracovní schopnosti o 40 %. Vzhledem k vlivu na schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace byla zvýšena míra poklesu o 10 % na 50 %, příčiny poklesu pracovní schopnosti byly označeny chronický polytopní VAS s dominancí LP, FBSS, CB, CC sy, chronická nemaligní bolest LP, lehká lese n.peroneus I.sin dle EMG, stresová inkontinence. Žalobkyni byl přiznán od [datum] invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně ve výši 9 765 Kč měsíčně (rozhodnutí ČSSZ ze dne [datum]).

8. Z vyrozumívacího dopisu pojišťovny k pracovnímu úrazu/nemoci z povolání žalobkyně ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum] má soud za prokázané, že za žalovanou uhradila pojišťovna náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti žalobkyni za období od [datum] do [datum] celkem částku 14 722 Kč hrubého, za období od [datum] do [datum] částku 4 924 Kč hrubého, za období od [datum] do [datum] částku 4 924 Kč hrubého, za období od [datum] do [datum] částku 5 020 Kč hrubého, za období od [datum] do [datum] částku 5 020 Kč hrubého, za období od [datum] do [datum] částku 5 854 Kč hrubého, za období od [datum] do [datum] částku 5 854 Kč hrubého a za období od [datum] do [datum] částku 16 911 Kč hrubého.

9. Ze znaleckého posudku vypracovaného dne [datum] [celé jméno znalce], znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví pracovní úrazy a nemoci z povolání a posudkové lékařství, obsahujícího doložku dle ust. § 127a občanského soudního řádu, má soud za prokázané, že důsledky pracovního úrazu žalobkyně, k němuž došlo dne [datum], odpovídají poklesu pracovní schopnosti žalobkyně v rozsahu 30 %. Pro následky tohoto pracovního úrazu žalobkyně není schopna vykonávat fyzicky namáhavé práce ve vynucených polohách, práce spojené s přenášením a zvedáním těžkých břemen, v nepříznivých klimatických podmínkách, když tyto práce by neměla žalobkyně vykonávat v žádném pracovním úvazku. Žalobkyně je v souvislosti se zdravotními omezeními schopna prací, při kterých může dodržovat režim vertebropata, tedy s vyloučením shora uvedených činností, při možnosti volit si individuální pracovní tempo a dobu krátkých přestávek, když této činnosti je schopna i na plný úvazek, jinak vzhledem k invaliditě prvního stupně je obecně vhodný úvazek šest hodin týdně (zřejmě míněno„ denně“). Omezení pracovní schopnosti žalobkyně je v příčinné souvislosti s pracovním úrazem žalobkyně ze dne [datum], když předmětným úrazem nedošlo k výhřezu meziobratlové ploténky a ten ani nebyl a není příčinou chronických zdravotních potíží žalobkyně, když ty přetrvávají i po odstranění tlaku na nervový kořen S1, kdy při poslední neurochirurgické konzultaci stav hodnocen tak, že problém není neurochirurgický a obtíže buď pseudoradikulární blok LS páteře a SI vlevo, nebo neuralgické bolesti po útlaku kořene hernií, případně obojí. Znalec uvedl, že při předmětném úrazu dne [datum] došlo pádem na zadek ke zhmoždění křižokyčelní krajiny a pravého lokte, úraz lokte odezněl bez následků, následkem pádu došlo k lumboischiadickému syndromu s drážděním kořene L5 oboustranně a S1 vpravo, a to v příčinné i časové souvislosti, když do doby úrazu se potíže podobného rázu v dokumentaci žalobkyně neobjevují.

10. Ze znaleckého posudku vypracovaného dne [datum] [anonymizováno] [jméno] [příjmení] má soud za prokázané, že uvedená znalkyně dospěla k závěru, že žalobkyně je schopna fyzicky nenáročné práce, bez zvedání a přenášení těžkých břemen s možností střídat polohy, mimo vynucené polohy, v tepelně stabilizovaném prostředí i v nezkráceném pracovním úvazku.

11. Z doporučenek Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Karlových Varech ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum] ([číslo listu] spisu) soud zjistil, že žalobkyně nebyla přijata z důvodu, že nevyhovuje, z důvodu obsazení pracovního místa, z důvodu, že žalobkyni čekají rozsáhlá vyšetření, z důvodu špatného zdravotního stavu.

12. Z doplňku č. 1 znaleckého posudku [číslo] [rok] ze dne [datum] vypracovaném [celé jméno znalce] má soud za prokázané, že míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně v souvislosti s utrpěným pracovním úrazem je ve výši 30 %, když žalobkyně pro následky pracovního úrazu není schopna fyzicky namáhavé práce ve vynucených polohách, prací spojených s přenášením a zvedáním těžkých břemen, v nepříznivých klimatických podmínkách. Při možnosti dodržovat režim vertebropata je schopna práce i na plný úvazek, při uznané invaliditě II. stupně nesouvisející s pracovním úrazem je vhodný úvazek v rozsahu 6 hodin denně. Znalec uvedl, že při posledním posouzení byla horní hranice míry poklesu pracovní schopnosti navýšena pro dělnickou profesi žalobkyně, když další zhoršení zdravotního stavu nesouviselo s pracovním úrazem a bylo podmíněno komplikacemi po operaci páteře nesouvisejícími s pracovním úrazem. Vhodnost výkonu práce na konkrétní pozici pak posuzuje pouze lékař pracovnělékařských služeb dle zdravotního stavu posuzovaného a náročnosti a požadavcích na konkrétní pracovní pozici. Znalec při ústním podání doplňku znaleckého posudku uvedl, že s ohledem na zdravotní omezení představuje limit možnosti manipulace s břemeny pro žalobkyni maximálně 5 kg. Žalobkyně trpí onemocněním páteře, které je doživotní a může docházet k recidivám, přičemž je nutno dodržovat režimová opatření, tedy vyloučit práce ve vynucených polohách typu pásové výroby, práce s otřesy či ve venkovním prostředí. Žalobkyně je schopna například lehké práce v chráněných dílnách či administrativní práce v běžném provozu, kdy si může volit přestávky či tempo práce. Další zhoršení zdravotní stavu žalobkyně souviselo s komplikacemi po operaci páteře nesouvisejícími s pracovním úrazem, kdy se jednalo o operaci meziobratlové ploténky, ačkoliv vyšetření po úrazu nezaznamenalo, že by došlo k poškození nervu u ploténky. Následné problémy a zhoršení zdravotního stavu souviselo s jizevnatými změnami, kdy není dána ani časová souvislost těchto další zdravotních problémů s úrazem. Znalec setrval na závěru doplňku znaleckého posudku, že míra poklesu zdravotní schopnosti žalobkyně v souvislosti s pracovním úrazem je 30 %, kdy následky úrazu ve vztahu k poklesu pracovní schopnosti by nevedli ani k invaliditě I. stupně. Shodně znalec setrval na závěru, že žalobkyně je schopna práce na plný pracovní úvazek, kdy závisí i na postoji žalobkyně k práci a její motivaci. V rozsahu invalidity II. stupně je žalobkyně limitována obecným onemocněním. Znalec uvedl, že subjektivní vnímání bolestí žalobkyní neodpovídá objektivnímu nálezu.

13. Ze zprávy Úřadu práce ČR ze dne [datum] a [datum] má soud za prokázané, že žalobkyni jako uchazečce o zaměstnání vedené na Úřadu práce ČR, kontaktní pracoviště [obec], bylo v období od [datum] poskytnuto celkem 45 informací o volných pracovních místech (čl. 238-239) a pět doporučenek, žalobkyni byla nabízena možnost rekvalifikačního kurzu, ale žalobkyně neuvedla rekvalifikaci, o kterou by měla zájem. Ze zprávy [právnická osoba] [anonymizována tři slova] ze dne [datum] a ze dne [datum] má soud za prokázané, že společnost v období od [datum] měla průběžně volná pracovní místa na pozici recepční s pracovním úvazkem 5 hodin, pracovní pozici dělník na rukodělné dílně s úvazkem 2-8 hodin, kdy se jedná o lehkou práci vsedě, pozici pracovník v sociálních službách s podmínkou maturity, kdy je z tohoto požadavku možno udělat výjimku s tím, že zaměstnanci se mohou projít dle potřeby a je možné mít i vícero přestávek. Ze sdělení [právnická osoba] [anonymizováno] ze dne [datum] a ze dne [datum] má soud za prokázané, že tento zaměstnavatel pracuje v oblasti zpracování textilu, jedná se o chráněnou dílnu, která se zaměřuje na zaměstnávání lidí se zdravotním omezením, kdy v případě zájmu jsou schopni upravit a přizpůsobit podmínky podle zdravotního posudku a zdravotních omezení zaměstnance. [právnická osoba] sdělil, že v období od [datum] neměl pracovní místo pro zaměstnance s pracovními schopnostmi a zdravotními omezeními žalobkyně ([číslo listu] spisu). [územní celek] ve zprávě ze dne [datum] uvedlo, že na Městském úřadě [obec] se nabízela pracovní pozice na úklid a údržbu v uvedeném období na základě dohody o pracovní činnosti, případně pracovní pozice odpovídající kvalifikaci a zdravotním omezením žalobkyně (životopis [číslo listu] spisu) na pracovní místo pracovníka vztahů k veřejnosti, operátora Městského dohlížecího kamerového systému a obsluha elektronického zabezpečovacího systému. [právnická osoba] ve zprávě ze dne [datum] uvedla, že v období od [datum] se stala zaměstnavatelem na chráněném trhu práce, kdy na hlavní pracovní poměr či zkrácený úvazek s flexibilní pracovní dobou by osoba s kvalifikací a zdravotními omezeními žalobkyně ([číslo listu] spisu) mohla být přijata do pracovního poměru ([číslo listu] spisu). Společnost [anonymizováno] [právnická osoba] ve sdělení ze dne [datum] a [právnická osoba] [anonymizováno] ve sdělení ze dne [datum] uvedly, že pro osobu s kvalifikací a zdravotními omezeními žalobkyně ([číslo listu] spisu) by neměly vhodnou pracovní pozici, shodně pak [anonymizována dvě slova] [obec] a [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno] ([číslo listu] spisu). [anonymizováno], [anonymizována dvě slova], [obec] ve zprávě ze dne [datum] uvedlo, že je zaměstnavatelem osob se zdravotním postižením, nabízí plné i zkrácené pracovní úvazky, v letech 2021 a 2022 nabízelo volná pracovní místa na několika pracovních pozicích.

14. Podle § 269 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., ve znění účinném do 30. 9. 2018 (vzhledem k tomu, že žalobkyní uplatněný nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vznikl od 1. 8. 2018 - viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2016, sp.zn. 21 Cdo 796/2014), zákoníku práce (dále jen„ ZP“), zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda nebo nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

15. Podle § 271b odst. 1 ZP, náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu. Ke snížení invalidního důchodu pro souběh s jiným důchodem podle právních předpisů o důchodovém pojištění, ani k výdělku zaměstnance, kterého dosáhl zvýšeným pracovním úsilím, se nepřihlíží.

16. Podle § 271b odst. 3 ZP, náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity podle odstavce 1 přísluší i zaměstnanci, který je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání; za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání se považuje výdělek ve výši minimální mzdy. Pobíral-li zaměstnanec před tím, než se stal uchazečem o zaměstnání, náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, přísluší mu tato náhrada v takové výši, ve které mu na ni vzniklo právo za trvání pracovního poměru nebo právních vztahů založených dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr.

17. Podle § 2 nařízení vlády č. 567/2006 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2018, o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí, základní sazba minimální mzdy pro stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin činí 73,20 Kč za hodinu nebo 12 200 Kč za měsíc.

18. Podle § 5 odst. 2 nařízení vlády č. 567/2006 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2018, o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí, zaměstnanci, který má sjednánu kratší pracovní dobu nebo který neodpracoval v kalendářním měsíci příslušnou pracovní dobu odpovídající stanovené týdenní pracovní době, se měsíční sazby minimální mzdy a nejnižší úroveň zaručené mzdy snižují úměrně odpracované době.

19. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně v době, kdy utrpěla pracovní úraz dne [datum] byla zaměstnankyní žalované. Podle § 269 odst. 1 ZP, pak žalované vznikla povinnost nahradit žalobkyni škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, a to včetně náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity ve smyslu ust. § 271b odst. 1 ZP. Námitka žalované, že tato není ve sporu pasivně legitimována, není důvodná, když žalovaná jakožto zaměstnavatel žalobkyně v době, kdy došlo k pracovnímu úrazu, je nositelkou hmotněprávní povinnosti k náhradě škody a nemajetkové újmy vzniklé žalobkyni v důsledku tohoto úrazu. Skutečnost, že žalovaná plní nároky z této odpovědnosti vzniklé žalobkyni prostřednictvím pojišťovny na základě zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání ve smyslu ust. § 365 ZP, je v tomto směru nerozhodná, neboť nositelkou povinnosti k náhradě škody ve vztahu k žalobkyni v rovině hmotného práva je žalovaná.

20. Žalobkyně žalobou uplatněný nárok na doplatek náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti odůvodňovala nesprávností výpočtu výše tohoto nároku s tím, že s ohledem na posouzení omezené pracovní schopnosti žalobkyně ČSSZ a znaleckým posudkem ze dne [datum] vypracovaným [celé jméno znalce], je třeba vycházet ze sazby minimální mzdy úměrně snížené a odpovídající omezené pracovní schopnosti žalobkyně, která je v příčinné souvislosti s pracovním úrazem schopna vykonávat práci v době od [datum] pouze v rozsahu šestihodinové pracovní doby denně, od [datum] pak v rozsahu čtyřhodinové pracovní doby denně (poté, co byla žalobkyně uznána invalidní v druhém stupni). V této souvislosti soud poukazuje, že žalobkyně při svém výpočtu postupovala nesprávně (ve prospěch žalobkyně), když nereflektovala, že dle § 2 nařízení vlády č. 567/2006 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2019, o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí, základní sazba minimální mzdy pro stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin činila 79,80 Kč za hodinu nebo 13 350 Kč za měsíc, dle § 2 nařízení vlády č. 567/2006 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2020, o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí, základní sazba minimální mzdy pro stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin činila 87,30 Kč za hodinu nebo 14 600 Kč za měsíc, dle § 2 nařízení vlády č. 567/2006 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2021, o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí, základní sazba minimální mzdy pro stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin činila 90,50 Kč za hodinu nebo 15 200 Kč za měsíc. Žalobkyně tedy od průměrného výdělku žalobkyně před vznikem škody valorizovaného každoročně dle příslušného nařízení vlády odečítala v roce 2019, 2020, 2021 nesprávnou výši minimální mzdy s připočtením invalidního důchodu žalobkyně ve výši žalobkyni vyplácené v jednotlivých letech.

21. Se žalobkyní lze souhlasit v tom směru, že dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu, viz. rozsudek NS ze dne 16. 5. 2018, sp.zn. 21 Cdo 472/2018, rozsudek NS ze dne 1. 9. 2016, sp.zn. 21 Cdo 1647/2015,„ jestliže je poškozený zaměstnanec schopen vykonávat jinou vhodnou práci jen v kratší pracovní době (na zkrácený pracovní úvazek), odpovídá smyslu a účelu náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (jak o tom bylo pojednáno výše), aby se k této snížené pracovní schopnosti přihlédlo a aby se vycházelo ze sazby minimální mzdy a nejnižší úrovně zaručené mzdy při jiné délce pracovní doby ve smyslu ustanovení § 5 odst. 2 nařízení vlády o minimální mzdě.“ 22. Ve smyslu shora uvedené judikatury ke krácení sazby minimální mzdy a nejnižší úrovně zaručené mzdy při jiné délce pracovní doby dle ustanovení § 5 odst. 2 nařízení vlády o minimální mzdě, lze při výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti přistoupit pouze a jen v případě, že poškozený zaměstnanec je schopen vykonávat v důsledku snížené pracovní schopnosti zaměstnance, jehož příčinou je pracovní úraz, jinou vhodnou práci jen a pouze v kratší pracovní době, což nutně nemusí korespondovat s posouzením poklesu pracovní schopnosti zaměstnance OSSZ v rámci posouzení invalidity poškozeného zaměstnance. Ostatně z toho důvodu nechala žalobkyně vypracovat znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví pracovní úrazy a nemoci z povolání a posudkové lékařství, s příslušnou doložkou dle ust. § 127a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“), jehož předmětem bylo jednak posouzení míry poklesu pracovní schopnosti žalobkyně v důsledku pracovního úrazu utrpěného dne [datum], jednak posouzení toho, jaká práce je s ohledem na zdravotní stav zapříčiněný pracovním úrazem žalobkyně pro tuto vhodná s ohledem na její kvalifikaci, vzdělání, odbornou praxi a úroveň osvojených dovedností, a v rozsahu jaké pracovní doby. Znalec [celé jméno znalce] přitom ve znaleckém posudku ze dne [datum] dospěl k výše uvedeným závěrům, tedy, že v důsledku pracovního úrazu došlo k poklesu pracovní schopnosti žalobkyně o 30 %, žalobkyně pro následky pracovní úrazu není schopna fyzicky namáhavé práce ve vynucených polohách, prací spojených s přenášením a zvedáním těžkých břemen a nepříznivých klimatických podmínkách, přičemž tyto práce jsou pro žalobkyni vyloučeny v jakémkoliv pracovním úvazku. Naopak vyjma těchto prací při možnosti volit si individuálně pracovní tempo a dobu krátkých přestávek znalec dospěl k závěru, že žalobkyně je schopna pracovat i na plný úvazek s tím, že vzhledem k invaliditě prvního stupně, je obecně vhodný pracovní úvazek v rozsahu šestihodinové pracovní doby. Na tomto svém závěru znalec setrval i při vypracování doplňku [číslo] znaleckého posudku vypracovaného dne [datum], tedy i v době, kdy již žalobkyně byla uznána invalidní II. stupně, kdy další zhoršení zdravotního stavu žalobkyně nesouviselo s pracovním úrazem žalobkyně. Znalecký posudek, včetně jeho doplňku číslo 1 ve spojení s výslechem znalce byl dostatečně přesvědčivý, když v tomto byly specifikovány podklady, z nichž znalec při jeho vypracování vycházel, stejně jako obsahoval posudkovou rozvahu, z níž je zřejmé, jakými úvahami byl znalec veden a jak dospěl ke svým závěrům, znalecký posudek byl logický a konzistentní. Znalec dospěl k závěru, že subjektivní vnímání bolestí a následků pracovního úrazu žalobkyně nekorespondují s objektivním nálezem, kdy v rámci podrobného EMG vyšetření po úrazu byla zjištěna pouze malá patologie.

23. Soud se dále zabýval tím, zda je žalobkyně schopna vykonávat práci v plném pracovním úvazku při zdravotním omezení v důsledku utrpěného pracovního úrazu ve vazbě na její pracovní schopnosti a dosaženou kvalifikaci specifikovanou žalobkyní v jí vypracovaném životopisu ([číslo listu] spisu). Ze sdělení potenciálních zaměstnavatelů, k nimž dostala žalobkyně doporučenky, či o nichž byla jako uchazečka o zaměstnání Úřadem práce ČR, Kontaktním pracovištěm [obec], informována ([číslo listu] spisu, [číslo listu] spisu), pak má soud za prokázané, že jinou vhodnou pracovní pozici mohla žalobkyně vykonávat u [právnická osoba] [anonymizováno] i na plný pracovní úvazek na pozici dělnice v rukodělné dílně, kdy tento zaměstnavatel se zaměřuje na zaměstnávání osob se zdravotními omezeními, a tomuto přizpůsobuje i pracovní podmínky ([číslo listu] spisu, [číslo listu] spisu), dále u [právnická osoba], [anonymizováno] na pracovní pozici šičky či dělnice v textilní výrobě, zaměřené na zaměstnávání osob se zdravotním omezení, kdy tomuto zdravotnímu omezení přizpůsobí pracovní podmínky ([číslo listu] spisu), u společnosti [právnická osoba] na hlavní či zkrácení pracovní úvazek na pozici Distributor pro roznos letáků ([číslo listu] spisu), u zaměstnavatele [anonymizována tři slova], [obec], zaměřeném na zaměstnávání osob se zdravotním postižením, na plný či zkrácený pracovní úvazek, kdy v roce 2021 byla nabízena volná místa na pozici administrativního pracovníka, seřizovače výrobních zařízení, obchodního referenta, v roce 2022 na pozici technika kontroly kvality, mzdové účetní a finanční účetní ([číslo listu] spisu.). Pokud se jedná o skutečnost, že žalobkyně nebyla přijata na základě úřadem práce vystavených doporučenek u zaměstnavatelů – spol. [právnická osoba] dne [datum] z důvodu, že„ nevyhovuje“, u [právnická osoba] [příjmení] – [anonymizována čtyři slova] dne [datum] a dne [datum] z důvodu, že„ nevyhovuje“, u společnosti [právnická osoba] dne [datum] z důvodu„ kdy paní čekají rozsáhlá vyšetření“, u [právnická osoba] [anonymizováno] dne [datum] z důvodu„ špatného zdravotního stavu“, nelze opomenout, že při zájmu potenciálního zaměstnance o zaměstnání je rozhodující jeho postoj k práci a jeho zájem o nabízenou práci (tedy složka motivační), přičemž pokud takovýto potenciální zaměstnanec uvede, že byť z důvodu subjektivně vnímaných potíží, zdravotních omezení (které zcela nekorespondují s objektivním stavem), není schopen výkonu dané práce, lze těžko uvažovat o tom, že by byl přijat do pracovního poměru. Je totiž s podivem, že potenciální zaměstnavatelé spol. [právnická osoba] a [právnická osoba] [anonymizováno] k dotazu soudu se zaslaným životopisem žalobkyně včetně popisu omezení při výkonu práce, které vyplývají ze znaleckého posudku vypracovaného dne [datum] [celé jméno znalce], který měla žalobkyně k dispozici, uvedli, že pro takovouto osobu by vhodnou pracovní pozici v rozhodném období měli. Soud tudíž vycházel z těchto zpráv potenciálních zaměstnavatelů, nikoliv z doporučenek, neboť výsledek nepřijetí žalobkyně mohl být výrazně ovlivněn jejím zájmem, postojem a subjektivním vnímáním zdravotních omezení. Ostatně postoj žalobkyně je zřejmý i ze závěrečné zprávy z poradenského programu Úřadu práce ČR – [anonymizováno] [pobočka] [anonymizováno] ze dne [datum] ([číslo listu] spisu), z níž vyplývá, že žalobkyně práci zatím příliš nehledá, o rekvalifikaci sice měla„ obecně“ zájem, ovšem neuvedla, o jakou rekvalifikaci by zájem měla a dosud žádný rekvalifikační kurz za dobu pěti let neabsolvovala. Z vyjádření žalobkyně je zřejmé, že tato má subjektivně pocit, že není schopna žádné soustavné práce, natož práce na plný pracovní úvazek. Ostatně žalobkyně dosud od doby pracovního úrazu nebyla zaměstnána ani ve zkráceném pracovním úvazku. Soud je však povinen vycházet z objektivně zjištěných skutečností, v tomto případě ze znaleckého posudku [celé jméno znalce] ze dne [datum] ve spojení s doplňkem [číslo] ze dne [datum].

24. V kontextu závěru, že žalobkyně je schopna za vyloučení určitých přesně specifikovaných prací a při vhodných pracovních podmínkách (s krátkými přestávkami, možnost volby individuálního pracovního tempa) práce na plný úvazek ve vazbě na jí dosažené vzdělání a kvalifikaci, při nabídce shora uvedených pracovních pozic, dospěl soud k závěru, že nebyly splněny předpoklady ke krácení sazby minimální mzdy a nejnižší úrovně zaručené mzdy při jiné délce pracovní doby ve smyslu ustanovení § 5 odst. 2 nařízení vlády o minimální mzdě, při výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, neboť v řízení nebylo prokázáno (resp. bylo prokázán opak), že by žalobkyně byla schopna vykonávat v důsledku snížené pracovní schopnosti, jejíž příčinou je pracovní úraz ze dne [datum], jinou vhodnou práci jen a pouze v kratší pracovní době, jak tvrdila žalobkyně (tedy v rozsahu šestihodinové, resp. čtyřhodinové pracovní doby). Vzhledem k tomu soud žalobu jako zcela nedůvodnou výrokem I. v plném rozsahu zamítl.

25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 OSŘ, tedy dle zásady úspěchu ve věci. Žalovaná byla v řízení v plném rozsahu úspěšná, neboť žaloba byla zamítnuta, soud tak žalované přiznal právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Účelně vynaložené náklady žalované v tomto řízení představují náklady právního zastoupení žalované advokátem za dobu do vydání usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 5. 2022, č.j. 61 Co 98/2022-140, kde odměna zástupce žalované činí celkem 33 240 Kč dle § 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. a), písm. c), písm. d), písm. g) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) za šest úkonů poskytnutých právních služeb z předmětu řízení ve výši 110 660 Kč (odměna za jeden úkon poskytnuté právní služby ve výši 5 540 Kč) spočívajících v přípravě a převzetí věci včetně první porady s klientem, v podaném odporu včetně odůvodnění odporu ze dne [datum], kdy soud tyto považoval za jeden úkon účelně poskytnuté právní služby vzhledem k tomu, že odůvodnění odporu obsahovalo pouze námitku nedostatku pasivní legitimace bez jakýchkoliv rozsáhlých skutkových tvrzení žalované či právního hodnocení věci žalovanou, jinak se shodoval s odporem podaným dne [datum] bez odůvodnění, pokud se jedná o žalovanou uplatněný úkon poskytnuté právní služby spočívající v reakci na předžalobní výzvu ze dne [datum], žalovaná žádný takový úkon soudu nedoložila, mimo to soud by i v případě doložení této listiny nepovažoval toto za úkon právních služeb ve smyslu ust. § 11 AT, dále za úkony spočívající v poradě s klientem přesahující jednu hodinu konané dne [datum] za účelem podání odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu vydanému soudem ve věci, další porady s klientem přesahující jednu hodinu konané dne [datum] před jednáním soudu dne [datum], naopak v případě porady s klientem ze dne [datum] není zřejmé, zda tato porada se týkala předmětného řízení vzhledem k tomu, že elektronický platební rozkaz vydaný zdejším soudem dne 9. 9. 2021, č.j. EPR 215502/2021-5, byl doručen žalované dne [datum], zástupkyně žalované zároveň doložila generální plnou moc k zastupování žalované ze dne [datum], z čehož lze dovodit, že zástupkyně žalované v tomto řízení zastupuje žalovanou taktéž v jiných řízeních, účasti na jednání soudu dne [datum] v délce 2 hodin, 30 minut tedy počítáno za dva úkony poskytnuté právní služby dle ust. § 11 odst. 1 písm. g) AT, náhrada hotových výdajů zástupce žalované ve výši 1 800 Kč za šest shora uvedených úkonů právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. AT, náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a) vyhlášky 177/1996 Sb. za osm půlhodin ve výši 800 Kč, cestovní výdaje za cestu osobním motorovým vozidlem zástupce k jednání pak odpovídají § 30 a § 32 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve spojení s § 157 a násl. zákona č. 262/2006 Sb. a skládá se u motorového vozidla zástupce žalované z náhrady za spotřebované pohonné hmoty v množství 5,93 litru NM/100 km a náhrady za opotřebení vozidla - základní náhrada podle § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce a podle vyhlášky č. 511/2021 Sb. pro jízdu v roce 2022 ve výši 4,70 Kč/km a 36,10 Kč/litr při cestě na jednání u Okresního soudu v Chebu z [obec] a zpět, tj. 2x 144 km dne [datum], tj. celkem za jízdní výdaje 1 971 Kč, a dále DPH z odměny, náhrad hotových výdajů a jízdného ve výši 7 940 Kč, tj. celkem částky 45 751 Kč. Dále za dobu po zrušení rozsudku soudu prvního stupně a vrácení věci tomuto soudu zpět, odměna zástupce žalované činí celkem 16 620 Kč dle § 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. g) AT za tři úkony poskytnutých právních služeb z předmětu řízení ve výši 110 660 Kč (odměna za jeden úkon poskytnuté právní služby ve výši 5 540 Kč) spočívajících v účasti na jednání soudu dne [datum] v délce tří hodin tedy počítáno za dva úkony poskytnuté právní služby dle ust. § 11 odst. 1 písm. g) AT, účasti na jednání soudu dne [datum], náhrada hotových výdajů zástupce žalované ve výši 900 Kč za tři shora uvedené úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. AT, náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a) vyhlášky 177/1996 Sb. za 16 půlhodin ve výši 1 600 Kč, cestovní výdaje za cestu osobním motorovým vozidlem zástupce k jednání pak odpovídají § 30 a § 32 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve spojení s § 157 a násl. zákona č. 262/2006 Sb. a skládá se u motorového vozidla zástupce žalované z náhrady za spotřebované pohonné hmoty v množství 5,93 litru NM/100 km a náhrady za opotřebení vozidla - základní náhrada podle § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce a podle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění účinném do 30. 6. 2023 pro jízdu dne 1. 6. 2023 ve výši 5,20 Kč/km a 44,10 Kč/litr při cestě na jednání u Okresního soudu v Chebu z [obec] a zpět, tj. 2x 144 km, z náhrady za spotřebované pohonné hmoty v množství 5,93 litru NM/100 km a náhrady za opotřebení vozidla - základní náhrada podle § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce a podle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2023 pro jízdu dne 4. 10. 2023 ve výši 5,20 Kč/km a 34,40 Kč/litr při cestě na jednání u Okresního soudu v Chebu z [obec] a zpět, tj. 2x 144 km, tj. celkem za jízdní výdaje 4 331 Kč, a dále DPH z odměny, náhrad hotových výdajů a jízdného ve výši 4 925 Kč, tj. celkem za toto období částky 28 376 Kč. Účelně vynaložené náklady řízení žalované tak celkem činí částku 74 127 Kč, splatnou k rukám zástupkyně žalované ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 OSŘ, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

26. Soud přiznal dle ust. § 142 odst. 1 OSŘ, tedy dle zásady úspěchu ve věci, právo na náhradu nákladů řízení též vedlejšímu účastníku na straně žalované. Účelně vynaložené náklady vedlejšího účastníka na straně žalované v tomto řízení představují náklady právního zastoupení vedlejšího účastníka advokátem, kde odměna zástupce činí celkem 38 780 Kč dle § 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. a), písm. d), písm. g) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) za sedm úkonů poskytnutých právních služeb z předmětu řízení ve výši 110 660 Kč (odměna za jeden úkon poskytnuté právní služby ve výši 5 540 Kč) spočívajících v přípravě a převzetí věci, vyjádření ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], vyjádření ke znaleckému posudku ze dne [datum], účasti na jednání soudu dne [datum] v délce tří hodin tedy počítáno za dva úkony poskytnuté právní služby dle ust. § 11 odst. 1 písm. g) AT, účasti na jednání soudu dne [datum] náhrada hotových výdajů zástupce ve výši 2 100 Kč za sedm shora uvedených úkonů právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. AT, náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a) vyhlášky 177/1996 Sb. za dvanáct půlhodin ve výši 1 200 Kč, cestovní výdaje za cestu osobním motorovým vozidlem zástupce k jednání pak odpovídají § 30 a § 32 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve spojení s § 157 a násl. zákona č. 262/2006 Sb. a skládá se u motorového vozidla zástupce vedlejšího účastníka z náhrady za spotřebované pohonné hmoty v množství 5,5 litru BA/100 km a náhrady za opotřebení vozidla - základní náhrada podle § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce a podle vyhlášky č. 467/2022 Sb. pro jízdy v roce 2023 ve výši 5,20 Kč/km a 41,20 Kč/litr při cestě na jednání u Okresního soudu v Chebu z [obec] a zpět, tj. 2x 106 km dne [datum] a dne [datum], tj. celkem za jízdní výdaje 3 164 Kč, a dále DPH z odměny, náhrad hotových výdajů a jízdného ve výši 9 501 Kč, tj. celkem částky 54 745 Kč, splatné k rukám zástupce vedlejšího účastníka ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 OSŘ, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozhodnutí.

27. Výrokem IV. soud rozhodl dle ust. § 148 odst. 1 OSŘ, o povinnosti procesně neúspěšné žalobkyně zaplatit státu náhradu nákladů řízení, a to znalečné vyplacené znalci [celé jméno znalce] na základě usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne 20. 12. 2022, č.j. 15 C 323/2021-225 ve výši 5 400 Kč za vypracování doplňku číslo 1 znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, pracovní úrazy a nemoci z povolání, a na základě usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne 20. 6. 2023, č.j. 15 C 323/2021-318 ve výši 1 692 Kč, za účast u jednání soudu dne [datum] Celkem tedy náklady státu v částce 7 092 Kč, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.

Poučení