15 C 355/2020-297

Rubrum

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Holubovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví takto:

Výrok

I. Zrušuje se spoluvlastnictví účastníků k pozemkům parc. [číslo] orná půda, o výměře 1470 m2, parc. [číslo] orná půda, o výměře 1684 m2 a parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 640 m2, jehož součástí je stavba [adresa], výroba, vše zapsáno v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Mělník, na listu vlastnictví [číslo] pro katastrální území Mělník a obec Mělník.

II. Nemovitosti, pozemek parc. [číslo] orná půda, o výměře 1470 m2, pozemek parc. [číslo] orná půda, o výměře 1684 m2 a pozemek parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 640 m2, jehož součástí je stavba [adresa], výroba, vše zapsáno v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Mělník, na listu vlastnictví [číslo] pro katastrální území Mělník a obec Mělník, se přikazují do výlučného vlastnictví žalobkyně [název žalobkyně] s.r.o., [IČO].

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na vypořádání jeho spoluvlastnického podílu částku ve výši 3 358 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit na náhradě nákladů řízení státu České republice – Okresnímu soudu v Mělníku částku ve výši 14 350,65 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalovaný je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení státu České republice – Okresnímu soudu v Mělníku částku ve výši 14 350,65 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, kterou se vůči žalovanému domáhala zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem, zapsaným u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Mělník na listu vlastnictví [číslo] katastrální území Mělník, a to pozemku [parcelní číslo] o výměře [číslo] m (orná půda), pozemku [parcelní číslo] o výměře [číslo] m (orná půda), a pozemku [parcelní číslo] o výměře 640 m (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba [adresa] (výroba), (dále„ nemovitosti“, nebo„ předmětné nemovitosti“), jíž jsou účastníci řízení podílovými spoluvlastníky s podílem o velikosti ve prospěch žalobkyně a ve prospěch žalovaného. Žalobkyně byla toho názoru, že dlouhodobé spory mezi účastníky řízení mají negativní vliv na spoluužívání, péči a správu nemovitostí, včetně vynakládání nákladů na opravu a modernizaci nemovitostí a setrvání ve spoluvlastnictví tak považuje za vyloučené. Dále uvedla, že reálné rozdělení nemovitostí, zejména stavby není možné, neboť případným reálným rozdělením předmětných nemovitostí by došlo k podstatnému poklesu hodnoty, jakož i jejich využitelnosti v budoucnu. V případě reálného rozdělení by se nemovitosti staly neužitelné, neboť by nebylo možné zajistit ani samostatné přístupy k veřejné komunikaci. Předmětné nemovitosti nejsou fakticky, ale zejména funkčně dělitelné, neboť tvoří jeden funkční celek. Žalobkyně navrhla, aby předmětné nemovitosti byly přikázány do výlučného vlastnictví žalobkyně, která má zájem o jejich budoucí užívání k provozu své podnikatelské činnosti a je schopna zaplatit žalovanému přiměřenou náhradu. K žalobě připojila znalecký posudek [číslo] 2016 ze dne [datum], kterým byly předmětné nemovitosti oceněny na 4 037 400 Kč.

2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě žalobou uplatněný nárok neuznal. Uvedl, že on fakticky užívá přibližně rozlohy předmětných nemovitostí, přičemž zbylé užívá třetí osoba, jmenovitě [jméno] [příjmení], [IČO], [ulice a číslo], [PSČ] [obec], kterému užívání nemovitostí umožnila žalobkyně. Uvedl, že žalobkyně založila svoje spoluvlastnictví na předmětných nemovitostech před 5 lety, a to s hlubokou znalostí všech vztahů a jejich vývoje před podáním žaloby. Žalovaný připustil, že počátky společného užívání nemovitostí s panem [jméno] [příjmení] nebyly ideální, ale v posledních několika letech lze tento vztah označit za bezproblémový. Žalovaný namítl, že případné zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví by mu bylo na újmu z důvodu poklesu výroby a poptávky v důsledku koronakrize, z důvodu ztráty žalovaného v důsledku nesprávného postupu jeho původního právního zástupce, a z důvodu neexistence srovnatelné nemovitosti v okolí bydliště žalovaného. Žalovaný uvedl, že v případě rozdělení a vypořádání podílového spoluvlastnictví by nemovitosti měly být přikázány tomu, kdo je fakticky a reálně užívá, tedy jemu.

3. Žalobkyně v průběhu prvního ústního jednání před soudem dne [datum] uvedla, že má zájem o předmětné nemovitosti, disponuje dostatkem finančních prostředků, které má na účtu od podání žaloby. Doplnila, že nemovitosti užívá tím, že je poskytuje třetí osobě do užívání a pokud by nemovitosti nebyly přikázány do jejího vlastnictví, podnikatelská činnost žalobkyně by úplně skončila, bylo by to pro ni likvidační. Uvedla, že společníci žalobkyně vykonávají obdobnou činnost jako žalovaný a pokud by nemovitosti byly přikázány žalobkyni, přesunuli by společníci svou činnost do předmětných nemovitostí. Společníci dosud nemovitosti nevyužívali z důvodu vyhrocených vztahů s žalovaným. Žalovaný tak získal výhodu, že nemovitosti užívá. K obraně žalovaného uvedla, že je jí známo, že ve Středočeském kraji se nacházejí jiné objekty, ve kterých by žalovaný mohl podnikatelskou činnost vykonávat. Postoj žalobkyně ke zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem se v průběhu řízení nezměnil.

4. Žalobkyně k výzvě ve smyslu § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.„) k doplnění tvrzení o tom, co je předmětem její podnikatelské činnosti, kde a za jakých podmínek jí v současné době provozuje, komu, na jak dlouho a za jakých podmínek přenechala užívání předmětných nemovitostí, uvedla, že předmětem její činnosti je pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor, kdy jedinou činnost, kterou v tuto chvíli vykonává je poskytování do užívání část předmětných nemovitostí. Nemovitosti poskytuje panu [jméno] [příjmení] na základě smlouvy o nájmu ze dne [datum] ve znění dodatku [číslo] ze dne [datum] a dodatku [číslo] ze dne [datum].

5. Žalovaný v průběhu prvního ústního jednání před soudem dne [datum] uvedl, že má rovněž zájem o přikázání předmětných nemovitostí do svého vlastnictví při vědomí menšinového podílu. Uvedl, že nemovitosti reálně užívá, provádí výrobní činnost, zatímco žalobkyně má výtěžek z nájmu. Doplnil, že společníci žalobkyně a žalovaný byli dříve společníky a argument žalobkyně, že by přikázáním nemovitostí žalovanému pro ni bylo likvidační, je lichý, neboť v takovém případě si žalobkyně za vypořádací podíl může zajistit jiný tzv. pasivní příjem. Zánik podnikatelské činnosti by ale znamenal pro žalovaného, pokud by bylo žalobě vyhověno. Žalovaný uvedl, že se necítí komfortně ve spoluvlastnictví s žalobkyní, ale nepodařilo se mu sehnat jiný výrobní prostor, jinak by byl první, kdo by svůj podíl žalobkyni nabídl.

6. Žalovaný k výzvě ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k doplnění tvrzení o tom, co je předmětem jeho podnikatelské činnosti a k prokázání tohoto tvrzení, uvedl, že se zabývá výrobou kovových konstrukcí se speciálním zaměřením na výroku ultra lehkých letadel, a výrobou a opravami replik a veteránů letadel.

7. Postoj žalovaného ke zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem se v průběhu řízení změnil. Žalovaný v rámci závěrečného návrhu při ústním jednání dne [datum] soudu sdělil, že souhlasí s vypořádáním a zrušením podílového spoluvlastnictví tak, že jeho spoluvlastnický podíl bude přikázán žalobkyni a bude mu vyplacen vypořádací podíl ve výši 3 358 000 Kč.

8. Po provedeném dokazování, vycházeje z listinných důkazů, ze závěrů znaleckých posudků, jakož i ze shodných tvrzení účastníků (srov. § 120 odst. 3 o. s. ř.; zde soud poznamenává, že skutková tvrzení nevyžadují důkazu nejen tehdy, pokud i druhá strana sporu výslovně tvrdí totéž, nýbrž i za situace, že tvrzení zůstane protistranou nepopřeno), dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:

9. Ve věci zůstalo skutkově mimo spor a vyplývá i z dále uvedených důkazů, že žalobkyně a žalovaný jsou podílovými spoluvlastníky pozemku [parcelní číslo] o výměře [číslo] m, pozemku [parcelní číslo] o výměře [číslo] m, a pozemku [parcelní číslo] o výměře 640 m, jehož součástí je stavba [adresa], vše zapsáno v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Mělník, na listu vlastnictví [číslo] pro katastrální území Mělník. Podíl žalobkyně na uvedených nemovitostech činí , žalovaného /viz. výpis z katastru nemovitostí na č. l. 85 spisu/.

10. Podle znaleckého posudku [číslo] 2016 ze dne [datum] vypracovaného Ing. [jméno] [příjmení] jsou předmětné nemovitosti umístěny v zastavěné části města v lokalitě s funkčním využitím„ smíšené neobytné území“. Pozemek parc. [číslo] je v katastru nemovitostí veden jako orná půda a k datu vypracování znaleckého posudku není zastavěn. Pozemek parc. [číslo] je veden v katastru nemovitostí jako orná půda a k datu vypracování znaleckého posudku je užíván jako ostatní plocha v jednotném funkčním celku s pozemkem parc. [číslo] stavbou [adresa], jenž je jeho součástí. [adresa] byla v roce 2003 kolaudována jako hala letecké výroby R4 [obec]. Nemovitosti jsou přístupné po veřejné komunikaci, jsou napojeny na veřejný vodovod a rozvod elektřiny. Podle tohoto znaleckého posudku byla hodnota předmětných nemovitostí v roce 2016 ve výši 4 037 400 Kč /viz znalecký posudek [číslo] 2016 na č. l. 21-31 spisu/ 11. Podle znaleckého posudku [číslo] ze dne [datum] vypracovaného znaleckou kanceláří [právnická osoba], [IČO], které bylo soudem uloženo, aby prostřednictvím znalkyně z oboru ekonomika, ceny a odhady, Ing. [jméno] [příjmení], provedla prohlídku předmětných nemovitostí a určila, jaká je jejich cena podle současně platných cenových předpisů a cena obvyklá, se podává, že nemovitosti představují stavbu pro výrobu a skladování včetně pozemků tvořící jeden funkční celek, který svým charakterem zapadá do okolní zástavby. Nemovitosti jsou představeny stavbou pro výrobu a skladování včetně pozemku a pozemky orné půdy. Pozemky jsou z části tvořeny nezpevněnou komunikací napojující se na příjezdovou zpevněnou komunikaci, z části zelení. Stavba je v dobrém technickém stavu, bez známek poničení, odpovídající běžné údržbě. Odhad ceny obvyklé předmětných nemovitostí je po zaokrouhlení stanoven na 10 074 000 Kč a odhad ceny podle současně platných cenových předpisů na 5 769 370 Kč /viz. znalecký posudek [číslo] na č. l. 165-276 spisu/.

12. Žalobkyně nemovitosti v rozsahu velikosti svého spoluvlastnického podílu přenechala smlouvou o nájmu ze dne [datum] (uzavřenou právními předchůdci žalobkyně) ve znění dodatku ze dne [datum] a dodatku ze dne [datum] k užívání [jméno] [příjmení], [IČO] /viz. smlouva včetně dodatků na č. l. 142-148 spisu/. Žalobkyně má jako předmět podnikání pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor /viz výpis z obchodního rejstříku na č. l. 92, 139, 289 spisu/.

13. Přibližně rozlohy předmětných nemovitostí fakticky užívá žalovaný k zajištění své podnikatelské činnosti, jejímž předmětem je zámečnictví, nástrojářství a výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona. Žalovaný se zabývá výrobou kovových konstrukcí se speciálním zaměřením na výroku ultra lehkých letadel, a výrobou a opravami replik a veteránů letadel /viz. výpis z živnostenského rejstříku na č. l. 287-288 spisu, Oprávnění [příjmení] [jméno] k výrobě, opravám a zkušebnictví sportovních létajících zařízení na č. l. 120 spisu, kupní smlouva na dodání části draku letounu JAK 3, objednávka draku letadla JAK 11, objednávka stavby repliky letadla FW 190, fotodokumentace na č. l. 120-130 spisu/.

14. Mezi žalobkyní a žalobcem proběhlo několik soudních sporů, a to o vypořádání podílového spoluvlastnictví k finančním prostředkům, závazkům a movitým věcem, které účastníci vložili do sdružení vedeného u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 19 C 139/2013, a o vydání bezdůvodného obohacení vedeného u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 7 C 11/2017 /viz. žaloba na vypořádání sdružení ze dne [datum], rozsudek Okresního soudu Praha-východ č. j. 19 C 139/2013-155 ze dne 19. 10. 2015, rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. 28 Co 83/2016-189 ze dne 17. 3. 2016, rozsudek Okresního soudu v Mělníku č. j. 7 C 11/2017-233 ze dne 26. 10. 2017, rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. 21 Co 33/2018-297 ze dne 13. 6. 2018, rozsudek Nejvyššího soudu č. j. 23 Cdo 3820/2018-332 ze dne 21. 3. 2019, zpětvzetí žaloby o vydání bezdůvodného obohacení, usnesení Okresního soudu v Mělníku č. j. 7 C 11/2017-357 ze dne 24. 6. 2019, usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 21 Co 206/2019-369 ze dne 22. 8. 2019 na č. l. 50-76 spisu/. Žalovaný v souvislosti s vymáháním nároků ze zaniklého sdružení podnikatelů dále vedl spor se svým právním zástupcem o náhradu škody /viz. žaloba o náhradu škody ze dne [datum], doplnění žaloby ze dne [datum] na č. l. 77-84 spisu, usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 20 C 97/2020-144 ze dne 15. 7. 2021, rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích č. j. 20 C 97/2020-129 na č. l. 95-108 spisu/.

15. O zrušení a vypořádání podílového vlastnictví účastníci vyjednávali již v roce 2011, kdy žalovanému byl [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], právními předchůdci žalobkyně, nabídnut na prodej jejich spoluvlastnický podíl /viz akceptace předkupního práva, dodejky na č. l. 131-134 spisu/.

16. Žalobkyně je solventní a pro případ povinnosti vyplatit žalovanému ceny určené znaleckým posudkem má na svém účtu u [příjmení] [příjmení] [příjmení] Republic and [právnická osoba] dostatek volných finančních prostředků /viz potvrzení ze dne [datum] na č. l. 291 spisu/. Žalovaný solventnost nedoložil.

17. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”), ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

18. Podle § 1140 odst. 2 o. z. každý ze spoluvlastníků může kdykoliv žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

19. Podle § [číslo] odst. 1, 2 o. z.jedná-li se o společnou věc, která má jako celek sloužit k určitému účelu, není její rozdělení možné. Zemědělský pozemek může být rozdělen jen tak, aby dělením vznikly pozemky účelně obdělávatelné jak vzhledem k rozloze, tak i k možnosti stálého přístupu. To neplatí, pokud má být pozemek rozdělen za účelem zřízení stavby nebo za takovým účelem, pro který lze pozemek vyvlastnit.

20. Dle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

21. Dle § 1144 odst. 1 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.

22. Dle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě, v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

23. Podle § 1148 odst. 1 a 2 o. z. při zrušení spoluvlastnictví si spoluvlastníci vzájemně vypořádají pohledávky a dluhy, které souvisejí se spoluvlastnictvím nebo se společnou věcí. Každý ze spoluvlastníků může žádat úhradu splatné pohledávky, jakož i pohledávky, jejíž splatnost nastane do jednoho roku po účinnosti dohody o zrušení spoluvlastnictví nebo po zahájení řízení o zrušení spoluvlastnictví.

24. Dle § 1350 odst. 2 o. z. spojí-li se zástava s jinou věcí, má zástavní věřitel právo na obnovení předešlého stavu na náklady zástavního dlužníka. Není-li to možné, zatíží zástavní právo celou věc, avšak jen do hodnoty zástavy v době spojení. Byla-li zástava oceněna, má se za to, že cenu zástavy určuje výše ocenění.

25. Vzhledem k věci jako celku, se spoluvlastníci považují za jedinou osobu a nakládají s věcí jako jediná osoba (§ 1116 o. z.). Podíl vyjadřuje míru účasti každého spoluvlastníka na vytváření společné vůle a na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví věci (§ 1122 odst. 1 o. z.).

26. Podle § 1136 o. z. spoluvlastník, který vynaložil na společnou věc náklad v zájmu ostatních spoluvlastníků bez jejich vyrozumění a souhlasu, může požadovat a) poměrnou část náhrady v rozsahu zhodnocení věci, jednalo-li se o náklad, který byl spoluvlastníkům ku prospěchu, b) náhradu nutných nákladů, jednalo-li se o náklad, který bylo třeba vynaložit na záchranu věci.

27. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví je opodstatněná. Především zůstalo mimo spor a bylo současně prokázáno, že účastníci řízení jsou spoluvlastníky předmětných nemovitostí. Podíl žalobkyně na uvedených nemovitostech činí , žalovaného .

28. Soud v prvé řadě poznamenává, že zákonná úprava spoluvlastnictví vychází ze zásady, dle které nelze žádného ze spoluvlastníků nutit, aby nadále ve spoluvlastnickém svazku setrvával. Z pohledu splnění podmínek pro zrušení spoluvlastnictví soud dále konstatuje, že neshledal, žádnou zákonnou překážku, která by bránila zrušení a vypořádání spoluvlastnictví ve smyslu § 1140 odst. 2 o. z. K postoji žalovaného, že má na své straně tři důvody přechodné povahy, na základě kterých by mu zrušení a vypořádání spoluvlastnictví bylo na újmu, a to 1) pokles výroby a poptávky v důsledku koronakrize, 2) újma žalovaného v podobě více než 1 milionu Kč v důsledku nesprávného postupu jeho původního právního zástupce, 3) neexistence srovnatelné nemovitosti v okolí bydliště žalovaného, soud uvádí, že důvody zamítnutí žaloby o vypořádání spoluvlastnictví se podrobně zabýval Nejvyšší soud ČR rozsudkem ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 5159/2014. Tímto rozsudkem se dovolací soud přihlásil k zásadě, explicitně uvedené v § 1140 odst. 1 o. z., podle které není setrvání ve spoluvlastnictví povinností, a tak kterýkoliv ze spoluvlastníků může žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví nebo o zrušení spoluvlastnictví jako celku. Dovodil, že ustanovení § 1140 odst. 1 o. z. vyjadřuje obecnou podstatu vztahu spoluvlastníka ke spoluvlastnickému společenství potud, že účast spoluvlastníka v něm nelze vynucovat proti jeho vůli. Dovolací soud zdůraznil, že právo na zrušení spoluvlastnictví však není právem neomezitelným, nýbrž může být zákonem omezeno (srovnej např. usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 154/04, dostupné na [webová adresa]), přičemž veškerá omezení musí být přiměřená sledovanému cíli, čemuž koresponduje i úprava obsažená v § 1140 odst. 2 o. z., podle níž každý ze spoluvlastníků může kdykoliv žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků. Citované rozhodnutí, na které dovolací soud odkazuje, se pak podrobně zabývalo i oběma důvody pro zamítnutí žaloby o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví podle § 1140 odst. 2 o. z. Dovolací soud zde dospěl k závěru, že zatímco pro posouzení nevhodné doby k požadavku na zrušení spoluvlastnictví jsou rozhodné přechodné objektivní poměry týkající se společné věci, nikoliv osobní poměry spoluvlastníka (spoluvlastníků), pro újmu některého spoluvlastníka (spoluvlastníků) jsou podstatné jejich subjektivní poměry přechodné povahy. Zdůraznil zde s odkazem na českou i zahraniční právní nauku požadavek přechodné povahy překážek bránících zrušení spoluvlastnictví (viz 22 Cdo 2135/2016). Námitky proti zrušení spoluvlastnictví se musí vztahovat ke skutečnostem, pro které se momentálně jeví„ pro tentokrát“ namístě nevyhovět zrušení. Dojde-li však ke změně okolností, pro které by došlo k zamítnutí žaloby, nebude původní zamítavé rozhodnutí bránit novému projednání věci. Musí tak jít o skutečnosti, u kterých je dán objektivní předpoklad jejich možné změny, v důsledku které by nastalá změna poměrů umožnila opětovné projednání požadavku na zrušení spoluvlastnictví.

29. Důvody, které žalovaný uvádí, na základě kterých by mu zrušení a vypořádání spoluvlastnictví bylo na újmu, nejsou však dle názoru soudu, důvody pro zamítnutí žaloby. Soud má za to, že okolnosti na straně žalovaného nejsou jen okolnostmi přechodné povahy. Okolnosti jako pokles výroby a poptávky v důsledku koronakrize a neexistence srovnatelné nemovitosti v okolí bydliště žalovaného jsou spíše okolnostmi, které se v dohledné době nezmění. Pandemická krize způsobila cca dvěma třetinám firem pokles poptávky po zboží a službách. Pokud by byla žaloba zamítnuta z tohoto důvodu, tak je otázkou, zda a kdy tato překážka odpadne, aby mohla být žaloba na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví znovu podána. Pro žalobkyni by to mohlo znamenat dlouhodobou, případně trvalou nemožnost se domáhat zrušení spoluvlastnického vztahu. Skutečnost, že žalovaný utrpěl v důsledku nesprávného postupu jeho původního právního zástupce újmu v podobě více než 1 milionu Kč, je okolností na straně žalovaného, kterou nelze rovněž přičítat k tíži žalobkyně. Nad to soud podotýká, že podaná žaloba na náhradu škody byla u Okresního soudu v Litoměřicích pravomocně zamítnuta, tudíž nelze očekávat finanční přínos z tohoto sporu. Soud tedy předně konstatuje, že neshledal důvody pro zamítnutí žaloby.

30. Z postojů účastníků řízení je zřejmé, že, i přes tvrzení žalovaného, že zrušení a vypořádání spoluvlastnictví by mu bylo na újmu, ani jeden z nich nechtěl spoluvlastnictví nadále udržet. Soud proto spoluvlastnictví účastníků k předmětným nemovitostem zrušil (výrok I. rozsudku).

31. Jde-li o způsob vypořádání spoluvlastnictví, je třeba podtrhnout, že při soudním vypořádání není soud vázán návrhy účastníků o tom, jak se má vypořádání provést, a může se rozhodnout i pro jiný způsob vypořádání, než jaký byl navržen. Na druhou stranu soud nemůže nařídit prodej věci v případě, má-li o věc zájem některý ze spoluvlastníků, který může zajistit její účelné využití a je schopen ostatním spoluvlastníkům poskytnout přiměřenou náhradu. Z dikce § 1147 o. z. vyplývá, že způsoby vypořádání podílového spoluvlastnictví mají v zákoně své stanovené pořadí, které musí být soudem respektováno. Na prvém místě přichází v úvahu rozdělení věci, a není-li to možné, přikáže soud věci jednomu ze spoluvlastníků za přiměřenou náhradu. Není-li uskutečnitelný ani tento způsob vypořádání, soud nařídí prodej nemovitosti a výtěžek je rozdělen mezi spoluvlastníky.

32. Soud tedy v prvé řadě zkoumal, zda jsou předmětné nemovitosti reálně dělitelné. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že předmětné nemovitosti reálně dělitelné dle podílů účastníků nejsou. Možnost reálného rozdělení nepřipadá v úvahu jednak zejména proto, že mezi účastníky byly a jsou napjaté vztahy a dělení nemovitostí by mezi nimi vyvolalo pouze další spory, a jednak tyto nemovitosti tvoří jednotný funkční celek a reálným rozdělením by došlo k jejich znehodnocení.

33. S ohledem na právě uvedené, soud dále hodnotil podmínky pro přikázání věci jednomu nebo více spoluvlastníkům. Při využití tohoto způsobu vypořádání nutno jednak přihlédnout k tomu, aby byla věc účelně využita (srov. kupř. rozhodnutí NS ČR ze dne [datum] sp. zn. 22 Cdo 1283/2001), jednak je třeba zohlednit, zda spoluvlastník, kterému má být věc přikázána, s takovýmto postupem vůbec souhlasí a v dalším je třeba přihlédnout ke kredibilitě spoluvlastníka, jemuž má být věc přikázána, tedy k tomu, zda disponuje finančními prostředky k vyplacení spoluvlastnického podílu a to i z pohledu včasnosti takové výplaty.

34. O předmětné nemovitosti projevovala vážný zájem jak žalobkyně, tak žalovaný, který až v rámci jednání před soudem dne [datum] dal svým postojem najevo, že souhlasí s tím, aby jeho spoluvlastnický podíl byl přikázán žalobkyni. S ohledem na uvedené, kdy postoj žalobkyně se nezměnil, žalobkyně chce nemovitosti dále účelně využívat, s přikázáním nemovitostí na sebe souhlasí a disponuje okamžitými finančními prostředky k vyplacení spoluvlastnického podílu žalovaného, přikázal soud předmětné nemovitosti do vlastnictví žalobkyně (výrok II. rozsudku).

35. Z hlediska schopnosti žalobkyně zaplatit žalovanému přiměřenou náhradu ve výši, jak bude specifikována dále, nevyšlo v řízení najevo nic, co by závěr o její schopnosti, deklarovanou potvrzením o zůstatku na svém běžném účtu ze dne [datum], zpochybňovalo.

36. Při stanovení výše přiměřené náhrady žalovanému vycházel soud, respektujíc rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR, z obvyklé ceny celé věci, tedy předmětných nemovitostí jako celku, nikoli z ceny, za niž by bylo možné prodat příslušný spoluvlastnický podíl (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2908/2015, 22 Cdo 1114/2016, 22 Cdo 4856/2017). Rovněž soud podotýká, že existence podílového spoluvlastnictví není sama o sobě důvodem, pro který by měla být cena nemovitostí stanovená pro účely vypořádání spoluvlastnictví snížena (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 4556/2018 ve spojení s I. ÚS 1472/19). Pro účely rozhodování soudů v konkrétních řízeních je pak pro určení přiměřené náhrady rozhodující cena nemovitostí v době jejich vypořádání (NS 22 Cdo 1927/2004 = C [číslo], NS 22 Cdo 4556/2018 ve spojení s I. ÚS 1472/19). V případě vypořádání spoluvlastnictví jde o to, aby náhrada opravdu nahradila to, o co vylučovaný spoluvlastník přichází, je-li výchozím principem přiměřenost náhrady (NS 22 Cdo 2903/2010 = C 10 331). Jinými slovy řečeno, účelem poskytnutí přiměřené náhrady je vyvážení majetkové újmy vylučovaného spoluvlastníka, tedy zohlednění, o co při pozbytí spoluvlastnického podílu přichází. Dále soud podotýká, že zatímco zjištění obvyklé ceny je otázkou skutkovou, a v judikatuře dovolacího soudu o tom nikdy nepanovaly žádné pochybnosti, určení výše přiměřené náhrady je otázka právní. Tato východiska jsou ostatně potvrzena již v poměrech ObčZ závěrem, podle kterého určení výše přiměřené náhrady je otázkou právní, ke které není oprávněn znalec, naproti tomu stanovení obvyklé ceny tvořící základ pro určení výše přiměřené náhrady je otázkou skutkovou a v dovolacím řízení v zásadě nelze zpochybňovat správnost určení obvyklé ceny, neboť zpochybnění skutkového stavu není způsobilým dovolacím důvodem (NS 22 Cdo 326/2016, 22 Cdo 4445/2018).

37. Přiměřená náhrada za spoluvlastnický podíl žalovaného, který ze společenství ve vztahu k předmětným nemovitostem vystupuje, tak s ohledem na právě popsané představuje částku odpovídající obvyklé ceny zjištěné znaleckým posudkem [číslo] ze dne [datum] vypracovaným znaleckou kanceláří [právnická osoba], [IČO], který stanovil obvyklou cenu předmětných nemovitostí po zaokrouhlení na 10 074 000 Kč. Soud proto stanovil výši vypořádacího podílu v částce 3 358 000 Kč, kterou je žalobkyně povinna žalovanému zaplatit ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. rozsudku).

38. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I ÚS 262/20, neboť soud vyhověl návrhu na zrušení spoluvlastnictví a rozhodl dále o způsobu jeho vypořádání, a proto je na procesní úspěch obou stran řízení (majících v řízení s povahou iudicium duplex totožné postavení žalobkyně i žalovaných), třeba pohlížet jako na částečný (stejný). Soud zároveň zvažoval, zda ve věci byly dány konkrétní okolnosti, v důsledku kterých by mělo dojít k odchýlení se od uvedeného pravidla, a aplikovat ve věci náhrady nákladů řízení postup dle § 142 odst. 3 o. s. ř. Ačkoliv žalovaný v počátku řízení namítal důvody proti zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, po seznámení se s předběžným právním názorem soudu svá tvrzení a dokazování směřoval k jeho zrušení a vypořádání, přičemž žalobkyně ani žalovaný nečinili kroky, kterými by náklady řízení účelově jednostranně navyšovali. S ohledem na uvedené, soud neshledal v dané věci zvláštní důvody pro přiznání nákladů řízení některému z účastníků dle § 142 odst. 3 o. s. ř. Všichni účastníci byli úspěšní zčásti, a proto náhrada nákladů řízení nenáleží žádnému z nich (výrok IV. rozsudku).

39. Ve výrocích V. a VI. rozhodl soud o povinnosti účastníků k zaplacení nákladů státu, a to podle § 148 odst. 1 o. s. ř., podle něhož má stát podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladu řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V tomto řízení vznikly České republice – Okresnímu soudu v Mělníku náklady v souvislosti s vyplacením znalečného v rámci nároku na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, a to v částce 28 701,29 Kč (viz usnesení zdejšího soudu ze dne 2. 5. 2022 č. j. 15 C 355/2020 – 277, když co do částky 20 000 Kč byla použita žalobkyní složená záloha a co do částky 28 701,29 Kč bylo znalečné uhrazeno z prostředků státu). Soud tedy s ohledem na výsledek nároku na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, v němž žalobkyně i žalovaný byli úspěšní zčásti (stejně), uložil každému z nich podle § 148 odst. 1 o. s. ř. povinnost k jejich náhradě rovným dílem, tj. ve výši 14 350,65 Kč.