20 C 97/2020-129

Rubrum

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Dagmar Brachovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] za účasti vedlejšího účastníka: [osobní údaje vedlejšího účastníka] se sídlem [adresa vedlejší účastnice] zastoupená pověřeným zaměstnancem [titul] [jméno] [příjmení] o: žaloba o náhradu škody takto:

Výrok

I. Žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 1 132 914,70 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 132 914,70 Kč od 27. 11. 2013 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného na náhradu nákladů řízení částku 79 618 Kč.

III. Žalobce je povinen zaplatit vedlejšímu účastníku do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradu nákladů řízení částku 1 740 Kč.

Odůvodnění

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení částky 1 132 914,70 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce a žalovaný spolu v roce 2013 uzavřeli smlouvu o poskytování právních služeb, na základě které se žalovaný jako advokát zavázal poskytnout žalobci právní služby ve věci vymáhání nároků ze zaniklého sdružení podnikatelů. Plnou moc k uplatnění nároku udělil žalobce žalovanému dne 4. prosince 2013. Předmětem právních služeb poskytovaných ze strany žalovaného bylo vymáhání nároků žalobce vůči pánům [jméno] [příjmení], bytem [adresa], dnes bytem [adresa], kteří spolu s žalobcem v minulosti podnikali ve formě sdružení. Tito účastníci ukončili svou spolupráci ve formě sdružení dohodou ze dne 30. prosince 2009, ovšem zůstaly zde nevypořádané movité věci, nemovité věci a závazky, jejichž vypořádání se žalobce domáhal a žalovaný mu v tomto směru poskytoval právní služby. Žalovaný v uvedené věci mimo jiné podal jménem žalobce žalobu označenou jako Žaloba na vypořádání sdružení – podílového spoluvlastnictví. Tato žaloba byla podána dne 27. listopadu 2013. Věc byla vedena u Okresního soudu Praha – východ pod spisovou značkou 19 C 139/2013. Žaloba byla koncepčně zpracována tak, že žalobce navrhoval zrušení podílového spoluvlastnictví jednak k movitým věcem vymezeným v předmětné žalobě a jednak k závazkům vymezeným v předmětné žalobě. Okresní soud Praha – východ jako soud prvého stupně ve svém rozsudku číslo jednací 19 C 139/2013 – 155 ze dne 19. října 2015 vypořádal spoluvlastnictví bývalých účastníků sdružení k movitým věcem a ve zbytku nároku týkajícího se společných závazků žalobu zamítl s odůvodněním, že závazky takto vypořádat nelze, neboť nejsou způsobilé býti předmětem spoluvlastnictví. Uvedené rozhodnutí bylo ohledně nemožnosti navrhovaného vypořádání závazků potvrzeno i rozsudkem Krajského soudu v Praze číslo jednací [číslo jednací] ze dne 17. března 2016, který byl vydán v rámci odvolacího řízení. S ohledem na tento dílčím způsobem nepříznivý výsledek sporu žalobce s žalovaným ukončil spolupráci a vypověděl smlouvu o poskytování právních služeb a následně se ve věci nároku z dosud nevypořádaných závazků obrátil na advokáta [titul] [jméno] [příjmení], který podal jeho jménem dne 12. ledna 2017 žalobu na vydání bezdůvodného obohacení. Řízení bylo vedeno u Okresního soudu v Mělníku pod spisovou značkou 7 C 11/2017 Touto žalobou žalobce vymáhal od pánů [příjmení] a [příjmení] vydání bezdůvodného obohacení s ohledem na to, že za předmětné závazky sdružení odpovídali účastníci jako bývalí účastníci sdružení společně a nerozdílně, ovšem po zániku sdružení je hradil výhradně žalobce, a hradil je tedy nad rámec svého podílu. V této žalobě byly uplatněny tytéž závazky, které žalovaný jménem žalobce původně uplatňoval k vypořádání u Okresního soudu Praha – východ Okresní soud v Mělníku v této věci žalobci v podstatném rozsahu vyhověl, většinu uplatněných závazků přiznal, pouze některé dílčí části zamítl jako promlčené. Právní názor soudu prvého stupně byl potvrzen i Krajským soudem v Praze jako soudem odvolacím, a to rozsudkem číslo jednací [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo] [anonymizována dvě slova] ze dne 13. června 2018. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci, a pánové [příjmení] a [příjmení] žalobci uhradili příslušné částky včetně nákladů řízení. Po té následně podali do obou těchto rozsudků dovolání, na základě kterého o věci rozhodoval Nejvyšší soud České republiky Nejvyšší soud ČR svým rozsudkem číslo jednací [číslo jednací] ze dne 21. března 2019 zrušil rozsudek soudu prvého stupně i soudu odvolacího a vrátil věc k dalšímu řízení, když částečně vyhověl dovolání a předmětné rozsudky zrušil z důvodu, že uplatněné nároky v určité části shledal za promlčené. Žalobce totiž předmětnou žalobou na vydání bezdůvodného obohacení ze dne 12. ledna 2017 uplatnil veškeré nároky na vydání bezdůvodného obohacení vzniklé již od roku 2010, kdy byla činnost sdružení ukončena, s tím, že podáním žaloby u Okresního soudu Praha – východ (ač nesprávně formulované) došlo dne 27. listopadu 2013 ke stavení promlčecí doby. Soud prvého stupně i odvolací soud ve svém rozhodnutí stavení promlčecí doby potvrdily a uplatněné nároky za promlčené nepovažovaly. Dle právního názoru Nejvyššího soudu České republiky ovšem odvolací soud i soud prvního stupně tuto otázku posoudily nesprávně. V důsledku předmětného rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky se část pohledávky žalobce označená za promlčenou stala nevymahatelnou. Část pohledávky, která nebyla označena za promlčenou, byla ze strany pánů [příjmení] a [příjmení] žalobci řádně uhrazena, a žalobce vzal tedy původní žalobu o vydání bezdůvodného obohacení ze dne 12. ledna 2017 v plném rozsahu zpět. Okresní soud v Mělníku usnesením číslo jednací 7 C 11/2017 – 357 ze dne 24. června 2019 řízení na základě zpětvzetí žaloby zastavil; toto usnesení bylo ve výroku o nákladech řízení změněno usnesením Krajského soudu v Praze, číslo jednací [číslo jednací]. Žalobce přesvědčen, že mu jednáním žalovaného jako advokáta, který měl na základě uzavřené smlouvy o poskytování právních služeb povinnost jeho nárok řádně uplatnit u soudu, vznikla majetková újma, jež shledává v tom, že mu nebyl přiznán nárok na vydání bezdůvodného obohacení ze strany pana [příjmení] a [příjmení], naopak se tento nárok stal nevymahatelným (byl promlčen), a to v důsledku jednání žalovaného, který jako advokát nesprávně aplikoval právní předpisy a nehájil jeho zájmy řádným způsobem, když žalobce je přesvědčen, že pokud by žalovaný uplatnil jeho nárok v roce 2013 jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, nikoli jako nárok na vypořádání spoluvlastnictví k závazkům, příslušný soud by žalobě vyhověl. Své přesvědčení žalobce opírá o to, že když byla v roce 2017 v téže věci za shodných okolností podána žaloba na vydání bezdůvodného obohacení, soud této žalobě vyhověl, vyjma té části, která byla již promlčena (viz 25 Cdo 1734/2016, 25 Cdo 2038/2018). Žalovaný ničeho ani přes předžalobní upomínku neuhradil.

2. Žalovaný navrhnul zamítnutí žaloby, když nárok ani z části neuznává a s důvody, které uvedl žalobce v podané žalobě, nesouhlasí, on sám ve věci nerozhodoval. Současně vznáší námitku promlčení nároku, když žalobce sám ve svém návrhu uvádí, že žalovaná částka - jistina, je požadována ve výši, která byla uplatněna v žalobě ze dne 12. ledna 2017. Podle žaloby spočívá zavinění v tom, že žalobní návrh podaný dne 27. listopadu 2013 byl nesprávně formulován, je tak uplatňován nárok promlčený, neboť pochybení je vystaveno na datu 27. listopadu roku 2013, tedy na době před více než šesti lety. Dále žalovaný namítá, že ve věci není pasivně legitimován.

3. K návrhu žalovaného vstoupila do řízení [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], jako vedlejší účastník na straně žalované.

4. Vedlejší účastník rovněž navrhnul zamítnutí žaloby a zároveň vznesl námitku promlčení. Vedlejší účastník jakožto odpovědnostní pojistitel žalovaného předně uvedl, že není splněn ani jeden z předpokladů odpovědnosti advokáta dle zákona o advokacii, kterými jsou příčina, vznik škody jako následek a příčinná souvislost mezi porušením povinnosti při výkonu advokacie a vznikem škody, z ničeho nevyplývá, že by žalovaný při výkonu advokacie, resp. při zastupování žalovaného v soudním řízení jakýmkoliv způsobem pochybil. Skutečnost, že žalobce nebyl v původním řízení vedeném u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. 19 C 139/2013 a v navazujícím odvolacím řízení úspěšný, ještě automaticky neznamená, že žalovaný musel nějakým způsobem pochybit. Dále z žádného důkazu nevyplývá, že by žalobci vznikla vůbec nějaká škoda. Tedy na straně žalovaného jakožto advokáta není dána odpovědnost za škodu, když žalovaný se žádného pochybení nedopustil a žalobci žádná škoda nevznikla, resp. tato případně v žádném případě není v příčinné souvislosti s jakýmkoliv porušením povinnosti žalovaného jakožto advokáta.

5. Soud ve věci jednal dne 30.9.2020, dne 26.2.2021, dne 9.4.2021 a dne 19.4.2021 vyhlásil rozsudek a provedl následující listinné důkazy, na jejichž základě zjistil níže popsaný skutkový stav:

6. Žalobou ze dne 27.11.2013 se žalobce zastoupen v řízení žalovaným dle plné moci domáhal u Okresního soudu Praha – východ, aby soud zrušil podílové spoluvlastnictví k věcem a závazkům, a to ohraňovací lis [anonymizováno] [číslo], tabulové nůžky [anonymizováno] [číslo], kontokorentní úvěru u [bankovní ústav] v celkové výši 1 500 000 Kč (na základě smlouvy o kontokorentním účtu [číslo]), úvěr u [bankovní ústav] v celkové výši 2 111 000 Kč (na základě smlouvy o úvěru [číslo]), další závazky v celkové výši 316 857 Kč, půjčka sdružení od paní [jméno] [příjmení] v celkové výši 300 000 Kč půjčka od pana [příjmení] v celkové výši 595 000 Kč, když žalovanými byli [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], a mezi účastníky vznikl právní vztah na základě Smlouvy o sdružení ze dne 1.11.1998 a ke dni 30.12.2009 byla uzavřena dohoda o ukončení činnosti sdružení.

7. Rozsudkem OS pro Prahu východ ze dne 19.10.2015, č.j. 19 C 139/2013-155 Okresní soud Praha – východ zrušil spoluvlastnictví účastníků pokud šlo o ohraňovací lis [anonymizováno] [číslo], tabulové nůžky [anonymizováno] [číslo], přikázal je do výlučného vlastnictví žalobce a zavázal žalobce k úhradě vypořádacího podílu žalovanému 1 a 2 a zamítl žalobu ohledně části, jíž se žalobce domáhal zrušení podílového spoluvlastnictví k závazkům - kontokorentní úvěru u [bankovní ústav] v celkové výši 1 500 000 Kč (na základě smlouvy o kontokorentním účtu [číslo]), úvěr u [bankovní ústav] v celkové výši 2 111 000 Kč (na základě smlouvy o úvěru [číslo]), další závazky v celkové výši 316 857 Kč, půjčka sdružení od paní [jméno] [příjmení] v celkové výši 300 000 Kč půjčka od pana [příjmení] v celkové výši 595 000 Kč. S tím, že závazky nejsou způsobilé být předmětem spoluvlastnictví, tuto způsobilost mají pouze věci.

8. Rozsudkem KS v Praze ze dne 17.3.2016, č.j. [číslo jednací] krajský soud k odvolání žalobce výrok, jímž Okresní soud Praha – východ zamítl žalobu ohledně vypořádání závazků potvrdil s tím, že závazky nejsou dle úpravy o. z. (zákona č. 40/1964 Sb.) definovány jako věci, k nimž by bylo možné provést vypořádání spoluvlastnictví, což žalobce jednoznačně požadoval, protože dluhy„ vlastnit“ či„ spoluvlastnit“ nelze. Pouze pokud by žalobce uhradil věřitelům sdružení více, než se zřetelem k obsahu smlouvy o sdružení nebo zákonné úpravě odpovídalo jeho podílu na dluhu, byl by oprávněn požadovat po žalovaných náhradu toho, co za ně podle jejich podílů plnil (s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu 29 Odo 413/2005 ze dne 10.5.2007). Rozsudek nabyl právní moci dne 18. 4. 2016.

9. Žalobou ze dne 11. 1. 2017 se žalobce u Okresního soudu v Mělníku (zastoupen dle plné moci [titul] [jméno] [příjmení]) domáhal po [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] vydání bezdůvodného obohacení, tedy po každém ze žalovaných zaplacení částky 1.140.246 Kč s příslušenstvím. Svůj požadavek odůvodnil tím, že byla ke dni 31. 12. 2009 ukončena činnost sdružení osob nazvaného [název] [anonymizováno], které se žalovanými v roce 1998 společně založili za účelem dosahování zisku při podnikatelské činnosti. Za existence Sdružení bylo za účelem financování jeho činnosti převzato několik závazků, z nichž jsou účastníci zavázáni společně a nerozdílně. Konkrétně se jedná o kontokorentní úvěr u [bankovní ústav], ve výši 1.500.000 Kč, úvěr u [bankovní ústav], ve výši 2.111.000 Kč, půjčku od paní [příjmení] ve výši 300.000 Kč a půjčku od pana [příjmení] ve výši 595.000 Kč.

10. Rozsudkem OS v Mělníku ze dne 26. 10. 2017, č. j. 7C 11/2017-233 okresní soud žalobě převážně vyhověl a rozhodl i o nákladech řízení s tím, že dospěl k závěru, že účastníci spolu v roce 1998 založili za účelem dosahování zisku při podnikatelské činnosti Sdružení, jehož činnost byla ke dni 31. 12. 2009 ukončena. Za existence Sdružení převzali účastníci v rámci své podnikatelské činnosti několik závazků, z nichž byli zavázáni společně a nerozdílně, a nabyli do svého majetku v rozsudku specifikované stroje. Po zániku Sdružení došlo k vypořádání spoluvlastnictví účastníků ke strojům soudním rozhodnutím, nedošlo však k vypořádání závazků souvisejících s činností Sdružení, a nedošlo k vypořádání účastníků v souvislosti se spoluvlastnictvím nemovitostí, kdy většinu těchto závazků hradil po ukončení společného podnikání výhradně pouze žalobce, po právní stránce za použití dosavadních právních předpisů, zejména příslušných ustanovení zákona č. 513/1991 Sb., a dle ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, když otázku délky promlčecí lhůty posoudil v některých níže uvedených případech rovněž dle zákona č. 89/2012 Sb. Když pokud jde o námitku promlčení uplatněnou žalovanými, uvedl, že došlo k stavení běhu promlčecí lhůty ve smyslu ust. § 402 obch. zák., a to v důsledku řízení vedeného u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. 19 C 139/2013, které bylo zahájeno žalobou podanou dne 28. 11. 2013, v níž byly nároky uplatněny.

11. Rozsudkem KS v Praze ze dne 13.6.2018, č.j. [číslo jednací] k odvolání žalovaných krajský soud v rozsahu odvolání žalovaných rozsudek Okresního soudu v Mělníku potvrdil, s tím, že skutkové a právní závěry soudu prvního stupně jsou správné i pokud jde o posouzení otázky promlčení u tzv. nároků… kdy vycházel ze čtyřleté promlčecí doby podle ust. § 397 obch. zák. s tím, že jde o vztah mezi podnikateli a ke stavení běhu promlčecí lhůty ve smyslu ust. § 402 obch. zák. došlo, a to v důsledku řízení vedeného před Okresním soudem Praha — východ pod sp. zn. 19 C 139/2013, zahájeného žalobou žalobce, jíž podal k uvedenému soudu dne 28. 11. 2013 a uplatnil v ní, mimo jiné, i specifikované nároky.

12. Rozsudkem NS v Brně ze dne 21.3.2019, č.j. [číslo jednací], Nejvyšší soud v Brně Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 13. června 2018, č.j. [číslo jednací], a rozsudek Okresního soudu v Mělníku ze dne 26. října 2017, č. j. 7 C 11/2017-233, zrušil a věc a vrátil Okresnímu soudu v Mělníku k dalšímu řízení, když dospěl k závěru, že dovolání je přípustné a důvodné, neboť odvolací soud nesprávně posoudil otázku stavení promlčecí doby podle § 402 obch. zák.; konkrétně zda uplatnění práva u soudu může způsobit stavení promlčecí doby u práva obsahově odlišného, které žalobce později uplatnil na základě odlišných skutkových tvrzení a které je vymezeno odlišným žalobním petitem, když Nejvyšší soud se v rozsudku ze dne 22. srpna 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, vyslovil k otázce stavení promlčecí doby uplatněním práva u soudu s tím, že institut tzv. stavení běhu promlčecí doby zajišťuje nemožnost promlčení práva po dobu, v níž se účastník právního vztahu svého práva domáhá u soudu (příp. u jiného příslušného orgánu), jinými slovy po dobu soudního řízení, je-li v něm účastníkem řádně pokračováno, neběží promlčecí doba ve vztahu k právu v tomto řízení uplatněnému a při aplikaci výše uvedeného judikatorního závěru na řešený případ je třeba uzavřít, že uplatněním práva na„ vypořádání" závazků spojených s činností zaniklého sdružení žalobou dne 28. listopadu 2013, nemohlo dojít ke stavení promlčecí doby ohledně nároku žalobce na vydání bezdůvodného obohacení po ostatních členech sdružení z titulu toho, co žalobce na předmětné závazky uhradil, neboť se jedná o odlišné právní vztahy vymezené odlišnými soubory konkrétních subjektivních oprávnění a povinností, byť mezi týmiž účastníky … a jestliže v řešené věci soudy neshledaly překážku věci rozhodnuté, nemohly ani dospět k závěru, že první žaloba ze dne 28. listopadu 2013, kterou žalobce mimo jiné požadoval vypořádání spoluvlastnictví závazků souvisejících s činností sdružení, způsobila stavení promlčecí doby pro nároky, které žalobce uplatnil v nyní probíhajícím řízení z titulu bezdůvodného obohacení.

13. Listinou označenou zpětvzetí žaloby ze dne 27.5.2019 vzal žalobce podáním ze dne 27.5.2019 svou žalobu uplatněnou dne 11.1.2017 u Okresního soudu v Mělníku a vedenou okresním soudem pod sp.zn. 7C 11/2017 v celém rozsahu zpět.

14. Usnesením OS v Mělníku ze dne 24.6.2019, č.j. 7C 11/2017-357 Okresní soud v Mělníku řízení vedené pod sp.zn. 7 C 11/2017 zastavil a rozhodl i o nákladech řízení.

15. Výzvou k náhradě škody ze dne 9. 9. 2019 vyzval žalobce žalovaného k úhradě částky 1 132 914, 70 Kč s příslušenstvím.

16. Z Dodejky ze dne 11. 9. 2019 vyplývá, že dne 11. 9. 2019 žalovaný převzal zásilku od žalobce.

17. Z Vyjádření žalovaného spisu 19 C 139/2013 vyplývá, že žalovaný 1) žalobou uplatněný nárok ve věci vedené u [příjmení] [okres] neuznává, když k vypořádání došlo v průběhu roku 2010 a navrhnul její zamítnutí.

18. Z Vyjádření žalovaného spisu 19 C 139/2013 vyplývá, že žalovaný 2) žalobou uplatněný nárok ve věci vedené u [příjmení] [okres] neuznává, když k vypořádání došlo v průběhu roku 2010 a navrhnul její zamítnutí.

19. Z Protokolu ze dne 4. 8. 2014, spisu 19 C 139/2013 vyplývá průběh řízení vedeného o [příjmení] [okres] v dané věci a, že soud poučil kvalifikovaně žalobce ohledně doplnění důkazů pro tvrzení o tom, že stroj označený jako ohraňovací lis [anonymizováno] [číslo] a stroj označený jako tabulové nůžky [anonymizováno] [číslo] jsou v podílovém spoluvlastnictví účastníků řízení.

20. Z Protokolu ze dne 27. 11. 2014, 19 C 139/2013 vyplývá průběh řízení vedeného o OS Praha- východ v dané věci 21. Z Protokolu ze dne 22. 1. 2015, spisu 19 C 139/2013 vyplývá průběh řízení vedeného o OS Praha východ v dané věci 22. Z Protokolu ze dne 9. 2. 2015, spisu 19 C 139/2013 vyplývá průběh řízení vedeného o OS Praha východ v dané věci 23. Z protokolu ze dne 12. 10. 2015, č.l. 139-141 spisu 19 C 139/2013 vyplývá průběh řízení vedeného o OS Praha východ v dané věci 24. Z Protokolu o vyhlášení Rozsudku ze dne 19.10.2015, spisu 19 C 139/2013 vyplývá průběh řízení vedeného o OS Praha východ v dané věci.

25. Odvoláním ze dne 16.11.2015, č.l. 161-164 spisu 19 C 139/2013 se žalobce ve věci vedené OS Praha-východ domáhal zrušení rozsudku OS pro Prahu východ ze dne 19.10.2015, č.j. 19C 139/2013-155 a vrácení věci soudu prvního stupně, když žalobce mimo jiné nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně o nezpůsobilosti závazků být předmětem spoluvlastnictví. Dle žalobce bylo totiž možné rozhodnout o rozdělení závazků obdobně, jako při vypořádání zaniklého společného jmění manželů.

26. Z Plné moci ze dne 4. 3. 2013, spisu OS Praha – Východ, sp. zn. 19 C 139/2013 vyplývá, že dnem 4. 3. 2013 zmocnil žalobce žalovaného, aby jej zastupoval ve věci vypořádání sdružení a veškerých úkonů s tím spojených.

27. Svědek [celé jméno svědka], (ke zproštění mlčenlivosti došlo podáním žalobce ze dne 11. 3. 2021), vypověděl, že žalobce v minulosti zastupoval nejprve jako advokátní koncipient žalovaného a následně jako substituent žalovaného, žalovaný tedy byl v minulosti jeho zaměstnavatelem. Pokud si vybavuje žalobce, se domáhal u OS v Mělníku vypořádání ze sdružení fyzických osob, jednalo se o žalované [příjmení] a [příjmení], a vypořádávali se movité věci a rovněž se řešila otázka vypořádání závazků. Pokud jde o závazky, vybavuje si, že se jednalo o kontokorentní účet, neví, zda jeden či více, jeden byl určitě u banky [bankovní ústav] [příjmení]. Nepamatuje se, jak spor skončil. Ke konci zastupování po pravomocném skončení sporu došlo k jednání mezi žalobcem a jeho partnerkou v advokátní kanceláři o následném postupu, když při jednání byla zřejmá určitá nespokojenost žalobce s výsledkem sporu, neví, zda bylo jednání jedno nebo více, jedno bylo určitě, a vše vyústilo v to, že žalobce si zvolil jiného zástupce. Od počátku s žalovaným na strategii vedení sporu spolupracoval, ale protože plná moc byla udělena žalovanému, konečné rozhodnutí náleželo vždy jemu.

28. Dále soud provedl důkazy listinou replika žalobce k vyjádření žalovaných ze dne 21. 3. 2017, č.l. 109-115 spisu 7 C 11/2017, vyjádření žalobce k odvolání ze dne 8. 2. 2018, č.l. 261-263 spisu 7 C 11/2017, a Usnesení KS v Praze ze dne 22. 8. 2019, č.l. 369-370 spisu 7 C 11/2017, Plnou mocí udělenou žalobcem dne 30. 9. 2020 k nahlížení do spisu vedeného u OS Praha – Východ, sp. zn. 19 C 139/2013, ze kterých nevyvodil v dané věci žádná skutková zjištění.

29. Žalovaný vzal zpět svůj návrh na provedení důkazu výslechem svědků - všech soudců činných ve věci vedené u OS v Mělníku pod sp. zn. 7 C 11/2017 a vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 21 Co 206/2019.

30. Z důvodu nadbytečnosti soud zamítl návrhy žalobce na provedení důkazu listinami, Dohoda o sdružení osob ze dne 1. listopadu 1998, Dohoda o ukončení činnosti sdružení osob, Smlouva o kontokorentním úvěru ze dne 1. července 2005, Smlouva o úvěru ze dne 23. října 2006, Smlouva o půjčce ze dne 29. prosince 2005, Směnka ze dne 30. května 2007 (kopie), Potvrzení o provedených transakcích vydané společností [bankovní ústav] dne 30. srpna 2016 (úvěry), Potvrzení o splacení půjčky ze dne 20. prosince 2013, Potvrzení o zaplacení směnky ze dne 11. října 2016, Výpis z katastru nemovitostí – list vlastnictví [číslo] Potvrzení společnosti [bankovní ústav] o provedených transakcích ze dne 21. listopadu 2016 (daň z nemovitosti), Pojistná smlouva ze dne 17. září 2004, Výpis z běžného účtu 2011, Výpis z běžného účtu 2012, Výpis z běžného účtu 2013, Výpis z běžného účtu 2014, Účet za revizi hasicích přístrojů ze dne 13. ledna 2011, Účet za revizi hasicích přístrojů ze dne 25. ledna 2012, Účet za revizi hasicích přístrojů ze dne 31. ledna 2013, Účet za revizi hasicích přístrojů ze dne 30. ledna 2014, Faktura za revizi a opravy hasicích přístrojů ze dne 30. ledna 2015, Faktura za revizi elektrické instalace ze dne 16. října 2011, Faktura za elektroinstalační práce ze dne 10. září 2012, Faktura za prohlídku a servis plynového topení ze dne 23. ledna 2012, Faktura za kontrolu a opravu výbojkových světel ze dne 24. října 2012, dle č.l. 4 a 4 p.v., když dle názoru soudu byl skutkový stav pro posouzení, zda je zde dána objektivní odpovědnost žalovaného ve smyslu zákona o advokacii dostatečně zjištěn.

31. Podle § 16 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii (dále též jen zákona o advokacii) je advokát povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a řídit se jeho pokyny. Pokyny klienta však není vázán, jsou-li v rozporu s právním nebo stavovským předpisem; o tom je advokát povinen klienta přiměřeně poučit.

32. Podle § 16 odst. 2 zákona o advokacii při výkonu advokacie je advokát povinen jednat čestně a svědomitě; je povinen využívat důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné.

33. Podle § 24 odst. 1 zákona o advokacii advokát odpovídá klientovi za újmu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem advokacie. Advokát odpovídá za újmu způsobenou klientovi i tehdy, byla-li újma způsobena v souvislosti s výkonem advokacie jeho zástupcem nebo jiným jeho zaměstnancem než zaměstnaným advokátem; odpovědnost těchto osob za újmu způsobenou zaměstnavateli podle zvláštních právních předpisů tím není dotčena.

34. Na shora zjištěný skutkový stav soud aplikoval výše citovanou právní úpravu a po zhodnocení provedených důkazů podle ustanovení § 132 o.s.ř. každého důkazu jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti dospěl k následujícím závěrům:

35. Ustanovení § 24 zákona o advokacii je ustanovením speciálním k obecné právní úpravě obsažené v občanském zákoníku, tedy v daném případě soud nepostupoval dle § 2950 obč. zák. o odpovědnosti za škodu způsobenou informací nebo radou.

36. Úprava odpovědnosti za újmu způsobenou advokátem v souvislosti s výkonem advokacie je (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2006, sp. zn. 25 Cdo 886/2004) odpovědností bez zřetele za zavinění, tzn. odpovědností objektivní a je založena na současném splnění následujících předpokladů: výkonu advokacie, újmy a příčinné souvislosti mezi nimi. Splnění všech předpokladů musí být nade vší pochybnost zjištěno a důkazní břemeno při tomto zjišťování nese poškozený. Podmínku, že výkon advokacie nebyl advokátem činěn řádně, je třeba posuzovat z hlediska ustanovení § 16 zákona o advokacii. Škodou je míněna újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného, a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi. Ušlý zisk je v podstatě ušlým majetkovým prospěchem a spočívá v nenastalém zvětšení (rozmnožení) majetku poškozeného, které bylo možno - kdyby nebylo škodné události - důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí. O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem výkonu advokacie a bez jejíž existence by ke škodnému následku nedošlo." (srovnej sp. zn. 25 Cdo 2007/2009, podle něhož odpovědnost advokáta za škodu vzniká při současném splnění všech předpokladů, jimiž jsou výkon advokacie, vznik škody a příčinná souvislost mezi výkonem advokacie a vznikem škody, jejichž existenci je povinen tvrdit a prokázat žalobce (poškozený klient). Prokazování liberačních (zprošťujících) důvodů žalovaným advokátem přichází v úvahu, teprve prokázal-li žalobce předpoklady odpovědnosti). Pokud jde o otázku příčinné souvislosti, viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2009, sp. zn. 25 Cdo 2533/2007, podle něhož je dána příčinná souvislost mezi pochybením advokáta při výkonu advokacie a vznikem škody tehdy, jestliže nebýt pochybení advokáta, byl by jeho klient (poškozený) v řízení úspěšný. Důkazní břemeno ovšem opět leží na poškozeném, který musí prokázat, že jeho právo na plnění proti dlužníkovi existovalo a při řádném výkonu advokacie by se svého práva domohl. Podle tohoto rozhodnutí se v řízení o náhradu škody způsobené advokátem jako předběžná otázka řeší, zda by poškozený při řádném postupu advokáta s nárokem u soudu skutečně uspěl (shodně také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. května 2008, sp. zn. 25 Cdo 1515/2007 dle nějž samotná okolnost, že odpovědnost advokáta za škodu způsobenou v souvislosti s výkonem advokacie je založena na objektivním principu, a že tedy k jejím předpokladům nepatří zavinění, nezakládá odpovědnost advokáta bez dalšího a ke vzniku odpovědnosti je třeba současné splnění všech předpokladů, jimiž jsou výkon advokacie, vznik škody a příčinná souvislost mezi výkonem advokacie a vznikem škody, přičemž (jak vyplývá z výše citované judikatury) existenci těchto předpokladů, včetně příčinné souvislosti, je povinen tvrdit a prokázat žalobce (poškozený klient).

37. Nejprve se tedy soud zabýval tím, zda jsou současně splněny jednotlivé podmínky odpovědnosti za újmu způsobenou advokátem v souvislosti s výkonem advokacie tj. výkonu advokacie, újmy a příčinné souvislosti mezi nimi.

38. V dané věci má soud za prokázané, že žalobce se po žalovaném domáhá náhrady škody v souvislosti s výkonem advokacie žalovaným (procesní plná moc ze dne 4.3.2013 udělená žalobcem žalovanému), nelze tedy přisvědčit námitce žalovaného, že není daná jeho pasivní legitimace.

39. Pokud jde o vzniklou újmu - škodu a její výši, žalobce se domáhá částky, jež požadoval po bývalých společních sdružení založeného v roce 1998 za účelem dosahování zisku při podnikatelské činnosti, jehož činnost byla ke dni 31. 12. 2009 ukončena, tj. částky 1 132 914,70 Kč (jež mu byla rozsudkem Okresního soudu v Mělníku přiznána a rozsudek okresního soudu potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Praze).

40. Poslední a zásadní podmínkou (byť musí mít splněny všechny současně) je příčinná souvislost mezi výkonem advokacie a vznikem újmy, tedy v dané věci tvrzená nesprávná aplikace právních předpisů žalovaným.

41. Dle právního názoru Nejvyššího soudu v Brně (srovnej rozsudek NS v Brně ze dne 30. září 2014, sp. zn. 25 Cdo 2310/2013) …nesprávný výkon advokacie spočívající např. v nesprávném nebo nevhodně zvoleném způsobu uplatňování práv klienta v soudním řízení je třeba posuzovat vždy s přihlédnutím k okolnostem daného případu a charakteru pochybení; je rozdíl mezi tím, kdy advokát zastává určitý relevantně vyargumentovaný právní názor (který je později soudy odmítnut) a kdy například podá za svého klienta opravný prostředek opožděně, s formálními (technickými) nedostatky apod. Na advokáta nelze však klást nepřiměřené požadavky, např. aby v situaci, kdy určitá právní otázka je v právní teorii i praxi sporná, předjímal budoucí vyřešení takové otázky judikaturou vyšších soudů." 42. Podle § 841 zákona č. 40/1964., Sb., ve znění účinném do 31.12.2013, při rozpuštění sdružení mají účastníci nárok na vrácení hodnot, poskytnutých k účelu sdružení a vypořádají se mezi sebou o majetek získaný výkonem společné činnosti sdružení způsobem stanoveným ve smlouvě, jinak rovným dílem.

43. Jak je uvedeno v komentáři zveřejněném v ASPI k příslušnému zák. ustanovení, v případě absence úpravy postupu při vypořádání majetku pro případ rozpuštění sdružení ve smlouvě o sdružení se účastníci mezi sebou musí vypořádat podle obecných principů vypořádání podílového spoluvlastnictví, přičemž se bude vycházet z jejich podílů na majetku získaném společnou činností, jak byly dohodnuty ve smlouvě o sdružení. Judikaturu, která by jednoznačně a uceleně řešila otázku„ vypořádání závazků“ vzniklých dle smlouvy o sdružení po ukončení sdružení dle právní úpravy účinné do 31.12.2013 se soudu nepodařilo dohledat.

44. Pro úplnost soud uvádí, že dle současné právní úpravy (srovnej § 2721, § 2746 o.z.) je odkaz na užití ustanovení o spoluvlastnictví pro vypořádání společnosti (dříve sdružení) výslovně uveden a jak vyplývá z ustanovení § 1148 o.z. při zrušení spoluvlastnictví si spoluvlastníci vzájemně vypořádají pohledávky a dluhy, které souvisejí se spoluvlastnictvím nebo se společnou věcí.

45. V dané věci má soud tedy za to, že žalovaný v žalobě ze dne 27.11.2013, kterou se u Okresního soudu Praha-východ domáhal vypořádání sdružení, uplatnil relevantně vyargumentovaný právní názor, když při absenci právní úpravy i ustálené judikatorní praxe pro„ vypořádání závazků“ u sdružení fyzických osob, navrhoval postup pro vypořádání závazků obdobně jako při vypořádání zaniklého společného jmění manželů.

46. Pokud Okresní soud Praha - východ žalobu v tomto rozsahu zamítl, aniž sdělil účastníkům právní názor a žalobou se prakticky v tomto rozsahu nezabýval (jak vyplývá z protokolů Okresního soudu Praha-východ) s odůvodněním že závazky nejsou způsobilé být předmětem spoluvlastnictví, tuto způsobilost mají pouze věci, a k odvolání žalobce Krajský soud v Praze uvedené rozhodnutí potvrdil s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu 29 Odo 413/2005 ze dne 10.5.2007, kde není tato otázka Nejvyšším soud blíže rozvedena ani není uveden odkaz na rozhodnutí, které by se danou problematikou zabývalo, nelze dospět k závěru, že žalovaného právní názor v žalobě uplatněný je v rozporu s právním názorem již judikatorně praxí vyřešeným (…„ Vůbec pak nemá smysl argumentovat institutem podílového spoluvlastnictví při vypořádání společných závazků sdružení (dluhy„ vlastnit“ či„ spoluvlastnit“ nelze); o těch platí, že člen sdružení, který v režimu ustanovení § 835 odst. 2 obč. zák. uhradil věřitelům sdružení více, než se zřetelem k obsahu smlouvy o sdružení nebo zákonné úpravě (srov. § 841 obč. zák.) odpovídalo jeho podílu na dluhu, je oprávněn požadovat na ostatních členech sdružení náhradu toho, co za ně podle jejich podílů plnil (srov. i § 511 odst. 3 obč. zák….„).

47. Jak vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2310/2013 nelze na advokáta klást nepřiměřené požadavky, aby v situaci, kdy určitá právní otázka je v právní teorii i praxi sporná, předjímal budoucí vyřešení takové otázky judikaturou vyšších soudů. Relevantním právním názorem v této věci byl pak bylo např. rozhodnutí Nejvyššího soudu, pokud by bylo podáno dovolání (či následně i stížnost k Ústavnímu soudu), avšak právní mocí rozhodnutí Krajského soudu v Praze, jímž byl rozsudek OS Praha – východ potvrzen, tj. dne 18.4.2016, zanikla plná moc pro žalovaného a žalobce již na další spolupráci neměl zájem (výpověď svědka, plná moc pro [titul] [příjmení]).

48. Pro úplnost soud dodává, že Nejvyšší soud se ve svém rozhodnutí, kterým zrušil Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 13. června 2018, č. j. [číslo jednací], a rozsudek Okresního soudu v Mělníku ze dne 26. října 2017, č. j. 7 C 11/2017-233, a věc a vrátil Okresnímu soudu v Mělníku k dalšímu řízení, se otázkou„ postupu při vypořádání závazků sdružení fyzických osob“ nezabýval, toliko řešil otázku, zda žaloba ze dne 28. listopadu 2013, kterou žalobce mimo jiné požadoval vypořádání spoluvlastnictví závazků souvisejících s činností sdružení, způsobila stavení promlčecí doby pro nároky, které žalobce uplatnil v probíhajícím řízení z titulu bezdůvodného obohacení u OS v Mělníku.

49. Dále se soud zabýval žalovaným a vedlejším účastníkem uplatněnou námitkou promlčení. V dané věci má soud za to, že námitka promlčení vznesená žalovaným a vedlejším účastníkem je důvodná.

50. Soud se ztotožňuje s názorem žalovaného a vedl. účastníka, že ke konkrétnímu jednání žalovaného, v němž je žalobcem spatřováno pochybení, tedy došlo dne 27. 11. 2013 sepsáním žaloby, resp. dnem 28. 11. 2013, kdy byla žaloba doručena OS Praha – východ, nejpozději se pak žalobce jako poškozený dozvěděl nebo mohl dozvědět o škodě a o tom, kdo je povinen k její náhradě dnem 17.3.2016, tedy dnem vyhlášení rozsudku Krajského soudu v Praze o odvolání žalobce ve věci vedené u OS Praha – východ pod sp. zn. 19 C 139/2013, kterým byl zamítavý výrok ohledně zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k závazkům - kontokorentní úvěr u [bankovní ústav] v celkové výši 1 500 000 Kč (na základě smlouvy o kontokorentním účtu [číslo]), úvěr u [bankovní ústav] v celkové výši 2 111 000 Kč (na základě smlouvy o úvěru [číslo]), další závazky v celkové výši 316 857 Kč, půjčka sdružení od paní [jméno] [příjmení] v celkové výši 300 000 Kč půjčka od pana [příjmení] v celkové výši 595 000 Kč, rozsudek OS Praha – východ, potvrzen.

51. Dle právní úpravy obsažené v obchodním zákoníku ve znění účinném do 31.12.2013 (§ 397 obchodního zákoníku), na projednávanou věc dopadá subjektivní čtyřletá promlčecí lhůta. Žalobce se jako poškozený nejpozději den 17. 3. 2016 dozvěděl nebo mohl dozvědět o škodě a o tom, kdo je povinen k její náhradě. Tímto dnem tedy začala běžet subjektivní promlčecí lhůta, jejíž poslední den připadl na 17. 3. 2020, a dnem 18. 3. 2020 je tedy případný nárok na náhradu škody žalobce promlčen. Žaloba byla podepsanému soudu doručena dne 7. 4. 2020.

52. Soud se neztotožňuje s názorem žalobce, že promlčecí lhůta započala až vydáním rozsudku Nejvyššího soudu v následně vedeném řízení o vydání bezdůvodného obohacení. Nejvyšší soud se ve svém rozhodnutí nezabývá tím, zda právní názor žalovaného uplatněný v žalobě u OS Praha – východ, byl či nebyl zvolen„ správně“ pro„ vypořádání nároků žalobce ze závazků vzniklých ze smlouvy o sdružení“, ale zabýval se stavěním promlčecí doby podle § 402 obch. zák.; konkrétně zda uplatnění práva u soudu může způsobit stavení promlčecí doby u práva obsahově odlišného, které žalobce později uplatnil na základě odlišných skutkových tvrzení a které je vymezeno odlišným žalobním petitem s tím, že uplatněním práva na„ vypořádání" závazků spojených s činností zaniklého sdružení žalobou dne 28. listopadu 2013, nemohlo dojít ke stavení promlčecí doby ohledně nároku žalobce na vydání bezdůvodného obohacení po ostatních členech sdružení z titulu toho, co žalobce na předmětné závazky uhradil, neboť se jedná o odlišné právní vztahy vymezené odlišnými soubory konkrétních subjektivních oprávnění a povinností, byť mezi týmiž účastníky … a jestliže v řešené věci soudy neshledaly překážku věci rozhodnuté, nemohly ani dospět k závěru, že první žaloba ze dne 28. listopadu 2013, kterou žalobce mimo jiné požadoval vypořádání spoluvlastnictví závazků souvisejících s činností sdružení, způsobila stavení promlčecí doby pro nároky, které žalobce uplatnil v nyní probíhajícím řízení z titulu bezdůvodného obohacení.

53. Na závěr soud uvádí, že pokud žalobce odkazuje na rozhodnutí NS v Brně [spisová značka], pak nelze přisvědčit žalobci, že předmětné rozhodnutí dopadá na projednávanou věc, resp. rozhodnutí podepsaného soudu je zcela v souladu s citovaným rozhodnutím, když odstavec v návrhu žalobcem citovaný je zcela izolovaně vyjmut z kontextu rozhodnutí.

54. Rovněž pokud jde o odkaz žalobce na rozhodnutí NS v Brně [spisová značka], pak nelze přisvědčit žalobci, že předmětné rozhodnutí dopadá na projednávanou věc, resp. rozhodnutí podepsaného soudu je zcela v souladu s citovaným rozhodnutím, když odstavec v návrhu žalobcem citovaný je zcela izolovaně vyjmut z kontextu rozhodnutí.

55. S ohledem na shora uvedené soudu nezbylo, než žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

56. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení není soud vázán návrhem (§151odst. 1 o.s.ř.) a náhrada nákladů řízení, včetně náhrady nákladů řízení mezi účastníky, je kogentně upravena v ustanoveních § 142 až 151 o.s.ř. (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16.11.2000, sp.zn. 3 Cmo 243/99, uveřejněné v časopise Soudní rozhledy č. 3/2001 na str. 78 nebo usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 26.5.2010, sp.zn. II. ÚS 1103/10, dostupné na internetových stránkách http:// nalus.usoud.cz). Podle § 142 odst. 1 věty prvé občanského soudního řádu, soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

57. Dle názoru Ústavního soudu prezentovaného v rozhodnutí III.ÚS 2985/14, právo žalující strany domáhat se svého nároku u soudu a využít k tomu služeb advokáta nezbavují obecný soud povinnosti brát na zřetel všechny relevantní okolnosti pro posouzení výše účelně vynaložených nákladů žalobce při vymáhání pohledávky, a že relevantní okolnosti je třeba vyhodnotit ústavně konformním způsobem, tedy racionálně a srozumitelně, s respektem k výkladu provedeným Ústavním soudem ohledně posuzování výše účelně vynaložených nákladů řízení.

58. Jelikož ve věci byl žalobce zcela neúspěšný a žalovaný byl zcela úspěšný, přiznal soud žalovanému vůči žalobci právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši, jež sestává z nákladů právního zastoupení za 5 úkonů právní služby á 12 860 Kč dle § 7 vyhl. 177/1996 Sb., a 5x režijního paušálu á 300,00 Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. 177/1996 Sb., za převzetí a seznámení s věcí, odpor a vyjádření ve věci samé ze dne 22.6.2020, za účast při jednání dne 30.9.2020, dne 26.2.2021 a dne 9.4.2021, a dále 21% DPH dle § 137 odst. 3 občanského soudního řádu ve výši 13 818 Kč, celkem je tedy žalobce povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů částku 79 618 Kč.

59. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalobci třídenní dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.

60. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalobce povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalovaného.

61. Pokud jde o náhradu nákladů řízení vedlejšího účastníka, pak soud přiznal vedlejšímu účastníku 4 x paušální náhradu á 300,00 Kč dle § 1, 2 a 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., a to za vyjádření ve věci samé ze dne 8.9.2020 a za účast při jednání soudu dne 30.9.2020, dne 26.2.2021 a dne 9.4.2021, a cestovné v celkové výši 540 Kč, celkem je tedy žalobce povinen zaplatit vedl. účastníkovi na náhradu nákladů řízení nezastoupeného účastníka ve výši 1 740 Kč.

62. Pokud jde o vedlejším účastníkem uplatněné další náklady za přípravu k jednání, pak takový úkon soud neshledal důvodným a pokud jde o cestovné vedlejšího účastníka, dle § 30 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, se účastníku hradí skutečné, účelné a hospodárné cestovní výdaje veřejným hromadným dopravním prostředkem. Pokud s předchozím souhlasem soudu použil účastník vlastního motorového vozidla, poskytne se mu náhrada podle zvláštního právního předpisu.

63. Vedlejší účastník nepožádal soud o udělení souhlasu s použitím vozidla, náleží mu proto cestovní výdaje odpovídající cestovnému veřejným hromadným dopravním prostředkem, v daném případě autobusem BusLine, s tarifem na trase [obec] – [obec] 90 Kč jednosměrné jízdné.

Poučení