15 C 388/2024 - 102

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní JUDr. Barborou Hněvkovskou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o vydání bezdůvodného obohacení 41 346,41 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 41 346,41 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 41 346,41 Kč od 27. 9. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 24 973,30 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 11. 12. 2024 domáhala zaplacení žalované částky z titulu bezdůvodného obohacení. Uvedla, že je ve věci aktivně legitimována z titulu smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené dne 27. 11. 2024 s panem [jméno FO], r. č. [RČ], bytem [adresa], jakožto postupitelem (dále jen „Postupitel”). Postoupení pohledávky bylo žalované Postupitelem oznámeno dne 4. 12. 2024. Právní předchůdkyně žalované, společnost [právnická osoba]., IČO: [IČO] (dále jen „Právní předchůdkyně“), jakožto úvěrující, uzavřela s Postupitelem, jakožto úvěrovaným, dne 20. 7. 2010 Smlouvu o úvěru č. 820104911 a téhož dne i rozhodčí smlouvu, v níž bylo ujednáno, že veškeré spory budou řešeny v jednoinstančním rozhodčím řízení. Na základě úvěrové smlouvy poskytla Právní předchůdkyně Postupiteli částku ve výši 15 000 Kč, za poplatek 9 375 Kč, tj. celková částka splatná Postupitelem měla být 24 375 Kč, splatná ve 13 měsících. Úroková sazba překračovala 93 % p. a., když úrok činil (dle výpočtu žalobkyně, protože ve smlouvě uveden vůbec nebyl) 93,37 % p. a. a RPSN činilo 199,70 %. Protože Postupitel nesplácel řádně a včas, došlo k prodlení, v důsledku čehož Právní předchůdkyně zahájila vůči Postupiteli rozhodčí řízení, které skončilo vydáním rozhodčího nálezu rozhodce [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 20. 3. 2012 č. j. [č. účtu] (dále též „Rozhodčí nález“). Na základě Rozhodčího nálezu byla Postupiteli uložena povinnost zaplatit Právní předchůdkyni nejen částku, která mu byla v rámci úvěru reálně poskytnuta, ale rovněž excesivní úroky a řadu nepřiměřených smluvních pokut, jakož i náklady rozhodčího řízení. Protože Postupitel přiznaný nárok neuhradil, Právní předchůdkyně zahájila vůči Postupiteli exekuční řízení, které bylo vedeno soudním exekutorem Mgr. [jméno FO], [adresa] a to pod sp. zn. 101 EX 10174/12 (dále též „Exekuční řízení“). V průběhu Exekučního řízení došlo ex lege k procesnímu nástupnictví, a to nejdříve na společnost [právnická osoba]., která následně zanikla a na její místo vstoupila do řízení žalovaná jakožto právní nástupce. Postupitel podal dne 19. 8. 2021 prostřednictvím exekučního soudu návrh na zastavení exekuce, přičemž exekuční řízení bylo vůči Postupiteli zastaveno na základě usnesení Okresního soudu v České ze dne 15. 9. 2022 č. j. 51 EXE 3237/2013-78, a to z důvodu absolutní neplatnosti rozhodčí doložky, když rozhodce neměl pravomoc spor rozhodovat ani vydat Rozhodčí nález. V průběhu Exekučního řízení však soudní exekutor již vymohl a vyplatil žalované jakožto oprávněné částku v celkové výši 61 378,94 Kč. Postupitel navíc ještě před zahájením Exekučního řízení uhradil na Úvěrovou smlouvu částku ve výši 6 875 Kč. Postupitel tedy uhradil před zahájením Exekučního řízení a následně v jeho průběhu částku v celkové výši 68 253,94 Kč, ačkoliv reálně obdržel částku ve výši 14 550 Kč. Exekuční řízení bylo dle žalobkyně vedeno na základě nicotného exekučního titulu vydaného na základě absolutně neplatné rozhodčí doložky a absolutně neplatné Úvěrové smlouvy, a to pro rozpor s dobrými mravy, spočívajícími v nastavení excesivního úroku, který v daném případě činil 93,37 % p. a., nezkoumání úvěruschopnosti před uzavřením Úvěrové smlouvy, i v nepřiměřených smluvních sankcí uvedených ve Smluvních ujednáních. S ohledem na výše uvedené žalobkyně uplatňuje nárok na vydání bezdůvodného obohacení, které představuje rozdíl mezi tím, co bylo žalované celkově vyplaceno, tj. 68 253,94 Kč Kč, a tím, co jí po právu skutečně náleží - částka 14 550 Kč představující jistinu poskytnutého úvěru a částka 12 357,53 Kč představující zákonný úrok z prodlení z částky 14 550 Kč ve výši 7,75 % p. a. ode dne 21. 7. 2010 do 2. 7. 2021. Celkově je tak žalovaná oprávněna si z vyplaceného plnění ponechat částku 26 907,53 Kč.

2. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že nárok uplatněný žalobou neuznává, a to ani z části, navrhla žalobu zamítnout. Předmětná úvěrová smlouva je platná, když podmínky v ní sjednané nejsou nijak nepřiměřené ani v rozporu s dobrými mravy, ani stran posouzení úvěruschopnosti nedošlo k žádnému porušení povinnosti na straně poskytovatele úvěru. Pro případ, že by soud pohlížel na sjednanou Smlouvu jako na neplatnou s nutností řešit otázku vydání bezdůvodného obohacení, vznesla žalovaná námitku promlčení celého žalobou uplatněného nároku, neboť pokud pro každou provedenou dílčí platbu běží samostatná promlčecí subjektivní dvouletá lhůta a žaloba byla podána 11. 12. 2024, jsou promlčeny všechny platby provedené do dne 11. 12. 2022, tj. veškeré provedené platby.

3. V řízení bylo provedeno dokazování listinnými důkazy, které navrhli a předložili účastníci řízení (ustanovení § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, [dále jen „o.s.ř.“] ve spojení s ustanovením § 129 odst. 1 o.s.ř.). Po provedeném dokazování učinil soud za použití ustanovení § 132 o.s.ř. tento závěr o skutkovém stavu:

4. Na základě projektu fúze sloučením ze dne 7. 10. 2020 došlo k fúzi sloučením zanikajících společností [právnická osoba]., se sídlem [adresa], identifikační číslo [IČO], [právnická osoba]., se sídlem [adresa], identifikační číslo [IČO], [právnická osoba]., se sídlem [adresa], identifikační číslo [IČO], a [právnická osoba]., se sídlem [adresa], PSČ 15500, identifikační číslo [IČO], s nástupnickou společností [Jméno žalované]., se sídlem [adresa], identifikační číslo [IČO žalované], když na základě fúze sloučením došlo k zániku zanikajících společností [právnická osoba]., [právnická osoba]., [právnická osoba]. a [právnická osoba]. a přechodu veškerého jejich jmění na nástupnickou společnost [Jméno žalované]. s rozhodným dnem 1. 1. 2020 (zjištěno z úplného výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 24804, na č. l. 8 spisu).

5. Právní předchůdce žalované společnost [právnická osoba]., IČO: [IČO], jako „Věřitel“ a právní předchůdce žalobkyně pan [jméno FO], r. č. [RČ], bytem [adresa], dále také jako „Dlužník“, uzavřeli dne 20. 7. 2010 Smlouvu o úvěru č. 820104911, na základě které se věřitel zavázal poskytnout dlužníkovi úvěr v částce 15 000 Kč, za úplatu 9 375 Kč a dále úrok ve výši 20 % z jistiny za období, na které byl úvěr poskytnut (dále jen poplatek za správu úvěru, jež zahrnuje jak úplatu, tak sjednaný úrok); výše měsíčního poplatku činila 722 Kč; dlužník potvrdil převzetí hotovosti svým podpisem na Smlouvě; dlužník se dále zavázal zaplatit věřiteli administrativní poplatek ve výši 3 % z jistiny, tj. částku 450 Kč, splatnou při výplatě úvěru. Dlužník se tak zavázal zaplatit věřiteli jistinu ve výši 15 000 Kč a úrok a úplatu ve výši 9 375 Kč, tj. celkem 24 375 Kč, v 13-ti měsíčních splátkách po 1 875 Kč, vždy k 20. dni v měsíci. Dlužník uvedl, že pracuje jako systémový administrátor u zaměstnavatele [právnická osoba], a.s., s čistým měsíčním příjmem ve výši 22 000 Kč, žije v pronajatém bytě a jeho měsíční výdaje činí 9 000 Kč. Nedílnou součásti dané Smlouvy o úvěru byly rovněž Obchodní podmínky, dle kterých činí RPSN v případě splatnosti úvěru na 13 měsíců 199,7 %; dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši měsíčního poplatku za správu úvěru pro případ, že dlužník nesplní svůj závazek řádného splácení úvěru, a to za každý započatý kalendářní měsíc prodlení až do zaplacení jistiny včetně poplatku za správu úvěru a zákonný úrok z prodlení; dále s tím, že je dlužník povinen uhradit paušální náhradu nákladů vynaložených věřitelem v souvislosti s vymáháním dlužné částky ve výši 20 % z poskytnutého úvěru, nejméně však 2 000 Kč, jež po dohodě smluvních stran nepodléhá vyúčtování (zjištěno ze Smlouvy o úvěru č. 820104911 na č. l. 70 spisu).

6. Právní předchůdce žalované společnost [právnická osoba]., IČO: [IČO], jako „Věřitel“ a právní předchůdce žalobkyně pan [jméno FO], r. č. [RČ], bytem [adresa], dále také jako „Dlužník“, uzavřeli dne 20. 7. 2010 rozhodčí smlouvu, kterou se výslovně dohodly, že veškeré majetkové spory vzniklé v souvislosti s úvěrovou smlouvou č. 820104911 uzavřenou dne 20. 7. 2010 budou rozhodovány v rozhodčím řízení s vyloučením pravomoci obecných soudů s tím, že spor bude projednávat a rozhodovat jeden rozhodce vždy určený a jmenovaný [právnická osoba]., IČO: [IČO], vybraný ze seznamu rozhodců uvedených v rozhodčí smlouvě (zjištěno z rozhodčí smlouvy na č. l. 71 spisu).

7. Dne 20. 3. 2012 rozhodl rozhodce [tituly před jménem] [jméno FO] o návrhu žalobce [právnická osoba]. proti žalovanému [jméno FO] tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci jistinu ve výši 17 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % p. a. z dlužné jistiny od 30. 10. 2010 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozhodčího nálezu (výrok I.), smluvní pokutu ve výši 722 Kč za každý započatý měsíc prodlení od října 2010 do prosince 2011, a to do tří dnů od právní moci rozhodčího nálezu (výrok II.), částku 3 000 Kč do tří dnů od právní moci rozhodčího nálezu (výrok III.) a náhradu nákladů řízení ve výši 15 720 Kč (výrok IV.). Rozhodčí nález nabyl právní moci dne 18. 4. 2012, vykonatelnost 24. 4. 2024 (zjištěno z rozhodčího nálezu č. 11943/2011 na č. l. 17 spisu).

8. Na základě exekučního titulu – rozhodčího nálezu č. 11943/2011 bylo proti povinnému [jméno FO] vedeno pověřeným soudním exekutorem [tituly před jménem] [jméno FO], Exekutorský úřad [adresa], exekuční řízení. Návrhem ze dne 19. 8. 2021 povinný navrhl odklad a zastavení exekuce z důvodu, že exekuce je vedena protiprávně na základě nezpůsobilého exekučního titulu (zjištěno z návrhu na zastavení exekuce na č. l. 81-85 spisu).

9. Usnesením Okresního soudu v [adresa] ze dne 15. 9. 2022, č. j. 51 EXE 3237/2013-78, byla exekuce na majetek povinného [jméno FO] zastavena (výrok I.) a oprávněné byla uložena povinnost zaplatit povinnému náhradu nákladů řízení ve výši 10 055,10 Kč. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 1. 11. 2022. K zastavení exekuce došlo z důvodu nezpůsobilého exekučního titulu podle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř., tj. z důvodu nedostatku pravomoci rozhodce věc rozhodnout. Důvodností dalších námitek povinného se soud nezabýval (zjištěno z usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne 15. 9. 2022, č. j. 51 EXE 3237/2013-78 na č. l. 10-12 spisu). 10. [jméno FO], r. č. [RČ], bytem [adresa], jako postupitel a žalobkyně jako postupník, uzavřely dne 27. 11. 2024 Smlouvu o postoupení pohledávky, na základě které postupitel postoupil žalobkyni svou pohledávku vůči dlužníku [Jméno žalované]., IČO: [IČO žalované], ve výši 41 346,41 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení a všemi ostatními právy s ní souvisejícími, která vznikla postupiteli za dlužníkem z titulu bezdůvodného obohacení v důsledku vyplacení plnění vymoženého před a v průběhu exekučního řízení vedeného soudním exekutorem [tituly před jménem] [jméno FO], Exekutorský úřad [adresa], pod sp. zn. 101 EX 10174/12, na základě nezpůsobilého exekučního titulu. Postoupení pohledávky bylo žalované řádně oznámeno (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávky a oznámení postoupení pohledávky ze dne 4. 12. 2024 na č. l. 13-15 spisu).

11. K 23. 7. 2024 bylo v exekučním řízení EX 10174/12 vymoženo celkem 61 738,94 Kč (zjištěno z výpisu z exekučního spisu na č. l. 21 spisu).

12. Dopisem ze dne 12. 9. 2024 vyzvala žalobkyně žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 41 346,41 Kč. Žalovaná v reakci na výzvu žalobkyni sdělila, že exekuční výtěžky v celkové výši 61 378,94 Kč byly v plné výši použity na hradu závazku dlužníka vyplývajícího ze Smlouvy o úvěru č. 820104911 (zjištěno z dopisu na č. l. 9 a sdělení na č. l. 16 spisu).

13. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

14. Aktivní legitimace žalobkyně je dána Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 27. 11. 2024 uzavřenou s [jméno FO]. Pasivní legitimace žalobkyně vyplývá z právního nástupnictví Právní předchůdce žalobkyně, když v průběhu Exekučního řízení došlo ex lege k procesnímu nástupnictví, a to nejdříve na společnost [právnická osoba]., která následně zanikla a na její místo vstoupila do řízení žalovaná jakožto její právní nástupce.

15. Právní předchůdce žalované společnost [právnická osoba]. a právní předchůdce žalobkyně pan [jméno FO], uzavřeli dne 20. 7. 2010 Smlouvu o úvěru č. 820104911, na základě které právní předchůdkyně žalované poskytla právnímu předchůdci žalobkyně úvěr ve výši 15 000 Kč, přičemž reálně mu byla vyplacena při podpisu úvěrové smlouvy v hotovosti po odečtení administrativního poplatku částka 14 550 Kč. Poskytnutou částku se právní předchůdce žalobkyně zavázal vrátit spolu s poplatkem za správu úvěru zahrnujícího jak úplatu, tak sjednaný úrok, ve 13-ti měsíčních splátkách po 1 875 Kč, tj. celkem částku 24 375 Kč, což znamená RPSN 96,1 %. Zároveň se smlouvou o úvěru uzavřel právní předchůdce žalobkyně s právní předchůdkyní žalované rozhodčí smlouvu, kterou se strany výslovně dohodly, že veškeré majetkové spory vzniklé v souvislosti s úvěrovou smlouvou budou rozhodovány v rozhodčím řízení s vyloučením pravomoci obecných soudů. Protože právní předchůdce žalobkyně nesplácel úvěr řádně a včas, byl na návrh právní předchůdkyně žalované dne 20. 3. 2012 vydán rozhodcem [tituly před jménem] [jméno FO] rozhodčí nález, na základě kterého bylo následně zahájeno exekuční řízení, ve kterém byla exekutorem [jméno FO], Exekutorský úřad [adresa], vymožena částka ve výši 61 738,94 Kč. Usnesením Okresního soudu v České Lípě ze dne 15. 9. 2022, č. j. 51 EXE 3237/2013-78, byla exekuce na majetek povinného [jméno FO] zastavena z důvodu nezpůsobilého exekučního titulu podle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř., tj. z důvodu nedostatku pravomoci rozhodce věc rozhodnout.

16. Účastníci učinili nesporným, že před zahájením exekučního řízení a následně v jeho průběhu byla uhrazena celkem částka 68 253,94 Kč.

17. S ohledem na shora uvedené bylo předmětem tohoto řízení posouzení, zda úvěrová smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalované a právním předchůdcem žalobkyně je platným hmotněprávním titulem, nebo je tato smlouva neplatná z důvodu rozporu s dobrými mravy a žalovaná je tak povinna vrátit částku 41 346,41 Kč kterou obdržela jako přímé plnění na tuto smlouvu a následně i v exekučním řízení, z titulu bezdůvodného obohacení.

18. Poměr mezi účastníky soud posoudil podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník účinného do 31. 12. 2013, (dále jen „obch. zák.“) a podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinného do 31. 12. 2013, (dále jen „ObčZ.“), a to s ohledem na § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).

19. Podle ustanovení § 39 ObčZ je neplatný právní úkon, který se svým obsahem nebo účelem příčí dobrým mravům 20. Podle § 497 obch. zák. se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Podle § 397 obch. zák. nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky.

22. Dne 20. 7. 2010 uzavřela právní předchůdkyně žalované, společnost [právnická osoba]., jako věřitel, s Postupitelem, jako dlužníkem, Smlouvu o úvěru č. 820104911. Na základě této smlouvy byl Postupiteli poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč. Při podpisu smlouvy byl Postupiteli odečten administrativní poplatek ve výši 450 Kč, takže reálně mu byla v hotovosti vyplacena částka 14 550 Kč. Postupitel se zavázal vrátit celkovou částku 24 375 Kč, a to ve 13-ti měsíčních splátkách po 1 875 Kč. Celkové náklady úvěru (označené jako „úplata“ a „úrok“) tak činily 9 375 Kč. Ačkoliv úroková sazba nebyla ve smlouvě explicitně vyčíslena, z poměru jistiny a celkové splatné částky vyplývá, že roční úroková sazba činila 93,37 % p.a. Dle obchodních podmínek, které tvořily nedílnou součást smlouvy, činila roční procentní sazba nákladů (RPSN) 199,70 %. Smlouva dále obsahovala sankční ujednání, konkrétně smluvní pokutu ve výši měsíčního poplatku za správu úvěru (722 Kč) za každý započatý měsíc prodlení a paušální náhradu nákladů na vymáhání ve výši 20 % z poskytnutého úvěru, nejméně však 2 000 Kč.

23. Posouzení úvěruschopnosti souladu uzavřené smlouvy s dobrými mravy. Ve Smlouvě o úvěru právní předchůdce žalobkyně uvedl, že je zaměstnán u společnosti [právnická osoba], a.s., jako systémový administrátor s čistým měsíčním příjmem 22 000 Kč a jeho měsíční výdaje činí 9 000 Kč. Z provedeného dokazování nevyplynulo, a žalovaná ani netvrdila, že by její právní předchůdkyně tyto údaje jakýmkoli způsobem ověřovala, například vyžádáním si potvrzení o příjmu, výpisů z bankovního účtu či jiných relevantních podkladů. Posouzení schopnosti splácet úvěr tak bylo založeno výhradně na ničím nepodloženém tvrzení. Neplatný je právní úkon, který se svým obsahem nebo účelem příčí dobrým mravům - § 39 ObčZ. Pojem „dobré mravy“ není zákonem definován, avšak ustálená soudní praxe jej vykládá jako souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Ustanovení § 39 ObčZ tak představuje korektiv smluvní svobody, který brání tomu, aby výkon práv vedl k výsledkům, které jsou zjevně nespravedlivé a v rozporu se základními hodnotami právního řádu. V posuzovaném případě byla sjednána roční úroková sazba ve výši 93,37 % a RPSN ve výši 199,70 %. Tyto hodnoty se zcela vymykají běžným podmínkám, za jakých byly spotřebitelské úvěry poskytovány v roce 2010, a to i v segmentu nebankovních poskytovatelů. Zjevný a hrubý nepoměr mezi plněním věřitele (poskytnutí částky 14 550 Kč) a protiplněním dlužníka (povinnost vrátit za 13 měsíců částku 24 375 Kč) nelze považovat za legitimní odměnu za poskytnuté finanční prostředky, nýbrž za zneužití slabšího postavení spotřebitele. Tento závěr je navíc posílen celkovým kontextem smluvního ujednání. Extrémně vysoká cena úvěru byla zkombinována s dalšími nepřiměřenými sankcemi (smluvní pokuta, paušální náhrada nákladů) a s rozhodčí doložkou, která se později ukázala být absolutně neplatná a jejímž primárním účelem bylo ztížit spotřebiteli přístup k ochraně ze strany obecných soudů. Tato kombinace prvků svědčí o systematickém nastavení obchodního modelu, který není založen na férovém smluvním vztahu, ale na maximalizaci zisku na úkor spotřebitele, a to i za cenu jeho možného předlužení. Takové jednání se svým obsahem i účelem zjevně příčí dobrým mravům. Jelikož se ujednání o ceně úvěru týká podstatné náležitosti smlouvy, která determinuje její celkový charakter, je neplatná celá Smlouva o úvěru. Jedná se o neplatnost absolutní, která působí od samého počátku (ex tunc). I před nabytím účinnosti zákona č. 145/2010 Sb., který explicitně zakotvil povinnost věřitele posuzovat úvěruschopnost spotřebitele, platilo, že subjekt, který podniká v oblasti poskytování finančních služeb, je povinen postupovat s odbornou péčí. Tento požadavek vyplývá z obecných zásad soukromého práva a z podstaty podnikání, které se dotýká finanční stability spotřebitelů. Zákon č. 145/2010 Sb. tak v tomto ohledu nepředstavoval revoluční změnu, ale spíše kodifikoval a formalizoval standardy odpovědného chování, které byly od poctivého věřitele očekávány již dříve. Smlouva o úvěru byla uzavřena dne 20. 7. 2010, tedy v době, kdy zákon č. 145/2010 Sb. byl již vyhlášen ve Sbírce zákonů (dne 20. 5. 2010) a jeho účinnost byla stanovena na 1. 1. 2011. Profesionální poskytovatel úvěrů si musel být vědom blížící se změny legislativy a zpřísnění standardů. Vědomé poskytnutí vysoce rizikového úvěru s RPSN 199,70 % bez jakéhokoli ověření schopnosti dlužníka jej splácet, a to pouhým spolehnutím se na jeho tvrzení, je v tomto kontextu projevem hrubého zanedbání odborné péče a snahou využít poslední okamžiky před účinností přísnější regulace. Takový postup je v příkrém rozporu s principem prevence předlužování a ochrany spotřebitele, což jsou hodnoty chráněné dobrými mravy. Soud proto dospěl k závěru, že i nedostatečné posouzení úvěruschopnosti Postupitele je dalším důvodem, který v souhrnu s ostatními okolnostmi vede k závěru o absolutní neplatnosti Smlouvy o úvěru pro rozpor s dobrými mravy dle § 39 ObčZ.

24. Jelikož je Smlouva o úvěru absolutně neplatná od samého počátku, nevznikl platný právní důvod pro plnění, která si strany na jejím základě poskytly. Podle § 457 ve spojení s § 451 ObčZ je v takovém případě každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle neplatné smlouvy dostal. Věřitel poskytl dlužníkovi částku 14 550 Kč, dlužník věřiteli uhradil celkem 68 253,94 Kč. Na straně žalované (resp. jejích právních předchůdců) tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 53 703,94 Kč. Žalobkyně se však domáhá zaplacení pouze částky 41 346,41 Kč, čímž zohlednila nárok žalované na zákonné úroky z prodlení z poskytnuté jistiny. Vzhledem k tomu, že soud je vázán žalobním návrhem a nemůže přiznat více, než čeho se žalobkyně domáhá (§ 153 odst. 2 o.s.ř.), a jelikož uplatněný nárok je nižší než celkové bezdůvodné obohacení, je žaloba v plném rozsahu důvodná.

25. Žalovaná v řízení vznesla námitku promlčení s argumentem, že promlčecí lhůta běžela od každé jednotlivé platby. Tento právní názor je však nesprávný a v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, konkrétně s rozsudkem ze dne 26. 10. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1124/2023. Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí jednoznačně judikoval, že právo na vydání bezdůvodného obohacení, které vzniklo plněním vymoženým v exekučním řízení, jež bylo následně zastaveno pro nezpůsobilý exekuční titul, se nemůže začít promlčovat dříve, než rozhodnutí o zastavení exekuce nabude právní moci. Důvodem je skutečnost, že po dobu trvání exekučního řízení existuje procesní právní důvod, pro který oprávněný vymožené plnění drží. Teprve právní mocí usnesení o zastavení exekuce tento procesní titul odpadá a ochuzený (povinný) se s právní jistotou dozvídá, že plnění bylo přijato bez právního důvodu. Od tohoto okamžiku může své právo na vrácení plnění úspěšně uplatnit u soudu a začíná mu běžet subjektivní promlčecí lhůta. Opačný výklad by vedl k absurdní a nespravedlivé situaci. Dlužník by musel podat žalobu na vydání bezdůvodného obohacení ještě v průběhu exekuce, avšak taková žaloba by byla s největší pravděpodobností zamítnuta jako předčasná, neboť by stále existoval formálně vykonatelný exekuční titul. V projednávané věci nabylo usnesení o zastavení exekuce právní moci dne 1. 11. 2022. Tímto dnem tedy začala běžet promlčecí lhůta k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení. Žaloba byla podána dne 11. 12. 2024, tedy včas před uplynutím čtyřleté promlčecí lhůty. Námitka promlčení vznesená žalovanou je proto zcela nedůvodná.

26. Na základě výše uvedeného skutkového stavu, provedených důkazů a právního posouzení věci, dospěl soud k závěru, že Smlouva o úvěru ze dne 20. 7. 2010 je pro rozpor s dobrými mravy podle § 39 ObčZ absolutně neplatná. V důsledku plnění na základě této neplatné smlouvy vzniklo na straně žalované bezdůvodné obohacení, které je povinna vydat právnímu nástupci původního dlužníka, tedy žalobkyni. Námitka promlčení vznesená žalovanou je nedůvodná. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku 41 346,41 Kč s příslušenstvím.

27. O příslušenství soud rozhodl podle § 1970 o. z., ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a § 573 o. z., neboť žalobkyně vyzvala žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení předžalobní výzvou ze dne 12. 9. 2024 a stanovila datum splatnosti dluhu dne 26. 9. 2024.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení poměrně úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 24 973,30 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 068 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 41 346,41 Kč sestávající z částky 2 780 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 2 780 Kč za výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 2 780 Kč za návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 2 780 Kč za písemné vyjádření dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 2 x 2 780 Kč za účast na jednání dne 18. 6. 2025 a dne 5. 8. 2025 dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. v znění účinném do 31. 12. 2024, a tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. v aktuálním znění, a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %.

29. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů („o. s. ř.“), když neshledal důvod pro její prodloužení.

Poučení