15 C 4/2023 - 122

Rubrum

Okresní soud v Karviné rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivy Hrdinové a soudců Ing. Milana Menšíka a Ing. Šárky Štibrochové v právní věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o 749 247 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci: - částku 4 788 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 1. 5. 2021 do zaplacení, - částku 34 697 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 1. 6. 2021 do zaplacení, - částku 33 516 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 1. 7. 2021 do zaplacení, - částku 34 697 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně od 1. 8. 2021 do zaplacení, - částku 34 697 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně od 1. 9. 2021 do zaplacení, - částku 34 697 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně od 1. 10. 2021 do zaplacení, - částku 34 697 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně od 1. 11. 2021 do zaplacení, - částku 33 516 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně od 1. 12. 2021 do zaplacení, - částku 33 516 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně od 1. 1. 2022 do zaplacení, - částku 34 697 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 1. 2. 2022 do zaplacení, - částku 33 516 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 1. 3. 2022 do zaplacení, - částku 31 920 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 1. 4. 2022 do zaplacení, - částku 34 697 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 1. 5. 2022 do zaplacení, - částku 35 196 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 1. 6. 2022 do zaplacení, - částku 36 432 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 1. 7. 2022 do zaplacení, - částku 36 432 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně od 1. 8. 2022 do zaplacení, - částku 35 196 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně od 1. 9. 2022 do zaplacení, - částku 36 432 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně od 1. 10. 2022 do zaplacení, - částku 36 432 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně od 1. 11. 2022 do zaplacení, - částku 35 196 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně od 1. 12. 2022 do zaplacení, - částku 30 212 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně od 1. 1. 2023 do zaplacení, - částku 2 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně od 10. 9. 2021 do zaplacení, - částku 2 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně od 10. 9. 2022 do zaplacení, - částku 4 005 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně od 23. 12. 2022 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba: - o zaplacení 6 486 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně za dobu od 1. 7. 2021 do zaplacení, - o zaplacení 10 784 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně za dobu od 23. 12. 2021 do zaplacení, - o zaplacení 10 718 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně za dobu od 1. 7. 2022 do zaplacení, - o zaplacení 6 606 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně za dobu od 23. 12. 2022 do zaplacení, - o zaplacení 8,25 % úroku z prodlení ročně z částky 4 788 Kč za dobu od 15. 4. 2021 do 30. 4. 2021, - o zaplacení 8,25 % úroku z prodlení ročně z částky 34 697 Kč za dobu od 14. 5. 2021 do 31. 5. 2021, - o zaplacení 1 181 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení ročně za dobu od 12. 6. 2021 do zaplacení, - o zaplacení 8,25 % úroku z prodlení ročně z částky 33 516 Kč za dobu od 12. 6. 2021 do 30. 6. 2021, - o zaplacení 8,50 % úroku z prodlení ročně z částky 34 697 Kč za dobu od 15. 7. 2021 do 31. 7. 2021, - o zaplacení 8,50 % úroku z prodlení ročně z částky 34 697 Kč za dobu od 13. 8. 2021 do 31. 8. 2021, - o zaplacení 8,50 % úroku z prodlení ročně z částky 34 697 Kč za dobu od 14. 9. 2021 do 30. 9. 2021, - o zaplacení 1 181 Kč s 8,50 % úrokem z prodlení ročně za dobu od 14. 10. 2021 do zaplacení, - o zaplacení 8,50 % úroku z prodlení ročně z částky 33 516 Kč za dobu od 14. 10. 2021 do 31. 10. 2021, - o zaplacení 1 181 Kč s 8,50 % úrokem z prodlení ročně za dobu od 13. 11. 2021 do zaplacení, - o zaplacení 8,50 % úroku z prodlení ročně z částky 33 516 Kč za dobu od 13. 11. 2021 do 30. 11. 2021, - o zaplacení 1 181 Kč s 8,50 % úrokem z prodlení ročně za dobu od 14. 12. 2021 do zaplacení, - o zaplacení 8,50 % úroku z prodlení ročně z částky 33 516 Kč za dobu od 14. 12. 2021 do 31. 12. 2021, - o zaplacení 11,75 % úroku z prodlení ročně z částky 34 697 Kč za dobu od 14. 1. 2022 do 31. 1. 2022, - o zaplacení 1 181 Kč s 11,75 % úrokem z prodlení ročně za dobu od 12. 2. 2022 do zaplacení, - o zaplacení 11,75 % úroku z prodlení ročně z částky 33 516 Kč za dobu od 12. 2. 2022 do 28. 2. 2022, - o zaplacení 2 777 Kč s 11,75 % úrokem z prodlení ročně za dobu od 12. 3. 2022 do zaplacení, - o zaplacení 11,75 % úroku z prodlení ročně z částky 31 920 Kč za dobu od 12. 3. 2022 do 31. 3. 2022, - o zaplacení 11,75 % úroku z prodlení ročně z částky 34 697 Kč za dobu od 14. 4. 2022 do 30. 4. 2022, - o zaplacení 1 236 Kč s 11,75 % úrokem z prodlení ročně za dobu od 13. 5. 2022 do zaplacení, - o zaplacení 11,75 % úroku z prodlení ročně z částky 35 196 Kč za dobu od 13. 5. 2022 do 31. 5. 2022, - o zaplacení 11,75 % úroku z prodlení ročně z částky 36 432 Kč za dobu od 14. 6. 2022 do 30. 6. 2022, - o zaplacení 15,00 % úroku z prodlení ročně z částky 36 432 Kč za dobu od 14. 7. 2022 do 31. 7. 2022, - o zaplacení 1 236 Kč s 15,00 % úrokem z prodlení za dobu od 12. 8. 2022 do zaplacení, - o zaplacení 15,00 % úroku z prodlení ročně z částky 35 196 Kč za dobu od 12. 8. 2022 do 31. 8. 2022, - o zaplacení 15,00 % úroku z prodlení ročně z částky 36 432 Kč za dobu od 14. 9. 2022 do 30. 9. 2022, - o zaplacení 15,00 % úroku z prodlení ročně z částky 36 432 Kč za dobu od 14. 10. 2022 do 31. 10. 2022, - o zaplacení 1 236 Kč s 15,00 % úrokem z prodlení ročně za dobu od 12. 11. 2022 do zaplacení, - o zaplacení 15,00 % úroku z prodlení ročně z částky 35 196 Kč za dobu od 12. 11. 2022 do 30. 11. 2022, - o zaplacení 15,00 % úroku z prodlení ročně z částky 30 212 Kč za dobu od 14. 12. 2022 do 31. 12. 2022, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 163 925 Kč k rukám [Jméno advokátky], advokátky se sídlem v [adresa]/119D, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se svou žalobou (postupně změněnou se souhlasem soudu) po žalovaném domáhal zaplacení částky: - 4 788 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 15. 4. 2021 do zaplacení, - 34 697 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 14. 5. 2021 do zaplacení; - 34 697 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 12. 6. 2021 do zaplacení; - 34 697 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 15. 7. 2021 do zaplacení; - 34 697 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 13. 8. 2021 do zaplacení; - 34 697 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 14. 9. 2021 do zaplacení; - 34 697 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 14. 10. 2021 do zaplacení; - 34 697 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 13. 11. 2021 do zaplacení; - 34 697 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 14. 12. 2021 do zaplacení; - 34 697 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 14. 1. 2022 do zaplacení; - 34 697 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 12. 2. 2022 do zaplacení - 34 697 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 12. 3. 2022 do zaplacení; - 34 697 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 14. 4. 2022 do zaplacení; - 36 432 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 13. 5. 2022 do zaplacení; - 36 432 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 14. 6. 2022 do zaplacení; - 36 432 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 14. 7. 2022 do zaplacení; - 36 432 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 12. 8. 2022 do zaplacení; - 36 432 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 14. 9. 2022 do zaplacení; - 36 432 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 14. 10. 2022 do zaplacení; - 36 432 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 12. 11. 2022 do zaplacení - 33 322 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 14. 12. 2022 do zaplacení, (jako náhrady mzdy za jednotlivé kalendářní měsíce od 28.3.2021 do 30. 11. 2022), dále požadoval zaplacení částky: - 6 486 Kč s zákonným úrokem z prodlení od 1.7.2021 do zaplacení jako přídavku na dovolenou za rok 2021, - 10 784 Kč s zákonným úrokem z prodlení za dobu od 23.12.2021 do zaplacení jako přídavku na Vánoce 2021, -10 718 Kč s zákonným úrokem z prodlení od 1.7.2022 do zaplacení jako přídavku na dovolenou na rok 2022, -10 611 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 23.12.2022 do zaplacení jako přídavku na Vánoce 2022, - 2 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 10. 9. 2021 do zaplacení jako věrnostní přídavek horníků za hornický rok 2021, - 2 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 10. 9. 2022 do zaplacení jako věrnostní přídavek horníků za hornický rok 2022.

2. Žalobce žalobu odůvodnil zejména tím, že pracoval u společnosti [právnická osoba]. (a jejích právních předchůdců) jako logistik od roku 1986. Tato společnost uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o koupi části závodu, na jejímž základě s účinností od 1. 1. 2021 přešla práva a povinnosti z pracovního vztahu žalobce na žalovaného. Ač je žalovaný od 1. 1. 2021 zaměstnavatelem žalobce, žalovaný mu nevyplatil mzdu ani náhradu mzdy za dobu od 28. 3. 2021 do 31. 12. 2022 a dále mu nezaplatil nároky plynoucí z kolektivní smlouvy (přídavky na Vánoce a přídavky na dovolenou) ani věrnostní přídavek [Anonymizováno].

3. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby s odůvodněním, že žalobce se v řízení před Okresním soudem v Karviné sp. zn. 25 C 123/2021 domáhal vůči žalobci určení podle § 80 o. s. ř., že rozvázání pracovního poměru výpovědí ze strany společnosti [právnická osoba]. ze dne 29. 3. 2021 je neplatné. Okresní soud rozsudkem č. j. 25 C 123/2021-71 ze dne 25. 4. 2022 žalobě vyhověl. V odvolacím řízení žalobce změnil žalobu a navrhl, aby bylo určeno, že pracovní poměr mezi žalobcem a žalovaným trvá. Krajský soud v Ostravě návrhu na změnu žaloby vyhověl a rozsudkem ze dne 29. 11. 2022, č. j. 16 Co 184/2022-110, určil, že pracovní poměr žalobce u žalovaného trvá. Vzhledem k výše uvedenému je za okamžik, od kterého náleží žalobci náhrada mzdy podle § 69 odst. 1 zákoníku práce, třeba považovat vyhlášení usnesení, kterým Krajský soud v Ostravě připustil změnu žaloby. Žalovaný zaplatil žalobci náhradu mzdy za 29. a 30. listopad 2022 ve výši 3 110 Kč s úrokem z prodlení ve výši 125,25 Kč, dále náhradu mzdy za prosinec 2022 ve výši 34 123 Kč s úrokem z prodlení ve výši 956,09 Kč a přídavek na Vánoce za rok 2022 ve výši 202 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 Kč; ve zbytku je žaloba z výše uvedených důvodů neopodstatněná.

4. Z hlediska skutkového stavu soud prvního stupně z pracovní smlouvy uzavřené mezi [Anonymizováno] [adresa] (jako právním předchůdcem [právnická osoba].) zjistil, že pracovní poměr žalobce u této společnosti vznikl dne 4. 2. 1986 a podle dodatku k této pracovní smlouvě uzavřeného dne 22. 1. 2020 žalobce pracoval od 1. 1. 2020 u [právnická osoba]., na [adresa] jako logistik. Z rozsudku Krajského soudu v Ostravě, č. j. 16 Co 184/2022-110, ze dne 29. 11. 2022 a rozsudku Okresního soudu v Karviné, čj. 25 C 123/2021– 71, ze dne 25. 4. 2022, soud zjistil, že dopisem ze dne 29. 3. 2021 společnost [právnická osoba]. oznámila žalobci, že s ním rozvazuje pracovní poměr výpovědí podle § 52 písm. c) zákoníku práce z důvodu snížení stavů technickohospodářských zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce.

5. Žalobce se v soudním řízení vedeném před Okresním soudem v Karviné pod sp. zn. 25 C 123/2021 domáhal vůči žalovanému určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí ze strany společnosti [právnická osoba]. ze dne 29. 3. 2021. Žalobu odůvodnil tím, že vykonával na [adresa] práci jako logistik u společnosti [právnická osoba]., přičemž v období od 13. 3. 2020 do 28. 3. 2021 byl žalobce dočasně neschopen práce. V mezidobí společnost [právnická osoba]. uzavřela se žalovaným dne 23. 12. 2020 smlouvu o koupi části závodu, kdy žalovaný nabyl do svého vlastnictví část obchodního závodu provozovaného pod obchodní firmou [právnická osoba]., jakožto organizovaný soubor jmění, který slouží mj. k jeho činnostem při provozování a obsluze [adresa]. Žalovaný tento závod nabyl do svého vlastnictví k 1. 1. 2021 včetně jeho zaměstnanců. Žalobce se s [právnická osoba]. nedohodl na skončení pracovního poměru, proto žalobce byl ke dni 31. 12. 2020 zaměstnancem společnosti [právnická osoba]. Jelikož ke dni 1. 1. 2021 došlo k přechodu práv a povinností z pracovněprávního vztahu mezi společností [právnická osoba]. a žalobcem na žalovaného, byla žalobci dána výpověď z pracovního poměru dne 29.3.2021 jiným subjektem, než byl jeho zaměstnavatel. Okresní soud v Karviné rozsudkem č. j. 25 C 123/2021-71 ze dne 25. 4. 2022 žalobě vyhověl a určil, že rozvázání pracovního poměru výpovědí ze strany společnosti [právnická osoba]. ze dne 29. 3. 2021 je neplatné.

6. Proti výše uvedenému rozsudku podal žalobce odvolání, v průběhu odvolacího řízení změnil žalobu a požadoval, aby bylo určeno, že pracovní poměr mezi žalobcem a žalovaným trvá. Odvolací soud tuto změnu žaloby dne 29.11.2022 připustil a v rozsudku č. j. 16 Co 184/2022-110 ze dne 29. 11. 2022 uzavřel, že společnost [právnická osoba]. část svého závodu, v němž žalobce pracoval, s účinností ke dni 1. 1. 2021 prodala žalovanému, na něhož tak přešla všechna práva a povinnosti společnosti [právnická osoba]. z pracovněprávního vztahu vůči žalobci. Za dané situace pracovní poměr žalobce rozvazoval výpovědí ze dne 29. 3. 2021, kterou mu dala společnost [právnická osoba]., někdo, kdo nebyl vůbec účastníkem tohoto právního vztahu, proto se jedná o neplatné právní jednání. Jelikož nebylo tvrzeno a ani nevyšlo v řízení najevo, že by poté, co došlo k přechodu práv a povinností z pracovněprávního vztahu žalobce na straně zaměstnavatele ze společnosti [právnická osoba]. na žalovaného, pracovní poměr žalobce měl být rozvázán jiným způsobem než výpovědí společnosti [právnická osoba]. ze dne 29. 3. 2021 nebo by skončil na základě jiné právní skutečnosti, pracovní poměr mezi žalobcem a žalovaným nadále trvá.

7. Pokud tedy Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací výše citovaným rozsudkem rozhodl, že pracovní poměr mezi účastníky trvá, je žaloba na náhradu mzdy za dobu od 28. 11. 2021 do 31. 12. 2022 důvodná. Žalovaný potvrdil, že v tomto období žalobci nepřiděloval práci, což je povinností zaměstnavatele, kterou mu ukládá ust. § 38 odst. 1 písm. a) zákoníku práce. Za těchto okolností nemohl žalobce vykonávat práci pro překážky na straně zaměstnavatele, proto mu náleží náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku podle ust. § 208 zákoníku práce, (které stanoví, že nemohl-li zaměstnanec konat práci pro jiné překážky na straně zaměstnavatele, než jsou uvedeny v § 207, přísluší mu náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku), nikoli podle ust. § 69 zák. práce (které pojednává o nárocích z neplatného rozvázání pracovního poměru).

8. Názor žalovaného, že „pracovní poměr mezi účastníky trval až od 29.11.2022, kdy odvolací soud rozhodl o připuštění změny žaloby o určení trvání pracovního poměru“, nelze akceptovat. Bylo-li pravomocně rozhodnuto, že pracovní poměr mezi účastníky trvá, pak se tím (v posuzovaném případě) rozumí, že pracovní poměr mezi účastníky trvá od ode dne přechodu práv a povinností z pracovního vztahu žalobce od společnosti [právnická osoba]. na žalovaného (přinejmenším) ke dni rozhodnutí soudu o tomto určení. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že pracovní poměr žalobce u žalovaného skončil dne 31.5.2023; pracovní poměr žalobce u žalovaného proto trval od 1.1.2021 do 31.5.2023.

9. Soud se dále zabýval výší nároku a zjišťoval průměrný výdělek žalobce pro účely náhrady mzdy. Náhrada mzdy (platu) podle ustanovení § 208 zák. práce přísluší zaměstnanci ve výši průměrného výdělku. Průměrným výdělkem zaměstnance se rozumí průměrný hrubý výdělek, nestanoví-li pracovněprávní předpisy jinak (§ 352 zák. práce). Průměrný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období (§ 353 odst. 1 zák. práce). Není-li v zákoníku práce dále stanoveno jinak, je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí (§ 354 odst. 1 zák. práce). Průměrný výdělek se zjistí k prvnímu dni kalendářního měsíce následujícího po rozhodném období (§ 354 odst. 2 zák. práce).

10. Pro stanovení průměrného výdělku mají význam tři základní skutečnosti – rozhodné období, hrubá mzda (plat) zúčtovaná zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a odpracovaná doba v rozhodném období (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2011, sp. zn. 21 Cdo 1293/2010, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. 21 Cdo 2107/2004, uveřejněný pod č. 60/2005 v časopise Soudní judikatura). Rozhodným obdobím je zásadně předchozí kalendářní čtvrtletí, tj. kalendářní čtvrtletí předcházející skutečnosti, pro kterou se zjišťuje průměrný výdělek. Je-li touto skutečností překážka v práci na straně zaměstnavatele, je rozhodným obdobím kalendářní čtvrtletí, které předchází době, v níž tato překážka vznikla. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 815/2022 ze dne 20. 12. 2022)

11. Jestliže zaměstnanec v rozhodném období neodpracoval alespoň 21 dnů, použije se pravděpodobný výdělek (§ 355 odst. 1 zák. práce). Pravděpodobný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu, které zaměstnanec dosáhl od počátku rozhodného období, popřípadě z hrubé mzdy nebo platu, které by zřejmě dosáhl; přitom se přihlédne zejména k obvyklé výši jednotlivých složek mzdy nebo platu zaměstnance nebo ke mzdě nebo platu zaměstnanců vykonávajících stejnou práci nebo práci stejné hodnoty (§ 355 odst. 2 zák. práce).

12. Z potvrzení o pracovní neschopnosti žalobce a mzdových listů žalobce za rok 2020 a 2021 bylo zjištěno, že žalobce byl v době od 13. 3. 2020 do 27. 3. 2021 dlouhodobě neschopen práce, proto výdělek žalobce za 4. čtvrtletí roku 2020, které bylo rozhodným obdobím pro náhradu mzdy počínaje 28. 3. 2021, stejně jako výdělek za všechna ostatní kalendářní čtvrtletí rozhodná pro stanovení rozhodného výdělku až do 31. 12. 2022, musel být stanoven jako výdělek pravděpodobný, protože v žádném z těchto rozhodných období žalobce práci nevykonával.

13. Zákonná hlediska pro určení pravděpodobného výdělku, kterého by zaměstnanec zřejmě dosáhl, byla dále rozvedena soudní judikaturou, a to např. rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2016 sp. zn. 21 Cdo 4325/2014, který pro účely zjištění pravděpodobného výdělku ukládá soudu přihlížet nejen k obvyklé výši jednotlivých složek mzdy nebo platu zaměstnance, ale také k tomu, jakým způsobem byla v rozhodném období odměňována práce, kterou měl zaměstnanec konat, jaké měl podle platných předpisů pobírat „pohyblivé“ složky mzdy nebo platu, jaké měl zaměstnavatel v rozhodném období prostředky pro poskytnutí odměn svým zaměstnancům apod.; v tímto způsobem vymezeném rámci se soudu současně ukládá přihlédnout rovněž ke mzdě nebo platu zaměstnanců vykonávajících stejnou práci nebo práci stejné hodnoty. Jinak řečeno, musí být zohledněny nejen pevné nebo nárokové složky mzdy, ale i další složky mzdy stanovené odlišným způsobem a fakultativní složky mzdy; přitom lze zejména přihlédnout k obvyklé výši jednotlivých složek mzdy zaměstnance nebo ke mzdě zaměstnanců vykonávajících v rozhodném období stejnou práci nebo práci stejné hodnoty. z tohoto hlediska nemusí být ani vyloučeno – odůvodňují-li to okolnosti případu – přihlédnout k výdělkům, které zaměstnanec dosahoval i v relativně vzdálenějším časovém období (kupříkladu před delší pracovní neschopností), anebo k výdělkům dosahovaným i v delším časovém úseku (srov. např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2005 sp. zn. 21 Cdo 58/2005, nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2012 sp. zn. 21 Cdo 588/2011). Zákon nestanoví, z jakých případných dalších hledisek je třeba při zjišťování mzdy, které by zaměstnanec v rozhodném období „zřejmě dosáhl“, vycházet; ponechává tak na úvaze soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Zákon tedy ponechává soudu širokou možnost uvážení, aby zjištěná hrubá mzda byla vskutku „pravděpodobná“, tedy taková, jaké by zaměstnanec zřejmě dosáhl, kdyby pracoval. Jestliže by výsledek mechanického výpočtu průměrného (pravděpodobného) výdělku dostatečně nevystihoval specifické okolnosti individuální případu, lze k těmto skutkovým okolnostem přihlédnout a zjištěný výsledek náležitě upravit.

14. Žalobce pracoval jako logistik, přičemž bylo zjištěno (ze zprávy [právnická osoba].), že jiný zaměstnanec na této pozici nebyl zaměstnáván, nebylo proto možné pro účely stanovení pravděpodobného výdělku žalobce vyjít z výdělku jiných zaměstnanců vykonávající stejnou práci. Žalobce měl v dodatku k pracovní smlouvě ze dne 22. ledna 2020 sjednánu základní mzdu ve výši 28 260 Kč, dále se smluvní strany dohodly, že zaměstnanci přísluší měsíčně osobní ohodnocení ve výši 20 % základní mzdy a bylo dohodnuto, že zaměstnanci lze poskytnout roční prémii až do výše 40 % roční základní mzdy. Ze mzdového listu žalobce za rok 2020 a výpovědi svědka [jméno FO], vedoucího odboru ekonomiky práce a mezd v [právnická osoba], soud zjistil, že žalobce odpracoval v lednu 2020 161,25 hodin, v únoru 120 hodin, v březnu 60 hodin a obdržel za leden 2020 základní mzdu ve výši 26 417 Kč a prémie ve výši 3 514 Kč, za únor obdržel 22 608 Kč a prémii 5 283 Kč a za březen 2020 obdržel na základní mzdě 10 276 Kč a prémie ve výši 4 522 Kč. Za první čtvrtletí roku 2020 tedy žalobce odpracoval 341,25 hodin a obdržel na základní mzdě a prémiích celkem 72620 Kč, průměrný hodinový výdělek žalobce za toto období činil 212,80 Kč, což při 7,5hodinové pracovní době činí 1 596 Kč denně (srov. § 356 zákoníku práce). Svědek [jméno FO] dále potvrdil, že mzdy se pravidelně v [právnická osoba]. v důsledku kolektivního vyjednávání zvyšovaly, žalobci byl proto v roce 2020 zvýšen plat na 28 260 Kč podle dodatku č. 25 ke kolektivní smlouvě platné v [právnická osoba]., v roce 2021 se mzdy nezvyšovaly (srov. ust. § 338 odst.2 zák. práce).

15. Okresní soud z výše uvedených důvodů jako pravděpodobný výdělek žalobce pro účely náhrady mzdy počínaje 28. 3. 2021 použil průměrný výdělek žalobce za první čtvrtletí roku 2020, jak je vyčíslen výše, protože je zřejmé, že pokud výdělku uvedeného shora dosahoval žalobce již v prvním čtvrtletí roku 2020, přinejmenším stejného výdělku by dosahoval i v následujícím kalendářním roce 2021. Žalovaný v souvislosti s výplatou náhrady mzdy žalobci za měsíce listopad a prosinec 2022 stanovil pravděpodobný výdělek žalobce ve výši 207,25 Kč na hodinu, tento výdělek podle výpovědi svědkyně [jméno FO] „nařídil použít“ její nadřízený. Žádné údaje, z nichž by možné zjistit, z jakých úvah žalovaný při stanovení tohoto pravděpodobného výdělku vycházel, však žalovaný neuvedl. Okresní soud pravděpodobný výdělek stanovený žalovaným při svém rozhodování nepoužil, mimo jiné také proto, že jde o výdělek nižší než výdělek, kterého dosahoval žalobce již v prvním čtvrtletí roku 2020.

16. Nároky žalobce za dobu od 28. 3. 2021 do 31. 12. 2021 jsou pro přehlednost sumarizovány v následující tabulce. období počet dnů nárok žalováno přiznáno zamítnuto 3/21 4 6384 4788 4788 0 4/21 22 35112 34697 34697 0 5/21 21 33516 34697 33516 1181 6/21 22 35112 34697 34697 0 7/21 22 35112 34697 34697 0 8/21 22 35112 34697 34697 0 9/21 22 35112 34697 34697 0 10/21 21 33516 34697 33516 1181 11/21 21 33516 34697 33516 1181 12/21 23 36708 34697 34697 0 17. Počínaje 1. 3. 2022 okresní soud pravděpodobný výdělek zjištěný za 1. čtvrtletí roku 2020 zvýšil o 5 %, tj. na částku 223,44 Kč na hodinu, což při pracovní době 7,5 hodiny denně činí 1 676 Kč, protože z dodatku č. 37 ke kolektivní smlouvě [právnická osoba]. od roku 2014 na dobu neurčitou uzavřeného mezi žalovaným jako zaměstnavatelem a odborovými organizacemi bylo zjištěno, že smluvní strany se dohodly na navýšení přepočteného průměrného výdělku roku 2021 pro rok 2022 tak, že zaměstnancům, kteří jsou zařazeni v kategorii THZ (žalobce) a jsou odměňováni měsíčním mzdovým tarifem nebo smluvní mzdou, bude s účinností od 1.3. 2022 navýšen měsíční mzdový tarif o 5 %.

18. Nároky žalobce za rok 2022 jsou přehledně sumarizovány v následující tabulce. období počet dnů nárok žalováno přiznáno zamítnuto 1/22 21 33516 34697 33516 1181 2/22 20 31920 34697 31920 2777 3/22 23 36708 34697 34697 0 4/22 21 35196 36432 35196 1236 5/22 22 36872 36432 36432 0 6/22 22 36872 36432 36432 0 7/22 21 35196 36432 35196 1236 8/22 23 38548 36432 36432 0 9/22 22 36872 36432 36432 0 10/22 21 35196 36432 35196 1236 11/22 22 36872 33322 30212 0 19. Okresní soud proto žalobci na žalované náhradě mzdy přiznal částky uvedené shora s tím, že pokud v jednotlivých kalendářních měsících žalobce požadoval částku nižší, než mu náležela, nebylo mu přiznáno více (srov. § 153 odst. 2 o. s. ř.), pokud žalobce v jednotlivých měsících požadoval částku vyšší, než mu náležela, byla žaloba zamítnuta.

20. Žalobce dále požadoval zákonné úroky z prodlení, které odvíjel od data výplaty mzdy stanoveného v kolektivní smlouvě. Žalobce přesně nespecifikoval úrokovou sazbu, soud proto vycházel z úvahy, že žalobce požadoval úroky z prodlení právě v té sazbě, která platila v době tvrzeného počátku prodlení. (srov. § 1970 z. č. 89/2012 Sb. a § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb.)

21. Pracovní předpisy rozlišují mezi splatností mzdy, platu a náhrady mzdy a platu na straně jedné a výplatou mzdy, platu a náhrady mzdy a platu na straně druhé; zatímco splatnost (termín splatnosti) nastává podle ustanovení § 141 odst. 1 zák. práce nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu, plat nebo náhradu mzdy nebo platu (tedy uplynutím posledního dne takového měsíce), výplatu (pravidelný termín výplaty) určí podle ustanovení § 141 odst. 3 zák. práce zaměstnavatel po projednání s odborovou organizací v mezích období uvedeného v ustanovení § 141 odst. 1 zák. práce, nebyl-li pravidelný termín výplaty sjednán v kolektivní smlouvě.

22. Je-li mzda, plat nebo náhrada mzdy nebo platu splatná - ve smyslu ustanovení § 141 odst. 1 zák. práce - nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu, plat nebo náhradu mzdy nebo platu, je tu rozhodné, zda právo zaměstnance (jako věřitele) na mzdu, plat nebo náhradu mzdy nebo platu bylo splněno (či zůstalo nesplněno) před uplynutím posledního dne takového měsíce, a prodlení se splněním takového dluhu vzniká od prvního dne měsíce následujícího po měsíci, jehož uplynutím nastala splatnost mzdy, platu nebo náhrady mzdy nebo platu (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2015 sp. zn. 21 Cdo 403/2014, uveřejněný pod č. 117 v časopise Soudní judikatura, roč. 2015).

23. Okresní soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení vždy od 1. dne měsíce následujícího po měsíci, jehož uplynutím nastala splatnost náhrady mzdy v jednotlivých kalendářních měsících, pokud žalobce požadoval na úrocích z prodlení větší částku, byla žaloba zamítnuta.

24. Žalobce se dále domáhal přídavku na dovolenou a Vánoce za roky 2021 a 2022, tyto nároky odvíjel z kolektivní smlouvy účinné u žalovaného v letech 2021 a 2022.

25. Z dodatku k pracovní smlouvě a dohody o smluvní mzdě žalobce (bod 4.4.) ze dne 22. 1. 2020, výpovědi svědkyně [jméno FO], zaměstnané u žalovaného jako vedoucí mzdové účtárny a kolektivní smlouvy účinné v roce 2021 a 2022 soud zjistil, že ustanovení kolektivní smlouvy upravující odměny zaměstnanců (jako např. přídavky na dovolenou nebo na Vánoce) se nevztahují na zaměstnance, kteří měli uzavřenou dohodu o smluvní mzdě; tyto složky mzdy jsou u těchto zaměstnanců zahrnuty v základní mzdě. Kolektivní smlouva tedy nepřiznávala zaměstnancům se smluvní mzdou, mezi něž patřil i žalobce, nároky na přídavek na dovolenou 2021, přídavek na Vánoce za rok 2021, ani přídavek na dovolenou za rok 2022.

26. Pokud jde o přídavek na Vánoce za rok 2022, v dodatku č. 40 ke kolektivní smlouvě [právnická osoba]. na dobu od r. 2014 na dobu neurčitou uzavřeného mezi žalovaným a odborovými organizacemi (část X. bod 8.1) bylo stanoveno, že zaměstnancům, kteří jsou zařazeni v kategorii THZ a jsou odměňováni smluvní mzdou, se stanoví přídavek na Vánoce jako 2,51násobek průměrného denního výdělku příslušného zaměstnance používaného ve 4. čtvrtletí příslušného kalendářního roku pro pracovněprávní účely. Průměrným denním výdělkem zaměstnance pro účely tohoto přídavku se rozumí průměrný hodinový výdělek vynásobený stanovenou denní pracovní dobou. Žalobci tak vznikl nárok na přídavek na Vánoce za rok 2022 ve výši 2,51násobku průměrného denního výdělku za 4. čtvrtletí roku 2022, což činí při denním výdělku 1 676 Kč, jak je vypočten shora, částku 4 207 Kč. Na tomto nároku již bylo žalobci zaplaceno 202 Kč, soud proto přiznal žalobci částku 4 005 Kč, včetně úroku z prodlení.

27. Posledním uplatněným nárokem žalobce byl věrnostní přídavek horníků (dále VPH), žalobce požadoval částku 2 x 2 800 Kč, za hornické roky 2020/2021 a 2021/2022, podle zák. č. 62/1983 Sb. o věrnostním přídavku horníků; hornickým rokem se rozumí doba od 1. 7. do 30. 6. následujícího roku (srov. § 4 odst. 3 zákona č. 62/1983 Sb. o věrnostním přídavku horníků).

28. Žalobci na tento přídavek vznikl nárok, a to ve výši 2 800 Kč za každý výše uvedený hornický rok (srov. § 3 nařízení vlády č. 67/1983 Sb.), protože pokud by žalovaný umožnil žalobci vykonávat práci, pak by žalobce vykonával hornickou činnost v hornickém provozu zakládající nárok na VPH (srov. § 7 odst. 1 zákona 62/1983 Sb.). Soud proto přiznal žalobci věrnostní přídavek horníků za výše uvedené dva hornické roky, včetně úroku z prodlení, kdy splatnost věrnostního přídavku je stanovena v § 10 odst. 1 citovaného zákona.

29. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 věty druhé o.s.ř. Předmětem řízení bylo po úpravách žaloby 720 375 Kč, žalobě bylo vyhověno co do částky 704 986 Kč, o částku 37 253 Kč byla žaloba vzata zpět pro chování žalovaného, protože tuto částku po zahájení řízení žalobci zaplatil. Celkový úspěch žalobce ve věci činí 98 %, proto mu bylo přiznáno právo na 96 % náhrady nákladů řízení.

30. Náklady řízení sestávají z odměny za 9 úkonů právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. sepis předžalobní výzvy, 3. sepis žaloby, 4. sepis částečného zpětvzetí 23. 2. 2023, 5. účast u jednání soudu dne 6. 6. 2023, 6. a 7. účast u jednání soudu dne 6. 9. 2023, které trvalo přes 2 hodiny, 8. sepis návrhu na změnu žaloby 11. 9. 2023, 9. účast u jednání soudu dne 18. 10. 2023), stanovené podle § 6 odst. 1, § 7 bod 6, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a/, d/ a g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), v platném znění. Za úkony 1. až 4. náleží odměna v sazbě 11 300 Kč (tarifní hodnota 749 247 Kč), za úkony 5. až 8. odměna v sazbě 11 180 Kč (tarifní hodnota po částečném zpětvzetí 711 994 Kč) a za úkon 9. odměna v sazbě 11 180 Kč (tarifní hodnota po připuštění změny žaloby 753 697 Kč), celkem tedy odměna činí 101 260 Kč, k tomu náleží režijní náhrada dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu za 9 úkonů právní služby po 300 Kč, tj. částka 2 700 Kč. Náklady řízení dále tvoří cestovné zástupkyně žalobce k soudu na jednání a zpět, cesta 382 km byla vykonána vozem RZ [SPZ] průměrné spotřebě 4,9 l nafty, dle vyhlášky č. 467/2022 Sb. činí cena za litr nafty do 30. 6. 2023 44, 10 Kč a od 1. 7. 2023 34,40 Kč, sazba základní náhrady za ujetí 1 km 5,20 Kč, za cestu k jednání dne 6. 6. 2023 náleží 2 812 Kč a za cesty k jednání dne 6. 9. 2023 a 18. 10. 2023 náleží po 2 630 Kč, celkem 8 072 Kč a náhrada za promeškaný čas strávený cestou k jednáním soudu a zpět v rozsahu celkem 30 půlhodin (3 jednání á 10 půlhodin) po 100 Kč podle § 14 advokátního tarifu (celkem 3 000 Kč). Zástupkyně žalobce je plátkyní DPH, shora uvedené částky je proto třeba podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. zvýšit o náhradu za 21 % DPH ve výši 24 157 Kč (21 % z částky 115 032 Kč). Náklady řízení dále tvoří soudní poplatek ve výši 31 566 Kč (poplatek za žalobu 29 970 Kč, částka určená k vrácení žalobci z důvodu částečného zpětvzetí 490 Kč, za rozšíření žaloby doplatek poplatku 2 086 Kč). Žalobci vznikly v řízení náklady celkem ve výši 170 755 Kč, 96 % z této částky činí 163 925 Kč.

Poučení