16 Co 16/2024 - 198

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců Mgr. Dušana Broulíka a Mgr. Davida Mařádka ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], IČO [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o zaplacení částky 753 697 Kč s příslušenstvím o odvoláních žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 18. 10. 2023, č. j. 15 C 4/2023-122, a doplňujícímu rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 31. 7. 2024, č. j. 15 C 4/2023-166 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně ve znění doplňujícího rozsudku soudu prvního stupně se ve výroku I, pokud jím byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 1 181 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z této částky za dobu od 1. 11. 2021 do zaplacení, zrušuje a řízení se v tomto rozsahu zastavuje.

II. Ve zbývajícím rozsahu se rozsudek soudu prvního stupně ve znění doplňujícího rozsudku soudu prvního stupně ve výroku I potvrzuje.

III. Doplňující rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I „IV“ a II potvrzuje.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 183 889 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [Jméno advokátky], advokátky se sídlem [adresa].

Odůvodnění

1. Žalobou podanou dne 24. 2. 2023 se žalobce jako zaměstnanec proti žalovanému coby svému někdejšímu zaměstnavateli domáhal (s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby) zaplacení výše specifikované částky s úroky z prodlení jako součtu náhrady mzdy za dobu od března 2021 do listopadu 2022 včetně, přídavků na dovolenou za roky 2021 a 2022, přídavků na Vánoce týchž let a věrnostních přídavků horníků za hornické roky 2021 a 2022. Žalobu zdůvodnil tím, že pracoval u společnosti [právnická osoba]. (a jejích právních předchůdců) jako logistik od roku 1986. Tato společnost dne 23. 12. 2020 s žalovaným uzavřela smlouvu o koupi části závodu, na jejímž základě na něj s účinky od 1. 1. 2021 přešla práva a povinnosti z žalobcova pracovního poměru. Ač je tedy žalovaný od 1. 1. 2021 jeho zaměstnavatelem, za dobu od 28. 3. 2021 do 31. 12. 2022 mu nepřiděloval práci, nevyplatil mzdu ani její náhradu a neuspokojil výše zmíněné nároky z kolektivní smlouvy (přídavky na Vánoce, přídavky na dovolenou) ani nezaplatil věrnostní přídavky horníků.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s poukazem na to, že se žalobce v řízení vedeném před okresním soudem pod sp. zn. 25 C 123/2021 domáhal vůči žalovanému určení, že je rozvázání jeho pracovního poměru výpovědí ze strany společnosti [právnická osoba]., ze dne 29. 3. 2021 neplatné. Okresní soud žalobě rozsudkem ze dne 25. 4. 2022, č. j. 25 C 123/2021-71, vyhověl. V odvolacím řízení žalobce změnil žalobu a navrhl, aby bylo určeno, že pracovní poměr mezi žalobcem a žalovaným trvá. Krajský soud v Ostravě připustil změnu žaloby a rozsudkem ze dne 29. 11. 2022, č. j. 16 Co 184/2022-110, skutečně určil, že pracovní poměr žalobce u žalovaného trvá. Proto je okamžikem, od nějž žalobci náleží náhrada mzdy podle § 69 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákoníku práce), okamžik vyhlášení usnesení o připuštění změny žaloby. Žalovaný zaplatil žalobci náhradu mzdy za 29. a 30. listopad 2022 ve výši 3 110 Kč s úrokem z prodlení ve výši 125,25 Kč, dále náhradu mzdy za prosinec 2022 ve výši 34 123 Kč s úrokem z prodlení ve výši 956,09 Kč a přídavek na Vánoce za rok 2022 ve výši 202 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 Kč.

3. Okresní soud napadeným rozsudkem žalobě vyhověl až na přídavky na dovolenou 2021 a 2022 a přídavek na Vánoce za rok 2021, za rok 2022 pak až na část, na niž žalobce neměl nárok (výroky I. a II.). Zároveň žalobci přiznal na základě jeho čistého procesního úspěchu s přihlédnutím k částečnému zpětvzetí žaloby pro chování žalovaného 96 % náhrady nákladů řízení [§ 142 odst. 1, § 146 odst. 2 druhá věta zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.)] včetně úkonu právní služby v podobě změny žaloby ze dne 11. 9. 2023. Poté odvolací soud nařídil doplnění rozsudku ve smyslu § 222 odst. 2 ve spojení s § 166 o. s. ř. Okresní soud totiž nerozhodl o části žalované náhrady za listopad 2022 ve výši 3 110 Kč s příslušenstvím. Žalobce za tento měsíc na jistině původně požadoval částku 33 941 Kč. Poté vzal žalobu částečně zpět o 3 110 Kč. Později žalobu rozšířil o 2 491 Kč. Následně okresní soud připustil změnu žaloby. Předmětem řízení byla v danou chvíli v tomto kontextu částka 36 432 Kč. Z ní 33 941 Kč podle původní žaloby (z čehož žalobce požadoval 30 831 a zpět žalobu vzal co do částky 3 110 Kč) a 2 491 Kč podle jejího rozšíření. Okresní soud nicméně nerozhodl o částce 36 432 Kč, nýbrž 33 322 Kč (z toho o částce 30 212 Kč rozsudkem a o částce 3 110 Kč usnesení, o částečném zastavení řízení), protože zřejmě vycházel z toho, že žalobce po částečném zpětvzetí požadoval 30 831 Kč. Poté žalobu rozšířil o 2 491 Kč na 33 322 Kč. Protože vzal žalobu částečně zpět o 3 110 Kč, přiznal mu okresní soud 30 212 Kč a co do částky 3 110 Kč řízení částečně zastavil. To znamená, že částku 3 110 Kč odečetl omylem dvakrát. Posléze tedy okresní soud vynesl doplňující rozsudek, jímž původní rozsudek doplnil o výroky IV. a V., podle nichž je žalovaný dále povinen zaplatit žalobci částku 3 110 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně od 1. 1. 2023 do zaplacení. Žaloba o zaplacení 15,00 % úroku z prodlení ročně z částky 3 110 Kč za dobu od 14. 12. 2022 do 31. 12. 2022 se zamítá (výrok I.). Také rozhodl, že nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení o vydání doplňujícího rozsudku (výrok II.).

4. Okresní soud dospěl především k těmto skutkovým zjištěním. Žalobcův pracovní poměr u [Anonymizováno] [adresa] (jako právního předchůdce [právnická osoba].), vznikl dne 4. 2. 1986. Podle dodatku k pracovní smlouvě ze dne 22. 1. 2020 žalobce pracoval od 1. 1. 2020 u [právnická osoba]., na dole [adresa] jako logistik. Dopisem ze dne 29. 3. 2021 společnost [právnická osoba]., oznámila žalobci, že s ním rozvazuje pracovní poměr výpovědí podle § 52 písm. c) zákoníku práce z důvodu snížení stavů technickohospodářských zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce. Žalobce se v řízení vedeném před Okresním soudem v [adresa] pod sp. zn. 25 C 123/2021 domáhal vůči žalovanému určení neplatnosti této výpovědi s tím, že vykonával na dole [adresa] práci logistika u společnosti [právnická osoba]., přičemž v období 13. 3. 2020 - 28. 3. 2021 byl dočasně neschopen práce. Společnost [právnická osoba]., dne 23. 12. 2020 uzavřela se žalovaným smlouvu o koupi části závodu, kdy žalovaný nabyl do svého vlastnictví část obchodního závodu provozovaného pod obchodní firmou [právnická osoba]., jakožto organizovaný soubor jmění, který slouží mj. k jeho činnostem při provozování a obsluze dolu [adresa]. Žalovaný tento závod nabyl ke dni 1. 1. 2021, a vstoupil jako zaměstnavatel do pracovních poměrů stávajících zaměstnanců včetně žalobce, který tudíž neobdržel výpověď od svého zaměstnavatele. V odvolacím řízení proto změnil žalobu a nově požadoval určení, že pracovní poměr mezi ním a žalovaným trvá. Odvolací soud tuto změnu žaloby připustil a v odůvodnění rozsudku ze dne 29. 11. 2022, č. j. 16 Co 184/2022-110, uzavřel, že společnost [právnická osoba]. část svého závodu, v němž žalobce pracoval, s účinky ke dni 1. 1. 2021 prodala žalovanému, na něhož tak přešla všechna práva a povinnosti společnosti [právnická osoba]., z pracovního poměru vůči žalobci. Jelikož nebylo tvrzeno ani nevyšlo najevo, že by byl žalobcův pracovní poměr po přechodu práv a povinností rozvázán jiným způsobem, soud žalobě vyhověl. Žádný jiný zaměstnanec nebyl jako logistik ve společnosti [právnická osoba]., v daném čase ani místě zaměstnáván. Žalobce měl podle dodatku k pracovní smlouvě ze dne 22. 1. 2020 základní mzdu 28 260 Kč, dále mu příslušelo měsíčně osobní ohodnocení ve výši 20 % základní mzdy a bylo možno poskytnout roční prémii až do výše 40 % roční základní mzdy. V lednu 2020 odpracoval 161,25 hodin, v únoru 120 hodin, v březnu 60 hodin a obdržel za leden 2020 základní mzdu ve výši 26 417 Kč a prémie ve výši 3 514 Kč, za únor obdržel 22 608 Kč a prémii 5 283 Kč a za březen 2020 obdržel na základní mzdě 10 276 Kč a prémie ve výši 4 522 Kč. Za první čtvrtletí roku 2020 tedy žalobce odpracoval 341,25 hodin a obdržel na základní mzdě a prémiích celkem 72 620 Kč. V roce 2021 se mzdy nezvyšovaly. V době od 13. 3. 2020 do 27. 3. 2021 byl žalobce neschopen práce. Žalovaný, jak sám potvrdil, mu v době od 28. 11. 2021 do 31. 12. 2022 nepřiděloval práci. Žalovaný žalobci v souvislosti s výplatou náhrady mzdy za listopad a prosinec 2022 stanovil pravděpodobný výdělek ve výši 207,25 Kč na hodinu, tento výdělek podle výpovědi svědkyně Lančové „nařídil použít“ její nadřízený. Žádné údaje, z nichž by možné zjistit, z jakých úvah zde žalovaný vyšel, žalovaný neuvedl. Ustanovení kolektivní smlouvy upravující odměny zaměstnanců (jako např. přídavky na dovolenou nebo na Vánoce) se nevztahují na zaměstnance, kteří měli uzavřenou dohodu o smluvní mzdě (žalobce). Zaměstnancům, kteří jsou zařazeni v kategorii THZ a jsou odměňováni smluvní mzdou, se stanoví přídavek na Vánoce 2022 jako 2,51násobek průměrného denního výdělku příslušného zaměstnance používaného ve 4. čtvrtletí příslušného kalendářního roku pro pracovněprávní účely. Průměrným denním výdělkem zaměstnance se zde rozumí průměrný hodinový výdělek vynásobený stanovenou denní pracovní dobou.

5. Takto zjištěný skutkový stav okresní soud právně kvalifikoval tak, že žalovaný vzhledem k výše zmíněnému pravomocnému rozsudku krajského soudu v době od 28. 11. 2021 do 31. 12. 2022 nepřidělováním práce žalobci porušil ust. § 38 odst. 1 písm. a) zákoníku práce. Tím vytvořil překážku v práci na straně zaměstnavatele ve smyslu § 208, nikoli § 69 zákoníku práce, jenž pojednává o nárocích z neplatného rozvázání pracovního poměru. Žalobcův pracovní poměr tudíž trval u žalovaného od 1. 1. 2021 do 31. 5. 2023, kdy byl rozvázán. Vzhledem k výše specifikovaným zjištěním musel být žalobcův průměrný hrubý výdělek za 4. čtvrtletí roku 2020, jež bylo rozhodným obdobím pro náhradu mzdy počínaje 28. 3. 2021, stejně jako výdělek za všechna ostatní kalendářní čtvrtletí rozhodná pro stanovení rozhodného výdělku až do 31. 12. 2022, stanoven jako výdělek pravděpodobný, protože v žádném z těchto rozhodných období žalobce práci nevykonával (§ § 352, 353 odst. 1, 354 odst. 1 a 2, 355 odst. 1 a 2 zákoníku práce). Pro stanovení pravděpodobného výdělku nebylo možno užít výdělku jiných zaměstnanců vykonávající stejnou práci. Proto okresní soud pracoval s žalobcovým průměrným výdělkem za první čtvrtletí roku 2020, protože je zřejmé, že pokud uvedeného výdělku dosahoval již v prvním čtvrtletí 2020, přinejmenším téhož by dosáhl i v následujícím čtvrtletí roku 2021. Okresní soud nepoužil zmíněný výdělek 207,25 Kč i proto, že je nižší než výdělek, kterého žalobce dosahoval již v prvním čtvrtletí roku 2020. Počínaje 1. 3. 2022 zvýšil pravděpodobný výdělek zjištěný za 1. čtvrtletí roku 2020 o 5 % na 223,44 Kč na hodinu, což při pracovní době 7,5 hodiny denně činí 1 676 Kč, a to podle dodatku č. 37 ke kolektivní smlouvě. Dílčí dávky náhrady okresní soud přesně vyčíslil v tabulkách vložených do bodů 16. a 18. odůvodnění rozsudku. Co do části úroků z prodlení žalobu zamítl z té příčiny, že žalobce mylně navázal počátek prodlení na výplatní termín místo okamžiku splatnosti náhrady mzdy (§ 141 odst. 1, odst. 3 zákoníku práce). Výše zmíněné přídavky zamítl, protože na ně žalobci jako zaměstnanci pracujícímu za smluvní mzdu nevznikl nárok. Na rozdíl od přídavku na Vánoce 2022 podle dodatku č. 40 ke kolektivní smlouvě, kdy žalobci vznikl nárok ve výši 2,51násobku průměrného denního výdělku za 4. čtvrtletí roku 2022, což činí při denním výdělku 1 676 Kč částku 4 207 Kč. Zde již bylo žalobci zaplaceno 202 Kč, okresní soud proto přiznal částku 4 005 Kč. Co se týče věrnostních přídavků horníků, pokud by žalovaný umožnil žalobci odvádět práci, pak by žalobce vykonával hornickou činnost v hornickém provozu, zakládající nárok na přídavek (§ § 4 odst. 3, 7 odst. 1, 10 zákona č. 62/1983 Sb., o věrnostním přídavku horníků, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 3 nařízení vlády č. 67/1983 Sb., kterým se provádí zákon o věrnostním přídavku horníků, ve znění pozdějších předpisů).

6. Proti výrokům I. a III. rozsudku a proti výroku I „IV“ doplňujícího rozsudku podal žalovaný odvolání s návrhem na jejich zrušení a vrácení věci prvostupňovému soudu. Argumentoval, že soud prvního stupně nerozhodl o části předmětu řízení – o náhradě mzdy za listopad 2022 ve výši 3 110 Kč, kdy žalobce požadoval 33 322 Kč, soud přiznal 30 212 Kč a o zbývající částce nerozhodl ani usnesením. V případě náhrady za září 2021 uzavřel, že má žalobce po rozšíření žaloby na částku 34 697 Kč nárok na 34 697 Kč, které také přiznal (7. řádek tabulky dle bodu 16. odůvodnění a 7. odrážky výroku I.). Přesto ve 12. odrážce výroku II. žalobu zamítl co do částky 1 181 Kč. Dále není možné, aby usnesení o částečném zastavení č. j. 15 C 4/2023-121 vydal již dne 6. 6. 2023. Muselo se tak stát teprve až po vyhlášení rozsudku ze dne 18. 10. 2023. Prvostupňový soud připustil změnu žaloby na jednání ze dne 18. 9. 2023 (na němž mělo dojít jen k vyhlášení rozsudku), doručenou žalovanému dne 11. 9. 2023, tedy 5 dnů po jednání ze dne 6. 9. 2023 (po závěrečných návrzích a po koncentraci řízení). Soud v napadeném rozsudku uvedl, že se žalobce domáhal renty za období 28. 3. 2021 - 30. 11. 2022, ačkoli šlo o dobu do 28. 11. 2022. V bodě 24. odvolání pak žalovaný rozvedl, že není jasné, jak soud prvního stupně dospěl k částce 30 212 Kč za listopad 2023. Není též zřejmé, proč je zde je v tabulce obsažené v odůvodnění rozsudku uveden počet dnů 22; 22 bylo sice pracovních dnů, leč žalobce se domáhal náhrady jen do 28. 11. 2022. Částka pak neodpovídá 22 ani 20 dnům. Soud dále nesprávně vypočítal dávky 1. – 22. a 24. – 28., poněvadž nesprávně určil průměrný hodinový výdělek; správně měl vyjít z částky 207,35 Kč. V rámci náhrady nákladů řízení neměl žalobci přiznat náhradu za změnu žaloby ze dne 11. 9. 2023 a chybně určil míru žalobcova procesního úspěchu na 98 % místo 94 %. Žalobci náleží žalovaná náhrada za dobu teprve od 29. 11. 2022 (s odkazem na analogickou aplikaci § 69 zákoníku práce), kdy odvolací soud připustil změnu žaloby na určení trvání pracovního poměru a kdy současně vyhlásil rozsudek. Žaloba je v části na zaplacení náhrady mzdy za údobí březen – květen 2021 a co do přídavku na Vánoce 2021 zneužitím práva, protože tyto pohledávky uspokojila již společnost [právnická osoba]. Dále žalovaný namítl, že se prvostupňový soud nevypořádal s jeho skutkovými tvrzeními, obsaženými v podáních ze dnů 24. 6. a 27. 6. 2024.

7. Žalobce souhlasil s tím, že prvostupňový soud nerozhodl o dávce za listopad 2022, jinak navrhl potvrzení napadených rozsudků s tím, že není jasné, jaké konkrétní revize se vlastně žalobce četnými procesními námitkami domáhá a že by namítaná pochybení nemohla mít vliv na věcnou správnost napadených výroků. Žalobce vymáhal či obdržel žalovaným zmíněná plnění od společnosti [právnická osoba]., před výše uvedeným usnesením odvolacího soudu, poněvadž v té době neměl jistotu, kdo je jeho zaměstnavatelem, nicméně je již vrátil nebo vrátí a v každém případě po vydání zmíněného rozhodnutí již neobdržel nic.

8. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a že jsou přípustná, přezkoumal na jednání v odpovídajícím rozsahu napadené rozsudky, jakož i řízení, které předcházelo jejich vydání, a dospěl k závěru, že zatímco odvolání žalovaného proti rozsudku je převážně neopodstatněné, odvolání proti doplňujícímu rozsudku je zcela neopodstatněné.

9. Prvostupňový dospěl na základě provedených a správně vyhodnocených důkazů ke správným a úplným skutkovým zjištěním, jež mají oporu v provedeném dokazování. Tato skutková zjištění proto odvolací soud přejímá a pro stručnost na ně v plné šíři odkazuje. Výjimkou je pouze březen 2021 (tabulka v bodě 16. odůvodnění), kdy byly 3, nikoli 4 dny pracovní dny (včetně placených svátků), a listopad téhož roku, kdy nebylo 21, nýbrž 22 pracovních dnů. V obou případech by ovšem žalobcův přepočtený nárok činil více, než bylo žalováno, pročež nemá tato dílčí nesprávnost žádný vliv na věcnou správnost napadených výroků (§ 153 odst. 2 o. s. ř.).

10. Odvolací soud se plně ztotožňuje i s právním hodnocením případu podaným prvostupňovým soudem, na něž tímto odkazuje. Co se týče odvolacích námitek procesního charakteru, problém dávky za listopad 2022 s odpovídajícím příslušenstvím byl odklizen doplňujícím rozsudkem. Co se týká dávky za září 2021 s příslušenstvím, je pravdou, že o ní prvostupňový soud zřejmě administrativním nedopatřením nastalým během přípravy výroku v textovém editoru rozhodl ve výroku I. i II. napadeného rozsudku zároveň; tak, jak na to poukázal žalovaný. Výrok II. o částečném zamítnutí žaloby se vzhledem k nepodání odvolání na rozdíl od zbývající části rozsudku stal pravomocným. To znamená, že v této části byla výrokem I. ve své podstatě přestoupena překážka věci rozhodnuté [§ 212a odst. 5 první věta ve spojení s § 229 odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Proto odvolací soud výrokem I. danou část výroku I. rozsudku zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil [§ 219a odst. 1 písm. a) ve spojení s § § 221 odst. 1 písm. c), 104 odst. 1 první větou a s § 159a odst. 4 o. s. ř.].

11. Pokud jde o další procesní námitky, o částečném zastavení řízení mohl prvostupňový soud rozhodnout teprve v rozsudku; žádné ustanovení mu neukládá povinnost učinit tak ihned po částečném zpětvzetí žaloby. Žalovaný se odvolal jen proti rozsudku, nikoli proti usnesení o částečném zastavení řízení, které se stalo pravomocným. A celkově vzato prvostupňový soud rozhodl již o celém předmětu řízení. Pokud jde o připuštění změny žaloby, usnesením o odročení jednání není soud vázán, protože jím jen upravuje vedení řízení, takže je může později zrušit (§ 170 odst. 2 o. s. ř.). Soud prvního stupně předem zrušil avizované vyhlášení rozsudku a nařídil jednání, k němuž řádně a včas předvolal účastníky, čímž dal jasně najevo, že nepůjde jen o vyhlášení rozsudku. Řízení a určení programu jednání je výlučnou pravomocí soudu (§ 117 odst. 1 o. s. ř.). Proti usnesení o připuštění změny žaloby není odvolání přípustné [§ 202 odst. 1 písm. d) o. s. ř.]. Změnu žaloby soud prvního stupně řádně doručil žalovanému a poté ji formálně připustil, přičemž byl předmět řízení jasně vymezen. Žalovaný měl prostor se ke změněné žalobě vyjádřit, což dne 14. 9. 2023 učinil. Že přitom glosoval pouze otázku přípustnosti rozšíření, nikoli věc samu, je jeho vlastní věc. Ostatně, před vyhlášením doplňujícího rozsudku se k věci vyjádřil ještě dvakrát. Jak plyne již z textu zákona, ten umožňuje změnu žaloby i po nastalé koncentraci řízení; soud by pouze neměl připustit takovou změnu, jež přináší potřebu dalších právně významných skutkových tvrzení a důkazních návrhů, jimž právě koncentrace brání (§ 118b odst. 2 o. s. ř.).[footnoteRef:1] Pomine-li odvolací soud otázku, zda je pravděpodobný hrubý výdělek právně významnou skutečností, nebo spíše právním hodnocením vstupních rozhodných skutečností, tento vyplynul jednak ze mzdových listů vyžádaných a předložených ještě před prvním jednáním (a tedy před koncentrací řízení), druhak z vyjádření žalovaného, který v návaznosti na výzvu prvostupňového soudu učiněnou na prvním jednání spolu s poskytnutím lhůty podle § 118b odst. 1 druhé věty o. s. ř. označil jako svědky, kteří mají objasnit správný výpočet výdělku, paní [jméno FO] a pana [jméno FO]. Tyto důkazy byly tudíž označeny ještě před koncentrací řízení a navíc se tímto tvrzením nijak nezměnil skutkový základ žaloby. Proto bylo připuštění změny žaloby v tomto ohledu souladné s právním řádem. [1: Viz též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3446/2017. ]

12. Co se týká správného vymezení žalovaného období, lze jen říci, že odvolání pouze proti odůvodnění rozhodnutí není přípustné (§ 202 odst. 3 o. s. ř.) a že prvostupňový soud jasně vysvětlil, o jakém období rozhodoval. Srozumitelně též vyložil použitý průměrný hodinový výdělek, způsobem výše zachyceným. Žaloba nepředstavuje zneužití práva, neboť si žalobce skutečně do výše rozebíraného usnesení odvolacího soudu nebyl jist, kdo je jeho zaměstnavatelem a tvrzení žalovaného o částečné úhradě žalovaných částek společností [právnická osoba]., je nepřípustnou novotou v odvolacím řízení (§ 118b odst. 1 třetí věta o. s. ř. a contrario) – stejně jako nová skutková tvrzení obsažená v jeho podáních došlých soudu před vyhlášením doplňujícího rozsudku, k nimž tedy ani prvostupňový, ani odvolací soud nemohly přihlédnout. Na stav v podobě nepřidělování práce žalobci nelze aplikovat, jak přiléhavě podotkl prvostupňový soud, § 69 odst. 1 zákoníku práce, protože výpověď z pracovního poměru nedal žalovaný zaměstnavatel a nepřidělování práce nebylo výsledkem odlišného názoru účastníků na platnost výpovědi, nýbrž na otázku přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů ve smyslu § 338 a násl. zákoníku práce. Proto je nutno přímo, nikoli jen analogicky, aplikovat § 208 zákoníku práce o jiné překážce v práci na straně zaměstnavatele.

13. A tak odvolací soud výroky II. a III. potvrdil zbývající část napadeného rozsudku a napadenou část rozsudku doplňujícího jako ve výrocích věcně správné (§ 219 o. s. ř.).

14. Výrok IV. odpovídá § 224 odst. 1, odst. 2, odst. 3 ve spojení s § § 142 odst. 2, 146 odst. 1 druhou větou, 142a odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud napadený rozsudek tím, že jej částečně zrušil a zároveň řízení v dané části zastavil, pro účely rozhodnutí o náhradě de facto změnil, pročež musel znova rozhodnout o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). Žalobce původně na jistině požadoval 749 247 Kč. Žalobu vzal částečně zpět pro chování žalovaného během řízení, svědčící o důvodnosti žaloby - pro částečné zaplacení žalované částky - pročež odvolací soud i tuto část započítal v žalobcův prospěch. Poté rozšířil žalobu o 41 703 Kč. Celkově tedy požadoval 790 950 Kč (749 247 Kč + 41 703 Kč), z čehož bylo zamítnuto 46 984 Kč, takže uspěl na 94 % a jeho čistý procesní úspěch v prvostupňovém řízení činí 88 %, v odvolacím řízení 99,6 % (žalobce byl úspěšný co do 706 713 Kč z 707 894 Kč, které prvostupňový soud žalobci přiznal napadeným výrokem I. rozsudku a doplňujícím rozsudkem). V odvolacím řízení byl tudíž žalobce neúspěšný pouze v poměrně nepatrné čsáti, pročež mu odvolací soud přiznal plnou náhradu jeho nákladů.

15. Náhrada sestává na základě vyúčtování podaných žalobcovou zástupkyní ze soudních poplatků v souhrnné výši 31 566 Kč a z náhrad vyčíslených v následující tabulce podle vyhlášky MSp č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb ve znění pozdějších předpisů (advokátní tarif, dále jen a. t.). Sazbu mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby odvolací soud stanovil podle § 8 odst. 1, odst. 2 části věty před středníkem ve spojení s § 7 body 3., 5., resp. 6. a. t. Vyšel přitom z úvahy, že žalobce dne 5. 6. 2023 vzal žalobu zpět co do částky 37 253 Kč. Předmětem řízení sice až do částečného zastavení řízení zůstala původní částka, nicméně žalobce již nadále nepožadoval zaplacení dané části, čemuž odpovídá okolnost, že se další úkony právní služby týkaly snížené částky. V tom případě by nebylo férové přičíst náhodnou okolnost pozdějšího částečného zastavení řízení k tíži žalovanému. Proto odvolací soud pro úkony učiněné do 5. 6. 2023 počítal s tarifní hodnotou 749 247 Kč podle původní verze žaloby, poté s tarifní hodnotou 711 994 Kč. Od okamžiku připuštění změny žaloby, kdy se předmětem řízení stala i další částka, pak s tarifní hodnotou 753 697 Kč. Částečné zpětvzetí žaloby se přitom obsahově týkalo pouze částky 37 253 Kč, o niž byla žaloba vzata zpět, takže zde platila tato tarifní hodnota. Podobně se rozšíření žaloby vztahovalo jen k částce 41 703 Kč, o niž byla žaloba rozšířena. Pro vyjádření k odvolání proti rozsudku pak platí za tarifní hodnotu částka jistiny odpovídající součtu plnění, jež byla přiznána napadeným výrokem č. I., tedy částce 704 784 Kč, za vyjádření k odvolání proti doplňujícímu rozsudku částce 3 110 Kč, za účast na odvolacím jednání pak částce 707 894 Kč (součtu předchozích dvou částek), neboť na něm odvolací soud projednal obě odvolání. Paušální náhradu hotových výdajů přiznal vzhledem k novele a. t. č. 258/2024 Sb., účinné od 1. 1. 2025, částkou 300 Kč za úkony učiněné do 31. 12. 2024, za účast na jednání v roce 2025 pak částkou 450 Kč (§ 13 odst. 4 a. t.). Odvolací soud oproti žalovanému pokládá za úkon potřebný k účelnému uplatnění práva proti žalovanému i změnu žaloby, poněvadž změna není důsledkem žalobcovy liknavosti ani obstrukcí.

16. Další složkou je náhrada za promeškaný čas na cestě z advokátní kanceláře žalobcovy zástupkyně k soudu a zpět vždy v délce 10 započatých půlhodin po 100 Kč, celkově tedy 1 000 Kč za každé jednání z roku 2023, poněvadž podle aplikace google maps je možno s přihlédnutím k běžným dopravním komplikacím přiznat požadovaných 10 půlhodin [§ 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a. t.], za jednání před odvolacím soudem pak za 6 započatých půlhodin á 150 Kč celkem 900 Kč [§ 14 odst. 1 písm. b), odst. 3 a. t.]. Dále cestovné. Při ujeté vzdálenosti 382 km, kombinované spotřebě 4,9 l/100 km, základní náhradě za 1 km 5,20 Kč, vyhláškové ceně nafty 44,10 Kč/l v případě jednání ze dne 6. 6. 2023 a ceně 34,40 Kč za jednání ze dnů 6. 9. a 18. 10. 2023, v případě odvolacího jednání při základní náhradě za 1 km 5,80 Kč a vyhláškové ceně nafty 34,70 Kč/l [§ 137 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 13 odst. 1 a. t. a s § § 1 písm. b), 4 písm. c) vyhlášek MPSV č. 467/2022 Sb., resp. 475/2024 Sb.] jde o cestovné ve výši 2 812 Kč, 2 630 Kč, resp. 2 865 Kč. Protože je žalobcova zástupkyně společnicí právnické osoby zřízené za účelem výkonu advokacie, která je plátkyní DPH (resp. byla předtím sama plátkyní DPH), připočítal odvolací soud k náhradě též náhradu za DPH [§ 137 odst. 3 písm. a), písm. b) ve spojení s § 151 odst. 2 druhou větou o. s. ř. a s § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb.]. Náhrada nákladů prvostupňového řízení činí 149 894 Kč, za odvolací řízení pak 33 995 Kč. 88 % ze 149 894 Kč pak činí 131 907 Kč. Náhrada za řízení před soudy obou stupňů tudíž činí 183 889 Kč. úkon právní služby ustanovení a. t. mimosmluvní odměna paušální náhrada hotových výdajů náhrada za promeškaný čas cestovné převzetí a příprava zastoupení § 11 odst. 1 písm. a) 11 300 Kč 300 Kč předžalobní upomínka § 11 odst. 1 písm. d) 11 300 Kč 300 Kč žaloba § 11 odst. 1 písm. d) 11 300 Kč 300 Kč částečné zpětvzetí § 11 odst. 1 písm. d) 2 620 Kč 300 Kč jednání ze dne 6. 6. 2023 § 11 odst. 1 písm. g) 11 180 Kč 300 Kč 1 000 Kč 2 812 Kč jednání ze dne 6. 9. 2023, 2 x 2 započaté hodiny § 11 odst. 1 písm. g) 22 360 Kč 600 Kč 1 000 Kč 2 630 Kč jednání ze dne 18. 10. 2023 § 11 odst. 1 písm. g) 11 180 Kč 300 Kč 1 000 Kč 2 630 Kč změna žaloby § 11 odst. 1 písm. d) 2 780 Kč 300 Kč vyjádření k odvolání proti rozsudku § 11 odst. 1 písm. k) 11 140 Kč 300 Kč vyjádření k odvolání proti doplňujícímu rozsudku § 11 odst. 1 písm. k) 1 000 Kč 300 Kč odvolací jednání ze dne 29. 1. 2025 § 11 odst. 1 písm. g) 11 140 Kč 450 Kč 900 Kč 2 865 Kč 17. Žalovaný je povinen nahradit náklady řízení sice žalobci, ale danou částku musí zaplatit advokátce jako jeho zástupkyni (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůtu k zaplacení odvolací soud ve výroku IV. stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. vzhledem k délce času, který měl žalovaný během celého řízení k přípravě na splnění tohoto dluhu pro případ svého procesního neúspěchu a k jeho ekonomickým možnostem.

Poučení