15 C 425/2021-26

Rubrum

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Kryndlerovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o 14 108,78 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 575,81 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% z částky 7 575,81 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,25% z částky 7 575,81 Kč za období od [datum] do [datum] se žaloba zamítá.

III. Co do požadavku na zaplacení částky 2 453 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25% od [datum] do zaplacení se žaloba zamítá.

IV. Co do požadavku na zaplacení částky 4 079,97 se žaloba zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala na zaplacení shora uvedené částky peněz s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela prostřednictvím prostředků komunikace na dálku„ Smlouvu k službě Twisto účet“, jejíž součástí byly i všeobecné obchodní podmínky a ceník. Žalobkyně sjednala se žalovanou u vybraných e-shopů možnost zaplatit kupní cenu až po vyzkoušení zboží v případě, že od kupní smlouvy žalovaná neodstoupí do 14 dnů od doručení zboží, když žalovaná měla tuto kupní cenu uhradit přímo žalobkyni, a to na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobkyní a vybranými e-shopy, kterým žalobkyně kupní cenu za žalovanou zaplatila. Dále byla žalované žalobkyní poskytnuta i služba Twisto Karta, na jejímž základě byla žalované poskytnuta karta pro platbu zboží prostřednictvím účtu do výše předem schváleného kreditního rámce. Žalovaná využila služeb v celkové ceně 14 998,81 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit kupní cenu včetně případného poplatku za prodloužení splatnosti v případě, že si zboží po čtrnáctidenní lhůtě ponechá, nebo neuhradí do data splatnosti jednotlivé vyúčtované transakce za využití Twisto Karty. Jednotlivé platby a výběry Twisto Kartou následně žalobce zaevidoval a zaúčtoval na Twisto účtu žalovaného a následně žalovanému vystavil měsíční přehled jednotlivých objednávek, a transakcí Twisto Kartou, ve kterém žalovanému uskutečněné objednávky a transakce řádně vyúčtoval. Poplatek za prodloužení splatnosti celkem činí 2 453,00 Kč. Žalovaná uhradila jednotlivá vyúčtování pouze částečně, a to v celkové výši 7 423,00 Kč. Nedílnou součástí smlouvy jsou Podmínky, dle kterých vzal žalovaný na vědomí, že v případě porušení smluvních podmínek smlouvy může žalobce požadovat poplatek z prodlení, jehož výše se bude odvíjet od délky trvání prodlení na straně žalovaného s tím, že neuhradí-li žalovaný do 5 dnů po splatnosti vyúčtování 150 Kč, do 10 dnů po splatnosti vyúčtování 250 Kč, do 15 dnů po splatnosti vyúčtování 350 Kč, do 20 dnů po splatnosti vyúčtování 450 Kč, do 25 dnů po splatnosti vyúčtování 550 Kč, do 30 a více dnů po splatnosti vyúčtování 650 Kč + 10 % z celkového vyúčtování. S ohledem na celkovou dobu prodlení žalovaného vznikl žalobci nárok na úhradu poplatku z prodlení za všechny smlouvy v celkové výši 4 079,97 Kč.

2. Úvěruschopnost žalované byla posouzena žalobkyní na základě nahlédnutí do interní databáze žalobkyně, insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí a registru [příjmení]. Vše s negativním výsledkem. Žalovaná prokázala svůj měsíční příjem ponížený o její pravidelné výdaje (tj. pravidelné měsíční příjmy žalované ve výši 7 000 Kč a pravidelné měsíční výdaje žalované ve výši 2 000Kč.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalované, když se žalovaná k jednání bez omluvy nedostavila, ačkoliv jí bylo předvolání k jednání řádně doručeno, zároveň nepožádala z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud tak vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

5. Soud na základě provedeného dokazování zjistil ve věci následující skutkový stav:

6. Žalovaná dne [datum] uzavřela se žalobkyní Smlouvu k službě Twisto účet, (viz smlouva spolu s kopií [příjmení]), na základě které se žalobkyně zavázala zřídit žalované službu Twisto účet pro platby za zboží nebo služby žalovanou s finančním limitem ve výši, která bude záviset na vyhodnocení úvěruschopnosti žalované a doložení příjmů žalovanou, a který se pohybuje v rozmezí 2 000 Kč až 30 000 Kč. Žalovaná byla oprávněna realizovat platby za zboží nebo služby prostřednictvím zřízeného Twisto účtu, které měla následně zaplatit ve splatnosti dle jednotlivých vyúčtování, a to alespoň ve výši 10 % všech neuhrazených čerpání. V případě prodlení žalované s úhradou vyúčtovaných částek, resp. pokud by žalovaná neuhradila alespoň 10 % z částky všech nesplacených čerpání, bylo mezi účastníky dohodnuto, že se vyúčtování stane splatným v celém rozsahu. Žalovaná v tomto případě měla uhradit vedle dlužné částky i účelně vynaložené náklady, smluvní pokutu, vše dále specifikováno v obchodních podmínkách, které byly nedílnou součástí smlouvy (viz obchodní podmínky), resp. v ceníku (viz ceník). Dle ceníku činil poplatek z prodlení ve výši 150 Kč dnů za 5 dnů po splatnosti vyúčtování nebo objednávky, 250 Kč za 10 dnů po splatnosti vyúčtování nebo objednávky, 350 Kč za 15 dnů po splatnosti vyúčtování nebo objednávky, 450 Kč za 20 dnů po splatnosti vyúčtování nebo objednávky, 550 Kč za 25 dnů po splatnosti vyúčtování nebo objednávky a 650 Kč a 10 % z celkového vyúčtování nebo ceny objednávky za 30 dnů a více po splatnosti vyúčtování nebo objednávky (viz ceník). Žalobkyně žalované za prosinec 2019 vyúčtovala na platbách částku v celkové výši 4 258,25 s tím, že 3 115 Kč už bylo zaplaceno, splatnou dne [datum] (viz vyúčtování), za leden 2020 vyúčtovala žalobkyně žalované na platbách částku v celkové výši 8 024,37 Kč s tím, že 3 290 Kč už bylo zaplaceno, splatnou dne [datum] (viz vyúčtování), za únor 2020 vyúčtovala žalobkyně žalované na platbách částku v celkové výši 1 377,50 Kč s tím, že 400 Kč už bylo zaplaceno, splatnou dne [datum] (viz vyúčtování), za březen 2020 vyúčtovala žalobkyně žalované na platbách částku v celkové výši 1 105 Kč s tím, že 300 Kč už bylo zaplaceno, splatnou dne [datum] (viz vyúčtování), za duben 2020 vyúčtovala žalobkyně žalované na platbách částku v celkové výši 1 999,50 Kč s tím, že 218 Kč už bylo zaplaceno, splatnou dne [datum] (viz vyúčtování), za květen 2020 vyúčtovala žalobkyně žalované na platbách částku v celkové výši 1 416,71 Kč s tím, že 100 Kč už bylo zaplaceno, splatnou dne [datum] (viz vyúčtování), za červen 2020 vyúčtovala žalobkyně žalované na platbách částku v celkové výši 2 256,45 Kč, splatnou dne [datum] (viz vyúčtování), za červenec 2020 vyúčtovala žalobkyně žalované na platbách částku v celkové výši 1 304,91 Kč splatnou dne [datum] (viz vyúčtování), za duben 2020 vyúčtovala žalobkyně žalované na platbách částku v celkové výši 1 999,50 Kč s tím, že 218 Kč už bylo zaplaceno, splatnou dne [datum] (viz vyúčtování). Smlouvou o poskytování služby„ Twisto“ ze dne [datum] se [právnická osoba] s.r.o. zavázala umožnit zákazníkům využití žalobkyní nabízené Služby Twisto. Pohledávky z uzavřené kupní smlouvy prostřednictvím Služby Twisto přecházely na základě rámcové dohody o postoupení pohledávek na žalobkyni (viz smlouva). Žalobkyně dne [datum] zaslala žalované předžalobní upomínku (viz předžalobní upomínka, viz doklad o odeslání).

7. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala, že bude průběžně poskytovat žalované peněžní prostředky až do výše kreditního rámce. Žalovaná čerpala úvěr prostřednictvím platební karty, kterou žalobkyně poskytla žalované a zavázala se zapůjčené peněžní prostředky žalobkyni vrátit, a to vždy ve výši určené vyúčtováním, které žalobkyně zasílala žalované. Dále si žalobkyně s žalovanou ujednali, že v případě, že žalovaná bude v prodlení se splácením úvěru, zesplatní žalobkyně celou dlužnou částku a zároveň vznikne žalované povinnost zaplatit žalobkyni poplatek z prodlení. Žalovaná za období od [datum] do [datum] čerpala peněžní prostředky v celkové výši 14 998,81 Kč a poplatky za prodloužení splatnosti představovaly celkem částku 2 453 Kč. Jednotlivá vyúčtování uhradila žalovaná pouze částečně, v celkové výši 7 423 Kč. S ohledem na prodlení žalované vyúčtovala žalobkyně žalované dále smluvní poplatek z prodlení v celkové výši 4 079,97 Kč.

8. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

9. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

11. Dle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

12. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Dle § 5 odst. 3 z. s. ú. na spotřebitelský úvěr poskytnutý bez úroku a jakékoli úplaty jiné než úhrady účelně vynaložených nákladů přímo spojených se zajištěním spotřebitelského úvěru se použijí pouze § 1 až 4, § 122 až 124 a § 168.

15. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Dle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

17. Dle § 573 o.z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

18. Dle § 1746 odst. 2 o.z. strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

19. Dle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

20. Dle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

21. Dle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Dle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

24. Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, za prokázané, že žalobkyně se žalovanou jako spotřebitelem uzavřela smlouvu o úvěru a nepojmenovanou smlouvu, vše prostředky komunikace na dálku písemnou formou ve smyslu s § 562 o.z. Žalobkyně prokázala čerpání úvěru na zakoupené zboží a služby žalovanou, stejně tak existenci nepojmenované smlouvy, v jejímž rámci žalobkyně za žalovanou zaplatila zboží, které si žalovaná objednala ve vybraných e-shopech. Pohledávka na zaplacení kupní ceny pak byla žalobkyni těmito e-shopy postoupena. Celková dlužná částka činila 14 998,81 Kč. Poplatek za prodloužení splatnosti pak částku 2 453 Kč. Žalovaná uhradila pouze 7 423 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně ohledně za žalovanou zaplacené kupní ceny za zboží třetím osobám je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávky.

25. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovanou smlouvu o úvěru jakožto poskytovatelka úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel (srov. § 419 o. z.). Tento úvěr je proto spotřebitelským úvěrem ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú. Nejedná se přitom o spotřebitelský úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Proto je třeba předmětnou smlouvu o úvěru posuzovat dle zákona o spotřebitelském úvěru jako spotřebitelský úvěr.

26. Dle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 9. 2021, č.j. 14 Co 115/2021 zákon o spotřebitelském úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet (§ 86, § 87 odst. 1 z. s. ú.). Je sice pravdou, že ustanovení § 5 odst. 3 z. s. ú. výslovně neuvádí, že na spotřebitelský úvěr poskytnutý bez úroku se použije § 86 z. s. ú., i toto ustanovení je však nutno vykládat v souladu s principy ochrany spotřebitele coby slabší strany. Východiskem spotřebitelské ochrany je postulát, podle něhož se spotřebitel ocitá ve fakticky nerovném postavení s podnikatelem (profesionálem), a to s ohledem na okolnosti, za nichž dochází ke kontraktaci, s ohledem na větší profesionální zkušenost, lepší znalost práva a snazší dostupnost právních služeb a konečně se zřetelem na možnost stanovovat smluvní podmínky jednostranně cestou formulářových smluv (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 342/09, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod [číslo]). Ochrana spotřebitele je rovněž celoevropským zájmem (srov. čl. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie) a spotřebitelské právo, ačkoli působící ve formě vnitrostátních zákonů, má svůj původ ve směrnicové úpravě na unijní úrovni. Při aplikaci právních předpisů v oblasti spotřebitelských vztahů je proto nutné na věc nahlížet také pohledem unijního práva. Aplikovatelnost spotřebitelské právní úpravy tedy vede i k aplikovatelnosti čl. 38 Listiny základních práv Evropské unie, který garantuje vysokou úroveň ochrany spotřebitele. I pro moc soudní z toho plyne povinnost interpretovat a aplikovat vnitrostátní právo„ eurokonformním“ způsobem (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 1996/13, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod [číslo]; nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1844/17, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod [číslo]).

27. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, uvedl, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto je na věřiteli, aby schopnost dlužníka (spotřebitele) úvěr splácet náležitě před poskytnutím úvěru prověřil. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva absolutně neplatná. le rozsudku NS ČR ze dne 25.7.2018, č.j. 33 Cdo 2178/2018„ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. [příjmení], L a [příjmení], J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. [číslo], ISBN [číslo]). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace již odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“ 28. Dle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.3.2019, č.j. 14 Co 4/2019-89„ schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto věřitel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů. Jak pokud jde o stránku příjmovou, tak i stránku výdajovou, spokojil se právní předchůdce žalobkyně s pouhým tvrzením žalovaného, aniž by jej žalovaný doložil. Skutečnost, že jeho výdělek činí 17 000 Kč měsíčně, tedy žalovaný nikterak neprokázal a pravidelné měsíční výdaje zjišťoval právní předchůdce žalobkyně pouze ve vztahu k bydlení, další výdaje (např. náklady na dopravu, domácnost, případnou vyživovací povinnost apod.) pak nezkoumal, přičemž ani údaje ohledně bydlení následně neověřil. Povinnost věřitele vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit přitom vyjádřil Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. 32 Cdo 1726/2006 již dne 27. 9. 2007. Tuto povinnost věřitele pak zdůraznil ve svém rozhodnutí ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/18, v němž současně řešil, zda ke splnění povinnosti věřitele posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost postačí provedení lustrace v registru [příjmení]. Ve stejné skutkové věci pak vyslovil v právní větě uvedeného rozhodnutí, že„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“ 29. Dle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19.5.2020, č.j. 14 Co 36/2020-63„ posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ 30. Dle rozsudku Soudního dvora Evropské unie sp.zn. C [číslo] ze dne [datum]„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 31. Žalobkyně se při posouzení úvěruschopnosti žalované omezila na sdělení, že provedla lustraci žalované ve své interní databázi, dále v insolvenčním rejstříku, centrální evidence exekucí a registru [příjmení]. Vše s negativním výsledkem. Žalobkyně dále uvedla, že dostatečně prověřila úvěruschopnost žalované, o čemž svědčí, že výše limitu Twisto účtu byla na žádost žalované navýšena na 5 000 Kč, tzn. že do této výše částky žalovaná prokázala svůj měsíční příjem ponížený o jeho pravidelné výdaje (tj. pravidelné měsíční příjmy žalované ve výši 7 000 Kč a pravidelné měsíční výdaje žalované ve výši 2 000 Kč. Žalobkyně soudu nepředložila žádný důkaz o tom, že se skutečně zabývala řádným ověřováním žalovanou tvrzených příjmů a výdajů. Soud tak nemohl ověřit správnost těchto údajů.

32. V souzené věci tak žalobkyně nejednala s odbornou péčí, když řádně neposoudila úvěruschopnost žalované.

33. Protože je smlouva o úvěru z výše popsaných důvodů absolutně neplatná, je proto třeba provést vypořádání z neplatné smlouvy podle zásad o bezdůvodném obohacení. Žalobkyně poskytla žalované celkem plnění ve výši 14 998,81 Kč. Žalovaná uhradila pouze 7 423 Kč. Žalobkyně má tak nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 7 575,81 Kč odpovídající rozdílu mezi poskytnutým a přijatým plněním. Žalovaná byla vyzvána k úhradě úvěru v předžalobní upomínce dne [datum], kde jí byla stanovena lhůta k zaplacení 7 dnů. K poštovní přepravě byla předžalobní upomínka předána dne [datum]. Třetí pracovní den se zásilka považuje za doručenou (viz § 573 o.z.) Lhůta k úhradě žalované tak uplynula dne [datum], od [datum] je žalovaná s plněním v prodlení. Soud tak vyhověl žalobě co do částky 7 575,81 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 575,81 Kč od [datum] do zaplacení (viz výrok III). Výše úroku z prodlení byla stanovena v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

34. Co do požadavku na zaplacení poplatku za odložení splátky v částce 2 453 Kč a poplatku z prodlení v částce 4 079,97 Kč nezbylo soudu než žalobu zamítnout 35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy poměr úspěchu a neúspěchu účastníků byl v zásadě shodný.

Poučení