15 C 47/2020-68

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Ondřejem Růžičkou ve věci Ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení 200 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 47 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 20. 3. 2020 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci částku ve výši 153 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 20. 3. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 22 570 Kč k rukám právního zástupce žalobce, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 17. 3. 2020 domáhá po žalované náhrady nemajetkové újmy s odůvodněním, že žalobce byl účastníkem řízení vedeného u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 33 C 93/2013, které zahájil [titul] [anonymizováno]. [jméno] [příjmení], správce konkursní podstaty úpadce [anonymizováno] investiční fond vůči všem obviněným obžalovaným v trestní kauze vedené u Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 6 T 5/2005. Řízení bylo pokračováním vymáhání nároku na náhradu škody uplatněného v předmětném trestním řízení, ve kterém byl žalobce obžaloby pravomocně zproštěn. Řízení bylo vedeno o částku 351 900 000 Kč spolu s úroky. V řízení byl žalobce zastoupen a vznikaly mu nemalé náklady na právní služby. S ohledem na skutečnost, že žalobce není majetný, jediným majetkem po 17 letém permanentním trestním stíháním je nemovitost, ve které žije, jedná se u žalobce o řízení se zvýšeným významem, neboť náklady na právní služby jsou nad rámec jeho finančních možností. Řízení bylo zatíženo vadným postupem soudu I. stupně a průtahy. Žalobce odkazuje na přerušení řízení, kdy soud přerušil řízení z důvodu řízení o dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2016, č. j. 47 Co 196/2016-106 v řízení vedeném u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 9 C 358/2014. Řízení o dovolání trvalo cca 3 roky a to z toho důvodu, že soudce nevybral soudní poplatek, byl mu vrácen spis bez vyřízení, následně řízení zastavil pro nezaplacení soudního poplatku, aniž by účastníky vyzval k jeho zaplacení. Celková délka tak potom shora uvedeným postupem dosáhla tři roky. Do celkové délky předmětného řízení se včítá doba přerušení řízení. K tomuto odkazuje soud na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 348/2010. Žalobce tak žádá částku 200 000 Kč jako náhradu nemajetkové újmy. Dále potom doplnil, že řízení proběhlo na dvou stupních soudní soustavy, řízení trvalo 6 let a 7 měsíců. V žádném případě se nejednalo o řízení, které by bylo založeno na složitém skutkovém stavu, soud posuzoval pouze a toliko otázku o promlčení nároku. Za dobu 6 let a 7 měsíců nikdy nebylo soudem nařízeno žádné jednání za účelem projednání věci. Dále, co se týká přerušení řízení k řízení u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 9 C 358/2016, k přerušení došlo dne 31. 10. 2016 z důvodu vedení dovolacího řízení. Právě odkazuje na shora uvedenou skutečnost, že se jednalo o část řízení, které bylo zmatečné, byly v něm průtahy. Dne 11. 8. 2016 byl podán opravný prostředek, 21. 9. 2016 byl spis odeslán Nejvyššímu soudu, 19. 6. 2017 byl spis vrácen bez věcného vyřízení, 22. 11. 2017 byl spis znovu zaslán a následně 28. 6. 2018 došlo k přerušení řízení. 27. 6. 2019 došlo k vyřízení opravného prostředku. Dovolacímu soudu trvalo potom více jak 1,5 roku řešení procesní otázky týkající se záměny účastníků na straně žalobce.

2. Žalovaná učinila nesporným uplatnění nároku ke dni 19. 9. 2019 Stanoviskem ze dne 23. 4. 2020 žalovaná konstatovala, že v řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. Dále popsala průběh řízení vedeného u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 33 C 93/2013. Řízení trvalo 6 let a 7 měsíců, délka byla zapříčiněna mimořádně složitým skutkovým stavem, jednalo se o spor o náhradu škody, která měla být způsobena [právnická osoba] investiční fond. Žaloba byla původně podána proti 9 žalovaným, mělo dojít ke škodě způsobením více než 40 v žalobě popsaných skutků. Z důvodu hospodárnosti a přehlednosti řízení soud usnesením ze dne 29. 12. 2014 vyloučil skupiny souvisejících skutků k samostatným řízením. Původně projednávaná věc sp. zn. 33 C 93/2013 byla vedena pod dalšími spisovými značkami. Dne 22. 1. 2016 byl spis předložen Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání. Následně bylo řízení přerušeno z důvodu podaného dovolání v dalším z vyloučených řízení a to pod sp. zn. 9 C 358/2014, kde se řešila otázka procesního nástupnictví na straně žalobce. Žalobce taktéž v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 27 C 130/2019 požaduje náhradu nemajetkové újmy právě z titulu nepřiměřené délky souvisejícího řízení 9 C 358/2014, kdy k tomuto řízení toto posuzované řízení bylo po dobu 3 let přerušeno. Žalovaná tak odkazuje na skutečnost, že by žalobce mohl být odškodněn za uvedené období dvakrát. Dále dospěla k závěru, že celková délka řízení je přiměřená, navrhla žalobu zamítnout.

3. Soud má za prokázaný průběh řízení ze spisu Okresního soudu v Hradci Králové, sp. zn. 33 C 93/2013 tak, že žalobce [titul] [titul] [jméno] [příjmení] proti devíti žalovaným podal žalobu o náhradu škody ve výši 351 900 Kč dne 20. 5. 2013. Následně dne 27. 5. 2013 soud vyzval žalované k vyjádření. V průběhu června roku 2013 byla ze strany původních žalovaných podávána vyjádření ve věci samé. Usnesením č. j. 33 C 93/2013-103 ze dne 24. 9. 2013 byl vyzván žalobce k nutnosti doplnění tvrzení, následuje také žádost jednoho ze žalovaných na osvobození od placení soudních poplatků. Žádost byla zamítnuta usnesením čj. 33 C 93/2013 ze dne 14. 10. 2013. Původní žalobce žádá dne 7. 11. 2013 o prodloužení lhůty k doplnění žaloby a to do pravomocného skončení trestního řízení a žádá o přerušení řízení dle ust. § 110 o.s.ř. Soudy rozhodují o věcné příslušnosti, kdy Vrchní soud v Praze usnesením č. j. Ncp 91/2014-151 ze dne 18. 8. 2014 rozhodl tak, že k projednání jsou příslušné soudy I. stupně. Usnesením č. j. 33 C 93/2013-165 ze dne 29. 12. 2014 byly jednotlivé částky vůči některým účastníkům vyloučeny k samostatnému projednání s tím, že současný žalobce potom zůstal účastníkem v tomto posuzovaném řízení. Usnesením na č. l. 192 ze dne 17. 2. 2015 soud vyzval účastníky k nutnosti doplnění a předložení listin, kterých se dovolávají jako důkazů. V průběhu března roku 2015 jsou zasílány důkazní návrhy. Dne 10. 3. 2015 je vznesena námitka litispendence k danému řízení ze strany jednoho z účastníků a to třetího žalovaného [jméno] [příjmení], dále se vyjadřují další účastníci. Je také vznesena námitka promlčení ze strany pátého žalovaného. K tomu se pak vyjadřují účastníci. Současný žalobce žádá o ustanovení advokáta již v roce 2013, o tomto nebylo ze strany soudu rozhodnuto. Soud rozhodl pod sp. zn. 33 C 93/2013 dne 16. 4. 2015 tak, že námitku místní nepříslušnosti zamítl, návrh na zastavení řízení pro překážku litispendence zamítl, návrh na odmítnutí zamítl, a dále vyzval účastníky, zdali souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. Proti tomu bylo podáno odvolání ze strany účastníků k věci týkající se litispendence. Krajský soud v Hradci Králové pod č. j. 47 Co 165/2015-475 dne 29. 9. 2015 rozhodnutí soudu I. stupně potvrdil a následovalo vyhlášení rozsudku dne 11. 11. 2015. Ten žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Proti tomu bylo podáno odvolání ze strany žalobce. Dále se vyjadřují účastníci v průběhu prosince 2015 k odvolání a dále je zde vznesena možnost přerušení řízení s tím, že v průběhu ledna 2016 se účastníci vyjadřují k tomuto návrhu na přerušení řízení. Krajský soud v Hradci Králové rozhodl o odvolání žalobce pod č. j. 47 Co 256/2016-571 tak, že rozsudek soudu I. stupně zrušil, věc vrátil k dalšímu řízení. Je podán návrh na přerušení řízení a usnesením čj. 33 C 93/2013-598 ze dne 31. 10. 2016 soud potom řízení přerušil do skončení dovolacího řízení vedeného pod sp. zn. 25 Cdo 4509/2016. Následně po dobu každých tří měsíců bylo kontrolováno, zdali již není ve věci samé rozhodnuto. Usnesením č. j. 33 C 93/2013-613 ze dne 1. 8. 2019 soud rozhodl o pokračování v řízení. Ve věci následně nebyl dán souhlas k rozhodnutí bez nařízení jednání a nově bylo rozhodnuto rozsudkem č. j. 33 C 93/2013-632 tak, že žaloba byla opět zamítnuta. Proti tomu bylo podáno odvolání ze strany žalovaného, s tím že proti rozsudku co do základu nebylo podáno odvolání a rozsudek tak e věci samé nabyl právní moci 16. 10. 2019 a současnému žalobci jako žalovanému č. 6 nebyla přiznána náhrada nákladů řízení pod bodem V. a v tomto směru stejně tak nabyl rozsudek právní moci dne 16. 10. 2019. Tímto rozhodnutím bylo pro žalobce řízení skončeno.

4. Co se týká ohraničení celkové délky řízení, žalobci byla žaloba doručena dne 6. 6. 2013 a rozhodnutí ve věci, tj. rozsudek týkající se věci samé i nákladového výroku vůči současnému žalobci potom nabyl právní moci dne 16. 10. 2019. Celková délka řízení vůči žalobci je 6 let a 4 měsíce.

5. Řízení proběhlo opakovaně na dvou stupních soudní soustavy, dále bylo od 31. 10. 2016 do 1. 8. 2019 přerušeno z důvodu souvisejícího řízení vedeného u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 9 C 358/2014.

6. Soud má za prokázané právě z uvedeného spisu Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. 9 C 358/2014 průběh řízení v rozhodném rozhodné období a to od 31. 10. 2016 do 1. 8. 2019, resp. do 31. 8. 2019, kdy rozhodnutí o pokračování v řízení nabylo právní moci, tak, že dne 26. 9. 2016 byl spis předložen s dovoláním Nejvyššímu soudu České republiky. Dne 24. 10. 2016 došlo ještě k doplnění dovolání, stejně pak nově s datem 14. 11. 2016. Spis byl ze strany Nejvyššího soudu dne 31. 5. 2017 dopisem a fakticky dne 19. 6. 2017 vrácen zpět Okresnímu soudu v Hradci Králové bez věcného vyřízení s tím, že pakliže Okresní soud předložil Nejvyššímu soudu věc s dovoláním žalovaného č. 2 na č. l. 109, zcela pominul, že v označeném podání ze dne 11. 8. 2016 stejně tak jako v doplnění zástupce dovolatele [titul] [jméno] [příjmení] výslovně za dovolatele označuje i [titul] [jméno] [jméno], ve spise se přitom nenachází plná moc, jež by [titul] [příjmení] opravňovala uvedeného dovolatele zastoupit. Je nutné vyjasnit, zda dovolání podává i [titul] [obec] [obec], či nikoliv a dále potom Okresní soud se nezabýval poplatkovou povinností s tím, že je nutné poplatkovou povinnost vyřešit a dále také ve spise chybí plná moc advokáta [titul] [jméno] [příjmení] zastupujícího žalovaného [celé jméno žalobce], a to vůbec pro celé řízení. Usnesením ze dne 4. 7. byl druhý žalovaný, tj. [celé jméno žalobce] vyzván k zaplacení soudního poplatku, toto bylo doručeno právnímu zástupci druhého žalovaného dne 7. 7. 2017. Dovolací řízení následně bylo na č. l. 151 dne 31. 8. 2017 zastaveno s tím, že dne 8. 9. 2017 zástupce prvního žalovaného sděluje, že výzvu k zaplacení soudního poplatku neobdržel. Dne 7. 9. 2017 podává do shora uvedeného zastavujícího usnesení odvolání a skládá dne 22. 9. 2017 zaplacený soudní poplatek. Usnesení na č. l. 151, jímž bylo dovolací řízení zastaveno dne 16. 10. 2017 bylo zrušeno. Spis byl nově předložen 24. 11. 2017 Nejvyššímu soudu, ten usnesením ze dne 27. 6. 2019 ve věci samé fakticky rozhodl, rozhodnutí nabylo právní moci dne 16. 8. 2019.

7. Podle ust. § 1 zákona 82/1998 Sb. (zákona), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Možnost odškodnění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., s účinností od 27.4.2006 (§ 31a zákona). Byl tak naplněn závazek vyplývající z č. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Podle čl. 41 Úmluvy, jestliže Soud zjistí, že došlo k porušení Úmluvy nebo Protokolů k ní, a jestliže vnitrostátní právo dotčené Vysoké smluvní strany umožňuje pouze částečnou nápravu, přizná Soud v případě potřeby poškozené straně spravedlivé zadostiučinění. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 Úmluvy z Evropského soudu pro lidská práva na vnitrostátní úroveň. Toto je obsaženo i v důvodové zprávě k čl. II zákona č. 160/2006 Sb. Z uvedených důvodů, má-li soud odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva zakotveného již Úmluvou, jeho rozhodování vychází z kritérií ustavených judikaturou Evropského soudu pro lidská práva to tak aby výklad pojmu přiměřenosti lhůty k projednání a rozhodnutí věci odpovídal výkladu podávanému ESLP. Soud se tak zabýval délkou řízení ve smyslu judikatury ESLP s tím, že tato je nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud posuzoval řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (rozsudek Soudu ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11.10.2005, § 36). I v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (viz rozsudek ESLP ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21.6.2005, z nějž plyne, že celkovou délku doby řízení nelze zdůvodňovat mj. opakovaným meritorním rozhodováním soudů, pokud byla rozhodnutí soudu nižší instance rušena soudy vyšších instancí pro pochybení, jenž jim byla vytýkána).

8. Soud má za prokázaný skutkový stav jednak ze spisu vedeného u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 3 C 93/2013 a dále ze spisu vedeného u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 9 C 358/2014.

9. Co se týká právního hodnocení, soud se zabýval otázkou, zdali v řízení vedeném u Okresního soudu v Hradci Králové, sp. zn. 33 C 93/2013 došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ust. § 13 zákona č. 82/1998 Sb. Řízení pro žalobce bylo zahájeno dne 6. 6. 2013, kdy mu byla doručena žaloba a žalobce se dozvěděl o tom, že je proti němu vedené uvedené řízení. Řízení pak bylo ukončeno ke dni 16. 10. 2019. Řízení trvalo pro žalobce celkem 6 let a 4 měsíce, což je rozhodné období, které soud potom posuzoval hledisky přiměřenosti délky řízení dle § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. ve spojení se stanoviskem Nejvyššího soudu Cpjn 206/2010. Řízení se sestávalo ze dvou částí, a to jednak řízení ve věci samé, tj. vedené u Okresního soudu v Hradci Králové, sp. zn. 33 C 93/2013, a dále potom řízení vedeném u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 9 C 358/2014. Soud se nejprve zabýval skutečností, zdali v řízení u Okresního soudu v Hradci Králové, sp. zn. 9 C 358/2014, došlo v období od 31. 10. 2016 do 31. 8. 2019 k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení, tj. nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Jednalo se o období, kdy bylo řešeno dovolání účastníků v posuzovaném řízení. Dne 26. 9. 2016 byl spis předložen Nejvyššímu soudu, ten jej 19. 6. 2017, po cca tři čtvrtě roce, tj. po 9 měsících vrátil zpět bez věcného vyřízení s tím, že je nutné vyřešit zastoupení v řízení, a zejména splnění poplatkové povinnosti. Ze strany soudu bylo vydáno usnesením, kterým byl vyzván dovolatel k zaplacení soudního poplatku, kdy se však nejednalo o faktického dovolatele. Řízení bylo zastaveno, následně soud zjistil, že vyzval nesprávný subjekt k zaplacení soudního poplatku. V mezidobí byl 22. 9. 2017 soudní poplatek zaplacen a 16. 10. 2017 bylo usnesení o zastavení řízení, které bylo vydáno na základě nesprávných podkladů nebo úvah soudu, zrušeno. Spis byl předložen dne 24. 11. 2017 Nejvyššímu soudu a ten ve věci rozhodl dne 26. 6. 2019. Soud má za to, že se jednalo o období cca 3 let, ve kterém bylo řešeno dovolání žalobce s tím, že zde je právě období od srpna do listopadu roku 2017, kde soud I. stupně řešil fakticky možnost předložení spisu k posouzení ohledně dovolání Nejvyššímu soudu, kde se, byť zde byly činěny úkony, které nebyly zcela v souladu s občanským soudním řádem, nejednalo o období, které by bylo možné shledat jako zásadní průtahy v dovolacím řízení, když se jednalo o období cca 4 měsíců, období poměrně bagatelní v celkové délce řízení o dovolání. To potom trvalo od 26. 9. 2016 do 26. 6. 2019. Osud tak má za to, že období 3 let, ve kterém Nejvyšší soud ve věci fakticky rozhodoval, je již obdobím nepřiměřeným, byť u Nejvyššího soudu se jedná o vrcholný orgán české justice, který rozhoduje zejména o zásadních otázkách, nelze odhlédnout od situace, kdy v období cca tři čtvrtě roku, od 26. 9. 2016 do 19. 6. 2017 Nejvyšší soud ve věci neučinil žádný úkon, pouze následně spis bez věcného vyřízení vrátil zpět soudu I. stupně k nutnosti vybrání soudního poplatku a vyřešení procesní situace, kdy má soud za to, že po dobu tři čtvrtě roku ve věci nebylo konáno ničeho, neboť věc byla vrácena bez věcného vyřízení až dne 19. 6. 2017 a následně od předložení spisu Nejvyššímu soudu dne 24. 11. 2017 do 26. 6. 2019 ve věci opět nebyl činěn žádný úkon, pouze následně ve věci bylo vydáno rozhodnutí. Soud má za to, že období cca 1,5 roku je období, které také je již svojí délkou obdobím nepřiměřeným a to právě vzhledem k celkové situaci řízení, kdy řízení o dovolání trvalo cca 3 roky. Soud tak má za to, že vzhledem k tomu, že i tato délka tří let byla ze strany soudu shledána jako obdobím nepřiměřeným, soud se potom zabýval skutečností, zdali celková délka řízení vedeného u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 33 C 93/2013 je svojí délkou již také nepřiměřená, jedná se celkem o období 6 let a 4 měsíců. Řízení proběhlo na dvou stupních soudní soustavy, a to opakovaně. Je nutné přihlédnout i k situaci, kdy dne 11. 11. 2015 byl ve věci vyhlášen rozsudek soudem I. stupně a 12. 9. 2016 byl tento rozsudek odvolacím soudem zrušen. Další rozsudek byl potom vyhlášen dne 18. 9. 2019 a dne 2. 1. 2020 bylo ve věci rozhodnuto pravomocně. Jednalo se o řízení, kde předmětem byla částka 351 900 000 Kč s tím, že již na počátku jednání byly ze strany žalovaných vzneseny námitky promlčení, tou zásadní otázkou bylo pouze posouzení důvodnosti vznesené námitky promlčení. Nejednalo se dle názoru soudu o řízení, které by bylo zásadně složitě, byť ve věci figurovalo značné množství žalovaných a došlo i k vylučování jednotlivých částí řízení pod další samostatně vedená řízení. Co se dále týká shora uvedeného, tam podruhé ve věci rozhodoval odvolací soud pouze ohledně náhrady nákladů řízení, kdy však tyto se netýkaly žalobce. Toto období soud neposuzoval. Řízení tak pro žalobce trvalo právě pouze do 16. 10. 2019, s tím že konečné rozhodnutí Okresního soudu v Hradci Králové vůči žalobci, rozsudek č. j. 33 C 93/2013-632 ze dne 18. 9. 2019 se opravdu zabýval pouze vznesenou námitkou promlčení, začátkem běhu promlčecí lhůty a ve věci také fakticky rozhodl. Tak nedospěl ani k závěru, že by se jednalo o řízení, které by bylo právně složité. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že celková délka řízení vůči žalobci, tj. 6 let a 4 měsíce je svojí délkou již nepřiměřená. Soud se zabýval otázkou, zdali je namístě přiznat zadostiučinění v penězích, nebo zdali stačí forma konstatování porušení práva. Soud dospěl k závěru, že je namístě nutnost odškodnění ve finanční podobě, a to na základě shora uvedených úvah, jednak právě z důvodu vyššího významu pro žalobce, neboť se jednalo o řízení o značnou částku s tím, že stejně jako žalobce soud odkazuje i na rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 3412/2011, kdy je nutné při posouzení kritéria významu řízení řešit, co bylo pro účastníka v sázce, kdy se jednalo o značnou částku přesahující 300 000 000 Kč, což je i dle názoru soudu částka zásadní. Stejně tak soud přehlédl k tomu, že žalobce žádným způsobem nepřispěl k prodloužení celkové délky řízení. Byl to soud, kdo ve věci vyhlásil rozsudek, který byl následně ze strany odvolacího soudu zrušen, následně potom nepřipravil spis Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. 9 C 358/2014 řádně k možnosti rozhodnutí o dovolání, a stejně tak potom i Nejvyšší soud ČR neúplně v souladu se zásadou rychlosti ve věci také postupoval. V řízení nebylo nařízeno žádné jednání, bylo rozhodováno bez nařízení jednání a to na základě ust. § 115a o.s.ř., byť je nutné dodat, že jeden z původních žalovaných s takovým způsobem nesouhlasil, aniž by toto bylo ze strany soudu respektováno, kdy však k tomuto se následně vyjadřuje ke stížnosti Okresní soud v Hradci Králové tak, že tento postup byl zvolen na základě právní úvahy v souladu se zásadou hospodárnosti, neboť další účastníci s takovým postupem souhlasili. Pakliže bylo postupováno v souladu se zásadou hospodárnosti a rychlosti řízení, zejména rychlosti řízení, pakliže i toto Okresní soud v Hradci Králové v řízení sp. zn. 33 C 93/2013 reflektoval a bral toto jako zásadní úvahu, kterou byl veden v dané řízení, je potom nutné poukázat právě na skutečnost, že celková délka 6 let a 4 měsíců pro žalobce je délkou fakticky nepřiměřenou. Osud tak dospěl k závěru, že je namístě odškodnit v penězích dle stanoviska Cpjn 206/2010, soud dospěl k závěru, že je namístě přiznat základní částku ve výši 15 000 Kč za jeden rok trvání řízení, za první dva roky částku poloviční, celkem soud dospěl k základní částce 80 000 Kč. Tuto potom moderoval parametry ust. § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., s tím že co se týká procentuální moderace z důvodu vyššího počtu soudních soustav, které ve věci rozhodovaly, zde je nutné poukázat na skutečnost, že řízení proběhlo před dvěma stupni soudní soustavy a v přerušeném řízení potom i před Nejvyšším soudem České republiky, kdy však soud má za to, že toto právě bude zohledňováno ještě v parametru významu řízení pro žalobce, soud dospěl k závěru, že zde není nutná žádná procentuální moderace uvedené částky. Co se týká významu řízení pro žalobce, ve věci významu má soud za to, že se jednalo o řízení o zaplacení značné částky finančních prostředků pro žalobce přesahující 300 000 000 Kč, kdy však se jednalo pouze o žalobu na zaplacení, byť částka byla enormní, nelze odhlédnou od situace, že se však nejednalo o řízení, se kterým by Evropský soud pro lidská práva, nebo i vnitrostátní soudy jakkoli spojovaly nutnost rychlejšího vyřízení věci, nebo obecně zvýšeného významu pro řízení jako jsou řízení opatrovnická nebo pracovněprávní. Soud se zde opět vyšší význam daného řízení pro žalobce neshledal v tom směru, že by bylo nutné procentuálně moderovat tuto částku, když právě předmět daného řízení vedl v úvahách tento soud k tomu, že dospěl k závěru, že celková délka 6 let a 4 měsíce je již délkou nepřiměřenou. Stejně tak žalobce, byť zvýšený význam zmiňoval v žalobě a jejím doplněním, v žádném případě potom částku 200 000 Kč, kterou požaduje, v tomto směru nemoderoval, ani procentuálně nevyjádřil, jaká částka by měla být z tohoto důvodu zvýšená. Co se týká chování žalobce nebo chování orgánů státu, ani žalobci, ani státu nelze v tomto směru vyčíst žádná zásadnější pochybení, soud ani v tomto směru k procentuální moderaci nepřistoupil. Soud nicméně uvedenou částku snížil, a to právě za období od 31. 10. 2016 do 31. 8. 2019, po období, kdy bylo řízení vedené u Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. 33 C 93/2013 přerušeno do dovolacího řízení vedeného u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 9 C 358/2014, a to z toho důvodu, že žalobou uplatněnou u zdejšího soudu a vedenou pod sp. zn. 27 C 130/2019 se žalobce právě z důvodu nepřiměřené délky řízení domáhá náhrady nemajetkové újmy právě za celkovou délku řízení vedenou u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 9 C 358/2014. Byť je tímto řízením odškodňována nejistota žalobce ohledně vydání rozhodnutí v řízení vedeném u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 33 C 93/2013, nelze odhlédnout od situace, že po uvedené období od 31. 10. 2016 do 1. 8. 2019 bylo posuzované řízení právě přerušeno do vyřešení otázky v řízení, které žalobce také požaduje jako nepřiměřeně dlouhé odškodnit. Soud tak má za to, že v daném případě význam řízení a zejména nejistota spojená s okamžikem vydání rozhodnutí vdané lhůtě je potom zásadně snížena tím, že žalobce očekával ve stejné nejistotě i samotné rozhodnutí ve věci samé v řízení u Okresního soudu v Hradci králové sp. zn. 9 C 358/2014. Soud tak má za to, že právě za období od 31. 10. 2016 do 1. 8. 2019 je nutné snížit tuto částku na minimum. Soud dospěl k závěru, že částka ve výši 20 % z celkové částky za toto rozhodné období je potom částkou, která je schopná v sobě reflektovat právě snížený význam řízení a to z důvodu souběžně žádané náhrady nemajetková újmy v řízení u Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. 9 C 358/2014. Jedná se o období 2 let a 9 měsíců, které soud ponížil v rámci základní vypočtené částky 15 000 Kč za jeden rok trvání řízení o 80 %. Přepočteno na měsíce, celková délka řízení, která byla odškodňována celkem za 6 let a 4 měsíce, za první dva roky částka poloviční, jedná se celkem o částku 64 měsíců v plné výši x 1 250 Kč, která reflektuje právě i snížení na poloviny v prvních dvou letech trvání řízení, a co se týká přerušeného řízení 2 let a 9 měsíců, jedná se o období 33 měsíců. Vypočtenou částkou 15 000 Kč soud odškodňoval 31 měsíců trvající řízení v plné výši 1520 Kč za měsíc a 33 měsíců soud odškodňoval částkou sníženou o 80 % z částky 1 250 Kč, tedy částkou rovnající se 20 % této částky, částkou 250 Kč Celkem za 31 měsíců x 1 250 Kč se jedná o částku 38 750 Kč a za období 33 měsíců x 250 Kč o částku 8 250 Kč Celkem soud došel k částce 47 000 Kč. Soud dospěl k závěru, že se jedná o částku, která je schopna plně reparovat vzniklou nemajetkovou újmu a tuto soud žalobci přiznal. Ve zbytku soud žalobu zamítl.

10. Pokud jde o námitku ekonomického ukazatele, který by měl být zohledněn při stanovení základní částky odškodnění, pak tuto námitku odvolací soud posoudil jako nedůvodnou, neboť standardní soudní praxe se od uvedených částek neodchyluje ani v současnosti, přičemž je současně třeba v dané souvislosti odkázat i na závěry Nejvyššího soudu obsažené v jeho rozsudku ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, totiž že (cit.):„ při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení, je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případ u a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku“ s tím, že„ na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění pak nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny.“ Ani eventuální námitka příměru k růstu průměrné mzdy soud uvádím, že se jedná také o jeden ze statistických údajů. Obecně lze uvést, že by mohl být vybrán jakýkoliv jiný ukazatel, který odráží ekonomické poměry v zemi, a který se přirozeným vývojem mění. Na základě jednoho statistického údaje nelze automaticky dovozovat, že by měl soud přistoupit k zvyšování základních částek za nepřiměřenou délku soudních řízení, jak požaduje žalobkyně. Pakliže je jako ekonomický údaj zvolena např. inflaci o ní se Nejvyšší soud již vyjádřil ve svém rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, sp. zn. 30 Cdo 3509/2018 tak, že jen na základě inflace, ke které prokazatelně od doby vydání Stanoviska došlo, nelze uvažovat o tom, že by došlo ke změně právního názoru zastávaného Nejvyšším soudem. Uvedené rozmezí je pouze orientační, a byť se jedná o důležité východisko, nezbavuje obecné soudy nižších stupňů povinnosti individuálního posouzení každého případu a v závislosti na něm stanovení adekvátního zadostiučinění, jak bylo uváděno shora.

11. O náhradě nákladů řízení soud rozhod dle ust. § 142 odst. 3 osř. Žalobce byl, coo do základů úspěšný. Soud mu přiznal odměnu za zastupování dne ust. § 9 odst. 4 písm. a vyhl. 177/96 Sb., á 3100 Kč za jeden úkon právní služby. Celkem z 5 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, 2 x vyjádření a účast na jednání), 4x300 Kč režijní paušál, a DPH a zaplacený soudní poplatek ve výši 2000 Kč.

Poučení