15 C 82/2018- 574

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl soudkyní JUDr. Ivou Kaňákovou ve věci Žalobce: ; [celé jméno žalobce], [datum narození], bytem [adresa žalobce] zastoupen advokátkou [titul] [jméno] [příjmení], sídlem [adresa], proti; žalovaným: ; 1. [název žalované], [IČO] sídlem [adresa žalované], 2. [název žalované] [anonymizováno] [stát. instituce], [IČO] sídlem [adresa žalované], o náhradu újmy 93 000 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Konstatuje se, že prvním žalovaným došlo v řízení ve věci žádosti žalobce o poskytnutí informací ze dne 4. 1. 2016 k porušení základních práv žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě.

II. Žaloba se žalobním návrhem, aby první žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% z této částky od 24. 2. 2018 do zaplacení jako náhradu nemajetkové újmy a částku 9 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% z této částky od 24. 2. 2018 do zaplacení jako náhradu majetkové újmy, se zamítá.

III. Žaloba se žalobním návrhem, že druhým žalovaným došlo v řízení ve věci žádosti žalobce o poskytnutí informací ze dne 4. 1. 2016 k porušení základních práv žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, se zamítá.

IV. Žaloba se žalobním návrhem, aby druhý žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% z této částky od 24. 2. 2018 do zaplacení jako náhradu nemajetkové újmy a částku 9 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% z této částky od 24. 2. 2018 do zaplacení, se zamítá.

V. Žalobce a první žalovaný nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení.

VI. Žalobce je povinen na náhradě nákladů řízení zaplatit druhému žalovanému částku 2 400 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 7 dne 26. 3. 2018 domáhal vydání rozsudku, kterým by soud rozhodl tak, že soud konstatuje porušení práv žalobce 1. a 2. žalovaným, dále že 1. žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% z této částky od 24. 2. 2018 do zaplacení, dále že 2. žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% z této částky od 24. 2. 2018 do zaplacení, dále že 1. žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 16 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% z této částky od 24. 2. 2018 do zaplacení, dále že 2. žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 16 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% z této částky od 24. 2. 2018 do zaplacení a dále, že žalovaní jsou povinni uhradit žalobci náklady řízení.

2. Žalobce uvedl, že dne 4. 1. 2016 podal žádost o informace dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím u 1. žalovaného. Předmětem žádosti bylo poskytnutí přehledu žádostí o informace, které se vyřizovaly více než rok nebo stále ještě vyřizují více než rok, žalobce požadoval sdělit, co bylo předmětem žádosti, kdo žádost vyřizuje, aktuální stav žádosti a případnou spisovou značku soudního řízení. Žádost vztáhl k období posledních 5 let. Požadoval poskytnutí informací ve strojově čitelném textu s možností automatického vyhledávání. Řízení o žádosti bylo ukončeno doručením rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy [číslo jednací], k čemuž došlo dne 23. 7. 2017. Délka řízení byla 566 dnů, z toho řízení o stížnosti trvalo téměř 500 dnů, když zákonná lhůta je 15 dnů. Jedná se o vědomé porušování zákona a systematické porušování základního lidského práva občana, když žalobce bránil a brání práva své matky, starobní důchodkyně, která byla a je 1. žalovaným a Magistrátem hl. m. Prahy poškozována. Ze strany chybujících úředníků se jedná o zavržení hodné jednání s vážnými dopady na práva žalobce a jeho rodiny. Dále žalobce uvedl, že samotné konstatování práva zde není dostačující. Ke konstatování práva ani k omluvě ze strany chybujících úřadů nedošlo, jedná se o extrémní délku řízení a značný dopad na základní lidská práva žalobce. Prokazatelně došlo k porušení práva na informace, k nepřiměřené délce řízení a k porušení článku 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, které zaručuje právo na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem správního orgánu.

3. První žalovaný ve svém písemném vyjádření k žalobě ze dne 10. 7. 2018 navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že co se týká tvrzené škody majetkové ve výši 33 000 Kč, pak tuto žalobce pouze tvrdí, aniž by tvrdil a prokazoval porušení právní povinnosti, vznik škody a její výši a příčinnou souvislost. Dále uvedl, že žalobce uplatňuje svůj nárok na úhradu tvrzené nemajetkové újmy ve výši 60 000 Kč s příslušenstvím a škody majetkové ve výši 33 000 Kč z titulu nepřiměřené délky řízení v souvislosti s jeho žádostí o informace dle zákona č. 106/1999 Sb. ze dne 4. 1. 2016, přičemž Nejvyšším soudem České republiky bylo judikováno, že dané není závazkem civilní (soukromoprávní) povahy, pročež se ve vztahu k těmto řízením nelze otázkou přiměřenosti (celkové) délky řízení zabývat, a nelze na ně tudíž ani bez dalšího aplikovat závěry vyjádřené ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. [stanovisko NS], kdy na dané skutkové případy lze aplikovat toliko případný nesprávný úřední postup podle § 13 odst. 1 věta druhá zákona č. 82/1998 Sb., tj. průtahy spočívající v porušení zákonné lhůty.

4. Druhý žalovaný ve svém písemném vyjádření k žalobě ze dne 12. 7. 2018 navrhl zamítnutí žaloby z důvodu nedostatku pasívní legitimace, neboť žalobce žádal o poskytnutí informací týkající se samostatné působnosti územních samosprávných celků. Je na žalobci, aby svoji nemajetkovou újmu řádně tvrdil a prokázal, včetně příčinné souvislosti mezi průtahy a vznikem újmy. Pokud jde o majetkovou újmu, žalobce neprokázal a nedoložil její výši.

5. Podáním ze dne 26. 3. 2019 žalobce upřesnil žalobní petit tak, že: I. určuje se, že 1. žalovaný porušil právo žalobce na spravedlivý proces tím, že mu nevydal v přiměřené lhůtě informace o dlouhodobě vyřizovaných informacích; II. určuje se, že 2. žalovaný porušil právo žalobce na spravedlivý proces tím, že nebyla vyřízena v zákonné lhůtě stížnost ze dne 4. 3. 2016 a byl nečinný v oblasti kontrolního systému; III. 1. žalovaný je povinen zaplatit žalobci zadostiučinění za nesprávný úřední postup ve výši 132 835 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z této částky od 24. 2. 2018 do zaplacení, to vše do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku; IV. 2. žalovaný je povinen zaplatit žalobci zadostiučinění za nesprávný úřední postup ve výši 41 808 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z této částky od 24. 2. 2018 do zaplacení, to vše do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku; V. 1. žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu majetkové újmy ve výši 16 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z této částky od 24. 2. 2018 do zaplacení, to vše do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku; VI. 2. žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu majetkové újmy ve výši 16 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z této částky od 24. 2. 2018 do zaplacení, to vše do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku; VII. 1. žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

6. Podáním ze dne 4. 8. 2021 žalobce navrhl, aby do řízení vstoupil na straně žalovaného další účastník, a to Hlavní město Praha, [IČO], sídlem [adresa]. Dále navrhl změnu žalobního petitu ve dvou variantách, a to podle toho, zda soud připustí či nepřipustí vstup nového účastníka řízení na straně žalovaného.

7. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 29. září 2021, č.j. [číslo jednací], vyslovil Obvodní soud pro Prahu 7 svoji místní nepříslušnost s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena místně příslušnému Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Soud dospěl k závěru, že soud musí jednat s žalovanou [název žalované] [anonymizována tři slova], což vzhledem k ustanovení § 6 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., ve znění účinném ke dni zahájení tohoto soudního řízení je [stát. instituce] [stát. instituce] má sídlo na [obec a číslo]. K nesouhlasu Obvodního soudu pro Prahu 1 s postoupením věci usnesením Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 29. září 2021, č.j. [číslo jednací], rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. ledna 2022, č.j. [číslo jednací], tak, že nesouhlas Obvodního soudu pro Prahu 1 s postoupením věci je důvodný. Jako 2. žalovaného Městský soud v Praze označil [název žalované] [anonymizována dvě slova] [stát. instituce]. Usnesení nabylo právní moci dne 4. 2. 2022.

8. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 9. března 2022, č.j. [číslo jednací], soud nepřipustil, aby do řízení na straně žalovaného jako další účastník přistoupilo Hlavní město Praha, [IČO], sídlem [adresa]. K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 21. června 2022, č.j. [číslo jednací], usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Obě usnesení nabyla právní moci dne 7. 7. 2022.

9. V návaznosti na usnesení uvedená v bodu 8 soud tedy rozhodoval o žalobním petitu ve znění: I. Obvodní soud pro Prahu 7 konstatuje porušení práva žalovaným 1 a 2; II. 1. žalovaný je povinen uhradit žalobci částku 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% z této částky od 24. 2. 2018 do zaplacení, jako náhradu nemajetkové újmy, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku; III. 2. žalovaný je povinen uhradit žalobci částku 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% z této částky od 24. 2. 2018 do zaplacení jako náhradu nemajetkové újmy do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku; IV. 1. žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 9 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% z této částky od 24. 2. 2018 do zaplacení jako náhradu majetkové újmy do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku; V. 2. žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 9 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% z této částky od 24. 2. 2018 do zaplacení jako náhradu majetkové újmy do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku; VI. 1. žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku; VII. 2. žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku; když usnesením ze dne 1. 9. 2022 výše uvedenou změnu žaloby připustil.

10. Ze správního spisu Magistrátu hlavního města Prahy sp. zn. [spisová značka] [číslo] [anonymizováno] soud zjistil, že podáním ze dne 3. 1. 2016, které bylo 1. žalovanému doručeno dne 4. 1. 2016, žalobce požádal [žalovanou] [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] o poskytnutí informací dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 106/1999 Sb.“), když žádal o poskytnutí přehledu žádostí o informace, které se vyřizovaly více než rok, nebo stále ještě vyřizují více než rok. Požadoval sdělit, co bylo předmětem žádosti, kdo žádost vyřizuje, aktuální stav žádosti a případnou spisovou značku soudního řízení. Žádost vztáhl k období posledních 5 let. Žádal poskytnutí informací ve strojově čitelném textu s možností automatického vyhledávání. Dne 4. 1. 2016 žalobce žádost o poskytnutí informací doplnil tak, že požaduje poskytnout údaje o takových žádostech o informace, u kterých je nebo byl Úřad městské části [obec a číslo] povinným subjektem, mezi podáním žádosti a vyřízením žádosti (poskytnutí informace, vydání rozhodnutí) uplynul více než rok. Žádost je vztažena na období posledních 5 let, tj. na žádosti, které byly přijaty za posledních 5 let. Podáním ze dne 18. 2. 2016 sdělil 1. žalovaný žalobci, že [žalovaná] [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] neeviduje za posledních 5 let žádnou žádost o informace, podanou dle zákona č. 106/1999 Sb., u které by lhůta mezi podáním žádosti a jejím vyřízením, například poskytnutím informace, odkazem na zveřejněnou informaci, vydáním rozhodnutí, odložením, vyřízením dle jiného právního předpisu (např. zákona č. 123/1998 Sb.) apod., byla delší jak 1 rok. Dne 4. 3. 2016 podal žalobce stížnost na postup při vyřizování žádosti o informace dle zákona č. 106/1999 Sb., ve které uvedl, že s ohledem na odpověď tajemníka [žalovaná] [anonymizováno] [obec a číslo] a výroční zprávu dle § 18 zákona č. 106/1999 Sb. za rok 2015 má za to, že [žalovaná] [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] poskytl nepravdivou informaci. Žalobce se domáhá poskytnutí pravdivých informací. Dne 9. 3. 2016 postoupil [žalovaná] [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] stížnost žalobce Magistrátu hl. m. Prahy. Dne 13. 7. 2017 vydal Magistrát hlavního města Prahy rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] [číslo] [anonymizováno], [číslo jednací], kterým rozhodl, že postup povinného subjektu, [žalovaná] [anonymizováno] [obec a číslo], [žalovaná] [anonymizována dvě slova] [obec a číslo], při vyřizování žádosti ze dne 3. 1. 2016 o informaci týkající se žádostí o informace, které se vyřizovaly déle než rok, ve věci vedené pod zn. [značka] [číslo], podle ustanovení § 16a odst. 6 písm. a) zákona č. 106/1999 Sb. potvrzuje. Doručenkou bylo prokázáno, že rozhodnutí bylo žalovanému doručeno dne 23. 7. 2017.

11. Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. ledna 2020, č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 24. 2. 2020, soud zjistil, že žalobce podal žalobu proti žalovanému Magistrátu hlavního města Prahy proti rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 29. 6. 2019, [číslo jednací], sp. zn. [spisová značka] [číslo] a soud rozhodl tak, že žaloba se zamítá a žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Věc se týkala odmítnutí žádosti žalobce ze dne 20. 2. 2014 o poskytnutí informací dle zákona č. 106/1999 Sb. [žalovaná] [anonymizována dvě slova] [obec a číslo], týkající se výše platů, poskytnutých odměn a dosaženého vzdělání u vedoucího právního odboru a zástupce vedoucího právního odboru [žalovaná] [anonymizována dvě slova] [obec a číslo].

12. Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. prosince 2020, č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 31. 12. 2020, soud zjistil, že žalobce podal žalobu proti žalovanému [žalovaná] za účasti [titul] [jméno] [příjmení] proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 28. 2. 2018, [číslo jednací] a soud rozhodl tak, že rozhodnutí [žalovaná] ze dne 28. 2. 2018, [číslo jednací] a rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 19. 1. 2018, sp. zn. [spisová značka] [číslo], [číslo jednací] se zrušují a věc se vrací [žalovaná] k dalšímu řízení, dále rozhodl, že [žalovaná] je povinno zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3 000 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku a dále rozhodl, že osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Věc se týkala rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 19. 1. 2018, sp. zn. [spisová značka] [číslo], [číslo jednací], kterým byla odmítnuta část žádosti žalobce o informace ze dne 27. 10. 2017, kterou se žalobce domáhal přehledu odměn (měsíc udělení odměny, odůvodnění odměny, příjemce odměny) udělených [titul] [jméno] [příjmení], ředitelce MHMP a [titul] [jméno] [příjmení] po dobu vymáhání nákladů řízení a úroků z prodlení v případě řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka], čili za období od 7/ 2015 do 7/2017 včetně.

13. Z žádosti o přiměřené zadostiučinění soud zjistil, že žalobce dne 23. 8. 2017 požádal o přiměřené zadostiučinění za utrpěnou majetkovou a nemajetkovou újmu v důsledku nesprávného úředního postupu ve výši 133 000 Kč. Dne 27. 10. 2017 zaslalo [žalovaná] [země] žalobci dopis [číslo jednací], ve kterém mu sdělilo, že žalobcem uplatněný nárok a tvrzenou újmu nepovažuje za prokázanou. Ministerstvo vnitra České republiky dospělo k závěru, že pokud žalobce požaduje poskytnutí zadostiučinění za újmu, která mu měla být způsobena v souvislosti s vyřizováním žádosti žalobce dle zákona č. 106/1999 Sb. ze dne 3. 1. 2016, nebyl vznik tvrzené újmy prokázán, stejně tak žalobce neprokázal majetkovou újmu v podobě režijních nákladů a ušlého zisku a nebyl prokázán ani nesprávný úřední postup magistrátu. Podmínky vzniku odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu tak nebyly ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. splněny. Z těchto důvodů Ministerstvo vnitra České republiky žádost žalobce o náhradu peněžitého zadostiučinění ve výši 133 000 Kč odmítlo. Žalobce byl poučen, že se se svým nárokem může obrátit na soud.

14. Soud neprováděl důkazy, a to rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 4. 2020, č.j. [číslo jednací], rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14. 4. 2021, [číslo jednací] [anonymizována dvě slova], [číslo jednací], rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. 8. 2022, č.j. [číslo jednací], rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 6. 2022, č.j. [číslo jednací], rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 24. 8. 2022, č.j. [číslo jednací], rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 15. 8. 2022, č.j. [číslo jednací], usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 10. 5. 2022, č.j. [číslo jednací], usnesením Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2022, č.j. [číslo jednací], usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 16. 1. 2020, č.j. [číslo jednací], rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 15. 1. 2020, č.j. [číslo jednací], rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 1. 2021, č.j. [číslo jednací], usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 13. 5. 2020, č.j. [číslo jednací], usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 26. 2. 2020, č.j. [číslo jednací], usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17. 4. 2020, č.j. [číslo jednací], rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 29. 3. 2022, č.j. [číslo jednací], rozsudkem obvodního soudu pro Prahu 7 dne 14. 10. 2021, č.j. [číslo jednací], rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2022, č.j. [číslo jednací], usnesením obvodního soudu pro Prahu 7 dne 4. 8. 2021, č.j. [číslo jednací], rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 5. 5. 2022, č.j. [číslo jednací], rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 7. 6. 2018, [číslo jednací] [spisová značka], rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 11. 10. 2018, č.j. 30 [spisová značka], rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2019, č.j. [číslo jednací], usnesením Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 25. 10. 2021, č.j. [číslo jednací], usnesením městského soudu v Praze ze dne 3. 1. 2022, č.j. [číslo jednací], rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 6. 1. 2022 č.j. [číslo jednací], rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2015, č.j. [číslo jednací], rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. 1. 2015, č.j. [číslo jednací], žalobou o náhradu újmy o 189 032 Kč s příslušenstvím, žalobou o přiměřené zadostiučinění ve výši 83 566 Kč s příslušenstvím, žalobou o přiměřené zadostiučinění o 852 240 Kč s příslušenstvím, žalobou o přiměřené zadostiučinění o 83 756 Kč s příslušenstvím, žalobou o přiměřené zadostiučinění o 543 113 Kč s příslušenstvím, žalobou o přiměřené zadostiučinění o 60 840 Kč s příslušenstvím, žalobou o přiměřené zadostiučinění o 202 815 Kč s příslušenstvím, žalobou o náhradu škody způsobené vydáním vadného rozhodnutí a nesprávným úředním postupem o 19 550 Kč s příslušenstvím, žalobou o přiměřené zadostiučinění o 62 925 Kč s příslušenstvím, žalobou o přiměřené zadostiučinění o 444 720 Kč s příslušenstvím, žalobou o náhradu újmy o 77 200 Kč s příslušenstvím, žalobou o přiměřené zadostiučinění o 30 000 Kč s příslušenstvím, neboť je soud považoval za nadbytečné, když všechny výše uvedené listiny se vztahují k jiným řízením, než k nyní projednávané věci. Navíc samotné ustanovení § 31a zákona č. 82/1998 Sb. i stanovisko Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011 sp. zn. [stanovisko NS] uvádí kritéria, jak postupovat při určení výše přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení.

15. Dále soud neprováděl důkazy listinami, a to: žádostí o informace dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím ze dne 18. 7. 2012, žádostí o informace dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím ze dne 24. 4. 2016, žádostí o informace dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím ze dne 30. 10. 2014, žádostí o informace dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím ze dne 22. 1. 2015, žádostí o informace dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím ze dne 8. 10. 2012, žádostí o informace dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím ze dne 6. 10. 2016, žádostí o informace dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím ze dne 8. 12. 2011, žádostí o informace dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím ze dne 16. 1. 2014, žádostí o informace dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím ze dne 18. 6. 2014, žádostí o informace dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím ze dne 4. 4. 2013, žádostí o informace dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím ze dne 13. 4. 2015, žádostí o informace dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím ze dne 10. 4. 2017, spisem Obvodního soudu pro Prahu 7 sp. zn. [spisová značka], spisem Obvodního soudu pro Prahu 7, sp. zn. [spisová značka], spisem Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. [spisová značka], a to z důvodu nadbytečnosti, když žádná z výše uvedených listin se nevztahuje k projednávané věci.

16. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 82/1998 Sb.“), územní samosprávné celky odpovídají za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci svěřené jim zákonem v rámci samostatné působnosti (dále jen„ územní celky v samostatné působnosti“).

17. Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu, kterou způsobily orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen„ územní celky v přenesené působnosti“).

18. Podle § 19 zákona č. 82/1998 Sb. územní celky v samostatné působnosti odpovídají za škodu, kterou způsobily při výkonu veřejné správy a) nezákonným rozhodnutím, b) nesprávným úředním postupem.

19. Podle § 22 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. územní celky v samostatné působnosti odpovídají za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

20. Podle § 22 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

21. Podle § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

22. Podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

23. Podle § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce, řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

24. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb. povinnými subjekty, které mají podle tohoto zákona povinnost poskytovat informace vztahující se k jejich působnosti, jsou státní orgány, územní samosprávné celky a jejich orgány a veřejné instituce.

25. Podle § 14 odst. 5 písm. d) zákona č. 106/1999 Sb. povinný subjekt posoudí žádost a nerozhodne-li podle § 15, poskytne informaci v souladu se žádostí ve lhůtě nejpozději do 15 dnů ode dne přijetí žádosti nebo ode dne jejího doplnění.

26. Podle § 16 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb. nadřízený orgán rozhodne o odvolání do 15 dnů ode dne předložení odvolání povinným subjektem. Lhůta pro rozhodnutí o rozkladu je 15 pracovních dnů ode dne doručení rozkladu povinnému subjektu. Lhůtu nelze prodloužit.

27. Podle § 16a odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb. o stížnosti rozhoduje nadřízený orgán.

28. Podle § 16a odst. 5 zákona č. 106/1999 Sb. povinný subjekt předloží stížnost spolu se spisovým materiálem nadřízenému orgánu do 7 dnů ode dne, kdy mu stížnost došla, pokud v této lhůtě stížnosti sám zcela nevyhoví tím, že poskytne požadovanou informaci nebo konečnou licenční nabídku, sníží úhradu, nebo vydá rozhodnutí o odmítnutí žádosti.

29. Podle § 16a odst. 8 zákona č. 106/1999 Sb. nadřízený orgán o stížnosti rozhodne do 15 dnů ode dne, kdy mu byla předložena.

30. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 7. 2007, č.j. [číslo jednací], odpověď na otázku, do jaké působnosti obcí (samostatné či přenesené) má být zařazeno vlastní rozhodování o poskytnutí informací, je nutno hledat ve výkladu samotného zákona o svobodném přístupu k informacím. Tím, že zákon o svobodném přístupu k informacím za povinné subjekty označil orgány, které agendu, k níž se požadované informace vztahovaly, věcně vyřizovaly (byla náplní jejich působnosti), nepřímo učinil povinnost k poskytování takových informací„ součástí“ obsahu dané působnosti těchto orgánů. Z toho pak vyplývalo, či bylo nutno dovodit, že rozhodování o odmítnutí žádosti o poskytnutí informací ve věcech samostatné působnosti obcí bylo výkonem samostatné působnosti, a rozhodování o odmítnutí žádosti o poskytnutí informací ve věcech přenesené působnosti obcí bylo výkonem přenesené působnosti (shodně viz. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 7. 2007, sp. zn. [spisová značka] a ze dne 23. 7. 2008, sp. zn. [spisová značka]).

31. Poskytnutí informací o činnosti samosprávného celku dle zákona č. 106/1999 Sb. v oblasti samostatné působnosti je rovněž výkonem samostatné působnosti. Zákon č. 106/1999 Sb. upravuje pravidla pro poskytování informací samostatně a nejedná se o správní řízení. Na některé postupy se dle § 20 odst. 6 zákona č. 106/1999 Sb. použije správní řád, což však z řízení nečiní správní řízení ve smyslu legislativní zkratky použité v § 9 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. O stížnosti na postup při vyřizování žádosti o informace rozhoduje dle § 16a nadřízený orgán, kterým je v případě rozhodování městské části Magistrát hlavního města Prahy. I ten vede řízení o stížnosti v samostatné působnosti v souladu s § 81 odst. 2 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů, neboť pokud tak zákon výslovně nestanoví, charakter rozhodování v samostatné působnosti se v dalších stupních řízení nemůže měnit (Čl. 105 Ústavy České republiky, § 33 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů). Princip přednosti režimu samostatné působnosti v řízení o poskytování informací se dokonce uplatní i tehdy, pokud se požadované informace (například obsažené v jednom dokumentu) týkají neoddělitelně jak působnosti samostatné, tak přenesené. V takovém případě se má za to, že žádost je vyřizována v samostatné působnosti (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. listopadu 2008, č.j. [číslo jednací]).

32. Žalobcem požadované informace, když žádal o poskytnutí přehledu žádostí o informace, které se vyřizovaly více než rok, nebo stále ještě vyřizují více než rok a požadoval sdělit, co bylo předmětem žádosti, kdo žádost vyřizuje, aktuální stav žádosti a případnou spisovou značku soudního řízení, žádost vztáhl k období posledních 5 let a žádal poskytnutí informací ve strojově čitelném textu s možností automatického vyhledávání a dne 4. 1. 2016 žádost o poskytnutí informací doplnil tak, že požaduje poskytnout údaje o takových žádostech o informace, u kterých je nebo byl [žalovaná] [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] povinným subjektem, mezi podáním žádosti a vyřízením žádosti (poskytnutí informace, vydání rozhodnutí) uplynul více než rok a žádost je vztažena na období posledních 5 let, tj. na žádosti, které byly přijaty za posledních 5 let, se týkaly samostatné působnosti [žalovaná] [anonymizována dvě slova] [část Prahy]. Jestliže rozhodování o poskytnutí shora uvedených informací spadá do samostatné působnosti, pak i vyřizování stížnosti Magistrátem hlavního města Prahy se odehrává v rámci výkonu téže působnosti. Přezkoumával-li tedy Magistrát hlavního města Prahy ke stížnosti žalobce sdělení [žalovaná] [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] ze dne 18. 2. 2016, postupoval rovněž v režimu samostatné působnosti (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. [číslo jednací]).

33. Žalobce označil v žalobě jako 2. žalovaného [žalovaná] [anonymizováno] jako subjekt, který měl být podle jeho názoru nositelem hmotněprávní povinnosti odpovídající hmotněprávnímu oprávnění žalobce, v daném případě na poskytnutí zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu a majetkovou újmu z titulu nesprávného úředního postupu [žalovaná] [anonymizováno] [obec a číslo] v daném řízení. Jak však vyplývá z výše uvedeného, v projednávané věci rozhodovaly příslušné subjekty o žádosti žalobce o poskytnutí informací v samostatné působnosti, za jakoukoli případnou škodu tedy nemůže nést dle § 1 zákona č. 82/1998 Sb. odpovědnost stát, neboť za ni odpovídá výhradě územní samosprávný celek.

34. Poskytování informací týkajících se poskytnutí přehledu žádostí o informace, které se vyřizovaly více než rok, nebo stále ještě vyřizují více než rok a sdělení, co bylo předmětem žádosti, kdo žádost vyřizuje, aktuální stav žádosti a případné spisové značky soudního řízení, k období posledních 5 let a poskytnutí údajů o takových žádostech doplněním o informace, u kterých je nebo byl [žalovaná] [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] povinným subjektem, a mezi podáním žádosti a vyřízením žádosti (poskytnutí informace, vydání rozhodnutí) uplynul více než rok a žádost je vztažena na období posledních 5 let, se týká samostatné působnosti územně samosprávných celků a 2. žalovaný proto není ve sporu pasivně legitimován. Soud proto žalobu vůči němu co do konstatování porušení základních práv žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě (výrok III. rozsudku) a co do zaplacení částky 30 000 Kč s úrokem z prodlení jako náhradu nemajetkové újmy a částky 9 000 Kč s příslušenstvím jako náhradu majetkové újmy (výrok IV. rozsudku) zamítl.

35. Pokud jde o přiměřené zadostiučinění za délku řízení v částce 30 000 Kč jako náhrada nemajetkové újmy a v částce 9 000 Kč jako náhrada majetkové újmy vůči 1. žalovanému, soud dospěl k níže uvedenému závěru.

36. V řízení bylo prokázáno, že žalobce podáním ze dne 3. 1. 2016, které bylo 1. žalovanému doručeno dne 4. 1. 2016, požádal o poskytnutí informace. Dopisem ze dne 18. 2. 2016 1. žalovaný žádost žalobce vyřídil. Podáním ze dne 4. 3. 2016 podal žalobce stížnost na postup při vyřizování žádosti o informace dle zákona č. 106/1999 Sb. Dne 9. 3. 2016 postoupil 1. žalovaný stížnost žalobce nadřízenému orgánu – Magistrátu hlavního města Prahy. Rozhodnutím Hlavního města Prahy, jednajícím Magistrátem hlavního města Prahy ze dne 13. 7. 2017, [spisová značka] [anonymizováno] [číslo] [anonymizováno], [číslo jednací], bylo rozhodnuto tak, že postup povinného subjektu, [žalovaná] [anonymizováno] [obec a číslo], [žalovaná] [anonymizována dvě slova] [obec a číslo], při vyřizování žádosti ze dne 3. 1. 2016 o informaci týkající se žádostí o informace, které se vyřizovaly déle než rok, ve věci vedené pod zn. [spisová značka] [číslo], podle ustanovení § 16a odst. 6 písm. a) zákona č. 106/1999 Sb., se potvrzuje. Rozhodnutí nadřízeného orgánu bylo žalobci doručeno dne 23. 7. 2017. Řízení před 1. žalovaným trvalo 45 dní, řízení před Magistrátem města Prahy trvalo 1 rok, 4 měsíce a 19 dní. Uvedená skutečnost opodstatňuje závěr, že v posuzovaném případu došlo k nesprávnému úřednímu postupu představovanou délkou řízení, jestliže § 14 odst. 5 písm. d) zákona č. 106/1999 Sb. stanoví lhůtu 15 dnů a nadřízený orgán má též rozhodnout ve lhůtě 15 dnů od předložení stížnosti (§ 16a odst. 8 zákona č. 106/1999 Sb.).

37. Pro dovození odpovědnosti státu za vznik nemajetkové újmy v souvislosti s nesprávným úředním postupem je třeba naplnění tří podmínek: 1) existence nesprávního úředního postupu (v daném případě nepřiměřená délka řízení), 2) vznik újmy v nemajetkové sféře osoby a 3) existence příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vznikem nemajetkové újmy. Nemajetková újma způsobená nepřiměřenou délkou řízení se typicky projevuje stavem nejistoty účastníka o výsledku řízení, v němž se po dobu jeho délky ocitá. Účelem poskytnutí přiměřeného zadostiučinění je tedy odškodnění nejistoty účastníka spojené s trváním řízení.

38. Ústavní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 6. 2010, sp. zn. [ústavní nález], dovodil, že přiměřené zadostiučinění poskytované podle zákona č. 82/1998 Sb. může mít podobu buď morální satisfakce, nebo materiální (peněžní) satisfakce, ta připadá přitom v úvahu tehdy, pokud by morální satisfakce nebyla způsobené majektové újmě adekvátní. Jednou z forem motální satisfakce, kterou uvádí přímo ustanovení § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., je konstatování, že došlo k porušení práva; vedle toho přicházejí v úvahu i jiné formy, mezi něž bezpochyby dle Ústavního soudu lze přiřadit i omluvu.

39. Zadostiučinění v penězích plní podpůrnou (subsidiární), funkci, tedy nastupuje až po té, kdy se morální zadostiučinění ukázalo (ať zcela nebo zčásti) nepostačujícím a tím i neúčinným (v poměrech odpovědnosti za náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem). Tento právní názor vyjádřil Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. [spisová značka].

40. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. [spisová značka], má-li poskytované odškodnění kompenzovat stav nejistoty, ve které byl poškozený nepřiměřeně dlouhým řízením udržován, a újmě spojené s touto nejistotou má odpovídat forma a případná výše odškodnění, musí výše zadostiučinění především odpovídat významu předmětu řízení pro poškozeného. Nejvyšší soud České republiky opakovaně dovodil, že kritérium významu předmětu řízení pro účastníka, tedy to, co je pro poškozeného v sázce, je nejdůležitějším kritériem pro stanovení formy a případně výše odškodnění. Odškodnění za nepřiměřenou délku řízení se totiž poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je význam předmětu řízení pro poškozeného.

41. I pro posouzení otázky, jaká forma přiměřeného zadostiučinění je v posuzovaném případě dostačující, je tedy stěžejním kritériem význam namítaného řízení pro účastníka. V tomto směru soud dospěl k závěru, že význam řízení pro žalobce byl nízký, zanedbatelný. Řízení před správními orgány nebylo řízením, u kterého se podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva předpokládá zvýšený význam pro poškozeného (řízení opatrovnické, trestní, pracovněprávní, ve věcech osobního stavu, sociálního zabezpečení, týkající se života a zdraví).

42. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobce informace, které po 1. žalovaném požadoval, chtěl využít k diskusi o věcech veřejného zájmu. Bylo naopak zjištěno, že žalobce podal několik žádostí o přiměřené zadostiučinění dle zákona č. 82/1998 Sb. za utrpěnou nemajetkovou újmu v souvislosti s podanými žádostmi o informace, když celkem požadoval částku v řádu několika milionů Kč. V rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2020, č.j. [číslo jednací], se Městský soud v Praze ztotožnil se závěrem 1. žalovaného ohledně kverulantského jednání žalobce i s tím, že mezi okolnosti rozhodné pro to, zda žalobce zneužívá zákon č. 106/1999 Sb. lze zahrnout zejména mnohočetnost žádostí a jiných podání žalobce a vystupování takovým způsobem, který nasvědčuje, že mu nejde o rychlé a efektivní vyřešení věci, ale jen o samotné vedení řízení a následnou možnost uplatňovat náhradu škody. Městský soud v Praze v obdobné věci, tedy poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., v rozsudku č.j. [číslo jednací] ze dne 9. 2. 2022 dovodil, že s ohledem na zanedbatelný význam řízení pro žalobce je přiměřenou formou satisfakce omluva, kterou žalobce požadoval, nikoli poskytnutí finančního zadostiučinění.

43. Jak již bylo shora uvedeno, intenzita zásahu do osobní, rodinné, pracovní či jiné sféry žalobce byla v projednávané věci nepatrná, a proto není důvod, aby mu byla přiznána satisfakce v penězích. Soud na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že postačující formou zadostiučinění pro žalobce je konstatování porušení základních práv žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě. Proto soud rozhodl tak, je uvedeno ve výroku I. rozsudku a žalobu co do povinnosti 1. žalovaného zaplatit žalobci částku 30 000 Kč s úrokem z prodlení jako náhradu nemajetkové újmy a částku 9 000 Kč s úrokem z prodlení jako náhradu majetkové újmy zamítl (výrok II. rozsudku).

44. O náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a 2. žalovaným rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když 2. žalovaný měl vůči žalobci ve věci plný úspěch. Soud přiznal 2. žalovanému náklady podle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb., a to za 8 úkonů právní služby po 300 Kč (vyjádření ze dne 12. 7. 2018 k žalobě, účast na jednání před soudem dne 4. 3. 2019, vyjádření ze dne 9. 5. 2019 k doplnění žaloby, vyjádření ze dne 25. 8. 2021 k doplnění žaloby, vyjádření ze dne 12. 4. 2022 k odvolání žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 9. 3. 2022 č.j. [číslo jednací], účast na jednání před soudem dne 1. 9. 2022, účast na jednání před soudem dne 4. 10. 2022, účast na jednání před soudem dne 21. 11. 2022), tedy částku 2 400 Kč.

45. O náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a 1. žalovaným soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když jak žalobce tak 1. žalovaný měli ve věci úspěch pouze částečný. Soud proto rozhodl, že žalobce a první žalovaný nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení (výrok V. rozsudku).

46. Lhůtu k plnění náhrady nákladů řízení žalobcem 2. žalovanému soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty první před středníkem, když pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek neshledal zákonné důvody.

Poučení