15 Co 10/2025 - 154

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Libora Daňhela a soudců Mgr. Jiřího Vašíčka a Mgr. Pavla Mádra ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená dne [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], IČO: [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o zaplacení částky 1 764 743 Kč s příslušenstvím a částky 23 947 Kč, o odvolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 30. 5. 2024, č. j. 38 C 12/2021-122, takto:

Výrok

I. Odvolací řízení o odvolání žalované v části, v níž směřuje proti zamítavému výroku II rozsudku soudu I. stupně, se zastavuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se a) mění v části výroku I. o zaplacení částky 2 988 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 534 Kč od [datum] do zaplacení a ve výši 11,75 % ročně z částky 454 Kč od [datum] do zaplacení tak, že v této části se žaloba zamítá, b) potvrzuje ve zbývající části napadeného výroku I. o zaplacení částky 1 739 450 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 65 035 Kč od [datum] do zaplacení, ve výši 10 % ročně z částky 69 680 Kč od [datum] do zaplacení, ve výši 10 % ročně z částky 66 807 Kč od [datum] do zaplacení, ve výši 10 % ročně z částky 69 680 Kč od [datum] do zaplacení, ve výši 10 %ročně z částky 69 680 Kč od [datum] do zaplacení, ve výši 10 % ročně z částky 63 626 Kč od [datum] do zaplacení, ve výši 10 % ročně z částky 69 680 Kč od [datum] do zaplacení, ve výši 10 % ročně z částky 69 680 Kč od [datum] do zaplacení, ve výši 8,25 % ročně z částky 66 807 Kč od [datum] do zaplacení, ve výši 8,25 % ročně z částky 69 680 Kč od [datum] do zaplacení, ve výši 8,25 % ročně z částky 69 680 Kč od [datum] do zaplacení, ve výši 8,25 % ročně z částky 66 807 Kč od [datum] do zaplacení, ve výši 8,25 % ročně z částky 69 680 Kč od [datum] do zaplacení, ve výši 8,25 % ročně z částky 69 680 Kč od [datum] do zaplacení, ve výši 8,25 % ročně z částky 66 807 Kč od [datum] do zaplacení, ve výši 8,25 % ročně z částky 69 680 Kč od [datum] do zaplacení, ve výši 8,25 % ročně z částky 66 807 Kč od [datum] do zaplacení, ve výši 8,25 % ročně z částky 63 626 Kč od [datum] do zaplacení, ve výši 8,25 % ročně z částky 69 680 Kč od [datum] do zaplacení, ve výši 8,25 % ročně z částky 69 680 Kč od [datum] do zaplacení, ve výši 8,5 % ročně z částky 66 807 Kč od [datum] do zaplacení, ve výši 8,5 % ročně z částky 69 680 Kč od [datum] do zaplacení, ve výši 8,5 % ročně z částky 69 680 Kč od [datum] do zaplacení, ve výši 8,5 % ročně z částky 69 680 Kč od [datum] do zaplacení, ve výši 8,5 % ročně z částky 60 178 Kč od [datum] do zaplacení, ve výši 8,5 % ročně z částky 7 907 Kč od [datum] do zaplacení, ve výši 11,75 % ročně z částky 9 089 Kč od [datum] do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 273 598 Kč k rukám advokáta [Jméno advokáta] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Soud I. stupně rozsudkem zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku [Anonymizováno] Kč s úrokem z prodlení z částky [Anonymizováno] Kč (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení částky [Anonymizováno] Kč s úrokem z prodlení (výrok II.) a zavázal žalovanou nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši [Anonymizováno] Kč k rukám jejího zástupce (výrok III.).

2. Proti rozsudku, a to výslovně do všech jeho výroků, podala odvolání žalovaná a navrhla zrušení rozsudku a vrácení věci v celém rozsahu soudu I. stupně k dalšímu řízení.

3. Žalobkyně navrhla (podle obsahu) potvrzení napadeného rozsudku jako správného.

4. Vzhledem k tomu, že odvolání žalované směřovalo i do zamítavého výroku II. rozsudku, jímž bylo její obraně vyhověno, vyzval odvolací soud žalovanou ke sdělení, zda na odvolání i v této části trvá, případně k doplnění odvolacího důvodu ve vztahu k tomuto rozhodnutí. Žalobkyně pak podáním z [datum] uvedla, že na odvolání v rozsahu zamítavého výroku II. „netrvá“, z čehož dle obsahu vyplývá, že odvolání bere v tomto rozsahu zpět. Proto odvolací soud výrokem I. tohoto rozsudku odvolací řízení o zpětvzaté části odvolání žalované zastavil (§ 207 odst. 2 občanského soudního řádu – dále jen “o. s. ř.“).

5. Vzhledem k tomu, že žalovaná ve svém závěrečném návrhu z [datum] navrhla zamítnout žalobu v částce [Anonymizováno] Kč s příslušenstvím a vyhovět jí v částce [Anonymizováno] Kč s příslušenstvím, přičemž v odvolání na tento svůj návrh poukázala (byť „s přehozenými“ částkami), vyzval ji odvolací soud k upřesnění odvolání i v tom, zda napadá vyhovující výrok II. rozsudku soudu I. stupně v celém rozsahu či jen v nějaké části, na což žalovaná výše uvedeným podáním z [datum] uvedla, že na odvolání proti tomuto výroku trvá v celém rozsahu. Ve vztahu k odvolání proti rozhodnutí o částce [Anonymizováno] Kč jako kapitalizovaném úroku z prodlení za pozdě vyplacenou náhradu mzdy za období [Anonymizováno] pak žalovaná tímtéž podáním doplnila odvolací důvod, že nesprávnost tohoto rozhodnutí soudu I. stupně spatřuje v tom, že tento nárok je promlčen.

6. Dále je k rozsahu odvolacího přezkumu nutno uvést, že žalobkyně podáním z [datum] navrhla doplnění rozsudku o rozhodnutí o části žaloby na zaplacení úroku z prodlení za pozdní vyplacené náhrady platu za období od [Anonymizováno] v kapitalizované částce [Anonymizováno] Kč, což soud I. stupně zamítl usnesením ze [datum], č. j. [Anonymizováno] z důvodu, že i o této části žaloby bylo napadeným rozsudkem rozhodnuto, přičemž toto usnesení nabylo právní moci [datum]. Jde o rozhodnutí správné, neboť ze součtu částek (jistin) žalobou požadovaných a napadeným rozsudkem rozhodnutých (jak bude odůvodněno níže) vyplývá, že i o této části žaloby žalobkyně bylo napadeným rozsudkem rozhodnuto a že je tedy předmětem odvolacího řízení.

7. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné a včas podané osobou oprávněnou (§ 202, § 204 odst. 1 a § 201 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek v napadeném výroku II. i řízení předcházející (§ 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), doplnil dokazování v potřebném rozsahu (§ 213 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné jen z malé části, a to z jiných důvodů než v něm uvedených.

8. Žalobkyně jako bývalá zaměstnankyně žalované se domáhá úhrady dlužného platu související s její pracovní pozicí [Anonymizováno] žalované, z níž nejprve byla odvolána k [datum], od kdy jí žalovaná přestala přidělovat práci, a poté s ní žalovaná výpovědí ze dne [datum] rozvázala pracovní poměr, přestože žalovaná trvala na tom, aby ji žalovaná nadále zaměstnávala a žalobkyni byl umožněn výkon práce. Přitom rozsudkem Městského soudu v Brně z [datum], č. j. [Anonymizováno], ve spojení s potvrzujícím rozsudkem Krajského soudu v Brně z [datum], č. j. [Anonymizováno], bylo určeno, že žalobkyně je i od [datum] nadále [Anonymizováno] žalované, a usnesením Městského soudu v Brně dne z [datum], č. j. 38 C 5/2019-45, byl schválen smír účastnic, že výpověď z pracovního poměru z [datum] je neplatná. Jelikož dlužný plat za období od [Anonymizováno] doplatila žalovaná žalobkyni až [datum], domáhá se za žalobkyně úroku z prodlení z jednotlivých měsíčních částek tohoto dlužného platu od dat jejich splatnosti do zaplacení v kapitalizované částce [Anonymizováno] Kč.

9. Dne [datum] žalovaná podruhé odvolala žalobkyni z funkce [Anonymizováno] žalované a pokračovala v nepřidělování práce žalobkyni (v předchozím období byla žalobkyně v dlouhodobé pracovní neschopnosti), a žalobkyně se proto domáhá náhrady svého platu i za období od [datum] nadále, což původní žalobou podanou [datum] bylo do [datum] a následnými změnami žaloby spočívajícími v jejím rozšíření a připuštěnými soudem I. stupně nakonec až do [datum] v celkové částce [Anonymizováno] Kč s úrokem z prodlení z jednotlivých měsíčních částek od data jejich splatnosti.

10. Pokud žalobkyně podáním z [datum] změnila žalobu jejím rozšířením o další částku [Anonymizováno] Kč jako náhrady za nevyčerpanou dovolenou, soud I. stupně usnesením z [datum] (v rámci jednání) tuto změnu žaloby nepřipustil a o tomto žalobním požadavku napadeným rozsudkem nerozhodl.

11. Rozhodnutí v napadeném výroku II. rozsudku pak soud odůvodnil výše uvedenými skutečnostmi, které jsou mezi účastnicemi nesporné a vyplývají z dokazování provedeného soudem I. stupně tak, jak je to v odůvodnění napadeného rozsudku uvedeno. Právně je zhodnotil soud I. stupně tak, že po neplatné výpovědi z pracovního poměru a po sdělení žalobkyně, že trvá na tom, aby ji žalovaná dále zaměstnávala, přísluší žalobkyni nárok na náhradu platu podle § 69 odst. 1 zákoníku práce až do platného skončení pracovního poměru, k němuž došlo na základě výpovědi z [datum] ke dni [datum]. I o tomto skončení pracovního poměru jsou tvrzení účastnic shodná.

12. Stejně tak účastníce shodně tvrdí skutečnost, že žalovaná byla na základě usnesení schůze [Anonymizováno] z [datum] odvolána [Anonymizováno] téhož dne z místa [Anonymizováno] žalované podle § 165 odst. 5 písm. a) školského zákona z důvodu závažného porušení právních povinností vyplývajících z činností úkolů a pravomocí na vedoucím pracovním místě, že žalobkyně sdělila žalované a [Anonymizováno] písemně podáním z [datum] a žalované ústně [datum], že popírá platnost svého odvolání a trvá na přidělování práce, což jí bylo odmítnuto. Shodně účastnice tvrdí i skutečnost vyplývající z protokolu o jejich jednání ze dne [datum], že žalobkyni byla nabídnuta žalovanou pracovní místa, které žalobkyně odmítla s tím, že neodpovídají její kvalifikaci, s čímž žalovaná nesouhlasí, neboť podle jejího názoru její kvalifikaci odpovídají a naopak jí neodpovídají ta místa, která byla žalobkyně ochotna přijmout. Soud I. stupně neučinil žádné zjištění o skončení řízení o neplatnosti odvolání žalobkyně z [datum] vzhledem k právnímu názoru, že žalobkyni bez ohledu na to přísluší nárok na náhradu mzdy podle § 69 odst. 1 zákoníku práce za celou dobu až do platného skončení pracovního poměru výpovědí z c, resp. pro překážky v práci na straně zaměstnavatele nastalé od [datum] po prvním odvolání žalobkyně z funkce ředitelky.

13. Žalovaná proti závěrům soudu I. stupně v odvolání namítá, že žalobkyně po platném odvolání z funkce [Anonymizováno] z [datum] nebyla oprávněna tuto funkci vykonávat a náhrada jejího platu za toto období by měla odpovídat platu, „kterého by zřejmě dosáhla“ na pracovním místě odpovídajícím její kvalifikaci, s čímž odkazovala na výše uvedené skutečnosti, která pracovní místa žalobkyni marně nabízela žalobkyně je nepřijala.

14. Tato námitka žalované, která je z hlediska výše nároku zřejmě nejvýznamnější, však důvodná není. Argumentace žalované o výši platu, kterého by žalobkyně v době od [datum] „zřejmě dosáhla“, je založena na právním pojmu vytrženém z kontextu ustanovení § 355 odst. 2 zákoníku práce o zjištění pravděpodobného výdělku zaměstnance. To se týká případů, kdy v období rozhodném pro stanovení průměrného výdělku neodpracoval zaměstnanec alespoň 21 dnů, to však vždy pro stanovení průměrného výdělku (mzdy nebo platu) toho zaměstnance, o jehož nárok jde, ať už mu přísluší průměrný výdělek ze skutečně zúčtované hrubé mzdy nebo platu dle § 353 zákoníku práce nebo pravděpodobný průměrný výdělek dle § 355 zákoníku práce. Vždy jde pouze o stanovení výše náhrady jeho vlastní mzdy či platu, nikoli mzdy či platu, kterého by zřejmě dosáhl jiný zaměstnanec na jiném pracovním místě a který by měl příslušet zaměstnanci v období vymezeném v § 73a odst. 2 zákoníku práce od odvolání nebo vzdání se funkce na pracovním místě vedoucího zaměstnance do skončení pracovního poměru 15. K tomu odvolací soud uvádí, že podle § 73a odst. 1 zákoníku práce sice končí výkon práce na místě vedoucího zaměstnance odvoláním nebo vzdáním se tohoto místa, ale podle §73a odst. 2 zákoníku práce tím nekončí pracovní poměr a zaměstnavatel je povinen takovému zaměstnanci navrhnout změnu jeho dalšího pracovního zařazení na jinou práci odpovídající jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci. Jestliže zaměstnavatel nemá pro zaměstnance takovou práci nebo ji zaměstnanec odmítne, jde o překážku v práci na straně zaměstnavatele a současně platí, že je dán výpovědní důvod podle § 52 písm. c) zákoníku práce.

16. Pokud zaměstnanec po svém odvolání z funkce nebo vzdání se funkce vedoucího zaměstnance (případně po uplynutí doby, na niž byl do takové funkce jmenován) odmítne změnu svého dalšího pracovního zařazení na místo odpovídající jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci, nemá to pro něj tedy žádný jiný negativní následek než ten, že zaměstnavateli je v takovém případě umožněno dát takovému zaměstnanci výpověď pro nadbytečnost, tedy podle § 52 písm. c) zákoníku práce. Nemá to tedy vliv na jeho nárok na náhradu mzdy či platu do skončení pracovního poměru, případně do změny jeho pracovního zařazení, pokud by nabídku zaměstnavatele přijal, a to ve výši průměrného výdělku zjištěného z rozhodného období kalendářního čtvrtletí, v němž byl zaměstnanec odvolán z funkce nebo se funkce vzdal. V tom se odvolací soud ztotožňuje s názorem Nejvyššího soudu vyjádřeným v jeho rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1474/2009, podle něhož výše uvedené ustanovení zákoníku práce stanoví nejen výslovně fikci nadbytečnosti takového zaměstnance a z ní vyplývající možnost dát mu výpověď z pracovního poměru z tohoto důvodu, ale také fikci překážky v práci na straně zaměstnavatele. Ta není „skutečnou“ překážkou podle § 208 zákoníku práce, neboť jde o stav, kdy zaměstnanec dosud zastávanou funkci již není oprávněn (povinen) vykonávat, tudíž jde o „fikci“ takové překážky stanovenou pro konstituování nároku na náhradu mzdy či platu takového zaměstnance pro období od skončení jeho funkce do skončení či změny pracovního poměru.

17. Hodnocení právního vztahu zaměstnance a zaměstnavatele v takovém období je však ve zdejší věci významné pro řešení otázky, zda odvolání žalobkyně z funkce [Anonymizováno] k [datum] skutečně nemělo vliv na do té doby trvající režim náhrady platu podle § 69 odst. 1 zákoníku práce založený předchozím neplatným skončením pracovního poměru, jak to dovodil soud I. stupně, či zda byl dosavadní režim „nahrazen novým režimem“ podle § 73a odst. 2 zákoníku práce, neboť to má vliv na vymezení rozhodného období pro stanovení průměrného výdělku žalobkyně. Odvolací soud doplnil dokazování soudu I. stupně spisem [Anonymizováno] zn. [Anonymizováno], z něhož zjistil, že řízení o žalobě žalobkyně na určení neplatnosti svého odvolání z funkce [Anonymizováno] k [datum], resp. na určení, že i po něm je žalobkyně nadále [Anonymizováno], skončilo na základě zpětvzetí žaloby usnesením [Anonymizováno] o zastavení řízení, které nabylo právní moci [datum]. K určení neplatnosti tohoto odvolání žalobkyně z funkce ředitelky mateřské školy tedy nedošlo a je nutno vycházet z toho, že šlo o odvolání platné, které tedy mohlo založit od [datum] právní stav dle § 73a odst. 2 zákoníku práce konkurující právnímu stavu založenému na minulých právních jednáních žalobkyně a žalované.

18. Odvolací soud dospěl k závěru shodnému se závěrem soudu I. stupně, že v této věci není platnost tohoto odvolání žalobkyně z funkce [Anonymizováno] významná, neboť nemůže mít za následek změnu či zánik neplatnou výpovědí z pracovního poměru založeného a trvajícího nároku žalobkyně na náhradu mzdy podle § 69 odst. 1 zákoníku práce. Toto ustanovení výslovně stanoví, že náhrada ve výši průměrného výdělku přísluší zaměstnanci až do doby, kdy mu zaměstnavatel umožní pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru. Skutečnost, že nepřidělování práce žalobkyni v době od [datum] odůvodňuje žalovaná platným odvoláním žalobkyně z funkce ředitelky mateřské školy nic nemění na tom, že nepřidělování práce žalobkyni podle pracovní smlouvy pokračovalo i po tomto datu, ač je žalovaná odůvodňuje jinou skutečností. Ukončení trvajícího nároku žalobkyně na náhradu mzdy podle § 69 odst. 1 zákoníku práce mohla žalobkyně dosáhnout pouze platným rozvázáním pracovního poměru, k němuž ovšem přistoupila až v roce [Anonymizováno], případně změnou pracovního zařazení žalobkyně, pokud by s ním souhlasila. Bez ohledu na to, zda nabídka dalšího pracovního zařazení žalobkyni byla v souladu s § 73a odst. 2 zákoníku práce, žalobkyně jejím odmítnutím umožnila žalované dát jí výpověď pro nadbytečnost podle § 52 písm. c) zákoníku práce, k čemuž také nakonec došlo. Není zřejmé, proč k tomuto kroku žalovaná nepřistoupila již po [Anonymizováno] a [datum], kdy jí žalobkyně oznámila, že trvá na svém dalším zaměstnávání v dosavadní funkci, případně, proč nedala žalobkyni výpověď z pracovního poměru pro porušení pracovních povinností, jímž odůvodnila její odvolání z funkce [Anonymizováno] z [datum]. Za dané situace však nárok žalobkyně na náhradu platu podle § 69 odst. 1 zákoníku práce trval až do [datum], kdy skončil na základě výpovědi z [Anonymizováno].

19. Odvolací soud se s tímto závěrem soudu I. stupně ztotožňuje, včetně toho závěru, že průměrný výdělek žalobkyně má být zjištěn z období třetího kalendářního čtvrtletí roku [Anonymizováno] (§ 353 odst. 1 a § 354 odst. 1 zákoníku práce), neboť první den období, v němž žalovaná žalobkyni nepřidělovala práce na základě prvního (neplatného (odvolání z funkce byl [datum]. Soud I. stupně správně vyšel z výdělku žalobkyně ve funkci ředitelky mateřské školy v měsících [Anonymizováno] a správně stanovil podle § 356 zákoníku práce průměrný měsíční výdělek žalobkyně v částce [Anonymizováno] Kč, jak je to uvedeno v odůvodnění napadeného rozsudku, na něž v této části odvolací soud pro stručnost odkazuje.

20. To se však netýká náhrady platu žalobkyně za období od [datum] do [datum], v němž byla v pracovní neschopnosti. Tato skutečnost vyplývá z dokazování soudu I. stupně i shodného tvrzení obou účastnic, včetně toho, že pracovní poměr žalobkyně na základě výpovědi z [datum] skončil k [datum], tedy, že po skončení pracovní schopnosti ještě „doběhly“ poslední 3 dny výpovědní lhůty. Z odůvodnění rozsudku soud I. stupně v příslušném 42. odstavci výslovně nevyplývá, proč byla přiznána žalobkyni náhrada platu i za toto období, pokud soud I. stupně jen stručně odkazuje na § 191 zákoníku práce. Toto ustanovení pouze zavazuje zaměstnavatele omluvit nepřítomnost zaměstnance v práci po dobu jeho dočasné pracovní neschopnosti, ale nároky za dobu dočasné pracovní neschopnosti upravuje až následující ustanovení § 192 zákoníku práce. Z publikované již konstantní judikatury vyšších soudů přitom vyplývá, že náhrada mzdy podle § 69 odst. 2 zákoníku práce přísluší zaměstnanci pouze za období, kdy byl připraven a schopen práci pro zaměstnavatele vykonávat (což by podle odvolacího soudu platilo i pro případný nárok na náhradu mzdy na základě fikce překážek v práci na straně zaměstnavatele dle § 73 odst. 2 zákoníku práce), nikoli za období, kdy zaměstnanec pro uznanou pracovní neschopnost nemůže takovou práci konat. Proto žalobkyni náhrada platu podle § 69 odst. 1 zákoníku práce pro období od [Anonymizováno] do [datum] nepřísluší, ale přísluší jí náhrada platu podle § 192 zákoníku práce, byť v žalobním požadavku obsaženém v jejím posledním rozšíření žaloby, není tento její nárok takto výslovně označen.

21. Odvolací soud po pečlivé úvaze dospěl nakonec k závěru, že pokud se žalobkyně domáhá obecně náhrady platu za celé uvedené období, je závěr o důvodnosti nároku na náhradu podle § 192 odst. 1 zákoníku práce pouze právním hodnocením uplatněného nároku za toto období, pokud je v řízení o takové žalobě uplatněna i skutečnost trvání dočasné pracovní neschopnosti žalobkyně od [Anonymizováno]. do [datum]. Tento nárok však přísluší jen v době prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti, a to podle § 192 odst. 2 zákoníku práce ve výši 60 % průměrného výdělku. To, jak nízké částky za odpovídající měsíce žalobkyně v žalobě (v jejím posledním připuštěném rozšíření) požaduje, odpovídá tomu, že uplatňuje tento nárok za tato období, byť na tomu příslušné zákonné ustanovení výslovně neodkazuje.

22. Proto se odvolací soud nakonec ztotožnil s názorem soudu I. stupně (byť nejasně odůvodněným), že i tento nárok lze žalobkyni na základě přiznat a to včetně toho, že je důvodné pro stanovení jeho výše vyjít z průměrného výdělku žalobkyně rozhodného pro celé předcházející období náhrady platu, a nikoliv z pravděpodobného výdělku z rozhodného období předcházejícího jen této dočasné pracovní neschopnosti. Z odůvodnění rozsudku soudu I. stupně však nevyplývá, proč přiznal za tyto měsíce žalobkyni právě požadované částky, které podle níže uvedeného výpočtu neodpovídají výši toho jejího nároku. To se týká i nároku na náhradu platu podle § 69 odst. 1 zákoníku práce za poměrné části měsíců [Anonymizováno], za něž přísluší vždy jen část každého z obou výše uvedených nároků.

23. Při správném závěru soudu I. stupně, že náhrada mzdy podle § 69 odst. 1 zákoníku práce žalobkyni přísluší v částce [Anonymizováno] Kč měsíčně, je nutné stanovit jeho poměrnou část nikoli podle poměru kalendářních dnů daného měsíce, jak to učinil soud I. stupně, ale podle jeho pracovních dnů, neboť i výpočet průměrné měsíční mzdy (platu) je založen na počtu pracovních hodin v pracovních dnech a placených svátcích. V [Anonymizováno] jde tedy o [Anonymizováno] pracovních dnů z celkem [Anonymizováno], což činí [Anonymizováno]), proto jen v této částce je nárok žalobkyně za toto období důvodný a ve zbývající částce [Anonymizováno] Kč důvodný není. Pokud se týká tří dnů od [Anonymizováno]. do [datum], tak byly všechny pracovní a poměr k celkovému počtu [Anonymizováno] pracovních dní činí z částky [Anonymizováno] Kč za celý měsíc činí [Anonymizováno]). Pokud soud I. stupně vyhověl žalobě za toto období v požadované částce [Anonymizováno] Kč, je v této části nárok důvodný pouze v částce [Anonymizováno] Kč a ve zbývající částce [Anonymizováno] Kč důvodný není. Zde je nutno uvést, že nesprávné stanovení poměrné části měsíční průměrné mzdy žalobkyně se týká i měsíce [Anonymizováno] na počátku zde rozhodného období, neboť všech jeho 20 dnů je v tom měsíci pracovních, nicméně soud I. stupně vyhovujícím výrokem I. rozsudku přiznal žalobkyni nižší částku [Anonymizováno] Kč a ve zbytku žalobního požadavku za toto období její žalobu zamítl nenapadeným výrokem II. svého rozsudku, který je v právní moci a není předmětem odvolacího přezkumu.

24. Z těchto důvodů je tedy rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku I. ohledně jistiny tohoto nároku v celkové výši [Anonymizováno] Kč správný ohledně částky [Anonymizováno] Kč a nesprávný ve zbývající částce [Anonymizováno]). Zde je nutné uvést, že správný je i závěr soudu I. stupně, že vzhledem k průměrnému měsíčnímu platu žalobkyně [Anonymizováno] Kč jí tato náhrada přísluší za každý dlužný měsíc ve stejné výši, nikoliv v různých výších, jak nárok žalobkyně konstruovala v žalobě a jejích rozšířeních. Proto byl správný postup soudu I. stupně, že za ty měsíce, za něž požadovala žalobkyně částky vyšší, její žalobu zamítl nenapadeným výrokem II. svého rozsudku, a za ty měsíce, za něž požadovala částky nižší, jí tyto částky přiznal, neboť byl vázán žalobním návrhem.

25. Pokud se týká nároku na náhradu platu za dobu dočasné pracovní schopnosti, jeho výše je zákonem stanovena pro 14 kalendářních dnů, pro které je tedy nutné vyjít z průměrného měsíčního výdělku žalobkyně přepočteného naopak na kalendářní dny. Za měsíc [Anonymizováno] tedy žalobkyně má nárok na tuto náhradu platu za tři kalendářní dny od [Anonymizováno]. ve výši [Anonymizováno] Kč, avšak její celkový žalobní požadavek za [Anonymizováno] je vyčerpán vyhovujícím výrokem I. rozsudku ohledně náhrady mzdy za dobu do [datum] a nenapadeným výrokem II. rozsudku, jímž byla žaloba ve zbývající části za toto období již pravomocně zamítnuta. Dalších 11 kalendářních dnů pracovní neschopnosti žalobkyně spadá [Anonymizováno], za který žalobkyně požadovala celkem [Anonymizováno] Kč, čemuž soud I. stupně vyhověl, ač nárok žalobkyně za 11 dnů pracovní neschopnosti ve výši 60 % průměrného výdělku by činil vyšší částku [Anonymizováno] Kč, proto i v této části je rozhodnutí soudu I. stupně, který byl žalobním návrhem vázán, správné.

26. Pokud se týká úroku z prodlení požadovaného žalobkyní z jednotlivých měsíčních částek, odpovídá tento její nárok ust. § 1970 občanského zákoníku a § 2 vládního nařízení číslo 351/2013 Sb. a vyhlášeným repo sazbám pro to pololetí, za něž je žalobkyně důvodně požadovala a za něž je soud I. stupně žalobkyni v požadované výši přiznal (k důvodně přiznané jistině). Splatnost každé částky měsíční náhrady platu pak odpovídá ustanovení § 141 odst. 1 zákoníku práce, jak to soud I. stupně uvedl v odůvodnění svého rozsudku, na něž i ohledně toho odvolací soud pro stručnost odkazuje. Co se týče nároku žalobkyně na zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení za pozdní úhradu platu, respektive náhrady platu, za dobu od [Anonymizováno], přiznal jej soud I. stupně žalobkyni na základě skutečnosti mezi účastnicemi nesporné a listinnými důkazy doložené, že tato náhrada platu byla žalovanou zaplacena žalobkyni v celkové částce [Anonymizováno] Kč dne [datum], přičemž z jednotlivých částek [Anonymizováno] Kč splatných vždy k [Anonymizováno] (v poslední položce jde o náhradu za nevyčerpanou dovolenou) a že žalobkyní uplatňovaná sazba úroku z prodlení ve výši 9,75 % pro [Anonymizováno] a ve výši 10 % pro [Anonymizováno] (podle týchž zákonných ustanovení jako výše), což za jednotlivé dny prodlení se zaplacením každé této částky od její splatnosti do [datum] činí žalobkyní celkem požadovanou částku [Anonymizováno] Kč. Námitka žalované, že tento nárok je promlčen, která byla vznesena až v odvolacím řízení na výzvu odvolacího soudu, je nedůvodná, neboť žalobou podanou [datum] bylo toto právo vzhledem k datu, kdy mohlo být uplatněno poprvé (§ 619 odst. 2 občanského zákoníku) uplatněno zjevně před uplynutím tříleté promlčecí lhůty (§ 629 odst. 1 občanského zákoníku).

27. Ze všech výše uvedených důvodu je tedy žaloba žalobkyně na náhradu mzdy za dobu od [datum] do [datum] důvodná v celkové částce [Anonymizováno] Kč s úroky z prodlení z jednotlivých měsíčních částek za uvedená období tak, jak je přiznal soud I. stupně, to s výjimkou částky splatné [datum] (za [Anonymizováno]), která činí [Anonymizováno] Kč a splatné [datum] (za [Anonymizováno]), která činí [Anonymizováno] Kč, a dále je důvodná i ohledně kapitalizovaného úroku z prodlení za pozdní výplatu platu za předchozí období v částce [Anonymizováno] Kč, což celkem činí [Anonymizováno] Kč. Ve zbylé částce [Anonymizováno] Kč, a to částce [Anonymizováno] Kč se splatností [datum] a částce [Anonymizováno] Kč se splatností k [datum], je žaloba nedůvodná a v této části bylo nutné ji zamítnout. Proto odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku I. změnil (§ 220 o. s. ř.) jen ohledně částky 2 988 Kč s jejím výše uvedeným příslušenstvím tak, že v této části žalobu zamítl, a v celé zbývající části ohledně částky [Anonymizováno] Kč s uvedeným příslušenstvím k částce [Anonymizováno] Kč potvrdil rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný (§ 219 o. s. ř.).

28. Vzhledem ke změně rozsudku soudu I. stupně ve věci samé, byť jen v malé části, je odvolací soud povinen rozhodnout o nákladech řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 2 o. s. ř.), a to podle konečného úspěchu účastníků v řízení (§ 142 odst. 2 o. s. ř. a pro odvolací řízení ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.). Žalobkyně se postupně měněnou žalobou domáhala nakonec částky [Anonymizováno] Kč (bez ohledu na příslušenství) a částky [Anonymizováno] Kč, celkem tedy [Anonymizováno] Kč. V konečném důsledku byla žalobkyně úspěšná ohledně částek [Anonymizováno] Kč, celkem [Anonymizováno] Kč, a ohledně částky [Anonymizováno] Kč jí byla žaloba zamítnuta ([Anonymizováno] Kč již soudem I. stupně a [Anonymizováno] Kč odvolacím soudem), v této části byla úspěšná žalovaná. To činí poměrný úspěch žalobkyně v rozsahu [Anonymizováno] % a žalované v rozsahu [Anonymizováno] %, což při vzájemném zohlednění vede k závěru o poměrně vyšším úspěchu žalobkyně v rozsahu [Anonymizováno] %, v němž má tedy právo na náhradu svých nákladů řízení před soudy obou stupňů.

29. Ty jí v řízení před soudem I. stupně vznikly za zastoupení jejím advokátem, a to za 10 úkonů právní služby, za něž přísluší odměna podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) podle tarifní hodnoty každého úkonu. Za převzetí věci a podání žaloby, jejichž předmětem byla částka [Anonymizováno] Kč přísluší odměna po [Anonymizováno] Kč, za první rozšíření žaloby ze [datum] o [Anonymizováno] Kč přísluší odměna [Anonymizováno] Kč, za podání z [datum], kdy byla předmětem žaloby částka [Anonymizováno] Kč, přísluší odměna [Anonymizováno] Kč, za další rozšíření žaloby z [datum] o [Anonymizováno] Kč odměna [Anonymizováno] Kč, za podání ve věci z [datum], kdy předmětem řízení byla již částka [Anonymizováno] Kč, přísluší odměna [Anonymizováno] Kč a za rozšíření žaloby z [datum] o [Anonymizováno] Kč přísluší odměna [Anonymizováno] Kč. Za účast u tří jednání soudu I. stupně [datum], [datum] a [datum], kdy předmětem řízení již byla částka [Anonymizováno] Kč přísluší 3 × odměna po [Anonymizováno] Kč. Pokud jde o první jednání soudu I. stupně [datum], které bylo odročeno bez projednání věci, přísluší za něj pouze náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 2 advokátního tarifu ve výši jedné poloviny odměny, což vzhledem k tehdejšímu předmětu řízení [Anonymizováno] Kč činí [Anonymizováno] Kč. Pokud soud I. stupně pro své rozhodnutí o nákladech řízení, které je však nahrazeno tímto rozhodnutím odvolacího soudu, zohlednil žalobci také úkon rozšíření žaloby ze [datum] o [Anonymizováno] Kč, nepovažuje odvolací soud tento za účelný úkon podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť toto rozšíření žaloby nebylo připuštěno a tento nárok nebyl v řízení projednáván. Naopak vyjádření žalobkyně z [datum], které soud I. stupně pro své rozhodnutí nezohlednil, považuje odvolací soud za účelný úkon dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, neboť tímto vyjádřením žalobkyně reagovala na nově uplatněnou argumentaci žalované. Celkem tedy odměna advokáta žalobkyně za 10 úkonů právní služby a náhradu ztráty času činí [Anonymizováno]), k čemuž přísluší 10 paušálních částek náhrad hotových výdajů po [Anonymizováno] Kč (§ 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve znění účinném do [datum]), tedy [Anonymizováno] Kč, což celkem v řízení před soudem I. stupně činí [Anonymizováno] Kč.

30. V odvolacím řízení vznikly žalobkyni náklady zastoupení advokátem, který poskytl 2 úkony právní služby, a to vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu, v sazbě odměny [Anonymizováno] Kč za každý, k čemuž přísluší dvě částky paušálních náhrad hotových výdajů po [Anonymizováno] Kč (§ 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve znění účinném od [datum]), což celkem činí [Anonymizováno] Kč. Celková částka odměny a náhrad advokáta žalobkyně v řízeních před soudy obou stupňů tedy činí [Anonymizováno] Kč ([Anonymizováno] Kč), k čemuž přísluší náhrada DPH, jíž je advokát žalobkyně plátcem (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), v sazbě 21 %, tedy v částce [Anonymizováno] Kč, což celkem činí [Anonymizováno] Kč. Náklady žalobkyně v řízeních před soudy obou stupňů samozřejmě tvoří také zaplacené soudní poplatky za žaloby a jejich rozšíření v částkách [Anonymizováno] Kč. Celkové náklady žalobkyně v řízení před soudy obou stupňů tedy činí částku [Anonymizováno] Kč ([Anonymizováno] Kč). Z této částky má žalobkyně z výše uvedených důvodů právo na náhradu v rozsahu [Anonymizováno] %, tedy v částce [Anonymizováno] Kč.

31. Proto odvolací soud zavázal méně úspěšnou žalovanou k nahrazení nákladů řízení úspěšnější žalobkyni v této částce, a to k rukám jejího advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení