38 C 12/2021 - 122

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Iva Kadrmase a přísedících JUDr. Lenky Gurkové a Bc. Viktorie Malé ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená dne [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], IČO: [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o zaplacení částky 1.764.743 Kč s příslušenstvím - náhrada platu takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 1.742.438 Kč s úrokem z prodlení: - ve výši 10 % ročně z částky 65.035 Kč od 1. 11. 2019 do zaplacení, - ve výši 10 % ročně z částky 69.680 Kč od 1. 12. 2019 do zaplacení, - ve výši 10 % ročně z částky 66.807 Kč od 1. 1. 2020 do zaplacení, - ve výši 10 % ročně z částky 69.680 Kč od 1. 2. 2020 do zaplacení, - ve výši 10 %ročně z částky 69.680 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení, - ve výši 10 % ročně z částky 63.626 Kč od 1. 4. 2020 do zaplacení, - ve výši 10 % ročně z částky 69.680 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení, - ve výši 10 % ročně z částky 69.680 Kč od 1. 6. 2020 do zaplacení, - ve výši 8,25 % ročně z částky 66.807 Kč od 1. 7. 2020 do zaplacení, - ve výši 8,25 % ročně z částky 69.680 Kč od 1. 8. 2020 do zaplacení, - ve výši 8,25 % ročně z částky 69.680 Kč od 1. 9. 2020 do zaplacení, - ve výši 8,25 % ročně z částky 66.807 Kč od 1. 10. 2020 do zaplacení, - ve výši 8,25 % ročně z částky 69.680 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení, - ve výši 8,25 % ročně z částky 69.680 Kč od 1. 12. 2020 do zaplacení, - ve výši 8,25 % ročně z částky 66.807 Kč od 1. 1. 2021 do zaplacení, - ve výši 8,25 % ročně z částky 69.680 Kč od 1. 2. 2021 do zaplacení, - ve výši 8,25 % ročně z částky 66.807 Kč od 1. 3. 2021 do zaplacení, - ve výši 8,25 % ročně z částky 63.626 Kč od 1. 4. 2021 do zaplacení, - ve výši 8,25 % ročně z částky 69.680 Kč od 1. 5. 2021 do zaplacení, - ve výši 8,25 % ročně z částky 69.680 Kč od 1. 6. 2021 do zaplacení, - ve výši 8,5 % ročně z částky 66.807 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení, - ve výši 8,5 % ročně z částky 69.680 Kč od 1. 8. 2021 do zaplacení, - ve výši 8,5 % ročně z částky 69.680 Kč od 1. 9. 2021 do zaplacení, - ve výši 8,5 % ročně z částky 69.680 Kč od 1. 10. 2021 do zaplacení, - ve výši 8,5 % ročně z částky 62.712 Kč od 1. 11. 2021 do zaplacení, - ve výši 8,5 % ročně z částky 7.907 Kč od 1. 12. 2021 do zaplacení, - ve výši 11,75 % ročně z částky 9.543 Kč od 1. 2. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, podle které se žalobkyně domáhá zaplacení částky ve výši 46.252 Kč s úrokem z prodlení ve výši: - ve výši 10 % ročně z částky 22.269 Kč od 1. 10. 2019 do zaplacení, - ve výši 10 % ročně z částky 1.772 Kč od 1. 11. 2019 do zaplacení, - ve výši 10 % ročně z částky 3.489 Kč od 1. 12. 2019 do zaplacení, - ve výši 10 % ročně z částky 308 Kč od 1. 2. 2020 do zaplacení, - ve výši 10 %ročně z částky 3.489 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení, - ve výši 10 % ročně z částky 308 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení, - ve výši 10 % ročně z částky 308 Kč od 1. 6. 2020 do zaplacení, - ve výši 8,25 % ročně z částky 308 Kč od 1. 8. 2020 do zaplacení, - ve výši 8,25 % ročně z částky 3.489 Kč od 1. 9. 2020 do zaplacení, - ve výši 8,25 % ročně z částky 308 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení, - ve výši 8,25 % ročně z částky 308 Kč od 1. 12. 2020 do zaplacení, - ve výši 8,25 % ročně z částky 3.489 Kč od 1. 2. 2021 do zaplacení, - ve výši 8,25 % ročně z částky 3.489 Kč od 1. 5. 2021 do zaplacení, - ve výši 8,25 % ročně z částky 308 Kč od 1. 6. 2021 do zaplacení, - ve výši 8,5 % ročně z částky 308 Kč od 1. 8. 2021 do zaplacení, - ve výši 8,5 % ročně z částky 308 Kč od 1. 9. 2021 do zaplacení, - ve výši 8,5 % ročně z částky 308 Kč od 1. 10. 2021 do zaplacení, - ve výši 8,5 % ročně z částky 1.686 Kč od 1. 11. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 261.123 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou u Městského soudu v Brně dne 18. 1. 2021 se žalobkyně domáhala po změně žaloby částku ve výši 1.764.743 Kč s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně byla dne 1. 8. 2012 jmenována ředitelkou [právnická osoba] a její první funkční období bylo šestileté a skončilo dne 31. 7. 2018. Zřizovatel se pokusil žalobkyni odvolat a vyhlásil konkurz, o neplatnosti těchto úkonů bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 11. 1. 2019, č.j. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 16. 7. 2019, č.j. [spisová značka], žalobkyně je tedy od 1. 8. 2018 nadále ředitelkou žalované. Žalobkyně byla dne 21. 8. 2019 opětovně odvolána z funkce ředitelky, o neplatnosti odvolání je vedeno řízení u Městského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná dala dne 22. 11. 2018 žalobkyni výpověď z pracovního poměru, o neplatnosti této výpovědi bylo rozhodnuto usnesením Městského soudu v Brně ze dne 4. 9. 2020, č.j. [spisová značka]. Po odvolání žalobkyně z funkce ředitelky ke dni 21. 2. 2019 a také ještě jednou ke dni 31. 12. 2019 žalovaná neumožňovala žalobkyni vykonávat ani činnost ředitelky, ani přímou pedagogickou činnost, což byla náplň práce žalobkyně, společně s tzv. nepřímou pedagogickou činností pedagoga. Žalovaná od 1. 8. 2018 nepřiděluje žalobkyni jakoukoliv práci. Odvolání žalobkyně z funkce ředitelky ke dni 31. 12. 2019 nemá za následek zánik pracovního poměru žalobkyně u žalované. Žalobkyni tak náleží náhrada platu za období od 22. 8. 2019 do 17. 12. 2021, když v období od 28. 9. 2021 do 14. 12. 2021 se žalobkyně nacházela v pracovní neschopnosti. Žalobkyně obdržela dne 2. 7. 2021 výpověď z pracovního poměru a pracovní poměr tak měl skončit dnem 30. 9. 2021. Žalobkyně se dále domáhala kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za dlužný plat za období únor 2019 až srpen 2019 v částce 23.947 Kč, když dlužný plat byl žalobkyni uhrazen dne 27. 12. 2019.

2. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě navrhla zamítnutí žaloby s odůvodněním, že žalobkyně nebyla a není oprávněna vykonávat práci „speciálního pedagoga – logopeda“, když žalobkyně nedisponuje speciálním vzděláním vyžadovaným zákonem o pedagogických pracovnících. Žalovaná učinila nesporným, že v návaznosti na odvolání žalobkyně z vedoucího pracovního místa v roce 2018 udělila žalovaná dne 22. 11. 2018 žalobkyni výpověď pro nadbytečnost, kterou žalobkyně napadla žalobou, dále že Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 11. 1. 2019, č.j. [spisová značka] rozhodl tak, že žalobkyně je od 1. 8. 2018 ředitelkou žalované, dále že Městský soud v Brně rozhodl dne 4. 9. 2020 soudním smírem o neplatnosti výpovědi ze dne 22. 11. 2018, dále že žalobkyně byla dne 21. 8. 2019 odvolána z vedoucího pracovního místa ředitelky žalované s tím, že žalobkyně byla dne 31. 10. 2019 z opatrnosti odvolána z vedoucího pracovního místa ředitelky žalované opakovaně. Žalobkyně v období od 22. 8. 2019 do 31. 12. 2020 pobírala odměnu za závislou práci u jiného zaměstnavatele, a proto by náhrada platu měla být přiměřeně snížena. Žalobkyně se již od 22. 8. 2019 nedostavila do místa výkonu práce, a to až do 6. 1. 2020, kdy se žalobkyně poprvé osobně dostavila k žalované a dožadovala se přidělení práce. Tento požadavek žalobkyně je nejen v rozporu se zákonem, když žalobkyně sama porušila své povinnosti zaměstnance a nedostavovala se na místo výkonu práce, ale taktéž v rozporu s dobrými mravy, když žalobkyně v důsledku z její strany porušených povinností žádá po žalované náhradu platu za uvedené období. Žalobkyni byla dne 18. 5. 2021 nabídnuta práce odpovídající zdravotnímu stavu a kvalifikaci žalobkyně, žalobkyně však tuto nabídku dne 31. 5. 2021 odmítla.

3. Soud vzal ze shodných tvrzení účastníků za svá skutková zjištění, že žalobkyně byla u žalované zaměstnána v pracovním poměru jako ředitelka od 1. 8. 2012, dne 22. 11. 2018 doručila žalovaná žalobkyni výpověď z pracovního poměru pro nadbytečnost, výpověď byla na základě rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 11. 1. 2019, č.j. [spisová značka] určena za neplatnou a žalobkyně je od 1. 8. 2018 nadále ředitelkou žalované. Žalobkyně byla dne 21. 8. 2019 odvolána z pracovního místa ředitelky žalované a opakovaně také dne 31. 10. 2019, od 1. 8. 2018 do ukončení pracovního poměru žalovaná neumožňovala žalobkyni vykonávat práci z důvodu překážek v práci na straně zaměstnavatele. Žalobkyně má ukončené vzdělání v oblasti speciální pedagogiky se zaměřením na logopedii.

4. Z předložených důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

5. Z jmenovacího dekretu ze dne 21. 6. 2012 soud zjistil, že žalobkyně byla s účinností od 1. 8. 2012 jmenována na místo ředitelky [právnická osoba] [adresa], příspěvková organizace, na dobu šesti let.

6. Z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 11. 1. 2019, č.j. [spisová značka] a z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 7. 2019, č.j. [spisová značka] soud zjistil, že bylo určeno, že žalobkyně je od 1. 8. 2018 ředitelkou žalované, rozsudek soudu I. stupně nabyl právní moci dne 7. 8. 2019.

7. Z usnesení Městského soudu v Brně ze dne 4. 9. 2020, č.j. [spisová značka], soud zjistil, že byl schválen smír, že výpověď z pracovního poměru ze dne 22. 11. 2018 je neplatná. Usnesení nabylo právní moci dne 22. 9. 2020.

8. Z usnesení schůze [Anonymizováno] ze dne 21. 8. 2019 a z odvolání ze dne 21. 8. 2019 soud zjistil, že žalobkyně byla [Anonymizováno] odvolána z místa ředitelky žalované dle § 166 odst. 5 písm. a) školského zákona z důvodu závažného porušení právních povinností vyplývajících z činnosti, úkolů a pravomocí na vedoucím pracovním místě.

9. Z usnesení schůze [Anonymizováno] ze dne 30. 10. 2019 a z odvolání ze dne 31. 10. 2019 soud zjistil, že žalobkyně byla [Anonymizováno] odvolána z místa ředitelky žalované dle § 166 odst. 4 písm. d) školského zákona, výkon práce měl skončit dnem 31. 12. 2019.

10. Z přípisu žalované ze dne 22. 6. 2021 včetně doručenky ze dne 2. 7. 2021 vyplývá, že žalobkyně obdržela výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. c) zákoníku práce pro nadbytečnost zaměstnance s odůvodněním, že po odvolání z vedoucího pracovního místa ředitelky byla žalobkyni dne 18. 5. 2021 nabídnuta pozice „asistent pedagoga“ nebo „vychovatel“, kterou dne 31. 5. 2021 odmítla.

11. Z přípisu žalobkyně ze dne 2. 9. 2019 adresovaného žalované a [Anonymizováno], včetně podacího lístku ze dne 2. 9. 2019 a ze zápisu z jednání ze dne 3. 9. 2019 má soud za prokázáno, že žalobkyně dne 3. 9. 2019 sdělila žalované, že trvá na přidělování práce ve funkci ředitelky žalované.

12. Z přípisu žalobkyně ze dne 6. 1. 2020 je zřejmé, že žalobkyně se téhož dne dostavila k výkonu práce jako pedagogický pracovník žalované a trvala na dalším zaměstnávání.

13. Z žádosti žalované – průvodního dopisu ze dne 27. 4. 2021, z přípisu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 27. 4. 2021 a ze dne 13. 5. 2021 a z přípisu zástupce žalobkyně ze dne 31. 5. 2021 soud zjistil, že na dotaz žalované sdělilo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, Oddělení podpory pracovníků v regionálním školství dne 13. 5. 2021, že k získání kvalifikace speciálního pedagoga je třeba získat kvalifikaci dle § 18 písm. b) zákona č. 563/2004 Sb. doplňujícím studiem k rozšíření odborné kvalifikace, studium je ukončené státní závěrečnou zkouškou z logopedie a surdopedie nebo v magisterském studijním programu zaměřeném přímo na logopedii.

14. Z protokolu o průběhu jednání ze dne 18. 5. 2021 vyplývá, že žalobkyně měla zájem o pracovní pozici speciálního pedagoga logopeda, speciálního pedagoga, případně učitelky mateřské školy, žalobkyni žalovaná nabídla pracovní místo asistenta pedagoga, vychovatele.

15. Z rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti č. [Anonymizováno] (včetně dílu V.) a z přípisu žalobkyně ze dne 2. 9. 2019 vyplývá, že žalobkyně se v období od 22. 8. 2019 do 2. 9. 2019 nacházela v dočasné pracovní neschopnosti s tím, že dne 3. 9. 2019 předložila rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti žalované.

16. Z rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti žalobkyně ze dne 30. 9. 2021 vyplývá, že žalobkyně se nacházela v pracovní neschopnosti od 28. 9. 2021 do 14. 12. 2021.

17. Z výplatnice žalobkyně za období duben až červen 2018 soud zjistil, že hrubý příjem žalobkyně v dubnu 2018 činil částku 52.430 Kč, žalobkyně odpracovala 168 hodin, v květnu 2018 činil hrubý příjem žalobkyně částku 72.954 Kč, žalobkyně odpracovala 184 hodin a v červnu 2018 činil hrubý výdělek žalobkyně částku 82.949 Kč (vždy základní mzda + příplatky či odměna), žalobkyně odpracovala 168 hodin.

18. Z výzvy žalobkyně ze dne 1. 12. 2020 vyplývá, že žalobkyně se domáhala náhrady mzdy za období od 1. 2. 2019 do 27. 12. 2019, včetně úroku z prodlení.

19. Z evidenčního listu důchodového pojištění (č.l. 36 až 39 spisu) soud nezjistil žádné pro rozhodnutí soudu rozhodné skutečnosti vzhledem k tomu, že žalovaná na jednání soudu dne 30. 5. 2024 již netrvala na tvrzení k moderaci náhrady platu žalobkyně.

20. Z dalších předložených důkazů (přípis zástupce žalobkyně ze dne 22. 12. 2020, přípis zástupce žalobkyně ze dne 15. 8. 2019 včetně potvrzení z datové schránky, výplatnice žalobkyně za období únor 2018 a prosinec 2019, odpověď [Anonymizováno] ze dne 4. 9. 2019, potvrzení o provedení transakce ze dne 13. 1. 2021, přípis zástupce žalobkyně ze dne 9. 9. 2020, přípis zástupce žalobkyně ze dne 29. 11. 2018, přípis ze dne 3. 12. 2018, detail zprávy ze dne 28. 12. 2020 a 4. 1. 2021, přípis ze dne 4. 12. 2018, vyjádření ze dne 29. 11. 2018, výzva k plnění ze dne 15. 8. 2019 včetně detailu zprávy ze dne 19. 8. 2019, výplatnice žalobkyně za období únor 2018 a prosinec 2019) soud také nezjistil žádné pro rozhodnutí soudu relevantní skutečnosti.

21. Shora uvedená skutková zjištění soud opřel o shora uvedené důkazy, o jejichž pravdivosti a pravosti neměl pochybnosti.

22. Po provedeném dokazování, když soud hodnotil každý důkaz jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, soud učinil závěr o skutkovém stavu věci: Na základě jmenovacího dekretu ze dne 21. 6. 2012 byl mezi účastníky řízení uzavřen pracovní poměr, na základě kterého žalobkyně byla u žalované zaměstnána jako ředitelka od 1. 8. 2012. Pracovní poměr žalobkyně u žalované i přes neplatná právní jednání ze strany žalované (odvolání žalované ze dne 13. 2. 2018, výpověď z pracovního poměru ze dne 22. 11. 2018), trval až do 17. 12. 2021, když žalobkyně obdržela dne 2. 7. 2021 výpověď z pracovního poměru a výpovědní lhůta vzhledem k překážkám v práci na straně zaměstnance v období od 28. 9. 2021 do 14. 12. 2021 tak skončila ke dni 17. 12. 2021. Žalovaná od 1. 8. 2018 nepřiděluje žalobkyni práci, žalobkyně dne 21. 8. 2019 obdržela odvolání z funkce ředitelky, načež žalobkyně dne 3. 9. 2019 žalované sdělila, že trvá na dalším zaměstnávání (viz. přípis žalobkyně ze dne 2. 9. 2019, zápis z jednání ze dne 3. 9. 2019). Žalobkyně v období od 1. 8. 2018 do 27. 9. 2021 nevykonávala práci z důvodu překážek v práci na straně zaměstnavatele.

23. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že na věc je třeba aplikovat zákon č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 31. 12. 2021 (dále jen „zákoník práce“), neboť se jedná o vztah vznikající při výkonu práce mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem podle ust. § 1 zákona č. 262/2006 Sb.

24. Podle ustanovení § 69 odst. 1 zákoníku práce dal-li zaměstnavatel zaměstnanci neplatnou výpověď nebo zrušil-li s ním zaměstnavatel neplatně pracovní poměr okamžitě nebo ve zkušební době, a oznámil-li zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu písemně, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, jeho pracovní poměr trvá i nadále a zaměstnavatel je povinen poskytnout mu náhradu mzdy nebo platu. Náhrada podle věty první přísluší zaměstnanci ve výši průměrného výdělku ode dne, kdy oznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání, až do doby, kdy mu zaměstnavatel umožní pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru.

25. Podle ust. § 73a odst. 2 zákoníku práce odvoláním nebo vzdáním se pracovního místa vedoucího zaměstnance pracovní poměr nekončí; zaměstnavatel je povinen tomuto zaměstnanci navrhnout změnu jeho dalšího pracovního zařazení u zaměstnavatele na jinou práci odpovídající jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci. Jestliže zaměstnavatel nemá pro zaměstnance takovou práci, nebo ji zaměstnanec odmítne, jde o překážku v práci na straně zaměstnavatele a současně platí, že je dán výpovědní důvod podle § 52 písm. c); odstupné poskytované zaměstnanci při organizačních změnách náleží jen v případě rozvázání pracovního poměru po odvolání z místa vedoucího zaměstnance v souvislosti se zrušením tohoto místa v důsledku organizační změny.

26. Podle ust. § 53 odst. 2 zákoníku práce byla-li dána zaměstnanci výpověď před počátkem ochranné doby tak, že by výpovědní doba měla uplynout v ochranné době, ochranná doba se do výpovědní doby nezapočítává; pracovní poměr skončí teprve uplynutím zbývající části výpovědní doby po skončení ochranné doby, ledaže zaměstnanec sdělí zaměstnavateli, že na prodloužení pracovního poměru netrvá.

27. Podle ustanovení § 109 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, za vykonanou práci přísluší zaměstnanci mzda, plat nebo odměna z dohody za podmínek stanovených tímto zákonem, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak.

28. Podle ust. § 141 odst. 1 zákoníku práce mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku.

29. Podle ust. § 208 zákoníku práce nemohl-li zaměstnanec konat práci pro jiné překážky na straně zaměstnavatele, než jsou uvedeny v § 207, přísluší mu náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku; to neplatí, bylo-li uplatněno konto pracovní doby (§ 86 a § 87).

30. Podle ust. § 352 zákoníku práce průměrným výdělkem zaměstnance se rozumí průměrný hrubý výdělek, nestanoví-li pracovněprávní předpisy jinak.

31. Podle ust. § 353 odst. 1 zákoníku práce průměrný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a za odpracované doby v rozhodném období.

32. Podle ust. § 354 odst. 1 zákoníku práce není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak, je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí.

33. Podle ust. § 355 odst. 1,2 zákoníku práce jestliže zaměstnanec v rozhodném období neodpracoval alespoň 21 dnů, použije se pravděpodobný výdělek. Pravděpodobný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu, které zaměstnanec dosáhl od počátku rozhodného období, popřípadě z hrubé mzdy nebo platu, které by zřejmě dosáhl; přitom se přihlédne zejména k obvyklé výši jednotlivých složek mzdy nebo platu zaměstnance nebo ke mzdě nebo platu zaměstnanců vykonávajících stejnou práci nebo práci stejné hodnoty.

34. Podle ust. § 356 odst. 1 zákoníku práce průměrný výdělek se zjistí jako průměrný hodinový výdělek. Podle ust. § 356 odst. 2 zákoníku práce má-li být uplatněn průměrný hrubý měsíční výdělek, přepočítá se průměrný hodinový výdělek na 1 měsíc podle průměrného počtu pracovních hodin připadajících na 1 měsíc v průměrném roce; průměrný rok pro tento účel má 365,25 dnů. Průměrný hodinový výdělek zaměstnance se vynásobí týdenní pracovní dobou zaměstnance a koeficientem 4,348, který vyjadřuje průměrný počet týdnů připadajících na 1 měsíc v průměrném roce.

35. Po vyhodnocení skutkového stavu a jeho podřazení pod odpovídající právní normy soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná zčásti. Na základě jmenovacího dekretu ze dne 21. 6. 2012 žalobkyně pracovala u žalované na pozici ředitelka. Žalobkyně v období od 1. 8. 2018 do 27. 9. 2021 nedocházela do práce a pro žalovanou nevykonávala práci z důvodu neplatného skončení pracovního poměru (viz. odvolání žalobkyně ze dne 13. 2. 2018, výpověď z pracovního poměru ze dne 22. 11. 2018). Žalobkyně tedy v době od 1. 8. 2018 do 27. 9. 2021 byla připravena konat práci pro žalovanou, práci však nekonala z důvodu uvedeném v § 69 odst. 1 zákoníku práce a náleží jí tak náhrada platu ve výši průměrného výdělku dle § 351 a násl. zákoníku práce. Kromě uvedeného žalobkyni náleží rovněž náhrada platu za dobu od 28. 9. 2021 do 17. 12. 2021, neboť žalobkyně se nacházela ve výpovědní lhůtě a nekonala práci z důvodu překážek v práci na straně zaměstnance dle § 191 zákoníku práce, neboť se nacházela v dočasné pracovní neschopnosti. Žalobkyni tak náleží náhrada platu, když soud vychází z premisy, že zaměstnanec má právo na náhradu mzdy/platu z titulu jiné překážky v práci na straně zaměstnavatele tehdy, je-li sám připraven, schopen a ochoten konat práci podle pracovní smlouvy, tj. nemohl-li konat práci jen v důsledku postupu zaměstnavatele. Ze shodného skutkového tvrzení účastníků řízení má soud za prokázáno, že žalobkyně konat práci pro žalovaného mohla a byla připravena a schopna ji konat, když čekala na výzvu zaměstnavatele a žalobkyně tedy nekonala práci z důvodů na straně zaměstnavatele (zde srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 8. 2015, sp. zn. 21 Cdo 3787/2014 nebo ze dne 7. 8. 2001, sp. zn. 21 Cdo 2315/2000, event. ze dne 22. 1. 2002, sp. zn. 21 Cdo 90/2001). Žalobkyně nebyla povinna po žalované vyžadovat přidělování práce ani se zdržovat na pracovišti určeném zaměstnavatelem (zde srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 3. 2004, sp. zn. 21 Cdo 2048/2003).

36. Žalobkyně tedy byla odvolána z funkce ředitelky školy neplatným způsobem, když rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 11. 1. 2019, č.j. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 16. 7. 2019, č.j. [spisová značka] soud určil, že žalobkyně je od 1. 8. 2018 nadále ředitelkou žalované, nastala fikce překážky v práci na straně zaměstnavatele dle § 73a odst. 2 zákoníku práce. Žalovaná neumožnila od 1. 8. 2018 žalobkyni vykonávat práci z důvodu překážek v práci na straně zaměstnavatele a teprve dne 18. 5. 2021 nabídla žalobkyni jinou práci, a to místo asistenta pedagoga, vychovatele. Tato nabídka zaměstnavatele však dle názoru soudu neodpovídá zdravotnímu stavu a kvalifikaci žalobkyně, která dle shodného tvrzení účastníků řízení vystudovala vysokou školu v oblasti speciální pedagogiky se zaměřením na logopedii. Jinými slovy pokud zaměstnavatel nabídl odvolanému zaměstnanci s kvalifikací speciální pedagogika – logopedie pracovní místo asistenta pedagoga či vychovatele, postupoval v rozporu s § 73a odst. 2 zákoníku práce. Žalobkyně téhož dne toto pracovní místo odmítla a požadovala pracovní místo speciálního pedagoga, logopeda, případně učitele mateřské školy, což jí však ze strany zaměstnavatele nebylo umožněno, navrženo. V daném případě tak pokračovaly překážky v práci na straně zaměstnavatele, a to až do ukončení pracovního poměru a žalobkyni tedy náležela náhrady platu ve výši průměrného výdělku.

37. Žalobkyni tedy za období od 3. 9. 2019 do 27. 9. 2021 náleží náhrada platu dle § 69 odst. 1 zákoníku práce a také náhrada platu od 28. 9. 2021 do 17. 12. 2021 dle § 191 zákoníku práce.

38. Vzhledem k neplatnému skončení pracovního poměru žalobkyni náleží náhrada platu za období od 3. 9. 2019 do 27. 9. 2021 (dle § 69 odst. 1 ve spojení s § 72a odst. 2 zákoníku práce) a také od 28. 9. 2021 do 17. 12. 2021 (překážky v práci na straně zaměstnance dle § 191 zákoníku práce), soud vypočetl náhradu platu takto:

39. Rozhodným obdobím pro zjištění průměrného výdělku k náhradě platu za období od 3. 9. 2019 do 27. 9. 2021 je v projednávané věci duben 2018 až červen 2018, neboť nárok na náhradu platu vzniká za období od 3. 9. 2019 do 27. 9. 2021 (srov. ust. § 354 odst. 1 zákoníku práce).

40. Průměrný hodinový výdělek v rozhodném období činil 400,64 Kč/hod., když tuto výši soud vypočetl následovně: v rozhodném období byl zúčtován plat ve výši 208.333 Kč (součet platů 52.430 + 72.954 + 82.949 Kč), počet odpracovaných hodin byl celkem 520; podíl částek 208.333 Kč a 520 hod. = 400,64 Kč průměrný hodinový výdělek. Průměrný měsíční výdělek tedy činil částku 69.680 Kč (výpočet soudu: průměrný hodinový výdělek 400,64 Kč x 40 hodin týdně x koeficient 4,348 dle ust. § 356 odst. 1 zákoníku práce). Žalobkyni tedy náleží náhrada platu za období od 3. 9. 2019 do 27. 9. 2021 ve výši 69.680 Kč měsíčně.

41. Soud tedy přiznal žalobkyni náhradu platu následovně: Za období září 2019 žalobkyni náleží náhrada platu ve výši 65.035 Kč, neboť žalobkyně trvala na dalším zaměstnávání od 3. 9. 2019. Soud nemá za prokázáno, že žalobkyně sdělila zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání za období od 22. 8. 2019 do 2. 9. 2019, a proto soud nemohl přiznat žalobkyni na náhradách platu za období od 22. 8. 2019 do 31. 8. 2019 částku 22.269 Kč a za období od 1. 9. 2019 do 2. 9. 2019 částku 1.772 Kč (alikvotní část 2/30 z částky 69.680 Kč). Žalobkyni dále náleží náhrada platu ve výši 69.680 Kč vždy za každý kalendářní měsíc. Pokud žalobkyně nárokovala částku vyšší, soud ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl (za měsíce říjen 2019, leden 2020, červenec 2020, prosinec 2020, březen 2021 vždy co do částky 3.489 Kč, za měsíce prosinec 2019, březen 2020, duben 2020, červen 2020, září 2020, říjen 2020, duben 2021, červen 2021, červenec 2021 a srpen 2021 vždy co do částky 308 Kč). V ostatních měsících soud vázán návrhem žalobkyně přiznal žalobkyni náhradu platu v nižší částce (za měsíce listopad 2019, květen 2020, srpen 2020, listopad 2020, leden 2020 a květen 2020 vždy co do částky 66.807 Kč, dále za měsíc únor 2020 a únor 2021 vždy co do částky 63.626 Kč. Za období od 1. 9. 2021 do 27. 9. 2021 soud přiznal alikvotní částku z částky 69.680 Kč, tedy částku 62.712 Kč, co do částky 1.686 Kč žalobu jako nedůvodnou zamítl.

42. V případě náhrady platu za období od 28. 9. 2021 do 17. 12. 2021 (dle § 191 zákoníku práce) je rozhodným obdobím pro zjištění průměrného výdělku duben 2021 až červen 2021. Vzhledem k tomu, že žalobkyně v tomto období fakticky práci nevykonávala, přistoupil soud při výpočtu náhrady platu k tzv. pravděpodobnému výdělku dle § 355 odst. 1, 2 zákoníku práce. Zde soud pravděpodobný výdělek zjistil z hrubého platu, kterého by žalobkyně zřejmě dosáhla, soud přihlédl k obvyklé výši jednotlivých složek platu žalobkyně a má za spravedlivé, aby bylo vycházeno z rozhodného období stejně jako při výpočtu průměrného výdělku náhrady platu žalobkyně za období od 3. 9. 2019 do 27. 9. 2021. Soud tedy vycházel ze stejných hodnot, tedy z průměrného hodinového výdělku 400,64 Kč a žalobkyni tedy náleží náhrada platu za období od 28. 9. 2021 do 17. 12. 2021 ve výši 69.680 Kč měsíčně. Žalobkyni tedy náleží za období od 28. 9. 2021 do 30. 9. 2021 alikvotní částka 3.954 Kč, za období říjen 2021 částka 7.907 Kč a za období od 1. 12. 2021 do 17. 12. 2021 částka 9.543 Kč.

43. Žalobkyně má rovněž právo na zaplacení příslušenství, a to zákonného úroku z prodlení z jednotlivých náhrad platu. Náhrada platu je splatná stejně jako plat. Soud vycházel z ust. § 141 odst. 1 zákoníku práce a má tedy za to, že náhrada platu za září 2019 je splatná od 31. 10. 2019 a ode dne následujícího je žalovaný v prodlení (obdobně u dalších měsíců je splatnost každé jednotlivé náhrady platu vždy poslední den v měsíci).

44. Vzhledem k tomu, že žalobkyni bylo opakovaně ze strany žalované doručeno neplatné ukončení pracovního poměru odvoláním z funkce či výpovědí z pracovního poměru, žalobkyně nekonala z důvodu překážek v práci na straně zaměstnavatele dle § 208 zákoníku práce pro žalovanou práci za období od února 2019 do srpna 2019, náleží žalobkyni také úrok z prodlení za pozdně vyplacené náhrady platu za toto období, kapitalizované žalobkyní správně částkou 23.947 Kč. Tento nárok má soud za důvodný, a proto i v této části žalobě vyhověl.

45. Celkem žalobkyni náleží na náhradě platu částka 1.718.491 Kč. Soud v případě příslušenství postupoval v souladu s ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, když výše úroků z prodlení odpovídá podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení jednotlivé náhrady platu.

46. Soud tedy přiznal žalobkyni celkovou částku 1.742.438 Kč (součet částek 1.718.491 Kč a 23.947 Kč), ve zbytku nedůvodného nároku žalobkyně z náhrady platu, jakož i z jednotlivých úroků z prodlení z nepřiznaných náhrad platů soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

47. Soud se již nezabýval námitkou žalované k moderaci náhrady platu dle § 69 odst. 2 zákoníku práce ani námitkou žalované k započtení náhrady škody, když na jednání soudu dne 30. 5. 2024 žalovaná sdělila, že již na těchto námitkách netrvá.

48. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., podle kterého soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení žalobkyni, neboť její neúspěch byl v poměrně nepatrné části. Žalobkyni tak náleží plná náhrada nákladů řízení ve výši celkem 261.123 Kč po zaokrouhlení. Náklady řízení jsou představovány: - soudním poplatkem ve výši 88.238 Kč, - v odměně právního zástupce žalobkyně za celkem deset úkonů právní služby, z toho dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu ve věci samé – žaloba) ve výši 11.980 Kč za úkon, dále za dva úkony právní služby (rozšíření žaloby ze dne 7. 7.2021 a vyjádření ze dne 29. 9. 2021) ve výši 12.660 Kč za úkon, dále za jeden úkon právní služby (rozšíření žaloby ze dne 28. 4. 2022) ve výši 13.300 Kč za úkon, dále za pět úkonů právní služby (rozšíření žaloby ze dne 10. 8. 2022 a 4. 12. 2023, účast na jednání soudu dne 16. 1. 2024, 12. 3. 2024 a 23. 5. 2024) ve výši 15.460 Kč za úkon dle § 7 advokátního tarifu - za deset náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu v částce 3.000 Kč, - daň z přidané hodnoty ve výši 30.004,80 Kč. Zástupce žalobkyně je plátcem DPH. Žalovaná je povinna zaplatit náklady řízení dle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

49. Soud přiznal žalobkyni náklady řízení jen za deset úkonů právní služby a deset režijních paušálů po 300 Kč, vázán návrhem zástupce žalobkyně na jednání soudu dne 23. 5. 2024.

Poučení