15 Co 102/2024 - 273

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Libora Daňhela a soudců Mgr. Pavla Mádra a Mgr. Hany Slané ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0], [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Anonymizováno], sídlem [Anonymizováno] proti žalovanému: [Anonymizováno], IČ [Anonymizováno], sídlem [Anonymizováno] zastoupený advokátkou [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 11. 4. 2024, č. j. 23 C 25/2023-220, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech odvolacího řízení částku 5 008 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalovaného [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0].

Odůvodnění

1. Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 11. 4. 2024 č. j. 23 C 25/2023-220 byla zamítnuta žaloba, aby soud určil, že okamžité zrušení pracovního poměru žalobce provedené přípisem žalovaného ze dne 9. 2. 2023 je neplatné (výrok I.) a žalobce byl zavázán zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 23 716 Kč k rukám právní zástupkyně žalovaného (výrok II.).

2. Proti rozsudku podal odvolání žalobce, který považuje rozsudek soudu I. stupně za nesprávný, neboť nepřihlédl k žalobcem tvrzeným skutečnostem a k jim označeným důkazům, neúplně zjistil skutkový stav, neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, věc nesprávně právně posoudil. Žalobce popřel, že by se dopustil jednání, které je mu kladeno v rámci přezkoumávaného okamžitého zrušení pracovního poměru za vinu, tedy, že by v dubnu 2022 opakovaně udeřit chovance [jméno FO] řetězem od klíčů. Soud nepochopitelně považoval za podstatnější nepřímé a zprostředkované důkazy (zejména svědecké výpovědi osob, které se vše měly dozvědět od dalších osob), a naopak přímé důkazy hodnotil jako pro rozhodnutí méně důležité-zejména zápisy v systému EVIX a svědeckou výpověď svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO]. Pro závěr, že se žalobce dopustil jednání, které je mu v okamžitém zrušení pracovního poměru kladeno za vinu, by muselo být z provedeného dokazování zjištěno, že žalobce vůbec byl v situaci, kdy se mohl vytýkaného jednání dopustit. Uvedené bylo dle žalobce provedeným dokazováním vyvráceno. Řízení je zatíženou vadou, neboť soud I. stupně neprovedl navrhovaný výslech svědka [jméno FO].

3. Odvolací důvody žalobce konkretizuje v doplnění odvolání ze dne 30. 5. 2024, v němž uvádí, že na základě chybného hodnocení provedených důkazů učinil soud I. stupně chybná skutková zjištění o tom, že „je minimálně možné, že [jméno FO] byl pravděpodobně dne 8. 4. 2022 přeřazen do výchovné skupiny vedené žalobcem s ohledem na výchovné problémy, jež mohly být řešeny tímto způsobem.“ Tomuto skutkovému závěru nesvědčí podle žalobce záznam v systému EVIX a výpověď svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] a výpověď žalobce. K poranění [jméno FO], které svědek [jméno FO] dne 10. 4. 2022 vyfotil, žalobce uvedl, že toto nezpochybňuje, ale z této skutečnosti nelze jakkoliv dovozovat, že toto poranění měl způsobit žalobce či bylo způsobeno uváděným způsobem. Žalobce poukazuje na skutečnost, že soud I. stupně opírá svůj závěr o skutkovém stavu o tvrzení [jméno FO] v rámci výpovědi před policejním orgánem a o výpovědi svědků [jméno FO] [Anonymizováno], [Anonymizováno], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO], přitom žádný z těchto svědků nebyl tvrzenému jednání žalobce přítomen, všichni (s výjimkou svědkyně [jméno FO]) se o chováni žalobce měli dovědět zprostředkovaně od [jméno FO], na základě těchto nepřímých výpovědí nelze dospět k závěru, že se žalobce vytýkaného jednání dopustil. Uvádí-li soud I. stupně v odůvodnění rozsudku, že nebylo možné skutkový stav zjistit jiným způsobem než prostřednictvím nepřímých svědeckých výpovědí, když u tvrzeného napadení neměl být nikdo jiný přítomen, potom takový závěr nemá dle žalobce oporu v provedeném dokazování, neboť při podání vysvětlení [jméno FO] dne 1. 2. 2023 uvedl, že kromě žalobce, [jméno FO], chlapce, kterému se říkalo [Anonymizováno], tam byli ještě další kluci, kteří útok viděli. Žalobce vznesl pochybnosti o pravdivosti tvrzení [jméno FO], neboť toto bylo velmi stručné, sestávající jen z několika vět, bez dotazů. Zcela nesprávně vyhodnotil soud I. stupně výpověď svědkyně [jméno FO], hodnocení vypjatého emočního stavu svědkyně soudem I. stupně je spekulativní. Z výpovědi svědkyně nevyplynulo zasazení popsané události do dubna 2022 a chování žalobce a situace jsou popisovány zcela odlišně než skutek, pro který dostal žalobce okamžité zrušení pracovního poměru. Svědectví zaměstnanců žalovaného včetně svědkyně [jméno FO] byla ze strany žalovaného ovlivněna. Žalobce obdržel zprostředkované informace o tom, že před druhým jednáním mělo dojít k setkání svědků s právní zástupkyní žalovaného, a to v souvislosti s tímto sporem, přesto svědci vypovídali, že před jednáním s nimi o výslechu nikdo nehovořil. Žalobci není zřejmé, jak se žalovaný o vědomostech svědků, zejména svědkyně [jméno FO], dověděl, když svědci vypovídali, že s nikým o věci nemluvili, více záležitost neřešili. Odvolatel zpochybňuje věrohodnost svědka [Anonymizováno] se stejnou argumentací jako před soudem I. stupně, vytýká soudu I. stupně, že se nezabýval objasněním, jak se žalovaný o účastni svědka [Anonymizováno] dověděl. Opakovaně žalobce navrhoval v souvislosti s pochybnostmi o odborné způsobilosti [Anonymizováno] doplnit dokazování inspekční zprávou České školní inspekce. V neposlední řadě poukazuje odvolatel na procesní pochybení na straně soudu I. stupně, když soud nevyslechl jako svědka [jméno FO], kdy tento svědek byl navrhován i k tvrzení žalobce, že celý skutek byl proti žalobci vykonstruován. Tento důkaz považuje za nezbytný pro zjištění skutkového stavu, odmítá argumentaci soudu I. stupně o obavách [jméno FO] vypovídat v přítomnosti žalobce. Žalobce navrhoval, aby odvolací soud rozsudek soud I. stupně změnil tak, že určí, že okamžité zrušení pracovního poměru žalobce provedené přípisem žalovaného ze dne 9. 2. 2023 je neplatné. Případně neshledá-li odvolací soud naplnění podmínek ke změně rozsudku, navrhoval, aby soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

4. Žalovaný se k odvolání žalobce vyjádřil prostřednictvím své zástupkyně u jednání před odvolacím soudem tak, že soud I. stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů, řádně odůvodnil, proč neprováděl další dokazování, a poté dospěl k správnému závěru o skutkovém stavu spočívajícímu v závěru, že se žalobce nedovoleného chování dopustil. Žalovaný navrhoval, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil.

5. Poté, co odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou (ust. § 201 občanského soudního řádu - dále jen „o.s.ř.“), ve lhůtě (ust. § 204 o.s.ř.), a proti rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (ust. § 201 o.s.ř., ust. § 202a contrario o.s.ř.), přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, přičemž dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

6. Jak vyplývá z obsahu spisu, žalobce se podanou žalobou domáhal určení, že okamžité zrušení pracovního poměru žalobce provedené žalovaným přípisem ze dne 9. 2. 2023 je neplatné. Žalobce vykonával na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 3. 2018 a jejich dodatků pro žalovaného práci vychovatele, pracovní poměr byl na dobu neurčitou. Současně na základě pracovní smlouvy ze dne 5. 1. 2022 vykonával s pracovním úvazkem 0,5 pro žalovaného práci učitele, tento pracovní poměr byl ukončen s žalovaným dohodou ke dni 30. 4. 2022, následně vykonával žalobce pro žalovaného práci učitele na základě dohody o provedení práce, která byla ukončena 30. 6. 2022. Dne 9. 2. 2023 doručil žalovaný žalobci na pracovišti okamžité zrušení pracovního poměru, které dle žalobce nebylo dostatečně skutkově vymezeno a žalovaný k němu přistoupil po uplynutí dvou měsíční prekluzivní lhůty. Žalobce tvrdí, že se jednání popsaného v okamžitém zrušení pracovního poměru nedopustil a ani dopustit nemohl, neboť ve dnech, ve kterých podle žalovaného k napadení mělo dojít, vykonával žalobce nepřímou pedagogickou činnost nebo byl zařazen v jiné výchovné skupině než [jméno FO] a nemohl s ním v těchto dnech vůbec přijít do kontaktu. Ve dnech 5. 4. 2022 nebo 6. 4. 2022 žalobce vykonával práci jako učitel a tento pracovní poměr byl již ukončen. Jednání žalovaného považuje žalobce za ryze účelové motivované snahou žalovaného se žalobce zbavit, neboť žalobce dne 3. 10. 2022 podal trestní oznámení, ve kterém upozornil na podezření na protiprávní jednání, kterého se měl dopustit bývalý ředitel žalovaného.

7. Žalovaný od počátku s žalobou nesouhlasil. Tvrdil, že se dne 31. 1. 2023 dozvěděl, že žalobce měl někdy v měsíci dubnu 2022 napadnout nezletilého [jméno FO], jež je v péči výchovného ústavu, tak, že jej švihl řetězem od klíčů přes záda. Jednání žalobce hodnotil jako jednání v příkrém rozporu s ustanovením § 22b zákona č. 561/2004 Sb. školského zákona. Fyzické napadení dítěte ze strany pedagogického pracovníka je zcela nepřípustné, neboť pedagogický pracovník nesmí ohrožovat zdraví dítěte. V jednání žalobce spatřoval žalovaný porušení povinností zaměstnance zvlášť hrubým způsobem. Žalovaný nesouhlasil s tím, že by z jeho strany šlo o mstu za podané trestní oznámení, poukázal na stejný postup při stejném porušení povinností zaměstnance vůči jinému zaměstnanci.

8. Soud I. stupně zamítl žalobu, když dospěl k závěru, že okamžité zrušení pracovního poměru, které dal žalovaný žalobci přípisem ze dne 9. 2. 2023 je ohledně vymezení chování žalobce natolik určité, že z něj lze jednoznačně dovodit, kde, jakým konkrétním jednáním a ve vztahu ke které konkrétní osobě se měl žalobce dopustit porušení svých pracovních povinností. Je tedy dostatečně určité ve vymezení, pro jaký konkrétní důvod zaměstnavatel se zaměstnancem okamžitě zrušil pracovní poměr. Okamžité zrušení pracovního poměru bylo učiněno včas, před uplynutím subjektivní lhůty, která počala běžet nejdříve dne 31. 1. 2023, kdy se o napadení [jméno FO] žalobcem dověděl vedoucí zaměstnanec-vedoucí vychovatel [jméno FO], i před uplynutím objektivní lhůty, u které soud I. stupně stanovil počátek ke dni 1. 4. 2022.

9. Soud I. stupně se dále zabýval tím, zda důvod, pro který žalovaný s žalobcem okamžitě zrušil pracovní poměr, představuje natolik závažné porušení povinností vyplývající z právních předpisů vztahujících se k žalobcem vykonávané práci, aby pro ně bylo možné platně zrušit pracovní poměr podle § 55 odst. 1 písm. b) zákona č. 266/2006 Sb. (dále jen „zákoník práce“). V této souvislosti zdůraznil, že na dítě je třeba nahlížet jako na osobu zvlášť zranitelnou vyžadující zvýšenou ochranu tak, aby jeho zdravý vývoj nebyl zvlášť narušen či ohrožen. Právo na zvláštní ochranu dětí a mladistvých je garantováno nejen v čl. 32 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, ale i samostatnou Úmluvou o právech dítěte, jež je součástí právního řádu České republiky. Povinnost chránit zdravý vývoj dítěte je tak třeba chápat jako stěžejní povinnost každého pedagogického pracovníka. Porušení této povinnosti formou fyzického napadení dítěte, tedy osoby zvlášť zranitelné, jež vyžaduje zvláštní zacházení, pedagogickým pracovníkem, do jehož péče bylo dítě svěřeno, je nutno s ohledem na možné následky pro samotné dítě, ale i pro zaměstnavatele v podobě odpovědnosti za případnou škodu, považovat za natolik závažné porušení povinnosti zaměstnance, že je samo o sobě dle soudu I. stupně důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce.

10. Po provedení a zhodnocení rozsáhlého dokazování dospěl soud I. stupně k závěru, že o napadení [jméno FO] žalobcem svědčí řada nepřímých důkazů, jež se v jednotlivých souvislostech doplňují a tvoří ucelený řetězec. Soud I. stupně tedy na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že se žalobce dopustil jednání, které je mu v rámci přezkoumávaného okamžitého zrušení pracovního poměru kladeno za vinu, tedy, že v dubnu 2022 udeřil chovance [jméno FO] řetězem od klíčů, a právním posouzením vyhodnotil toto jednání žalobce jako porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k žalobcem vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Proto zhodnotil okamžité zrušení pracovního poměru s žalobcem jako platné.

11. Odvolací soud po přezkoumání napadeného rozhodnutí soudu I. stupně i řízení, které mu předcházelo, dospěl k závěru, že soud I. stupně na základě provedeného dokazování učinil dostatečná skutková zjištění, když skutkové závěry soudu I. stupně považuje odvolací soud za správné, a že soud I. stupně aplikoval příslušné právní normy a provedl správné právní hodnocení zjištěného skutkového stavu. Odvolací soud se ztotožňuje se skutkovým a právním hodnocením věci tak, jak jej učinil soud I. stupně, který podrobně vysvětlil veškeré své úvahy a důvody, pro které považuje žalobu za nedůvodnou, vypořádal se i s jednotlivými námitkami žalobce, které žalobce v odvolání zčásti zopakoval. Proto odvolací soud především odkazuje na rozsáhlé, podrobné a přiléhavé odůvodnění napadeného rozhodnutí soudu I. stupně.

12. Odvolací soud souhlasí se soudem I. stupně, který na základě nepřímých důkazů vzal za prokázané jednání žalobce spočívající v napadení [jméno FO], pro které s ním žalovaný okamžitě ukončil pracovní poměr, neboť po zhodnocení těchto důkazů lze bez rozumných pochybností nabýt jistoty (přesvědčení) o tom, že se tato skutečnost opravdu stala (že je pravdivá). V tomto směru je třeba poukázat na úřední záznam o podání vysvětlení sepsaný Policií ČR s [jméno FO] dne 1. 2. 2023, protokol o výslechu svědka [jméno FO] sepsaný dne 3. 5. 2023, v nichž [jméno FO] shodně popisuje jednání žalobce spočívající v úderu řetězem od klíčů přes záda, s čímž korespondují také výpovědi svědků [jméno FO] [Anonymizováno], [tituly před jménem] [Anonymizováno] a hlavního vychovatele [tituly před jménem] [jméno FO], kterým [jméno FO] chování žalobce popsal shodně jako Policii ČR. Též z výslechů svědků [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] vyplynulo, že vytýkané jednání žalobce [jméno FO] potvrdil na letním pobytu a tento řetězec důkazů doplňuje i výpověď svědkyně [jméno FO], které se sám žalobce o útoku proti [jméno FO] zmínil. Dalším významný důkaz navazující na ostatní nepřímé důkazy je fotografie se zraněním [jméno FO] pořízena [jméno FO], kterou sice nelze posuzovat izolovaně, ale v kontextu všech ostatních provedených důkazů, jak ohledně jejího obrazového obsahu, tak ohledně důvodu jejího pořízení pracovníkem žalovaného. Uvedené důkazy ve svém souhrnu tvoří uzavřenou soustavu, z níž je možno dovodit ten skutkový závěr, ke kterému dospěl soud I. stupně, a zároveň vyloučit možnost závěru jiného.

13. Nelze přisvědčit odvolací námitce žalobce, že a z jakého důvodu se vytýkaného jednání údajně vůbec nemohl dopustit. Z výpovědí svědků [jméno FO] [Anonymizováno], [tituly před jménem] [jméno FO], ale i [tituly před jménem] [jméno FO] vyplývá, že konflikty s chovanci byly podle jejich charakteru a závažnosti řešeny různými způsoby, a to přivoláním kolegy z vedlejší výchovné skupiny, oddělením chovanců do různých místností, odvedením chovance mimo skupinu na procházku nebo do jiné skupiny a pouze u nejagresivnějšího chování chovance spočívajícího v poškozování vybavení místnosti či útoku na zdraví jeho umístěním do náhradního ubytování. Závěr soudu I. stupně o převedení [jméno FO] dne 8. 4. 2022 z výchovné skupiny [tituly před jménem] [jméno FO] do výchovné skupiny žalobce má oporu v provedeném dokazování a není v rozporu ani s výpovědí svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO], kterou je třeba hodnotit komplexně a v kontextu s dalšími v řízení provedenými důkazy. Z výpovědi svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] nevyplývá, že by konflikty mezi chovanci byly řešeny pouze převodem do tzv. náhradních ubytovacích prostor a že převedení konfliktního chovance do jiné skupiny bylo vyloučeno či bylo výjimečné, jak tvrdil žalobce.

14. Závěr o napadení [jméno FO] žalobcem nemůže zpochybnit ani absence zápisu takového konfliktu v systému EVIX. Tento důkaz nevylučuje možnost napadení, pouze svědčí o tom, že řešení konfliktu s [jméno FO] odvedením z výchovné skupiny [tituly před jménem] [jméno FO] do výchovné skupiny žalobce nebylo do systému EVIX zapsáno. Nelze přisvědčit odvolacímu argumentu, že svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] potvrdila nejlepší znalost tohoto systému a že byla na údaje, které by měl zápis do systému EVIX obsahovat, při výslechu výslovně dotázána. V této souvislosti lze poukázat na výpověď svědka [tituly před jménem] [jméno FO], který byl přímým nadřízeným [tituly před jménem] [jméno FO] a který uvedl, že při službách [tituly před jménem] [jméno FO] konflikty mezi chovanci nastávaly a že svědkyně byla se zápisy do systému EVIX tzv. „na štíru“. Ze skutečnosti, že [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly před jménem] toto pracovně-právní pochybení [jméno FO] jako její nadřízený nijak nevytýkal, nelze dovozovat závěr, o tom, že by k opomenutím zápisů do systému EVIX vůbec nedocházelo.

15. K výslechu žalobce u soudu jako účastníka řízení je především třeba uvést, že tento důkaz je podle § 131 o.s.ř. přípustný jen v případě, kdy dokazovanou skutečnost nelze prokázat jinak. Důkaz výslechem účastníka nejenže nemá před ostatními důkazními prostředky přednost a z práva na projednání věci rozhodně nevyplývá právo na provedení účastníkem navrženého důkazu svým výslechem (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2003 sp. zn. II. ÚS 182/02). Naopak takový důkaz má je pro prokázání tvrzení vyslýchaného účastníka nejnižší vypovídací hodnotu, proto je přípustný v zásadě jen tam, kdy by pro absenci jiných důkazů mělo dojít k rozhodnutí na základě neprokázaného skutkového stavu. To rozhodně není případ zde provedeného dokazování, které soud I. stupně správně zhodnotil ve vzájemných souvislostech, což nemůže samotná výpověď žalobce jako účastníka řízení zpochybnit.

16. K námitkám žalobce směřujícím proti tomu, jakým způsobem soud I. stupně hodnotil výpověď svědka [jméno FO] [Anonymizováno], [jméno FO] a listiny obsahující podání vysvětlení a výpověď [jméno FO] před orgány Policie ČR, a k námitce, že svědectví zaměstnanců žalovaného byla ze strany žalovaného ovlivněna, odvolací soud uvádí, že soud I. stupně postupoval správně podle zásady volného hodnocení důkazů ve smyslu dle § 132 o.s.ř. a správně hodnotil důkazy podle své úvahy každý jednotlivě a všechny ve vzájemné souvislosti a pečlivě přihlížel ke všemu, co v řízení vyšlo najevo. Se všemi provedenými důkazy se soud I. stupně srozumitelně a logicky vypořádal a své úvahy podrobně vyložil v odůvodnění rozhodnutí. Z žádného provedeného důkazu se nepodává, že by žalovaný vyslýchané svědky ovlivňoval, a z pouhé skutečnosti, že se jedná o zaměstnance žalovaného nelze bez dalšího dovozovat pochybnosti o věrohodnosti těchto důkazů. Zhodnocení věrohodnosti výpovědi svědka [jméno FO] [Anonymizováno] proved soud I. stupně vyčerpávajícím způsobem v bodech 37 až 42 rozsudku, kdy jsou rozebrány jednotlivé námitky žalobce. Odvolací soud se zcela ztotožňuje s tím, že v ostatních důkazech se nenachází rozpory takového charakteru, že by u založily pochybnost o věrohodnosti tohoto svědka. Stejně pečlivě se soud I. stupně věnoval hodnocení věrohodnosti svědkyně [jméno FO] v bodě 43 rozsudku, vzal správně v úvahu i chování svědkyně u výslechu a logicky zohlednil snahu svědkyně vypovídat co nejobecněji o útoku žalobce proti [jméno FO]. Při hodnocení pravdivosti tvrzení [jméno FO] o útoku žalobce vůči němu je nutné vzít v úvahu, že [jméno FO] opakovaně, a to sdělením [jméno FO] [Anonymizováno] dne 10. 4. 2022, psychologovi [Anonymizováno] dne 30. 1. 2023, vedoucímu vychovateli [tituly před jménem] [jméno FO] dne 31. 1. 2023, při podání vysvětlení Policii ČR dne 1. 2. 2023, při výslechu u Policie ČR dne 3. 5. 2023 a vychovatelům [jméno FO] a [jméno FO] a dalším chovancům v létě 2023 popsal útok žalobce vůči němu řetězem přes záda vždy zásadně shodně. Před Policií ČR byl [jméno FO] vyslýchán za přítomnosti pracovnice orgánu sociálně-právní ochrany dětí, která vyloučila nátlak na něj jako vyslýchaného, [jméno FO] byl řádně poučen o následcích křivé svědecké výpovědi. S ohledem na uvedené nemá odvolací soud shodně se soudem I. stupně pochybnosti o věrohodnosti tvrzení [jméno FO].

17. V bodě 13 rozsudku soud I. stupně náležitě vyložil a odůvodnil, proč neprovedl další navrhované důkazy, včetně výslechu svědka [jméno FO] u soudu. K tomu odvolací soud uvádí, že také považuje výslech [jméno FO] u soudu za nadbytečný, neboť jeho tvrzení o předmětném útoku žalobce bylo bez důvodných pochybnosti ověřeno jinými v řízení provedenými důkazy. Navíc časový odstup od této události útoku je v době soudního řízení ještě větší než v době shora uvedených sdělení [jméno FO] pracovníkům žalovaného a jeho výpovědím u Policie ČR, tudíž by i z tohoto důvodu byl tento důkaz méně významný než výše uvedené důkazy, z nichž skutečnost fyzického útoku žalobce proti [jméno FO] vyplývá.

18. Odvolateli je třeba přisvědčit, že závěr soudu I. stupně uvedený v bodě 34 rozsudku, že u celého incidentu byl přítomen pouze žalobce a [jméno FO] nekoresponduje s úředním záznamem o podání vysvětlení sepsaným Policií ČR s [jméno FO] dne 1. 2. 2023, v němž [jméno FO] uvedl, že kromě žalobce a kluka, kterému se říkalo [Anonymizováno], tam byli „ještě další kluci“, kteří útok viděli, ale už si nevzpomíná, kteří to byli. Účastníci řízení nenavrhli soudu provést dokazování výslechem svědků, kteří byli incidentu přítomni, zřejmě z důvodu, že nevěděli, o koho se jedná, ani z obsahu spisu nevyšlo najevo, kdo konkrétně mohl být útoku kromě žalobce a [jméno FO] přítomen. Za situace, kdy soud při objasňování skutkového stavu není vázán zásadou vyšetřovací, postupoval soud I. stupně správně, když rozhodoval na základě tvrzení a důkazů předložených účastníky. Ostatně skutečnost, zda byl útoku kromě [jméno FO] a žalobce přítomen ještě někdo další, nemá s ohledem na výše uvedené důkazy význam pro správný závěr soudu I. stupně o tomto skutkovém stavu.

19. Shodně se soudem I. stupně má i odvolací soud za to, že další navrhované důkazy nebylo třeba provádět, neboť skutková zjištění nutná pro právní posouzení věci bylo možno učinit z ostatních již provedených důkazů. Z tohoto důvodu odvolací soud dokazování výslechem [jméno FO], opakovaným výslechem svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO], [jméno FO], trestním oznámením ze dne 3. 5. 2024 nedoplňoval. Pokud žalobce navrhoval doplnit dokazování v odvolacím řízení zprávou České školní inspekce, odvolací soud souhlasí se soudem I. stupně, že tento důkaz byl žalobcem navržen až po okamžiku, kdy vůči žalobci nastala koncentrace řízení, a nebyl naplněn žádný jiný zákonný důvod pro provedení tohoto důkazu v odvolacím řízení, proto tento důkaz není v odvolacím řízení přípustný, i kdyby snad mohl být pro závěr o skutkovém stavu významný.

20. Lze tedy shrnout, že soud I. stupně na základě provedení a zhodnocení důkazů, o jejichž pravosti a pravdivosti není pochyb, dospěl ke správnému závěru o skutkovém stavu, na který aplikoval příslušné právní normy a učinil správný právní závěr, se kterým se odvolací soud zcela ztotožňuje. Proto odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. o věci samé potvrdil podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný.

21. To se týká i rozhodnutí o nákladech řízení ve výroku II. rozsudku, které je rovněž správné, a to z těch důvodů, které jsou v odůvodnění tohoto rozhodnutí správně a dostatečně uvedeny, na což odvolací soud pro stručnost také odkazuje.

22. Výrok II. tohoto rozsudku o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. I v odvolacím řízení byl žalovaný zcela úspěšný a náleží mu plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení. Stejně jako v prvostupňovém řízení činí odměna za úkon právní služby 2 500 Kč (§ 9 odst. 3 písm. a/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.), což se v odvolacím řízení týká za účasti u jednání odvolacího soudu 3. 9. 2024, k čemuž přísluší režijní paušál náhrady hotových výdajů 300 Kč (§ 13 odst. 1 a 4 uvedené vyhlášky). Advokátce žalovaného pak přísluší i náhrada cestovného vlastním vozidlem k jednání odvolacího soudu 3. 9. 2024 ve výši 1 136 Kč (za 140 km při doložené spotřebě pohonných hmot, jejich stanovené ceně a paušální sazbě náhrady za použití vlastního vozidla) a náhrada za čas promeškaný touto cestou za 4 půlhodiny po 100 Kč (§ 14 odst. 1 a 3 uvedené vyhlášky), tedy 400 Kč. Odměna a náhrady advokátky žalovaného proto celkem činí částku 4 336 Kč, k níž přísluší náhrada daně z přidané hodnoty, jíž je advokátka žalovaného plátcem (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), v zákonné sazbě 21 %. Tato náhrada byla přiznána jen z odměny za zastoupení a náhrad hotových výdajů a za ztrátu času (3 200 Kč), tedy ve výši 672 Kč, nikoli i z náhrady cestovného (1 136 Kč), v níž je tato náhrada u pohonných hmot i u amortizace ceny vozidla již zahrnuta Proto náklady žalovaného v odvolacím řízení činí celkem částku 5 008 Kč (2 500 + 300 + 1 136 + 400 + 672 Kč), kterou odvolací soud zavázal žalobce zaplatit žalovanému, a to k rukám jeho zástupkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení