23 C 25/2023 - 220

Rubrum

Okresní soud ve Znojmě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Romana Vystrčila a přísedících JUDr. Radka Ondruše a Věry Stastny ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0][Adresa zainteresované osoby 0/0], zastoupený advokátem [právní zástupce], sídlem [adresa] [adresa], proti žalovanému: [právnická osoba], zastoupený advokátkou [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0], o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením, takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba, aby soud určil, že okamžité zrušení pracovního poměru žalobce provedené přípisem žalovaného ze dne 9. 2. 2023 je neplatné.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 23 716 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalovaného [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0].

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne 4. 4. 2023 se žalobce domáhá určení, že okamžité zrušení jeho pracovního poměru u žalovaného, které žalovaný učinil dne 9. 2. 2023, je neplatné. Neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru spatřuje žalobce primárně ve skutečnosti, že toto právní jednání neobsahuje zákonem stanovené náležitosti, neboť jednání žalobce, v němž žalovaný spatřoval zvlášť hrubé porušení povinností zaměstnance, v něm není po skutkové stránce dostatečně určitě vymezeno a ze strany žalovaného bylo k okamžitému zrušení pracovního poměru přistoupeno až po uplynutí zákonné prekluzivní lhůty, ve které tak mohl žalovaný učinit. Jednání spočívající v napadení chovance [jméno FO], které žalovaný klade žalobci na vinu, se žalobce nedopustil a ani dopustit nemohl, neboť ve dnech, ve kterých podle žalovaného k napadení mělo dojít, vykonával žalobce buď nepřímou pedagogickou činnost, nebo byl zařazen v jiné výchovné skupině než [jméno FO] a nemohl s ním v těchto dnech vůbec přijít do kontaktu. Pokud se měl žalobce vytýkaného jednání dopustit buď 5. 4. 2022 nebo 6. 4. 2022, jak tvrdí žalovaný, znamenalo by to, že k závadnému jednání žalobce by došlo v době, kdy žalobce pro žalovaného vykonával práci jako učitel na základě souběžné pracovní smlouvy ze dne 1. 2. 2022. Pracovní poměr z této pracovní smlouvy byl ukončen ke dni 30. 4. 2022, nahrazen dohodou o provedení práce, jež byla ukončena ke dni 30. 6. 2022. Pokud žalovaný tvrdí, že se žalobce dopustil závadného jednání, jež bylo důvodem okamžitého zrušení pracovního poměru, ve dnech 5. 4. 2022 nebo 6. 4. 2022, pak by se žalobce dopustil tohoto jednání v rámci jiného pracovního poměru, který již byl ukončen. Takové jednání žalobce nemohlo být důvodem k rozvázání pracovního poměru žalobce založeného pracovní smlouvou ze dne 1. 3. 2018. Jednání žalovaného považuje žalobce za ryze účelové, motivované snahou žalovaného se žalobce zbavit, neboť žalobce dne 3. 10. 2022 podal trestní oznámení, ve kterém upozornil na podezření na protiprávní jednání, kterého se měl dopustit bývalý ředitel žalovaného. Po podání oznámení byl žalobce ze strany vedení žalovaného vystaven nerovnému a šikanóznímu zacházení, sám ředitel žalobci sdělil, že okamžité zrušení pracovního poměru je následkem podaného trestního oznámení. Žalobce dále poukázal na nesrovnalosti ve výpovědi svědka [jméno FO], jemuž se měl [jméno FO] svěřit, že jej žalobce fyzicky napadl a na skutečnost, že tento svědek podával vysvětlení [právnická osoba] ve výchovném ústavu v den, kdy vůbec neměl být na pracovišti a v situaci, kdy ze zjištěných informací nijak nevyplývalo, že by to měl být právě on, komu se [jméno FO] s celým incidentem svěřil. Okolnosti případu tak nasvědčují tomu, že šlo ze strany žalovaného o předem připravené a zinscenované jednání.

2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasí. Žalovaný se dne 31. 1. 2023 dozvěděl, že žalobce měl někdy v měsíci dubnu 2022 napadnout nezletilého [jméno FO], jež je v péči výchovného ústavu, tak, že jej švihl řetězem od klíčů přes záda. Jednání žalobce je v příkrém rozporu s ustanovením § 22b školského zákona, fyzické napadení dítěte ze strany pedagogického pracovníka je zcela nepřípustné, neboť pedagogický pracovník nesmí ohrožovat zdraví dítěte. V jednání žalobce spatřuje žalovaný porušení povinností zaměstnance zvlášť hrubým způsobem. Fyzické napadení má žalovaný za dostatečně prokázané, bylo potvrzeno i šetřením Okresního státního zastupitelství ve [adresa] v rámci jeho dohledové činnosti. Žalovaný nesouhlasí s tím, že by z jeho strany šlo o mstu za podané trestní oznámení, poukázal na to, že v minulosti již řešil situaci, kdy pedagogický pracovník napadl chovance ústavu, a kdy rovněž došlo k okamžitému zrušení pracovního poměru s tímto zaměstnancem.

3. Z pracovní smlouvy ze dne [datum] a z jejích dodatků ze dnů [datum], [datum] a [datum] vzal soud za prokázané, že žalobce byl u žalovaného zaměstnán od [datum] na pozici asistenta pedagoga na dobu určitou (po dobu pracovní neschopnosti jiného zaměstnance). Dodatkem č. 1 byl jeho pracovní poměr změněn na dobu neurčitou, dodatkem č. 2 byl přeřazen na pozici vychovatele a dodatkem č. 3 na pozici učitele odborného výcviku. Z pracovní smlouvy ze dne [datum] vzal soud dále za prokázané, že žalobce byl u žalovaného s účinností ode dne [datum] zaměstnán i jako učitel s úvazkem 0,5, a to na dobu určitou do 30. 6. 2022. Dne 25. 4. 2022 požádal žalobce o ukončení tohoto pracovního poměru dohodou ke dni 30. 4. 2022. Z okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 9. 2. 2023 vyplývá, že žalovaný zrušil se žalobcem pracovní poměr založený pracovní smlouvou ze dne 1. 3. 2018 dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, neboť žalobce v měsíci dubnu 2022 fyzicky napadl [jméno FO] tak, že je opakovaně udeřil řetězem od klíčků přes záda. Na listině není připojen podpis žalobce stvrzující převzetí listiny, jsou však připojeny podpisy svědků, že žalobce odmítl doručovanou písemnost podepsat.

4. Z rozpisu služeb, z výkazu práce a ze sjetiny z programu [označení] bylo soudem zjištěno, že žalobce ve dnech 5. 4. 2022 a 6. 4. 2022 vykonával nepřímou pedagogickou činnost, v budově výchovného ústavu byl v těchto dnech přítomen od 11:06 do 14:36 (5. 4.) a od 10:22 do 15:

22. Dne 7. 4. 2022 a 8. 4. 2022 vykonával přímou výchovnou činnost na výchovné skupině č.

1. Na výchovné skupině č. 6, do které byl zařazen [jméno FO], byla v těchto dnech jako vychovatel [tituly před jménem] [jméno FO]. [jméno FO] byl na skupinu č. 6 jako vychovatel zařazen až dne 10. 4. 2022, od 28. 3. 2022 (kdy byl dle zprávy Okresního státního zastupitelství ve [adresa] [jméno FO] umístěn do výchovného ústavu), vykonával pan [jméno FO] činnost vychovatele na jiných výchovných skupinách. Po dni 10. 4. 2022 měl žalobce mít spolu s panem [jméno FO] službu dne 17. 4. 2022, z výkazu práce však vyplývá, že tento den žalobce čerpal dovolenou. Na den 19. 4. 2022 měli oba naplánovanou nepřímou pedagogickou činnost, žalobce dle výkazu práce nebyl tento den přítomný na pracovišti. Na den 22. 4. 2022 a 25. 4. 2022 měl žalobce naplánovanou přímou výchovnou činnost, pan [jméno FO] měl vykonávat nepřímou pedagogickou činnost. Jako vychovatelé oba společně vykonávali práci až dne 30. 4. 2022 (žalobce na skupině č. 1, pan [jméno FO] na skupině č. 6). Z knihy denní evidence vyplývá, že o osobě [jméno FO] byly činěny zápisy každý den od 1. 4. 2022 do 9. 4. 2022, zápisy poukazují na jeho různé výchovné problémy a problémy s ostatními chovanci. Dne 8. 4. 2022 činila zápis i [tituly před jménem] [jméno FO]. Kniha však neobsahuje zápis o tom, že by byl nezletilý některý den přeřazen na jinou výchovnou skupinu. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne [datum], č.j. [spisová značka] vyplývá, že svědkyně [jméno FO] a [jméno FO] při hlavním líčení uvedly, že svojí výpověď o tom, že jim měl žalobce dávat marihuanu učinily pod nátlakem pana [jméno FO], v případě svědkyně [jméno FO] navíc i na nátlak pánů [jméno FO] a [jméno FO]. Soud jejich výpověď hodnotil jako zcela nevěrohodnou. Soud rovněž provedl důkaz zvukovou nahrávkou ze dne 9. 2. 2023 pořízenou žalobcem při jednání o skončení jeho pracovního poměru. Zvukový záznam je místy nekvalitní a špatně srozumitelný, je však možné, že v čase 10:36 – 10:50 nahrávky skutečně zaznělo to, co žalobce uvedl v devátém odstavci své žaloby.

5. Svědek [jméno FO] vypověděl, že v měsíci dubnu 2022 za ním přišel [jméno FO], začal mu vykládat o babičce a tak a také mu řekl, jestli by neřekl panu [jméno FO], aby ho už nemlátil. Ptal se ho co vyvedl, on mu řekl, že nechtěl uklízet, vyhrnul si tričko a na zádech měl modrožlutý pruh. Udělal si fotku, nejprve několik tajně, ale nebyl tam vidět ten řetěz, tak [jméno FO] řekl, ať si triko vyhrne, že si to vyfotí. Na fotkách je datum 10. 4. 2022. Měl ještě dvě rány ve vlasech, na fotkách se nedaly identifikovat, tak je potom smazal. Kdy ho pan [jméno FO] seřezal a jak k tomu se [jméno FO] víc nevyjadřoval. Za nějakou dobu se potkal s panem [jméno FO], mohlo to být tak za týden, těžko říct. On si u záznamového zařízení píchl příchod a jak vycházel, tak potkal pana [jméno FO], který procházel kolem ředitelny. Když se ho ptal na [jméno FO], tak ho odbyl, že té práci nerozumí, ať se stará o sebe, že by mohl přijít o práci. V rámci záznamu o podaném vysvětlení na policii dne 4. 5. 2023 svědek uvedl, že někdy v dubnu byl jako vychovatel na oranžové skupině, přišel za ním [jméno FO], řekl mu, že ho pan [jméno FO] přetáhl řetězem. Na hlavě měl dvě rány a na zádech podlitinu, kde byl vidět obtisk řetězu. Podlitinu na zádech vyfotil, na hlavě to nebylo moc zřetelné tak to nefotil. Řekl by, že rány mohly být klidně i den staré. Dne 1. 2. 2023 tento svědek policii sdělil, že dne 10. 4. 2022 vykonával službu na oranžové skupině, [jméno FO] mu řekl, že ho někdy před 3 – 4 dny zbil pan Karl. Na zádech měl podlitinu a další dvě nebo tři ve vlasech. Zranění na zádech vyfotil, na hlavě vyfotit nešla, byla mezi vlasy.

6. Svědek [tituly před jménem] [jméno FO] uvedl, že od psychologa, který měl pohovor s [jméno FO], se dozvěděl, že mělo dojít k nějakému napadení panem [jméno FO]. Informoval ředitele a policii. Řediteli to oznámil 31. 1. 2023, na policii se obrátil 1. 2. 2023. Provedl i pohovor s [jméno FO], ten mu potvrdil, že ho měl pan [jméno FO] na skupině přetáhnout řetězem přes záda. Později se dozvěděl, že pan [jméno FO] měl říct jedné vychovatelce – paní [jméno FO], že [jméno FO] řetězem přetáhl.

7. Svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] vypověděla, že neví o tom, že by měl pan [jméno FO] nějaký konflikt s [jméno FO]. [jméno FO] je takový, který okamžitě přijde a stěžuje si a volá policii. V době, kdy přišel do ústavu, se všeho bál, křičel a žaloval. Jí si na pana [jméno FO] nestěžoval. Pokud je na skupině konflikt většího řádu, volá kolegy, aby jí pomohli. Na pomoc si volala i pana [jméno FO]. Neví, jestli si ho volala na pomoc i kvůli [jméno FO]. Cekově volá, až když je problém větší a kolega si třeba dítě odvede vedle, aby ho uklidnil. [jméno FO] je nutné často odvést do náhradních ubytovacích prostor na zklidnění. Za poslední rok jej odvádělo tolik kolegů, že není schopna říct, zda mezi nimi byl i pan [jméno FO]. S vychovatelem [jméno FO] nemá [jméno FO] nadstandardní vztah.

8. Svědek [tituly před jménem] [jméno FO] uvedl, že při rozhovoru s [jméno FO] rozebírali konflikt, který měl [jméno FO] s nočním vychovatelem, přišla řeč i na případ, kdy jiný vychovatel fyzicky napadl jedno z dětí a on se ho zeptal, zda i jej někdo fyzicky napadl. [jméno FO] mu řekl, že dostal řetězem od pana [jméno FO], že ho neposlechl. Byla to pro něj nová informace, oznámil to proto vedoucímu vychovateli. Ví, že ten si pak zavolal [jméno FO], ten mu to musel znovu celé odvyprávět, pak si zavolal i pana [jméno FO]. [jméno FO] výpověď považuje za věrohodnou, on si sice často vymýšlí, ale není takový, aby si vymyslel takto závažné obvinění. Neměl důvod si vymýšlet, protože by si tím nijak nepomohl. Možná, kdyby mu někdo nabídnul, že mu koupí nějakou speciální myš na hraní za 2 000 Kč, tak by byl zmanipulovatelný, aby řekl něco, co je lež, ale to byste mu nejprve museli koupit tu myš za 2 000 Kč.

9. Svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], uvedla, že jako sociální kurátorka s [jméno FO] rodinou pracuje od roku 2010. Byla požádána o součinnost při výslechu nezletilého na policii. S [jméno FO] se potkala až na policii, byla přítomna po celou dobu výslechu. Výslech probíhal standardně, nikdo ho k ničemu nenutil, nedával mu návodné otázky. [jméno FO] vypovídal spontánně. Po výslechu s ním obsah výpovědi probírala, ptala se ho, proč se jí nesvěřil. Řekl, že to nepovažoval za důležité. Domnívá se, že ty věci se staly tak, jak uvedl, neboť jemu by lež žádný prospěch nepřinesla.

10. Svědkyně [jméno FO] vypověděla, že jednou jela s panem [jméno FO] ze služby, vykládají si vždycky, co je. Kolega měl náročnou službu, byly tam nějaké konflikty, [jméno FO] tam pořád něco dělá, vychovatel tam musí vždycky zasahovat. Nějak jí tenkrát řekl, že tam zasáhl a nějak se ohnal klíči. Zasahoval v tom chumlu, měl v ruce klíče, tak nějak se ohnal klíči, myslí, že řekl, že toho [jméno FO] zasáhl.

11. Svědkové [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] shodně uvedli, že při prázdninovém pobytu v srpnu 2023 chovanci řešili, proč už s nimi na pobyty nejezdí pan [jméno FO]. [jméno FO] řekl, že když zlobil na skupině, byl přeřazen vedle na skupinu k panu [jméno FO], kde měl uklízet. U toho dostal od pana [jméno FO] řetězem přes záda.

12. Žalobce v rámci své účastnické výpovědi vypověděl, že nenapadl fyzicky žádného chovance, [jméno FO] byl v době, kdy se to mělo stát, v ústavu týden, v té době ho ani neznal. Může se stát, že si ho kolega zavolá na pomoc, nevzpomíná si, že by byl na skupině [jméno FO]. I kdyby šel na skupinu pomoci, musí se to zapsat do interního systému EVIX, zápis by měli udělat oba vychovatelé. Na bývalého ředitele žalovaného podával trestní oznámení, byl svědkem násilí na dětech. Šetřila to Česká školní inspekce, ta sama podávala dvě trestní oznámení. Po ukončení šetření byl vystaven nátlaku, opakovaně našel v systému EVIX nepravdivé zápisy o jeho údajných pochybeních. Bylo na něj podáno i zjevně smyšlené trestní oznámení, neboť v době, kdy se měl dopustit trestného činu, tam vůbec nebyl. Klíče nosil na řetězu, po školení v sebeobraně s tím přestal. Kdy se tak stalo, si již nepamatuje. Klíče na řetězu nosilo víc kolegů.

13. Ohledně důkazů, které soudem nebyly provedeny soud předně uvádí, že si je vědom, že poznatky podstatné pro rozhodnutí by měl především čerpat z obsahu svědeckých výpovědí učiněných před soudem v rámci soudního jednání. V případě výslechu nezletilého [jméno FO] však soud od jeho výslechu nakonec upustil proto, že z výpovědi psychologa ústavu a sociální kurátorky nezletilého (tedy nejen z výpovědi pana [jméno FO], ale i paní [jméno FO], která jako osoba nemající vůbec žádný vztah k účastníkům a předmětu řízení neměla důvod si ohledně obav nezletilého vymýšlet) vyplynulo, že nezletilý projevuje obavy z návratu žalobce a svého dalšího osudu v takovém případě, což by mohlo mít vliv na obsah jeho svědecké výpovědi. Soud přihlédl k tomu, že nezletilý byl slyšen jako svědek již na policii, kde se mu dostalo všech potřebných zákonných poučení o nutnosti vypovídat pravdu, a kde byla přítomna i jeho sociální kurátorka, která u soudu potvrdila, že výslech byl proveden v souladu se zákonem a bez nátlaku na nezletilého. K okolnostem, které nezletilý v rámci své výpovědi před policií uvedl, byly provedeny další důkazy, soud tak má k dispozici dostatek podkladů potřebných pro to, aby mohl hodnotit věrohodnost a pravdivost výpovědi nezletilého učiněné v rámci řízení před policejním orgánem. Soud proto v zájmu ochrany nezletilého od jeho opakovaného výslechu upustil. Pokud se týká návrhu žalobce na výslech dalších dvou bývalých chovanců žalovaného, soud tento důkaz neprovedl, neboť žalobce neuvádí žádné věrohodné skutečnosti, ze kterých by vyplynulo, že by tyto osoby mohly uvést okolnosti podstatné pro soudní řízení. Žalobce pouze uvádí, že je vysoce pravděpodobné, že se jim [jméno FO] s celou situací svěřil, neuvádí však žádné skutečnosti, ze kterých by vyplynulo, že domněnka žalobce je důvodná. Z obsahu provedeného dokazování vyplynulo, že [jméno FO] byl a je v ústavu v pozici outsidera, ze záznamů ze systému EVIX z období, ve kterém mělo dojít k napadení nezletilého, vyplývá, že nezletilý měl soustavné problémy s ostatními chovanci ve skupině, nejeví se proto příliš pravděpodobné, že by se se svými problémy svěřoval osobám, se kterými měl neustálé konflikty. I kdyby však soud k výslechu navržených svědků přistoupil, v úvahu přicházejí dvě možnosti – buď by potvrdili, že se jim [jméno FO] svěřil, potvrdili by tedy jen to, co již uvedl nezletilý, nebo by uvedli, že se jim nezletilý nesvěřil, což však neznamená, že by tím byla znevěrohodněna výpověď ostatních svědků, neboť taková výpověď by mohlo prokazovat jen to, že se jim nezletilý o svém napadení nesvěřil, ne že k němu nedošlo. Žádný ze slyšených svědků neuvedl, že by [jméno FO] (před tím než došlo k okamžitému zrušení pracovního poměru žalobce) o svém napadení řekl jinému chovanci. Sám nezletilý uvádí, že se svěřil jen paní [jméno FO], panu [jméno FO] a následně panu [jméno FO]. Z výpovědi svědka [tituly před jménem] [jméno FO] vyplývá, že ostatní chovanci byli překvapeni, když jim nezletilý na prázdninovém pobytu v srpnu 2023 řekl, že byl napaden žalobcem. Z těchto důvodů proto soud považoval provádění výslechu žalobcem navržených svědků za nadbytečné, neboť tento důkaz není způsobilý zpochybnit věrohodnost dříve provedených důkazů. Soud neprovedl ani navržený důkaz čtením záznamů České školní inspekce, neboť tento důkaz byl ze strany žalobce navržen až po okamžiku, kdy vůči žalobci nastala koncentrace řízení. Soud při jednání žalobce poučil o tom, že dosud provedené důkazy neprokazují jeho tvrzení o tom, že okamžité zrušení pracovního poměru je výsledkem účelového jednání bývalého ředitele žalovaného a vyzval jej k označení důkazů dalších. Právní zástupce žalobce navrhl provedení dokazování zvukovým záznamem, jiné důkazy nenavrhl a nepožádal soud ani o poskytnutí lhůty k doplnění důkazních návrhů. Žalobci proto nebyla za tímto účelem poskytnuta žádná lhůta a řízení tak bylo ve vztahu k možnosti navrhovat další důkazy na základě poskytnutého poučení soudu koncentrováno skončením jednání, na kterém k poučení došlo (v pořadí druhé jednání ve věci). Existence šetření [jméno FO] ve výchovném ústavu je žalobci známa delší dobu, sám žalobce prostřednictvím svého právního zástupce činil při předchozích jednáních na vyslýchané svědky dotazy ohledně šetření [právnická osoba], možnost provedení důkazu zprávami z tohoto šetření tak pro žalobce nebylo novou skutečností, kterou nemohl uplatnit u soudu dříve, než bylo řízení koncentrováno. Soud proto tento důkaz nemohl provést, neboť jinak by řízení zatížil vadou.

14. Podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

15. Podle § 58 odst. 1 zákoníku práce pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci nebo z důvodu, pro který je možné okamžitě zrušit pracovní poměr, může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď nebo s ním okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru dověděl, a pro porušení povinnosti vyplývající z pracovního poměru v cizině do 2 měsíců po jeho návratu z ciziny, nejpozději však vždy do 1 roku ode dne, kdy důvod k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru vznikl.

16. Podle § 60 zákoníku práce v okamžitém zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel i zaměstnanec skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží.

17. Ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Při zkoumání míry intenzity porušení pracovní kázně (zda zaměstnanec porušil pracovní kázeň méně závažně, závažně nebo zvlášť hrubým způsobem) může soud přihlédnout k osobě zaměstnance, k funkci, kterou zastává, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, k době a situaci, v níž došlo k porušení pracovní kázně, k míře zavinění zaměstnance, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností zaměstnance, k důsledkům porušení pracovní kázně pro zaměstnavatele, k tomu, zda svým jednáním zaměstnanec způsobil zaměstnavateli škodu, apod. (pro srovnání kupř. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2001, sp. zn. 21 Cdo 379/2000).

18. Okamžité zrušení pracovního poměru představuje svojí povahou mimořádný způsob skončení pracovního poměru zaměstnance, který zaměstnavatel může použit jen ve zcela výjimečných případech a jen za splnění přísných zákonných kritérií. Kromě existence zákonného důvodu pro okamžité zrušení pracovního poměru je podmínkou jeho platnosti dále to, aby právní jednání bylo učiněno v předepsané písemné formě, aby bylo zaměstnanci doručeno, aby bylo učiněno včas, tj. v zákonné prekluzivní lhůtě a aby bylo po obsahové stránce dostatečně určité, tj. aby v něm byl důvod, pro který zaměstnavatel se zaměstnancem okamžitě ruší jeho pracovní poměr, po skutkové stránce vymezen tak, aby nemohl být zaměňován s jiným.

19. Zákoník práce stanovuje pro okamžité zrušení pracovního poměru dvě lhůty – subjektivní, jejíž běh se počítá od okamžiku, kdy se zaměstnavatel o existenci důvodu pro okamžité zrušení pracovního poměru dozvěděl a objektivní, jejíž běh počíná od okamžiku, kdy důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru nastal. Obě lhůty mají prekluzivní povahu (viz § 330 zákolníku práce), právo okamžitě zrušit pracovní poměr zaměstnance zaniká, uplyne-li i jen jedna z obou lhůt. Nejpozději právo zanikne uplynutím objektivní lhůty, byť by v té době zaměstnavateli stále ještě běžela lhůta subjektivní. Z ustálené rozhodovací praxe vyplývá, že dvouměsíční lhůta, během které musí zaměstnavatel přistoupit k okamžitému zrušení pracovního poměru, aby šlo o platný právní úkon, začíná plynout ode dne, kdy se o důvodu k okamžitému zrušení pracovního poměru prokazatelně (skutečně) dozvěděl a že organizace (zaměstnavatel) zjistí důvod k výpovědi (okamžitému zrušení pracovního poměru) teprve tehdy, jestliže tento důvod zjistí kterýkoli její pracovník, jenž je pracovníkovi, který pracovní kázeň porušil, služebně nadřízen a je tedy oprávněn tomuto podřízenému pracovníkovi ukládat pracovní úkoly a dávat mu k tomu účelu závazné pokyny (pro srovnání viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2016, sp.zn. 21 Cdo 3557/2015, a ze dne 22. 12. 1972, sp.zn. 5 Cz 37/72).

20. V projednávaném případě bylo obtížné zjistit počátek běhu objektivní lhůty, neboť [jméno FO], kterého měl žalobce fyzicky napadnout, nebyl schopen napadení zařadit ke konkrétnímu dni a svědek [jméno FO] se o napadení dozvěděl dodatečně až dne 10. 4. 2022. Vyjde-li soud z toho, že lhůty pro okamžité zrušení pracovního poměru jsou stanoveny především k ochraně zaměstnance, aby nebyl dodatečně postihován za jednání, od kterého uběhla již delší doba, dospívá k závěru, že je na místě stanovit počátek běhu objektivní lhůty již k počátku měsíce dubna 2022, ve kterém se měl žalobce dopustit jednání zakládající důvod okamžitého zrušení pracovního poměru, tedy ke dni 1. 4. 2022. Při stanovení počátku běhu subjektivní lhůty vyšel soud ze zjištění, že o důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru – napadení chovance [jméno FO] žalobcem, se jako první dozvěděl vychovatel [jméno FO] dne [datum] ([jméno FO] vypověděl, že o napadení měl říci i vychovatelce [tituly před jménem] [jméno FO], tato skutečnost však nebyla v řízení prokazatelně zjištěna). Vychovatel [jméno FO] však byl na pozici běžného řadového vychovatele (na stejné pozici byla i vychovatelka [jméno FO]) a pracovně tak stal na stejné úrovni jako žalobce. Mezi vychovatelem a žalobcem nebyl dán vztah nadřízenosti a podřízenosti, vychovatel [jméno FO] nemohl žalobci ukládat pracovní úkony a nebyl jeho vedoucím zaměstnancem. Svému nadřízenému či přímo zaměstnavateli pan [jméno FO] o napadení [jméno FO] neřekl. Ze skutečnosti, že pan [jméno FO] věděl o napadení již dne 10. 4. 2022 proto nelze dovozovat vědomost zaměstnavatele o existenci důvodu pro okamžité zrušení pracovního poměru se žalobcem (viz citovaný judikát sp.zn. [spisová značka]). Z provedeného dokazování vyplynulo, že vedoucím zaměstnancem ve vztahu k žalobci i k panu [jméno FO] byl vedoucí vychovatel [tituly před jménem] [jméno FO]. Tomu o napadení řekl psycholog [tituly před jménem] [jméno FO] poté, co se mu [jméno FO] svěřil v rámci pohovoru dne 30. 1. 2023. [jméno FO] zjištěné informace předal vedoucímu vychovateli následujícího dne, což znamená, že nejdříve dne 31. 1. 2023 mohl získat žalovaný vědomost o existenci důvodu pro okamžité zrušení pracovního poměru se žalobcem. Běh subjektivní lhůty pro okamžité zrušení pracovního poměru proto mohl žalovanému počít běžet nejdříve dne 31. 1. 2023. Jestliže žalovaný přistoupil k okamžitému zrušení pracovního poměru s žalobcem již dne 9. 2. 2023, učinil tak ještě před uběhnutím subjektivní i objektivní lhůty. Okamžité zrušení pracovního poměru bylo učiněno včas.

21. Z provedeného dokazování vyplývá, že okamžité zrušení pracovního poměru bylo učiněno v zákonem stanovené písemné formě a bylo osobně předáno žalobci dne 9. 2. 2023. Žalobce sice listinu obsahující zrušení pracovního poměru nepodepsal, na listině jsou však připojeny podpisy dalších čtyř osob, jež dosvědčují, že žalobce listinu odmítl podepsat a z obsahu žalobcem předložené zvukové nahrávky ze dne 9. 2. 2023 vyplývá, že ze strany žalovaného došlo při osobním jednání se žalobcem k předání listiny obsahující okamžité zrušení pracovního poměru.

22. Týká-li se samotného obsahu okamžitého zrušení pracovního poměru žalobce, je třeba předně uvést, že důvod okamžitého zrušení pracovního poměru musí být sice po skutkové stránce vymezen dostatečně určitě, ale že zároveň není potřeba skutečnosti které byly důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru rozvádět do všech podrobností (pro srovnání viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2002, sp. zn. 21 Cdo 2374/2000), postačí, je-li důvod okamžitého zrušení pracovního poměru určitým způsobem konkretizován uvedením skutečností, v nichž účastník spatřuje naplnění zákonného důvodu tak, aby nemohly vzniknout pochybnosti, ze kterého důvodu se pracovní poměr okamžitě zrušuje (pro srovnání viz kupř. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1899/99). Jinými slovy řečeno z okamžitého zrušení pracovního poměru musí být zřejmé kdy, kde a jakým způsobem porušil zaměstnanec své povinnosti z pracovního poměru.

23. Na základě výsledků soudního řízení je soud toho názoru, že okamžité zrušení pracovního poměru požadavkům na určitost projevu vůle dostojí. Z okamžitého zrušení sice není zřejmé, kterého konkrétního dne se měl žalobce dopustit porušení pracovních povinností, neboť žalovaný toto jednání vymezil toliko obecně měsícem dubnem 2022, tato neurčitost však vyplývá z objektivních příčin, neboť z údajů, jež mohl mít žalovaný k dispozici v době, kdy učinil okamžité zrušení pracovního poměru (jejichž obsah vyplývá z úředních záznamů Policie ČR), nebylo zřejmé, kdy přesně mělo dojít k napadení [jméno FO], a to proto že ani sám nezletilý nebyl schopen napadení blíže časově zařadit a další svědek se o něm dozvěděl až několik dní poté a neměl informace o tom, kdy přesně k onomu napadení mělo dojít. Dle názoru soudu je také nutno přihlédnout k tomu, že okamžité zrušení pracovního poměru je institutem mimořádným, zaměstnavatel je vázán poměrně přísnou lhůtou pro právní jednání tohoto druhu, těžko lze proto žalovanému, jemuž hrozilo uplynutí objektivní lhůty pro okamžité zrušení pracovního poměru, spravedlivě vyčítat, že neprováděl další šetření ohledně zjištění přesného dne porušení pracovních povinností zaměstnance a spokojil se s obecným vymezením na měsíc duben. V této souvislosti si soud dovoluje odkázat i na principy trestního řízení, ve kterém pro určení totožnosti skutku a rozhodnutí o vině není na překážku, pokud se jednání pachatele mající znaky trestného činu nepodaří zjistit ve zcela určitých (den, hodina) časových souvislostech.

24. Další údaje uvedené v okamžitém zrušení jsou však již dostatečně určité pro to, aby mohlo být s jistotou určeno, jaký konkrétní skutek je kladen žalobci za vinu. V okamžitém zrušení pracovního poměru je konkrétně vymezena osoba, kterou měl žalobce napadnout, uvedením jejího konkrétního jména a příjmení, je rovněž uvedeno, jakého porušení pracovních povinností se měl žalobce dopustit tak, že je uvedeno, že měl fyzicky napadnout osobu, jež měl svěřenu do péče a je dokonce jednoznačným způsobem uvedeno, jak mělo k fyzickému napadení dojít – opakovaným úderem řetěze od klíčů před záda napadeného chovance. Ze skutečnosti, že v textu okamžitého zrušení je uvedeno, že dítě, které měl žalobce napadnout, bylo v péči [adresa], pak lze dovodit i to, že k tomuto napadaní mělo dojít v prostorách výchovného ústavu, neboť jen zde může mít ústav dítě v péči. V textu okamžitého zrušení je pak dále uvedeno, jakou konkrétní povinnost vyplývající z právních předpisů pro práci žalobce měl žalobce svým jednáním porušit a proč žalovaný toto jednání považuje za zvlášť hrubé porušení pracovních povinností žalobce. Okamžité zrušení pracovního poměru je tak natolik určité, že lze jednoznačně dovodit kde, jakým konkrétním jednáním a ve vztahu ke které konkrétní osobě se měl žalobce dopustit porušení svých pracovních povinností. Takové vymezení je dle názoru soudu dostatečně určité na to, aby bylo možno nezaměnitelným způsobem stanovit, pro jaký konkrétní důvod zaměstnanec se svým zaměstnancem okamžitě ruší jeho pracovní poměr.

25. Pokud se týká námitky žalobce ohledně totožnosti skutku, lze částečně odkázat na to, co již bylo uvedeno výše. Zaměstnavatel může při popisu důvodů pro okamžité zrušení pracovního poměru vycházet jen z výsledků svého šetření. Je však limitován jednak tím, že od okamžiku, kdy získá poznatky o existenci skutečností zakládajících důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru, počíná běžet subjektivní lhůta pro okamžité zrušení pracovního poměru, ve které se zaměstnavateli nemusí podařit náležitě zjistit všechny podrobnosti o tom, jak se celý skutkový stav stal. Jednak je zaměstnavatel limitován i ze své samotné podstaty, neboť při vyšetřování nemá možnosti a pravomoci jako státní orgán. Proto pokud uvede v okamžitém zrušení pracovního poměru určitý popis skutkového děje a následně se zjistí, že tento skutkový děj se v některých podrobnostech liší, nemusí taková skutečnost znamenat, že je okamžité zrušení pracovního poměru neplatným právním jednáním, jsou-li zjištěné změny průběhu skutkového děje takového charakteru, že nemají vliv na totožnost skutku. Proto dle názoru soudu je pro rozhodnutí nepodstatné, že žalovaný v okamžitém zrušení pracovního poměru uvedl, že žalobce [jméno FO] řetězem udeřil přes záda opakovaně, a že se následně zjistilo, že tak učinil jen jednou. To, zda žalobce udeřil [jméno FO] jednou, dvakrát či vícekrát, nic nemění na tom, že důvodem okamžitého zrušení pracovního poměru byla skutečnost, že žalobce měl nezletilého napadnou pomocí řetězu od klíčů. Kolikrát se tak ve skutečnosti stalo, nepředstavuje takovou podstatnou změnu, aby mohla mít vliv na totožnost skutku, neboť způsob a podstata jednání žalobce je stále stejná, mění se pouze jeho počet. Totožnost skutku proto zůstala zachována i v případě, že u soudu bylo zjištěno, že úder řetězem přes záda byl jen jeden. V této otázce lze dle názoru soudu podpůrně vyjít i ze závěrů, jež přijímají soudy k otázce totožnosti skutku v trestním řízení, kde je ustálenou rozhodovací praxí dovozováno, že o totožný skutek jde i tehdy, je-li totožná podstata skutku, tj. je-li zachována alespoň částečná totožnost jednání nebo alespoň částečná totožnost následku (srov. rozhodnutí č. 23/1972 a č. 21/2010 Sb. rozh. tr. a usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 7. 2002, sp. zn. II. ÚS 143/02, uveřejněné pod č. 21/2002 ve svazku 27 na s. 261 Sb. n. a u.).

26. Soud se proto dále zabýval otázkou, zda je dán důvod, pro který žalovaný se žalobcem dne 9. 2. 2023 okamžitě zrušil pracovní poměr a pokud ano, zda je existence tohoto důvodu natolik závažným porušením povinností vyplývající z právních předpisů vztahujících se k žalobcem vykonávané práci, aby žalovaný mohl se žalobcem platně zrušit pracovní poměr podle ust. § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce.

27. Za povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci lze v prvé řadě považovat povinnosti stanovené zaměstnanci přímo zákoníkem práce, zejména v § 38 a § 301 zákoníku práce a v případě vedoucích zaměstnanců i § 302 zákoníku práce. Povinnosti však mohou být zaměstnanci ve vztahu k jím vykonávané práci stanoveny i jiným právním předpisem či ostatními předpisy (např. vnitřním předpisem zaměstnavatele, technickými normami atp.). V posledním z uvedených případů je však třeba, aby byl zaměstnanec se zněním takového ostatního předpisu řádně seznámen, neboť nebude-li tomu tak, nelze mu klást za vinu porušení předpisu, byť by tak učinil zvlášť hrubým způsobem. Zákoník práce rozlišuje porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci méně závažným způsobem, závažným způsobem nebo zvlášť hrubým způsobem. Pro platnost okamžitého zrušení pracovního poměru je třeba poručení povinností posledně uvedeným způsobem. Při hodnocení míry intenzity porušení povinností zaměstnance soud zpravidla hodnotí řadu okolností pro daný případ individuálních, mohou však nastat situace, kdy již ze způsobu porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci může bez dalšího vyplývat, že jde o porušení povinností zvlášť hrubým způsobem. Judikatura uvádí, že takovým porušením povinností, které již samo o sobě postačuje pro závěr o porušení povinnosti zaměstnance vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem, je útok na majetek zaměstnavatele (pro srovnání viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2012, sp.zn. 21 Cdo 2596/2011).

28. Žalobce měl povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci porušit jako vychovatel ve výchovném ústavu. Z ustanovení § 7 odst. 5, odst. 7 zákona č. 561/2004 Sb., školský zákon, vyplývá, že mezi školská zařízení patří i školská zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy a že ve školách a školských zařízeních zajišťují vzdělávání pedagogičtí pracovníci. Zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících řadí ve svém ustanovení § 2 odst. 2 mezi pedagogické pracovníky i vychovatele. I na pracovní poměr žalobce se tak vztahují povinnosti stanovené pro pedagogické pracovníky v ust. § 22b školského zákona, tedy i povinnost chránit a respektovat práva dítěte, žáka nebo studenta a povinnost chránit bezpečí a zdraví dítěte, žáka a studenta a předcházet všem formám rizikového chování ve školách a školských zařízeních.

29. Byť to v ustanovení § 22b školského zákona není výslovně uvedeno, je jím mimo jiné zakázáno i fyzické trestání dítěte, žáka nebo studenta ze strany pedagogických pracovníků, neboť ustanovení o povinnosti chránit práva, bezpečí a zdraví dítěte je jen realizací čl. 19 Úmluvy o právech dítěte, které ukládá smluvním stranám úmluvy přijmout opatření k ochraně dětí před jakýmkoli tělesným či duševním násilím, urážením nebo zneužíváním. Udělení fyzického trestu dítěti pedagogickým pracovníkem je proto dle názoru soudu nutno považovat ze své podstaty za takové závažné porušení povinností vyplývajících z právních předpisů pro práci pedagogického pracovníka, že již samo o sobě zakládá porušení pracovních povinností zvlášť hrubým způsobem. Je tomu tak proto, že na dítě je třeba nahlížet jako na osobu zvlášť zranitelnou, vyžadující zvýšenou ochranu tak, aby jeho zdravý vývoj nebyl zvlášť narušen či ohrožen. Právo na zvláštní ochranu dětí a mladistvých je garantováno nejen v čl. 32 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, ale i samostatnou Úmluvou o právech dítěte, jež je součástí právního řádu České republiky. Povinnost chránit zdravý vývoj dítěte je tak třeba chápat jako stěžejní povinnost každého pedagogického pracovníka. Porušení této povinnosti formou fyzického napadení dítěte, tedy osoby zvlášť zranitelné, jež vyžaduje zvláštní zacházení, pedagogickým pracovníkem, do jehož péče bylo dítě svěřeno, je nutno s o ohledem na možné následky pro samotné dítě, ale i pro zaměstnavatele v podobě odpovědnosti za případnou škodu, považovat za natolik závažné porušení povinnosti zaměstnance, že je samo o sobě důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru dle ust. § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce.

30. Zůstává tak pouze otázkou, zda údajné napadení [jméno FO], které bylo žalovaným uplatněno jako důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru, se skutečně stalo. Při posouzení této otázky se nelze zcela bez výhrad spoléhat na výpověď samotného nezletilého, neboť byť psycholog ústavu i sociální kurátorka, kteří nezletilého dobře znají, považují jeho výpověď za věrohodnou, nelze pominout, že z provedeného dokazování vyplynulo, že nezletilý je osobou s častými výchovnými problémy, soud proto nemůže bez dalšího vyloučit ani možnost, že ze strany nezletilého šlo o pouhý výmysl. Soud proto zvažoval, zda ostatní provedené důkazy umožňují učinit závěr, že skutek tak, jak jej popisuje nezletilý, se mohl stát tímto způsobem a zda se tak skutečně stal. Již zde považuje soud za vhodné uvést, že při hodnocení věrohodnosti svědků nelze činit ukvapené závěry jen proto, že svědci nebyli schopni vnímané události zařadit přesně do časových souvislostí a popsat je zcela určitým způsobem, neboť od zkoumané události nyní uběhly téměř dva roky a poprvé byli někteří svědci slyšeni teprve po 10 měsících od celého incidentu, což se nutně muselo projevit v jejich schopnosti vybavit si a popsat vnímaný děj. V případě vyslýchaných pracovníků výchovného ústavu nelze pominout, že různé konflikty a incidenty jsou v ústavu na denním pořádku (o čemž svědčí i předložené zápisy ze systému EVIX), je proto pochopitelné, pokud se takovému svědkovi jeden konkrétní incident z velkého počtu obdobných, jež musí v zaměstnání dnes a denně řešit, neuloží v paměti zcela přesně a pokud takový svědek není schopen po delším časovém období celou událost popsat přesně ve všech souvislostech. Proto dle názoru soudu nelze učinit závěr o nevěrohodnosti svědka jen proto, že v rámci svých opakovaných výpovědí popisoval celou událost poněkud jinými slovy, je-li přesto obsah jeho sdělení zachován (říká po obsahové stránce stále to samé, jen jinými slovy), pokud si svědek neprotiřečí, nebo pokud tu nejsou přítomny jiné indicie svědčící o tom, že svědek vypovídá podle návodu nebo v zájmu někoho. V případě výpovědi nezletilého [jméno FO] je nutno přihlédnout také k tomu, že se jedná o dosud nevyzrálou osobnost s nižšími intelektovými schopnostmi, což nutně musí mít určitý dopad i na způsob jeho vyjadřování a popisování vnímaných jevů.

31. Shrne-li soud ve stručnosti výpověď nezletilého [jméno FO], tak ten předně tvrdí, že zlobil a proto jej paní [jméno FO] přeřadila do modré skupiny.

32. Z provedeného dokazování vyplynulo, že přeřazení v tom okamžiku nezvladatelného chovance do jiné výchovné skupiny, popř. do speciálně k tomu vyhrazené místnosti, byla ve výchovném ústavu běžná praxe, jak řešit situaci, kdy se chovanec vyvolávající konflikty nedal uklidnit v rámci své výchovné skupiny. Že tomu tak skutečně bylo uvedl kromě svědka [jméno FO], jehož věrohodnost žalobce zpochybňuje, také hlavní vychovatel [tituly před jménem] [jméno FO], vychovatelka [tituly před jménem] [jméno FO], ale i samotný žalobce. [tituly před jménem] [jméno FO] v rámci své svědecké výpovědi dokonce uvedla, že [jméno FO] odvádí vychovatelé do náhradních prostor tak často a tolik kolegů, že nebyla schopna si vzpomenout, zda mezi těmito kolegy byl i sám žalobce. Slyšení svědci však zároveň uvedli, že o takovém způsobu řešení výchovného problému s chovancem, by se měl udělat záznam v rámci systému používaného ve výchovném ústavu. Vyjde-li soud z toho, že [jméno FO] byl do ústavu umístěn dne 28. 3. 2022, že incident se měl odehrát někdy v dubnu tohoto roku a že [jméno FO] předložil fotografii údajného zraněné nezletilého, jež byla pořízena dne 10. 4. 2022, mohlo k napadení nezletilého dojít někdy v období od 1. 4. 2022 do 9. 4. 2022. V těchto dnech není v předložených výpisech ze systému EVIX žádný záznam o tom, že by [tituly před jménem] [jméno FO] nechala [jméno FO] kvůli chování přemístit do skupiny vedené žalobcem. Na druhou stranu však soud nemůže přehlédnout, že svědek [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] uvedli, že ne vždy se zápis do systému náležitě provede. Svědek [jméno FO] v této souvislosti hovořil dokonce o tom, že je to právě [tituly před jménem] [jméno FO], kdo má se zápisy událostí do systému problémy. Dokonce i sám žalobce v rámci své účastnické výpovědi připustil, že ne všichni kolegové provádí vždy a řádně zápisy do systému. Z toho, že v období od 1. 4. 2022 do 9. 4. 2022 není v systému EVIX žádný záznam o tom, že by byl [jméno FO] přeřazen do výchovné skupiny, proto nelze jen tak dovozovat, že k přeřazení vůbec nedošlo. Přihlédne-li soud dále k tomu, že dne 8. 4. 2022 zapsala [tituly před jménem] [jméno FO] do systému zápis o výchovných problémech s [jméno FO], že tohoto dne si na jeho chování v rámci zápisů do systému stěžovali i další pedagogové a že dle rozpisu služeb byla ve dnech 7. 4. 2022 a 8. 4. 2022 na skupině oranžová jako vychovatelka [tituly před jménem] [jméno FO] a na skupině modrá jako vychovatel žalobce, jeví se případné přeřazení [jméno FO] do výchovné skupiny k žalobci minimálně jako možné, a to pravděpodobně dne 8. 4. 2022, kdy nezletilý po celý den vykazoval výchovné problémy, jež nakonec mohly být řešeny výše popsaným způsobem.

33. Dále [jméno FO] uvedl, že po přeřazení do skupiny pana [jméno FO], jej pan [jméno FO] přetáhl řetězem, který měl u svých klíčů a který nosil pravidelně, přes záda a že pak záda ukazoval panu [jméno FO], který si je fotil.

34. Z výpovědi nezletilého vyplývá, že u celého incidentu měl být přítomen pouze on a žalobce, nejsou tak zde žádní jiní přímí svědci, kteří by mohli o napadení, jeho způsobu a průběhu vypovídat. Soud tak může vycházet jen z výpovědi svědků, kteří informace o události nutně získali nikoliv přímým vnímáním, ale zprostředkovaně. O tom, že žalobce nosil ke klíčům delší řetěz, vypovídali svědkové [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO]. Svědkové [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] dokonce uvedli, že klíče na řetězu nosil jen žalobce, svědkyně [jméno FO] naopak uvedla, že řetěz nosili i další vychovatelé (to tvrdí i žalobce). Bylo tak minimálně možné, aby žalobce udeřil [jméno FO] řetězem, neboť takovou věc při sobě nosil. Že mu nezletilý záda ukázal a že si pořídil jejich fotografii, potrdil ve své výpovědi svědek [jméno FO], který uvedl, že na zádech nezletilého byla podlitina, na které byl vidět otisk řetězu. Kromě výpovědi svědka, který viděl zranění na zádech nezletilého, má soud k dispozici i fotografie, které tento svědek pořídil (jednak od Okresního státního zastupitelství ve [adresa] a jednak na mobilu, který pan [jméno FO] předložil v průběhu své svědecké výpovědi). Je na nich patrný pruh, jež se táhne mírně šikmo zleva doprava přes spodní část zad, přičemž otisky na zádech skutečně připomínají otisky jednotlivých článků řetězu. Žalobce zpochybňuje věrohodnost výpovědi svědka Benceho a namítá, že na fotografii je otisk rány vzniklé dříve, než měl službu na modré skupině. Kromě výpovědi svědka [jméno FO] má však soud k dispozici i svědeckou výpověď [jméno FO], která uvedla, že se jí sám žalobcem svěřil, že řešil konflikt s [jméno FO], že se ohnal klíči a že [jméno FO] zasáhl. Z této svědecké výpovědi předně vyplývá, že se žalobce dostal do kontaktu s nezletilým, byť nebyl přidělen jako vychovatel k jeho skupině a dále, že skutečně mohla nastat situace, kdy byl nezletilý od žalobce udeřen řetězem, neboť nosil-li žalobce klíče na řetězu a pokud se klíči ohnal po [jméno FO] a zasáhl jej, mohlo to být právě tímto řetězem. Nejen výpověď svědka [jméno FO] a jím pořízené fotografie, ale i výpověď svědkyně [jméno FO] tak nasvědčují tomu, že výpověď [jméno FO] by mohla být pravdivá. K námitce žalobce ohledně barvy hematomu soud předně podotýká, že toto je odborná otázka a nemůže být bez dalšího řešena jen citací z lékařských skript, neboť v nich je mimo jiné uvedeno i to, že vývoj hematomu může mít svá specifika dle lokalizace, závažnosti krvácení a místních anatomických a fyziologických podmínek. V situaci, kdy věrohodná svědkyně (k tomu viz dále) uvedla, že žalobce se k napadení před ní sám doznal, proto soud nepovažoval tuto námitku za důvodnou.

35. V poslední řadě pak [jméno FO] vypověděl, že o napadení se svěřil paní [jméno FO], panu [jméno FO] a panu [jméno FO].

36. Tuto část výpovědi nezletilého potvrzuje ve své výpovědi svědek [jméno FO] i svědek [jméno FO]. Pouze svědkyně [jméno FO] tvrzení nezletilého popírá s odůvodněním, že nezletilý si na všechno stěžuje a pokud by k něčemu došlo, tak by se jí určitě svěřil. Na druhou stranu však sama svědkyně správnost těchto svých závěru zpochybňuje v jiné části své výpovědi, když na dotaz právní zástupkyně žalovaného od kdy se jí nezletilý svěřuje, uvedla, že: „od počátku ne, tak ten rok to může být.“ Soud připomíná, že podle zprávy Okresního státního zastupitelství ve [adresa] nastoupil nezletilý do Výchovného ústavu [adresa] až dne [datum] a že k napadení muselo dojít před [datum] (jinak by pan [jméno FO] nemohl zranění vyfotografovat). Nelze proto jen základě spekulace svědkyně, že si jí nezletilý na všechno stěžoval a jelikož si jí na napadení nestěžoval, bez dalšího ihned učinit závěr, že k žádnému napadení nedošlo. Hodnocení věrohodnosti svědka [jméno FO]:

37. Žalobce zpochybňuje věrohodnost tohoto svědka proto, že v rámci svých jednotlivých výpovědi řekl postupně, že: „rány na hlavě nešly vyfotit, protože byly mezi vlasy“, že: „na hlavě již to poranění nebylo moc zřetelné a proto je nefotil“ a že: „vzhledem k tomu, že už to bylo modrožlutý, tak v těch vlasech se to nedalo identifikovat, tak jsem tu hlavu pak smazal.“ Mezi jednotlivými vyjádřeními svědka však soud nevidí významnější obsahové rozdíly. Předně nutno podotknout, že jedna z výpovědi je zachycena pouze v formě úředního záznamu Policie ČR, nejedná se proto o doslovný přepis svědkovy přímé řeči, ale o zapsání obsahu podaného vysvětlení tak, jak jej interpretoval policista vyhotovující úřední záznam. Mohlo proto dojít k použití jiného výrazu, který významově posouvá obsah sdělení svědka. Za druhé nutno uvést, že i kdyby policisté přepsali doslovně svědecké výpovědi, je obsah jejich sdělení stále stejný – zranění na hlavě nezletilého byla nezřetelná, a proto svědek nemá k dispozici jejich fotografii. To, že v jednom případě říká, že nešla vyfotit, ve druhém že nevyfotil a ve třetím že vyfotil, ale smazal, může stále znamenat to samé – byly pořízeny fotografie, ale jejich kvalita byla tak špatná, že zranění nebyla viditelná, tj. zranění nešla vyfotit tak, aby byla poznatelná na pořízené fotografii. Nešla vyfotit, nevyfotil a vyfotil naprosto nekvalitně jsou tak výrazy, které mohou popisovat shodný děj – neschopnost vytvořit smysluplnou fotografii. Tyto rozdíly ve svědeckých výpovědích proto soud nepovažuje za natolik obsahově odlišné, aby se jednalo o natolik významný rozdíl, aby soud na jeho základě mohl učinit závěr, že si svědek protiřečí, je tudíž nevěrohodný a jeho výpověď je proto pro rozhodnutí soudu nepoužitelná.

38. Dále žalobce spatřuje nevěrohodnost svědka v tom, že svědek měl tvrdit, že den [datum] nebyl první den, kdy měl [jméno FO] ve skupině, neboť rozpis služeb svědčí o opaku. Svědek však v tomto případě odpovídal na dotaz, zda to nebyl první den, kdy se viděl s [jméno FO]. Před tím na jiný dotaz řekl, že neví kolikátá to byla směna, na doplňující dotaz zda to nebyl první den, kdy se s ním viděl, pak uvedl, že to určitě nebyl první den. Svědek tak odpovídal na dva rozdílné dotazy – nevěděl, kolikátou směnu měl 10. 4. 2022 s [jméno FO], ale zároveň věděl, že to nebyl první den kdy ho viděl. Ze svědeckých výpovědí svědků [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] vyplývá, že vychovatelé se dozví, že do ústavu nastoupil nový chovanec, a to i když nebyl přidělen na jejich skupinu a že se při výkonu své práce běžně potkávají i s chovanci z jiných skupin. Z rozpisu služeb vyplývá, že [jméno FO] měl službu i v některých dnech předcházejících dni 10. 4. 2022, byť je vykonával na jiné skupině, než ve které byl přidělen [jméno FO]. Mohl se tak s ním skutečně potkat – vidět ho – dříve, než onoho dne 10. 4. 2022. Ani v tomto případě tak soud neshledává ve výpovědi svědka rozpor.

39. Další rozpor ve výpovědi svědka spatřuje žalobce v tom, že svědek měl v rámci svých jednotlivých výpovědí postupně uvést, že: „[jméno FO] mu řekl, že ho před třemi nebo čtyřmi dny zbil pan [jméno FO],“ že: „když jsem to viděl já, tak už to bylo po nějaké době, řekl bych i klidně den staré“ a že: „kdy ho seřezal nebo jako ho seřezal, on se k tomu víc nevyjadřoval a já jsem po tom nepátral.“ Pokud se týká druhého sdělení, v něm svědek toliko vyslovil svůj hodnotící úsudek, jak staré jemu osobně přišlo poranění na zádech nezletilého, obsah sdělení tak nemá přímou souvislost s tím, jak svědek vypovídal o tom, co mu nezletilý řekl o době napadaní. V jednom případě svědek vypovídá o tom, co mu řekl nezletilý, ve druhém pak o tom, jaký úsudek si učinil on sám. Z toho, že svědek o dvou různých věcech vypovídá různě, nelze učinit závěr o tom, že si protiřečí. Mezi prvým a třetím z výše uvedených vyjádření svědka nespatřuje soud závažnější obsahový rozdíl. Řekl-li nezletilý, že jej žalobce napadl před třemi nebo čtyřmi dny, nejedná se o přesné sdělení konkrétního času, ale o do jisté míry neurčité časové vymezení pomocí určitého časového rámce. Nezletilý se tak v tomto svém sdělení skutečně blíže nevyjadřoval k tomu, kdy měl být napaden, což v podstatě uvedl i svědek v rámci své výpovědi před soudem. Opět se proto nejedná o zásadnější rozpory ve výpovědích svědka.

40. Dále spatřuje žalobce nevěrohodnost svědka v tom, co svědek uvedl ohledně toho, kdy měl žalobce konfrontovat ve věci nezletilého. V této souvislosti soud předně poukazuje na to, co již bylo uvedeno dříve ohledně časového rozestupu mezi popisovaným dějem a svědeckou výpovědí, což může mít nezanedbatelný vliv na to, že svědek není schopen popisovanou událost správně časově zařadit. Sám svědek v rámci své svědecké výpovědi před soudem uvedl, že není schopen přesně sdělit, kdy se žalobcem o napadení hovořil, že to mohlo být po týdnu. Svědek napadení zjistil dne 10. 4. 2022. Dle rozpisu služeb měl mít společnou službu se žalobcem dne 17. 4. 2022, to měl ale žalobce nakonec dovolenou. Dále měl svědek dle rozpisu služeb vykonávat nepřímou pedagogickou činnost ve dnech 22. 4. 2022 a 25. 4. 2022, ve kterých vykonával službu i žalobce. Svědek se tak se žalobcem mohl potkat. Konečně pak ze zápisů v systému EVIX vyplývá, že svědek byl přítomen v práci i dne 27. 4. 2022 (byť na tento den není uveden v rozpisu služeb). V ten den vykonával žalobce práci v souběžném pracovním poměru jako učitel. Podle výkazu práce byl v zaměstnání přítomen do 14:36 hodin. Směna vychovatelům začíná od 14:30 hodin. Svědek vypověděl, že se žalobcem se měl potkat a o [jméno FO] s ním hovořit poté, co si v záznamovém zařízení označil příchod a odcházel od záznamového zařízení. Ke kontaktu obou tak skutečně mohlo dojít v době, kdy svědek přicházel do práce jako vychovatel a žalobce ústav opouštěl po skončení výkonu práce učitele. Rozhodně však měl svědek více možnosti se s žalobcem v zaměstnání potkat a o [jméno FO] s ním hovořit, než až dne 30. 4. 2022, jak tvrdí žalobce. První možnost měl již dne 22. 4. 2022, tj. po 12 dnech od okamžiku, kdy napadení nezletilého zjistil. Mezi týdnem, o kterém hovořil svědek a 12 dny není, s ohledem na časový rozestup mezi popisovanou událostí a svědeckou výpovědí, významnější rozdíl.

41. Konečně pak žalobce spatřuje nevěrohodnost svědka v tom, že byl přítomen při podání vysvětlení dne 1. 2. 2023, ač k tomuto okamžiku neměl mít žalovaný žádné informace o jeho účasti na celé věci. Tuto otázku objasnil v rámci své svědecké výpovědi [tituly před jménem] [jméno FO], když uvedl, že hlavní vychovatel, jemuž obsah rozhovoru s [jméno FO] oznámil, si následně předvolal nezletilého a poté i pana [jméno FO]. Žalovaný tedy měl informace u účasti svědka v celé události, byť se svědek [jméno FO] o tom v rámci své výpovědi nezmínil.

42. Námitky vznesené žalobcem proto soud nepovažoval za natolik závažné, aby mohly mít vliv na hodnocení věrohodnosti svědka [jméno FO]. Jeho věrohodnost naopak podporuje skutečnost, že dne 10. 4. 2022, kdy pořídil fotografie zranění nezletilého, měl skutečně službu ve výchovné skupině, do které byl nezletilý zařazen, že skutečně pořídil několik fotografii tohoto zranění – původně ve špatné kvalitě, teprve dodatečně ty, na kterých bylo zranění viditelné – čemuž by odpovídalo svědkovo vylíčení celé události, že na lepších fotografií zranění skutečně vypadá jak otisk od řetězu a že dle svědkyně se měl sám žalobce vyjádřit tak, že nezletilého skutečně klíči zasáhl. Hodnocení věrohodnosti svědkyně [jméno FO]:

43. Při hodnocení věrohodnosti této svědkyně si soud v zájmu zestručnění již tak obsáhlého odůvodnění dovoluje odkázat na hodnocení této svědkyně, jak bylo učiněno v závěrečném návrhu právní zástupkyně žalovaného, jehož přepis mají účastníci k dispozici a s jehož obsahem se soud ztotožňuje. Nad jeho rámec soud dále podotýká, že nebyly zjištěny objektivní důvody, proč by tato svědkyně měla vypovídat nepravdu. Žalobce sice v řízení argumentuje jakousi šikanou či ''komplotem'' ze strany bývalého vedení výchovného ústavu, sám však svědkyni do tohoto ''komplotu'' nezačlenil a svědkyně ve věci poprvé vypovídala až v době, když již byl [tituly před jménem] [jméno FO] odvolán z funkce ředitele výchovného ústav a kdy již byl jmenován ředitel nový. Jako krajně nepravděpodobné se proto jeví, že by svědkyně vypovídala pod tlakem či podle návodu [tituly před jménem] [jméno FO]. Z obsahu svědecké výpovědi vyplývá, že svědkyně měla (či stále má) dobrý vztah se žalobcem – byli spolužáci, jezdili spolu ze zaměstnání jedním autem. To by pak vysvětlovalo, proč svědkyně vypovídala takovým způsobem jak vypovídala – tedy tak, aby celou událost popsala pokud možno obecnějším způsobem a pokud možno vyhýbavě. Konkrétní údaje uvedla svědkyně teprve na konkrétní, doplňující a upřesňující dotazy, a to za silného citového pohnutí. Když svědkyně nakonec řekla, že žalobcem měl [jméno FO] zasáhnout, měla slzy na krajíčku. V průběhu svědecké výpovědi bylo na svědkyni patrné, že se v ní sváří dvě emoce – snaha pokud možno neublížit žalobci (měli spolu dobré vztahy) a strach vypovídat nepravdu, neboť svědkyně si byla vědoma, že to, co jí řekl žalobce, řekla minimálně panu [jméno FO] (byť ten si to nepamatuje, ale ani to nevylučuje) a věděl o tom i vrchní vychovatel, a že tak soud může vědět, že ona ví, co ví. V takovém případě je emocionální napětí svědkyně v průběhu její svědecké výpovědi pochopitelné. Soud proto hodnotí její výpověď jako věrohodnou.

44. Po provedeném dokazování je situace taková, že o napadení [jméno FO] žalobcem svědčí řada nepřímých důkazů, jež se v jednotlivých souvislostech doplňují a tvoří ucelený řetězec – přeřazování problémových chovanců do jiné výchovné skupiny za účelem jejich uklidnění bylo běžným výchovným opatřením, byť v systému o tom není záznam, není toto důkazem neexistence takového přeřazení, neboť ne každý vychovatel vždy a všude řádně prováděl záznamy mimořádných událostí - v případě nezletilého bylo takové opatření častým jevem - přede dnem 10. 4. 2022 měl žalobce službu spolu s [tituly před jménem] ve dnech 7. 4. 2022 a 8. 4. 2022 - dne 8. 4. 2022 vykazoval nezletilý dle zápisů v systému celodenní výchovné problémy (což mohlo být důvodem jeho přeřazení do skupiny k žalobci) - dne 10. 4. 2022 měl službu ve skupině nezletilého [jméno FO], který pořídil fotografii zranění zad vypadající jako otisk po řetězu - klíče na řetězu nosil žalobce (někteří svědci výslovně uvedli, že nikdo jiný takto v ústavu klíče nenosil) - a sám žalobce se kolegyni [jméno FO] svěřil, že měl nezletilého klíči zasáhnout.

45. Oproti těmto důkazům, které jednoznačně podporují věrohodnost výpovědi [jméno FO] a které nasvědčují tomu, že k celému incidentu skutečně došlo tak, jak jej opakovaně ve svých výpovědích popisuje nezletilý, stojí jen svědecká výpověď [tituly před jménem] [jméno FO], která si nevzpomíná, že by nezletilého přeřazovala do skupiny k panu [jméno FO] (byť to ani zároveň nevylučuje) a která popírá, že by se jí nezletilý jakkoliv svěřil o nějakém napadení a účastnická výpověď samotného žalobce.

46. V případě svědkyně [jméno FO] soud nemůže pominout, že svědkyně v průběhu své svědecké výpovědi uvedla, že před soudním jednáním byla v kontaktu se žalobcem a že se bavili o tom, proč má vypovídat jako svědek. Byť svědkyně popírá, že by jí žalobce jakkoliv naváděl a byť takový závěr nelze jednoznačně učinit ani na základě obsahu svědecké výpovědi, představuje tato skutečnost přesto okolnost, jež minimálně zakládá pochyby o použitelnosti svědecké výpovědi v tom smyslu, že na jejím základě soud nemůže bez dalšího učinit kategorický závěr o tom, že k napadení nedošlo, když ostatní provedené důkazy naopak svědčí o tom, že k napadení došlo.

47. V případě účastnické výpovědi žalobce soud musí vzít do úvahy, že účastník řízení nemusí v řízení vypovídat pravdu, neboť na rozdíl od svědka mu nehrozí postih za křivou výpověď, a že účastnická výpověď bývá do jisté míry vždy ovlivněna zájmem účastníka na výsledku soudního řízení. V projednávané věci navíc sám žalobce zřejmě nevědomky nabídl soudu důkaz o tom, že ve věcech týkajících se jeho pracovního poměru u žalovaného je schopen očividné lži. V rámci zvukového záznamu ze dne 9. 2. 2023 v čase 13:56 – 14:05 se totiž žalobce k tomu, že měl pustit nějakou chovanku (jméno jde na záznamu špatně rozumět), vyjadřuje tak, že: „tak jsem ji pustil no a co? Měl jsem skočit pod auto?“, aby pak následně při rozhovoru s kolegy, kterým popisuje, co vše mu vedení vytýkalo, v čase 25:39 – 25:44 řekl, že to, že měl pustit chovanku, není pravda. V čase 14:31 – 14:35 nahrávky pak žalobce poté, co mu ředitel ústavu vytýká, že si nahrává kolegy bez jejich vědomí uvádí: „Já snad něco takového dělám? Já?“ Žalobce tak na jednu stranu sám přiznává, že chovanku pustil, ale kolegům tvrdí, že si to na něj vedení vymyslelo a zároveň řediteli ústavu přímo do očí (a to tónem shodným, jakým popíral napadení [jméno FO]) popírá, že by si dělal tajné nahrávky, ač si v té době zrovna jednu takovou nahrávku pořizoval. Popírá-li žalobce, že by měl pustit nějakou chovanku, ač to předtím sám řediteli (a v té chvíli v nepřítomnosti jiné osoby) přiznal, proč by mu měl soud věřit jeho popírání napadení [jméno FO], když toto dříve také fakticky sám přiznal (dle svědkyně [jméno FO])?

48. Jestliže tak řada důkazů nepřímo hovoří o tom, že žalobce fyzicky napadl [jméno FO], nemůže soud učinit závěr o opaku jen na základě výpovědi svědkyně [jméno FO] a účastnické výpovědi žalobce. Soud proto na základě všech zjištěných okolností případu hodnotí svědeckou výpověď [jméno FO] jako věrohodnou. Teorie ''spiknutí'':

49. Žalobce se v řízení bránil tím, že byl vystaven šikaně ze stany vedení žalovaného a že důvod uvedený jako důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru byl uměle vytvořen. Taková teorie se však soudu jeví jako nepravděpodobná, aplikuje-li soud na daný případ princip Occamovy břitvy spočívající v tom, že pokud pro nějaký jev existuje vícero vysvětlení, je lépe upřednostňovat to nejméně komplikované. Co to znamená pro projednávaný případ?

50. Vyjde-li soud z verze [jméno FO], jeví se případ jako jednoduchý – [jméno FO] zlobil, byl přeřazen do skupiny k žalobci, zde jej žalobce udeřil, [jméno FO] se svěřil panu [jméno FO], ten to neřešil a teprve, když se [jméno FO] svěřil podruhé psychologovi, ten událost řádně oznámil. Takto popsaný případ nepotřebuje žádná další vysvětlení pro průběh popsaných událostí, jeho konstrukce je jednoduchá a v souladu s provedeným dokazováním.

51. Pokud by se však mělo jednat o spiknutí, muselo by jít o spiknutí kryjící téměř všechny před soudem provedené důkazy – vedle nezletilého [jméno FO] by musel být do případu zapojen nejen [jméno FO], ale též [jméno FO] a pravděpodobně i [tituly před jménem] [jméno FO], který v rámci své výpovědi uvedl, že na případ žalobce narazili při rozhovoru s nezletilým náhodou, což znamená, že buď by ze strany nezletilého muselo jít o značně sofistikovaný způsob, jak psychologa k otázce napadení navést (proč si mu jednoduše nepostěžoval rovnou?), nebo by ze strany pana [jméno FO] šlo o výmysl naznačující, že je do celého případu též zapleten. To znamená spiknutí o účasti 4 – 5 osob (ředitel, [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO]). Proč dělat takové složité spiknutí a zaplétat do něj takový počet osob, z nichž kterákoliv může kdykoliv takové spiknutí vyzradit? Proč, pokud se chtěl ředitel žalobce zbavit na základě vymyšleného obvinění, se nedomluvil rovnou s nezletilým, jak to alespoň dle tvrzení žalobce měl učinit v případě chovankyň ústavu [jméno FO] a [jméno FO] (k tomu viz dále)? Zprošťující rozsudek v trestní věci žalobce byl soudem vydán až dne 16. 11. 2023, pokud by ředitel skutečně vyvíjel nátlak na své chovance, neměl by ke dni 9. 2. 2023 důvod měnit svůj modus operandi. A proč si vybíral zrovna [jméno FO], který byl v jiné výchovné skupině? Nebylo by jednodušší vybrat si rovnou nějakého chovance ze skupiny, ke které byl jako vychovatel přidělen žalobce? Přibráni [jméno FO] by totiž znamenalo vyřešit otázku, jak se vlastně mohl [jméno FO] dostat do kontaktu se žalobcem v nepřítomnosti dalších osob? V případě zahrnutí pana [jméno FO] by dále bylo třeba vše sladit časově tak, aby ve výpovědích nebyl zjistitelný rozpor – [jméno FO] se mu musel svěřit v den, kdy byl skutečně pan [jméno FO] jako vychovatel v jeho skupině a zároveň bylo třeba, aby na fotografiích pořízených jako důkaz, bylo uvedeno stejné datum. To by ovšem znamenalo, že pokud by se jednalo o spiknutí, musely by být fotografie dodatečně upraveny a muselo by na nich být pozměněno datum tak, aby odpovídalo dni, ve kterém se [jméno FO] mohl s panem [jméno FO] na výchovné skupině potkat. V takovém případě by se však jednalo o značně slabé místo celého spiknutí, neboť to, že datum fotografie bylo v souboru změněno, je poměrně snadno zjistitelné. Proč tedy chodit tak daleko do minulosti? Nebylo by jednodušší uměle vytvořit skutečně aktuální důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru žalobce? V souvislosti s pořízenými fotografiemi vyvstává otázka, proč, jednalo-li se o spiknutí, pořizoval pan [jméno FO] nejprve fotky ve špatné kvalitě a teprve s časovým odstupem pořídil dvě dobré? Pokud byl do případu zapleten [jméno FO], jako nejméně komplikované a tudíž i nejpravděpodobnější by bylo pořídit hned na poprvé co nejlepší fotografii tak, aby zranění bylo průkazně zaznamenáno. Pořízením více fotografií by si spiklenci přidělali akorát práci navíc, a to i s tím, že by museli dodatečně upravovat datum na více fotografiích. To byli takoví neumětelové, že neuměli udělat hned napoprvé zřetelnou fotografii? Navíc zřejmě trpěli snížením rozpoznávacích schopností, když nepoznali nekvalitní fotografie a ty dobré dělali až s časovým odstupem. V době, kdy výsledek focení ihned vidíme na display zařízení, je rozumné předpokládat, že v případě pořízení nekvalitní fotografie přistoupí dotyčný ihned k pořízení fotografie nové, kvalitnější. Nebo byli spiklenci naopak natolik sofistikovaní, že již dopředu předvídali nynější úvahy soudu a vytvářeli tak záměrně složitou konstrukci, aby soud zmátli? V neposlední řadě teorie spiknutí nutně předpokládá ochotu [jméno FO] nechat se udeřit řetězem takovou silou, aby úder zanechal dostatečně zřetelný otisk. Teorie spiknutí pro svoje uskutečnění potřebuje tolik podmínek a zodpovězení tolik neznámých, že pro svojí komplikovanost nemůže obstát.

52. Pro teorii spiknutí nebyly v řízení předloženy dostatečné důkazy. Je sice pravda, že ředitel žalovaného na zvukové nahrávce zřejmé říká to, co žalobce v odstavci 9 žaloby, vztažení okamžitého zrušení k trestnímu oznámení žalobce však přímo nezaznělo a v kontextu celého zvukového záznamu může být vše vykládáno i tak, že si žalobce doufat v zachování pracovního poměru, má-li ústav k dispozici záznamy o fyzickém napadení chovance. Žalobce z výpovědi svědkyň [jméno FO] a [jméno FO] v rámci trestního řízení ve věci sp. zn. [spisová značka] dovozuje, že stejně jako ony byl k výpovědi donucen i [jméno FO]. Žalobce však zcela pomíjí, že soud hodnotil obě výpovědi svědkyň jako zcela nevěrohodné, mimo jiné i proto, že svědkyně v průběhu trestního řízení měnily své výpovědi. Je-li svědek shledán zcela nevěrohodným, znamená to, že mu soud nemůže vůbec věřit a že z jeho výpovědi nemůže pro řízení činit žádné závěry. Jako nevěrohodné tak musí být hodnoceno i tvrzení svědkyň o tom, že k výpovědi byly donuceny. Zrušení nesprávného pracovního poměru žalobce:

53. Žalobce se v řízení brání i tím, že pokud by se snad napadení [jméno FO] dopustil, stalo by se tak v době, kdy vykonával práci učitele, kterýžto pracovní poměr zanikl již v průběhu roku 2022 a nemohl tak s ním být okamžitě zrušen pracovní poměr vychovatele. Na základě provedeného dokazování však nelze učinit závěr, že by k napadení došlo v době, kdy žalobce vykonával práci v souběžném pracovním poměru jako učitel. Výše bylo uvedeno, že soud hodnotí svědecké výpovědi [jméno FO] a [jméno FO] jako věrohodné. Z obou těchto výpovědí vyplynulo, že žalobce se napadení dopustil jako vychovatel, byť z důvodů rozebraných výše nelze již nyní učinit spolehlivý závěr o tom, kterého dne se tak stalo. K porušení pracovních povinností žalobce proto došlo v době výkonu pracovního poměru uzavřeného na pozici vychovatele a tento pracovní poměr byl také ze strany žalovaného okamžitě zrušen.

54. I kdyby tomu tak nebylo, je soud toho názoru, že v případě souběžně uzavřených pracovních poměrů existuje určitá skupina povinností zaměstnance natolik stěžejních a závažných, že jejich porušení byť i jen v jednom ze souběžně uzavřených pracovních poměrů je důvodem pro okamžité zrušení všech souběžně uzavřených pracovních poměrů deliktního zaměstnance. Tak by tomu bylo nepochybně v případě fyzického napadení zaměstnavatele či jiného zaměstnance. Takovou stěžejní povinností je v případě pedagogických pracovníků i porušení zákazu fyzických trestů, kterýžto zákaz se vztahuje jak na učitele tak i na vychovatele. Ustanovení § 22b školského zákona dopadá na všechny pedagogické pracovníky – učitele i vychovatele. Pokud některý pedagogický pracovník fyzicky napadne svěřené dítě, navíc za užití kovového řetězu, jde dle názoru soudu o natolik závažné porušení povinností pedagogického pracovníka, že po školském zařízení nelze spravedlivě požadovat, aby takového pedagogického pracovníka nadále jakkoliv zaměstnávalo, bez ohledu na to, kolik pracovních poměrů má takový pedagogický pracovník se školským zařízením uzavřeno. Porušení zákona na ochranu oznamovatelů:

55. Žalobce považuje okamžité zrušení pracovního poměru za odvetné opatření žalovaného za dříve učiněné trestní oznámení žalobce. Je sice pravdou, že z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce učinil oznámení, které bylo předmětem šetření České školní inspekce a které nakonec vedlo k odvolání [tituly před jménem] [jméno FO] z funkce ředitele žalovaného. Soud je však toho názoru, že zákon č. 171/2023 Sb., o ochraně oznamovatelů, nezakládá absolutní ochranu oznamovatele před skončením jeho pracovního poměru. Dopustí-li se oznamovatel prokazatelně jednání, pro které s ním může zaměstnavatel rozvázat pracovní poměr buď okamžitým zrušením nebo výpovědí, má zaměstnavatel nadále takovou možnost zachovanou (pro srovnání viz Nulíček, N., Cervanová, A., Nennemann, F., Králová, M., Zákon o ochraně oznamovatelů. Praktický komentář. Praha: Wolters Kluver, 2023, komentář k ust. § 4 zákona). Z provedeného dokazování soud učinil jednoznačný závěr o tom, že se žalobce prokazatelně dopustil zvlášť hrubého porušení svých pracovních povinností, důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru je tak na straně žalovaného platně dán. Z provedeného dokazování vyplynulo, že pro daný typ porušení pracovních povinností již dříve žalovaný přistoupil k okamžitému zrušení pracovního poměru jiného zaměstnance. Kromě svědka [jméno FO] tuto skutečnost ve své výpovědi potvrdil i svědek [jméno FO]. Probírání případu tohoto jiného vychovatele s nezletilým [jméno FO] bylo dokonce příčinnou toho, proč byl případ žalobce nakonec odhalen. Soud proto okamžité zrušení pracovního poměru nepovažuje za odvetné opatření žalovaného, ale za výkon práva žalovaného, který byl opřen o reálně existující a opodstatněné důvody.

56. Na základě všech výše uvedených důvodů proto soud považuje okamžité zrušení pracovního poměru žalobce za platné právní jednání zakládající se na reálně existujícím porušení právních povinností žalobce vztahujících se k jim vykonávané práci takového charakteru, že naplňuje důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru dle ust. § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Soud proto podanou žalobu jako nedůvodnou zamítnul.

57. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný byl v řízení úspěšný, má proto nárok na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. Ty sestávají z odměny za právní zastoupení dle § 7 a 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za sedm úkonů právní služby po 2 500 Kč za úkon, a to převzetí zastoupení, sepis vyjádření k žalobě dne 2. 5. 2023 a účast na soudních jednáních ve dnech 25. 1. 2024, 21. 3. 2024 a 11. 4. 2022, přičemž jednání ve dnech 25. 1. 2024 a 21. 3. 2024 trvala více jak dvě hodiny a v souladu s ust. § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu se účast na každém z těchto jednání počítá jako dva úkony právní služby. Součástí nákladů řízení je dále paušální náhrada hotových výdajů právní zástupkyně žalovaného za těchto sedm úkonů dle § 13 odst. 1, odst. 4, advokátního tarifu po 300 Kč za každý úkon a 21 % DPH ve výši 4 116 Kč. Celkem tak náklady řízení žalovaného činí 23 716 Kč.

Poučení