15 CO 104/2022 - 198

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Karly Nekolové a Mgr. Jana Rýznara ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa] [adresa] [adresa] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa], [PSČ] [obec] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], [PSČ] [obec] o zaplacení částky 140 857 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 23. 2. 2022, č. j. 117 C 1/2020-164, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. mění následovně: Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 40 158,57 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na plnou náhradu nákladů řízení částku 108 722 Kč, k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Opavě na náhradě nákladů řízení částku 753,21 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení částku 10 144 Kč, k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 100 698,43 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení (výrok I.), co do částky 40 158,57 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení žalobu zamítl (výrok II.), uložil žalované náhradu nákladů řízení v částce 52 166 Kč (výrok III.) a rozhodl o náhradě nákladů státu tak, že uložil na jejich náhradě na účet Okresního soudu v Opavě zaplatit žalobkyni částku 214,66 Kč (výrok IV.) a žalované částku 538,55 Kč (výrok V.).

2. Proti tomuto rozsudku, a to proti jeho výrokům II., III. a IV., podala žalobkyně včasné odvolání, jímž se domáhala změny rozhodnutí soudu I. stupně tak, že žalované bude uloženo zaplatit žalobkyni také částku 40 158,57 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení a nahradit jí náklady řízení v částce 121 317 Kč, naopak náhradu nákladů vzniklých státu v celém rozsahu uložit žalované. Okresnímu soudu vytýkala nesprávné právní hodnocení věci, a to v bodech 8. a 9. odůvodnění rozsudku, ve kterých se okresní soud vypořádal se znaleckým posudkem, zejména s aplikací ceníku [anonymizováno] [číslo] [rok]. Poukázala na to, že okresní soud sice skutkově uzavřel, že frézování nebylo možno provést větším typem frézy, současně však zcela mechanicky a bez hlubší úvahy pro stanovení obvyklé ceny provedených prací neaplikoval položku [anonymizováno] [číslo] s cenou 150 Kč 1 m2 s odůvodněním, že frézování záběrem frézy 350 mm je určeno pro menší plochy do 500 m2, kdy okresní soud užil při výpočtu ceny položku frézování frézou šíře 1 000 mm za cenu 53,21 Kč 1 m2. Takový závěr okresního soudu žalobkyně označila za nelogický a žalobkyni poškozující. Dle jejího názoru, pokud okresní soud učinil závěr o nutnosti aplikovat a použít frézu 350 mm, měl vynásobit frézovanou plochu 1 783 m2 částkou 150 Kč, což činí 267 450 Kč, neboť měl přihlédnout k tomu, že práce probíhaly 4 dny, a dále plně vyhovět žalobě, když současně žalobkyně celou dobu tvrdí a prokazuje, že práce dělala za symbolickou marži, alternativně vynásobit plochu 500 m2 částkou 150 Kč za použití frézy 350 mm a ve zbytku aplikovat položku za frézování šíři 1 000 mm, tj . 1 283 m2 x 53,21 Kč, což v souhrnu činí 143 268 Kč, a plně tak vyhovět žalobě. Okresní soud však neaplikoval položku ÚRS frézování šíří 350 mm vůbec, což žalobkyně označila za nepochopitelné.

3. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako správného s tím, že žalobkyní podané odvolání je zcela nedůvodné. Uvedla, že rozsudek okresního soudu plně akceptovala a dne [datum] zaplatila žalobkyni částku 185 912,83 Kč, odpovídající její povinnosti uložené ve výrocích I. a III. rozsudku okresního soudu. Nesouhlasila se způsobem výpočtu obvyklé ceny frézování provedeného žalobkyní tak, jak je uvedeno v odvolání s tím, že se naopak ztotožnila se závěry znaleckého posudku soudního znalce [jméno] [příjmení]. Dle žalované soudní znalec ocenil stavební úpravy standardním způsobem a zohlednil také větší obtížnost frézování povrchu frézou 350 mm oproti ceníkem předpokládané šíři 1 000 mm, když použitou položku navýšil. Znalcem i okresním soudem byly přitom zohledněny výhrady žalobkyně proti původně zpracovanému posudku a po jeho úpravě byla cena stanovena na částku 100 698,43 Kč. Tuto cenu žalobkyně akceptovala, byť původně nesouhlasila s připočtením ceny dopravy. Uvedla dále, že závěry znalce [příjmení] byly dále podpořeny také odborným vyjádřením [titul] [jméno] [příjmení].

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu, včetně řízení jeho vydání předcházejícího, v napadeném rozsahu, tj. ve výrocích II., III., IV. a rovněž v závislém nákladovém výroku V., a to ve smyslu ust. § 212a odst. 1, 2, 4 a 5 o. s. ř. a žádné vady řízení uvedené v § 229 odst. 1 a 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. neshledal. Po takto provedeném přezkumu pak dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.

5. Z obsahu spisu se podává, že v řízení zahájeném dne [datum] se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 140 857 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od [datum] do zaplacení. Skutkově tvrdila, že na základě písemné objednávky žalované z [datum] účastnice uzavřely smlouvu o dílo, podle které žalobkyně jakožto zhotovitelka provedla pro žalovanou ve dnech [datum] až [datum] frézování asfaltového povrchu na hřišti v [obec] za účtovanou částku. Dne [datum] došlo k protokolárnímu předání a převzetí řádně provedeného díla a následující den vystavila žalobkyně žalované fakturu na žalovanou částku se splatností ke dni [datum], kterou sice žalovaná převzala, avšak dosud neuhradila. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Učinila nesporným, že si u žalobkyně objednala frézování asfaltového povrchu, jakož i to, že dílo bylo žalobkyní provedeno. Namítala však, že při sjednávání díla nebyla dohodnuta cena 79 Kč 1 m2, kterou žalobkyně vymáhá. O konkrétní ceně díla nebyla mezi účastníky žádná dohoda, a proto by žalovaná měla platit cenu obvyklou, za kterou považuje částku 35 Kč 1 m2. V průběhu řízení účastnice učinily nesporným, že si žalovaná v [měsíc] [rok] objednala u žalobkyně provedení frézování asfaltového povrchu na akci hřiště [obec], a to za úplatu, přičemž mělo být provedeno frézování bez nakládky na automobil. Žalobkyně se zavázala dílo provést ve dnech [datum] až [datum]. Sjednané práce řádně vykonala, dílo dokončila a předala žalované, která je dne [datum] bez výhrad převzala. Frézováno bylo 1 783 m2 silniční frézou o šíři 350 mm. Žalované byla doručena faktura na zaplacení ceny díla ve výši žalované částky, kterou žalovaná ke dni rozhodnutí okresního soudu ani částečně neuhradila.

6. Jak okresní soud konstatoval, spor účastnic se primárně týkal pouze samotné ceny díla, když žalobkyně tvrdila, že tato byla dohodnuta ve fakturované výši, žalovaná pak namítala, že cena dohodnutá nebyla. U prvního jednání byla žalobkyně okresním soudem poučena, že musí uvést konkrétní tvrzení o obsahu dohody na určení ceny díla, včetně toho, kdo, s kým, kdy a jakou dohodu uzavřel, a k doplněným tvrzením navrhnout důkazy s tím, že v opačném případě bude soud vycházet z toho, že se účastnice na určení ceny nedohodly a bude se zabývat cenou srovnatelného díla v téže době za obdobných podmínek, tedy cenou obvyklou. Po tomto poučení žalobkyně doplnila, že cena byla sjednána telefonicky v částce 100 Kč 1 m2, ale současně uvedla, že toto své tvrzení žalobkyně není schopna prokázat, proto navrhla vypracování znaleckého posudku ke zjištění hodnoty ceny provedených prací. Protože žalobkyně ke svému tvrzení ohledně dohodnuté ceny díla nenavrhla žádné důkazy, okresní soud toto její tvrzení neměl za prokázané, současně však ze shodných tvrzení účastnic dovodil, že obě věděly, že dílo bude provedeno za úplatu.

7. Okresní soud provedl dokazování listinami předloženými účastníky, zadal vypracování znaleckého posudku za účelem zjištění obvyklé ceny prací, které si strany sjednaly, znalce [jméno] [příjmení] vyslechl, k důkazu provedl také odborné stanovisko vypracované znalcem [titul] [jméno] [příjmení] k posouzení správnosti metody, kterou znalec [příjmení] použil ve svém znaleckém posudku, k otázce dohody o použití konkrétní malé frézy vyslechl zaměstnance obou stran, [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a vysvětlil, proč neprovedl z důvodu nadbytečnosti další navržené důkazy.

8. Po takto provedeném dokazování, jakož i na základě shora uvedených shodných skutkových tvrzení účastníků po skutkové stránce dovodil, že si žalovaná při znalosti místních podmínek objednala u žalobkyně frézování asfaltového povrchu běžeckého oválu na hřišti u školy v [obec], žalobkyně objednávku akceptovala, přičemž obě strany počítaly s úplatou za provedené práce. Frézování přitom nebylo možno provést větším typem frézy, a proto se účastnice dohodly na užití frézy chodníkové o šíři 350 mm. Následně žalobkyně vystavila za provedení díla fakturu na žalovanou částku se splatností ke dni [datum], kterou žalovaná převzala, avšak ani částečně neuhradila. Žalobkyně dle závěru okresního soudu neunesla břemeno důkazní ohledně dohody na konkrétní ceně díla, přičemž obvyklá cena provedeného díla činila dle okresního soudu 100 698,43 Kč včetně vedlejších nákladů na dopravu.

9. V rámci právního hodnocení věci pak okresní soud dospěl k závěru, že mezi účastnicemi byla uzavřena platná smlouvy o dílo ve smyslu ust. § 2586 o. z., jejíž obsah naplňuje veškeré pojmové znaky tohoto smluvního typu, kterými jsou závazek žalobkyně coby zhotovitelky provést pro žalovanou jako objednatelku konkrétní dílo, závazek žalované dílo převzít a zaplatit za ně cenu. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že by byla ujednána určitá cena díla, avšak na obou stranách existovalo vědomí o jeho úplatnosti, zabýval se okresní soud v intencích druhé věty druhého odstavce § 2586 o. z. obvyklou cenou provedeného díla jako otázkou odbornou, a proto v tomto směru zadal vypracování znaleckého posudku, současně znalce vyslechl a vyžádal si odborné vyjádření. Tímto způsobem zjistil, že výše ceny frézování asfaltových povrchů je ovlivněna třemi základními parametry, a to tloušťkou úběru (zde do 5 cm), frézovanou šíří (zde 1 m) a velikostí plochy (zde 1 783 m2), kdy na trase frézování neexistovaly žádné překážky, které by mohly mít další vliv na cenu. Pro splnění úkolu znalec provedl výpočet podle cenové soustavy ÚRS jakožto měřítka průměru cen obvyklých, konkrétně položky [číslo] - frézování živičného krytu tloušťky 50 mm, pruh šíře do 1 m, plocha přes 1 000 m2 do 10 000 m2, bez překážek v trase. Základní jednotkovou cenu za 1 m2 takto stanovil na 51,18 Kč. Při určení konečné ceny zohlednil výrobní a správní režii i zisk, odpočetl náklady na kropící vůz a vodu a z důvodu celkem trojnásobné doby frézování povrchu frézou se záběrem 350 mm mzdové náklady vynásobil třemi, v důsledku čehož použitou položku navýšil o částku 2,03 Kč za 1 m2. Výslednou cenu za 1 m2 tedy znalec určil na 53,21 Kč a za 1 783 m2 pak na 94 873,43 Kč bez DPH. Jako vedlejší rozpočtové náklady v částce 5 825 Kč znalec uvažoval náklady na dopravu frézy z místa sídla zhotovitele na místo provádění díla a zpět, neboť ceníková položka zohledňuje pouze výkon v místě stavby. Uvedl rovněž, že na výslednou cenu díla nemá vliv skutečnost, zda jsou práce prováděny v den pracovního volna či v pracovní den, neboť dílo má stále stejnou hodnotu, a určil konečnou obvyklou cenu díla částkou 100 698,43 Kč bez DPH. Správnost základní jednotkové ceny za 1 m2 podle položky použité znalcem - 51,18 Kč, po zaokrouhlení na 51,20 Kč - pak byla dle okresního soudu potvrzena jak emailem [jméno] [příjmení] z ÚRS z [datum], tak i odborným vyjádřením [titul] [jméno] [příjmení] působícího jako znalce v oboru stavebnictví, odvětví stavební, odvětví různá, specializace rozpočtování staveb a fakturace stavební výroby a oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, specializace nemovitosti, který rovněž potvrdil správnost znalcem [příjmení] použité metody zpracování znaleckého posudku podle cenové soustavy ÚRS nebo cenové soustavy RTS stanovících ceny obvyklé pro celou Českou republikou v daném kalendářním pololetí s tím, že pro dané místo se upravují vedlejšími a ostatními náklady, za které znalec považoval právě náklady na dopravu frézy na a z místa výkonu prací v částce 5 825 Kč. K tomu dále ze znaleckého posudku i z odborného vyjádření vyplývá, že pokud cenová soustava obsahuje položku odpovídající stavebním pracem, měla by být použita, i když soustava přes četné množství položek neobsahuje veškeré materiály a práce. Právě položka soustavy na frézování asfaltové plochy nad 1 000 m2 nekalkuluje s tím, že by někdo takovou plochu frézoval frézou se záběrem 350 mm, která je určena pro menší plochy do 500 m2. Pro tuto menší frézu je určena položka [číslo] - frézování živičného krytu tloušťky 50 mm, pruh šíře do 0,5 m, plocha do 500 m2, bez překážek v trase, se základní jednotkovou cenou 150 Kč 1 m2. Současně okresní soud z dokazování zjistil, že při zjišťování obvyklé ceny prací nebylo možno vyjít se žalobkyní předložených cenových nabídek či katalogů, které není možno považovat za objektivní a vzájemně porovnatelné, s tím dále, že se jedná jen o nabídky, ne o konkrétní dohodnuté ceny prací. Dále se okresní soud vypořádal i s námitkami žalobkyně proti závěrům znaleckého posudku, kdy zejména zdůraznil, že není pravdou, že by znalec [příjmení] nezohlednil, že dílo bylo provedeno frézou šíře 350 mm. Zohlednění této skutečnosti vyplývá z přičtení částky 2,03 Kč k základní jednotkové ceně 51,18 Kč, dále s odůvodněním, že znalecké závěry jsou logické, plně postihují znalecké zadání a znalec je náležitě a věrohodně obhájil, zejména pokud jde o zvolenou metodu, jejíž správnost vyplynula i z odborného vyjádření [titul] [příjmení].

10. Okresní soud tak dovodil, že obvyklá cena prací sjednaných v platně uzavřené smlouvě o dílo, včetně vedlejších nákladů za dopravu, činí 100 698,43 Kč a žalobkyni na ni vznikl nárok v souladu s ust. § 2610 odst. 1 o. z. jejich provedením, tedy dokončením a předáním, a to včetně zákonného úroku z prodlení běžícího od uplynutí lhůty splatnosti uvedené ve faktuře žalobkyně. Z uvedeného důvodu okresní soud vyhověl žalobě co do částky 100 698,43 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení, ve zbytku pak žalobu jako nedůvodnou zamítl, procesně úspěšnější žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ze 43 % v částce 52 166 Kč a podle výsledku řízení zavázal obě účastnice k náhradě nákladů státu vzniklých na znalecké dokazování, a to žalobkyni k jejich úhradě z 28,5 % v částce 214,66 Kč a žalovanou ze 71,5 % v částce 538,55 Kč.

11. Odvolací soud přejímá jako správná a úplná skutková zjištění okresního soudu učiněná na základě řádně provedeného dokazování, kdy za správný považuje také závěr okresního soudu o skutkovém stavu věci, avšak s výjimkou závěru o obvyklé hodnotě žalobkyní pro žalovanou provedených prací v daném místě a čase.

12. Odvolací soud se dále neztotožňuje s právním hodnocením věci okresního soudu, když zejména nepovažuje za správný závěr okresního soudu o platném uzavření smlouvy o dílo ve smyslu ust. § 2586 odst. 2 věty druhé občanského zákoníku.

13. Podle ustanovení § 2586 odst. 1 o. z. smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit. Podle odstavce druhého téhož zákonného ustanovení cena díla je ujednána dostatečně určitě, je-li dohodnut alespoň způsob jejího určení, anebo je-li určena alespoň odhadem. Mají-li strany vůli uzavřít smlouvu bez určení ceny díla, platí za ujednanou cena placená za totéž nebo srovnatelné dílo v době uzavření smlouvy a za obdobných smluvních podmínek.

14. Jak vyplývá ze shora citované právní úpravy, smlouva o dílo vzniká v okamžiku, kdy se smluvní strany dohodnou na předmětu díla a na jeho ceně. Podle ust. § 2586 odst. 2 věty druhé o. s. ř., které je speciálním ve vztahu k obecnému ustanovení § 1792 o. z. o úplatě za plnění u úplatných smluv, je možno uzavřít smlouvu o dílo i bez určení ceny díla, avšak toliko tehdy, mají-li strany vůli uzavřít tuto smlouvu bez určení ceny díla. Za takové vědomé uzavření smlouvy o dílo bez určení ceny díla však nelze dle názoru odvolacího soudu považovat situaci, kdy žalobkyně od počátku řízení tvrdí dohodu o ceně díla, pouze však ve vztahu k tomuto svému tvrzení neunáší břemeno tvrzení. Současně vůli uzavřít smlouvu o dílo bez určení ceny díla netvrdí ani žalovaná, která pouze namítá, že o ceně díla účastníci nejednali a na této se nedohodli. Na takovou vůli, tedy vůli uzavřít smlouvu o dílo bez určení ceny díla, a to na obou stranách smluvního závazku, dle názoru odvolacího soudu proto nelze dovozovat z pouhé vědomosti žalované o tom, že sjednávané práce nebudou prováděny bezplatně a že za ně bude povinna žalobkyni zaplatit.

15. V projednávané věci proto závěr okresního soudu o vzniku smlouvy o dílo neobstojí.

16. Současně však bylo v řízení mezi účastníky nesporným, že žalobkyně pro žalovanou provedla práce, o kterých účastnice jednaly, konkrétně provedla frézování asfaltového povrchu oválu hřiště školy v [obec] v rozsahu 1 783 m2, s hloubkou úběru 50 mm, a to frézou o záběru 350 mm, když současně z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovanou požadované frézování s ohledem na místní podmínky nebylo možno provést jiným typem frézy.

17. Při závěru o absenci platné smlouvy, pokud žalobkyně pro žalovanou shora popsané frézování provedla, tedy poskytla žalované plnění bez platného právního závazku, má ve smyslu ust. § 2993 o. z. právo na vrácení toho, co plnila, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení, které žalované výkonem prací žalobkyně vzniklo.

18. Ve smyslu ustálené soudní judikatury vážící se k dříve platné právní úpravě (§ 457 zák. č. 40/1964 Sb. - občanský zákoník), ale dle názoru odvolacího soudu plně uplatnitelné i v podmínkách současné právní úpravy obsažené v zák. č. 89/2012 Sb. - občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), rozsah obohacení na straně objednatele v případě absence platně sjednané smlouvy o dílo spočívá ve výkonech provedených zhotovitelem, za něž mu je objednatel povinen poskytnout peněžitou náhradu (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2000, sp. zn. 29 Cdo 697/99). Při určení její výše je východiskem cena obvyklá, tedy cena, kterou by v daném místě a čase musel obohacený vynaložit na nabytí daného či srovnatelného plnění (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 23 Cdo 2601/2008, ze dne 27. 11. 2002, sp. zn. 29 Odo 805/2001, ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 23 Odo 954/2006, ze dne 11. 11. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2562/2010, ze dne 30. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 5086/2009).

19. Obvyklou cenou plnění poskytnutého žalobkyní žalované, byť při závěru o platném vzniku smlouvy o dílo, se zabýval již okresní soud, přičemž vyšel z vypracovaného znaleckého posudku znalce [jméno] [příjmení] a odborného vyjádření znalce [titul] [jméno] [příjmení]. Z jejich závěrů vyplynulo, že frézování plochy nad 1 000 m2 frézou se záběrem 350 mm nepředpokládá žádná z položek ceníku ÚRS, který stanoví obvyklou cenu na trhu stavebních prací pro dané kalendářní pololetí a odráží aktuální cenu na trhu, a jež je tedy jinak zcela vhodným zdrojem podkladových informací pro určení obvyklé ceny provedených stavebních prací. Současně však bylo zjištěno, že frézování, které bylo žalobkyní pro žalovanou provedeno, není přímo upraveno žádnou z položek cenové soustavy ÚRS, když položka [číslo] zvolená znalcem [jméno] [příjmení] jako rozhodující pro určení obvyklé ceny provedených prací, uvažuje sice s plochou nad 1 000 m2, což odpovídá frézované ploše 1 783 m2, avšak počítá s pruhem šíře do 1 m, který sice byl fakticky frézován, avšak frézou šíře pouhých 350 mm. Oproti tomu položka [číslo] uvedená jako druhá varianta v odborném vyjádření [titul] [jméno] [příjmení] uvažuje o frézování plochy do 500 m2 s pruhem šíře do 0,5 m, který je sice blíže použité fréze 350 mm, avšak neodpovídá reálně frézované šířce 1 m, ani celkové frézované ploše 1 783 m2. Za situace, kdy skutkové okolnosti spojené s prováděním prací v projednávané věci neodpovídají ani jedné z položek ÚRS, odvolací soud dospěl k závěru, že obvyklou cenu prací provedených žalobkyní pro žalovanou bez platné smlouvy o dílo je na místě určit volnou úvahou soudu dle ustanovení § 136 o. s. ř., která je v souladu s existující judikaturou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4843/2016, usnesení téhož soudu ze dne 18. 12. 2014, sp. zn. 25 Cdo 3799/2014 či rozsudek téhož soudu ze dne 26. 5. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4549/2010), na místě tam, kde lze výši uplatněného nároku zjistit jen s nepoměrnými obtížemi. Musí přitom být založena na dostatečném zjištění skutečností umožňujících kvantitativní posouzení srovnatelných souvislostí v daném místě a čase a ústit v logické a odůvodněné rozhodnutí soudu, přičemž současně shora citovaná judikatura soudu připouští volnou úvahu ve smyslu ust. § 136 o. s. ř. i při oceňování bezdůvodného obohacení spočívajícího ve výkonech. Východiskem volné úvahy soudu mohou být i znalecké posudky, které jsou důkazním prostředkem a určitým vodítkem, z něhož soud vychází, soud však není povinen výsledky znaleckého dokazování zcela přejímat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 5. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4549/2010).

20. V rámci své volné úvahy odvolací soud zohlednil jak závěry znaleckého dokazování, včetně odborného vyjádření znalce [titul] [příjmení], pokud jde o dotčené položky cenové soustavy ÚRS, tak současně také cenové nabídky a ceníky předložené žalobkyní v průběhu řízení s rozpětím cen za frézování 1 m2 živičných povrchů tloušťky do 50 mm a plochy nad 500 m2 od 100 Kč 1 m2 do 135 Kč 1 m2, které sice, jak správně uvedl okresní soud, nedokládají dohodnutou cenu sjednaných prací mezi konkrétními subjekty, nicméně nejméně naznačují, že cena frézování velké plochy chodníkovou frézou významně překračuje cenu frézování vyplývající z položky ÚRS [číslo] ve výši 51,18 Kč 1 m2. V rámci volné úvahy odvolací soud hodnotil také to, že, jak vyplynulo z provedeného dokazování, žalovaná požadovala provedení prací v co nejkratším termínu, proto bylo také dohodnuto frézování povrchu přes víkend, což dle názoru odvolacího soudu má vliv na cenu frézování ve smyslu jejího navýšení, protože žalovaná musela přesunout své kapacity na dané práce okamžitě a současně požadovaný termín omezoval žalovanou v zajištění si jiné, nejvýhodnější (nejnižší) cenové nabídky. Pokud pak jde o kvalitu provedené práce, proti té žalovaná nevznesla žádné námitky.

21. S přihlédnutím ke shora uvedenému odvolací soud volnou úvahou dospěl k obvyklé ceně prací provedených žalobkyní pro žalovanou na základě průměru sazby ceny za 1 m2 frézování obou položek v úvahu přicházejících dle ceníku ÚRS uváděných znalci, tj. položky [číslo] s částkou 51,18 Kč 1 m2 a položky [číslo] s cenou 150 Kč 1 m2, čímž dospěl k průměrné ceně frézování provedeného žalobkyní pro žalovanou v částce 100,60 Kč 1 m2, což při frézované ploše 1 783 m2 představuje obvyklou cenu provedených prací ve výši 179 352 Kč, a to bez dalšího navýšení této ceny o obvyklou cenu dopravy frézy na a z místa výkonu práce.

22. Činí-li obvyklá cena prací žalobkyně provedených pro žalovanou částku 179 352 Kč, a to bez vedlejších nákladů např. na dopravu, pak se žalovaná ve smyslu ust. § 2993 o. z. na úkor žalobkyně obohatila nejméně o tuto částku a domáhá-li se žalobkyně v řízení úhrady částky 140 857 Kč, pak je její žaloba důvodná v celém rozsahu, tj. i v částce, ve které byla okresním soudem ve výroku II. zamítnuta.

23. S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud v souladu s ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil napadený výrok II. rozsudku okresního soudu tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 40 158,57 Kč, spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky za dobu od [datum], tj. ode dne počátku prodlení žalované s úhradou dlužné částky, a to až do zaplacení.

24. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto originárně ve smyslu ust. § 224 odst. 1 a 2 a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že procesně zcela úspěšné žalobkyni byla na náhradě nákladů řízení před okresním soudem přiznána částka 108 722 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 7 043 Kč, z náhrady odměny za právní zastoupení žalobkyně u 9 úkonů právní služby po 6 740 Kč (příprava a převzetí zastupování, sepis žaloby, sepis vyjádření ve věci samé ze dne [datum] a [datum], účast u jednání Okresního soudu v Opavě ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum], kdy poslední z nich trvalo více než dvě hodiny - § 11 odst. 1 písm. a), d) a g), § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. - advokátní tarif)), z náhrady odměny za další úkon právní služby, a to sepis předžalobní upomínky bez právního rozboru věci, tj. ve formě jednoduché výzvy k plnění, honorované sazby mimosmluvního úkonu ve výši 3 370 Kč (§ 11 odst. 2 písm. h), § 7 bod 5 advokátního tarifu), z náhrady paušálních výdajů zástupce žalobkyně k uvedeným 10 úkonům právní služby po 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu), z náhrady cestovních výdajů zástupce žalobkyně k jednáním okresního soudu v roce 2021 z [obec] do [obec] osobním vozidlem [značka automobilu] [anonymizováno] se spotřebou motorové nafty 8,1 l /100 km a v ceně nafty dle vyhl. č. 589/2020 Sb. ve výši 27,20 Kč l nafty a náhradě za opotřebení ve výši 4,40 Kč ujetý km, při ujetí vždy 106 km k cestě v obou směrech, náhrada cestovních výdajů zástupce žalobkyně v roce 2021 ve výši 2 099 Kč, dále z náhrady cestovních výdajů zástupce žalobkyně k jednání okresního soudu na téže trase v roce 2022 osobním vozidlem [značka automobilu], s kombinovanou spotřebou 9,5 l benzinu 98 oktanu /100 km, v ceně pohonných hmot dle vyhl. č. 511/2021 Sb. ve výši 40,50 Kč l benzinu a náhradě za opotřebení ve výši 4,70 Kč ujetý km, náhrada těchto cestovních nákladů v částce 906 Kč, dále z náhrady za ztrátu času zástupce žalobkyně na uvedených cestách v rozsahu 4 započaté půlhodiny ke každé cestě, celkem 16 započatých půlhodin po 100 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu), z náhrady za 21% DPH z částky 71 635 Kč ve výši 15 044 Kč a z náhrady částky 15 000 Kč zaplacené žalobkyní na zálohách na znalecké dokazování. V rámci náhrady nákladů řízení nebyla přiznaná náhrada odměny za sepis doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů ze dne [datum] v reakci na poučení soudu dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., když uvedený úkon zástupce žalobkyně nepovažuje odvolací soud za účelný, neboť veškerá relevantní tvrzení a důkazní návrhy již měly být obsaženy v podané žalobě či nejpozději předneseny u jednání, u něhož byla žalobkyně poučena.

25. Podle výsledků řízení pak odvolací soud v souladu s ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. uložil zcela procesně neúspěšné žalované zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Opavě vzniklé náklady na znalecké dokazování v částce 753,21 Kč, a to po odečtení zálohy zaplacené žalobkyní na důkazy ve výši 15 000 Kč tak, jak vyplývá z bodu 25. odůvodnění rozsudku okresního soudu, na které tímto odvolací soud pro zestručnění odkazuje.

26. O náhradě nákladů odvolacího řízení pak bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když i v odvolacím řízení procesně zcela úspěšné žalobkyni byla na náhradě nákladů tohoto řízení přiznaná částka 10 144 Kč sestávající z náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 2 008 Kč, z náhrady nákladů na právní zastoupení žalobkyně u dvou úkonů právní služby (sepis odvolání a účast u jednání odvolacího soudu) z předmětu odvolacího řízení, tj. z částky 40 158,57 Kč, po 2 740 Kč (§ 11 odst. 1 písm. d) a g), § 7 bod 5 advokátního tarifu), z náhrady paušálních výdajů zástupce žalobkyně k uvedeným dvěma úkonům právní služby po 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu), z náhrady cestovních výdajů zástupce žalobkyně osobním vozidlem [značka automobilu], které již bylo použito k cestě k jednání okresní soudu, v ceně benzinu dle vyhl. č. 511/2021 Sb. ve výši 40,50 Kč l benzinu a náhradě za opotřebení ve výši 4,70 Kč, při ujetí celkem 52 km na trase [obec] - [obec] a zpět, v částce 444 Kč a z náhrady ztráty času stráveného na této cestě v rozsahu 2 započatých půlhodin po 100 Kč (§ 14 advokátního tarifu), a dále z náhrady za 21% DPH z částky 6 724 Kč ve výši 1 412 Kč.

27. K výši odvolacím soudem přiznané náhrady odměny za právní zastoupení procesně zcela úspěšné žalobkyně odvolací soud uvádí, že podle ust. § 151 odst. 2 věty první část před středníkem o. s. ř. je soudu uloženo určit výši odměny za zastupování advokátem podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním přepisem, a to s výjimkou případů, kdy aplikaci vyhlášky č. 177/1996 Sb. - advokátního tarifu odůvodňují okolnosti případu. Paušální sazby odměny za zastupování advokátem v jednom stupni byly stanoveny v tzv. přísudkové vyhlášce č. 484/2000 Sb., která byla zrušena ke dni 7. 5. 2013 nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013 ve věci sp. zn. Pl. ÚS 25/12. I když se původně právní praxe, zejména na základě rozhodnutí velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, přikláněla k názoru, že při neexistenci zákonné úpravy paušálních sazeb odměny advokáta v jednom stupni řízení je namístě aplikovat advokátní tarif a odměnu advokáta stanovit součtem odměn za jednotlivé v řízení provedené úkony právní služby, z aktuální judikatury Ústavního soudu (nález ze dne 7. 6. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3559/15), jakož i ze samotné judikatury Nejvyššího soudu (srov. rozsudek ze dne 25. 9. 2014 ve věci sp. zn. 21 Cdo 2811/2013, usnesení ze dne 18. 12. 2014 ve věci sp. zn. 21 Cdo 222/2014 a ze dne 30. 8. 2016 ve věci sp. zn. 22 Cdo 1025/2016), však plyne, že v takovém případě je soud povinen stanovit výši nákladů za zastupování na základě své volné, nikoliv však libovolné úvahy ve smyslu ust. § 136 o. s. ř. V podmínkách projednávané věci odvolací soud volnou úvahou dospěl k závěru stanovit výši odměny za právní zastoupení žalobkyně podle sazeb za úkon právní služby uvedených v advokátním tarifu, jehož aplikaci v této věci oba účastníci v souladu se shora popsaným názorovým vývojem na otázku náhrady nákladů za právní zastoupení a datum zahájení řízení legitimně očekávali, jak ostatně vyplývá ze způsobu, jakým účastníci náhradu za své advokátní zastoupení v řízení účtovali. Takto stanovená náhrada pak dle odvolacího soudu neodporuje pojetí spravedlivého uspořádání vztahů mezi účastníky také z hlediska náročnosti právního zastoupení žalobkyně v této věci.

28. Odvolací soud současně v projednávané věci ve smyslu ust. § 150 o. s. ř. neshledal takové okolnosti případu ani poměry účastníků, pro které by procesně zcela úspěšné žalobkyni zcela či zčásti právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů nepřiznal.

Poučení