15 Co 106/2024 - 399

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Karly Nekolové a Mgr. Jana Rýznara ve věci žalobkyně: [Anonymizováno], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] zastoupená advokátem [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] proti žalované: [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] zastoupená advokátem [Anonymizováno] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] o zaplacení částky 2 590 580 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. 11. 2023, č. j. 59 C 118/2019-352, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení částku 45 980 Kč k rukám zástupce žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 2 590 580 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky za dobu od 25. 10. 2019 do zaplacení (výrok I.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na nákladech řízení částku 414 183 Kč (výrok II.).

2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, jímž se domáhala změny rozsudku tak, že žalobě bude vyhověno. Okresnímu soudu vytýkala nesprávně zjištěný skutkový stav i vadné právní posouzení věci. Poukázala na rozhodnutí dovolacího soudu, jímž byly zrušeny předchozí rozsudky soudu I. a II. stupně a v němž dovolací soud akcentoval povinnost přihlédnout pečlivě ke všemu, co v řízení vyjde najevo, za účelem zjišťování toho, zda existovala či neexistovala sebemenší pochybnost žalované o tom, že je společnost [právnická osoba] oprávněna převést předmětné zařízení na žalovanou, a to ve vztahu k tomu, že nebyla předána dokumentace k žalobkyní dodávanému stacionárnímu sacímu zařízení pro čištění výrobních prostor [Anonymizováno] (dále jen Zařízení). Poukázala na to, že před soudem I. stupně byly k důkazu provedeny mimo jiné přihláška pohledávky žalované do insolvenčního řízení vedeného na majetek společnosti [právnická osoba] a zápisy ve stavebním deníku za období od 18. 10. 2018 až 12. 11. 2018. Okresnímu soudu vytýkala, že ke skutečnostem vyplývajícím z těchto důkazů nepřihlížel, přičemž zápisy ve stavebním deníku zcela pominul. Uvedla, že z přihlášky do insolvenčního řízení vyplývá, že žalovaná od 27. 7. 2018 věděla, že je společnost [právnická osoba] v prodlení s plněním svých závazků z předmětné smlouvy o dílo vůči žalované, a jelikož toto prodlení trvalo bezmála tři měsíce, vyzvala dne 22. 10. 2018 společnost [právnická osoba], k poskytnutí plnění s upozorněním na možnost odstoupení od smlouvy o dílo. Ze záznamů ve stavebním deníku z předmětné stavby a ze zápisů z kontrolních dnů stavby vyplývá, že v nich není byť sebemenší zmínka o dodávce zařízení, přestože předmětem zápisu jsou jinak i drobná plnění, např. zednické práva, opravné nátěry, úpravy lešení. Povinnost vést stavební deník přitom vyplývá z ust. § 157 odst. 1 stavebního zákona, obsahové náležitosti stavebního deníku pak z ust. § 157 odst. 4 stejného právního předpisu, kdy obsahovou náplní pravidelných denních záznamů mají být i záznamy o materiálních výrobcích, strojích a zařízeních pro stavbu, jejich uskladnění a zabudování. Povinnost vést stavební deník je tedy povinností veřejného práva, od které se nelze odchýlit. Pokud dodávka zařízení není ve stavebním deníku zaznamenána, je tato skutečnost indikátorem toho, že Zařízení nemělo po dobu vedení stavebního deníku status plnění pro předmětnou stavbu. Dále žalobkyně poukázala na skutečnosti, které vyplynuly z výpovědi [tituly před jménem] [jméno FO], jenž uvedl, že dodávka společnosti [právnická osoba] vůči žalované byla ve značném prodlení též z důvodu nehrazení dodavatelům společností [právnická osoba] a z tohoto důvodu byla také podána dlužnická insolvence. Okolnost, že Zařízení, ač mělo dle tvrzení žalované dne 6. 11. 2018 přejít do jejího vlastnictví, není evidováno ve stavebním deníku jako dodávka pro stavbu, to vše za situace, kdy bylo žalované známo, že se společnost [právnická osoba] k tomuto dni nacházela v hospodářských obtížích, lze označit za okolnost, která je způsobilá vyvolat větší než nikoliv nepatrnou pochybnost o tom, že společnost [právnická osoba] je skutečně vlastníkem Zařízení a že je oprávněna převést vlastnické právo k Zařízení na žalovanou. Za takové situace byla žalovaná povinna k doložení své dobré víry o oprávnění společnosti [právnická osoba] vyvinout investigativní aktivitu, toto však neučinila a vlastnické právo dle § 446 zák č. 513/1991 Sb. platného do 31. 12. 2013 (dále jen obch. zák.) tak nemohla nabýt. Pokud by takovou aktivitu žalovaná vyvinula, zjistila by, že společnost [právnická osoba] není vlastníkem Zařízení a nemůže jej ani převést. Z tvrzení žalované o tom, že se dokumenty k Zařízení ke dni 6. 11. 2018 nacházely připojené na tomto Zařízení, přestože se žalovaná předání tohoto Zařízení nikterak neúčastnila, a ze skutečnosti, že toto tvrzení bylo vyvráceno fotodokumentací k tomu dni předloženou žalobkyní, vyplývá, že žalovaná neměla přehled o tom, co se pod plachtou nachází. Žalovaná se tak ke dni 6. 11. 2018 nestala vlastníkem Zařízení, a to stejně jako ke dni 19. 2. 2018, když k tomuto dni navíc již více měsíc probíhalo na majetek společnosti [právnická osoba] insolvenční řízení, které míru pochybností o oprávněních společnosti [právnická osoba] ve vztahu k Zařízení jen dále prohlubovalo.

3. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako správného. Pokud jde o hospodářskou situaci společnosti [právnická osoba], namítala, že v dosavadním průběhu řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná měla ke dni 6. 11. 2018 vědomost o hospodářských potížích [právnická osoba] Z pouhé zmínky o výzvě žalované ze dne 22. 10. 2018 v přihlášce do insolvenčního řízení společnosti [právnická osoba] nelze takový závěr učinit. Žalovaná prokázala, že v průběhu [Anonymizováno] až do začátku [Anonymizováno] pokračovalo provádění díla a nic nenasvědčovalo tomu, že [právnická osoba] dílo nedokončí. Prodlení se zhotovením tak rozsáhlého díla není ničím neobvyklým, ostatně i první část předmětného díla [právnická osoba] provedla později, než si strany sjednaly ve smlouvě. V [Anonymizováno] proto žalovaná neměla žádné indicie, že hospodářská situace [právnická osoba] není dobrá a tato neplatí svým obchodním partnerům, jinak by jistě na stavbu nedocházeli subdodavatelé a průběžně neprobíhaly práce a dodávky materiálů a zařízení pro stavbu. Dále se žalovaná pozastavila nad tvrzením žalobkyně, že dodávka Zařízení na stavbu neměla status plnění pro předmětnou stavbu, což mělo vyvolat pochybnosti o tom, že [právnická osoba] není oprávněna převést na žalovanou vlastnické právo k Zařízení. Den dodání Zařízení na stavbu byl dle smlouvy mezi [právnická osoba] a žalovanou rozhodný pro vznik vlastnického práva žalované k Zařízení, což v žádném z dosavadních rozhodnutí soudu v této věci nebylo zpochybněno. Pokud by dodávka neměla status plnění pro předmětnou stavbu, není důvod, proč by se Zařízení na stavbě ocitlo a proč by jej žalobkyně na staveniště dodávala. Pro žalovanou bylo na staveniště na jejím pozemku Zařízení složeno v souladu se smlouvou o dílo s [Anonymizováno] a žalovaná z této skutečnosti dovozuje své vlastnické právo k němu. Pokud jde o předloženou část stavebního deníku, žalovaná jím prokazuje toliko to, že na přelomu [Anonymizováno] a [Anonymizováno] realizace díla pokračovala. Dílčí dodávky zařízení na stavbu se do stavebního deníku zaznamenávaly až po jejich zabudování, což byla běžná praxe. I kdyby do stavebního deníku nebyly zápisy zhotovitelem stavby [právnická osoba] prováděny v souladu se stavebními předpisy, nelze takové pochybení přičítat žalované či z něho dovozovat nedostatek dobré víry při složení Zařízení na staveniště na straně žalované. Zápisy z kontrolních dnů rovněž nesloužily k podrobnému položkovému zaznamenání stavu díla, resp. každodenních dodávek zařízení a materiálů, měly za cíl průběžnou kontrolu realizace díla, zaznamenávaly se do nich zahájené a ukončené činnost zhotovitele. [právnická osoba] zasílala žalované pravidelné harmonogramy dalších prací a dodávek. Z jeho aktualizace ke dni [datum] odsouhlaseného oběma stranami vyplývá naplánování dodávky průmyslového vysílače na den 6. 11. 2018. Stejný termín dodání vysavače je uveden v harmonogramu zaslaném žalované emailem z 5. 11. 2018. Jak vyplynulo z dokazování, tak se i skutečně stalo. O dobré víře žalované proto nemůže být pochyb. Poukázala dále na rozsudek Nejvyššího soudu vydaný v této věci s tím, že nižším soudům bylo vytýkáno, že se ve svých rozhodnutích nevypořádal s tvrzením žalobkyně v podání ze dne 8. 11. 2019, avšak zdůraznil, že nikterak nepředjímá, s jakým výsledkem má být chybějící posouzení provedeno. Úkolem Okresního soudu v [adresa] proto bylo znovu věc posoudit, avšak tentokrát i se zohledněním tvrzení žalobkyně v podání ze dne 8. 11. 2019, což se dle žalované v napadeném rozsudku stalo. Poukázala pak na to, že Nejvyšší soud při svém rozhodnutí vycházel ze skutečnosti, že žalovaná od žalobkyně neobdržela dokumenty související se Zařízením při jeho dodání, avšak žalovaná opakovaně uvedené rozporovala a tyto dokumenty sama učinila přílohou svého vyjádření ze dne 12. 11. 2019 zaslaného soudu a označila je k důkazu. Rovněž byl k důkazu proveden předávací protokol ze dne 6. 11. 2018, ve kterém žalobkyně prohlásila, že uvedeného dne předala zmíněné dokumenty k Zařízení společnosti [právnická osoba], jež je obratem předala žalované, resp. je nechala připevněné na Zařízení. Tvrzení žalobkyně, že žalované žádné dokumenty týkající se Zařízení ani nemohly být předány, jsou proto takto vyvráceny.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu, včetně řízení jeho vydání předcházejícího, ve smyslu ust. § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 o. s. ř. a žádné vady řízení uvedené v § 229 odst. 1 a 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. neshledal. Po takto provedeném přezkumu pak dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

5. Z obsahu spisu se podává, že v řízení zahájeném dne 15. 5. 2019 domáhala se žalobkyně původně vydání Zařízení označených parametrů a příslušenství. Skutkově tvrdila, že je vlastníkem označeného Zařízení, které dodala na podkladě kupní smlouvy uzavřené dne 18. 10. 2018 společnosti [právnická osoba] do areálu [adresa] na pozemek parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], kde mělo být uloženo do té doby, než bude provedena stavební připravenost díla „[Anonymizováno] [adresa]“ pro potřeby smlouvy o dílo č. [Anonymizováno] ze dne 4. 11. 2013 uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalovanou. Žalobkyně tvrdila, že v článku 5 odst. 1 kupní smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] byla sjednána výhrada vlastnického práva k Zařízení. Jelikož společnost [právnická osoba] nezaplatila za dodávku Zařízení kupní cenu, žalobkyně od kupní smlouvy dopisem ze dne 22. 2. 2019 odstoupila a poté, co jí společnost [právnická osoba] sdělila, že také žalovaná odstoupila od předmětné smlouvy o dílo se společností [právnická osoba], vyzvala žalovanou dne 9. 4. 2019 k vydání Zařízení, příp. k jeho zpřístupnění za účelem jeho převzetí. Žalovaná v reakci na tuto žádost dne 16. 4. 2019 žalobkyni sdělila, že Zařízení je v jejím vlastnictví, jelikož vlastnické právo k němu nabyla podle smlouvy o dílo dodáním Zařízení na staveniště na pozemku parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa]. Následně došlo k zainstalování Zařízení do [adresa] a stalo se její součástí. Žalobkyně proto následně rozšířila petit žaloby tak, že pokud vydání Zařízení nebude možné, nechť je žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 590 580 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, přičemž co do příslušenství svůj nárok posléze upřesnila v podání ze dne 11. 10. 2023 tak, že příslušenství požaduje za dobu od 25. 10. 2019 do zaplacení. Žalovaná s žalobou nesouhlasila s tím, že je vlastníkem Zařízení, které nabyla v souladu s ujednáním v bodě 18.1.1. smlouvy o dílo uzavřené se [Anonymizováno], a to okamžikem dodání Zařízení na staveniště. Při nabytí vlastnického práva k průmyslovému vysavači byla v dobré víře, že jí zhotovitel dodal Zařízení, jehož je vlastníkem nebo k němuž může vlastnické právo převést. Žalovaná o obsahu smluvního vztahu mezi zhotovitelem a žalobkyní nevěděla až do 9. 4. 2019, kdy obdržela výzvu k vydání Zařízení, a nelze po ní požadovat, aby presumovala všemožná porušení smluvních povinností zhotovitele vůči třetím osobám. Žalovaná za dodávku průmyslového vysavače zhotovitelem zaplatila na základě jím vydaného daňového dokladu oproti zápočtu zaplacených záloh na dílo a neměla důvod vyžadovat doklady o vlastnictví Zařízení od jakékoliv třetí osoby. Až do zahájení insolvenčního řízení vůči zhotoviteli pak nemohla ani vědět o jeho platební neschopnosti a neplnění závazků vůči třetím osobám.

6. Okresní soud při svém v pořadí prvním rozhodování o žalobě provedl dokazování stranami předloženými listinami, výslechem jednatele žalobkyně a svědků, člena představenstva společnosti [právnická osoba] a zaměstnance žalované na pozici vedoucího realizace projektů, a po takto provedeném dokazování dospěl k závěru, že se žalovaná dodáním Zařízení na staveniště stala jeho vlastníkem. Uvedl, že žalovaná nebyla ve smluvním vztahu se žalobkyní a se společností [právnická osoba] se vypořádala se všemi pohledávkami a závazky ze smlouvy o dílo. Vlastnictví předmětného Zařízení nabyla v dobré víře a podle předmětné smlouvy o dílo v den, kdy bylo předmětné zařízení předáno a složeno na pozemku ve vlastnictví žalované, tj. ke dni 6. 11. 2018, s tím, že žalovaná neměla povinnost zkoumat při předání a složení Zařízení na staveniště, zda zhotovitel je vlastníkem dodaného Zařízení a jakým způsobem se tak stalo, včetně toho, zda byla žalobkyni zaplacena jeho kupní cena. Uvedl, že pokud za dodané Zařízení nebyla žalobkyni zaplacena kupní cena, měla se tohoto domáhat vůči společnosti [právnická osoba] s tím, že není ani podstatné, kdy se žalovaná dozvěděla o insolvenci společnosti [právnická osoba] Vzhledem k závěru, že vlastníkem předmětného Zařízení je žalovaná, okresní soud žalobu v celém rozsahu zamítl a plně procesně úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení, kterou vyčíslil na částku 195 596,50 Kč. Rozsudek soudu I. stupně žalobkyně napadla odvoláním. Odvolací soud v pořadí při svém prvním rozhodování v této věci po částečném zopakování dokazování potvrdil rozsudek okresního soudu, když k primárně uplatněnému nároku na vydání Zařízení dovodil s odkazem na ust. § 505 zák. č. 89/2012 Sb. – občanský zákoník (dále jen „o. z.“), že Zařízení se jeho zapracováním stalo součástí [Anonymizováno] jakožto věci hlavní. Zároveň uzavřel, že žalovaná se ostatně stala vlastníkem Zařízení již k datu 6. 11. 2018, kdy bylo toto k provedení díla složeno na staveniště označené ve smlouvě o dílo. Zdůraznil, že právním důvodem dodání Zařízení jakožto jedné z komponent prováděného díla na pozemek žalované byla smlouva o dílo uzavřená mezi žalovanou a sdružením zhotovitelů, přičemž Zařízení na staveniště dodala žalobkyně na základě kupní smlouvy, v jejímž článku 2 odst. 1 se k dodání Zařízení na adresu [adresa] zavázala. Odvolací soud podotkl, že vzhledem k datu uzavření smlouvy o dílo se na posouzení touto smlouvou založeného závazkového vztahu použije právní úprava obsažená obch. zák. Vyslovil názor, že k zodpovězení otázky, zda, jak a kdy nabyla žalovaná vlastnické právo k Zařízení, nelze vyjít z ust. § 542 odst. 1 obch. zák., neboť Zařízení nepředstavovalo samo o sobě předmět řízení, ale pouze jednu z jeho komponent, navíc realizace závazku dodavatele díla nesměřovala ke zhotovení nové věci, ale pouze k její úpravě. V souladu s ust. § 541 obch. zák. je proto k přechodu vlastnického práva k Zařízení jakožto k věci opatřené zhotovitelem k provedení díla nutno aplikovat ustanovení o kupní smlouvě. Z ujednání v bodě 18.1.1. smlouvy o dílo pak odvolací soud dovodil, že strany se jím odchýlily od ust. § 443 odst. 1 obch. zák., podle něhož kupující nabývá vlastnické právo ke zboží, jakmile je mu dodané zboží předáno. Podle smlouvy mělo vlastnické právo ze zhotovitele na objednatele k jednotlivým zařízením jakožto komponentům díla přejít v okamžiku jejich dodání na staveniště, aniž by muselo dojít k formálnímu předání a bez ohledu na to, zda je dodal zhotovitel osobně či jím určený subdodavatel. Zhotovitel, společnost [právnická osoba], nebyl k datu dodání Zařízení na staveniště jeho vlastníkem, byť od žalobkyně jakožto prodávající předmět koupě převzal spolu s označenou dokumentací, jak se podává z protokolu o předání ze dne 6. 11. 2018, neboť jako kupující k tomuto datu nezaplatil sjednanou kupní cenu Zařízení a smluvní strany se přitom v souladu s § 2132 o. z. platně dohodly v článku 5 kupní smlouvy, že kupující nabývá vlastnické právo ke zboží okamžikem, kdy bezezbytku zaplatí sjednanou kupní cenu. Nebyl-li zhotovitel vlastníkem dodané komponenty díla, mohla by k němu žalovaná nabýt vlastnické právo jeho složením na staveniště v souladu s bodem 18.1.1. smlouvy o dílo za splnění podmínek uvedených v § 446 obch. zák., podle kterého kupující nabývá vlastnické právo i v případě, kdy prodávající není vlastníkem prodávaného zboží, ledaže v době, kdy kupující měl vlastnické právo nabýt, věděl nebo vědět měl a mohl, že prodávající není vlastníkem a že není ani oprávněn se zbožím nakládat za účelem jeho prodeje. Odvolací soud citoval označenou judikaturu Nejvyššího soudu, podle které není-li tu objektivní pochybnost o právu prodávajícího věc převést, nelze klást na investigativní aktivitu nabyvatele stejné nároky, jako když tu objektivní pochybnosti jsou; předpokladem závěru o tom, že nabyvatel nevyužil všechny dostupné prostředky, aby se přesvědčil o oprávnění převodce, je tedy zjištění, že byly dány zvláštní, nestandardní okolnosti. Ve zde souzené věci však nebylo zjištěno, že by k datu 6. 11. 2018, ke kterému měla žalovaná nabýt vlastnické právo k Zařízení jeho složením na staveniště, existovaly z objektivního hlediska jakékoliv pochybnosti o tom, že zhotovitel nebyl oprávněn se Zařízením nakládat za účelem provedení díla sjednaného se žalovanou. Argumentoval, že sama žalobkyně k uvedenému datu žádné pochybnosti o dobré víře žalované netvrdila a tyto vztahovala výhradně k datu sepisu protokolu o předání Zařízení ze dne 19. 2. 2019, mimo samotný fakt, že Zařízení na staveniště nedodal zhotovitel, ale sama žalobkyně, o čemž ale byla žalovaná informována, jestliže udělila žalobkyni souhlas se vjezdem do svého areálu. Dle názoru odvolacího soudu však tato skutečnost z objektivního hlediska žádné pochybnosti o oprávněnosti zhotovitele disponovat s dodaným Zařízením nevyvolává. Naopak, pokud věc nezbytnou pro provedení díla na staveniště dodal subdodavatel zhotovitele jakožto její původní vlastník, mohla žalovaná důvodně předpokládat, že vztahy mezi dodavatelem Zařízení a zhotovitelem díla jsou vyřešeny natolik, že zhotovitel je oprávněn použít dodané Zařízení k provedení díla bez jakýchkoliv právních závad. Žalovaná proto ani nebyla povinna pro zachování své dobré víry vyvíjet jakoukoliv aktivitu k ověření práva zhotovitele použít Zařízení pro splnění svého závazku ze smlouvy o dílo. Konečně pak odvolací soud vysvětlil, že žalovaná nepozbyla vlastnictví k Zařízení ani poté, co odstoupila od smlouvy o dílo, a to s ohledem na ujednání v bodě 24.1.3. smlouvy o dílo, které umožňovalo žalované ponechat si části díla i přesto, že došlo k odstoupení od smlouvy.

7. Rozsudek odvolacího soudu v části, ve které bylo rozhodnuto o nároku žalobkyně na zaplacení částky 2 590 580 Kč s příslušenstvím, žalobkyně napadla dovoláním, o kterém Nejvyšší soud rozhodl rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], tak, že v této části rozsudek odvolacího soudu i soudu okresního zrušil, včetně nákladových výroků, a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud uložil nižším soudům náležitě se vypořádat s tvrzením, které žalobkyně uvedla ve svém podání z 8. 11. 2019, o tom, že žalovaná nemohla být v dobré víře nezbytné k nabytí vlastnictví k Zařízení, neboť jí nebyly ani nemohly být předány žádné dokumenty týkající se předmětného Zařízení, tedy že Zařízení bylo na pozemek žalované složeno bez dokladů, které se k němu vztahují. Dále uložil soudům případně posoudit, zda skutečnost, že Zařízení bylo na pozemku složeno za účelem jeho následného užití k provedení díla bez dokladů, mohla zavdat objektivní důvod k sebemenším pochybnostem o právu zhotovitele Zařízení převést s tím, že Nejvyšší soud současně zdůraznil, že nikterak nepředjímá, s jakým výsledkem má být toto posouzení provedeno.

8. V reakci na rozhodnutí dovolacího soudu žalovaná uvedla, že skutečnost, zda žalobkyně v řízení tvrdila nedostatek dobré víry ke dni složení Zařízení dne 6. 11. 2018 nebo až ke dni sepisu protokolu ze dne 19. 2. 2019, není pro věc podstatná, protože v řízení se podařilo prokázat opak. Žalovaná byla v dobré víře přesvědčena, že nabyla řádně své vlastnické právo k Zařízení. Tato dobrá víra pak trvala v [Anonymizováno] i v [Anonymizováno]. O nezaplacení kupní ceny zhotovitelem vůči žalobkyni za dodávku Zařízení se dozvěděla až v [Anonymizováno] z dopisu žalobkyně. Před touto dobou jí žalobkyně žádným způsobem neinformovala o neplacení ze strany zhotovitele, byť na to měla cca roku. Současně v řízení prokázala, že nejsou pravdivá tvrzení žalobkyně, že jí nemohly být předány žádné dokumenty týkající se Zařízení, a to certifikáty, schémata, návody a prohlášení o shodě. Poukázala, že již ve svém podání dne 12. 11. 2019 založila k důkazu doklady, které jí byly dne 6. 11. 2018 dodány spolu se Zařízením a připevněny přímo na Zařízení. O tom, že byly součástí dodávky na stavbu žalované, svědčí mimo jiné i předávací protokol mezi [právnická osoba] a žalobkyní ze dne 6. 11. 2018, jímž byl proveden důkaz. I kdyby však žalované tyto dokumenty nebyly dne 6. 11. 2018 předány, neměla by tato skutečnost vliv na dobrou víru žalované, která se řídila smlouvou o dílo se [Anonymizováno]. V její příloze č. [hodnota] se uvádí, že tato dokumentace má být dodána nejpozději tři pracovní dny před zahájením komplexního vyzkoušení díla. Podle položky č. [hodnota] harmonogramu odsouhlaseného [Anonymizováno] a žalovanou k 10. 10. 2018 se počítalo se zahájením komplexního vyzkoušení díla dne 29. 4. 2019 s následným předáním díla – [Anonymizováno] dne [datum]. Podle položky č. [hodnota] téhož harmonogramu mělo dojít k dodání průmyslového vysavače dne 6. 11. 2018, jak se skutečně stalo. Dodáním Zařízení na staveniště v [Anonymizováno] i bez zmíněných dokumentů by tak nebylo porušením smlouvy mezi zhotovitelem a žalovanou, protože se s jejich předáním počítalo až v [Anonymizováno], před zahájením komplexní zkoušky díla. Zhotovitel postupoval podle dohodnutých a průběžně aktualizovaných harmonogramů a žalovaná proto neměla důvod pochybovat, že není vlastníkem Zařízení. Objektivně ani neexistovala pochybnost o oprávnění [Anonymizováno] převést vlastnictví k Zařízení, nebyly zde žádné zvláštní, nestandardní okolnosti, které by žalované měly indikovat, že by se měla více zajímat a prověřovat, zda je [právnická osoba] oprávněna vlastnické právo převést. Zástupci zhotovitele a žalované se v průběhu realizace díla pravidelně setkávali a vyhotovovali zápisy z kontrolních dnů stavby. Ač jsou v zápise č. [hodnota] z 13. 12. 2018 zmíněny problémy se subdodavateli s poznámkou, že někteří požadují platbu před samotnou dodávkou, společnost žalobkyně v těchto protokolech zmíněna není. Žalovaná přitom poukázala na závěry přijaté v rozsudku odvolacího soudu o tom, že nabyvatel má povinnost ověřovat nabývací titul převodce pouze tehdy, pokud objektivně existují pochybnosti o oprávnění převodce vlastnické právo převést, tyto v projednávané věci však v období od [Anonymizováno] do [Anonymizováno] objektivně neexistovaly. Pokud žalobkyně tvrdila, že tuto pochybnost u žalované měla navodit skutečnost, že Zařízení na místo stavby dodala třetí osoba, pak toto v žalované žádné pochybnosti vyvolat nemohlo, protože se subdodávkami smlouva o dílo počítala, jak je u tak rozsáhlého a náročného díla za stovky milionů Kč běžné. Naopak ze skutečnosti, že Zařízení na místo staveniště složila žalobkyně jako subdodavatel zhotovitele, mohla žalovaná objektivně usuzovat na to, že s [právnická osoba] měla vztahy smluvně ošetřeny natolik, aby k dodávce na místo dodání mohlo dojít bez právních vad, jak také uzavřel Krajský soud v [adresa] ve svém prvním rozhodnutí v této věci.

9. Žalobkyně pak k doplnění tvrzení žalované uvedla, že neodpovídá běžné praxi ani obecně zachovávaným obchodním zvyklostem, aby významné dokumenty, jež jsou nezbytné pro řádné nakládání se Zařízením, byly ponechány přímo na tomto Zařízení pod plachtou, bez jakéhokoliv jiného krytí, vystavěny povětrnostním podmínkám. Že se tak ani nestalo v tomto případě vyplývá z fotodokumentace, kterou žalobkyně dne 6. 11. 2018 v areálu [Anonymizováno] pořídila, z níž je patrno, že na Zařízení nebyl umístěn žádný z dokumentů uvedených v příloze č. [hodnota] kupní smlouvy ani žádný z dokumentů uvedený žalovanou, na hlavní ovládací skříni se nacházel pouze jediný zalaminovaný list A4 představující jednoduché pokyny pro přemísťování Zařízení pomoci vysokozdvižného vozíku. Právní argumentace užívaná žalovanou o tom, že se stala vlastníkem Zařízení okamžikem jeho složením, by tak fakticky znamenala, že žalovaná, aniž by o tom sama věděla, nabyla vlastnické právo k Zařízení přímo od žalobkyně, a to aniž by o tom věděla sama žalobkyně, což je v rozporu s elementárním chápáním vlastnického práva a jeho ochranou. Od složení Zařízení bylo toto zaplachtováno a žalovaná neměla ani žádné povědomí o tom, co se pod plachtou nachází, jak vyplývá mimo jiné z toho, že v žádném zápise z kontrolních dnů ani v jinak podrobných zápisech ve stavebním deníku není do doby sepisu protokolu o předání a převzetí ze dne 19. 2. 2019 o dodávce Zařízení jakákoliv zmínka. Dále argumentovala ekonomickými problémy společnosti [právnická osoba], o nichž žalovaná věděla či musela vědět, s odkazem na obsah přihlášky žalované do insolvenčního řízení společnosti [právnická osoba] , a to shodně jako v podaném odvolání, odkázala na judikaturu Ústavního soudu, z níž vyplývá, že v situaci, kdy existují o dobré víře kupujícího sebemenší pochybnosti, je na kupujícím, aby prokázal, že využil všechny dostupné prostředky o tom, že se přesvědčil, že prodávající je skutečně oprávněn převést vlastnictví k předmětné věci a že tedy byl v této souvislosti skutečně v dobré víře, přičemž důkazní břemeno týkající se dobré víry kupujícího nese v těchto případech vždy on sám. Dále tvrdila, že dokumentace k Zařízení v rozsahu dle přílohy č. [hodnota] kupní smlouvy uzavřené mezi [právnická osoba] a žalobkyní nebyla dodána, jelikož dodávka Zařízení nebyla dokončena, nebyla provedena jeho montáž ani výkonové zkoušky a nemohlo tak dojít k uvedení Zařízení do provozu. V prostém složení předmětu Zařízení tak není možno spatřovat poskytnutí plnění vůči žalované.

10. Okresní soud konstatoval výsledky dokazování při svém v pořadí prvním rozhodování o žalobě i výsledky dokazování nově provedeného listinami předloženými účastníky. Právně věc hodnotil s odkazem na ust. § 441, § 443 a § 446 obch. zák. a dospěl k závěru, že žalovaná složením Zařízení na staveniště nabyla k tomuto své vlastnictví. Nebylo prokázáno, že by společnost [právnická osoba] sdělila žalované, že kupní cena nebyla zaplacena, a i když Zařízení bylo odevzdáno společnosti [právnická osoba], žalovaná jednala se společností [právnická osoba] jako vlastník po celou dobu. Zda dokumenty, které uvádí žalobkyně, byly nebo nebyly připevněny k Zařízení, okresní soud označil za nepodstatné, když v řízení bylo provedeno dokazování a prokázáno, že všechny dokumenty byly žalované odevzdány spolu se Zařízením. Žalovaná tak nabyla vlastnictví k předmětu Zařízení od nevlastníka a stala se jeho novým vlastníkem. Kupní cenu předmětného Zařízení měl žalobkyni zaplatit kupující. Žalobkyně nemá nárok na jí vzniklou újmu ve výši kupní ceny Zařízení, proto okresní soud žalobu žalobkyně opětovně v celém rozsahu zamítl a procesně úspěšné žalované s odkazem na ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal plnou náhradu nákladů řízení v částce 414 183 Kč.

11. Odvolací soud v souladu s ust. § 213 odst. 2 o. s. ř. postupem podle ust. § 129 odst. 1 o. s. ř. zopakoval dokazování předloženou částí stavebního deníku díla, protokolem o předání a převzetí dokončeného díla ze dne 16. 3. 2018, přílohou č. [hodnota] ke smlouvě o dílo č. [hodnota] – dodavatelská dokumentace, harmonogramem prací 2. etapy díla, přihláškou pohledávky do insolvenčního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] vůči dlužníku – spol. [právnická osoba] ze dne 1. 3. 2019, zápisy z kontrolních dnů č. 40-42 ze dne 15. 11. 2018, 29. 11. 2018 a 13. 12. 2018, výzvou k uhrazení dlužné částky a odstoupením od kupní smlouvy a konstatuje, že okresní soud z provedených důkazů učinil správná skutková zjištění, která odvolací soud doplnil, jak bude níže uvedeno.

12. Jak dovodil odvolací soud ve svém v pořadí prvním rozhodnutí v této věci, Zařízení se stalo jeho zabudováním do [adresa] její součástí ve smyslu ust. § 505 o. z. a současně vlastnictvím žalované, neboť součást věci sdílí právní osud věci hlavní (rozsudek Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 20 Cdo 2369/99). O tom ani není mezi účastníky sporu. Sporným je vlastnický režim Zařízení před jeho spojením s [Anonymizováno], neboť předmětem řízení po pravomocném skončení řízení o vydání Zařízení zůstal nárok žalobkyně na náhradu škody odvíjející se od jejího tvrzení o tom, že žalovaná vlastnické právo k Zařízení převodem od zhotovitele díla dle předmětné smlouvy o dílo nenabyla a žádá náhradu škody odpovídající kupní ceně Zařízení, kterou jí měla žalovaná způsobila tím, že Zařízení žalobkyni na její výzvu nevydala a bez jejího souhlasu použila pro svou potřebu.

13. Žalobkyně již v podané žalobě tvrdila, že se Zařízení dostalo do dispozice žalované tak, že jej žalobkyně na podkladě kupní smlouvy ze dne 18. 10. 2018 uzavřené se společností [právnická osoba], jako jednoho ze zhotovitelů dle smlouvy o dílo uzavřené se žalovanou složila dne 6. 11. 2018 na pozemek parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] v areálu [adresa], a to za účelem realizace díla. Uvedené skutečnosti vyplývají přímo z textu předložené kupní smlouvy. To, že dodávka Zařízení – průmyslového vysavače – které zhotovitel zajistil u žalobkyně, souvisela s prováděním díla sjednaného mezi [Anonymizováno] jako zhotovitelem a žalovanou jako objednatelem, vyplývá rovněž jak ze samotné povahy a charakteru díla spočívajícího „v [Anonymizováno]“ [adresa], tak i např. z předloženého harmonogramu provádění díla, do kterého byla dodávka průmyslového vysavače k datu 6. 11. 2018 zahrnuta. Tvrzení žalobkyně, které se poprvé objevilo až v odvolání, o tom, že dodávka Zařízení jeho složením na staveniště, pokud není zaznamenána ve stavebním deníku, neměla v období do 12. 11. 2018, ke kterému se předložená část stavebního deníku vztahuje, status plnění pro předmětnou stavbu, proto odvolací soud považuje za účelové, nadto v odvolacím řízení nové (§ 205a o. s. ř.).

14. Žalovaná se v řízení bránila argumentací, že k Zařízení nabyla své vlastnické právo již jeho složením na staveništi, jak bylo sjednáno v bodě 18.1.1. smlouvy o dílo, jímž se účastníci v souladu s ust. § 444 obch. zák. odchýlili od ust. § 443 odst. 1 obch. zák. v okamžiku nastoupení účinků převodu vlastnického práva k Zařízení. K otázce platnosti takto odchylně od právní úpravy sjednaného okamžiku nabytí vlastnického práva k Zařízení jakožto komponenty dodané pro potřeby zhotovení díla se vyjádřil dovolací soud v bodech 29 až 36 odůvodnění svého rozhodnutí a tímto závěrem, tedy že okamžik převodu vlastnického práva k Zařízení jeho složením na staveniště byl sjednán platně v souladu s ust. § 444 obch. zák., je odvolací soud vázán.

15. Jak dovodil odvolací soud v bodě 18 odůvodnění svého předchozího rozhodnutí v této věci, k převodu vlastnického práva k Zařízení na žalovanou samotným složením na staveništi nebylo nezbytné jeho formální předání, stejně tak byla nerozhodná otázka, zda takto na staveniště určené k provedení díla Zařízení nezbytné pro realizaci díla dodal zhotovitel osobně či jím určený subdodavatel. Na uvedené závěry odvolací soud tímto opětovně odkazuje, aniž by měl důvod na nich cokoliv měnit. K odvolacím námitkám žalobkyně pouze dodává, že pro nabytí vlastnického práva k Zařízení žalovanou bylo zcela irelevantní, zda dodávka Zařízení byla či nebyla řešena na kontrolních dnech stavby či zapsána ve stavebním deníku, resp. v té jeho části, kterou měl odvolací soud k dispozici, když nadto dodává, že bez ohledu na správnost vedení stavebního deníku z hlediska stavebněprávních předpisů záznamy za předložené období od 18. 10. 2018 do 12. 11. 2018 obsahují pouze údaje o počtu pracovníků jednotlivých subdodavatelů na stavbě, o použitých technologiích a mechanizacích a o druhu práce, který se v daný den prováděl, stejně jako záznamy o tom, ve kterých dnech se nepracovalo, naopak neobsahuje žádné záznamy o dodávkách materiálu a zařízení, ač k nim po dobu vymezeného období měsíce realizace díla nepochybně pro potřeby stavby docházelo.

16. Odvolací soud dále setrvává i na svých závěrech, že k datu složení Zařízení na staveništi (6. 11. 2018) nebyla společnost [právnická osoba] jeho vlastníkem, jak podrobněji rozvedl v bodě 19 odůvodnění svého předchozího rozhodnutí v této věci. V bodě 20 pak odvolací soud uzavřel, že nebyl-li tedy zhotovitel vlastníkem dodané komponenty Díla, pak aby žalovaná mohla nabýt vlastnické právo k Zařízení jeho složením na staveniště v souladu s bodem 18.1.1. smlouvy o dílo, musely by být splněny zákonné podmínky uvedené v ust. § 446 obch. zák., podle kterého kupující nabývá vlastnické právo i v případě, kdy prodávající není vlastníkem prodávaného zboží, ledaže v době, kdy kupující měl vlastnické právo nabýt, věděl nebo vědět měl a mohl, že prodávající není vlastníkem a že není ani oprávněn se zbožím nakládat za účelem jeho prodeje.

17. Judikatorní závěry k otázce nabývání vlastnického práva od nevlastníka a dobré víry nabyvatele pak odvolací soud uvedl v bodech 21 a 22 odůvodnění svého rozhodnutí a dovolací soud je pak shrnul v bodě 25 svého rozsudku ze dne 31. 1. 2023.

18. Dovolací soud současně uložil nižším soudům vypořádat se s otázkou, zda skutečnost, že Zařízení bylo na pozemku žalované složeno bez dokladů, které se k němu vztahují, mohla v poměrech souzené věci, tj. zejména se zřetelem na to, že Zařízení bylo na pozemku složeno za účelem jeho následného užití k provedení díla, zavdat objektivní důvod k sebemenším pochybnostem o právu zhotovitele Zařízení převést.

19. V dalším průběhu řízení před okresním soudem pak žalobkyně proti existenci dobré víry žalované, že k datu 6. 11. 2016 byla oprávněna podle posuzované smlouvy o dílo nabýt vlastnické právo k Zařízení, nově tvrdila, že dobrá víra žalované je vyloučena nejen tím, že jí nebyly dodány doklady k Zařízení nezbytné pro jeho další užití, ale i to, že žalovaná věděla o ekonomických problémech společnosti [právnická osoba], pro které nebyla tato společnost schopna dílo dokončit, pokud již dne 22. 10. 2018 v době, kdy zhotovitel byl již tři měsíce v prodlení s dokončením díla, poskytla zhotoviteli dodatečnou lhůtu pro dokončení díla s upozorněním na odstoupení od smlouvy, jak vyplynulo z přihlášky žalované do insolvenčního řízení společnosti [právnická osoba] z 1. 3. 2019. Ač se jednalo o tvrzení a důkazní návrhy nové, byly nalézací soudy povinny se jimi zabývat, neboť k řešené otázce o prokázání či vyloučení dobré víry žalované k datu 6. 11. 2018 nedošlo v prvním řízení před okresním soudem k řádně koncentraci řízení.

20. Okresní soud poučil účastníky o koncentraci řízení ve smyslu ust. § 118b odst. 1 o. s. ř. na samém začátku prvního jednání ve věci konaného dne 13. 11. 2019, a to dříve, než provedl všechny úkony uvedené v ust. § 118 odst. 1 a 2 o. s. ř., tedy dříve, než zazněly přednesy účastníků, než byly sděleny výsledky přípravy k jednání včetně sdělení účastníkům, která právně významná skutková tvrzení lze považovat za shodná, která naopak zůstala sporná a které z dosud navržených důkazů budou provedeny, popř. které důkazy soud provede, i když je účastníci nenavrhli. Pozdějšího poučení o koncentraci řízení se již účastníkům nedostalo. V důsledku nesprávného procesního postupu okresního soudu tedy ke koncentraci řízení nedošlo a účastníci byli v dalším průběhu řízení po zrušení části rozhodnutí o nároku na náhradu škody oprávněni před okresním soudem i k otázce dobré víry žalované jako nabyvatele vlastnického práva Zařízení tvrdit nové skutečnosti a navrhovat nové důkazy.

21. Po posouzení všech rozhodných tvrzení účastníků a po doplnění dokazování účastníky navrženými důkazy dospěl odvolací soud k závěru, že k datu 6. 11. 2018, kdy měla žalovaná v souladu se smlouvou o dílo nabýt vlastnické právo k Zařízení jeho složením na staveništi, objektivně neexistovaly sebemenší pochybnosti o tom, že zhotovitel je oprávněn disponovat Zařízením ve smyslu jeho začlenění do probíhajícího díla, včetně převodu vlastnického práva na žalovanou a že tedy nabytí vlastnického práva k Zařízení ze strany žalované nebrání žádné právní závady.

22. Pokud jde o okamžik předání dokumentace k Zařízení, která byla podle přílohy č. 2 kupní smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] součástí dodávky Zařízení, a jež byla společnosti [právnická osoba] jako kupující dle obsahu předávacího protokolu dne 6. 11. 2018 předána spolu se Zařízením, a to následně společností [právnická osoba] žalované, tento považuje odvolací soud za bezpředmětný, neboť i kdyby dokumentace, kterou má žalovaná v držení a jež byla k důkazu v řízení předložena již spolu s jejím podáním ze dne 12. 11. 2019, byla žalované předána zhotovitelem později, až po složení Zařízení samotného na staveništi, nemohla by tato skutečnost objektivně vyvolat žádné pochybnosti o oprávnění zhotovitele použít Zařízení pro plnění svého závazku ze smlouvy o dílo vůči žalované.

23. V článku 18.1.1. smlouvy o dílo ze dne 4. 11. 2013 si strany smlouvy sjednaly, že „vlastnictví k dodávkám zboží a zařízení, dokumentaci, materiálům a provedeným pracím, které Zhotovitel zajišťuje v místě, kde je umístěno Staveniště, přechází na Objednatele postupně (po částech) okamžikem dodání zboží, zařízení a materiálů na Staveniště, v případě prací jejich provedením. Zhotovitel je však i nadále oprávněn na věcech ve vlastnictví Objednatele provádět práce nutné pro zhotovení Díla“.

24. Smlouva o dílo tedy předpokládala oddělené nabývání vlastnictví k zařízením a k dokumentaci k zařízením okamžikem dodání na staveniště. K Zařízení tedy žalovaná nabyla vlastnické právo bez ohledu na to, zda jí k němu byla či nebyla dodána dokumentace a zda dodávka Zařízení byla k datu 6. 11. 2018, pokud jde o průmyslový vysavač jako komponentu díla, kompletní. Stejný závěr pak vyplývá také z přílohy č. 8 k posuzované smlouvě o dílo – subdodavatelská dokumentace, v rámci které se strany smlouvy o dílo dohodly na termínu předání dokumentace vážící se k plnění subdodavatelů, tedy i žalobkyně, tři dny před zahájením komplexního vyzkoušení díla [článek 3 písm. a) a b) přílohy č. 8], které podle předloženého harmonogramu prací odsouhlaseného stranami smlouvy o dílo mělo proběhnout až v době od 29. 4. 2019 do 8. 5. 2019 (položka 193 harmonogramu) s tím, že předcházet měla individuální zkouška průmyslového vysavače v době od 15. 2. 2019 do 21. 2. 2019 (položka 188 harmonogramu). Neměla-li společnosti [právnická osoba] povinnost dodat Zařízení kompletně včetně dokumentace, ale mezi stranami smlouvy bylo naopak sjednáno plnění zhotovitele i nabývání vlastnického práva ke komponentům díla objednatelem postupné (po částech), pak objektivně i kdyby dokumentace k Zařízení nebyla žalované předána spolu s ním, nemohla by tato skutečnost vyvolat u žalované žádnou pochybnost o tom, že závazky zhotovitele vůči jeho dodavatelům nebrání použít Zařízení pro potřeby provedení díla ve prospěch žalované.

25. Nadto k datu 6. 11. 2018 společnost [právnická osoba] ani žádné závazky z předložené kupní smlouvy vůči žalobkyni neporušila. Jak se podává z výzvy k plnění s datem 25. 1. 2018 a z odstoupení od kupní smlouvy datované dnem 22. 2. 2018, logicky však pocházejících až z roku [Anonymizováno], nastoupila splatnost první části kupní ceny Zařízení podle faktury žalobkyně č. [Anonymizováno] ze dne 19. 10. 2018 až dne 9. 11. 2018 a splatnost druhé části kupní ceny účtované fakturou žalobkyně č. [Anonymizováno] vystavené po dodání Zařízení na staveniště dne 9. 11. 2018 až dne 23. 11. 2018. Nebyla-li tedy k datu 6. 11. 2018 kupní cena Zařízení splatná, a to ani částečně, nemohla žalovaná neplnění platebních povinností společnosti [právnická osoba] vůči žalobkyni logicky ani předpokládat.

26. Současně nebylo v řízení ani prokázáno, že by žalovaná k datu 6. 11. 2018 věděla o ekonomických problémech společnosti [právnická osoba], jakož i o tom, že tato společnosti neplní své závazky vůči svým subdodavatelům obecně.

27. Ač bylo na základě přihlášky žalované do insolvenčního řízení společnosti [právnická osoba] prokázáno, že výzvou ze dne 22. 10. 2018 vyzvala žalovaná společnost [právnická osoba] k dokončení druhé etapy díla, s níž byl zhotovitel v prodlení od 27. 7. 2018, a to v náhradní lhůtě 60 dnů, s upozorněním na možné odstoupení od této smlouvy, nelze z této skutečnosti dovodit, že by žalovaná věděla o ekonomických problémech společnosti [právnická osoba], jakož i o tom, že tyto ekonomické problémy jsou právě důvodem prodlení se zhotovením uvedené etapy díla. Odvolací soud v této souvislosti dává za pravdu žalované, že v případě objemově rozsáhlých děl v hodnotě řádů desítek milionů Kč dochází pravidelně k prodlení s jejich zhotovením v řádech měsíců, jak je odvolacímu soudu známo z jeho úřední činnosti. Z pouhého prodlení v délce tří měsíců tedy žalovaná nemohla objektivně usuzovat na platební neschopnost společnosti [právnická osoba] vůči jejím dodavatelům. V této souvislosti bylo zjištěno, že i v případě první etapy díla se sjednaným termínem dokončení do 25. 9. 2015 byl zhotovitel v prodlení do 16. 3. 2016, tj. cca 6 měsíců, jak se podává z protokolu o předání a převzetí dokončeného díla (první etapy díla) z uvedeného dne. To, že by společnost [právnická osoba] neplatila svým subdodavatelům za dodávky materiálu a za provedené práce, neplyne ani ze zápisů z kontrolních dnů, kterými odvolací soud provedl důkaz. Poznámka o tom, že společnost [Anonymizováno] podmiňuje dodávku klíčových komponentů na stavbu platbou a že společnosti [Anonymizováno] nebylo dle sdělení [Anonymizováno] do 7. 12. zaplaceno, se objevuje až v zápisu z kontrolního dne stavby ze dne 13. 12. 2018, tj. více než měsíc po složení Zařízení na staveništi. Ze zápisu ze stavebních deníků pak plyne, že v období měsíců [Anonymizováno] a [Anonymizováno] na stavbě pracovali pracovníci subdodavatelských firem. Také [tituly před jménem] [jméno FO], bývalý člen představenstva společnosti [právnická osoba], na jehož výpověď žalobkyně poukazovala, v rámci své svědecké výpovědi před okresním soudem uvedl, že dodávka společnosti [právnická osoba] byla ve značném prodlení z důvodu mimo jiné nehrazení dodavatelům společnosti [právnická osoba] a z tohoto důvodu byla i podána dlužnická insolvence, o čemž žalovaná věděla. Ani z výpovědi tohoto svědka nelze dovodit vědomost žalované o finančních problémech společnosti [právnická osoba] v období před podáním dlužnického návrhu na zahájení insolvenčního řízení, ke kterému došlo až v [Anonymizováno], tj. dva měsíce po dodávce Zařízení.

28. Jak již uvedl odvolací soud ve svém předchozím rozhodnutí v této věci, neexistovaly-li k datu 6. 11. 2018 objektivně sebemenší pochybnosti o oprávněnosti společnosti [právnická osoba] převést na žalovanou vlastnické právo k Zařízení, jak je shora podrobně popsáno, nebyla žalovaná ani povinna vyvíjet vlastní iniciativu k ověření si oprávněnosti společnosti [právnická osoba] použít Zařízení pro účely splnění svého závazku ze smlouvy o dílo vůči žalované. V souladu se smlouvou o dílo se proto žalovaná k datu 6. 11. 2018 stala jeho vlastníkem.

29. Odvolací soud dále podrobně v bodech 25 až 29 odůvodnění svého rozsudku v této věci ze dne 13. 4. 2021 vyložil, že žalovaná nepozbyla své vlastnické právo k Zařízení ani poté, co odstoupila od předmětné smlouvy o dílo jakožto právního titulu, na základě kterého toto vlastnické právo k Zařízení nabyla, v tomto směru odvolací soud na vymezenou část svého předchozího rozhodnutí v této věci tímto odkazuje.

30. Odvolací soud tak uzavírá, že žalovaná nabyla vlastnické právo k Zařízení v souladu se smlouvou o dílo jeho složením na staveniště v dobré víře o tom, že zhotovitel byl k tomuto okamžiku oprávněn na ni toto vlastnické právo převést, a vlastnictví k dodanému Zařízení nepozbyla ani v důsledku odstoupení od smlouvy o dílo s účinky ke dni 8. 2. 2019, když jednoznačně projevila vůli si toto Zařízení ponechat, jak plyne z odstoupení od smlouvy o dílo ze dne 6. 2. 2019, v němž žalovaná vyzvala zhotovitele k předání dokumentace, zařízení, materiálů a všech výsledků prací, za něž již dostal zaplaceno, a výslovně z protokolu o předání dílčího plnění ze dne 19. 2. 2019.

31. Za dané situace proto pokud žalovaná dříve, než došlo k zabudování Zařízení do [adresa], předmětné Zařízení žalobkyni podle její výzvy ze dne 9. 4. 2019 nevydala, nedopustila se vůči žalobkyni žádného protiprávního jednání, v důsledku kterého by byla povinna k náhradě škody žalobkyni odvíjející se od kupní ceny nevydaného Zařízení.

32. Zamítl-li proto okresní soud žalobu na zaplacení částky 2 590 580 Kč s úrokovým příslušenstvím, je jeho rozhodnutí správné a jako takové bylo v souladu s ust. § 219 o. s. ř. odvolacím soudem potvrzeno, včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení odvíjejícího se v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. od plného procesního úspěchu žalované v tomto řízení, když okresní soud nepochybil ani při výpočtu výše této náhrady.

33. O náhradě nákladů odvolacího řízení pak bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že i v odvolacím řízení procesně úspěšné žalované byla přiznána plná náhrada nákladů tohoto řízení v částce 45 980 Kč sestávající z nákladů za právní zastoupení žalované u dvou úkonů právní služby (sepis vyjádření k odvolání žalobkyně a účast u jednání odvolacího soudu), po 18 700 Kč [(§ 8 odst. 1, § 7 bod 6, § 11 odst. 1 písm. d) a g) vyhl. č. 177/1996 Sb. - advokátní tarif], z náhrady paušálních výdajů zástupce žalované k uvedeným dvěma úkonům právní služby po 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu) a z náhrady za 21% DPH z částky 38 000 Kč ve výši 7 980 Kč (§ 14a odst. 1 advokátního tarifu).

34. Odvolací soud současně v projednávané věci ve smyslu ust. § 150 o. s. ř. neshledal takové okolnosti případu ani poměry účastníků, pro které by procesně úspěšné žalované zcela či zčásti právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů nepřiznal.

Poučení