15 Co 117/2024 - 346

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře - rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy Mgr. Pavla Přibyla a soudkyň JUDr. Ivany Kosové a JUDr. Marcely Pechové ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený dne[Anonymizováno][Anonymizováno] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] proti žalovanému: [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] zastoupený advokátkou [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] o vyklizení pozemků o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 28. března 2024, č. j. 5 C 288/2022-296 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady odvolacího řízení v částce 4 797 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0].

Odůvodnění

1. Citovaným rozsudkem Okresní soud v Pelhřimově (dále jen soud I. stupně) zamítl žalobu žalobce, aby soud uložil žalovanému povinnost vyklidit pozemky p. č. [Anonymizováno] zapsané v katastru nemovitostí na LV č. [hodnota] pro katastrální území [adresa] a vyklizené je předal žalobci. Zároveň žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 20 850 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0].

2. Soud I. stupně na základě provedeného dokazování zjistil, že žalobce je vlastníkem předmětných pozemků na základě kupní smlouvy uzavřené dne 27. 9. 2021 s prodávajícími [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO], přičemž z čl. IV. smlouvy vyplývá vědomost žalobce o existenci nájemní smlouvy uzavřené mezi prodávajícími a žalovaným. Dále zjistil, že dne 30. 6. 2004 byla uzavřena smlouva o pronájmu pozemků č. [Anonymizováno] mezi pronajímateli [jméno FO] a [jméno FO] a nájemcem [právnická osoba] s. r. o., po úmrtí [jméno FO] se spoluvlastnicemi pozemků staly shora uvedené prodávající, které následně uzavřely se žalovaným jako nájemcem smlouvu o pronájmu týchž pozemků č. [Anonymizováno] s datem 1. 1. 2011 na dobu určitou v trvání 10 let, přičemž současně s týmž datem 1. 1. 2011 byla mezi uvedenými pronajímatelkami a [právnická osoba] s. r. o. uzavřena dohoda o ukončení nájemního vztahu dle nájemní smlouvy ze dne 30. 6. 2004. Následně od 1. 1. 2014 došlo ke zvýšení nájemného dodatkem č. 1 smlouvy.

3. Žalobce svůj nárok na vyklizení pozemků opírá o tvrzení o neplatnosti nájemní smlouvy z 1. 1. 2011, případně jejích částí, v případě neshledání neplatnosti pak o výpověď nájemní smlouvy ze dne 4. 9. 2018. Jelikož nájemní smlouva č. [Anonymizováno] byla uzavřena v průběhu měsíce ledna či února 2011, tedy za účinnosti občanského zákoníku platného do 31. 12. 2013 (zákon č. 40/1964 Sb. – dále jen obč. zák.), otázku platnosti této smlouvy soud posuzoval (s ohledem na ust. § 3074 o. z. platného od 1. 1. 2014) podle tehdy platného občanského zákoníku. Žalobce považoval nájemní smlouvu za neplatnou v prvé řadě z důvodu nátlaku na tehdejší pronajímatelky ze strany žalovaného, resp. [tituly před jménem] [jméno FO] v souvislosti s nárokem pronajímatelek [jméno FO] a [jméno FO] na zaplacení vypořádacího podílu vůči [tituly před jménem] [jméno FO]. K tomu soud I. stupně v prvé řadě konstatoval, že žalobce do nájemního vztahu vstoupil jako pronajímatel po koupi pozemků a osobně přítomen uzavření smlouvy nebyl. Soud I. stupně zjistil, že na základě usnesení ze dne 19. 1. 2007, č. j. 131 D 264/2006-42, ve věci projednání dědictví po zůstaviteli [jméno FO] nabyly jeho pozůstalé dcery [jméno FO] a [jméno FO] rovným dílem pohledávku za Farmou [jméno FO] s. r. o. z titulu postoupené pohledávky za [právnická osoba] (vypořádací podíl) ve výši 50 874 Kč a za nájemné z pozemků za rok 2006 ve výši 2 866 Kč. Soud I. stupně se pak zabýval hodnocením svědeckých výpovědí pronajímatelek [jméno FO] a [jméno FO], jejich manželů, svědecké výpovědi [tituly před jménem] [jméno FO] (v roce 2011 jednatel žalovaného i Farmy [jméno FO] s. r. o.) a současné jednatelky žalovaného [tituly před jménem] [jméno FO], kteří byli přítomni uzavírání nájemní smlouvy v roce 2011, přičemž konstatoval, že s ohledem na značný časový odstup si na přesný průběh jednání ohledně uzavření dohody o ukončení předchozího nájmu a sjednání nájmu nového nepamatují. Svědci [jméno FO] a [jméno FO] si v rámci svých výpovědí i vzájemně protiřečí ohledně důvodu cesty na jednání se žalovaným a podmínek spojených s výplatou vypořádacího podílu, stejně jako ohledně jeho výplaty a výše. Shledává-li proto žalobce neplatnost smlouvy o nájmu v tom, že pokud by pronajímatelky smlouvy nepodepsaly, nebyl by jim vypořádací podíl vyplacen, tedy že nejednaly svobodně, nemá soud s ohledem na uvedené rozpory takové jednání za prokázané. Smlouvy s datem 1. 1. 2011 byly nepochybně uzavřeny, žádná z podepisujících pronajímatelek v rámci výpovědí nesdělila, že by považovala dohody za neplatné, přičemž pokud svědkyně [jméno FO] uvedla, že považovala jednání [tituly před jménem] [jméno FO] za jakýsi nátlak, ani nikdy později nepovažovala smlouvu za neplatnou, po celou dobu inkasovala nájemné, později podepsala dodatek smlouvy o zvýšení nájemného od roku 2014, stejně jako pronajímatelka [jméno FO]. Soud I. stupně proto neshledává důvod neplatnosti smlouvy ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák., podle něhož právní úkon musí být učiněn (mimo jiného) svobodně. Pronajímatelky si byly vědomy toho, co je předmětem jednání mezi nimi a žalovaným, byl sdělen i důvod změny smlouvy, přičemž ať již byla předmětem jednání otázka výplaty vypořádacího podílu či nikoliv, nevyplývá z výpovědi pronajímatelek, že by nejednaly svobodně, že by neměly možnost volby v rámci svého jednání. Jejich nárok na vypořádací podíl byl dán dědickým rozhodnutím, měly možnost jej kdykoliv uplatnit a nepochybně i při jednání v roce 2011 měly možnost se rozhodnout, zda původní smlouvu zachovat či ukončit a zda uzavřít novou nájemní smlouvu či nikoliv. Pokud při svém rozhodování zvážily, že je pro ně výhodnější získat finance z vypořádacího podílu a přistoupit na ukončení původního nájmu a uzavření nového, jednalo se o právo jejich volby a nelze v tom spatřovat nesvobodné jednání.

4. Současně soud I. stupně neshledal neplatnost nájemní smlouvy ve smyslu § 37 obč. zák. z důvodu neurčitosti či nesrozumitelnosti s ohledem na tvrzení o nedostatečné identifikaci pronajímatelek, nesprávného uvedení data 1. 1. 2011 uzavření smlouvy a nesrozumitelnosti ujednání o ukončení smlouvy. K tomu soud uvedl, že z nájemní smlouvy plyne označení pronajímatelek jejich jménem, příjmením a bydlištěm, přičemž nebylo nutné je identifikovat také datem narození či rodným číslem, navíc mezi pronajímatelkami a nájemcem nebylo sporu o tom, že smlouva byla s nimi uzavřena. Pokud jde o datum 1. 1. 2011 uvedené ve smlouvě, ze shora uvedených výpovědí plyne, že tohoto dne k uzavření dohody o ukončení předchozího nájemního vztahu i nové nájemní smlouvy nedošlo, přičemž k podpisu smlouvy došlo v průběhu měsíců leden či únor 2011. Je zřejmé, že strany se dohodly na tom, že pronájem pozemků dle předchozí nájemní smlouvy z 30. 6. 2004 skončí ke dni 31. 12. 2010 a nový nájemní vztah na základě smlouvy datované dnem 1. 1. 2011 bude účinný od tohoto dne, tedy nová nájemní smlouva navazovala na ukončení předchozí, přičemž pronajímatelky nepopíraly, že za celý rok 2011 nájemné od žalovaného (tedy nikoliv od předchozího nájemce [právnická osoba] s. r. o.) inkasovaly. Pokud pak byla nájemní smlouva uzavřena na dobu určitou v trvání 10 let, je zřejmé, že měla být ukončena uplynutím této 10-ti leté lhůty, jejíž běh počíná dnem 1. 1. 2011. Ujednání v čl. III. nájemní smlouvy týkající se jejího ukončení soud nepovažuje nejen za neurčité, ale ani za rozporné s dobrými mravy dle § 39 obč. zák. Z čl. III. nájemní smlouvy vyplývá, že smlouva je uzavírána na dobu určitou, na období 10 let a smluvní vztah bude ukončen v roce, kdy má dohodnuté trvání nájemního vztahu skončit, pokud některá ze smluvních stran tuto smlouvu vypoví písemnou výpovědí doručenou druhé smluvní straně, a to nejpozději 2 roky před 1. říjnem kalendářního roku, v němž má dle této smlouvy dohodnuté trvání nájemního vztahu skončit. Nedojde-li k vypovězení nájemního vztahu dle této smlouvy způsobem a v termínech výše uvedených, obnovuje se platnost smlouvy na stejnou dobu, na kterou je uzavřena. Na základě tohoto smluvního ujednání soud I. stupně dovozuje, že pokud se běh délky trvání nájmu odvíjí od datumu 1. 1. 2011, je za použití § 122 odst. 1, 2 a 3 obč. zák. zřejmé, kdy tato lhůta měla skončit (v pondělí 4. 1. 2021). Proto 1. říjnem uvedeným v čl. III. nájemní smlouvy je říjen v roce 2021 a lhůta k podání výpovědi je vázána na 2 roky před tímto dnem, tedy na 1. říjen 2019. Ujednání v čl. III. nájemní smlouvy je jasné a soud v tomto směru neshledává žádný důvod jeho neplatnosti. Rovněž tak délka trvání nájemní smlouvy není nijak neobvyklá, ostatně i předchozí nájemní smlouva z 30. 6. 2004 byla uzavřena na dobu 10 let s obdobnou formulací možného ukončení výpovědí a jejího prodloužení, přičemž žalovaný doložil řadu smluv o nájmu pozemků, z nichž vyplývá, že tato lhůta je obvyklá, doložil i smlouvy uzavřené na dobu kratší 5 let, ale i smlouvy s přísnějšími podmínkami ve forma 5-ti leté výpovědní lhůty. Dle názoru soudu je třeba přihlížet k účelu uzavření nájemní smlouvy, kterým je v daném případě provozování zemědělské výroby, což znamená plánování hospodaření (střídání osevu, ekologické hospodaření apod.). Proto dle názoru soudu je lhůta 10 let v těchto druzích nájmů lhůtou obvyklou. Stejně tak i možnost prodlužování nájmu na stejnou dobu v případě, že nebude podána výpověď, není v rozporu se zákonem ani s dobrými mravy. Ust. § 676 odst. 2 obč. zák. sice upravuje automatické obnovení nájemní smlouvy v případě skončení nájmu, kdy není podán návrh na vyklizení v příslušné lhůtě, a to s obnovením nájmu na 1 rok v případě původně sjednaného na delší dobu, což však nebrání tomu, aby si účastníci sjednali jiné podmínky ve smyslu § 678 o. z.

5. Dále se soud I. stupně zabýval vypovězením nájemní smlouvy, když žalobce tvrdil, že předchozími pronajímatelkami byla dána výpověď datovaná dnem 4. 9. 2018. Z této výpovědi předložené žalobcem vyplývá, že byla podepsána [jméno FO] a [jméno FO], u každého podpisu je datum 4. 9. 2018, výpověď je adresována žalovanému, zastoupenému [tituly před jménem] [jméno FO], jednatelem (na listině je uvedena i třetí pronajímatelka [jméno FO], ovšem bez podpisu), a pronajímatelky vypovídají smlouvu o pronájmu pozemků č. [datum] (s uvedením pozemků) s tím, že nájemní smlouva bude ukončena 31. 12. 2020. Dle tvrzení žalobce měla být výpověď doručována způsobem vyplývajícím z podacího lístku a dodejky, ze kterých plyne, že došlo k podání k poštovní přepravě dne 6. 9. 2018 odesílatelkou [jméno FO], jako adresát je uveden [tituly před jménem] [jméno FO], zásilka o hmotnosti 0,018 kg byla 7. 9. 2018 uložena a následně 19. 9. 2018 vhozena do domovní schránky adresáta. Žalovaný popírá, že by takovou výpověď obdržel, pokud byla [tituly před jménem] [jméno FO] nějaká listina doručena, jednalo se o výpověď jiného obsahu a jiného data; z této listiny předložené žalovaným pak vyplývá, že jde o výpověď ze smlouvy o pronájmu pozemků, která je podepsána pronajímatelkami [jméno FO] a [jméno FO] dne 6. 9. 2018 (i v tomto případě u [jméno FO] není podpis připojen), je adresována [tituly před jménem] [jméno FO], IČ [IČO], když uvedené pronajímatelky dávají výpověď ze všech smluv uzavřených mezi pronajímatelkami a nájemcem [tituly před jménem] [jméno FO], IČ [IČO], s tím, že veškeré smlouvy budou ukončeny ihned podáním této výpovědi. [tituly před jménem] [jméno FO] ve své výpovědi potvrzuje, že mu byla doručena pouze tato výpověď, která obsahovala skutečnosti, se kterými neměl důvod nesouhlasit, neboť nájmy, které měl uzavřeny, byly již dříve ukončeny, listinu proto založil do svého archivu. Popřel, že by obálka obsahovala nějakou další listinu. Dle výpisu z obchodního rejstříku nebyl v září 2018 [tituly před jménem] [jméno FO] jednatelem ani společníkem žalovaného. Výpověď adresovaná žalovanému s datem 4. 9. 2018 tak nebyla doručena žalovanému, neboť pokud 6. 9. 2018 byla nějaká zásilka s výpovědí předána k poštovní přepravě, jednalo se o zásilku adresovanou [tituly před jménem] [jméno FO]. I z výpovědí svědkyně [jméno FO], která realizovala předání listiny k poštovní přepravě a která tvrdí, že obálka obsahovala obě výpovědi, vyplývá, že zásilku neadresovala žalovanému, ale [tituly před jménem] [jméno FO]. Zároveň svědkyně nedokázala vysvětlit, z jakého důvodu jsou na listinách rozdílná data, když je psala najednou společně se žalobcem; současně potvrdila, že po odeslání jí žalovaný nikdy ohledně výpovědi nekontaktoval. [Jméno zainteresované osoby 0/0], syn žalobce, ve výpovědi potvrdil, že po konzultaci se svou matkou připravil [jméno FO] výpovědi z nájmu adresované p. [jméno FO] i žalovanému a k jeho pokynu měla M. [jméno FO] zaslat samostatně výpovědi každému z adresátů, nicméně následně sdělila, že dala obě výpovědi do jedné obálky adresované [tituly před jménem] [jméno FO]. Soud I. stupně proto uzavírá, že pokud se nějaká listina v obálce od žalobcem doloženého podacího lístku nacházela, jedná se o listinu doručenou [tituly před jménem] [jméno FO] jako adresátovi, která se však žádným způsobem nedotýká nájemního vztahu mezi předchozími vlastnicemi pozemků a žalovaným, přičemž [tituly před jménem] [jméno FO] neměl žádný důvod předat tuto listinu do dispozice žalovaného. Vychází-li žalobce z toho, že obálka obsahovala obě výpovědi (tedy i výpověď žalovanému), vychází pouze z tvrzení [jméno FO], jejíž výpověď je však v rozporu s výpovědí svědka [tituly před jménem] [jméno FO]. Pokud žalobce doložil, kolik při odeslání obdobnou obálkou váží jeden list, dva listy či atypický list a zjistil, že zásilka doručovaná [tituly před jménem] [jméno FO] musela obsahovat 2 listy, není samotná tato skutečnost schopna prokázat, co konkrétního bylo doručováno; navíc i kdyby v obálce byla připojena další výpověď adresovaná žalovanému z 4. 9. 2018, nebyla doručena nájemci a pouze z toho, že adresát [tituly před jménem] [jméno FO] je manželem současné jednatelky žalovaného, nelze dovodit, že doručením výpovědi [tituly před jménem] [jméno FO] se výpověď dostala do dispoziční sféry žalovaného. Soud proto dospěl k závěru, že nedošlo k doručení výpovědi z nájmu žalovanému, na čemž by nemohlo ničeho změnit ani žalobcem navrhované doplnění dokazování ohledáním poštovních schránek v sídlech žalovaného či dotazem na [právnická osoba] ohledně realizace doručování subjektům na adrese [adresa]. Z uvedených důvodů proto soud I. stupně žalobu v celém rozsahu zamítl a úspěšnému žalovanému přiznal podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení.

6. Rozsudek napadl žalobce odvoláním. Za stěžejní důvod absolutní neplatnosti nájemní smlouvy č. [Anonymizováno] považuje nátlak, který byl při jejím podpisu vyvíjen na tehdejší vlastnice pozemků. V této souvislosti se neztotožňuje s názorem soudu I. stupně o rozpornosti výpovědí manželů [jméno FO] a [jméno FO] s tím, že soudem shledané rozpory nejsou pro věc podstatné, naopak v nejdůležitějších otázkách, tedy že by pronajímatelky nedostaly peníze za vypořádací podíl, pokud by novou nájemní smlouvu nepodepsaly, se shodují. Navíc poukázal na výpověď svědkyně Vyskočilové, která zažila stejnou situaci, identickou smlouvu nepodepsala a restituční nároky jí vyplaceny nebyly. Pokud soud výpověď této nezainteresované a tudíž věrohodné svědkyně nehodnotil, nemohl úplně zjistit skutkový stav věci. Rovněž nehodnotil skutečnosti týkající se průměrné hrubé měsíční mzdy v roce 2010, když částky restitučního nároku přestavovaly v té době značné peníze. Pakliže soud na podporu svého závěru uvedl, že pronajímatelky později nepovažovaly smlouvu za neplatnou a inkasovaly nájemné, nemohou být tyto následné skutečnosti významné pro posouzení absolutní neplatnosti smlouvy. Ve vztahu k čl. III. smlouvy žalobce poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 3929/2008, na jehož základě dovozuje, že je obcházením zákona, pokud jsou v nájemní smlouvě podmínky jejího prodlužování upraveny odchylně od ust. § 672 odst. 2 obč. zák. (podmínění obnovení nájemní smlouvy jiným způsobem je obcházení zákona a délka prodloužení je přímo v rozporu se zákonem). Za správný nepokládá ani závěr soudu o určitosti a srozumitelnosti čl. III. smlouvy s argumentací, že smluvní vztah nemůže skončit „v roce“, ale v konkrétní den. Zároveň nebylo prokázáno, že skutečně došlo k dohodě na antidatování smlouvy, přičemž s ohledem na napjatou atmosféru v době podpisu je nepravděpodobné, že na otázku data podpisů došla řeč. Zřejmě i z tohoto důvodu chybí ve smlouvě rodná čísla nebo data narození, jak bývá v nájemních smlouvách běžné. I pokud by nájemní smlouva byla shledána platnou, došlo k jejímu vypovězení. Skutečnost, že v obálce byly 2 výpovědi, plyne nejen z výpovědi p. [jméno FO], ale také z výslechu [jméno FO] mladšího, e-mailové komunikace jmenovaného s p. [jméno FO] a z hmotnosti obálky; osamocená je tudíž výpověď [tituly před jménem] [jméno FO]. Ten rovněž vypovídal nepravdivě, že důvodem uzavření nové nájemní smlouvy mělo být ekologické hospodaření, neboť ještě od 11. 5. 2011 do 19. 3. 2012 bylo hospodaření konvenční. Výpověď [tituly před jménem] [jméno FO] měla být vyhodnocena jako nevěrohodná, takže byla prokázána skutečnost, že v obálce byly výpovědi dvě. Pokud jde o závěr, jak se výpověď dostala do dispoziční sféry žalovaného, poukázal žalobce na výpověď [tituly před jménem] [jméno FO], že právě ona v rámci rodiny řeší administrativní záležitosti, přičemž pokud by soud provedl navržené důkazy, bylo by zřejmé, že v případě nepřevzetí je písemnost doručována do zamykatelné schránky cca 200 m od domu a je těžko představitelné, že by převzetí proběhlo jinak než vyzvednutím [tituly před jménem] [jméno FO] z dané schránky. Zároveň si lze těžko představit, že by [tituly před jménem] [jméno FO], která má tyto věci na starosti, předala obálku [tituly před jménem] [jméno FO]. Dovozuje tak, že to musela být [tituly před jménem] [jméno FO], kdo obálku otevřel a obdržel obě výpovědi, čímž se výpověď dostala do dispoziční sféry žalovaného. Pokud dle názoru soudu I. stupně žalobce neprokázal svá tvrzení o neplatnosti smlouvy a jejím vypovězení, měl být poučen dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Žalobce proto navrhoval změnu rozsudku tak, že žalobě bude vyhověno.

7. Žalovaný navrhl potvrzení rozsudku s tím, že odvolání žalobce nepřináší žádné nové skutečnosti. Žalobce se účelově snaží dosáhnout zneplatnění uzavřené smlouvy, takové jednání nemůže požívat právní ochrany. Žalobce se snaží vyvolat dojem, že atmosféra při uzavírání smlouvy byla vypjatá, že zde byl nátlak z hlediska vyplacení restitučního podílu, nicméně žalovaný odkazuje na neshody bývalých pronajímatelek ohledně výše a způsobu vyplacení restitučního nároku. Přitom žalovaný tento nárok nerozporoval, oznámil ho v dědickém řízení, byl soudně vymahatelným a byl rovněž uhrazen. Datum 1. 1. 2011 uvedené ve smlouvě nikomu nevadilo, při nesouhlasu některého z účastníků nebyl problém datum škrtnout a uvést jiné. Výpověď z nájmu smlouvy pak nebyla žalovanému jako nájemci doručena.

8. Odvolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou a je přípustné (§ 204 odst. 1 a § 201 o. s. ř.). Proto odvolací soud podle § 212 o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

9. Soud I. stupně se danou věcí řádně zabýval, dokazování provedl dle návrhů účastníků, přičemž pokud neprovedl důkazy navržené žalobcem, s těmi se v odůvodnění rozsudku řádně vypořádal (k tomu podrobněji bod 17. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Vytýká-li žalobce dále soudu I. stupně, že mu neposkytl poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. (správně dle odst. 3, který se vztahuje k navržení důkazů), ani s touto námitkou se odvolací soud neztotožňuje. Soud I. stupně své rozhodnutí nezaložil na závěru o neunesení důkazního břemene žalobcem ohledně tvrzené neplatnosti smlouvy a jejím tvrzeném vypovězení. Přestože v bodě 8. odůvodnění uvádí, že z výpovědí svědků nelze mít za prokázané tvrzení, že pokud by pronajímatelky nepodepsaly novou nájemní smlouvu, nebyl by jim vypořádací podíl vyplacen, následně v bodě 9. uzavírá, že ať již byla předmětem jednání (při uzavírání nájemní smlouvy) otázka výplaty vypořádacího podílu či nikoliv, pronajímatelky nejednaly nesvobodně (z důvodů soudem I. stupně blíže rozvedených). Rovněž tak v případě výpovědi nájemní smlouvy považoval za zásadní, že i pokud by byla v poštovní obálce (vedle výpovědi určené [tituly před jménem] [jméno FO]) i výpověď určená žalovanému s datem 4. 9. 2018, nebyla doručena žalovanému, ale [tituly před jménem] [jméno FO] (a nemohla by vyvolat předpokládané právní účinky).

10. Skutková zjištění soudu I. stupně učiněná z listinných důkazů a obsažená v bodě 4. odůvodnění napadeného rozsudku (reprodukovaná v bodě 2. odůvodnění tohoto rozsudku) mají oporu v provedených důkazech a rovněž odvolací soud z nich vychází. Následující skutkové závěry soudu I. stupně ohledně žalobcem tvrzeného nátlaku na pronajímatelky v souvislosti s uzavřením nájemní smlouvy datované dnem 1. 1. 2011 se odvíjely zejména od hodnocení svědeckých výpovědí, včetně výpovědi jednatelky žalovaného, vztahovaly se k událostem, ke kterým došlo v poměrně dávné minulosti, čehož si byl vědom i soud I. stupně, když konstatoval, že si na přesný průběh jednání ohledně uzavření dohody o skončení předchozího nájemního vztahu a sjednání nového nájmu nepamatují. Nicméně odvolací soud nemůže souhlasit s odvolací námitkou žalobce, že rozdíly ve svědeckých výpovědích manželů [jméno FO] a [jméno FO] jsou bezvýznamné či nepodstatné, neboť pokud se rozdílně vyjadřovali k tomu, z jakého důvodu došlo k setkání původních pronajímatelek [jméno FO] a [jméno FO] s manžely [jméno FO], jakož i k tomu, jakým způsobem měl být pronajímatelkám uhrazen restituční nárok a v jaké výši, jedná se o skutečnosti, které souvisely s podstatou uvedeného setkání (např. z účelu cesty lze dovozovat, co mělo být předmětem jednání). Pokud však soud I. stupně zároveň s ohledem na tyto rozpory ve svědeckých výpovědích konstatoval, že nelze mít ani za prokázané, že vyplacení restitučního podílu (jeho zbytku) pronajímatelkám bylo ze strany [tituly před jménem] [jméno FO] podmíněno uzavřením nové nájemní smlouvy se žalovaným, je třeba přisvědčit odvolání žalobce, že obsahově obdobným způsobem se vyjádřili svědci [jméno FO], [jméno FO] (zde nelze souhlasit s názorem soudu I. stupně o nelogičnosti jeho výpovědi, neboť obsahově je shodná) a [jméno FO] a že soud I. stupně skutečně nehodnotil ani obsahově shodnou výpověď na věci nezainteresované svědkyně Vyskočilové.

11. Nicméně za zásadní pro rozhodnutí v této záležitosti považuje odvolací soud tu skutečnost, že i pokud by předmětem jednání pronajímatelek s [tituly před jménem] [jméno FO] na začátku roku 2011 byla otázka výplaty vypořádacího podílu (a tedy i spojení této výplaty s uzavřením nové nájemní smlouvy se žalovaným), dospěl soud I. stupně ke správnému závěru, že takový právní úkon nebyl ze strany pronajímatelek učiněn nesvobodně, a tudíž ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák. není neplatný. Byť lze opět přisvědčit žalobci, že pro závěr o absolutní neplatnosti právního úkonu nejsou významné skutečnosti, které nastaly následně až po jeho učinění (z tohoto pohledu není významná argumentace soudu I. stupně, že pronajímatelky nikdy později nevyjádřily nesouhlas s takto uzavřenou nájemní smlouvou, že po celou dobu inkasovaly nájemné a že podepsaly i dodatek o zvýšení nájemného z roku 2014), souhlasí odvolací soud se závěrem soudu I. stupně, že pronajímatelky měly při jednání v roce 2011 v souvislosti s uzavřením nové nájemní smlouvy možnost se rozhodnout, zda tuto nájemní smlouvu uzavřou či nikoliv, jakož i měly možnost případně se domáhat zaplacení restitučního nároku, pokud by dobrovolně nebyl uspokojen. Tento závěr odvolací soud opírá o ustálený výklad soudní praxe o tom, že uzavře-li některý z účastníků smlouvu na základě psychického donucení, bylo jeho jednání postiženo nedostatkem svobody vůle, ať již se tak stalo pod nedovoleným nátlakem ze strany druhého účastníka smlouvy nebo třetí osoby. Aby výhrůžka způsobila neplatnost právního úkonu, musí především jít o výhrůžku bezprávní a současně takového druhu a takové intenzity, aby podle okolností a povahy konkrétního případu u toho, vůči komu jí bylo použito, vzbudila důvodnou bázeň (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 1998, sp. zn. 3 Cdon 1522/96). Ani dle názoru odvolacího soudu by se nemohlo jednat od [tituly před jménem] [jméno FO] o výhrůžku takového druhu a intenzity, aby u původních pronajímatelek vzbudila důvodnou bázeň omezující je ve svobodě jednání a znamenající absolutní neplatnost nájemní smlouvy dle § 37 odst. 1 obč. zák.

12. Soud I. stupně se správně vypořádal i se žalobcem tvrzenou neplatností smlouvy dle § 37 obč. zák. pro neurčitost či nesrozumitelnost obsahu nájemní smlouvy. Označení pronajímatelek v nájemní smlouvě jejich jménem, příjmením a bydlištěm bylo zcela dostatečné, v té době platná úprava občanského zákoníku nestanovila v případě nájemní smlouvy (§ 663 a násl. obč. zák.) povinnost označit účastníka takové smlouvy datem narození či rodným číslem, přičemž z obsahu uzavřené nájemní smlouvy bylo zřejmé (jak druhé smluvní straně, tak i jakýmkoliv třetím osobám), kdo nájemní smlouvu datovanou dnem 1. 1. 2021 jakožto vlastník a pronajímatel specifikovaných pozemků uzavírá.

13. Na základě výpovědí svědků a [tituly před jménem] [jméno FO] soud I. stupně rovněž správně zjistil, že k uzavření dohody o ukončení předchozí nájemní smlouvy a k uzavření nové nájemní smlouvy došlo současně, nikoliv však 1. 1. 2011, jak je uvedeno v nové nájemní smlouvě, ale později v lednu či (spíše) v únoru 2011 (jak vyplynulo z konkrétních informací svědků ohledně jejich návštěvy [tituly před jménem] [jméno FO]). Pokud žalobce v odvolání a v jeho doplnění zpochybňuje přípustnost takového postupu, přičemž ve prospěch svého názoru poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 5457/2014, z něho plyne, že smluvní retroaktivita je v oblasti občanského práva přípustná, jelikož jde o důsledek plynoucí ze zásadní smluvní autonomie. To znamená, že zpětně mohou účinky právního úkonu působit, stanovuje-li tak zákon nebo dohoda účastníků smluvního vztahu (dohoda však nesmí být v rozporu s kogentní normou). Odvolací soud konstatuje, že v případě nájemní smlouvy tehdy platný občanský zákoník žádná omezení nestanovil, proto smluvním stranám nic nebránilo v tom, aby se dohodly na účinnosti nové nájemní smlouvy v rámci smluvní autonomie s dřívějším datem, než došlo fakticky k jejímu podpisu. Namítá-li žalobce, že v daném případě chybí výslovný a nepochybný projev vůle, že smlouva má vstoupit v účinnost zpětně, je na smluvních stranách, aby věnovaly náležitou pozornost obsahu smlouvy včetně datumu jejího uzavření. V daném případě je navíc datum účinnosti nové nájemní smlouvy od 1. 1. 2011 spojeno s ukončením předchozí nájemní smlouvy ke dni 31. 12. 2010, přičemž pokud k podpisu obou těchto dohod došlo současně v jeden den (jak plyne z provedeného dokazování), je z takových písemných projevů zcela zřejmé, jaká byla vůle smluvních stran ohledně počátku nové nájemní smlouvy od 1. 1. 2011.

14. S tímto závěrem souvisí nedůvodnost další námitky žalobce o neurčitosti čl. III. nájemní smlouvy, který obsahuje ujednání o době trvání smlouvy a způsobu jejího ukončení. Byla-li smlouva uzavřena na dobu 10 let, potom s ohledem na závěry učiněné v předchozím bodě odůvodnění počíná doba 10 let dnem 1. 1. 2011 a končí uplynutím posledního dne 10. roku, tedy dnem 31. 12. 2020. O tom ostatně neměly pochybnost ani pronajímatelky, které ve výpovědi smlouvy o pronájmu pozemků č. 92/2011 uvedly, že nájemní smlouva bude ukončena právě dne 31. 12. 2020. Poukaz soudu I. stupně na ust. § 122 odst. 1, 2 a 3 obč. zák. není případný, neboť odst. 2 váže konec lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let na den, který se shoduje s událostí, od níž lhůta počíná, ovšem v daném případě nezačala 10-ti letá lhůta běžet až ode dne následujícího po datu sjednané účinnosti smlouvy, tedy od 2. 1. 2011, ale již od 1. 1. 2011. Nepoužije se ani ust. § 122 odst. 3 obč. zák., podle kterého připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je poslední dne lhůty nejblíže následující pracovní den, neboť v daném případě nejde o lhůtu k uplatnění práva, ale s uplynutím stanovené doby je ve smyslu § 578 obč. zák. spojen zánik práv a povinností z předmětné nájemní smlouvy.

15. Přiléhavý není ani poukaz žalobce na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 3929/2008, neboť v tam posuzovaném případě bylo vázáno prodlužování nájemní smlouvy na řádné placení nájemného a úhrad za služby, tedy na okolnost, o níž nebylo jasné, zda vůbec v budoucnu nastane, zatímco v daném případě nic takového ujednáno nebylo. Důvodná není ani další argumentace žalobce vycházející z uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu, že jiná délka prodloužení nájmu, než je zákonem stanovena, je v rozporu se zákonem a že takové ujednání je absolutně neplatné. Z ust. § 676 odst. 1 obč. zák. totiž plyne, že nájem skončí uplynutím doby, na kterou byl sjednán, nedohodne-li se pronajímatel s nájemcem jinak. V daném případě se právě v čl. III. věta 2. a 3. smlouvy její účastníci dohodli na jiném způsobu skončení nájmu, kterým je podání písemné výpovědi doručené druhé smluvní straně nejpozději 2 roky před 1. říjnem kalendářního roku, v němž má podle smlouvy dohodnuté trvání nájemného vztahu skončit. Měl-li tedy nájemní vztah skončit uplynutím 10 let k 31. 12. 2020, byli účastníci smlouvy povinni smlouvu vypovědět nejpozději 2 roky před 1. říjnem 2020, tedy před 1. říjnem 2018 (tomuto datu odpovídá i výpověď nájemní smlouvy předložená žalobcem a datovaná dnem 4. 9. 2018); nelze proto přisvědčit námitce žalobce o nesrozumitelnosti a neurčitosti a z toho dovozované neplatnosti této části smlouvy dle § 37 odst. 1 obč. zák.. Přitom uvedené smluvní ujednání představuje ve smyslu § 676 odst. 1 o. z. jiný způsob ukončení nájmu, než jak stanoví zákonná úprava obsažená v ust. § 676 odst. 2 obč. zák. Ta totiž vychází z toho, že pokud nájemce užívá věc i po skončení nájmu, zabrání pronajímatel obnovení nájemní smlouvy za týchž podmínek, za jakých byla sjednána, pouze v případě, že do 30 dnů podá u soudu návrh na vydání věci nebo vyklizení nemovitosti. V případě posuzované nájemní smlouvy však smluvní strana projevuje vůli ukončit nájemní vztah ještě před uplynutím sjednané doby podáním písemné výpovědi. Tudíž smluvním stranám nic nebránilo v tom, aby si v čl. III. věta třetí smlouvy dohodly, že nedojde-li k vypovězení nájemního vztahu dle smlouvy způsobem a v termínech uvedených, obnovuje se platnost smlouvy na stejnou dobu, na kterou byla uzavřena, neboli neuplatní se ani ust. § 676 odst. 2 věta druhá obč. zák., podle kterého nájem sjednaný na dobu delší než rok, se obnovuje vždy na rok, nájem sjednaný na dobu kratší se obnovuje na tuto dobu. Odvolací soud tedy ve shodě se soudem I. stupně, byť s poněkud odlišným zdůvodněním, dospívá rovněž k závěru, že nájemní smlouva není pro rozpor se zákonem či obcházení zákona neplatná ve smyslu § 39 obč. zák. ani ohledně smluvního ujednání obsaženého v čl. III. smlouvy.

16. V této souvislosti soud I. stupně rovněž správně zhodnotil sjednanou dobu trvání nájemní smlouvy v délce 10 let tak, že s ohledem na účel uzavření nájemní smlouvy (provozování zemědělské výroby) a s tím spojený charakter nakládání s pozemky ve formě určitého plánování hospodaření (i na dalších obhospodařovaných pozemcích) není takto sjednaná doba trvání nájmu v rozporu s dobrými mravy a tudíž není neplatná ve smyslu § 39 obč. zák. Ostatně Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 15. 5. 2017, sp. zn. 26 Cdo 5408/2016, neshledal za rozporné s dobrými mravy ve smyslu § 39 obč. zák. ani ujednání o výpovědní lhůtě v délce trvání 10 let, a to s ohledem na specifickou povahu předmětu nájmu (zemědělský pozemek).

17. Při správnosti shora uvedených závěrů o platnosti nájemní smlouvy ze dne 1. 1. 2011 se soud I. stupně dále zabýval tvrzením žalobce, že nájemní smlouva byla vypovězena pronajímatelkami (prvními předchůdkyněmi žalobce) písemnou výpovědí datovanou dnem 4. 9. 2018. Jednalo se přitom o výpověď, která dle obsahu byla určena žalovanému (na tom ničeho nemění skutečnost, že ve výpovědi bylo nesprávně uvedeno, že žalovaný je zastoupen [tituly před jménem] [jméno FO] jako jednatelem, ač v té době jednatelkou byla již jeho manželka [tituly před jménem] [jméno FO]) a která se týkala vypovězení právě nájemní smlouvy č. [Anonymizováno][Anonymizováno]ze dne 1. 1. 2011. Soud I. stupně se tak v této souvislosti zabýval 2 mezi účastníky spornými záležitostmi, a to zda tato výpověď byla dána k poštovní přepravě (současně s další výpovědí datovanou dnem 6. 9. 2018 a určenou [tituly před jménem] [jméno FO]), a zda se dostala do dispoziční sféry žalovaného. Přitom nepochybil, pokud k těmto záležitostem neprovedl žalobcem navržené dokazování ohledáním poštovních schránek v sídle žalovaného (uvedená situace byla zřejmá i z fotografií předložených žalobcem; pokud dle doplňujících výpovědí jednatelky žalovaného [tituly před jménem] [jméno FO] a svědka [tituly před jménem] [jméno FO] při odvolacím jednání se sběrné boxy v minulosti měnily, na podstatě doručování jejich prostřednictvím se nic nezměnilo), a dotazem u [právnická osoba]. ohledně realizace doručování subjektům na adrese [adresa], neboť podstatnější pro rozhodnutí bylo, jakým způsobem bylo se zásilkami doručovanými do těchto sběrných boxů dále nakládáno; proto odvolací soud k této záležitosti provedl doplňující výslechy jednatelky žalovaného [tituly před jménem] [jméno FO] a jejího manžela [tituly před jménem] [jméno FO]. Zároveň dle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval důkazy výpovědí smlouvy o pronájmu pozemků adresované [tituly před jménem] [jméno FO] datované dnem 4. 9. 2018 (č. l. 59 spisu) a výpovědí adresované žalovanému rovněž ze dne 4. 9. 2018 (č. l. 60 spisu), které dle vyjádření jednatelky žalovaného byly předloženy žalovaným po ofocení ze spisu Státního zemědělského intervenčního fondu, dále obsahem e-mailové komunikace mezi [jméno FO] ml. a [jméno FO] a fotografií sběrného boxu. I po takto doplněném dokazování odvolací soud konstatuje, že konečný závěr soudu I. stupně ohledně těchto záležitostí obstojí.

18. Svědek [tituly před jménem] [jméno FO] ve své doplňující výpovědi (stejně jako před soudem I. stupně) jednoznačně popřel, že by v zaslané poštovní obálce v září 2018 byly obsaženy 2 výpovědi, přičemž setrval na tom, že v ní byla obsažena pouze jedna výpověď adresovaná na jeho jméno a jeho IČ; jelikož s touto výpovědí neměl žádný problém, založil ji do desek a neměl ani žádný důvod ji předávat manželce (jakožto jednatelce žalovaného). Obdobně vypověděla i jednatelka žalovaného [tituly před jménem] [jméno FO], která uvedla, že o existenci výpovědi z nájmu pozemků ze dne 6. 9. 2018 adresované jejímu manželovi se dozvěděla až v souvislosti s tím, že v roce 2020 bylo na Státním zemědělském intervenčním fondu vedeno žalobcem řízení, dostali výzvu, aby se vyjádřili, ofotili si spis a ze spisu zjistili, že existují 2 výpovědi z nájmu pozemků ze 4. 9. 2018; následně pak v poště, kterou měl manžel, zjistila, že mezi jeho doklady se nachází rovněž výpověď z nájmu pozemků, která je ale ze 6. 9. 2018. Svědek [tituly před jménem] [jméno FO] dále vypověděl, že po obdržení výpovědi ze 6. 9. 2018 pronajímatelky nijak nekontaktoval, rovněž [tituly před jménem] [jméno FO] vypověděla, že po zjištění výpovědí ze spisu Státního zemědělského intervenčního fondu pronajímatelky nekontaktovali, což odpovídá i výpovědi pronajímatelky [jméno FO]. Uvádí-li soud I. stupně, že tvrzení žalobce o tom, že poštovní obálka obsahovala 2 výpovědi, tedy i výpověď adresovanou žalovanému, vychází pouze z výpovědi svědkyně [jméno FO], potom poukazuje-li žalobce v odvolání na další důkazní prostředky, z e-mailové komunikaci této svědkyně se synem žalobce [jméno FO] z června 2020 plyne opět pouze vyjádření svědkyně, že obě výpovědi dala do jedné obálky (nicméně nebyla si jistá tím, zda výpovědi byly na obě firmy). Pokud poštovní obálku dávala k poštovní přepravě [jméno FO], nemůže její obsah prokazovat ani výpověď svědka [jméno FO] mladšího. Rovněž z hmotnosti obálky, uvedené na podacím lístku k předmětné zásilce, nelze dovozovat, zda součástí obálky byla jedna či dvě listiny; pokud žalobce před soudem I. stupně předkládal obálky s různým obsahem, potom rozdíly ve hmotnosti obálek s jednou a 2 listinami (2 gramy) byly natolik malé, že žádný jednoznačný závěr z toho učinit nelze. Navíc odvolací soud poukazuje na další nesrovnalost zjištěnou z provedených důkazů v odvolacím řízení, a to, že do spisu Státního zemědělského intervenčního fondu byly založeny výpovědi adresované žalovanému i [tituly před jménem] [jméno FO], obě datované dnem 4. 9. 2018, zatímco žalovaný předložil výpověď určenou [tituly před jménem] [jméno FO] datovanou dnem 6. 9. 2018, přičemž právě dne 6. 9. 2018 byla dle podacího lístku dána zásilka k poštovní přepravě. I tento rozdíl v datumech na výpovědi adresované [tituly před jménem] [jméno FO] vzbuzuje pochybnosti o postupu pronajímatelky [jméno FO] při doručování poštovní obálky adresované[Anonymizováno][tituly před jménem] [jméno FO] a toho, co bylo jejím obsahem.

19. Zároveň je namístě závěr soudu I. stupně, že se výpověď ze dne 4. 9. 2018, která byla dle jejího obsahu určena žalovanému a která se týkala vypovězení nájemní smlouvy ze dne 1. 1. 2011, nedostala do dispoziční sféry žalovaného. Přestože dle tvrzení žalobce a svědecké výpovědi [jméno FO] měla být tato výpověď určená žalovanému doručována v jedné obálce adresované [tituly před jménem] [jméno FO], který v době doručování již nebyl jednatelem žalovaného, je významné, že uvedená výpověď byla dle svého obsahu určena žalovanému a mohla tak vyvolat předpokládané právní účinky, pokud by se dostala do dispoziční sféry žalovaného. K tomu by dle názoru odvolacího soudu mohlo dojít i prostřednictvím poštovní obálky adresované sice [tituly před jménem] [jméno FO], pokud by následně takto zasílanou výpověď předal osobě (skutečně) oprávněné jednat za žalovaného, tedy jednatelce [tituly před jménem] [jméno FO], která vyřizovala i veškeré administrativní záležitosti žalovaného. Byť v doplňujících výpovědích jednatelky žalovaného [tituly před jménem] [jméno FO] a svědka [tituly před jménem] [jméno FO] v odvolacím řízení se objevily určité rozpory ohledně označení sběrných boxů (jednatelka žalovaného uváděla, že jsou označeny čísly, svědek [tituly před jménem] [jméno FO] uváděl jejich označení jménem) i ohledně toho, komu bylo do každého ze 3 sběrných boxů doručováno (dle výpovědi jednatelky žalovaného byl jeden sběrný box využíván obchodními společnostmi [právnická osoba] a [jméno FO] [adresa], druhý sběrný box fyzickými osobami, tedy jí, manželem a dalšími osobami, které s nimi bydlí, třetí box byl pro sousední nemovitost, zatímco [tituly před jménem] [jméno FO] uváděl, že jedna dodací schrána – sběrný box – byl určen pro písemnosti pouze pro jeho osobu), je podstatné, že jednatelka žalovaného uvedla, že zásilky pro manžela neotvírala, ty otvíral sám manžel. I pokud [tituly před jménem] [jméno FO] vypověděla, že pro svého manžela v rámci jeho podnikatelské činnosti dělala daňové přiznání, měla přístup i k jeho účetním dokladům (nikoliv již k dalším dokladům, např. smlouvám) a že ji manžel neseznamoval s listinami týkajícími se jeho podnikání, pokud to nepotřeboval, je logické, že poštovní obálku určenou [tituly před jménem] [jméno FO] otvíral tento adresát, neboť [tituly před jménem] [jméno FO] nemohla mít povědomí o tom, co je obsahem takové zásilky, tedy zda se jedná např. o osobní záležitost jejího manžela či záležitost související s jeho podnikáním. Za této situace pak není důležité, kdo poštovní obálku podanou k poštovní přepravě dne 6. 9. 2018 a adresovanou [tituly před jménem] [jméno FO] vyzvedl ze sběrného boxu, kam byla doručovatelem vhozena, nýbrž to, že v řízení nebyla zjištěna jediná konkrétní skutečnost, na základě které by bylo možné dospět k závěru, že se výpověď pronajímatelek ze dne 4. 9. 2018 určená žalovanému dostala rovněž do dispoziční sféry žalovaného a mohla tak vyvolat předpokládané právní účinky. Proto rovněž odvolací soud uzavírá, že nedošlo ani k řádnému vypovězení nájemní smlouvy ze dne 1. 1. 2011 výpovědí doručenou žalovanému nejpozději do 30. 9. 2018, tudíž počínaje dnem 1. 1. 2021 došlo k obnovení trvání nájemní smlouvy na dobu dalších 10 let.

20. Z uvedených důvodů proto odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jak ve výroku o zamítnutí žaloby žalobce na vyklizení předmětných pozemků, tak i v závislém a rovněž bezchybném výroku o náhradě nákladů řízení, podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

21. Také v odvolacím řízení uspěl žalovaný, který má dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů i této fáze řízení. Jeho náklady tvoří opět náklady právního zastoupení, a to za 2 úkony právní služby (účast právní zástupkyně na jednání odvolacího soudu dne 18. 6. 2024 a písemný závěrečný návrh ze dne 22. 7. 2024) po 1 500 Kč dle § 9 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/96 Sb., advokátní tarif, v platném znění (dále jen AT), 2 režijní náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 AT, náhrada cestovného ke shora uvedenému jednání odvolacího soudu ([adresa] a zpět) v částce 797 Kč a náhrada za promeškaný čas za tuto cestu dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT za 4 půlhodiny po 100 Kč, celkem tedy částka 4 797 Kč, kterou je žalobce povinen zaplatit žalovanému v zákonné lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalovaného (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 a § 211 o. s. ř.).

Poučení