15 Co 128/2025 - 483

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Dany Slavíkové a soudkyň Mgr. Olgy Lenochové a Mgr. Adély Kaftanové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozena [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupena advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupen advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o vypořádání společného jmění manželů, k odvolání žalobkyně a žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 21. ledna 2025, č. j. 31 C 150/2022–429, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I., II. potvrzuje ve znění: „I. Ze zaniklého společného jmění účastníků se do výlučného vlastnictví žalobkyně přikazuje: a) pohledávka vůči [právnická osoba]. IČO: [IČO], sídlem [adresa]: - z titulu zůstatku na účtu č.[č. účtu] ke dni 13. 7. 2021 ve výši 37 743 Kč - z titulu zůstatku na účtu č. [č. účtu] ke dni 13. 7. 2021 ve výši 11 920 Kč - z titulu zůstatku na účtu č. [č. účtu] ke dni 13. 7. 2021 ve výši 57 481 Kč - z titulu zůstatku na účtu č. [č. účtu] ke dni 13. 7. 2021 ve výši 254 EUR b) pohledávka ze smlouvy o penzijním připojištění se státním příspěvkem č. [hodnota] vůči [právnická osoba]., IČ: [IČO], se sídlem [adresa], ve výši 282 366 Kč.

II. Ze zaniklého společného jmění účastníků se do výlučného vlastnictví žalovaného přikazuje: a) pohledávka vůči [právnická osoba]., IČO: [IČO], sídlem [adresa] z titulu zůstatku na účtu č. [č. účtu] ke dni 13. 7. 2021 ve výši 12 009,86 Kč b) pohledávka vůči [právnická osoba]., IČO: [IČO], sídlem [adresa] z titulu zůstatku na účtu č. [č. účtu] ke dni 13. 7. 2021 ve výši 890,21 Kč, c) pohledávka vůči [právnická osoba]., IČO: [IČO], sídlem [adresa] z titulu zůstatku na účtu č. [č. účtu] ke dni 13. 7. 2021 ve výši 12 698,47 Kč d) pohledávka ze smlouvy o penzijním připojištění se státním příspěvkem č. [hodnota] vůči [právnická osoba]., IČ: [IČO], se sídlem [adresa], ve výši 453 954 Kč.“

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III. mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na vyrovnání jejího podílu částku 36 808,50 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně přikázal ze zaniklého společného jmění účastníků do výlučného vlastnictví žalobkyně a) běžný účet č. [č. účtu], včetně jeho zůstatku ke dni 13. 7. 2021 ve výši 37 743 Kč, b) běžný účet č. [č. účtu], včetně jeho zůstatku ke dni 13. 7. 2021 ve výši 11 920 Kč, c) spořící účet č. [č. účtu], včetně jeho zůstatku ke dni 13. 7. 2021 ve výši 57 481 Kč, d) běžný účet č. [č. účtu], včetně jeho zůstatku ke dni 13. 7. 2021 ve výši 254 EUR, vedených na jméno žalobkyně [právnická osoba], d) penzijní připojištění, vedené na jméno žalobkyně [právnická osoba]. včetně zůstatku ve výši 282 366 Kč (výrok I.); přikázal ze zaniklého společného jmění účastníků se do výlučného vlastnictví žalovaného a) běžný účet č. [č. účtu], vedený [právnická osoba]., včetně jeho zůstatku ke dni 13. 7. 2021 ve výši 12 009,86 Kč, b) běžný účet č. [č. účtu], vedený [právnická osoba]., včetně jeho zůstatku ke dni 13. 7. 2021 ve výši 890,21 Kč, c) běžný účet č. [č. účtu], vedený [právnická osoba]. včetně jeho zůstatku ke dni [datum] ve výši 12 698,47 Kč, d) penzijní připojištění vedené na jméno žalovaného [právnická osoba]. včetně zůstatku ve výši 453 954 Kč (výrok II.), žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na vyrovnání podílu částku 40 934 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.) a rozhodl, že se žádnému z účastníků řízení nepřiznává náhrada nákladů řízení (výrok IV.).

2. Takto prvostupňový soud rozhodl o žalobě žalobkyně podané dne 10.05.2022, kterou se domáhala vypořádání zaniklého společného jmění bývalých manželů (dále také jen „SJM“), ve vztahu k: bytové jednotce č. [hodnota] nacházející se v domě čp. [hodnota] na LV [hodnota] pro k. ú. [adresa], parc. č. [hodnota], LV [hodnota] pro k.ú. [adresa], na adrese [adresa] (dále jen „bytová jednotka v [adresa]“); finančním zůstatkům na penzijním spoření; automobilu tov. zn. [podezřelý výraz], RZ [SPZ] (dále jen „automobil“); vnosům do rekonstrukce nemovitosti v [adresa] (st. parcely č. [hodnota], jejíž součástí je rodinný dům – [adresa], pozemkové parcely č. [hodnota], [hodnota] a [hodnota], vše v k.ú. [adresa] (dále jen „nemovitost v [adresa]“), finančním prostředkům na účtech ke dni 13. 07. 2021 vedených na žalobkyni: č. [č. účtu] Kč, č. [č. účtu], č. [č. účtu] a č. [č. účtu]; a na účtech vedených na žalovaného : č. [č. účtu], č. [č. účtu], č. [č. účtu], č. [č. účtu], č. [č. účtu], č. [č. účtu], č. [č. účtu], č. [č. účtu], č. [č. účtu], č. [č. účtu], č. [č. účtu], č. [č. účtu], č. [č. účtu], č. [č. účtu], č. [č. účtu], č. [č. účtu], č. [č. účtu] a č. [č. účtu]; hypotečnímu úvěru na základě smlouvy o hypotečním úvěru ze dne 27. 06. 2014 u [právnická osoba]. ve výši 4 450 000 Kč s úrokem 2,29%; hypotečnímu úvěru na základě smlouvy o hypotečním úvěru ze dne 19. 09. 2018 u [právnická osoba]. ve výši 2 000 000 Kč s úrokem 2,37%, jehož účelem bylo refinancování hypotečního úvěru od [právnická osoba].; obvyklému vybavení domácnosti. Dále se domáhala vypořádání SJM i k částce 415 000 Kč, kterou žalovaný ke dni 13.07.2021 postupně vybral z jeho účtu (ve specifikaci dle odstavci 3 odůvodnění rozsudku), aniž byla použita na finanční potřeby rodiny, investici žalovaného ze SJM do cizího majetku bez souhlasu manželky ve výši 21 061 Kč. Žalobkyně trvala na vypořádání rozdílu mezi příchozími a odchozími platbami, ve výši 70 000 Kč, v důsledku majetkových převodů na bankovní účet č. [č. účtu]. K vypořádání navrhla i náklady na dovolené ve výši 147 401 Kč, které žalovaný provedl bez jejího souhlasu a bez její přítomnosti; kupní cenu [podezřelý výraz], dle faktury č. [hodnota] ve výši 29 034,49 Kč, který byl užíván výhradně pro potřeby podnikání žalovaného. Rovněž poukázala na řadu výdajů, které buďto fakticky nenesl žalovaný nebo z nějakého jiného důvodu nemohou být považovány za řádný výdaj společné domácnosti (specifikované v odstavci 8 odůvodnění rozsudku).

3. Žalovaný požadoval vypořádání SJM ve vztahu k finančním prostředkům na účtech účastníků; penzijnímu připojištění účastníků; vnosům na rekonstrukci nemovitosti v [adresa] v letech 2010 až 2019; movitým věcem, které tvořily obvyklé vybavení domácnosti (specifikované v podání ze dne 10. 06. 2022); dále vypořádání svého vnosu na úhradu nákladů na splácení hypotéky (dluhu) vážící se bytové jednotce v [adresa], za období od rozvodu manželství (červenec 2021) do vyplacení hypotéky z peněz utržených z prodeje bytové a na úhradu služeb souvisejících s bytovou jednotkou v [adresa] (vodné a stočné, příspěvek do fondu oprav, odvoz odpadu, pojištění bytu) za období od července 2021 do června 2022, včetně úhrady daně z nemovitosti.

4. Bytovou jednotku v [adresa] oba manželé užívali společně až do listopadu 2020, kdy se žalobkyně dobrovolně odstěhovala. Po jejím odstěhování, uzavřeli účastníci dne 11. 06. 2021 Dohodu o vstupu do bytové jednotky (dále jen „Dohoda o vstupu“), na jejímž základě umožňoval žalovaný žalobkyni vstup do bytové jednotky v dojednaném rozsahu a četnosti. Žalovaný bytovou jednotku užíval následně společně s nezletilým synem účastníků do konce dubna 2022, kdy se z bytové jednotky odstěhovali.

5. Žalovaný tvrdil, že žalobkyně ze svého účtu vybrala pro své potřeby z bankomatu 234 000 Kč, žalovaný ze svého účtu vybral 296 000 Kč. Rozdíl činí 60 000 Kč, a je dán úhradou nákladů za právní zastoupení v uvedeném období, které bylo placeno žalovaným výhradně v hotovosti. Žalobkyně tyto náklady hradila bankovním převodem v prokázané výši 76 817 Kč. Žalovaný namítal, že výběry z bankomatů byly u obou účastníků ve srovnatelné hodnotě. Žalovaný v roce 2020 započal s podnikáním, a z tohoto důvodu prováděl i hotovostní platby (např. na účetní a daňové služby, notebook apod.). Hotovost byla také použita na jaře 2020 za výmalbu bytové jednotky v [adresa], na nákup oblečení a dalších věcí pro syna po odstěhování žalobkyně, která všechny synovy věci odvezla. Čerpání prostředků na dovolené, odpovídají standardu, s ohledem na příjem žalovaného cca 70 000 Kč měsíčně, a jedná se o obdobné částky, které byly za dovolené v době společného soužití. Ohledně nákladů na automobil (15 561 Kč, 1 500 Kč, 4 000 Kč) uvedl, že půjčený vůz použil pro potřeby pobytu se synem v zimě na horách v ČR, v létě v Chorvatsku a pro cestu k žalobkyni do [adresa]. K transakcím mezi účty č. [č. účtu] a [č. účtu] žalovaný namítl, že se jednalo o transakce mezi účty jednoho z účastníků, a o tyto částky nebylo poníženo SJM.

6. Účastníci v průběhu řízení prohlásili, že netrvají na vypořádání movitých věcí uvedených v žalobě a ve vyjádření žalovaného k žalobě ze dne 10. 6. 2022 finančního vypořádání ceny automobilu, který není ve vlastnictví účastníků řízení, vypořádání účtů uvedených v žalobě, které nejsou vedeny bankovními ústavy na jméno žalovaného ani žalobkyně a konečně ani vypořádání bytové jednotky v [adresa], neboť žalobkyně svůj podíl na bytové jednotce v průběhu řízení prodala (viz Kupní smlouva ze dne 19.07.2023). Soud prvního stupně proto o tomto majetku nikterak procesně nerozhodoval. S ohledem na vázanost soudu návrhy účastníků, přistoupil soud prvního stupně k vypořádání majetku náležejícího do SJM, které účastníci učinili předmětem řízení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 09. 2004, sp. zn. 22 Cdo 684/2004) do 13. 07. 2024.

7. Žalobkyně v rámci procesní obrany uplatnila zápočet proti nároku žalovaného, kdy požadovala bezdůvodné obohacení, za užívání bytové jednotky v [adresa] žalovaným bez právního titulu. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného ohodnotila na částku v rozmezí 288 000 Kč až 336 000 Kč, z čehož 1/2 je 144 000 Kč až 168 000 Kč. Žalobkyně odmítla nárok žalovaného na zaplacení části pojištění nemovitosti, hypotečních splátek za období 7/2021 až 6/2022, plateb do fondu oprav za bytovou jednotku v [adresa] za období 7/2021 až 6/2022 a daně z této nemovitosti, neboť bytovou jednotku nemohla v rozhodném období užívat v důsledku postupu žalovaného v rozporu s uzavřenou dohodou o vstupu. Povinnost žalovaného žalobkyni byt zpřístupnit, byla vymáhána i exekučně.

8. Na základě výsledků provedeného dokazování vyšel soud prvního stupně zejména z následujících skutkových zjištění: manželství žalobkyně a žalovaného bylo uzavřeno dne 22. 06. 2007 a následně bylo pravomocně rozvedeno dne 13.07.2021 rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum], č. j. 4 C 440/2020–31. Dohodou o částečném vypořádání SJM ze dne 11. 06. 2021 si účastníci vypořádali SJM ve vztahu k cenným papírům. Ke dni [datum] činil zůstatek penzijního připojištění žalobkyně u [právnická osoba]. částku 282 366 Kč. Běžné účty vedené na jméno žalobkyně u [právnická osoba]., ke dni 13. 07. 2021 vykazovaly zůstatky: č. [č. účtu] ve výši 37 743 Kč, č. [č. účtu], ve výši 11 920 Kč, č. [č. účtu], ve výši 254 EUR, a u spořícího účtu č. [č. účtu], ve výši 57 481 Kč. Ke dni 13. 07. 2021 činil zůstatek penzijního připojištění žalovaného u [právnická osoba]., částku 453 954 Kč. Zůstatky na běžných účtech vedených na jméno žalovaného ke dni 13. 7. 2021 vykazovaly zůstatky: č. [č. účtu], u [právnická osoba]., ve výši 12 009,86 Kč; č. [č. účtu], vedený [právnická osoba]., ve výši 890,21 Kč; č. [č. účtu], vedený u [právnická osoba], ve výši 12 698,47 Kč. Dne 19.09.2018 uzavřela žalobkyně a žalovaný s [právnická osoba]. smlouvu o hypotečním úvěru, prostřednictvím které jim byl poskytnut úvěr ve výši 2 000 000 Kč, za účelem refinancování úvěru od [právnická osoba]., reg. č. [hodnota]. V období od 01. 09. 2021 do 30. 06. 2022 hradil měsíční splátku hypotéky ve výši 14 586 Kč žalovaný z účtu č. [č. účtu] a úvěr byl splacen dne 25. 07. 2023. Žalovaný trvalým příkazem za období od 01. 07. 2021 do 31. 05. 2022, zasílal na účet [právnická osoba], měsíčně částku 5 615 Kč. Žalovaný hradil roční pojistné z bytové jednotky v [adresa] v roce 2022 ve výši 1 528, v roce 2021 ve výši 1 905 Kč, dle pojistné smlouvy Domov č. [hodnota]. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 11. 06. 2021 Dohodu o vstupu do bytové jednotky v Košířích, kde se dohodli na užívání předmětné nemovitosti. Žalobkyně a žalovaný se v Dohodě o vypořádání společného jmění manželů a podílového spoluvlastnictví ze dne [datum] dohodli, že bytová jednotka v Košířích se vypořádá do ideálního podílového spoluvlastnictví každého z účastníků dohody, a to každý s podílem . Dne 19. 07. 2023 uzavřela žalobkyně jako prodávající s [jméno FO], jako kupující, kupní smlouvu, kterou prodala svůj spoluvlastnický podíl na bytové jednotce v [adresa] za kupní cenu 4 500 000 Kč, kdy od této částky byla odečtena polovina splaceného hypotečního úvěru ve výši 729 059,48 Kč a polovina žalobkyní nezaplacených splátek hypotečního úvěru za měsíce březen až červen 2023 ve výši 29 301 Kč. Kupní cena po odečtu činila 3 741 639,52 Kč. Žalovaný od dubna 2022 bydlí v nájemním bytě na adrese [adresa]. Automobil je ve vlastnictví společnosti [právnická osoba], IČO [IČO]. Žalovaný z účtu č. [č. účtu] uhradil dne 01. 02. 2021 pojištění vozidla ve výši 15 561 Kč, dne 14. 01. 2021 technickou kontrolu vozidla ve výši 4 000 Kč a dne 14. 02. 2021 dálniční známku za 1 500 Kč. Žalovaný uhradil daň z nemovitosti – bytové jednotky v [adresa] za zdaňovací období roku 2021, 2022, 2023 ve výši 1 240 Kč. Žalobkyně je výlučnou vlastnicí nemovitosti v [adresa], a to na základě darovací smlouvy ze dne 04. 04. 2017, s účinky zápisu ke dni 10. 04. 2017. Žalovaný provedl výběry hotovosti z účtu č. [č. účtu] dne 23. 06. 2020 částku 30 000 Kč, z účtu č. [č. účtu] dne 01.0 6. 2021 vybral částku 10 000 Kč, dne 02. 05. 2021 částku 3 000 Kč, dne 14. 03. 2021 částku 6 000 Kč, dne 16. 03. 2021 částku 25 000 Kč, dne 07. 02. 2021 částku 4 000 Kč, dne 05. 01. 2021 částku 6 000 Kč, dne 20. 01. 2021 částku 1 000 Kč, dne 20. 01. 2021 částku 6 000 Kč, dne 07. 12. 2020 částku 5 000 Kč, dne 10. 12. 2020 částku 10 000 Kč, dne 19. 12. 2020 částku 10 000 Kč, dne 22. 12. 2020 částku 4 000 Kč, dne 07. 11. 2020 částku 20 000 Kč, dne 09. 11. 2020 částku 5 000 Kč, dne[Anonymizováno]12. 11. 2020 částku 7 000 Kč, dne 20. 11. 2020 částku 10 000 Kč, dne 24. 11. 2020 částku 10 000 Kč, dne 05. 10. 2020 částku 7 000 Kč, dne 25. 10. 2021 částku 2 000 Kč, dne 01. 09. 2020 částku 5 000 Kč, dne 18. 09. 2020 částku 5 000 Kč, dne 17. 006. 2020 částku 2 000 Kč, dne 21. 8. 2020 částku 2000 Kč, dne 03. 07. 2020 částku 12 000 Kč, dne 05. 07. 2020 částku 3 000 Kč, dne 09. 07. 2020 částku 22 000 Kč, dne 18. 07. 2020 částku 3 000 Kč, dne 31. 07. 2020 částku 5 000 Kč, dne 16. 06. 2020 částku 38 000 Kč, dne 03. 05. 2020 částku 14 000 Kč, dne 06. 05. 2020 částku 3 000 Kč, dne 06. 04. 2020 částku 2 000 Kč, dne 24. 03. 2020 částku 3 000 Kč, dne 04. 02. 2020 částku 3 000 Kč, dne 31. 07. 2021 částku 5 000 Kč, dne 16. 06. 2020 částku 38 000 Kč, dne 03. 05. 2020 částku 14 000 Kč, dne 06. 05. 2020 částku 3 000 Kč a dne 06. 04. 2020 částku 2 000 Kč . Od 20. 04. 2020 je žalovaný držitelem živnostenského oprávnění k podnikání na dobu neurčitou, IČO [IČO]. Žalovaný uhradil [jméno FO] za daňové poradenství při zpracování DPFO a zpracování účetnictví celkem částku 52 500 Kč, dle vystavených faktur č. [hodnota] ze dne 31. 12. 2020, č. [hodnota] ze dne 30. 9. 2020, č. [hodnota] ze dne 30. 11. 2020, č. [hodnota] ze dne 31. 12. 2020, č. [hodnota] ze dne 28. 2. 2021. Žalovaný zakoupil dne 24. 06. 2020 u společnosti [právnická osoba]. zánovního tablet PC [jméno FO] za částku 24 034 Kč, včetně DPH.

9. Soud prvního stupně na zjištěný skutkový stav zachycený v odstavcích 19 až 47 odůvodnění rozsudku aplikoval ustanovení § 708 odst. 1, § 709 odst. 1, § 710, § 713, § 714, § 740 a § 742 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), kdy konstatoval, že účastníci řízení byli od 22. 06. 2007 do 13. 07. 2021 manželé, přičemž jejich manželství zaniklo rozvodem. Žaloba byla podána dne 10. 05. 2022, tříletá lhůta uplynula až dne 13. 07. 2024, veškeré položky byly jako předmět vypořádání SJM uplatněny včas.

10. Soud prvního stupně v projednávané věci dále určil výši majetku tvořícího dosud nevypořádanou součást SJM účastníků ke dni 13. 07. 2021, dále výši výlučného vnosu žalovaného do SJM a výši investice ze SJM na výlučný majetek žalobkyně, kdy své úvahy rozvedl v odstavcích 60 až 65 odůvodnění rozsudku.

11. Do masy SJM zahrnul finanční prostředky na účtech, s nimiž disponovala žalobkyně ke dni nabytí právní moci rozsudku o rozvodu ve výši 113 660 Kč (37 743 + 11 920 + 57 481 + 6 516), finanční prostředky na účtech, s nimiž disponoval žalovaný ke dni právní moci rozvodu, ve výši 25 589 Kč (12 009,86 + 890,21 + 12 698,47). Stav penzijního připojištění žalobkyně byl ve výši 282 366 Kč, stav penzijního připojištění žalovaného byl ve výši 453 954 Kč.

12. Dále vzal soud prvního stupně za prokázané, že žalovaný ze svých výlučných finančních prostředků po právní moci rozvodu uhradil celkem částku 246 768 Kč (vnos žalovaného do SJM po jeho zániku – platby hypotečního úvěru, v období od července 2021 do června 2022, v celkové výši 175 032 Kč; platby do fondu oprav, za období od července 2021 do května 2022, v celkové výši 60 996 Kč; daň z nemovitosti ve výši 2 480 Kč; pojištění nemovitosti ve výši 8 260 Kč). V situaci, kdy je žalobkyně výlučnou vlastnicí nemovitosti v [adresa], označil částku 9 900 Kč za opravu fasády domu jako investici ze SJM vynaloženou na výlučný majetek žalobkyně ze SJM. Nákup tabletu žalovaným pro účely podnikání v ceně 24 034 Kč a úhradu služeb daňového poradenství a vedení účetnictví ve výši 52 500 Kč, označil jako investici ze SJM do výlučného majetku žalovaného. Investice do automobilu, ve výši 21 061 Kč, když vozidlo není součástí SJM ani není majetkem žalovaného, který jej užíval výlučně pro své potřeby, označil jako investici žalovaného do cizího majetku, bez souhlasu manželky, a zahrnul je do vypořádání SJM.

13. V odstavci 66 odůvodnění rozsudku soud prvního stupně uvedl, jaké položky neučinil předmětem vypořádání SJM, a to výběry z účtu žalovaného a tvrzené odklony finančních prostředků z účtu žalovaného v celkové výši 415 000 Kč. V projednávané věci[Anonymizováno]uzavřel, že výběr prostředků z účtu a následné nakládání s vybranými prostředky nepřesahuje, vzhledem k majetkovým poměrům účastníků, rámec obvyklé správy. K finančním prostředkům vynaloženým na dovolené žalovaného konstatoval, že odpovídají, s ohledem na jeho příjmy, standardu rodiny. V odstavcích 69 až 71 odůvodnění rozsudku vyložil postup při následném výpočtu podílů, kdy za základní pravidlo považoval rovnost podílů obou účastníků, podle ustanovení § 742 odst. 1 písm. a) o. z. Dále vyložil způsob zohlednění investic ze SJM na výlučný majetek jednoho z manželů, dle § 742 odst. 1 písm. b) o. z. a výlučného vnosu jednoho z manželů do SJM dle § 742 odst. 1 písm. c) o. z. V odstavci 72 odůvodnění rozsudku uvedl matematicky kontrolovatelný výpočet výše podílu každého z účastníků. a v situaci, kdy jsou vypořádávány pouze majetkové hodnoty spočívající ve finančních prostředcích, uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému na vyrovnání jejího podílu částku 40 934 Kč, a to ve lhůtě 1 měsíce od právní moci rozsudku, v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věty druhé o.s.ř., s ohledem na výši vypořádacího podílu.

14. Soud prvního stupně rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Argumentoval aktuální judikaturou Ústavního soudu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. II. ÚS 572/19, nebo nález Ústavního soudu ze dne 5. 4. 2022, sp. zn. IV. ÚS 404/22), pro aplikaci § 142 odst. 3 o. s. ř. ve věci neshledal zvláštní okolnosti případu.

15. Rozsudek napadli včasným a přípustným odvoláním žalobkyně i žalovaný.

16. Žalobkyně podala odvolání proti všem výrokům rozsudku. Nesouhlasí, že platby žalovaného na hypotéku jsou vnosem do SJM. Namítla, že soud prvního stupně nevyvodil žádné závěry z článku II.

5. Dohody o vstupu z 11.06.2021, kde je uvedeno, že finanční plnění na provoz daného bytu (výslovně je uvedena i splátka hypotéky) ze strany žalobkyně, je podmíněno skutečností, že žalobkyni bude v případě potřeby, umožněno byt užívat k potřebám svým a svého syna. Tato podmínka naplněna nebyla, neboť žalovaný neumožnil žalobkyni byt užívat. Soud prvního stupně mylně vyložil čl. IV. bod 1. písm. b) kupní smlouvy, v důsledku čehož by žalobkyně hradila polovinu splátek dvakrát. Hypoteční splátky hrazené od července 2021 do června 2022 nejsou vnosem do SJM, který by se měl vypořádat. K otázce výběrů z účtu žalovaného a odklonů finančních prostředků z účtu uvedla, že u žalovaného se jedná o částku nikoli 296 000 Kč, ale částku 365 000 Kč resp. 346 000 Kč. žalobkyně vybrala ze svého účtu částku 189 000 Kč, tedy rozdílem je částka nikoli 60 000 Kč, ale částka 176 000 Kč, resp. 157 000 Kč. Tento rozdíl, již nelze považovat za nepatrný a měl být v rámci vypořádání SJM do masy SJM zahrnut jako investice žalovaného do svého výlučného vlastnictví.

17. Žalobkyně žádá, aby jí byla přiznána náhrada nákladů řízení nebo alespoň její část. Žalovaný svým šikanózním výkonem práva a obstrukčním chováním, zneužil svých procesních práv, což vedlo k průtahům v řízení a dalším nákladům žalobkyně, kdy musela reagovat na nepravdivá tvrzení žalovaného. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí nebo napadený rozsudek změnil dle námitek uvedených v textu odvolání a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení.

18. Žalovaný odvoláním napadl výrok III. rozsudku. Soudu prvního stupně vytkl, že nesprávně zařadil jako předmět vypořádání SJM i částku 24 034 Kč za nákup tabletu a částku 52 500 Kč za služby daňového poradce, které žalobce vynaložil za účelem svého podnikání. Namítl, že tyto položky nebyly uplatněny ve lhůtě tří let od zániku manželství [viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1192/2007 ze dne 26. 11. 2009 nebo usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2881/2008 ze dne 27. 4. 2010]. Žalobkyně svým podáním z 04. 07. 2024 pouze nárokovala finanční prostředky z účtu žalovaného č. [č. účtu] jakožto odklony, nárok na vypořádání vnosu ze SJM do výlučného vlastnictví žalovaného pak uplatnila až v rámci závěrečného návrhu po uplynutí tříleté prekluzivní lhůty, která nastala dne 13. 07. 2024.

19. Dále uvedl s poukazem na § 709 odst. 2 o. z., že uvedené prostředky nikdy nemohly být součástí SJM, protože součástí SJM je zisk z výlučného majetku některého z manželů. Tyto výdaje však jednoznačně činily náklady spojené s podnikáním žalovaného za účelem udržení podnikání, tedy se nejednalo o zisk ([jméno FO]. § 709 [Zákonný režim společného jmění manželů]. In: [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). [adresa]: [jméno FO], 2024, marg. č. 1.) Soud prvního stupně také zcela nesprávně dospěl k výši částky představující vyrovnání podílu mezi účastníky, kdy žalovaný dospěl svým výpočtem k výsledku, že žalobkyně je povinna uhradit žalovanému na vyrovnávacím podílu částku 241 558 Kč. Navrhl, aby odvolací soud změnil výrok III. rozsudku soudu prvního stupně tak, že rozhodne, že žalobkyně je povinna uhradit žalovanému na vyrovnávacím podílu částku 241 558 Kč.

20. Oba účastníci pak vyvraceli odvolací argumenty druhé strany.

21. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu podaných (a přípustných) odvolání včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř.), se zopakováním listinného důkazu v rámci odvolacího jednání, v souladu s § 213 odst. 2, 3 o.s.ř., a dospěl k následujícím závěrům.

22. Nad rámec skutkových zjištění soudem prvního stupně, odvolací soud zopakoval dokazování týkající se smluvního ujednání – Dohody o vstupu do nemovitosti (bytové jednotky v [adresa]) ze dne 11.06.2021, a to konkrétně článku II. odstavce 5, ze kterého odvolací soud zjistil, že : „Smluvní strany se výslovně dohodly, že shora uvedené omezení neplatí v případě, že paní [jméno FO] bude potřebovat využívat uvedený byt k uspokojení výlučné její/své (a synovy) bytové potřeby, v takovém případě nebude paní [jméno FO] jakkoliv na užívání bytu ani na vstupu do něj jakkoliv omezena. Pro tento případ se paní [jméno FO] zavazuje počínaje právní mocí rozhodnutí o rozvodu manželství, kterým bude manželství rozvedeno, podílet jednou polovinou na úhradě nákladů účelně vynaložených na zajištění služeb souvisejících s užíváním bytu, což jsou jmenovitě splátka hypotéky, inkaso, energie a internet, a dále po písemné dohodě stran na údržbu tohoto bytu.“ 23. Po zopakování dokazování smluvním ustanovením, kde si účastníci dojednali způsob úhrad nákladů v případě, kdy by žalobkyně bytovou jednotku v [adresa] potřebovala využívat pro uspokojování své bytové potřeby, odvolací soud současně plně odkazuje na soudem prvního stupně provedené dokazování a učiněná skutková zjištění, zachycená v odstavcích 19 až 47 odůvodnění rozsudku. Následně soud prvního stupně v odst. 59 až 68 dostatečně rozvedl nosné důvody svého rozhodnutí.

24. Řízení o vypořádání SJM je bezvýjimečně návrhové; nemůže být zahájeno z úřední povinnosti. Jde o řízení sporné ovládané zásadou projednací; tvrdit rozhodné skutečnosti a navrhovat k jejich prokázání důkazy je věcí účastníků řízení (NS 22 Cdo 3441/2009).

25. Řízení o vypořádání SJM je řízením, které je ovládáno zásadou projednací, tj. účastník řízení navrhuje, co má být předmětem vypořádání SJM a takto vymezeným předmětem řízení je soud vázán [k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1192/2007 (dostupný na [webová stránka])]. V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud vysvětlil, že manželé nemusí pro vypořádání společného majetku zvolit jediný způsob, ale mohou různé způsoby kumulovat; ohledně části majetku uzavřou dohodu, část učiní předmětem řízení o vypořádání a zbytek bude vypořádán na základě zákonné domněnky. Nelze jim proto vnucovat určitý způsob vypořádání; proto podají-li návrh na vypořádání jen části společného jmění, je soud tímto rozsahem vázán (vázán ovšem není navrženým způsobem vypořádání). Soud tak může do vypořádání zahrnout jen ten majetek, který účastníci výslovně učinili předmětem vypořádání. Nelze tedy vést řízení o součásti SJM, o které účastník řízení výslovně prohlásí (nadto po poradě se svým zástupcem), že předmětem řízení být nemá. Soud prvního stupně tyto skutečnosti reflektoval v odstavci 16 odůvodnění svého rozhodnutí, aniž ve věci procesně rozhodl o částečném zastavení řízení o položkách, které již účastníci v rámci SJM nechtěli vypořádat.

26. Soud může vypořádat pouze ty hodnoty a investice tvořící součást zákonného majetkového společenství manželů, které účastníci učiní předmětem řízení, a to ve lhůtě tří let od zániku majetkového společenství (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2009, sp. zn. 22 Cdo 1192/2007, uveřejněný v Souboru pod pořadovým č. C 8045 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2010, sp. zn. 22 Cdo 2881/2008, uveřejněný v Souboru pod pořadovým č. C 8310).

27. Odvolací soud plně sdílí názor, že veškeré položky, které byly soudem prvního stupně vypořádány v rámci přezkoumávaného řízení, byly uplatněny v rámci tříleté lhůty od právní moci rozsudku o rozvodu manželství účastníků. Bylo tak respektováno tzv. pravidlo tří let zdůrazňující, že soud může vypořádat pouze ty hodnoty, věci, pohledávky, dluhy a investice, které žalobce učiní předmětem řízení ve lhůtě tří let od zániku, zrušení nebo zúžení SJM (NS 22 Cdo 1192/2007, 22 Cdo 51/2011). Pravidlo tří let brání tomu, aby po uplynutí této lhůty se staly předmětem řízení součásti SJM, ohledně nichž nebyly tvrzeny žádné skutečnosti a nebylo prováděno žádné dokazování, tj. procesnímu postupu, kdy se po uplynutí tří let objeví v řízení zcela nová tvrzení a důkazy k věcem, u nichž už nastaly účinky domněnky vypořádání. Takové posouzení musí odrážet především skutkové vylíčení uplatněného nároku a okolnosti, které vyšly v průběhu řízení najevo, přičemž nemusí být vždy rozhodující jejich právní kvalifikace. Jde o to, aby přístup soudů nebyl příliš formální, ale současně aby se nevypořádaly součásti SJM, u kterých už nastoupila domněnka vypořádání. (KRÁLÍK, Michal. § 740 [Vypořádání SJM rozhodnutím soudu]. In: [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). [adresa]: [právnická osoba], 2024, marg. č. 7.)

28. V poměrech projednávané věci, kdy žalobkyně žádala vypořádat majetkové hodnoty na účtech žalovaného, kdy v průběhu dokazování vyšlo najevo, že částku 24 034 Kč za nákup tabletu a částku 52 500 Kč za služby daňového poradce, vynaložil za účelem nákupu tabletu a úhradu služeb daňového poradce, byly tyto položky v průběhu řízení takto specifikovány k vypořádání. S ohledem na závěry provedeného dokazování, ze kterých vyplynulo, že byly vynaloženy žalovaným v souvislosti s jeho podnikáním, a jako položka k vypořádání nebyl navržen podnik žalovaného, odvolací soud je do masy SJM k vypořádání nezahrnul (viz odůvodnění níže).

29. Podle ustanovení § 709 odst. 1 o. z. součástí společného jmění je to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho, co slouží osobní potřebě jednoho z manželů, nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování nebo zůstavitel v pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl, nabyl jeden z manželů jako náhradu nemajetkové újmy na svých přirozených právech, nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví, nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výhradního majetku.

30. Podle ustanovení § 710 o. z. jsou součástí společného jmění dluhy převzaté za trvání manželství, ledaže a) se týkají majetku, který náleží výhradně jednomu z manželů, a to v rozsahu, který přesahuje zisk z tohoto majetku, nebo b) je převzal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž se přitom jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny.

31. Podle ustanovení § 713 o. z. součásti společného jmění užívají, berou z nich plody a užitky, udržují je, nakládají s nimi, hospodaří s nimi a spravují je oba manželé nebo jeden z nich podle dohody. Povinnosti a práva spojená se společným jměním nebo jeho součástmi náleží oběma manželům společně a nerozdílně. Z právních jednání týkajících se společného jmění nebo jeho součástí jsou manželé zavázáni a oprávněni společně a nerozdílně.

32. Podle ustanovení § 714 o. z. v záležitostech týkajících se společného jmění a jeho součástí, které nelze považovat za běžné, právně jednají manželé společně, nebo jedná jeden manžel se souhlasem druhého. Odmítá-li manžel dát souhlas bez vážného důvodu a v rozporu se zájmem manželů, rodiny nebo rodinné domácnosti, či není-li schopen vůli projevit, může druhý manžel navrhnout, aby souhlas manžela nahradil soud. Jedná-li právně manžel bez souhlasu druhého manžela v případě, kdy souhlasu bylo zapotřebí, může se druhý manžel dovolat neplatnosti takového jednání.

33. Podle ustanovení § 740 o. z. nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění.

34. Podle § 742 odst. 1 o. z., nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741 o. z. , použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění.

35. Odvolací soud, ve vztahu k výrokům I. a II. rozsudku, kterým soud prvního stupně rozhodl o přikázání pohledávek v SJM vůči bankovním institucím, u nichž mají účastníci vedené bankovní účty, či institucím, se kterými mají uzavřeny smlouvy o penzijním připojištění, konstatuje, že v souladu s návrhy účastníků, přikázal soud prvního stupně předmětné pohledávky do výlučného vlastnictví toho z účastníků, na jehož jméno jsou evidovány jednotlivé bankoví účty, či smlouvy o penzijním připojištění. Zůstatky na uvedených účtech tvoří aktiva masy SJM a soud prvního stupně následně s těmito částkami operoval při stanovení výše vypořádacího podílu dle § 742 odst. 1 o. z. Odvolací soud pouze formulačně poupravil výroky I. a II., s ohledem na kritérium určitosti výroku (viz 20, jinak tyto výroky jako věcně správné potvrdil dle § 219 o.s.ř.

36. Odvolací soud je oproti soudu prvního stupně názoru, že položka navržené žalobkyní k vypořádání, kterou představují platby žalobce v souvislosti s provozem automobilu ve vlastnictví 3. osoby ve výši 21 061 Kč, byla v rámci masy SJM spotřebována, když se jedná o běžný provozní výdaj a nejedná se s ohledem na její výši o exces při nakládání se společnými prostředky. Jak bylo již uvedeno výše, může soud v řízení o vypořádání SJM vypořádat jen ten majetek, který účastníci řízení navrhli k vypořádání. Co do povahy uvedené pohledávky se jedná o pohledávku SJM za třetí osobou, která však k vypořádání nebyla navržena. Uvedenou částku 21 061 Kč proto odvolací soud nezařadil do masy SJM k vypořádání.

37. Ohledně položek, představující částku za nákup tabletu (24 034 Kč) a platbu daňovému poradci (52 500 Kč) v celkové výši 76 534 Kč, je odvolací soud názoru, že také nemají být zahrnuty do masy SJM k vypořádání, neboť se jedná o platbu související s podnikáním žalovaného, který je OSVČ, a tablet si pořídil pro potřeby podnikání, s čímž souvisí i platby účetních a daňových služeb. V situaci, kdy podnik žalovaného nebyl označen jako položka vypořádání, a podnik jako takový, lze vypořádat pouze jako celek, a nikoli jen jeho jednotlivé části. Tento závěr soudní praxe zastává bez jakýchkoliv pochybností, kdy vychází z toho, že jednotlivé složky podniku jako hromadné věci nemohou být samostatně v řízení o vypořádání SJM vypořádány [k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3692/2016 (dostupný na [webová stránka])]. Proto není možné vypořádat ani uvedený vnos, který je součástí podniku. Za této situace, je dle názoru odvolacího soudu nutno, o uvedené částky, korigovat výši masy SJM.

38. Odvolací soud, po korekci ohledně položek výdajů za automobil a týkající se podniku, jinak souhlasí s položkami, které soud prvního stupně v rámci SJM účastníků vypořádal, kdy požadované položky (415 000 Kč – výběry z bankomatu v částkách ve výši 1 000 Kč až 30 000 Kč; 70 000 Kč – rozdíl v důsledku majetkových převodů mezi bankovními účty žalovaného, 147 401 Kč - náklady na dovolené) vyhodnotil správně jako nakládání s prostředky v rámci obvyklé správy majetku s ohledem na majetkové poměry účastníků, racionální obranu žalovaného, že v situaci, kdy žalobkyně opustila společnou domácnost, vyžádala si nastolená situace potřebu pořízení jak věcí do domácnosti, tak pro potřeby nezletilého. Náklady žalovaného v tomto období představovaly i náklady na rozjezd podnikatelské činnosti. Z těchto důvodů nebyly tyto částky zařazeny do masy SJM k vypořádání. Částky výdajů žalovaného, specifikované v odstavci 8 odůvodnění rozsudku, soud prvního stupně také správně nezařadil do vypořádání, neboť byly spotřebovány na běžné provozní a životní výdaje v rámci SJM (výmalba bytu, dovolená), kdy další platby svou výší byly běžnými výdaji, za který byl pořízen movitý majetek, nebo se jednalo o položky obecně nadefinované, bez vyčíslení hodnoty, které svým charakterem opět spadají jednak pod běžnou spotřebu (vánoční dárky), či nebyly označeny jako položka vypořádání – pohledávka za třetí osobou). Odvolací soud se tak s vyhodnocením masy SJM k vypořádání ztotožnil (krom výše uvedených dvou položek) se soudem prvního stupně.

39. Následně provedl výpočet vyrovnávacího podílu. Odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně pochybil, pokud do svého výpočtu u masy SJM zařadil i dluh SJM vůči žalovanému ve výši 246 768 Kč (platby související s bytovou jednotkou v [adresa] – hypotéka, fond oprav, daň z nemovitosti, pojistka), kdy odvolací soud vychází z hodnoty SJM ve výši 885 469 Kč (282 366 Kč + 453 954 Kč + 113 660 Kč + 25 589 Kč), kterou je nutno ponížit o dluh SJM vůči žalovanému ve výši 246 768 Kč (175 032 Kč + 60 996 Kč + 2 480 Kč + 8 260 Kč), čímž se získá čistá hodnota SJM ve výši 638 701 Kč, kdy podíl každého z účastníků je ve výši , tj. 319 350,50 Kč (dle § 742 odst. 1 písm. a) o. z.). V situaci, kdy žalovaný získal majetkové hodnoty ve výši 356 159 Kč (479 543 Kč - 123 384 Kč), a žalobkyně ve výši 282 542 Kč (405 926 Kč – 123 384 Kč), je žalovaný povinen vyplatit žalobkyni na vyrovnání jejího podílu částku 36 808,50 Kč (319 350 Kč - 282 542 Kč).

40. Odvolací soud nepřisvědčil odvolací argumentaci žalobkyně, že platby žalovaného na splátky hypotéky po rozvodu manželství jsou zohledněny již ve snížené kupní ceně spoluvlastnického podílu na nemovitosti, když tímto způsobem došlo k dohodě o vypořádání nesplacené části hypotéky (viz čl. IV. odst. 1 písm. a), b) kupní smlouvy ze dne 19.07.2023), a nikoliv již provedených plateb v rozhodném období, jak vyplývá z textu předmětné kupní smlouvy. Na straně žalobkyně tak nedojde k duplicitní úhradě splátek hypotéky za období červenec 2021 až červen 2022. Odvolací soud současně nesdílí odvolací argumentaci žalobkyně, že žalobkyně nebyla povinna platby hypotéky, a platby související s užíváním bytu a jeho vlastnictvím, s odkazem na čl. II bod 5 Dohody o vstupu, když vlastnické právo je spojeno i s povinnostmi vůči nemovitosti, a z Dohody o vstupu nevyplývá ničeho, že by žalobkyně nebyla povinna tyto platby hradit (viz nález Ústavního soudu ze dne 26.04.2005, sp. zn.

I. ÚS 696/02)

41. Ohledně poukazu na bezdůvodné obohacení žalovaného z důvodu nadužívání nemovitosti v období od 07/2021 do 06/2022 a případného zápočtu, odvolací soud konstatuje, že započtení není možné v rámci řízení o SJM (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 01.08.2008, sp. zn. 28 Cdo 2593/2008). Nad rámec odvolací soud konstatuje, že v poměrech projednávané věci, kdy by žalobkyni vznikl případný nárok, až právní mocí rozsudku o vypořádání SJM, avšak výsledkem tohoto řízení není dluh, ale pohledávka. Ve vztahu k uplatněnému zápočtu odvolací soud současně zdůrazňuje, že současně není možno započítávat nárok, který není splatný (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2018, sp. zn. 33 Cdo 4967/2017).

42. Odvolací soud proto na základě uvedených úvah podle § 220 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř. změnil výrok III. rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na vyrovnání jejího podílu částku 36 808,50 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

43. Odvolací soud neshledal důvodnou odvolací námitku žalobkyně ohledně nároku na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně. Odvolací soud z obsahu spisového materiálu a průběhu vedeného řízení neshledal ve zvolené argumentaci a postoji žalovaného šikanózní výkon práva a obstrukční chování, či zneužívání procesních práv účastníka řízení.

44. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů má oporu v ust. § 224 odst. 2 ve spojení s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. Odvolací soud se řídí, ve shodě se soudem prvního stupně, aktuální judikaturou Ústavního soudu, který např. v nálezu ze dne 10.01.2024, sp. zn. III. ÚS 2148/23, vyložil, že: „V řízení o vypořádání společného jmění manželů zpravidla nelze určit, který účastník měl ve věci plný úspěch ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). V souladu se stanoviskem pléna sp. zn. Pl.ÚS-st. 59/23 ze dne 13. 09. 2023 (302/2023 Sb.) je proto obecným východiskem pro rozhodování o nákladech řízení souladným s ochranou vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 a práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, aby žádný z účastníků řízení neměl právo na náhradu nákladů řízení vůči jinému účastníku, ledaže by proto byly dány důvody zvláštního zřetele hodné.“ V poměrech projednávané věci odvolací soud neshledal důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by bylo na místě možné posuzovat náklady řízení podle § 142 o. s. ř. podle úspěchu ve sporu. Účastníci přistoupili k podání žaloby v situaci, kdy nebyli s to své majetkovou situaci vyřešit dohodou, v řízení činili běžné procesní úkony v souladu s pravidly o. s. ř. a řízení vyústilo v rozdělení jejich majetku dle zásad zakotvených v o. z. Na základě uvedených skutečností odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Poučení