15 Co 139/2024 - 292

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Jana Rýznara a Mgr. Karly Nekolové ve věci žalobkyně: [Anonymizováno], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] zastoupená advokátem [Anonymizováno] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 0/0], IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] o zaplacení částky 346 220,50 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 20. 3. 2024, č. j. 159 C 37/2018-252, a proti doplňujícímu usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 4. 2024, č. j. 159 C 37/2018-264, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Doplňující usnesení okresního soudu se mění následovně: Žalovaný je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení České republice na účet Okresního soudu v Ostravě částku 13 621,30 Kč, a to do tří od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení částku 26 807 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Okresní soud v pořadí druhým rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 346 220,50 Kč spolu s 8,50 % úrokem z prodlení ročně z částky 327 615 Kč za dobu od 27. 4. 2018 do zaplacení, spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 60 000 Kč od 27. 4. 2018 do 20. 9. 2018, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 400 Kč a náklady řízení 158 337,20 Kč k rukám zástupce žalobkyně [Anonymizováno], advokáta se sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0], do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Doplňujícím usnesením okresní soud rozsudek následně doplnil o výrok, kterým uložil žalovanému povinnost zaplatit státu na náhradě nákladů řízení částku 1 800 Kč a částku 8 137,80 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto usnesení.

3. Proti tomuto rozsudku, jakož i proti doplňujícímu usnesení, v jejich plném rozsahu podal žalovaný včasné odvolání návrhem, aby odvolací soud rozsudek a doplňující usnesení zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaný vytýkal okresnímu soudu nesprávná skutková zjištění, skutkové i právní závěry. Oponoval správnosti závěru okresního soudu o tom, že by hmotněprávně uznal žalovaný dluh. Obě uznání jsou dle názoru žalovaného neurčitá a nesrozumitelná, neboť v nich není dostatečně specifikován předmět a údajný nárok, který měl být uznán, kdy za dostatečné nelze považovat odkaz na faktury. Setrval na svém tvrzení z řízení před okresním soudem, že ani jedno ze dvou písemných uznání dluhu s dohodou o splátkách dluhu nepodepsal, když v dané době 20. 4. 2018 byl i mimo území České republiky. To, že uznání dluhů nepodepsal potvrzují slyšení svědci [jméno FO] a [jméno FO], přičemž okresní soud k těmto důkazům nepřihlédl. Okresní soud rovněž nesprávně vyhodnotil závěry písmoznaleckého posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO] a jeho výslech. Výslechy znalce byly zatíženy celou řadou vad, když výslech se následně pozměňoval a výslech znalce je tak nepřezkoumatelný. Okresní soud pochybil, pokud nenechal vypracovat revizní písmoznalecký posudek, jak žalovaný navrhoval. Okresní soud se rovněž nezabýval tím, že v rámcových smlouvách o pronájmu věcí bylo v čl. X. odst. 2.4. ujednáno, že žalovaný jako nájemce se zavazuje uhradit škody vzniklé na zapůjčené věci až do výše pořizovací ceny věci, za které odpovídá při vzniku v důsledku nepřiměřeného užívání nebo zanedbání údržby, což soud vůbec nezkoumal. Obecně namítal, že vzniklá škoda na strojích musela být nižší než doopravdy způsobená škoda a oprava byla v nižším rozsahu, než v jaké výši tuto žalobkyně fakturovala a tato škoda byla již žalobkyni ze strany žalovaného zaplacena. Setrval na námitce nepřiměřenosti smluvní pokuty a její rozpornosti s dobrými mravy.

4. Žalobkyně v rámci svého vyjádřením k odvolání žalovaného navrhovala potvrzení napadeného rozsudku, jakož i doplňujícího usnesení. Zdůraznila, že ve věci jde o v pořadí druhý rozsudek okresního soudu, když první byl odvolacím soudem zrušen. Okresní soud následně v souladu s pokynem odvolacího soudu provedl výslech znalce, žalovaný mohl, a také kladl, znalci otázky, znalec v rámci svého výslechu na svých závěrech, že v míře střední pravděpodobnosti se v obou případech jedná o pravý podpis žalovaného, vyslovených v písemném posudku setrval a tyto blíže podrobně odůvodnil. Ostatně to byl žalovaný, který sám ze své vůle nepřispěl znalci tím, že by přímo před znalcem poskytl vzorek svého písma, a proto znalec zpracovával posudek na základě účastníky dodaných vzorků jeho písma. Okresní soud se rovněž dostatečně vypořádal s tím, proč neprovedl revizní znalecký posudek. Předmětné smluvní pokuty byly mezi účastníky sjednány nejen v rámcové smlouvě, ale následně i v obou uznáních dluhu, a to v sazbě 0,1 % denně z dlužné částky. Na nepřiměřenost smluvní pokuty nelze v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu usuzovat z její celkové výše, je-li důsledkem dlouhodobého prodlení a s tím spojeným navyšování pokuty o jinak přiměřenou denní sazbu pokuty.

5. Odvolání žalovaného hodnotí odvolací soud jako odvolání včasné, přípustné a podané osobou k odvolání subjektivně legitimovanou.

6. Odvolací soud proto přezkoumal rozsudek okresního soudu včetně doplňujícího usnesení v jejich plném rozsahu, přezkoumal i řízení jejich vydání předcházející. Při přezkumu postupoval dle § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Vady uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř. odvolací soud neshledal, jejich existenci pak nenamítali ani účastníci řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné a byly dle § 219 o. s. ř. splněny podmínky pro potvrzení rozsudku okresního soudu, u doplňujícího usnesení byly splněny podmínky pro jeho změnu dle § 220 o. s. ř.

7. Z dosavadního obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 14. 6. 2018 vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 406 220,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 387 615 Kč za dobu od 27. 4. 2018 do zaplacení a částky 2 400 Kč jako nákladů spojených s uplatněním pohledávek. Podáním ze dne 26. 10. 2018 vzala žalobkyně svou žalobu částečně zpět co do částky 60 000 Kč s odůvodněním, že žalovaný dne 20. 9. 2018 pod variabilním symbolem platby [Anonymizováno] uhradil žalobkyni částku 60 000 Kč, a to právě na fa. č. [Anonymizováno], která je také předmětem řízení. Okresní soud usnesením ze dne 20. 12. 2018, č. j. 159 C 37/2018-53, které nabylo právní moci dne 2. 2. 2019, řízení co do částky 60 000 Kč zastavil a rozhodl o vrácení části soudního poplatku žalobkyni ve výši 2 000 Kč. Předmětem řízení tak zůstala částka 346 220,50 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 387 615 Kč od 27. 4. 2018 do 20. 9. 2018 a dále z částky 327 615 Kč od 21. 9. 2018 do zaplacení a částka 2 400 Kč jako náklady spojené s uplatněním pohledávek.

8. V pořadí první rozsudek okresního soudu byl odvolacím soudem v celém rozsahu zrušen, a to pro vady řízení, které byly nereparovatelné v odvolacím řízení, když okresní soud o žalobě rozhodl věcně, aniž by byl řádně vymezen skutek, který by byl předmětem řízení, neboť v žalobě absentovalo vylíčení rozhodných skutkových okolností, na nichž se má zakládat žalovaný nárok, kdy za vymezení skutku nelze považovat pouze tvrzení o tom, že byla vystavena faktura a žalovaný podepsal uznání dluhu. Z žaloby se nepodávala hospodářská kauza, která byla předmětem řízení. Dále odvolací soud okresnímu soudu vytkl, že znalce nevyslechl, byť žalovaný na jeho výslechu trval a nevypořádal se řádně s dalšími v řízení provedenými důkazy, jakož i s námitkou žalovaného ohledně nepřiměřenosti smluvní pokuty a rozporem ujednání o pokutě s dobrými mravy.

9. Následně okresní soud v souladu s pokyny odvolacího soudu vyzval žalobkyni k řádnému doplnění skutkových tvrzení žaloby. Žalobkyně následně v podání ze dne 20. 12. 2022 řádně vylíčila skutkové okolnosti, na nichž staví svůj žalobní nárok. Tvrdila, že uzavřela s žalovaným jako podnikatelem a nájemcem dne 9. 1. 2017 písemnou rámcovou smlouvu o pronájmu věci č. [Anonymizováno] s tím, že bylo ujednáno, že budou následně uzavírány dílčí nájemní smlouvy, a to buď smlouvy o pronájmu bez posádky, nebo smlouvy o pronájmu s posádkou. Dne 11. 7. 2017 na základě této rámcové smlouvy uzavřela žalobkyně s žalovaným dílčí smlouvu, a to smlouvu o pronájmu bez posádky č. [Anonymizováno], na základě které si žalovaný pronajal pracovní stroj, a to [Anonymizováno] v pořizovací ceně 2 480 000 Kč. Předmět pronájmu vrátil žalovaný dne 27. 9. 2017 poškozený. Škoda na stroji činila 516 538 Kč a byla žalovanému vyúčtována fa. č. [Anonymizováno] se splatností 2. 12. 2017. Tato částka odpovídá ceně za opravu poškozeného stroje, kterou nechala provést žalobkyně. Rozpis poškozených dílů a dodaných náhradních dílů a odpracovaných hodin na opravě v celkové ceně 516 538 Kč předala žalobkyně na žádost pojišťovny žalovaného jeho pojišťovně [Anonymizováno] (dále jen „[Anonymizováno]“), u níž žalovaný sám uplatnil jako pojistné plnění tuto jím způsobenou škodu na pronajatém stroji. Co do vylíčení druhu použitých dílů a provedené práce a jejího druhu na opravě stroje odkázala žalobkyně na podrobný rozpis této částky obsažený ve faktuře č. [Anonymizováno], která byla vystavena žalovanému na částku 516 538 Kč. Žalovaný na tuto jím způsobenou škodu prostřednictvím své pojišťovny žalobkyni plnil, uhradil dne 7. 12. 2017 částku 200 000 Kč, dne 6. 3. 2018 částku 7 169 Kč a 100 745 Kč. Škoda způsobená žalovaným na tomto stroji tak zůstala neuhrazena ve výši 208 615 Kč. Z tohoto důvodu uzavřeli účastníci dne 20. 4. 2018 písemnou dohodu o uznání tohoto dluhu ve výši 208 615 Kč s dohodou o splátkách dluhu, splátky byly sjednány ve výši 26 910 Kč měsíčně (poslední 20 245 Kč) vždy do 25. dne v měsíci počínaje dubnem 2018. Žalovaný nezaplatil ani první splátku, a proto se v souladu s ujednáním v čl. IV. dohody stal celý dosud neuhrazený závazek splatným ke dni 26. 4. 2018. Pro případ prodlení s placením byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalobkyně uplatnila žalobou částku 208 615 Kč jako nárok na náhradu škody a dále za prodlení se zaplacením této částky od 27. 4. 2018 do 13. 6. 2018 uplatnila žalobkyně nárok na smluvní pokutu ve výši 10 013,50 Kč (ve sjednané sazbě 0,1 % denně). Žalovaný tak z titulu poškození minirýpadla dluží částku 208 615 Kč a smluvní pokutu 10 013,50 Kč.

10. Žalobkyně dále tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne 16. 6. 2017 další dílčí smlouvu pronájmu bez posádky č. [Anonymizováno], na základě níž přenechala žalovanému pracovní stroj, a to [Anonymizováno], v pořizovací ceně 1 543 000 Kč, předmět nájmu vrátil žalovaný dne 6. 11. 2017, stroj vrátil rovněž poškozený, žalovanému byla fakturou č. [Anonymizováno] vyúčtována škoda na stroji ve výši 278 000 Kč, kterou žalobkyně vynaložila na opravu stroje do původního stavu před poškozením. Částka je podrobně rozúčtována co do druhu dílů a druhu a množství práce na opravě stroje v dodacím listu, který učinila žalobkyně odkazem součástí svých skutkových tvrzení (to vše v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu). Dluh na náhradě škody byl snížen plněním pojišťovny [právnická osoba], která zaplatila žalobkyni dne 2. 3. 2018 na tuto škodu částku 99 000 Kč, čímž došlo ke snížení neuhrazené škody na částku 179 000 Kč. Tuto škodu žalovaný následně písemně uznal v dohodě o uznání dluhu ze dne 20. 4. 2018 a dohodl se v této dohodě s žalobkyní na splátkovém kalendáři, kdy se zavázal hradit na tuto škodu měsíční splátky 23 090 Kč vždy k 25. dni v měsíci počínaje dubnem 2018 (poslední splátka činila 17 370 Kč) s tím, že neuhrazením jakékoliv splátky se stává automaticky splatným celý dluh. Žalovaný nezaplatil ani první splátku, dluh 179 000 Kč se tak stal splatným 26. 4. 2018. V dohodě byla pro případ prodlení s placením ujednána smluvní pokuta v sazbě 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení, tato za dobu od 27. 4. 2018 do 13. 6. 2018 činí 8 592 Kč (počítáno z částky 179 000 Kč v sazbě 0,1 % denně). Na částku 179 000 Kč žalovaný v průběhu tohoto řízení zaplatil žalobkyni dne 20. 9. 2018 částku 60 000 Kč, kterou specifikoval variabilním symbolem [Anonymizováno], čímž konkludentně uznal zbytek dlužné částky, tj. částku 119 000 Kč. Žalovaný byl předžalobní výzvou ze dne 18. 5. 2018, doručenou žalovanému dne 21. 5. 2018, vyzván k úhradě dluhu, na výzvu žalovaný ničeho neplnil a ani nikterak nereagoval.

11. Žalovaný v obraně proti žalobě u okresního soudu navrhoval zamítnutí žaloby. Namítal, že ani jedno ze dvou uznávacích prohlášení nepodepsal a neopatřil svým razítkem, podpis na nich není jeho vlastnoručním podpisem. Rovněž samotné uznávací prohlášení je neurčité a nesrozumitelné, a proto nemá právních účinků. Dále tvrdil, že jednal s žalobkyní o mimosoudním řešení věci a podal žalobu na svou pojišťovnu [Anonymizováno] u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno], avšak řízení není dosud pravomocně skončeno. Obdrží-li pojistné plnění, bude poukázáno ve prospěch žalobkyně. Žalovaný nezpochybňoval skutečnost, že předmětné zapůjčené pracovní stroje žalobkyni poškodil, nezpochybňoval ani rozsah a druh poškození, namítal, že jeho pojišťovna škodu za něj žalobkyni uhradila, pokud krátila pojistné plnění, pak o částku, kterou dle postoje pojišťovny došlo opravou strojů k jejich zhodnocení, tj. po odečtení amortizace. Pokud by byl žalovaný zavázán uhradit zbývající částku, žalobkyně by se na jeho úkor bezdůvodně obohatila, neboť opravou strojů došlo k tomu, že následná péče o stroje a jejich případné následné opravy stroje byly opravou provedenou po vzniklém poškození strojů oddáleny. K nárokům na zaplacení smluvních pokut namítal, že smluvní pokuta sjednaná v uznávacích prohlášeních v denní sazbě 0,1 % z dlužné částky je pro svou výši neplatná pro rozpor s dobrými mravy, její výše je nepřiměřená a soud by měl provést její moderaci.

12. Okresní soud po provedeném dokazování listinnými důkazy, znaleckým posudkem soudem ustanoveným znalcem [tituly před jménem] [jméno FO], jeho výslechem, jakož i výslechem svědků [jméno FO] a [jméno FO] dospěl ke skutkovému závěru, že účastníci spolu uzavřeli dne 9. 1. 2017 písemnou rámcovou smlouvu o pronájmu věci č. [Anonymizováno], na základě této rámcové smlouvy uzavřeli dvě dílčí smlouvy o pronájmu bez posádky, a to č. [Anonymizováno], na základě které si žalovaný pronajal pracovní stroj, a to [Anonymizováno] v pořizovací ceně 2 480 000 Kč, a dne 16. 6. 2017 smlouvy o pronájmu bez posádky č. [Anonymizováno], na základě které si žalovaný pronajal stroj – [Anonymizováno] v pořizovací ceně 1 543 000 Kč. Žalovaný vrátil oba předmětné stroje žalobkyni poškozené, žalobkyně nechala oba poškozené stroje opravit, na opravu výložníku [Anonymizováno] a dveří a hydraulického vedení vynaložila částku 516 538 Kč, za opravu poškozeného manipulátoru převrácením zaplatila částku 278 000 Kč. Náklady na opravu poškozených strojů žalobkyně žalovanému vyúčtovala dvěma fakturami, fa. č. [Anonymizováno] částku 278 000 Kč a fa. č. [Anonymizováno] částku 516 538 Kč. Žalovaný uplatnil u své pojišťovny [Anonymizováno] jako nárok na pojistné plnění částku 516 538 Kč, prostřednictvím své pojišťovny uhradil žalobkyni na tuto škodu dne 7. 12. 2017 částku 200 000 Kč, dne 6. 3. 2018 částku 7 169 Kč a 100 745 Kč, za poškození zůstala neuhrazená částka 208 615 Kč. Tuto částku jako zbývající dluh z faktury č. [Anonymizováno] žalovaný písemně uznal dne 20. 4. 2018. Na částku 278 000 Kč vyúčtovanou fa. č. [Anonymizováno] žalobkyni zaplatil dne 2. 3. 2018 částku 99 000 Kč, neuhrazena zůstala částka 179 000 Kč. Tuto částku jako zbývající dluh z fa. č. [Anonymizováno] žalovaný písemně vůči žalobkyni dne 20. 4. 2018 uznal, následně na tuto škodu zaplatil žalobkyni 60 000 Kč dne 20. 9. 2018. K námitce pravosti podpisu žalovaného na uznávacích prohlášeních dovodil, že pravost podpisu žalovaného byla zjištěna znaleckým zkoumáním znalce [tituly před jménem] [jméno FO], který své závěry o střední pravděpodobnosti pravosti podpisu žalovaného přesvědčivě odůvodnil, a proto neshledal důvodu pro nařízení revizního znaleckého posudku.

13. Okresní soud po právní stránce posoudil obě dílčí smlouvy jako nájemní smlouvy dle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dovodil, že žalovaný vrátil stroje poškozené a dle § 2913 odst. 1 o. z. žalovaný za tuto škodu odpovídá. Žalobkyni vznikla škoda ve výši nákladů na opravu poškozených strojů, žalovaný na tyto závazky jednak částečně plnil, čímž uznal dle § 2054 odst. 2 o. z. i zbytek dluhu, nadto obě zbývající části dluhu výslovně uznal i písemně uznávacích prohlášeních ze dne 20. 4. 2018. Okresní soud následně dovodil, že nárok z titulu náhrady škody je plně důvodný, včetně nároku na smluvní pokuty, které byly ujednány v dílčích smlouvách, jakož i v uznávacích prohlášeních. Nároky na smluvní pokuty shledal jako přiměřené a zcela souladné s dobrými mravy, když nezjistil žádné skutečnosti zvláštního zřetele, pro které by měl nároky na smluvní pokuty moderovat. Uložil žalovanému zaplatit i částku 2 400 Kč jako náklady spojené s uplatněním pohledávek dle § 3 nařízení vl. č. 351/2013 Sb. Důvodným dle § 1970 o. z. shledal i nárok na úroky z prodlení v sazbě 8,5 % ročně ze zbývajících pohledávek z titulu náhrady škody.

14. Odvolací soud částečně zopakoval dokazování provedené již okresním soudem (a to rámcovou smlouvou o pronájmu věci na čl. 179 spisu, smlouvou o pronájmu bez posádky č. [Anonymizováno] na čl. 181 verte spisu, rozpisem škody – dopis ze dne 5. 2. 2018 na čl. 182 spisu, fa. č. [Anonymizováno] čl. 183 spisu, dopisem pojišťovny [Anonymizováno] ze dne 1. 3. 2018 na čl. 183 verte spisu a výpočetním listem na čl. 184, dopisem pojišťovny [Anonymizováno] ze dne 1. 3. 2018 na čl. 184verte spisu a vyúčtováním na čl. 185 spisu, smlouvou o pronájmu bez posádky č. [Anonymizováno] na čl. 187verte, fa. č. [Anonymizováno] na čl. 188 spisu včetně dodacího listu k této faktuře na čl. 188verte, dopisem [právnická osoba] ze dne 28. 2. 2018 na čl. 189 spisu a výpisem z účtu žalobkyně na čl. 190 spisu). Odvolací soud sdílí skutková zjištění učiněná okresním soudem z provedených důkazů tak, jak jsou tato zachycena v odstavcích 12 až 35 a odstavcích 38 až 40 odůvodnění rozsudku okresního soudu, na tato odkazuje a činí je podkladem pro své rozhodnutí. Pokud učinil odvolací soud z provedených důkazů nad rámec správných skutkových zjištění okresním soudem další skutková zjištění, uvede tato přehledně v rámci svých právních závěrů s tím, že vždy bude uvedeno, ze kterého důkazu soud konkrétní skutkové zjištění činí.

15. Odvolací soud následně dospěl k těmto závěrům. Mezi účastníky nebylo sporné, že si žalovaný předmětné pracovní stroje od žalobkyně dílčími smlouvami uzavřenými na základě rámcové smlouvy pronajal, a že tyto vrátil žalobkyni poškozené.

16. Odvolací soud po právní stránce hodnotí obě realizační dílčí smlouvy jako platné smlouvy o podnikatelském pronájmu věcí movitých dle § 2316 o. z., kterými se zavázala žalobkyně jako podnikatel žalovanému jako nájemci (v postavení podnikatele) přenechat konkrétně specifikovanou stavební mechanizaci (pracovní stroje) k užívání na sjednanou dobu a žalovaný se zavázal zaplatit nájemné. Na podnikatelský pronájem movitých věcí se dle § 2316 odst. 2 o. z. vztahují obecná ustanovení o nájmu (§ 2201 a násl. o. z.). Dle § 2225 odst. 1 o. z. měl žalovaný povinnost při skončení nájmu odevzdat předmět nájmu v takovém stavu, v jakém byla v době, kdy ji převzal, s přihlédnutím k běžnému opotřebení při řádném užívání. Porušení této povinnosti je porušením zákonné povinnosti (§ 2910 o. z), přičemž dle § 2911 o. z. se má za to, že škůdce škodu zavinil. Rovněž v rámcové smlouvě, jakož i v obou realizačních smlouvách, bylo nad rámec zákonné povinnosti ujednáno, že žalovaný jako nájemce odpovídá za škody vzniklé nepřiměřeným užíváním nebo zanedbáním údržby s tím, že se zavazuje uhradit škody vzniklé na zapůjčené věci až do výše pořizovací ceny věcí. Jedná se pouze o doplnění ujednání k zákonné povinnosti vrátit věc ve stavu, v jakém byla předána s přihlédnutím k běžnému opotřebení s tím, že dohodou účastníků byla omezena limitace škody do výše pořizovací ceny strojní mechanizace. Toto ujednání v čl. X. odst. 3 rámcové smlouvy dle názoru odvolacího soudu neznamená, že by strany vyloučily povinnost žalovaného stanovenou v § 2225 odst. 1 o. z. vrátit stroje při skončení nájmu nepoškozené ve stavu běžného opotřebení. Poškození strojů bylo zachyceno v obou dílčích smlouvách, přičemž v dílčí smlouvě č. [Anonymizováno] je uvedeno, že došlo k převrácení stroje a ve smlouvě č. [Anonymizováno] došlo k poškození výložníku. Blíže byl rozsah a popis poškození a druh náhradních dílů použitých k opravě a cena práce za opravu strojů rozepsán v rozpisu škody (čl. 182) a v popisu poškození stroje (čl. 188 verte). Rozsah poškození byl žalovanému znám, jak správně dovodil okresní soud, neboť sám žalovaný nárok na pojistné plnění za poškození [Anonymizováno] ve výši 516 538 Kč uplatnil u své pojišťovny [Anonymizováno] (jak dokládají dopisy [Anonymizováno] pojišťovny ze dne 1. 3. 2018 na čl. 183verte a čl. 184verte a dále dopis žalovaného pojišťovně ze dne 26. 7. 2018, kterým pojišťovnu vyzval předžalobní výzvou k doplacení celé škody).

17. Žalovaný měl uzavřenu pojistnou smlouvu na odpovědnost za škodu č. [Anonymizováno], přičemž uplatnil u své pojišťovny celkové pojistné plnění ve výši 516 538 Kč, což odpovídá ceně zaplacené žalobkyní za opravu poškozeného [Anonymizováno]. Pojišťovna žalovaného uplatněné pojistné plnění ve výši 516 538 Kč krátila, a to jednak o spoluúčast 1 000 Kč a rovněž odečetla amortizaci v rozsahu 40 % (jak se podává z listin předložených samotným žalovaným u jednání dne 17. 12. 2018 – dopis pojišťovny ze dne 1. 3. 2018 s výpočetním listem). Tato skutečnost je bez vlivu na to, v jaké výši žalovaný odpovídá žalobkyni za škodu vzniklou na strojích.

18. Odvolací soud uzavírá, že žalovaný stroje vrátil žalobkyni poškozené a toto poškození nebylo důsledkem běžného opotřebení strojů, porušil tak zákonnou povinnost stanovenou v § 2225 odst. 1 o. z. Ostatně sám žalovaný u jednání okresního soudu dne 17. 12. 2018 založil k důkazu do spisu korespondenci se svou pojišťovnou, kdy z dopisu žalovaného ze dne 7. 3. 2018 plyne, že stroj nešťastnou náhodou poškodil.

19. Mezi účastníky nebylo sporné, že žalobkyně vynaložila na opravu poškozených strojů v případě [Anonymizováno] částku 516 538 Kč a v případě [Anonymizováno] 278 000 Kč. Rozpis vyměněných poškozených dílů jejich počet, cena a rozpis odpracovaných hodin na opravě a jejich počet byl podrobně uveden v rozpisu škody ze dne 5. 2. 2018, který měl žalovaný k dispozici (sám tuto listinu předložil v řízení u jednání dne 17. 12. 2018) a v dodacím listu, který byl přílohou fa. č. [Anonymizováno] na částku 278 000 Kč (čl. 188 a 188verte spisu), přičemž faktura byla žalovanému doručena, což dokládá i to, že žalovaný třetí osobě (firma [Anonymizováno]) škodu přesně v této výši 278 000 Kč za převrácení stroje a jeho poškození účtoval (viz faktura žalovaného ze dne 13. 11. 2017 č. [Anonymizováno] na čl. 218 spisu).

20. Žalobkyni vznikla újma (škoda) snížením jejího majetku, který vynaložila na zaplacení opravy strojů do stavu před poškozením tak, aby tyto byly funkční a mohly být provozovány ke svému účelu. Tato újma vznikla v přímé příčinné souvislosti s poškozením strojů, které žalovaný nevrátil opravené, nýbrž poškozené nad rámec běžného opotřebení. Žalobkyně tvrdila, že neuhrazené zbytky škod žalovaný písemně uznal na uznávacích prohlášeních ze dne 20. 4. 2018.

21. Odvolací soud se dále zabýval námitkou žalovaného, že obě uznávací prohlášení jsou neurčitá a dále námitkou, že podpis na nich není vlastnoručním podpisem žalovaného.

22. Dle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

23. Žalovaný namítal, že uznávaný dluh není v uznání určitě specifikován, a proto je uznání neurčité. V uznávacím prohlášení musí být uznávaný dluh specifikován co do důvodu a výše, a to jakýmkoliv způsobem tak, aby nebyl zaměnitelný s jiným dluhem. V obou uznávacích prohlášeních je řádně identifkován věřitel a dlužník, dále výše uznávaného dluhu uvedením konkrétní částky a důvod uznávaného závazku je přesně identifikován odkazem na číslo faktury [Anonymizováno] a [Anonymizováno] č. [Anonymizováno], dále je uvedena u každé faktury její původní výše a dále výše zbytku fakturované částky, která je vyčíslena a je předmětem uznání. Z takto vymezené specifikace není žádných pochyb o tom, že žalovaný uznával právě zbytek neuhrazených faktur, kterými byla účtována náhrada škody za opravu strojů ve výši, která nebyla kryta plněním poskytnutým pojišťovnami. Pokud žalovaný namítal, že odkaz na fakturu je nedostatečným vymezením důvodu uznávaného závazku, není jeho závěr správný, neboť judikatura je již dlouhodobě ustálena v závěru, že právní důvod dluhu (a jeho výše) nemusí být identifikován přímo v uznávacím projevu; postačí, bude-li z uznávacího projevu zřejmé, který dluh je dlužníkem utvrzován. Může být určen například odkazem na listinu, fakturu, objednávku, ve které je právní důvod dluhu určen (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 3851/2007).

24. Obě písemná uznání jsou určitá. Odvolací soud se dále zabýval přezkumem závěrů okresního soudu, že na uznávacích prohlášeních jsou pravé podpisy žalovaného, který tuto skutečnost zpochybňoval i v odvolacím řízení. Odvolací soud ve shodě s okresním soudem dospěl k závěru, že znalec [tituly před jménem] [jméno FO] měl dostatečný materiál k učinění závěrů, což sám znalec odůvodnil, znalec dále přesvědčivě vyargumentoval svůj závěr, že podpisy žalovaného na uznávacích prohlášeních jsou pravými podpisy žalovaného v pásmu střední pravděpodobnosti. Znalec rovněž vysvětlil, že byť nalezl ve srovnávacích podpisech i znaky rozdílné, které i popsal, nemůže to na jeho závěru změnit, neboť již shodné znaky nalezl a popsal a ty odůvodňují závěr, že se v pásmu střední pravděpodobnosti jedná o pravý podpis žalovaného na obou uznávacích prohlášeních. Znalec řádně u výslechu odůvodnil používanou škálu pravděpodobností závěrů písmoznaleckého zkoumání pravosti podpisů, přičemž rovněž vyložil, že i pokud by měl další srovnávací materiál (čemuž zabránil sám žalovaný, který svou nepřítomností zabránil tomu, aby mohlo být jeho písmo zkoumáno při psaní v různých polohách a rychlostech), pak by to nevedlo ke snížení jeho závěrů, ale mohl by se pohybovat ve svých závěrech ještě blíže směrem ke kategorickému závěru o pravosti podpisu. Odvolací soud proto považuje závěr okresního soudu, že žalovaný uznávací prohlášení podepsal, za správný. Tento závěr není jakkoliv rozporu s výslechem svědka [jméno FO], neboť ten si nic bližšího ohledně toho, kde se nacházel žalovaný v dubnu 2018 nepamatoval, pouze obecně uvedl, že žalovaný hodně cestoval do ciziny, to však nikterak nevylučuje možnost, že žalovaný mohl dne 20. 4. 2018 podepsat předmětná uznávací prohlášení. Ani výpověď svědka [jméno FO] není nikterak způsobilá vyloučit závěr, že žalovaný dne 20. 4. 2018 uznávací prohlášení podepsal, neboť tento svědek jen uvedl, že v dubnu 2018 si žalovaný řešil své věci na Slovensku, dále obecně uvedl, že v České republice nebyl, aniž by však uvedl, kde konkrétně žalovaný na Slovensku denně v dubnu 2018 byl, a aniž by jeho výpovědí bylo vyloučeno, že i když se v dubnu 2018 zdržoval na Slovensku, nemohl dne 20. 4. 2018 podepsat uznávací prohlášení, nadto svědek ani netvrdil, že by byl po celou dobu dubna 2018 neustále v přítomnosti žalovaného, aby mohl vyloučit, že se 20. 4. 2018 dostavil do České republiky k podpisu, či podepsal na Slovensku či kdekoliv jinde a uznávací prohlášení zaslal žalobkyni. Podstatné je, že na uznávacích prohlášeních je pravý podpis žalovaného, který stvrzuje na nich uvedený text.

25. Hmotněprávní uznání obou dluhů (neuhrazených částí škod) zakládá vyvratitelnou domněnku, že uznaný dluh ke dni uznání v uznaném rozsahu trval. Ustanovení § 2053 upravuje vyvratitelnou právní domněnku trvání uznaného dluhu v okamžiku jeho uznání. Uznání má další souvislosti procesní, kdy hmotněprávním uznáním dluhu dochází k přesunu důkazního břemene na dlužníka, který musí v případě sporu prokázat, že uznaný dluh, jehož splnění se věřitel na dlužníkovi domáhá, neexistuje.

26. Bylo proto plně na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že jím uznaný dluh z obou škod neexistuje (nevznikl, či zanikl). Povinností žalobkyně bylo pouze náležitě skutkově tvrdit, co je předmětem řízení a vylíčit hospodářkou kauzu nároků (čemuž po kasaci prvního rozsudku řádně dostála), naopak nebyla již povinna v případě platného a účinného uznání dluhu žalovaným prokázat výši a existenci uznaného dluhu, neboť nastoupila vyvratitelná domněnka existence uznaného dluhu v rozsahu, v jakém byl žalovaným uznán.

27. Právě s ohledem na výše uvedené a s ohledem na to, že žalovaný v řízení před okresním soudem pouze obecně namítal, že škoda na strojích nemohla být „tak vysoká, jak účtovala žalobkyně“, napravil odvolací soud pochybení okresního soudu, který na toto obecné tvrzení žalovaného nereagoval a nevyzval ho dle § 118a odst. 1 o. s. ř. ke konkretizaci obecného tvrzení tak, aby bylo zcela konkrétně jasné, v jaké výši, rozsahu a ohledně jakých konkrétních položek, jimiž je cena opravy strojů tvořena, žalovaný zpochybňuje a z jakého důvodu, neboť právě žalovaného s ohledem na přenos břemene tvrzení a důkazního tížila tato procesní povinnost.

28. Odvolací soud vyzval žalovaného u jednání odvolacího soudu dne 7. 8. 2024 dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby tvrdil, zda zpochybňuje rozsah opravy, či položek za opravu, jak jsou uvedeny v soupisech, případně které položky tvořící cenu dílů či prací opravy strojů zpochybňuje. Žalovaný u odvolacího jednání po tomto poučení své obecné tvrzení „o nižší škodě“ konkretizoval tak, že uvedl (čl. 289 spisu), že od škody měla být odečtena amortizace.

29. Otázkou náhrady škody na havarovaném vozidle a s tím související tzv. amortizací se zabýval Ústavní soud již v nálezu sp. zn. II. ÚS 2221/07 ze dne 19. března 2008 (N 58/48 SbNU 857). V tomto nálezu mimo jiné konstatoval, že: „Je-li za škodu považována újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného, a její výše je dána rozdílem mezi majetkovým stavem poškozeného před a po poškození, musí i rozsah náhrady škody zohlednit výši všech nutných prostředků, které byl poškozený nucen vynaložit k obnovení původního majetkového stavu, v daném případě k opravě vozidla tak, aby bylo z technického hlediska stejně provozuschopné jako před škodnou událostí. Pokud obnovení původního majetkového stavu není možné jinak než za použití nových náhradních dílů, oprava byla provedena účelně a směřovala jen k odstranění následků škodné události, nelze přenášet povinnost k úhradě nákladů na uvedení věci do původního stavu na poškozeného a neodůvodněně jej znevýhodňovat oproti škůdci.“. Rovněž v nálezu ze dne 11. 6. 2014, sp. zn. ÚS 1902/13, Ústavní soud zdůraznil, že uhrazení celé ceny účelně provedené opravy motorového vozidla (směřující jen k odstranění následků škodné události) v řízení o náhradě škody by mělo být pravidlem; poškozenému bylo tzv. zhodnocení vozidla protiprávním jednáním vnuceno, opravou se sleduje pouze jeho uvedení do stavu před nehodou. V odstavci 22 odůvodnění Ústavní soud dále poukázal na to, že po poškozením nelze požadovat, aby objížděl vrakoviště a hledal náhradní díly stářím odpovídající dílu, který byl během nehody poškozen. Obdobné závěry učinil Ústavní soud například v nálezu sp. zn. II. ÚS 155/16 ze dne 6. 6. 2017.

30. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně má nárok na náhradu škody odpovídající částce, kterou účelně vynaložila na opravu žalovaným poškozených pracovních strojů v autorizovaném servise tak, aby tyto stroje následně mohly být řádně používány ke svému účelu. Z takto stanovené výše nebylo namístě odečítat amortizaci (viz shora uvedené nálezy). Ostatně odvolací soud nepřehlédl, že žalovaný sám v tomto směru zcela shodně argumentoval v dopise ze dne 7. 3. 2018 adresovaném své pojišťovně [Anonymizováno], a to nesouhlasem s tím, že tato krátila pojistné plnění právě odečtením amortizace. Žalovaný poukazoval sám na to, že oprava poškozených strojů byla provedena autorizovaným servisem a u stavebních strojů není možné provést opravu za pomoci náhradních dílů od alternativních dodavatelů, neboť bez originálních dílů by stroj nemohl být provozován s nezměněnými vlastnostmi (viz dopis žalovaného ze dne 7. 3. 2018 v přílohové obálce žalovaného). Žalovaný rovněž v řízení uvedl, že podal na svou pojišťovnu z důvodu krácení pojistného plnění o amortizaci u Obvodního soudu pro [adresa] žalobu sp. zn. [Anonymizováno] (viz protokol ze dne 17. 12. 2018 čl. 49 spisu).

31. Za situace, kdy žalovaný blíže po poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. nekonkretizoval, co konkrétně na opravě strojů a případně v jakém rozsahu mohlo být provedeno úsporněji, odvolací soud uzavřel, že náklady žalobkyně vynaložené na opravu strojů byly zcela účelné k uvedení strojů do stavu před poškozením, tak, aby tyto mohly nadále plnit svou funkci, neboť nelze po žalobkyni požadovat, aby objížděla vrakoviště a hledala starší díly odpovídající stáří dílů, které bylo nutno po poškození vyměnit.

32. Pro úplnost odvolací soud zdůrazňuje, že okresní soud správně dovodil, že žalovaný neuznal oba dluhy z titulu náhrady škody jen písemnými uznávacími prohlášeními ze dne 20. 4. 2018, ale nárok na náhradu škody vyúčtované fa č. [Anonymizováno] rovněž i konkludentním způsobem dle § 2054 odst. 2 o. z.

33. Konkrétně žalovanému byla vystavena fa. č. [Anonymizováno] na škodu ve výši 278 000 Kč, přičemž na tuto fakturu dne 20. 9. 2018 žalobkyni částečně plnil, když jí zaplatil částku 60 000 Kč, kterou poukázal pod variabilním symbolem, který je shodný s číslem této faktury. Při plnění žalovaný určil na co plní, šlo o plnění částečné a bylo poskytnuto za takových okolností, kdy žalobkyně neměla důvod pochybovat o tom, že tím žalovaný uznává i zbytek neuhrazeného dluhu. Žalovaný v řízení ani netvrdil, že by v době tohoto plnění zde byly takové okolnosti, které byly známy žalobkyni a z nichž na uznání zbytku dluhu nemohla žalobkyně jako věřitel usuzovat. Žalovaný totiž žalobkyni nesdělil, či jinak nedal najevo při tomto částečném plnění, že zbytek dluhu neuznává. Za této situace byla pohledávka žalobkyně z titulu náhrady škody za poškozený manipulátor ve výši 278 000 Kč snížena plněním [právnická osoba], ze dne 2. 3. 2018 ve výši 99 000 Kč (čl. 189 a 189verte spisu) a následně dále plněním samotného žalovaného dne 20. 9. 2018 ve výši 60 000 Kč z jeho bankovního účtu č. [č. účtu] na účet žalobkyně. Pro úplnost odvolací soud zdůrazňuje, že toto částečné plnění žalovaný učinil ještě předtím, než podal v řízení odpor a první nesouhlasné vyjádření k žalobě. Žalobkyně proto z ničeho nemohla usuzovat, že částečným plněním žalovaný zbytek dluhu neuznává.

34. Odvolací soud ohledně nároků na náhradu škody uzavírá, že žalobkyni vznikl vůči žalovanému nárok na náhradu škody za oba poškozené stroje, výše škody odpovídá ceně opravy poškozených strojů, kterou žalobkyně zaplatila. Pohledávka žalobkyně z titulu nároků na náhradu škody byla snížena plněním pojišťoven a následně částečným plněním žalovaného (60 000 Kč). Žalovaný tak stále dluží žalobkyni z titulu nároku na náhradu škody za poškozený výložník, dveře a hydrauliku minirýpadla (smlouva č. [Anonymizováno]) částku 208 615 Kč (516 538 Kč mínus 7 169 Kč, 100 754 Kč a 200 000 Kč). Za opravu poškozeného manipulátoru vznikla žalobkyni škoda celkem ve výši 278 000 Kč, z této zůstalo neuhrazeno 119 000 Kč (278 000 Kč mínus 99 000 Kč za plnění pojišťovny a 60 000 Kč, které zaplatil žalovaný).

35. Odvolací soud proto považuje závěr okresního soudu, že žalovaný dluží z titulu nároku na náhradu škody celkem částku 327 615 Kč, za zcela správný.

36. Okresní soud nepochybil, ani pokud přiznal žalobkyni nárok na zaplacení smluvních pokut za prodlení se zaplacením uznaných dluhů. V obou uznávacích prohlášeních účastníci sjednali splátky uznaného dluhu s tím, že v případě nezaplacení splátky řádně a včas se stává splatným celý dluh a dlužník bude povinen zaplatit kromě úroku z prodlení ve sjednané výši 8,5 % ročně i smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně. Žalovaný se v obou případech dostal do prodlení již se zaplacením první splátky, dnem následujícím po její splatnosti nastala předčasná splatnost celého uznaného dluhu, tj. částky 208 615 Kč a částky 179 000 Kč. Ke dni 26. 4. 2018 žalobkyni vznikl rovněž nárok na smluvní pokutu ve sjednané sazbě 0,1 % denně z dlužných částek, tj. částky 179 000 Kč a 208 615 Kč za dobu od 27. 4. 2018 do zaplacení, přičemž žalobkyně se domáhá pokuty za dobu od 27. 4. 2018 do dne podání žaloby, tj. do dne 13. 6. 2018, která za prodlení s částkou 179 000 Kč činí 8 592 Kč a za prodlení s částkou 208 615 Kč činí 10 013,50 Kč. Tyto nároky se staly splatnými nejpozději doručením žaloby žalovanému, tj. dnem 24. 9. 2018.

37. Odvolací soud nesdílí námitku žalovaného, že by smluvní pokuta byla ujednána neurčitě. Z obou ujednání obsažených v uznání dluhu je zcela zřejmé, že nárok na pokutu vzniká ke dni předčasného zesplatnění dluhu prodlením se zaplacením byť jen jediné splátky a výše pokuty činí 0,1 % denně, a to právě z částky takto předčasně zesplatněného dluhu. Byť není výslovně za sazbou 0,1 % denně uvedeno, že se má počítat z nesplaceného dluhu, z celkového obsahu ujednání je tento úmysl stran zcela zřejmý, když v ujednání je hovořeno o nesplaceném dluhu, kterým může být jen ten dluh, který se předčasně zesplatnil právě pro prodlení se zaplacením splátky. Je tak zcela zřejmé, že jde o předčasně zesplatněný zbytek dluhu po ztrátě výhody splátek prodlením se zaplacením byť jen jediné splátky.

38. Ujednání o smluvní pokutě není rovněž jakkoliv rozporné s dobrými mravy. Ujednání o smluvní pokutě je standardním nástrojem utvrzení dluhu, sazba 0,1 % denně odpovídá roční sazbě 36,5 % ročně, nejedná se o smluvní pokutu sjednanou v nepřiměřené výši, naopak zcela obvyklé mezi podnikateli v rámci jejich podnikatelské činnosti. Nadto se nevypočítává z celého původního dluhu, ale pouze z nesplaceného dluhu, s nímž je dlužník v prodlení. Odvolací soud rovněž přihlédl k tomu, za jakých okolností byla pokuta sjednána, když žalobkyně poté, co žalovanému bylo kráceno pojišťovnou pojistné plnění, umožnila žalovanému dohodou o splátkách dluhu splatit dluh v nově stanovených splátkách. Toto dobrodiní splátek je vyváženo právě ujednáním o smluvní pokutě v sazbě 0,1 % denně pro případ, že žalovaný svůj závazek zaplatit dluh nesplní. Nadto výše smluvní pokuty 0,1 % denně považovaly strany za zcela obvyklé ujednání, když tuto ujednaly ve stejné sazbě za prodlení se zaplacením nájemného v obou realizačních smlouvách o nájmu strojů, jak se podává z bodu 2 obou smluv.

39. Žalovaný navrhoval rovněž moderaci uplatněných nároků na zaplacení smluvních pokut pro jejich nepřiměřenou výši. Ani odvolací soud neshledal důvody k moderaci, neboť ani jeden z uplatněných nároků na smluvní pokuty neshledal nepřiměřeně vysokým. Přiměřenost obou nároků na smluvní pokuty ve smyslu § 2051 o. z. posoudil odvolací soud v souladu s pravidly formulovanými v rozsudku velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2013, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022. Odvolací soud přihlédl k tomu, jakým způsobem a za jakých okolností nastalo porušení smluvní povinnosti utvrzené smluvní pokutou a v jaké míře se dotklo zájmů věřitele, které měly být sjednáním smluvní pokuty chráněny. Soud nezkoumal nepřiměřenost ujednání o smluvní pokutě, nýbrž nepřiměřenost konkrétního nároku na smluvní pokutu. Přihlédl přitom nejen k okolnostem známým již v době sjednávání smluvní pokuty, ale též k okolnostem, které zde byly při porušení smluvní povinnosti, jakož i k okolnostem, které nastaly po jejím porušení. Odvolací soud dospěl k závěru, že ujednaná smluvní pokuta plnila v daném případě nejen funkci preventivní, kdy měla odradit žalovaného od porušení splátkové povinnosti, ale plnila i funkci sankční, tj. měla být sankcí za porušení povinnosti zaplatit dluh. Odvolací soud rovněž přihlédl k tomu, že škoda vznikla na strojích již v roce 2017, žalobkyně vyčkávala s úhradou na plnění pojišťovny, poté co bylo kráceno, poskytla žalovanému v 4/2018 dohodou o splátkách dluhu další možnost dluh postupně splatit. Pokud žalovaný povinnost znovu porušil a žalobkyni neplnil ani ve sjednaných plátkách, je sankce za porušení této povinnosti v podobě obou nároků na zaplacení pokut zcela přiměřená a není zde žádný důvod k jejich moderaci.

40. Okresní soud rovněž nepochybil, pokud přiznal žalobkyni nárok na částku 2 400 Kč jako příslušenství nároků na náhradu škody v podobě nákladů spojených s uplatněním každé z těchto pohledávek v souladu s § 3 nařízení vl. č. 351/2013 Sb.

41. Rozsudek okresního soudu hodnotí odvolací soud jako ve výroku věcně správný, a proto byl dle § 219 o. s. ř. jako správný potvrzen, a to včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. Na odůvodnění nákladového výroku obsažené v odstavci 50 rozsudku okresního soudu odvolací soud plně odkazuje.

42. Odvolací soud neshledal správným výrok o náhradě státních nákladů obsažený v doplňujícím usnesení. Okresní soud uložil žalovanému zaplatit na náhradě těchto nákladů státu pouze částku 1 800 Kč a částku 8 137,80 Kč, neboť přehlédl, že jeho doplňující usnesení vydané k jeho v pořadí prvnímu rozsudku bylo usnesením odvolacího soudu ze dne 15. 7. 2022, č. j. 15 Co 86/2022-172, rovněž zrušeno. Odvolací soud proto v souladu s § 220 o. s. ř. změnil výrok o náhradě státních nákladů tak, že uložil zaplatit žalovanému v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř. celkem částku 13 621,30 Kč, kterou stát vynaložil z vlastních prostředků na zaplacení nákladů řízení v podobě znalečného soudem ustanovenému znalci [tituly před jménem] [jméno FO]. Stát uhradil na znalečném z vlastních prostředků na znalečném celkem 13 621,30 Kč (3 383,50 Kč, 1 800 Kč a 8 137,80 Kč). Žalovanému, jež byl v řízení procesně neúspěšný (meritorní výrok rozsudku) a v části zavinil zastavení řízení (důvodně podaná žaloba co do částky 60 000 Kč vzata zpět pro chování žalovaného, který tuto částku po zahájení řízení žalobkyni uhradil – viz usnesení z čl. 53 spisu), vznikla povinnost nahradit státu jím vynaložené náklady. Zároveň se z obsahu spisu do doby rozhodnutí soudu nepodává, že by na straně žalovaného byly splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

43. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v odvolacím řízení plně procesně úspěšná a vzniklo jí tak právo na plnou náhradu všech účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení. Účelně vynaložené náklady odvolacího řízení žalobkyně činí celkem částku 26 807 Kč a tyto sestávají ze dvou náhrad odměny advokáta za dva úkony právní služby, a to sepis vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu dne 7. 8. 2024, odměna za jeden úkon právní služby činí 9 700 Kč dle § 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. k) a písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“), na odměnách celkem 19 400 Kč, dále náleží k těmto úkonům dvě náhrady hotových výdajů advokáta po 300 Kč dle § 13 odst. 4 tarifu, tj. 600 Kč, a náhrada za promeškaný čas advokáta z místa jeho sídla k jednání odvolacího soudu a zpět v celkové výši 600 Kč dle § 14 odst. 3 tarifu (6 započatých půlhodin po 100 Kč, cesta z [Anonymizováno] do Ostravy a zpět). K nákladům náleží rovněž cestovní náhrada za cestu advokáta žalobkyně motorovým vozidlem z [Anonymizováno] do Ostravy k jednání soudu a zpět dne 7. 8. 2024 ve výši 1 554 Kč (ujeto celkem [hodnota] km, koeficient 5,60 Kč / 1 km, kombinovaná spotřeba 5,6 l nafty na 100 km, cena nafty 38,70 Kč/1 l) a dále náhrada za 21% DPH dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., náhrada činí 4 653 Kč (daň se zaokrouhluje nahoru). Ničeho dalšího žalobkyně na náhradě nákladů odvolacího řízení nepožadovala. Odvolací soud proto výrokem III. tohoto rozsudku zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 26 807 Kč.

44. Pariční lhůta k plnění v délce tří dnů je stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když pro stanovení splátek či delší lhůty splatnosti neshledal odvolací soud žádného důvodu, tyto skutečnosti nenamítali ani účastníci řízení.

45. Pro aplikaci § 150 o. s. ř. neshledal odvolací soud žádného podkladu ve spisovém materiálu, aplikaci tohoto ustanovení nenavrhovali ani účastníci řízení.

Poučení