15 Co 154/2024 - 253

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Jana Rýznara a Mgr. Karly Nekolové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], IČO [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Anonymizováno] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení částky 343 825,90 Kč s příslušenstvím a vzájemnou žalobu žalované o zaplacení částky 216 947,90 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce i žalované proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 13. 2. 2024, č. j. 17 C 66/2019-211, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích I. a III. potvrzuje.

II. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. mění následovně: Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 73 912,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 38 152,40 Kč za dobu od 6. 10. 2018 do zaplacení a z částky 35 760,40 Kč za dobu od 15. 10. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Rozsudek okresního soudu se ve výroku IV. mění následovně: Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na plnou náhradu nákladů řízení o žalobě žalobce částku 106 134 Kč k rukám zástupkyně žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na plnou náhradu nákladů řízení o vzájemné žalobě žalované částku 40 790 Kč k rukám zástupkyně žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení o žalobě žalobce částku 25 293 Kč k rukám zástupkyně žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení o vzájemné žalobě žalované částku 12 006 Kč k rukám zástupkyně žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Odvoláním napadeným rozsudkem okresní soud zavázal žalovanou zaplatit žalobci částku 269 913,10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 52 767,80 Kč od 17. 9. 2018 do zaplacení, z částky 55 367,90 Kč od 27. 9. 2018 do zaplacení, z částky 53 751 Kč od 30. 9. 2018 do zaplacení, z částky 55 761,20 Kč od 6. 10. 2018 do zaplacení a z částky 52 265,20 Kč od 15. 10. 2018 do zaplacení (výrok I.), dále zamítl žalobu žalobce, aby mu žalovaná zaplatila částku 73 912,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 38 152,40 Kč od 6. 10. 2018 do zaplacení a z částky 35 760,40 Kč od 15. 10. 2018 do zaplacení (výrok II.), dále zamítl vzájemnou žalobu žalované, aby jí žalobce zaplatil částku 216 947,90 Kč s úrokem z prodlení z částky 6 859,90 Kč od 24. 11. 2018 do zaplacení, z částky 42 250 Kč od 30. 11. 2018 do zaplacení, z částky 42 250 Kč od 8. 12. 2018 do zaplacení, z částky 40 000 Kč od 18. 12. 2018 do zaplacení, z částky 43 638 Kč od 28. 12. 2018 do zaplacení a z částky 34 750 Kč od 29. 12. 2018 do zaplacení (výrok III.). Současně pak okresní soud výrokem IV. zavázal žalovanou zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 139 204 Kč. V řízení se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 343 825,90 Kč na základě tvrzení, že tato částka představuje kupní cenu za pšeničné otruby, které žalované dodal ve dnech 17., 27. a 30. 8. 2018 za cenu 1 900 Kč/t otrub a ve dnech 5. a 14. 9. 2018 za cenu 3 200 Kč/t otrub. K dodání zboží došlo vždy na základě telefonické objednávky žalované, která následně přistavila kamion a otruby odebrala, přičemž k navýšení ceny došlo tím, že žalobce informoval žalovanou e-mailovou zprávou ze dne 31. 8. 2018 o navýšení ceny na 3 200 Kč/t otrub, což žalovaná akceptovala tím, že následně otruby dvakrát odebrala. Žalobce se tak domáhal zaplacení částky 52 767,80 Kč za 24 150 kg otrub odebraných dne 17. 8. 2018, částky 55 367,90 Kč za 25 340 kg otrub odebraných dne 27. 8. 2018, částky 53 751 Kč za 24 600 kg otrub odebraných dne 30. 8. 2018, částky 93 913,60 Kč za 25 520 kg otrub odebraných dne 5. 9. 2018 a částky 88 025,60 Kč za 23 920 kg otrub odebraných dne 14. 9. 2018.

2. Žalovaná se žalobou žalobce nesouhlasila s tím, že žalobce nebyl oprávněn navýšit cenu otrub, neboť mezi účastníky byla sjednána cena v písemné smlouvě označené jako kupní smlouva č. [Anonymizováno], a to ve výši 1 900 Kč/t. Tato smlouva byla sjednána na období od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, v němž měla žalovaná od žalobce odebrat celkem 650 t otrub. Tuto smlouvu pak bylo možno měnit pouze písemnými dodatky, k čemuž však nedošlo. Žalobce sice požadoval zvýšení ceny dodávaných otrub, na to však žalovaná nepřistoupila a jednostranné zvýšení ceny žalobcem tak není jakkoliv relevantní. Neakceptovaný požadavek na zvýšení ceny vedl k zastavení dodávek ze strany žalobce, v důsledku čehož musela žalovaná nakoupit otruby jinde. Žalovaná dále namítala, že pohledávky, jejichž zaplacení se žalobce domáhá žalobou, s výjimkou částek požadovaných za neoprávněně zvýšenou cenu otrub (tedy pohledávky v celkové výši 269 913,10 Kč) zanikly na základě jednostranných zápočtů provedených žalovanou. Žalovaná totiž měla uzavřenu kupní smlouvu se společností [Anonymizováno], sídlem [Anonymizováno] (dále jen „[Anonymizováno]“), které měla prodávat otruby dodané jí žalobcem. S ohledem na nedodání otrub žalobcem pak žalovaná musela začít společnosti [Anonymizováno] dodávat zboží z tzv. náhradních obchodů (tedy od jiných dodavatelů), což ovšem vedlo k tomu, že nedosáhla takového zisku, kterého by dosáhla, pokud by žalobce splnil své povinnosti podle uzavřené kupní smlouvy. Žalovaná totiž musela nakoupit otruby za vyšší cenu a současně musela vynaložit jiné (zpravidla vyšší) náklady na dopravu zboží. Žalovaná také měla nasmlouvány další partnery, kterým měla či případně mohla v daném období otruby dodat, nicméně tyto obchody nemohla kvůli neplnění smlouvy ze strany žalobce realizovat. Zboží, které plánovala nakoupit a dodat třetím osobám, totiž musela dodat společnosti [Anonymizováno], jinak by jí hrozily sankce ze strany této společnosti. Škoda, která žalované vznikla ve 38. až 45. týdnu a částečně i škoda vzniklá ve 46. týdnu roku 2018, byla žalovanou jednostranně započtena vůči nárokům žalobce uplatněným v žalobě, avšak pouze v rozsahu ceny 1 900 Kč/t otrub. Nároky žalobce uplatněné žalobou (co do zaplacení ceny otrub v částce 1 900 Kč/t) tak těmito zápočty zanikly. Žalovaná pak rovněž uplatnila v podání došlém okresnímu soudu dne 5. 10. 2021 vzájemnou žalobu, a to co do částky 216 947,90 Kč (ve výši 209 747,90 Kč s úrokovým příslušenstvím jako náhradu škody a ve výši 7 200 Kč jako paušální náhradu nákladů za celkem šest uplatněných pohledávek po 1 200 Kč za každou z nich). Tvrdila, že jí škoda způsobená nedodáváním otrub žalobcem vznikala i v dalším průběhu roku 2018, přičemž za část 46. týdne a ve 47. až 51. týdnu roku 2018 jí vznikla další škoda právě v celkové částce 209 747,90 Kč. Ve 46. týdnu roku 2018 se jednalo o část škody ve výši 6 859,90 Kč, ve 47. a 48. týdnu roku 2018 se jednalo vždy o škodu ve výši 42 250 Kč, ve 49. týdnu roku 2018 se jednalo o škodu ve výši 43 315 Kč, v 50. týdnu roku 2018 se jednalo o škodu ve výši 43 638 Kč a v 51. týdnu roku 2018 se jednalo o škodu ve výši 34 750 Kč. Žalobce ve svém vyjádření k zápočtům a vzájemné žalobě žalované uvedl, že si není vědom, že by svým jednáním žalované jakoukoliv škodu způsobil, neboť otruby dodával žalované dlouhodobě pouze na základě jednotlivých telefonických objednávek za předem dohodnutou cenu.

3. Okresní soud po provedeném dokazování dovodil, že mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobce dodal žalované otruby v množství specifikovaném v jeho žalobě. Dle okresního soudu však nebylo zcela jasně prokázáno, jakým způsobem a kdy byla mezi žalobcem a žalovanou uzavřena smlouva o prodeji otrub. Z komunikace právních zástupců účastníků je zřejmé, že smlouva podepsaná ze strany žalované byla doručena žalobci teprve dne 26. 10. 2018. Žalovanou přitom nebylo vysvětleno, z jakého důvodu k tomu došlo až v tuto dobu, kdy a jak byla žalované doručena smlouva podepsaná žalobcem a z jakého důvodu byla oproti předchozím zvyklostem smlouva zasílána poštou a nikoliv e-mailem prostřednictvím pana [Anonymizováno]. Žalobce sám si nevybavoval, že by smlouvu podepsal a do konce září 2018 jednal s tím, že smlouva podepsána nebyla a byly uzavírány pouze dílčí kupní smlouvy na základě telefonických objednávek. Do doby doručení podepsané písemné smlouvy v říjnu 2018 mu tak nebylo zřejmé, zda žalovaná smlouvu akceptovala. Nicméně pravost či pravdivost smlouvy datované dnem 8. 6. 2018 žalobce po jejím předložení nijak nezpochybňoval. Okresní soud tak shledal smlouvu datovanou dne 8. 6. 2018 za platnou, a proto dovodil, že žalobce byl oprávněn požadovat po žalované zaplacení pouze smluvně sjednané kupní ceny ve výši 1 900 Kč/t otrub. Mimořádné okolnosti, které ho vedly k jednostrannému zvýšení ceny, nemohou ospravedlnit jednostranné zvýšení ceny otrub žalobcem. Pokud se totiž v daném případě smluvní strany nedohodly na změně smlouvy, měl se její změny domáhat způsobem předpokládaným zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Okresní soud proto přiznal žalobci nárok na zaplacení kupní ceny ve výši 1 900 Kč/t otrub, tedy celkem na částku 269 913,10 Kč a ve zbytku žalobu žalobce jako nedůvodnou zamítl. Okresní soud pak nepřihlížel k započtením učiněným žalovanou, neboť žalobce nároky žalované zpochybnil, a ty tak nejsou k započtení způsobilé. Okresní soud pak zcela zamítl vzájemnou žalobu žalované, jelikož vzal za prokázané, že v době, kdy docházelo ke sporům ohledně ceny za dodávané otruby, nebyla řádně uzavřena kupní smlouva. Respektive že žalobce neznal stanovisko žalované k její akceptaci. Pokud za této situace požadoval žalobce navýšení do té doby běžné kupní ceny na částku v dané době obvyklou, byl jeho postup legitimní a nemůže vést ke vzniku nároku žalované na náhradu škody. Navíc svědci vyslechnutí v průběhu řízení potvrdili, že žalovaná v rozhodném období uzavřela nové smlouvy se svými novými odběrateli a dodavateli, přičemž její postup byl ovlivněn nejistotou při dodávkách zboží žalobcem. V takovém případě pak není ani možno jednoznačně spočítat výši škody, která žalované vznikla. Přitom také bylo prokázáno, že žalobce přistoupil k ukončení dodávek otrub žalované v době, kdy tato již dlužila úhradu po splatnosti za první z dodávek, která je předmětem žaloby žalobce. Okresní soud tak v celém rozsahu zamítl i vzájemnou žalobu žalované.

4. Proti výrokům II. a IV. rozsudku okresního soudu si žalobce podal odvolání, v němž navrhoval jejich změnu a vyhovění žalobě i v rozsahu dle výroku II. rozsudku okresního soudu. Poukázal především na to, že okresní soud ve svém rozsudku sám poukázal na skutečnost, že nebylo jasně prokázáno, jakým způsobem a kdy byla mezi účastníky uzavřena smlouva o prodeji otrub. Dle soudu je však zřejmé, že smlouva podepsaná žalovanou byla doručena žalobci teprve v říjnu 2018. Žalobce skutečně v rámci řízení po předložení smlouvy její pravost a platnost nepopíral, byť upozorňoval na nesrovnalosti spočívající ve zjevném rozešití a opětovném sešití smlouvy a uváděl, že sám si její podpis a odeslání nepamatuje a do doby jejího obdržení v říjnu 2018 vycházel z toho, že smlouva uzavřena nebyla. To bylo i důvodem, proč došlo k jednostrannému navýšení ceny za zboží dne 31. 8. 2018, po němž pak žalovaná provedla ještě další dvě objednávky (5. a 14. 9. 2018). Z provedeného dokazování pak také vyplynulo, že účastníci sice již dříve uzavřeli smlouvu na dodávku otrub v písemné podobě, avšak nelze odhlédnout od toho, že je v této oblasti trhu zcela běžné dodávat i na základě jednotlivých objednávek, tedy bez uzavření písemné smlouvy. Pokud tedy žalobci nebyla doručena žalovanou podepsaná smlouva, vycházel z toho, že smlouva uzavřena nebyla a jedná se pouze o jednotlivé kupní smlouvy. I proto přistoupil k jednostrannému navýšení ceny vycházející z aktuální situace na trhu, které je tak nutno považovat za novou nabídku. Pokud ji žalovaná potvrdila dalšími objednávkami, byl žalobce oprávněn účtovat navýšenou cenu.

5. Proti rozsudku okresního soudu si podala odvolání také žalovaná, a to proti jeho výrokům I., III. a IV. Žalovaná v prvé řadě namítla, že odůvodnění rozsudku okresního soudu je velmi strohé, a to zejména ve vztahu k výrokům, které jsou v neprospěch žalované, což hraničí i se samotnou jeho přezkoumatelností. Pokud se týče závěru okresního soudu o nezpůsobilosti pohledávek žalované vůči žalobci k započtení, tak se zřejmě opírá o § 1987 odst. 2 o. z. Takový závěr okresního soudu by však byl v rozporu s rozsudkem velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020, či na něj navazujícím rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2023, sp. zn. 33 Cdo 3255/2022. V souladu s těmito rozhodnutími nelze za nejistou pohledávku považovat pouze proto, že ji dlužník neuznává nebo že je sporná její právní kvalifikace. Současně platí, že vychází-li obě pohledávky (aktivní i pasivní) ze stejného právního vztahu (založeného např. stejnou smlouvou uzavřenou mezi stranami), nelze přehlížet, že proti právu věřitele pasivní pohledávky na její uhrazení stojí právo dlužníka (a věřitele aktivní pohledávky) na to, aby dříve, než bude nucen uhradit svůj dluh (plnit na pasivní pohledávku), byly spravedlivě posouzeny i širší souvislosti, za kterých vznikl. Vznikne-li tedy z téhož vztahu více vzájemných pohledávek, odpovídá zpravidla rozumnému (spravedlivému) uspořádání poměrů mezi stranami, aby tyto pohledávky byly vzájemně započitatelné. Je pak na věřiteli pasivní pohledávky, aby se případně dovolal neplatnosti jednostranného právního jednání, jímž dlužník proti pasivní pohledávce započítává svoji (aktivní) pohledávku za věřitelem. A protože pohledávky žalované uplatněné v rámci započtení vznikly porušením kupní smlouvy, ze které žalobce svou žalobou nárokoval zaplacení svých pohledávek, a jelikož se žalobce neplatnosti jednostranných započtení nedovolal (neboť pouze pohledávky žalované zpochybnil), nebylo jakéhokoliv důvodu, aby se okresní soud provedenými zápočty nezabýval. Pokud pak ve svém rozsudku nijak blíže nezdůvodnil, proč dospěl k závěru o nezpůsobilosti pohledávek žalované vůči žalobci k započtení, není jeho rozhodnutí úplné a mělo by být zrušeno.

6. Dle žalované si okresní soud dále protiřečí i v případě zamítnutí její vzájemné žaloby. Okresní soud totiž nejprve uvádí, že spornou smlouvu shledal jako platnou (a přiznává žalobci nárok na zaplacení kupní ceny ve výši 1 900 Kč/t), ale současně žalované nepřiznává nárok na náhradu škody uplatněný vzájemnou žalobou s odůvodněním, že smlouva uzavřena nebyla, resp. že žalobce nevěděl o jejím uzavření. V této souvislosti žalovaná poukázala na skutečnost, že se nedomáhala náhrady škody za to, že žalobce požadoval vyšší cenu za dodané otruby, ale za to, že porušil uzavřenou smlouvu a odmítl žalované dodávat dohodnuté zboží. Pokud měl okresní soud za to, že nejistota žalobce ohledně uzavření kupní smlouvy jej zbavila odpovědnosti za vzniklou škodu, pak již nevysvětluje, proč by žalobce neměl za škodu odpovídat také za dobu, kdy již o uzavření smlouvy věděl. Žalobce byl průběžně žalovanou vyzýván k obnovení dodávek, což by vedlo k zamezení vzniku dalších škod, ale žalobce tak neučinil.

7. Okresní soud také nepřihlédl k celé řadě ustanovení o. z., která se vztahují k uzavírání smluv. V prvé řadě se jedná o § 1725 o. z., podle nějž je smlouva uzavřena, jakmile si strany ujednají její obsah. Svědek [Anonymizováno] (který jednal při uzavírání smluv za žalovanou) vypověděl, že se vždy nejdříve se žalobcem dohodl na podmínkách kupní smlouvy a na základě takto dohodnutých podmínek připravil její text. Je tedy možno uzavřít, že již ve chvíli, kdy svědek [Anonymizováno] a žalobce dohodli podmínky kupní smlouvy (předmět smlouvy a kupní cenu), došlo k uzavření smlouvy. Následné zaslání jejího textu e-mailem již bylo pouhým potvrzením obsahu smlouvy uzavřené v jiné než písemné formě. I kdyby však ani za tohoto stavu neměl okresní soud smlouvu za uzavřenou, měl dále postupovat dle § 1744 o. z. Podle něj platí, že s přihlédnutím k obsahu nabídky nebo k praxi, kterou strany mezi sebou zavedly, nebo je-li to obvyklé, může osoba, které je nabídka určena, nabídku přijmout tak, že se podle ní zachová, zejména poskytne-li nebo přijme-li plnění. Pokud pak nedošlo k uzavření kupní smlouvy už v okamžiku, kdy si žalobce a svědek [Anonymizováno] dohodli parametry smlouvy, pak z výslechu žalobce a dalších svědků vyplynulo, že k uzavření smlouvy muselo dojít nejpozději provedením první dodávky zboží. Návrh smlouvy v písemné podobě zasílal e-mailem svědek [Anonymizováno] žalobci (což ostatně potvrdil i sám žalobce), přičemž takto zaslaný návrh je návrhem na uzavření smlouvy. Žalobce pak nabídku přijal tak, že se podle ní zachoval. Kromě toho žalobce potvrdil, že nikdy nečekal na to, až bude mít k dispozici podepsanou smlouvu, ale vždy již i bez žalovanou podepsané smlouvy v listinné podobě plnil. Jednalo se tak zcela evidentně o praxi, která mezi stranami fungovala. Přehlédnout pak nelze ani fakt, že dle samotného textu kupní smlouvy (čl. VII.1.) je smlouva uzavřena (nabývá platnosti) dnem jejího podpisu smluvními stranami. Tím si strany zvolily jiný okamžik pro uzavření smlouvy než vyžaduje zákon. Nebylo tak třeba, aby žalovanou podepsaná smlouva byla doručena zpět žalobci. Platí však, že oferentem byla žalovaná, která připravila návrh smlouvy a doručila jej žalobci, který svým podpisem smlouvu přijal, čímž došlo uzavření smlouvy. Žalobce pak na jejím podkladě začal dodávat dohodnuté zboží. Je proto irelevantní, zda a kdy bylo žalobci doručeno listinné vyhotovení smlouvy opatřené podpisem osoby jednající za žalovanou.

8. Okresní soud se pak dle žalované mýlí také v tom, že není možné vyčíslit škodu, která vznikla žalované porušením uzavřené smlouvy. Žalovaná předložila podrobný popis okolností vzniku škody a konkrétně vyčíslila také její výši. Okresní soud pak nijak nezdůvodnil, proč za tohoto stavu dospěl k závěru, že tak žalovaná neučinila řádně, přičemž dle žalované jí měl okresní soud tento svůj názor předestřít a umožnit jí případný nedostatek napravit. I kdyby však měl okresní soud pravdu v tom, že škodu vyčíslit nelze, měl postupovat dle ustanovení § 2955 o. z. a rozhodnout o výši škody dle svého uvážení. Obstát pak nemůže ani argument okresního soudu, že žalobce zastavil dodávky v době, kdy byla žalovaná v prodlení s úhradou kupní ceny za dodané otruby. Takové prodlení trvalo pouze jeden den a je proto absurdní, aby takto krátké prodlení skutečně vedlo k rozhodnutí o zastavení dodávek, a to zvláště u obchodních partnerů, kteří spolu obchodují opakovaně. Nelze však přehlédnout, že ani uzavřená smlouva ani právní předpis neopravňovaly žalobce k tomu, aby dodávky zastavil, i kdyby prodlení s úhradou bylo jakkoliv dlouhé. Pokud by došlo k podstatnému porušení smlouvy, mohl od ní žalobce odstoupit, což by jej teprve zbavilo povinnosti dodávat žalované otruby. Do té doby tak učinit nemohl.

9. Žalovaná pak v rámci svého odvolání také namítala, že okresní soud nesprávně určil výši náhrady nákladů řízení, neboť odměnu advokáta počítal u všech úkonů právní služby z tarifní hodnoty 560 773,80 Kč. Okresní soud tak nezohlednil, že k podání vzájemné žaloby došlo až později, přičemž do té doby činila zástupkyně žalobce úkony pouze ve vztahu k nárokům uplatněným v žalobě žalobce.

10. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalované zmínil, že již ve vyjádření k odporu žalované uvedl, že její zápočet neuznává co do důvodu a výše s tím, že tvrzenou škodu považuje za hypotetickou a neprokázanou. Je tak možno dovodit, že žalobce nepovažoval pohledávky žalované za platné a způsobilé k započtení. Pokud se týče otázky uzavření kupní smlouvy, pak žalobce ve své výpovědi nepotvrdil, že by mu návrh smlouvy v písemné podobě zaslal e-mailem svědek [Anonymizováno]. Pouze uvedl, že mu smlouvu přivezl k podpisu, on ji posléze podepsal a e-mailem poslal naskenovanou zpět k podpisu žalované. Dále z výpovědi svědka [Anonymizováno] vyplynulo, že v letech 2016 a 2017 nebyla uzavřena smlouva na druhé pololetí, o čemž byl přesvědčen žalobce i v případě druhého pololetí roku 2018. V tomto duchu i jednal se žalovanou, přičemž žalovanou podepsaný originál smlouvy mu byl předložen až v roce 2023, její kopie mu byla doručena v říjnu 2018. Žalobce pak žalované poskytoval otruby na základě jejích dílčích objednávek, které považoval za samostatné smlouvy, a proto i následně navýšil kupní cenu. Žalobce dále poukázal na skutečnost, že pokud by žalovaná uzavřela smlouvu se společností [Anonymizováno] dne 11. 6. 2018, nemohla mít v té době k dispozici kupní smlouvu podepsanou žalobcem, který ji měl podepsat dne 8. 6. 2018 (což byl pátek). Není tak možné dovodit souvislost mezi uzavřením těchto dvou smluv. Prokázán pak nebyl ani vznik škody, neboť žalovaná sama uvedla, že měla uzavřenou smlouvu s více dodavateli, nehledě na skutečnost, že pokud by uhradila faktury po splatnosti, mohla od žalobce i nadále odebírat, byť i za vyšší cenu. Navíc sama žalovaná v průběhu řízení uváděla, že měla možnost odbytu za vyšší cenu, čehož však nevyužila. Pokud by tak učinila, nemusela jí tvrzená škoda vůbec vzniknout.

11. Žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobce uvedla, že neprováděla u žalobce žádné dílčí objednávky, ale vždy pouze v souladu s uzavřenou smlouvou žalobci oznamovala termín přistavení kamionu pro zboží. Pokud by žádná smlouva nebyla uzavřena, žalobce by neměl důvod v prosinci 2018 avizovat žalované, že ji bude sankcionovat za neodebrané zboží (viz e-mailová zpráva žalobce ze dne 4. 12. 2018). V této zprávě sám žalobce potvrzuje, že bylo dohodnuto, že mu ze strany žalované budou zasílány jen notifikace s registračními značkami kamionů, které budou zboží vyzvedávat. Tím žalobce potvrdil, že kupní smlouva existovala a žalobce si jí byl vědom. Pokud by se jednalo o dílčí kupní smlouvy, pak by žalobce musel tvrdit (a prokázat) obsah takových kupních smluv a také to, kdy a mezi kým byly smlouvy uzavřeny. Pokud smlouvy uzavírali zmocněnci, bylo třeba tvrdit a prokázat existenci jejich zmocnění, což se však nestalo.

12. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém jeho rozsahu, neboť takto byl odvoláními žalobce i žalované odvolacímu přezkumu otevřen, a to včetně řízení vydání rozsudku předcházejícího. Při přezkumu postupoval dle § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), přičemž vady uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř. odvolací soud neshledal, a tyto nebyly ani žádným z účastníků namítány. Odvolací soud pak dospěl k závěru, že odvolání žalované je zcela nedůvodné a naopak odvolání žalobce nelze důvodnost odepřít.

13. Odvolací soud se v prvé řadě zabýval žalovanou tvrzenou nepřezkoumatelností rozsudku okresního soudu. Odvolací soud považuje za nutné v této souvislosti zdůraznit, že povinnost soudů svá rozhodnutí odůvodnit způsobem zakotveným v § 157 odst. 2 o. s. ř. je jedním z principů řádného a spravedlivého procesu vyplývajících z čl. 36 a následujících Listiny základních práv a svobod a z čl. 1 Ústavy České republiky, který představuje součást práva na spravedlivý proces. Z odůvodnění rozhodnutí soudu musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Stav, kdy rozsudek postrádá náležitosti uvedené v § 157 odst. 2 o. s. ř., ve svých důsledcích vede k tomu, že se stává nepřezkoumatelným pro svou nesrozumitelnost (viz rozsudky Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 2. 2009, sp. zn. 32 Cdo 3726/2007, ze dne 7. 5. 2003, sp. zn. 29 Odo 177/2002, či ze dne 6. 10. 2010, sp. zn. 32 Cdo 2948/2009). Ne každá nesrozumitelnost rozsudku však způsobuje jeho nepřezkoumatelnost ve smyslu § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. a nutnost následného zrušení takového rozsudku odvolacím soudem. Odvolací soud dospěl k závěru, že rozsudek okresního soudu je přezkoumatelný, a proto neshledal důvod pro jeho zrušení. Z jeho odůvodnění je totiž patrné, jakým způsobem okresní soud dospěl ke svým skutkovým zjištěním, jaký je závěr o skutkovém stavu a jakým způsobem na něj okresní soud navázal právní hodnocení věci. O tom, že rozhodnutí není nepřezkoumatelné, rovněž svědčí okolnost, že žalovaná i žalobce byli schopni řádně formulovat své námitky proti tomuto rozsudku, což by v případě nepřezkoumatelného rozsudku nebylo možné. Odvolací soud tak neviděl důvod ke zrušení rozsudku okresního soudu pro jeho nepřezkoumatelnost.

14. Odvolací soud dále předesílá, že souhlasí se všemi skutkovými zjištěními učiněnými okresním soudem z jednotlivých důkazů, přičemž pro zestručnění na tato zjištění v plném rozsahu odkazuje.

15. Z hlediska právního hodnocení považuje odvolací soud za nutné v prvé řadě zmínit, že nemá za to, že by mezi účastníky došlo k uzavření kupní smlouvy v písemné podobě uvedené v listině s označením kupní smlouva č. [Anonymizováno] (dále jen „KS“). V průběhu řízení bylo totiž prokázáno, že tuto smlouvu podepsal žalobce dne 8. 6. 2018, přičemž ji následně zaslal k podpisu žalované. Odvolací soud dovozuje, že se tak stalo v průběhu června 2018, neboť sama žalovaná uváděla, že měla za to, že na základě této smlouvy odebírala zboží od žalobce již v průběhu července. Pokud by jí v této době nebyla doručena žalobcem podepsaná smlouva, jen stěží by mohla k takovému úsudku dospět. Závěr o tom, že písemné vyhotovení KS jako první podepsal žalobce a následně podepsanou KS zaslal žalované (vyplývající z výpovědi žalobce), je potvrzován výpovědí svědka [Anonymizováno], z níž vyplynulo, že běžnou praxí žalované bylo, že nejprve smlouvu podepsala druhá smluvní strana (dodavatel zboží) a teprve následně žalovaná. Dle odvolacího soudu se tak žalobce stal v tomto případě navrhovatelem uzavření KS (oferentem) a žalovaná mohla dokonat proces uzavření KS tím, že by jeho nabídku přijala. Přijetí nabídky pak mělo dle výslovně najednaného čl. VII.

1. KS proběhnout tak, že druhá smluvní strana (v tomto případě žalovaná) písemné vyhotovení KS podepíše. Nicméně odvolací soud nemá za to, že by k přijetí nabídky došlo pouhým podpisem KS žalovanou. S ohledem na okolnost, že přijetí nabídky na uzavření smlouvy je nutno považovat za jednostranné adresované právní jednání, je v souladu s § 1740 odst. 1 o. z. nutno, aby se informace o přijetí nabídky dostala do sféry dispozice adresáta, v tomto případě žalobce jako druhé smluvní strany. Projev vůle směřující k přijetí nabídky (najednaný v čl. VII.

1. KS v podobě podpisu KS) totiž musí být ve smyslu § 1740 odst. 2 o. z. projeven vůči navrhovateli (oferentovi). A jak bylo zjištěno v průběhu dokazování, žalobci byla KS podepsaná žalovanou doručena teprve dne 26. 10. 2018.

16. Nelze pak přehlédnout, že žalovaná akceptovala nabídku žalobce na uzavření KS učiněnou v průběhu června 2018 až dne 26. 10. 2018, tedy zhruba čtyři měsíce poté, co byla tato nabídka žalobcem učiněna. Jak přitom vyplývá z § 1735 o. z. je možno nabídku, v níž není uvedena lhůta pro její přijetí, přijmout v době přiměřené povaze navrhované smlouvy a rychlosti prostředků, které navrhovatel použil pro zaslání nabídky. Protože žalobce zaslal nabídku žalované poštou, mohl dle odvolacího soudu předpokládat, že pokud by žalovaná KS akceptovala a zaslala mu její podepsané vyhotovení zpět stejným způsobem (tj. také poštou), stalo by se tak v řádu dnů, maximálně dvou týdnů. I pokud by pak bylo možno přihlédnout k předchozí praxi stran, kterou by bylo možno dovodit s ohledem na předchozí obdobně uzavřené smlouvy, byla by lhůta k přijetí nabídky žalobce žalovanou maximálně v délce dvou měsíců. Žalobce totiž v rámci své výpovědi uvedl, že mu žalovaná podepsanou smlouvu vrátila vždy ve lhůtě do jednoho až dvou měsíců. Ani z tohoto pohledu tak není možno považovat lhůtu čtyř měsíců, po jejímž uplynutí teprve žalovaná přijala nabídku žalobce na uzavření KS, za lhůtu přiměřenou ve smyslu § 1735 o. z. Po uplynutí přiměřené lhůty (v tomto případě uplynutím nejpozději dvou měsíců – tedy koncem srpna 2018) zanikla nabídka žalobce vtělená do KS podepsané z jeho strany v červnu 2018.

17. Doručení KS podepsané žalovanou žalobci dne 26. 10. 2018 tak již není možno vnímat jako řádnou (neboť nikoliv včasnou) akceptaci návrhu žalobce na uzavření KS, ale je nutno ji vnímat jako nový návrh (žalované) na uzavření KS. K tomu však již dle názoru odvolacího soudu nedošlo, neboť žalobce tento nový návrh na uzavření KS neakceptoval ve smyslu jeho čl. VII.1. tím, že by jej podepsal. Navíc je nutno přihlédnout i k tomu, že žalobce již předtím (v rámci e-mailové zprávy ze dne 31. 8. 2018) žalovanou informoval o navýšení ceny za dodávané otruby na částku 3 200 Kč/t. Návrh žalované obsažený v nabídce na uzavření KS ze dne 26. 10. 2018 však obsahoval zcela jinou cenu, která byla pro žalobce zjevně neakceptovatelná.

18. S ohledem na tyto skutečnosti tedy odvolací soud dospěl k závěru, že mezi účastníky nedošlo k uzavření písemné smlouvy v podobě, v jaké je uvedena v listině s označením kupní smlouva č. [Anonymizováno]. K uzavření smlouvy v této podobě pak nemohlo dle odvolacího soudu dojít ani v konkludentní podobě ve smyslu § 1744 o. z. (jak zmiňovala žalovaná), neboť v čl. VII.1. samotné smlouvy je uvedeno, že nabývá platnosti až podpisy jejich smluvních stran. Tím je dle odvolacího soudu vyloučeno, aby smlouva se stejným obsahem byla mezi účastníky uzavřena konkludentně. Nadto z provedeného dokazování vyplynulo, že svědek [Anonymizováno], jednající se žalobcem za žalovanou v otázkách uzavírání smluv, nebyl oprávněn za žalovanou smlouvy uzavírat. Dle výpovědi svědka [Anonymizováno] totiž smlouvy podepisoval ředitel společnosti, přičemž i sám svědek [Anonymizováno] v rámci své výpovědi uvedl, že pouze zprostředkovával uzavření smluv. O tom pak věděl i sám žalobce, který ve své výpovědi zmínil, že mu svědek [Anonymizováno] nikdy nepředložil žádnou plnou moc k zastupování žalované. Tudíž v rámci jednání mezi žalobcem a svědkem [Anonymizováno] jednajícím za žalovanou ani nemohlo dojít k uzavření jakékoliv kupní smlouvy.

19. S ohledem na výše uvedené skutečnosti pak odvolací soud nepovažuje za důkaz o uzavření KS ani okolnost, že žalobce v e-mailové zprávě ze dne 4. 12. 2018 avizoval žalované, že ji bude sankcionovat za neodebrané zboží s tím, že současně poukázal na skutečnost, že mu měly být ze strany žalované zasílány jen notifikace s registračními značkami kamionů, které budou zboží vyzvedávat (jak je uvedeno v KS). Odvolací soud má za to, že takové prohlášení učinil žalobce až poté, co mu bylo dne 26. 10. 2018 doručeno žalovanou podepsané písemné vyhotovení KS, a to zřejmě v reakci na opakované požadavky žalované na uhrazení jejích nároků na náhradu škody. Žalobce však již předtím opakovaně žalované sděloval, že si není vědom uzavření písemné smlouvy (viz např. e-mailové zprávy žalobce ze dne 3. 10. 2018, 19. 10. 2018). Z obsahu osamocené e-mailové zprávy žalobce ze dne 4. 12. 2018 tak není možno dle odvolacího soudu vyvozovat jakékoliv vývody ve vztahu k závěru o uzavření KS.

20. Nicméně i přesto, že nedošlo k uzavření písemné KS, má odvolací soud za to, že mezi účastníky docházelo k uzavírání jednotlivých samostatných kupních smluv, a to na základě telefonických objednávek žalované u žalobce, přistavením kamionu žalované do skladu žalobce a vydáním otrub žalobcem žalované (tedy konkludentně ve smyslu § 1744 o. z.). Tímto způsobem pak byly uzavírány jednotlivé smlouvy týkající se vždy jednotlivého odběru otrub v daný čas, čímž se tyto smlouvy zásadně lišily od obsahu KS, která předpokládala pravidelný odběr ve stanoveném rozsahu po celou polovinu roku. Předchozí písemná nabídka žalobce na uzavření KS pak dle odvolacího soudu jakkoliv nevylučovala, aby stejné smluvní strany do doby uzavření písemné KS uzavíraly konkludentně jednotlivé kupní smlouvy pouze na jednotlivé konkrétní odběry otrub. V souvislosti se všemi odběry otrub provedenými žalovanou považuje odvolací soud za nutné dodat, že i pokud by žalovaná byla u jednotlivých odběrů v omylu, že otruby odebírá na základě písemně uzavřené smlouvy s označením kupní smlouva č. [Anonymizováno], je to s ohledem na neuzavření této smlouvy zcela nerozhodné a nelze to jakkoliv přičítat k tíži žalobce.

21. Mezi účastníky pak nebylo jakéhokoliv sporu o tom, že na začátku jejich dodávek v srpnu 2018 byla sjednána cena ve výši 1 900 Kč/t otrub, přičemž k jejich vydání docházelo vždy na základě telefonické objednávky žalované u žalobce, kdy došlo rovněž k dohodě o času dodávky. Přistavením vozidla určeného k odvozu otrub žalovanou do skladu žalobce a jeho naložením žalobcem pak došlo ke konkludentnímu uzavření kupní smlouvy vždy na danou dodávku. Přitom mezi účastníky nebylo rovněž žádného sporu o tom, že takto bylo žalovanou odebráno dne 17. 8. 2018 celkem 24 150 kg otrub, dne 27. 8. 2018 celkem 25 340 kg otrub a dne 30. 8. 2018 celkem 24 600 kg otrub. Vždy za cenu 1 900 Kč/t, tedy v prvním případě za cenu 52 767,80 Kč (včetně 15% DPH), ve druhém případě za cenu 55 367,90 Kč (včetně 15% DPH) a ve třetím případě za cenu 53 751 Kč (včetně 15% DPH).

22. Dne 31. 8. 2018 pak žalobce sdělil e-mailovou zprávou žalované prostřednictvím svědka [Anonymizováno], který sice nebyl oprávněn za žalovanou uzavírat smlouvy, ale měl oprávnění přijímat za žalovanou od žalobce návrhy na uzavření smluv, že pro další dodávky dochází k navýšení kupní ceny na 3 200 Kč/t otrub. Okolnost, že tato informace o navýšení ceny byla žalované známa, potvrdil ve své výpovědi i svědek [Anonymizováno]. Žalovaná, i když si byla vědoma zvýšení této ceny, následně opětovně objednala telefonicky u žalobce další dodávky otrub a dvakrát přistavila vozidlo do skladu žalobce. Je tak možno jednoznačně dovodit, že žalovaná tím akceptovala žalobcem zvýšenou cenu za dodávané otruby. Žalovanou pak bylo následně odebráno dne 5. 9. 2018 celkem 25 520 kg otrub a dne 14. 9. 2018 celkem 23 920 kg otrub. Tentokrát za cenu 3 200 Kč/t, tedy v prvním případě za cenu 93 913,60 Kč (včetně 15% DPH) a ve druhém případě za cenu 88 025,60 Kč (včetně 15% DPH).

23. Mezi účastníky pak nebylo žádného sporu ani o tom, že žalobce doručil žalované řádně faktury, jimiž ji vyzval k zaplacení vzniklých pohledávek (faktura č. [hodnota] na částku 52 767,80 Kč se splatností 16. 9. 2018 za otruby odebrané dne 17. 8. 2018, faktura č. [hodnota] na částku 55 367,90 Kč se splatností 26. 9. 2018 za otruby odebrané dne 27. 8. 2018, faktura č. [hodnota] na částku 53 751 Kč se splatností 29. 9. 2018 za otruby odebrané dne 30. 8. 2018, faktura č. [hodnota] na částku 93 913,60 Kč se splatností 5. 10. 2018 za otruby odebrané dne 5. 9. 2018 a faktura č. [hodnota] na částku 88 025,60 Kč se splatností 14. 10. 2018 za otruby odebrané dne 14. 9. 2018). S ohledem na tyto skutečnosti tak odvolací soud dovodil, že žalobci vznikl nárok na zaplacení dodaných otrub tak, jak se domáhal v žalobě. Bylo tedy potřeba se následně zabývat tím, zda tyto pohledávky žalobce nezanikly započtením ze strany žalované.

24. V tomto ohledu pak odvolací soud vyšel z toho, že v průběhu řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky nebyla na dobu od září do prosince 2018 uzavřena žádná smlouva, z níž by žalobci vyplývala povinnost dodávat žalované konkrétní množství otrub za cenu 1 900 Kč/t. Bylo totiž prokázáno, že nedošlo k uzavření smlouvy s označením kupní smlouva č. [Anonymizováno] či jakékoliv jiné obdobné „dlouhodobé“ smlouvy. Nelze tak mít za to, že by žalobce porušil jakoukoliv svoji povinnost, pokud neakceptoval v tomto období požadavek žalované na dodávky otrub za cenu 1 900 Kč/t. K takovým dodávkám totiž žalobce nebyl jakkoliv povinen. Naopak pokud žalovaná odmítala přijímat od žalobce otruby za jím požadovanou cenu, nelze to jakkoliv přičítat k tíži žalobce. Dle odvolacího soudu tak nebylo možno jakkoliv dovodit, že by žalobce tím, že nedodával žalované otruby za cenu, kterou si stanovila žalovaná, mohl zapříčinit vznik škody, jejíž úhrady se žalovaná domáhala svou vzájemnou žalobou. Odvolací soud tak nepovažuje nárok žalované na náhradu škody vůči žalobci vzniklý nedodáním otrub žalobcem žalované v období 38. až 51. týdne roku 2018 za jakkoliv důvodný.

25. S ohledem na závěr o neexistenci pohledávek žalované vůči žalobci na náhradu škody, které použila žalovaná k započtení, pak není možno dovodit, že by zápočty provedenými žalovanou (k nimž žalovaná použila své tvrzené pohledávky na náhradu škody za období 38. až 46. týdne roku 2018) došlo k zániku pohledávek žalobce vůči žalované uplatněných žalobou. V souvislosti se zápočty provedenými žalovanou pak odvolací soud pouze doplňuje, že s ohledem na prokázanou neexistenci pohledávek použitých žalovanou k započtení již nepovažoval za nutné se jakkoliv zabývat posuzováním otázky, zda jsou tyto pohledávky způsobilé k započtení ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z.

26. A protože není možno považovat za důvodný ani nárok žalované na náhradu škody za období 46. až 51. týdne roku 2018, nelze považovat za důvodnou ani vzájemnou žalobu žalované, jíž tyto nároky v řízení uplatnila. Proto odvolací soud ani nepovažoval za nutné se dále jakkoliv vyjadřovat k posouzení tohoto nároku okresním soudem.

27. Odvolací soud tak shrnuje, že (na rozdíl od okresního soudu) považuje žalobu žalobce za zcela důvodnou. Proto výrokem I. tohoto rozsudku potvrdil dle § 219 o. s. ř. jako věcně zcela správný výrok I. rozsudku okresního soudu (jímž okresní soud žalobě žalobce částečně vyhověl) a současně ve smyslu § 220 o. s. ř. změnil výrokem II. tohoto rozsudku výrok II. rozsudku okresního soudu (jímž okresní soud žalobu žalobce částečně zamítl) a žalobě v této části vyhověl.

28. S ohledem na nedůvodnost vzájemné žaloby žalované pak odvolací soud jako věcně zcela správný potvrdil dle § 219 o. s. ř. výrokem I. tohoto rozsudku také zamítavý výrok III. rozsudku okresního soudu.

29. Odvolací soud pak nesouhlasí s rozhodnutím okresního soudu v jeho nákladovém výroku IV. jeho rozsudku. V tomto ohledu považuje odvolací soud za stěžejní, že okresní soud rozhodoval meritorně nejen o žalobě žalobce, ale současně i o vzájemné žalobě žalované. Na rozdíl od soudu okresního pak má odvolací soud za to, že v případě, kdy žalovaná uplatnila v průběhu řízení vůči žalobci svou vzájemnou žalobu, je nutno posuzovat náklady řízení o žalobě žalobce proti žalované a o vzájemné žalobě žalované proti žalobci zcela samostatně. V obou řízeních totiž může být zcela odlišný procesní úspěch jednotlivých účastníků řízení a rovněž mohou být činěny zcela samostatné procesní úkony. S ohledem na okolnost, že byl odvoláním účastníků napaden celý nákladový výrok IV. rozsudku okresního soudu, kterým okresní soud rozhodl jak o náhradě nákladů řízení o žalobě žalobce, tak i o náhradě nákladů řízení o vzájemné žalobě žalované, má odvolací soud za to, že je možné (a současně nutné) přezkoumat jak nákladový výrok v řízení o žalobě žalobce, ale současně i nákladový výrok o vzájemné žalobě žalované. Odvolací soud pak s ohledem na okolnost, že částečně měnil rozsudek okresního soudu, rozhodl o náhradě nákladů řízení před okresním soudem originárně ve smyslu § 224 odst. 2 o. s. ř.

30. O náhradě nákladů řízení o žalobě žalobce rozhodoval odvolací soud první částí výroku III. tohoto rozsudku. V prvostupňovém řízení o žalobě žalobce byl žalobce plně procesně úspěšný, neboť jeho žalobě bylo vyhověno v celém rozsahu. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že žalobce má dle § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči žalované nárok na plnou náhradu nákladů řízení o své žalobě. Náklady této části prvostupňového řízení žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 13 754 Kč a dále z odměny advokátky zastupující žalobce, a to za celkem jedenáct úkonů právní služby poskytnutých žalobci. Jednalo se o převzetí a přípravu zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif – dále jen „advokátní tarif“), sepis předžalobní výzvy ze dne 6. 11. 2018, sepis žaloby, sepis podání ze dne 15. 4. 2019, sepis podání ze dne 16. 1. 2023 a sepis podání ze dne 26. 9. 2023 (vše dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu), účast u jednání okresního soudu ve dnech 29. 9. 2020, 31. 8. 2023 (v rozsahu 2 úkonů, neboť jednání přesáhlo 2 hodiny), 25. 10. 2023 a 29. 1. 2024 (vše dle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu). Odvolací soud nepovažuje za účelně učiněný úkon právní služby v podobě sepisu podání ze dne 30. 9. 2019, neboť skutečnosti v něm uvedené měl žalobce uvést již v samotné žalobě. Nelze samozřejmě žalobci jakkoliv bránit v tom, aby svá tvrzení uváděl postupně v několika na sebe navazujících podáních, avšak náklady za jejich sepis nelze považovat za náklady účelně vynaložené, a tudíž je nelze zahrnout do náhrady nákladů řízení. Na tomto závěru pak nemůže nic změnit ani okolnost, že žalobce byl k doplnění potřebných skutečností vyzván ze strany okresního soudu. Odvolací soud dále nepovažuje za účelně učiněný úkon právní služby v podobě sepisu podání ze dne 9. 11. 2023, v němž se žalobce pouze vyjadřoval k výpovědi svědka [Anonymizováno] a tvrzením předneseným žalovanou v rámci jednání okresního soudu dne 25. 10. 2023. Takové vyjádření totiž mohl a měl žalobce učinit již v rámci tohoto jednání, a pokud tak učinil až v samostatném podání, nelze takový úkon považovat za honorovatelný, neboť nebyl učiněn účelně.

31. Pokud se týče výše odměny za jednotlivé výše uvedené úkony právní služby, pak odvolací soud vyšel z toho, že pět z výše uvedených úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy ze dne 6. 11. 2018, sepis žaloby, sepis podání ze dne 15. 4. 2019 a účast u jednání okresního soudu dne 29. 9. 2019) činila zástupkyně žalobce toliko jako samostatné úkony v řízení o žalobě žalobce, tedy v řízení o částku 343 825,90 Kč. Žalovaná totiž svou vzájemnou žalobu uplatnila v řízení až podáním došlým soudu dne 5. 10. 2021, tedy až po učinění shora uvedených úkonů právní služby. Odměna za každý z těchto úkonů právní služby tak činí dle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 6. advokátního tarifu částku 9 700 Kč. Celkem se tedy za pět úkonů právní služby jedná o částku 48 500 Kč.

32. Všechny úkony právní služby učiněné zástupkyní žalobce po uplatnění vzájemné žaloby žalované v řízení (ke dni 5. 10. 2021) již byly učiněny zástupkyní žalobce jako úkony společné jak pro řízení o žalobě žalobce (ohledně nároku ve výši 343 825,90 Kč), tak pro řízení o vzájemné žalobě žalované (ohledně nároku ve výši 216 947,90 Kč). V souladu s § 12 odst. 3 advokátního tarifu je pak nutno odměnu za takto „společně učiněný“ úkon právní služby vypočítat z tarifní hodnoty tvořené součtem tarifních hodnot, tedy z částky 560 773,80 Kč (343 825,90 Kč + 216 947,90 Kč). Odměna za takto společně učiněný úkon tak činí částku 10 580 Kč, z níž je možno do nákladů žalobce v řízení o jeho žalobě započítat poměrnou částku 6 560 Kč, jako 62 % z celkové odměny. Tento poměr odpovídá rozsahu tarifní hodnoty peněžitého plnění řízení o žalobě žalobce ve vztahu k tarifní hodnotě tvořené součtem tarifních hodnot řízení o žalobě žalobce a vzájemné žalobě žalované. Odměnu ve výši 6 560 Kč je tak možno zohlednit jako náklady žalobce za zastoupení advokátkou u zbylých výše uvedených šesti úkonů právní služby, které byly zástupkyní žalobce učiněny v řízení o žalobě žalobce. Celkem se tedy jedná o částku 39 360 Kč.

33. Do prvostupňových nákladů žalobce v řízení o jeho žalobě je dále nutno započítat paušální náhradu výdajů zástupkyně žalobce dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Pokud se jedná o samostatné úkony právní služby (pět z výše uvedených), je možno do nákladů žalobce zahrnout paušální náhradu ve výši 300 Kč za každý z těchto úkonů, celkem tedy částku 1 500 Kč. U následně činěných „společných“ úkonů, je možno dle odvolacího soudu do nákladů žalobce započítat pouze z částky 300 Kč (tedy částku 150 Kč) jako paušální náhradu výdajů, neboť i tuto částku je nutno rozdělit mezi úkony činěné v řízení o žalobě žalobce a úkony činěné v řízení o vzájemné žalobě žalované. A protože se vždy jednalo o jeden úkon právní služby (a nikoliv o dva samostatné úkony právní služby), je nutno dle odvolacího soudu tuto paušální náhradu rozdělit, a to rovným dílem, neboť u ní nelze dovodit závislost její výše na výši předmětu řízení. U „společných“ úkonů právní služby tak odvolací soud považuje za paušální náhradu výdajů zástupkyně žalobce v řízení o žalobě žalobce částku 150 Kč, což za šest úkonů právní služby činí částku 900 Kč. Celkem tak náleží žalobci za tuto fázi řízení paušální náhrada hotových výdajů jeho zástupkyně ve výši 2 400 Kč.

34. Za náklady žalobce v řízení o jeho žalobě dále odvolací soud považuje cestovní výdaje zástupkyně žalobce za cesty vlakem k jednáním okresního soudu ve dnech 29. 9. 2020, 31. 8. 2023, 25. 10. 2023 a 29. 1. 2024. Žalobce se domáhal zaplacení celkové částky 4 240 Kč, přičemž tuto částku doložil jízdenkami ze dne 1. 9. 2023 v částce 523 Kč za jízdu z [Anonymizováno] do Ostravy, ze dne 25. 10. 2023 v částce 629 Kč za jízdu z [Anonymizováno] do Karviné (pro zástupkyni žalobce) a v částce 399 Kč za jízdu z [Anonymizováno] do Ostravy (pro žalobce) a ze dne 29. 1. 2024 v částce 749 Kč za jízdu z Bohumína do [Anonymizováno] a v částce 44,50 Kč za jízdu z Ostravy do [Anonymizováno]. Celkový součet tak činí částku 2 344,50 Kč, avšak pouze za jízdu v jednom směru. Při obousměrných jízdách by tedy činila částka jízdného dvojnásobek, tedy částku 4 689 Kč. Pokud se pak žalobce domáhal náhrady částky nižší (4 240 Kč), bylo možno tyto jeho náklady považovat za přiměřené a zahrnout je do náhrady nákladů řízení. Celkové cestovní výdaje zástupkyně žalobce (a samotného žalobce) tak činily ke čtyřem jednáním okresního soudu částku 4 240 Kč, z níž je možno na řízení o žalobě žalobce započítat částku v rozsahu , tedy částku 2 120 Kč. I v tomto případě je totiž nutno cestovní výdaje považovat za výdaje společné jak pro řízení o žalobě žalobce, tak i pro řízení o vzájemné žalobě žalované.

35. Celkové náklady žalobce za řízení o žalobě tak činí na odměně advokáta částku 87 860 Kč (48 500 Kč + 39 360 Kč), na paušální náhradě hotových výdajů částku 2 400 Kč (1 500 Kč + 900 Kč), na cestovních výdajích částku 2 120 Kč a na zaplaceném soudním poplatku částku 13 754 Kč. V této souvislosti považuje odvolací soud za nutné doplnit, že žalobce vyčíslil svůj nárok na náhradu nákladů prvostupňového řízení výslovně v závěrečném návrhu ze dne 9. 2. 2024. S ohledem na okolnost, že toto podání sepisovala sama zástupkyně žalobce, která je advokátkou, je možno dovodit, že se zástupkyně žalobce svého práva na náhradu nákladů řízení za zastupování žalobce nad rámec těch, které uvedla v podání ze dne 9. 2. 2024, vzdává. Jejich náhradu totiž v tomto podání po žalované výslovně nepožaduje. Je tak možno jednoznačně uzavřít, že žalobce po žalované požaduje nahradit náklady za zastupování pouze v rozsahu výslovně uvedeném, přičemž ty, které ve svém závěrečném návrhu ze dne 9. 2. 2024 neuvedl, zcela zjevně nahradit nepožaduje. Takový závěr je pak také v souladu s výkladem zaujatým Nejvyšším soudem v jeho usnesení ze dne 12. 4. 2018, sp. zn. 25 Cdo 5713/2017.

36. Celkové náklady žalobce za prvostupňové řízení o jeho žalobě tak činí dle předchozího odstavce částku 106 134 Kč, přičemž žalobce má vůči žalované nárok na jejich plnou náhradu. K zaplacení této částky žalobci zavázal odvolací soud žalovanou první částí výroku III. tohoto rozsudku.

37. V řízení o vzájemné žalobě žalované byl žalobce rovněž plně procesně úspěšný, neboť vzájemná žaloba žalované byla v celém rozsahu zamítnuta. Ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. tak má žalobce vůči žalované rovněž v tomto případě nárok na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady žalobce v rámci řízení o vzájemné žalobě žalované sestávají z odměny advokátky zastupující žalobce za celkem osm úkonů právní služby. Jednalo se o převzetí a přípravu zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu), sepis podání ze dne 16. 1. 2023 a sepis podání ze dne 26. 9. 2023 (vše dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu), účast u jednání okresního soudu ve dnech 29. 9. 2020, 31. 8. 2023 (v rozsahu 2 úkonů, neboť jednání přesáhlo 2 hodiny), 25. 10. 2023 a 29. 1. 2024 (vše dle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu). Odvolací soud ani pro tuto část řízení nepovažuje za účelně učiněný úkon právní služby v podobě sepisu podání ze dne 9. 11. 2023, přičemž v bližším zdůvodnění odkazuje na skutečnosti uvedené výše.

38. Pokud se týče výše odměny za jednotlivé shora popsané úkony právní služby, pak odvolací soud vyšel z toho, že zástupkyně žalobce učinila v řízení o vzájemné žalobě pouze jeden samostatný úkon právní služby, a to převzetí a přípravu zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu). Odvolací soud má za to, že tento úkon není možno podřadit pod přípravu a převzetí věci v rámci řízení o žalobě žalobce, neboť se de facto jednalo o převzetí a přípravu zcela samostatné věci. Odměna advokátky zastupující žalobce tak činí u tohoto úkonu dle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 6. advokátního tarifu částku 9 180 Kč, a to z tarifní hodnoty 216 947,90 Kč. Zástupkyně žalobce pak činila další úkony vždy jako společné úkony jak pro řízení o žalobě žalobce (ohledně nároku ve výši 343 825,90 Kč), tak pro řízení o vzájemné žalobě žalované (ohledně nároku ve výši 216 947,90 Kč). V souladu s § 12 odst. 3 advokátního tarifu je pak nutno odměnu za takto „společně učiněný“ úkon právní služby vypočítat z tarifní hodnoty tvořené součtem tarifních hodnot, tedy z částky 560 773,80 Kč, tudíž ve výši 10 580 Kč. Z této částky pak poměrně dle výše obou tarifních hodnot připadá na řízení o vzájemné žalobě žalované odměna advokáta v rozsahu 38 %, tedy v částce 4 020 Kč. Za zbylých celkem sedm shora popsaných úkonů právní služby tak činí odměna advokátky zastupující žalobce v řízení o vzájemné žalobě žalované částku 28 140 Kč. Celková odměna zástupkyně žalobce za prvostupňové řízení o vzájemné žalobě žalované pak činí částku 37 320 Kč.

39. Do nákladů žalobce v řízení o vzájemné žalobě žalované je dále nutno započítat paušální náhradu výdajů jeho zástupkyně dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. I v tomto případě je možno započítat plnou výši náhrady paušálních výdajů (v částce 300 Kč) pouze k samostatnému úkonu právní služby (převzetí a příprava zastoupení), u zbylých sedmi úkonů právní služby je možno započítat pouze těchto nákladů, tedy částku 150 Kč, neboť se vždy jednalo o „společně“ učiněný úkon právní služby, jak již bylo zmíněno výše. Za sedm úkonů právní služby tak činí náhrada paušálních výdajů zástupkyně žalobce částku 1 050 Kč, spolu s jednou paušální náhradou hotových výdajů v plné výši to činí 1 350 Kč.

40. Za náklady žalobce v řízení o vzájemné žalobě žalované je dále nutno považovat cestovní výdaje zástupkyně žalobce (a samotného žalobce) za cesty k jednáním okresního soudu ve dnech 29. 9. 2020, 31. 8. 2023, 25. 10. 2023 a 29. 1. 2024. Pokud se týče jejich výše, pak odvolací soud plně odkazuje na skutečnosti uvedené výše. Z nich vyplývá, že na řízení o vzájemné žalobě žalované připadá z nákladů žalobce za cesty jeho zástupkyně a jeho samého k jednáním okresního soudu částka 2 120 Kč.

41. Celkové náklady žalobce za řízení o vzájemné žalobě žalované tak činí na odměně advokáta částku 37 320 Kč, na paušální náhradě hotových výdajů částku 1 350 Kč a na cestovních výdajích částku 2 120 Kč, celkem se tedy jedná o částku 40 790 Kč. I v tomto případě pak platí to, co již uvedl odvolací soud výše, tedy že se žalobce svého práva na náhradu nákladů za zastupování advokátkou vzdal. A protože již bylo zmíněno výše, že žalobce má vůči žalované nárok na plnou náhradu nákladů řízení o vzájemné žalobě žalované, odvolací soud výrokem III. v jeho druhé části zavázal žalovanou k zaplacení částky 40 790 Kč žalobci.

42. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud v souladu s § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť v odvolacím řízení byl žalobce rovněž plně procesně úspěšný, a to jak v řízení o své žalobě, tak v řízení o vzájemné žalobě žalované. Žalobci vznikly v průběhu odvolacího řízení účelně vynaložené náklady sestávající z odměny advokátky zastupující žalobce za celkem tři úkony právní služby, a to za sepis odvolání proti výroku II. rozsudku okresního soudu, sepis vyjádření k odvolání žalované proti výrokům I. a III. rozsudku okresního soudu (dle § 11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu) a za účast u jednání odvolacího soudu dne 9. 12. 2024 (§ 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu). U prvního výše uvedeného úkonu právní služby činí tarifní hodnota částku 73 912,80 Kč (předmět řízení uvedený ve výroku II. rozsudku okresního soudu), z níž činí dle § 7 bod 5. ve spojení s § 8 odst. 1 advokátního tarifu odměna advokátky částku 4 060 Kč. V případě sepisu vyjádření k odvolání žalované činí tarifní hodnota částku 486 861 Kč (součet předmětů řízení ve výrocích I. a III. rozsudku okresního soudu), z níž činí odměna advokátky zastupující žalobce částku 10 260 Kč dle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 6. advokátního tarifu. Za účast u jednání odvolacího soudu dne 9. 12. 2024 činí dle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 6. advokátního tarifu odměna advokátky žalobce částku 10 580 Kč z tarifní hodnoty 560 773,80 Kč představující celý předmět řízení.

43. Pokud se týče odvolacího řízení o žalobě žalobce, pak do nákladů žalobce je nutno započítat celou odměnu za sepis odvolání žalobce proti výroku II. rozsudku okresního soudu, tedy částku 4 060 Kč a poměrné části odměn za zbylé dva úkony právní služby. Pokud se týče vyjádření k odvolání žalované, pak je možno z celkové odměny v částce 10 260 Kč do nákladů žalobce v odvolacím řízení o jeho žalobě započítat poměrnou částku 5 643 Kč, jako 55 % z celkové odměny (v poměru 269 913,10 Kč za předmět řízení o žalobě žalobce k celkovému předmětu odvolání žalované v částce 486 861 Kč). Obdobně je pak možno ohledně účasti u jednání odvolacího soudu dne 9. 12. 2024 započítat do odvolacích nákladů žalobce o jeho žalobě (s předmětem řízení v částce 343 825,90 Kč) částku 6 560 Kč, tedy 62 % z celkového předmětu odvolacího řízení v částce 560 773,80 Kč. Celková odměna zástupkyně žalobce za jeho zastupování v odvolacím řízení o jeho žalobě tak činí částku 16 263 Kč (4 060 Kč + 5 643 Kč + 6 560 Kč).

44. K výše uvedeným úkonům právní služby dále náleží žalobci náhrada paušálních výdajů jeho zástupkyně v plné výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu za sepis odvolání proti výroku II. rozsudku okresního soudu a vždy ve výši za zbylé dva úkony právní služby (v podrobnostech viz výše), celkem tedy částka 600 Kč.

45. Do odvolacích nákladů žalobce je dále nutno započítat cestovní výdaje jeho zástupkyně za cestu vlakem z [Anonymizováno] do Ostravy a zpět dne 9. 12. 2024 v celkové výši 984 Kč, které doložila příslušnými jízdenkami. Do nákladů žalobce je dále nutno zahrnout náhradu za ztrátu času jeho zástupkyně strávenou na cestě k jednání odvolacího soudu, a to v celkové výši 1 400 Kč za čtrnáct započatých půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu. Celkově tak tyto náklady činí 2 384 Kč, přičemž i v tomto případě je nutno je rozdělit mezi odvolací řízení o žalobě žalobce a odvolací řízení o vzájemné žalobě žalované rovným dílem, tedy v částce 1 192 Kč.

46. Do nákladů žalobce za odvolací řízení týkající se jeho žaloby je dále nutno započítat i soudní poplatek zaplacený žalobcem za jím podané odvolání. Ten byl sice okresním soudem vybrán v částce 17 192 Kč, avšak odvolací soud má za to, že byl vybrán v nesprávné výši. Žalobce sice ve svém odvolání uvedl, že podává odvolání i proti výroku I. rozsudku okresního soudu, nicméně z obsahu jeho odvolání vyplývá, že proti (z jeho pohledu) vyhovujícímu výroku rozsudku okresního soudu jeho odvolání nesměřuje (což ostatně výslovně uvedl i v rámci jednání odvolacího soudu). Správně tak měl být žalobcem soudní poplatek z podaného odvolání zaplacen pouze z předmětu řízení v rozsahu dle výroku II. rozsudku okresního soudu, tedy z předmětu řízení v částce 73 912,80 Kč. Z této částky pak dle položky 22 bod 1. písm. a) ve spojení s položkou 1 bod 1. písm. b) Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, činí soudní poplatek částku 3 696 Kč. V rámci náhrady nákladů řízení je tak možno a nutno zohlednit pouze tuto částku, přičemž přeplatek na již žalobcem zaplaceném soudním poplatku za podané odvolání v částce 13 496 Kč vrátí žalobci následně okresní soud ve smyslu § 3 odst. 2 výše uvedeného zákona.

47. Celkové odvolací náklady žalobce za řízení o jeho žalobě tak činí částku 25 293 Kč a jsou tvořeny odměnou advokátky zastupující žalobce v částce 16 263 Kč, paušální náhradou hotových výdajů zástupkyně žalobce v částce 600 Kč, náhradou za 21% DPH z těchto částek ve výši 3 542 Kč (neboť zástupkyně žalobce požadovala výslovně DPH pouze z výše zmíněných částek), cestovními výdaji a náhradou za ztrátu času ve výši 1 192 Kč a rovněž i soudním poplatkem zaplaceným žalobcem za podané odvolání v částce 3 696 Kč. K jejich zaplacení žalobci byla žalovaná zavázána výrokem IV. tohoto rozsudku.

48. Pokud se týče odvolacích nákladů žalobce v řízení o vzájemné žalobě žalované, pak je nutno zohlednit poměrnou část odměny advokátky zastupující žalobce za sepis vyjádření k odvolání žalované v rozsahu 4 617 Kč (jako části zbylé z celé odměny ve výši 10 260 Kč po odečtu části připadající na řízení o žalobě žalobce v částce 5 643 Kč) a poměrnou část odměny advokátky zastupující žalobce za účast u jednání odvolacího soudu v rozsahu 4 020 Kč (jako části zbylé z celé odměny ve výši 10 580 Kč po odečtu části připadající na řízení o žalobě žalobce v částce 6 560 Kč). Celková odměna zástupkyně žalobce za jeho zastupování v odvolacím řízení o vzájemné žalobě žalované tak činí částku 8 637 Kč (4 617 Kč + 4 020 Kč). Ke každému z výše uvedených dvou úkonů právní služby dále náleží žalobci náhrada paušálních výdajů jeho zástupkyně ve výši , tedy v částce 150 Kč (v podrobnostech viz výše), celkem tedy částka 300 Kč.

49. Do odvolacích nákladů žalobce za řízení o vzájemné žalobě žalované je dále nutno započítat cestovních výdajů jeho zástupkyně za cestu k jednání odvolacího soudu a náhrady za ztrátu času strávenou na této cestě v částce 1 192 Kč (v podrobnostech rovněž viz předchozí text tohoto odůvodnění).

50. Celkové odvolací náklady žalobce za řízení o vzájemné žalobě žalované tak činí částku 12 006 Kč a jsou tvořeny odměnou advokátky zastupující žalobce v částce 8 637 Kč, paušální náhradou hotových výdajů zástupkyně žalobce v částce 300 Kč, náhradou za 21% DPH z těchto částek ve výši 1 877 Kč (neboť zástupkyně žalobce požadovala výslovně DPH pouze z výše zmíněných částek) a cestovními výdaji a náhradou za ztrátu času ve výši 1 192 Kč. K jejich zaplacení žalobci byla žalovaná zavázána výrokem V. tohoto rozsudku.

51. Lhůty k plnění byly stanoveny v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů, neboť pro stanovení lhůty delší či povolení splátek nebylo shledáno žádných důvodů.