15 Co 155/2024 - 89

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Jana Rýznara a Mgr. Karly Nekolové ve věci žalobkyně: [Anonymizováno], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] zastoupená advokátkou [Anonymizováno] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] proti žalované: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozená dne [Anonymizováno] bytem [Anonymizováno] o 100 624,90 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 26. 10. 2023, č. j. 16 C 368/2021-48, takto:

Výrok

I. Odvolání žalované v rozsahu směřujícím proti výroku I. rozsudku okresního soudu se odmítá.

II. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. co do částky 89 241,88 Kč s úrokem ve výši 23,99 % ročně z částky 56 785,40 Kč za dobu od 15. 5. 2021 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 89 241,88 Kč za dobu od 15. 5. 2021 do zaplacení mění následovně: Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 89 241,88 Kč s úrokem ve výši 23,99 % ročně z částky 56 785,40 Kč za dobu od 15. 5. 2021 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 89 241,88 Kč za dobu od 15. 5. 2021 do zaplacení se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Okresní soud v záhlaví označeným rozsudkem zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 11 383,02 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 553,25 Kč, úroku ve výši 23,99 % ročně z částky 38 254,37 Kč za dobu od 15. 5. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 797,89 Kč za dobu od 15. 5. 2021 do zaplacení (výrok I.), dále zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku 89 241,88 Kč s úrokem ve výši 23,99 % ročně z částky 56 785,40 Kč za dobu od 15. 5. 2021 do zaplacení s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 89 241,88 Kč za dobu od 15. 5. 2021 do zaplacení (výrok II.) a současně tímtéž výrokem zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 15 595 Kč. Žalobkyně se svých žalobou uplatněných nároků domáhala na základě tvrzení, že mezi jejím právním předchůdcem [Anonymizováno], IČO [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen „banka“) a žalovanou byla dne 26. 7. 2005 uzavřena smlouva o [Anonymizováno] kreditní kartě (dále jen „smlouva“), na jejímž základě poskytla banka žalované úvěr ve výši úvěrového limitu 100 000 Kč, který žalovaná čerpala prostřednictvím [Anonymizováno] kreditní karty [Anonymizováno], jež byla následně přejmenována na [Anonymizováno] kreditní kartu. Žalovaná se zavázala čerpané peněžní prostředky úvěru spolu s dohodnutým úrokem ve výši 23,99 % ročně a poplatky splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3,20 % z částky čerpaného a nesplaceného úvěru. Žalovaná v rozporu se smlouvou tyto podmínky nedodržela, splátky úvěru nehradila v termínu splatnosti, a proto banka smlouvu vypověděla dopisem ze dne 6. 1. 2021 a vyzvala žalovanou k úhradě předčasně zesplatněné jistiny úvěru. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. 6. 2021. Dluh žalované se skládá z nesplacené jistiny úvěru v částce 95 039,77 Kč, z úroku kapitalizovaného do dne 14. 5. 2021 v částce 5 553,25 Kč a z dlužných poplatků v částce 5 585,13 Kč.

2. Žalovaná se proti žalobním nárokům bránila tvrzením, že si není vědoma žádného dluhu vůči bance, a naopak eviduje na svém úvěrovém účtu kreditní karty kladný zůstatek, který převyšuje dlužnou částku. Žalovaná banku upozorňovala na skutečnost, že dochází ke špatnému zaúčtování příjmů na úvěrový účet, avšak namísto vyřešení reklamace došlo bez souhlasu žalované k zablokování přístupu k úvěrovému účtu, k převedení a zasílání bankovních výpisů a obnovené kreditní karty na neznámou adresu, čímž žalovaná ztratila kontrolu a přehled nad svým úvěrovým účtem. Poté již banka žalovanou nikdy nekontaktovala a následně pohledávku odprodala. Žalovaná rovněž namítala, že částky zařazené do splátkového programu se měly projevit ve výpise jako kladné s plusovou hodnotou.

3. Okresní soud na základě provedeného dokazování dovodil, že banka uzavřela dne 26. 7. 2005 se žalovanou smlouvu o úvěru ke kreditní kartě. Okresní soud následně zjistil, že žalovaná z úvěru vyčerpala částku v celkové výši 575 064,67 Kč a na splátkách úvěru uhradila pouze částku v celkové výši 468 886,52 Kč. Vznikl jí tak závazek poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky ve sjednané výši. Zesplatňující výzvou ze dne 6. 1. 2021, která byla žalované prokazatelně odeslána na adresu jejího trvalého bydliště, banka zesplatnila úvěr spolu s příslušenstvím a vyzvala žalovanou k okamžité úhradě dluhu. Nejpozději byl tento dopis žalované doručen na základě fikce sjednané v obchodních podmínkách. Splatnost úvěru tak nastala ke dni 4. 1. 2021 (k datu uvedenému ve shora uvedené výzvě), přičemž důsledkem předčasného zesplatnění zůstatku úvěru bylo pro žalovanou odnětí práva splátek předmětného úvěru. Bance přitom nezaniklo oprávnění požadovat po žalované také sjednaný úrok z úvěru. A protože žalovaná netvrdila, a tedy ani neprokázala, že by ke dni rozhodnutí okresního soudu dluh z úvěrové smlouvy uhradila, zavázal ji okresní soud k povinnosti zaplatit žalobkyni, na niž byla pohledávka banky platně postoupena smlouvou ze dne 5. 6. 2021, částku 56 785,40 Kč na jistině úvěru a částku 32 456,48 Kč na dlužných poplatcích za pojištění z kreditní karty, který žalobkyně rovněž zahrnula dle souhrnného výpisu z účtu kreditní karty do jistiny úvěru. Okresní soud tak dovodil, že žalovaná dluží žalobkyni na jistině úvěru částku 89 241,88 Kč, k jejímuž zaplacení ji zavázal výrokem II. svého rozsudku. Dále okresní soud zavázal žalovanou k zaplacení smluvních úroků ve výši 23,99 % ročně z částky 56 785,40 Kč za dobu od 15. 5. 2021 do zaplacení a také úroku z prodlení z této částky. Ve zbytku pak okresní soud žalobu výrokem I. svého rozsudku zamítl.

4. Námitky žalované, že na úvěrovém účtu z kreditní karty je evidován kladný zůstatek, který převyšuje dlužnou částku a že v jednotlivých výpisech z kartového účtu jsou nesrovnalosti, okresní soud posoudil jako nedůvodné. Předně uvedl, že výpis z kartového účtu za dané zúčtovací období obsahoval tabulkový přehled čerpání za uplynulé zúčtovací období, přičemž jednotlivé položky zcela jasně a správně zúčtovávají jednotlivá čerpání i splácení prováděná žalovanou v daném období. Z jednotlivých položek je pak početně zřejmé, že celková dlužná částka za zúčtovací období je ve výpisech z kartového účtu namítaných žalovanou uvedena správně. Okresní soud pak vyhodnotil jako nedůvodnou i námitku žalované, že částky zařazené do splátkového programu se měly projevit ve výpise jako kladné s plusovou hodnotou. Pokud totiž byla částka zařazena do splátkového programu, byla zobrazena ve výpise z kartového účtu v samostatném přehledu splátkových programů. Pouze v případě, že byl splátkový program v průběhu zúčtovacího období ukončen, byla celá zbývající jistina zrušeného splátkového programu zobrazena ve sloupci měsíční splátka. Měsíční splátky jednotlivých splátkových programů byly v následujících obdobích součástí minimální splátky a byly ve výpise z kartového účtu zobrazeny v přehledu transakcí.

5. Proti celému rozsudku si podala žalovaná včasné odvolání s návrhem, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Své odvolání odůvodnila tím, že se nemůže ztotožnit s tvrzením žalobkyně, že jako adresu svého trvalého bydliště uvedla adresu [adresa], a jako korespondenční adresu uvedla adresu [adresa]. Jedná se o zcela účelové a nepravdivé tvrzení žalobkyně, neboť při žádosti o úvěr je vždy ověřována totožnost žadatele z jeho občanského průkazu, a to včetně trvalého bydliště. Žalovaná dále poukázala na to, že okresní soud ve svém rozsudku uvedl, že žalovaná čerpala peněžní prostředky úvěru v částce 575 064,67 Kč a uhradila částku 468 886,52 Kč, čímž jí vznikl závazek vrátit rozdíl. Okresní soud však vycházel z nepravdivých údajů (zřejmě poskytnutých žalobkyní) co se týká uváděných částek, a to jak na straně čerpání, tak na straně úhrad. V položce čerpáno jsou totiž zohledněny veškeré položky (úroky, splátky, nákupy, pojištění a další), přičemž v položce příjmů jsou evidovány pouze čisté vklady klienta. Žalovaná tak rozporuje jak částku čerpaných prostředků ve výši 575 064,67 Kč, tak i částku uhrazenou z její strany ve výši 468 886,52 Kč. Z důkazů, které jsou součástí spisu, je zřejmé, že když se například udělá součet jednotlivých příjmů a výdajů od výpisu za období od 3. 5. 2018 (kdy byl úvěrový rámec srovnán) do 3. 10. 2020 (poslední výpis), tak je celkový obrat na straně připsáno ve výši 488 888,87 Kč a na straně čerpáno ve výši 439 694,98 Kč. Celkový rozdíl je tedy kladný, a tedy ve prospěch žalované ve výši 49 193,89 Kč. Žalobkyně tak nemá pohledávku vůči žalované, ale je tomu naopak.

6. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání žalované uvedla, že navrhuje potvrzení rozsudku okresního soudu, který považuje za zcela správný. Žalobkyně poukázala na to, že soudu doložila kopii občanského průkazu žalované, která byla pořízena při žádosti žalované o úvěr. Dále zmínila, že žalovaná mohla již v prvostupňovém řízení předložit soudu doklady prokazující její tvrzení týkající se kontaktování její osoby ze strany banky. Veškeré námitky, které žalovaná v průběhu řízení vznesla, a které se týkaly nesrovnalostí a rozporů ve výpisech z kartového účtu, pak již vypořádal okresní soud.

7. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek (včetně řízení předcházející jeho vydání) v celém rozsahu, neboť takto byl odvolacímu přezkumu odvoláním žalované otevřen. Při přezkumu postupoval odvolací soud dle § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), přičemž vady uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř. neshledal, ostatně jejich existenci nenamítali ani účastníci řízení. Odvolací soud pak dospěl k závěru, že odvolání žalované je v rozsahu výroku II. rozsudku okresního soudu důvodné.

8. Odvolací soud pokládá za nutné v prvé řadě předeslat, že považuje odvolání žalované proti výroku I. rozsudku okresního soudu za nepřípustné. Tímto výrokem totiž okresní soud žalobu žalobkyně částečně zamítl. V tomto rozsahu tak lze dovodit, že žalovaná byla v řízení úspěšná a není naopak možno dospět k závěru, že by žalované nebylo výrokem I. rozsudku okresního soudu vyhověno. Je tak možno uzavřít, že shora uvedeným výrokem rozsudku okresního soudu nebyla žalované způsobena žádná újma na jejích právech. Žalovaná tak není dle odvolacího soudu subjektivně oprávněna k podání odvolání proti výroku I. rozsudku okresního soudu, neboť v tam uvedeném rozsahu pro ni řízení nemůže dopadnout „lépe“. Odvolací soud proto odvolání žalované směřující proti výroku I. rozsudku okresního soudu výrokem I. tohoto rozsudku dle § 218 písm. b) o. s. ř. jako podané osobou neoprávněnou odmítl.

9. Odvolací soud se dále zabýval přezkumem meritorního výroku II. rozsudku okresního soudu, kterým bylo žalobě ve zbylém rozsahu vyhověno. V tomto ohledu považuje odvolací soud za nutné zmínit, že považuje za správná (a pro rozhodnutí odvolacího soudu za významná) skutková zjištění učiněná okresním soudem z důkazů uvedených v odstavcích 4., 11. a 13. odůvodnění rozsudku okresního soudu. Pro zestručnění na ně pak odvolací soud plně odkazuje a v celém rozsahu je přejímá. Nicméně odvolací soud považoval za nutné ve smyslu § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakovat dokazování provedené předtím okresním soudem (žádost o [Anonymizováno] kreditní kartu ze dne 26. 7. 2005, souhrnný výpis z účtu Kreditní karty za dobu od 3. 9. 2016 do 29. 5. 2021, obchodní podmínky pro držitele [Anonymizováno] kreditních karet účinné od 1. 1. 2011, listina s označením Údaje klienta – fyzická osoba ze dne 12. 1. 2018 a listina s označením Okamžitá splatnost kreditní karty ze dne 6. 1. 2021), neboť z těchto důkazů odvolací soud zjistil skutečnosti dříve okresním soudem nezjištěné. Pro větší přehlednost pak odvolací soud uvádí učiněná zjištění níže v rámci právního hodnocení věci.

10. Z hlediska právního posouzení věci má odvolací soud za to, že mezi bankou a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o úvěru, a to ke dni 5. 8. 2005, kdy banka přijala návrh žalované na uzavření této smlouvy. S ohledem na toto datum uzavření smlouvy o úvěru pak odvolací soud souhlasí se závěrem okresního soudu, že v souladu s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, je nutno tento právní vztah posoudit dle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013, tj. zejména dle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. z.“), a zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. z.“).

11. Odvolací soud dále souhlasí se závěrem okresního soudu o tom, že žalovaná byla povinna hradit dluh vyplývající ze smlouvy úvěru a platila pro ni jednotlivá smluvní ujednání. V této souvislosti pak odvolací soud pro zpřehlednění rekapituluje, že předmětem odvolacího přezkumu byl nárok žalobkyně na předčasně zesplatněnou jistinu úvěru v částce 89 241,88 Kč a úrok ve výši 23,99 % ročně z částky 56 785,40 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 89 241,88 Kč, vše za dobu od 15. 5. 2021 do zaplacení. Odvolací soud považuje celou částku uvedenou ve výroku II. rozsudku okresního soudu za jistinu úvěru, byť ji okresní soud v odůvodnění svého rozsudku rozdělil na část ve výši 56 785,40 Kč, kterou označil jako jistinu úvěru, a dále na část ve výši 32 456,48 Kč, kterou označil jako dlužné poplatky za pojištění. Jak však odvolací soud zjistil ze souhrnného výpisu z účtu Kreditní karty za dobu od 3. 9. 2016 do 29. 5. 2021, je v tomto souhrnu uvedena celková výše dluhu žalované ve výši 106 178,55 Kč, přičemž do této částky byl zahrnut kapitalizovaný úrok v částce 5 553,25 Kč a poplatky ve výši 5 585,13 Kč. Tudíž zůstává částka 95 039,77 Kč představovaná jistinou úvěru, kterou také žalobkyně požadovala v žalobě. Přitom z výše zmíněného souhrnného výpisu odvolací soud dále zjistil, že v době od 3. 9. 2016 do 29. 5. 2021 byly na vrub účtu kreditní karty žalované účtovány poplatky za pojištění kreditní karty, a to v celkové výši za dané období v částce 32 456,48 Kč. Je tak evidentní, že pokud okresní soud (který při svých závěrech vycházel také ze shora uvedeného souhrnného výpisu – viz odstavec 10. odůvodnění rozsudku okresního soudu) zmínil částku 32 456,48 Kč jako souhrn dlužných poplatků za pojištění z kreditní karty, pak tato částka byla žalobkyní zahrnuta do výše jistiny úvěru v celkové výši 95 039,77 Kč. Odvolací soud proto uzavírá, že pokud okresní soud přiznal výrokem II. svého rozsudku žalobkyni vůči žalované nárok na zaplacení částky 89 241,88 Kč, zcela zjevně tím rozhodl o žalobkyní požadované jistině úvěru.

12. Pro posouzení nároků žalobkyně, které zůstaly předmětem řízení (tedy předčasně zesplatněné jistiny a s ní spojeného příslušenství v podobě smluvního úroku a úroku z prodlení), pak bylo zejména klíčové, zda došlo k předčasnému zesplatnění této jistiny úvěru. Žalobkyně uváděla, že k tomuto předčasnému zesplatnění došlo dle čl. 10.

3. Obchodních podmínek pro držitele [Anonymizováno] kreditních karet, které založila do spisu (tedy dle obchodních podmínek účinných od 1. 1. 2011). Jak však odvolací soud zjistil z čl. 10.3. výše zmíněných obchodních podmínek, je v něm upravena možnost odstoupení od smlouvy o úvěru pouze pro žalovanou, a to v případě, kdy tak stanoví obecné právní předpisy. Má se tak stát písemným oznámením o odstoupení od smlouvy doručeným bance. Odvolací soud tak má za to, že žalobkyní zmíněné smluvní ustanovení (uvedené v čl. 10.3. výše zmíněných obchodních podmínek) možnost odstoupení od smlouvy ze strany banky vůbec neupravuje a nelze tak z něj dovodit existenci oprávnění banky požadovat po žalované zaplacení předčasně zesplatnění jistiny úvěru.

13. S ohledem na nemožnost domáhat se po žalované zaplacení předčasně zesplatněné jistiny úvěru dle čl. 10.3. obchodních podmínek tak do úvahy připadala aplikace zákonné úpravy, a to v tomto případě § 506 obch. z. Dle něj se může věřitel domáhat, aby mu dlužník vrátil celý úvěr v případě existence více než dvou nezaplacených splátek či jedné nezaplacené splátky po dobu delší než tři měsíce.

14. Žalobkyně dále tvrdila, že úkonem, kterým se banka domáhala po žalované splacení předčasně zesplatněné jistiny úvěru s příslušenstvím byla zesplatňující výzva k okamžitému splacení úvěru ze dne 6. 1. 2021. Odvolací soud z této listiny zjistil, že byla sepsána dne 6. 1. 2021 a je v ní žalovaná (označená s adresou [adresa]) vyzývána k okamžitému jednorázovému splacení dluhu v částce 106 178,15 Kč, a to z důvodu řádného a včasného nezaplacení finančních závazků vyplývajících ze smlouvy o vydání kreditní karty číslo [Anonymizováno]. Dále je ve výzvě zmíněno, že žalovaná již byla několikrát ze strany banky vyzvána k úhradě předchozích splátek.

15. Z výše uvedené výzvy ze dne 6. 1. 2021 tak vyplývá, že v ní byl důvod pro předčasné zesplatnění jistiny a příslušenství úvěru uveden pouze velmi obecně, a to tak, že nedošlo k řádnému a včasnému zaplacení finančních závazků žalované. Již však nebylo nijak uvedeno, se kterými konkrétními závazky se žalovaná dostala do prodlení a kdy se tak dle banky stalo. Přitom pro využití § 506 obch. z. pro předčasné zesplatnění úvěru by musely být v úkonu, jímž má dle tohoto ustanovení k předčasnému zesplatnění úvěru dojít, konkrétně specifikovány splátky, s nimiž je žalovaná dle banky v prodlení.

16. V této souvislosti odvolací soud poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1233/2011, které se sice týká posouzení určitosti odstoupení od smlouvy, avšak dle odvolacího soudu lze jeho závěry použít i na institut výzvy k předčasnému zesplatnění úvěru. Tato výzva sice nezpůsobuje zrušení samotné smlouvy, avšak dochází k jinému zásadnímu dopadu do majetkové sféry dlužníka v podobě povinnosti zaplatit celý dosud nesplacený zbytek jistiny úvěru, a to obdobně jako v případě zrušení smlouvy v důsledku odstoupení od smlouvy. V tomto ohledu jsou tedy dopady odstoupení od smlouvy do majetkové sféry dlužníka zcela shodné s dopady způsobenými výzvou k předčasnému zesplatnění jistiny. Proto by dle odvolacího soudu měla být na oba jednostranné právní úkony použita i stejná hlediska pro posouzení jejich určitosti.

17. Nejvyšší soud pak ve svém rozhodnutí dospěl k závěru, že odstoupení od smlouvy představuje jednostranný adresovaný právní úkon oprávněného účastníka, v jehož důsledku dochází ke zrušení smlouvy. Přitom údaj o důvodu odstoupení je imanentní součástí každého jednostranného odstoupení od právního úkonu. Bez uvedení tohoto údaje nelze pokládat jednostranné odstoupení od právního úkonu za perfektní a nemůže mít za následek sledované právní účinky. Přitom dovolací soud nepovažoval za dostačující pouze obecný odkaz na „zákonný důvod“ k odstoupení od smlouvy, a to právě s ohledem na okolnost, že účinky tohoto jednostranného právního úkonu nastávají již okamžikem doručení do sféry dlužníka. Odvolací soud tedy dovozuje, že již v okamžiku doručení takového jednostranného právního úkonu (v tomto případě v podobě zesplatňující výzvy) by mělo být postaveno najisto, z jakého konkrétního důvodu požaduje věřitel úhradu celé jistiny úvěru s příslušenstvím. S ohledem na tento fatální dopad do majetkové sféry dlužníka pak nelze tuto otázku ponechat bez upřesnění, ke kterému by věřitel (respektive jeho právní nástupce - žalobkyně) přistoupil až v průběhu soudního řízení. Pokud by bylo možno připustit opačný závěr, mohlo by to vést k absurdní situaci, že věřitel poté, co zjistí, že jím původně předpokládaný důvod pro předčasné zesplatnění úvěru neexistuje, teprve následně až v průběhu samotného soudního řízení začne tvrdit existenci jiného důvodu s tím, že právě pro jeho existenci došlo k předčasnému zesplatnění úvěrové jistiny.

18. Nedostatek vymezení konkrétního důvodu pro předčasné zesplatnění úvěrové jistiny (tedy uvedení konkrétních dlužných splátek, s nimiž je žalovaná v prodlení) pak odvolací soud považuje s ohledem na shora uvedené za zásadní nedostatek předmětné výzvy ze dne 6. 1. 2021. Odvolací soud totiž považuje za nutnost, aby věřitel (právní předchůdce žalobkyně - banka) řádně v úkonu, kterým má dojít k předčasnému zesplatnění úvěru, vyspecifikoval splátky, s nimiž má být dlužník dle něj v prodlení (či aby jinak specifikoval důvody pro předčasné zesplatnění úvěru). Bez takové specifikace totiž ani žalovaná (jako dlužník) nemohla vědět, zda a s jakou konkrétní splátkou úvěru je dle názoru žalobkyně v prodlení a případně z jakého důvodu se tak stalo (případně jaký jiný důvod vedl banku k předčasnému zesplatnění úvěru). Tudíž žalovaná nebyla schopna vyhodnotit, zda skutečně k předčasnému zesplatnění úvěru došlo, či nikoliv. Z těchto důvodů pak považuje odvolací soud výzvu ze dne 6. 1. 2021 za neurčitou (ve smyslu § 37 odst. 1 obč. z.), a tudíž za neplatnou. Tato výzva tak nemohla, i kdyby byly splněny podmínky pro existenci prodlení žalované s placením splátek (či jiný bankou zamýšlený důvod), způsobit předčasné zesplatnění úvěrové jistiny a příslušenství.

19. Jak již bylo zmíněno výše, v případě zesplatňující výzvy se jedná o jednostranný adresovaný právní úkon, jehož účinky nastávají okamžikem doručení žalované (což ostatně vyplývá i z čl. 13.1 Obchodních podmínek pro držitele [Anonymizováno] kreditní karty účinných od 1. 1. 2011, které žalobkyně založila do spisu). Odvolací soud však dospěl k závěru, že ani pokud by byla zesplatňující výzva formulována určitě co do důvodů, nebylo by možno dospět k závěru, že nastaly její účinky. Žalobkyně totiž tvrdila, že byla žalované doručena na adresu [adresa], kde si ji však žalovaná osobně nepřevzala. Přitom odvolací soud zjistil ze žádosti o [Anonymizováno] kreditní kartu ze dne 26. 7. 2005, že žalovaná v této žádosti o uzavření smlouvy o úvěru uvedla jako korespondenční adresu [adresa]. Nadto dne 12. 1. 2018 sdělila žalovaná bance, že se adresa [adresa], stala i její adresou trvalou, přičemž tato adresa je shodná i s adresou kontaktní (jak odvolací soud zjistil z listiny s označením Údaje klienta – fyzická osoba ze dne 12. 1. 2018).

20. Z těchto skutečností odvolací soud odvozuje, že k řádnému doručení jinak než osobním převzetím zásilky mohlo dojít pouze na adrese [adresa]. Tedy pokud banka zaslala zesplatňující výzvu ze dne 6. 1. 2021 žalované pouze na adresu [adresa], a žalovaná si ji osobně nepřevzala, nemohlo tím dojít k řádnému doručení této výzvy žalované. Předmětná výzva se totiž tímto způsobem nedostala do sféry dispozice žalované. Ani z tohoto důvodu tak není možno dospět k tomu, že by nastaly účinky zesplatňující výzvy ze dne 6. 1. 2021.

21. S ohledem na shora popsaný závěr o neplatnosti výzvy ze dne 6. 1. 2021 a závěr o nedoručení této výzvy žalované tak nelze dovodit, že by shora uvedená výzva vyvolala zamýšlené účinky v podobě předčasného zesplatnění úvěrové jistiny. Odvolací soud tak uzavírá, že žalobkyně nemá vůči žalované splatnou pohledávku na předčasně zesplatněnou jistinu úvěru a příslušenství z důvodů jí tvrzených, tedy s ohledem na předčasné zesplatnění jistiny úvěru v důsledku výzvy ze dne 6. 1. 2021. A protože je soud při svém rozhodování vázán skutkovým vymezením předmětu řízení tak, jak jej žalobou učiní žalobkyně, nebylo možno uvažovat o přiznání částky 89 241,88 Kč (či její části) žalobkyni z jiného důvodu, např. jako části nezaplacených a do doby rozhodnutí soudu splatných splátek úvěru. V tomto případě by se totiž jednalo o zcela rozdílně vymezený skutek, u nějž by bylo potřeba tvrdit naprosto jiné skutečnosti (výši jednotlivých splátek a okolnost, v jakém rozsahu každá splátka připadá na splacení jistiny a v jakém na splacení smluvního úroku). V tomto kontextu je možno odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2014, sp. zn. 32 Cdo 303/2014, podle nějž za situace, kdy nebylo v průběhu řízení prokázáno předčasné zesplatnění úvěru, je žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení celého zůstatku úvěru z důvodu tvrzeného předčasného zesplatnění a nedomáhala se tak úhrady jednotlivých dlužných splátek podle smlouvy o úvěru splatných za dobu od počátku prodlení žalované do dne podání žaloby, předčasná. Žalované totiž za této situace (tedy pokud nedošlo k předčasnému zesplatnění jistiny úvěru) stále svědčí sjednaná dohoda o splatnosti úvěru ve splátkách, a pokud se žalobkyně v žalobě domáhala zcela jiného plnění (zaplacení předčasně splatné jistiny úvěru) než je plnění představované souhrnem splátek splatných do dne rozhodnutí soudu, nemůže být se svým nárokem úspěšná. Je tak zcela evidentní, že žalobkyni nelze na základě jejího nároku na předčasně zesplatněnou jistinu přiznat nárok na částku souhrnu splátek splatných do dne rozhodnutí soudu, který je skutkově zcela jiným nárokem a žalobkyně by pro jeho uplatnění musela provést změnu žaloby.

22. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně nemá nárok na zaplacení částky 89 241,88 Kč jako předčasně zesplatněné jistiny, jakož ani na příslušenství v podobě smluvního úroku a úroku z prodlení z této částky (či její části), neboť nárok na toto příslušenství se odvíjí právě a jen od přiznání nároku na jistinu úvěru. Pokud tedy okresní soud žalobě v rozsahu uvedeném ve výroku II. jeho rozsudku vyhověl, je nutno jeho rozhodnutí ve smyslu § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. považovat za nesprávné. Odvolací soud jej proto výrokem II. tohoto rozsudku změnil a žalobu zamítl i ve zbývajícím rozsahu.

23. S ohledem na výše uvedené závěry pak odvolací soud nepovažoval za nutné se zabývat argumentací žalované uváděnou v jejím odvolání, neboť by to nemohlo přinést jakékoliv jiné rozhodnutí o věci.

24. A protože došlo ke změně meritorního výroku rozsudku okresního soudu, rozhodl odvolací soud originárně ve smyslu § 224 odst. 2 o. s. ř. rovněž o náhradě nákladů řízení před okresním soudem. Přitom odvolací soud zohlednil, že žalovaná byla v prvostupňovém řízení plně procesně úspěšná, jelikož žaloba byla zamítnuta v celém rozsahu. Žalované tak vzniklo vůči žalobkyni dle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na plnou náhradu nákladů prvostupňového řízení. S ohledem na okolnost, že se žalovaná svého práva na náhradu nákladů řízení před okresním soudem výslovně vzdala, rozhodl odvolací soud výrokem III. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

25. Shodně pak odvolací soud rozhodl výrokem IV. tohoto rozsudku dle § 224 odst. 1 o. s. ř. i ohledně náhrady nákladů odvolacího řízení. Žalovaná, která byla v rámci odvolacího řízení procesně úspěšnější než žalobkyně (i po zohlednění jejího procesního neúspěchu v podobě odmítnutí jejího odvolání proti výroku I. rozsudku okresního soudu), by tak měla vůči žalobkyni právo na poměrnou náhradu nákladů odvolacího řízení. Ale protože se žalovaná výslovně vzdala i svého práva na náhradu nákladů odvolacího řízení, rozhodl odvolací soud tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Poučení