15 Co 155/2025 - 195

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Dany Slavíkové a soudkyň Mgr. Olgy Lenochové a Mgr. Adély Kaftanové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o zvýšení výživného zletilého, o odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 06. února 2025, č. j. 36 C 37/2024-151, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I. a II. mění tak, že se žaloba na zvýšení výživného zamítá.

II. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů nepřiznává.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalovanému uložil, s účinností od 01.09.2023, povinnost platit žalobci výživné na zletilé dítě ve výši 6 000 Kč měsíčně, to vyjma měsíců srpen a září 2024, za které je žalovaný povinen platit žalobci výživné na zletilé dítě ve výši 4 000 Kč měsíčně, splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce předem k rukám žalobce. Tím se v rozsahu vyživovací povinnosti žalovaného k žalobci mění rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] č.j. [spisová značka] a [spisová značka] ze dne 27. listopadu 2018, pokud jím byla naposledy stanovena vyživovací povinnost žalovaného k žalobci částkou 3 300 Kč měsíčně (výrok I.), žalovanému uložil povinnost uhradit nedoplatek na výživném na zletilé dítě v celkové výši 41 900 Kč, za období od 01. 09. 2023 do 31. 01. 2025, k rukám žalobce, ve lhůtě čtyř měsíců od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.) a žalovanému uložil povinnost uhradit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 38 320,7 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce (výrok III.).

2. Rozhodl tak o žalobě ze dne 22.08.2023, kterou se žalobce, zletilý syn žalovaného, domáhá zvýšení výživného, neboť výživné stanovené rozsudkem ze dne 27. 11. 2018 ve výši 3 300 Kč, již nepokrývá jeho náklady. S účinností od 01.09.2023, kdy žalobce započal denní studium [ústav], požaduje na výživném měsíčně částku 6 000 Kč. Veškeré náklady, které žalobce vyčíslil 28 000 Kč měsíčně, hradí matka žalobce.

3. Žalovaný k žalobě uvedl, že navýšení plateb není v jeho možnostech. Jeho měsíční příjem je 12 780 Kč. Se synem se nestýká, nemá o něm informace, stará se o invalidní rodiče pokročilého věku.

4. Dne 06.08.2024 byl ve věci vyhlášen rozsudek pro zmeškání, proti kterému podal zmocněnec žalovaného [jméno FO] dne 28.08.2024 odvolání a navrhl jeho zrušení. Uvedl, že dne 29.07.2024 byl žalovaný hospitalizován v [ústav] (dále jen „[ústav]“) s diagnózou nitromozkové krvácení, proto se jednání soudu nemohl účastnit. Usnesením ze dne 08.10.2024, č.j. 36 C 37/2024–112 byl rozsudek pro zmeškání zrušen, neboť žalovaný jednání zmeškal z velmi závažných zdravotních důvodů.

5. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že výživné pro žalobce bylo naposledy v době jeho nezletilosti stanoveno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9, č.j. [spisová značka] a [spisová značka] ze dne 27. 11. 2018, na částku 3 300 Kč měsíčně (a to i pro jeho sestru [jméno FO] 4 000 Kč měsíčně). V době tohoto rozhodnutí měl žalovaný příjem 16 539 Kč čistého měsíčně, matka žalobce 35 000 kč čistého měsíčně.

6. Žalobce je od 01.09.2023 studentem [ústav]. Žalobce se s matkou, s ohledem na změnu jejího zaměstnání, přestěhoval z [místo] do [místo]. Žalobce si brigádně přivydělává (dohoda o pracovní činnosti u [ústřední orgán]) s příjmem v průměru okolo 6 200 Kč až 6 300 Kč měsíčně. Většinu výdajů hradí matka žalobce (nájemné za pronájem bytu v [adresa] v souvislosti se studiem žalobce v [místo] ve výši 15 000 Kč měsíčně, 3 500 Kč měsíčně zálohy za služby spojené s užívání bytu, 1 500 Kč měsíční zálohy za elektřinu, obědy v menze 300 Kč měsíčně, běžné výdaje na stravu a na dopravu po [místo] (1 280 Kč [název] ročně) a z [místo] do [místo]. Žalobce má od roku 2021 řidičský průkaz skupiny B. V roce 2021 si žalobce zakoupil notebook v pořizovací hodnotě cca 20 000 Kč, který financovala jeho matka. Žalobce a žalovaný se nestýkají.

7. Matka žalobce má vysokoškolské vzdělání, pracuje jako ředitelka školy s průměrným čistým měsíčním příjmem cca 71 000 Kč. Kromě žalobce má vyživovací povinnost k dceři [jméno FO]. Žalovaný má středoškolské vzdělání s maturitou (střední průmyslová škola), z čistého měsíčního příjmu ve výši cca 18 000 Kč, jsou mu strhávány částky přesahující 4 000 Kč měsíčně. Vyživovací povinnost má i k dceři [jméno FO]. Dne 29. 07. 2024 žalobce utrpěl rozsáhlé intracerebrální krvácení do levého thalamu s provalením do komor.

8. Po právní stránce posoudil věc dle § 910, § 911, § 913, § 914 a § 915 o. z. a uzavřel, že požadavek na navýšení výživného na částku 6 000 Kč měsíčně zpětně od 1. 9. 2023 (kromě měsíců srpna a září 2024) je oprávněný, neboť se žalovaný na hrazení potřeb žalobce žádným způsobem nepodílí a stanovená částka odpovídá jeho možnostem a schopnostem. Zdůraznil, že výživné zletilého dítěte je projednáváno ve sporném řízení, ovládaném zásadou projednací (a nikoliv vyšetřovací) v režimu občanského soudního řádu.

9. Soud prvního stupně nevyšel při stanovení výživného z otcem doloženého příjmu (cca 18 000 Kč čistého měsíčně), neboť otec by měl být, s ohledem a dosažené vzdělání, schopen dosahovat střední hodnoty mzdy (tzv. mediánu), která podle údajů [ústřední orgán] činila ve 4. čtvrtletí roku 2023 v hrubém 39 685 Kč ([Anonymizováno]) a ve 3. čtvrtletí roku 2024 částku v hrubém 40 482 Kč ([Anonymizováno]). Ve smyslu § 913 odst. 2 o. z. vyšel proto z těchto částek. Žalovaný v průběhu řízení netvrdil žádné skutečnosti a nenavrhl žádné důkazy, ze kterých by vyplývala jeho nemožnost výše mediánu mzdy dosáhnout, a to min. v období do konce července 2024, dokud byl žalovaný zdráv. Soud prvního stupně, v souladu s návrhem žalobce, v období září 2023 až červenec 2024, zvýšil výživné zletilého na částku 6 000 Kč měsíčně. K navýšení přistoupil s ohledem na potřeby žalobce v situaci, kdy se jedná o částku přiměřenou a odpovídající potenciálním možnostem a schopnostem žalovaného.

10. Na základě úvahy stanovil pro měsíce srpen a září 2024 přiměřenou výši výživného na 4 000 Kč měsíčně, s ohledem na zřejmou rekonvalescenci žalovaného, ač její délka nebyla tvrzena a doložena. Vzal v potaz i případné přiměřené úspory žalovaného, ze kterých by mělo být možné (případně ve spojení s dávkami nemocenské podpory) výživné uhradit. Pro období od října 2024 stanovil jako přiměřené výživné opět částku 6 000 Kč měsíčně. Současně zohlednil také čistý měsíční příjem matky žalobce, který je nadstandardní (cca 71 000 Kč), kdy je to právě matka žalobce, kdo hradí takřka výlučně všechny náklady na zajištění potřeb žalobce v souvislosti se studiem (nájemné za pronájem bytu v [místo] a cesty do [místo]), neboť žalobce nedostal kolej. Soud prvního stupně současně zohlednil a kvitoval, že si žalobce vedle svých studijních povinností přivydělává, čímž si alespoň částečně pokrývá své výdaje a potřeby. Dlužné výživné uložil uhradit k rukám žalobce ve lhůtě 4 měsíců od právní moci rozsudku.

11. Výrok o náhradě nákladů řízení soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na úspěch žalobce ve věci, a přiznal mu tak nárok na náhradu nákladů řízení v částce 38 320,7 Kč (ve specifikaci uvedené v odstavci 44 odůvodnění rozsudku).

12. Proti rozsudku podal žalovaný prostřednictvím obecného zmocněnce včasné odvolání, spolu s návrhem na odklad vykonatelnosti. Namítl, že neuspokojivý zdravotní stav žalovaného byl doložen lékařskými zprávami, které byly soudu zaslány dne 05.02.2025, čímž došlo k doplnění tvrzení a označení důkazů. Z lékařských zpráv vyplývá, že v [ústav] byl žalovaný hospitalizován od 29.07.2024 do 22.10.2024, následně byl z důvodu potřeby komplexní ošetřovatelské péče převezen do [ústav]. V měsíci listopadu 2024 byl v ústavní léčbě v [adresa], kdy mu byla diagnostikována středně těžká demence. V únoru 2025 požádal žalovaný o invalidní důchod, o němž nebylo v době podání odvolání (03/2025) rozhodnuto. Aktuální příjmy nebylo možno pro dlouhotrvající hospitalizaci tvrdit ani prokázat. Již z lékařské zprávy z [ústav] ze srpna 2024 však bylo zřejmé, že stav žalovaného je závažný a jeho hospitalizace potrvá v řádech měsíců. Závěry, že od října 2024 byl schopen dosahovat mediánu mzdy jsou zcela v rozporu se skutkovým stavem. Soud prvního stupně pochybil, když neprovedl k důkazu navržené důkazy. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

13. Žalobce k odvolání žalovaného zdůraznil, že obecný zmocněnec se na nařízená jednání soudu bez dostatečné omluvy nedostavoval a fakticky byl činný vždy jen při podání odvolání. Soud prvního stupně poskytl žalovanému dostatek prostoru, aby se podané žalobě bránil, resp. tvrdil a prokázal potřebné skutečnosti pro rozhodnutí soudu ve věci samé. Soud prvního stupně vycházel z dostatečně zjištěného skutkového stavu věci, a žalovanému naopak vyšel vstříc, když za období srpen a září 2024 stanovil nižší výživné, než bylo požadováno žalobcem. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a žalobci přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení.

14. Žalovaný podáním ze dne 15.07.2025 reagoval na výzvu odvolacího soudu ze dne 15. 05. 2025. Své příjmy doložil přehledem plateb na a z účtu od 09/2023 do 07/2025 (mzda, nemocenská dávka). Žalovaný ukončil pracovní poměr Dohodou ze dne 14.05.2025. Rozhodnutím [správní orgán] ze dne 12. 06. 2025, č. j. [spisová značka], byl žalovanému přiznán invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně, ve výši 25 081 Kč měsíčně, a to počínaje 07/2025. Za období od 15. 05. 2025 do 07. 07. 2025 byla žalovanému přiznána částka 36 835 Kč (po odečtení exekučních srážek ve výši 8 036 Kč). Žalovaný aktuálně nemá žádné jiné příjmy, přičemž s ohledem na zdravotní stav není s to nastoupit do zaměstnání.

15. Žalovanému jsou nadále prováděny srážky z příjmů v exekučních řízeních, kdy [právnická osoba] (dále jen „[správní orgán 2]“) jako exekuční orgán podle § 187 odst. 4 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, vydala rozhodnutí ze dne 30. 06. 2025, č. j. [spisová značka], o srážkách z příjmů žalovaného.

16. Žalovaný byl hospitalizován v [ústav] dne 29. 07. 2024. Od data 29. 07. 2024 do 13. 08. 2024 byl umístěn na oddělení akutní intenzivní péče [název]. Dne 13. 08. 2024 byl přeřazen na [místo] (navazující intenzivní rehabilitace), kde byl umístěn až do 22. 10. 2024. U žalovaného byla nadále nezbytná komplexní ošetřovatelská péče. Následně byl hospitalizován v [adresa], přičemž od 23. 12. 2024 byl následně umístěn v [právnická osoba]. Hospitalizace žalované skončila dne 30. 04. 2025. Zdravotní stav žalovaného je nyní stabilizovaný, přičemž tento je nadále v domácí péči.

17. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek. včetně řízení, které jeho vydání předcházelo podle § 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a po doplnění dokazování v rámci odvolacího jednání dle § 213 odst. 4 o. s. ř., ohledně aktuální příjmové situace žalovaného a vývoje jeho zdravotního stavu, dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné.

18. Odvolací soud předně konstatuje, že nepřistoupil ke zrušení rozsudku pro vady řízení dle § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř., a to pro vady v nedostatku zastoupení na straně žalovaného a pro opomenuté důkazy. Z obsahu spisu bylo zřejmé, že zdravotní stav žalovaného by vyžadoval postup dle § 29 odst. 3 o.s.ř., a v situaci, kdy nebyl žalovaný řádně zastoupen, nemohl být řádně poučen ve smyslu doplnění tvrzení a označení důkazů dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. S ohledem na skutečnost, že v průběhu odvolacího řízení si žalovaný zvolil zástupce z řad advokátů, a v podání ze dne 15.07.2025 doplnil svá tvrzení, která i důkazně podložil, mohla být zjednána náprava této vady v odvolacím řízení, stejně jako v případě důkazů doložených soudu dne 05.02.2025. Současně je odvolací soud názoru, že soud prvního stupně nezjistil řádně příjmovou stránku žalovaného a jeho výdělkové možnosti za rozhodné období. Soud prvního stupně měl k dispozici pouze doložené faktické příjmy žalovaného do dubna 2024, a od května 2024 neměl ve spise oporu pro svůj závěr, že je v možnostech žalovaného hradit výživné v přisouzené výši.

19. Odvolací soud po doplnění dokazování ke zdravotnímu stavu žalovaného zjistil, že žalovaný byl v [ústav] hospitalizován od 29. 07. 2024 (kdy utrpěl intracerebrální krvácení do levého thalamu s provalením do komor) až 22. 10. 2024, kdy jeho stav vyžadoval navazující intenzivní neurorehabilitaci, a byl přeložen do [právnická osoba] (závěrečná zpráva [ústav] ze dne 22.10.2024). Od 25.11.2024 do 23. 12. 2024 byl žalovaný hospitalizován v [adresa], kde mu byla diagnostikována neurčená demence, a při výstupu doporučena intenzivní kognitivní rehabilitace po CMP (výstupní zpráva ze dne 23.012.02024). Od 23. 12. 2024 byl žalovaný opět umístěn v [právnická osoba] a dne 30. 04. 2025 byl propuštěn do domácí péče (potvrzení o hospitalizaci ze dne 13.02.2025, tvrzení žalovaného). Ke dni 14.05.2025 žalovaný uzavřel Dohodu o ukončení pracovního poměru ve společnosti [právnická osoba], kde byl zaměstnán od 02.05.2024 do 14.05.2025, na pozici vedoucího skladu, a byly mu strhávány přednostní srážky ze mzdy (Dohodou o ukončení pracovního poměru, potvrzením o zaměstnání). Žalovanému byl od 15.05.2025 přiznán invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně ve výši 25 081 Kč měsíčně, který je poukazován od července 2025 ve výši 17 045 Kč (po exekuční srážce 8 036 Kč). Vyúčtování za období od 15.05.2025 do 07.07.2025 činí částku 36 835 Kč (rozhodnutím [správní orgán] ze dne 12.06.2025, oznámením o výplatě důchodu). [správní orgán 2] pokračuje ve srážkách z důchodu žalovaného (dle exekučního příkazu ze dne 01.12.2023, [spisová značka], kterým byla nařízena daňová exekuce srážkami ze mzdy žalovaného (rozhodnutí [správní orgán 2] o pokračování ve srážkách z důchodu ze dne 30.06.2025).

20. Z přehledu plateb z a na účet žalovaného u [právnická osoba]. odvolací soud zjistil, že v období od 07/2023 do 07/2024 na účet žalovaného přicházel příjem od zaměstnavatele [právnická osoba] (dále jen „[právnická osoba]“) a [právnická osoba] (dále jen „[právnická osoba]“). Od [právnická osoba] měl žalovaný měsíční příjem: 09/2023 částka 13 640 Kč; 10/2023 částka 13 638 Kč (2x); 11/2023 částka 13 638 Kč; 12/ 2024 částka 13 640 Kč; 01/2024 částka 13 639 Kč; 02/2024 12 707 Kč; 03/2024 částka 12 707 Kč; 04/2024 částka 12 780 Kč, 05/2024 částka 12 707 Kč. Od [právnická osoba] měl žalovaný měsíční příjem: 09–12/2023 částka á 8 500 Kč; 01–05/2024 částka á 8 500 Kč, 06/2024 částka 21 206 Kč, 07/2024 částka 12 207 Kč; 08–09/2024 částka á 12 706 Kč. Od [správní orgán] žalovaný obdržel dávky nemocenské dne 23.09.2024 ve výši 7 160 Kč, dne 07.10.2024[Anonymizováno]částku 12 351 Kč, dne 11.11.2024 částku 13 069 Kč, dne 30.12.2024 částku 12 920 Kč, dne 31.01.2025 částku 13 283 Kč, dne 10.03.2025 částku 25 743 Kč, dne 05.05.2025 částku 13 283 Kč a dne 23.05.2025 částku 19 366 Kč (výpisy z účtu).

21. Ohledně poměrů žalobce, jeho příjmové a výdajové stránky, soud prvního stupně objasnil skutkový stav dostatečně (odstavec 13, 14, 16 až 23 body 7 až 35 odůvodnění rozsudku) a odvolací soud pro své rozhodnutí z těchto skutkových zjištění také vychází. Doplněným dokazováním odvolací soud zjistil zdravotní stav žalovaného po cévní mozkové příhodě v červenci 2024 a jeho následný vývoj, a příjem v posuzovaném období, a to za účelem stanovení reálné výše vyživovací povinnosti.

22. Dle § 910 odst. 1 o. z. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

23. Dle § 911 o. z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen se sám živit.

24. Dle § 913 odst. 1 o. z. jsou pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i možnosti, schopnosti a majetkové poměry povinného. Dle odst. 2 cit. zák. ustanovení je při hodnocení možností, schopností a majetkových poměrů povinného třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí. Přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

25. Pokud by došlo k podstatné změně poměrů, mohla by být vyživovací povinnost ke zletilému dítěti či nezletilému dítěti, které nabylo plné svéprávnosti, měněna nebo zrušena jen k návrhu oprávněného nebo povinného, resp. povinných. Soud je návrhem vázán. Bude-li návrh zamítnut, nejde o překážku rei iudicatae ve vazbě na další řízení v budoucnu. (KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka. § 923 [Podstatná změna poměrů]. In: KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka, HRUŠÁKOVÁ, Milana, WESTPHALOVÁ, Lenka a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655-975). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 1050, marg. č. 15.)

26. Trvání vyživovací povinnosti není závislé ani na dosažení zletilosti, ani na dosažení jiné věkové hranice. Faktory, které ovlivňují rozsah vyživovací povinnosti, jsou uvedeny v § 913. Plnění vyživovací povinnosti se oprávněný, tedy ani jeho zákonný zástupce, nemůže vzdát (NS Cpjn 204/1012).

27. Rozhodování o výživném musí odpovídat vždy stavu, který existuje v době, kdy je rozhodnutí vydáno (§ 154 o.s.ř.). Základním úkolem soudu v řízení o změnu výživného je tedy zjistit, zda, popř. v jakém ohledu a v jaké míře ke změně poměrů došlo, bez ohledu na to, zda na straně oprávněného nebo povinného anebo obou stranách. Soud hodnotí stejná kritéria, jaká jsou podrobněji zmíněna v komentáři k § 913, na který lze odkázat. Je nezbytné, aby šlo o změnu poměrů závažnějšího charakteru, tedy nikoliv jen krátkodobé, přechodné nebo nepodstatné skutečnosti. Hodnocení změny poměrů musí vždy vycházet pouze z těch skutečností, za kterých bylo vydáno původní rozhodnutí o výživném. Předchozí rozhodnutí o výživném nelze hodnotit a měnit z jiných důvodů než z hlediska změny poměrů, tedy nelze posuzovat, zda v původním rozhodnutí bylo výživné stanoveno příliš vysoké, nebo naopak nepřiměřeně nízké. Pokud soud zjistí, že ke změně poměrů skutečně došlo, je jeho povinností dále co nejspolehlivěji zjistit, kdy tyto změny nastaly, a k této době určit nově vyživovací povinnost rodičů, která by tomuto skutkovému zjištění odpovídala (§ 923 [Změna poměrů]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 1.).

28. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že od poslední úpravy výživného v roce 2018 došlo ke změně poměrů u žalobce, který navštěvuje vysokou školu ve formě denního studia, a jeho potřeby se zcela jistě zvýšily již samotným plynutím času a náklady souvisejícími se studiem. Žalobce se soustavně připravuje na budoucí povolání, což by u žalobce mělo vést k lepším budoucím vyhlídkám na získávání prostředků pro životní potřeby prací. Zcela jistě se u žalobce nejedná o „prodlužování mládí, ale o zvyšování kvalifikace. (srov. nález ÚS z 30. 9. 2014, sp. zn. II. ÚS 2121/14, usnesení ÚS z 25. 3. 2014, sp. zn. IV. ÚS 1247/13). Současně nelze přehlédnout ani vynaložené úsilí žalobce, který si při vysokoškolském studiu je schopen zajistit měsíční výdělek v rámci brigády.

29. Rodič dítěte je povinen přispívat na výživu dítěte podle svých schopností, možností a majetkových poměrů a dítě má právo se podílet na životní úrovni svých rodičů (srov. ustanovení § 913 a § 915 o. z.). Odvolací soud si je vědom, že zvýšené náklady žalobce nese na bedrech zejména matka žalobce. S poukazem na změnu poměrů na straně žalovaného, a to situaci, kdy na jeho straně nastala od července 2024 objektivní radikální změna životní situace (od května 2025 je uznán invalidním invaliditou třetího stupně a je do budoucna plně odkázán na dávky invalidního důchodu, však odvolací soud nevidí nárok žalobce na zvýšení vyživovací povinnosti oprávněným.

30. Příjmová stránka žalovaného po součtu jeho faktických příjmů za rozhodné období (od září 2023 do července 2025) odpovídá průměrné částce 17 380 Kč měsíčně (364 898/21 měsíců), což je částka, které žalovaný dosahoval cca fakticky i do července 2024. Tedy i v období před cévní mozkovou příhodou se jeho příjem pohyboval v této finanční úrovni. Shodný je i počet vyživovacích povinností, když vyživovací povinnost žalovaného trvá i k dceři [jméno FO]. Odvolací soud nevidí důvod, proč by nemohl s faktickým příjmem žalovaného kalkulovat. Odvolací soud současně zdůrazňuje, že při stanovení průměrné výše příjmů za rozhodné období by vycházel z částek, které žalovaný fakticky pobírá (po odečtu exekučních srážek). Odvolací soud je oproti soudu prvního stupně je názoru, že nejvíce nákladné je období studia na střední škole, kdy dítě je plně závislé na příjmů rodičů, jeho výdělkové možnosti jsou s ohledem na věk omezené. Vysokoškolské studium již skýtá možnost většího přivýdělku, kdy žalobce je řádným studentem, který je schopen výdělku při studiu dosáhnout. Odvolací soud plně dbá toho, že alimentace a vyživovací vztahy jsou projevem rodinné solidarity a zajišťují funkčnost rodiny samotné, kdy povinnost rodičů k dětem je dána přímo ze zákona a trvá do té doby, pokud děti nejsou schopny se samy živit. Současně je v poměrech projednávané věci názoru, že tuto rodinnou solidaritu není možné „přepínat“, a to v situaci, kdy je jeho otec invalidním důchodcem III. stupně s omezenou možností příjmů, bez majetku větší hodnoty, či úspor. Při stanovení jeho vyživovací schopnosti je možno vycházet z jeho schopností a možností, které opravdu nejsou značné. Za situace, kdy matka žalobce díky svým schopnostem a možnostem zajišťuje žalobci podmínky pro jeho vysokoškolské studium, plní tímto vyživovací povinnost s přihlédnutím ke svým poměrům, které jsou diametrálně odlišné od poměrů žalovaného. Odvolací soud proto uzavírá, že na straně žalovaného nejsou dány s ohledem na nastalou cévní mozkovou příhodu podmínky pro zvýšení vyživovací povinnosti, a to i s přihlédnutím k příjmům žalovaného. Odvolací soud při svých úvahách vycházel při stanovení výživného v intencích doporučující tabulky [ústřední orgán], která je vhodným vodítkem pro stanovení výše výživného. Podle této tabulky je pro dvě děti ve věku 16 a více let doporučeno 18 % z příjmu povinného rodiče. Jednalo by se tak o částku 3 128,40 Kč. Vyživovací povinnost žalovaného k žalobci trvá, a je v možnostech žalovaného platit doposud pravomocně přiznané výživné v částce 3 300 Kč měsíčně, což odpovídá i jeho současným faktickým příjmům.

31. S ohledem na veškeré výše uvedené důvody odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. (akcesorický výrok II. týkající se vyčísleného nedoplatku na výživném) změnil podle § 220 o.s.ř. tak, že se žaloba na zvýšení výživného zamítá.

32. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů má oporu v ust. § 224 odst. 2 ve spojení s ust. § 150 o. s. ř. Odvolací soud s ohledem na charakter sporu (žalobu podává studující syn proti otci), vzájemnou nekomunikaci stran a nastalou závažnou zdravotní komplikaci u žalovaného v průběhu řízení (cévní mozková příhoda v červenci 2024), přistoupil k aplikaci uvedených zákonných ustanovení a žalovanému nepřiznal s ohledem na úspěch ve věci právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Právě v uvedených okolnostech shledává odvolací soud důvody hodné zvláštního zřetele. Zejména vnímá skutečnost, že žalobce přistoupil k podání žaloby v době, kdy žalovaný ještě neměl tak závažné zdravotní problémy, strany spolu dlouhodobě nekomunikují, nestýkají se, a není jistě na místě, aby za takto nastalé situace byl žalobce zavázán k úhradě nákladů řízení žalovaného, když se jedná o vysokoškolského studenta a v průběhu řízení došlo ke změně okolností, které nemohl předvídat v době zahájení řízení. V opačném postupu by odvolací soud shledal značnou tvrdost, a proto přistoupil k aplikaci § 150 o. s. ř.

Poučení