15 CO 158/2022 - 199

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Karly Nekolové a Mgr. Jana Rýznara ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa] zastoupená advokátkou [titul] [jméno] [příjmení] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] bytem [adresa], [PSČ] [obec] zastoupený advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], [PSČ] [obec] o zaplacení částky 917 221,67 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 7. 7. 2022, č. j. 118 C 13/2021-129, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení částku 46 124 Kč k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 917 221,67 Kč s úrokovým příslušenstvím a smluvních poplatků ve výši 5 970 Kč (výrok I.) a zavázal žalobkyni k náhradě nákladů řízení ve výši 59 628,80 Kč (výrok II.).

2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, jímž se domáhala jeho změny tak, že žalobě bude v celém rozsahu vyhověno. Nesouhlasila se závěrem okresního soudu o promlčení uplatněné pohledávky, zejména pak se závěrem, že usnesení o zrušení konkursu není rozhodnutím o věci samé. Odkázala na svá předchozí vyjádření k žalovaným vznesené námitce promlčení a dále na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 5. 2022, č. j. 26 ICm 1979/2021-27, v němž krajský soud dospěl k opačnému závěru než soud okresní, pokud jde o charakter usnesení o zrušení konkursu jako rozhodnutí ve věci samé, kdy s tímto rozhodnutím krajského soudu se žalobkyně plně ztotožňuje. Je-li rozhodnutí o zrušení konkursu rozhodnutím ve věci samé, pak je ustanovení § 405 zák. č. 513/1991 Sb. – obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) v projednávané věci neaplikovatelné. Pohledávka, která je předmětem řízení, nemůže být ke dni podání žaloby, tj. ke dni [datum] promlčena, když se stala splatnou dne [datum] a ke stavení běhu promlčecí doby došlo mezi dnem [datum], tj. podáním přihlášky pohledávky do insolvenčního řízení, a dnem [datum], kdy došlo k pravomocnému skončení konkursu. Protože se pak jedná o pohledávku, která se řídí obchodním zákoníkem, činí obecná promlčecí doba ve smyslu ust. § 397 tohoto zákona 4 roky. V podání ze dne [datum] pak žalobkyně poukázala na skutečnost, že žalovaný nejprve v insolvenčním řízení popíral, že předmětnou úvěrovou smlouvu podepsal, a svůj názor změnil až poté, co předchůdkyně žalobkyně předložila usnesení PČR ze dne [datum], ve kterém bylo uvedeno, že na předmětné úvěrové smlouvě je podpis žalovaného. Ve vztahu k otázce promlčení nároku uplatněného žalobou žalobkyně argumentovala proti správnosti rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, sp. zn. 12 VSOL 191/2022, které odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu vážící se k předchozí zákonné úpravě konkursu a vyrovnání (z. č. 328/1991 Sb.), poukázala na rozdílnost od současné právní úpravy v otázce tzv. fikce splatnosti pohledávky, setrvala na svém názoru o stavení promlčecí doby v období od [datum] do [datum] a popření pohledávky žalovaným v insolvenčním řízení označila za jeho nepoctivé jednání, ze kterého by žalovaný neměl těžit.

3. Naopak žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako správného. Zdůraznil, že se zcela ztotožňuje se závěrem okresního soudu, že usnesení o zrušení konkursu není rozhodnutím ve věci samé. Rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 5. 2022, č. j. 26 ICm 1979/2021-27, označil za nesprávné a v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, např. s usnesením ze dne 31. 5. 2021 ve věci sp. zn. 29 Cdo 3310/2020 či ze dne 29. 11. 2006 ve věci sp. zn. 29 Odo 1453/2005 a ze dne 9. 8. 2016 ve věci sp. zn. 21 Cdo 4194/2015. Dále odkázal na znění ust. § 109 odst. 3 zák. č. 182/2006 – insolvenčního zákona (dále„ IZ“), podle kterého je se zahájením insolvenčního řízení spojen ten účinek, že lhůty k uplatnění práv nezačínají běžet nebo dále neběží, dochází k jejich stavení. Pokud však o právu uplatněném v příslušném řízení před promlčením podle ust. § 402 až 404 obch. zák. nebylo rozhodnuto meritorně, pak podle ust. § 405 odst. 1 a 2 obch. zák. platí, že promlčecí doba nepřestala běžet, avšak jestliže v době skončení soudního nebo rozhodčího řízení promlčecí doba již uplynula či jestliže do jejího skončení zbývá méně než jeden rok, prodlužuje se promlčecí doba tak, aby neskončila dříve než jeden rok ode dne, kdy skončilo soudní nebo rozhodčí řízení. Pokud okresní soud dospěl k závěru, že rozhodnutí o zrušení konkursu není rozhodnutím ve věci samé, je jeho rozhodnutí věcně správné, a to ve všech svých výrocích. Rozsudek okresního soudu je dle žalovaného přesvědčivý a přezkoumatelný a vychází ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu, současně netrpí žádnými procesními vadami, které by odůvodňovaly jeho zrušení či změnu v rámci odvolacího řízení.

4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení jeho vydání předcházejícího ve smyslu ust. § 212a odst. 1, 2, 4 a 5 o. s. ř. a žádné vady řízení uvedené v § 229 odst. 1 a 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. neshledal. Po takto provedeném přezkumu pak dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

5. Z obsahu spisu se podává, že v řízení zahájeném dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 917 221,67 Kč s příslušenstvím ve formě smluvních i zákonných úroků z prodlení a dále částky 5 970 Kč představující smluvní poplatky. Žalobu odůvodnila tvrzením, že má za žalovaným pohledávku vzniklou ze smlouvy o úvěru, reg. [číslo] uzavřené dne [datum] mezi žalovaným a [titul] [jméno] [příjmení], [rodné číslo], jako solidárními spoludlužníky na jedné straně a právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba], jako věřitelem na straně druhé. Dle uvedené smlouvy poskytla předchůdkyně žalobkyně dlužníkům překlenovací hypoteční úvěr ve výši 3 200 000 Kč za úrok ve výši 4,6 % ročně ze zůstatku jistiny, přičemž doba platnosti úrokové sazby byla stanovena od data podpisu úvěrové smlouvy do [datum]. Na základě následně uzavřených dodatků k úvěrové smlouvě byla úroková sazba změněna na 4,21 % ročně, a to za dobu od [datum] do [datum], na 5,73 % ročně pro období od [datum] do [datum], na 5,44 % ročně pro období od [datum] do [datum], na 5,21 % ročně pro období od [datum] do [datum] a na 5,44 % ročně od [datum] nadále. V rámci úvěrové smlouvy se dlužníci dále zavázali vrátit poskytnuté peněžní prostředky a uhradit úroky nejpozději do [datum], a to ve splátkách splatných vždy k 25. dni kalendářního měsíce, jejichž výše činila pro období od [datum] do [datum] částku 11 227 Kč, pro období od [datum] do [datum] částku 15 280 Kč, pro období od [datum] do [datum] částku 14 507 Kč, pro období od [datum] do [datum] částku 23 989 Kč a pro období od [datum] do [datum] pak částku 24 351 Kč. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], byl zjištěn úpadek žalovaného a na jeho majetek byl prohlášen konkurs. Právní předchůdkyně žalobkyně přihlásila do insolvenčního řízení dne [datum] svou pohledávku z předmětné úvěrové smlouvy v celkové výši 2 825 197,58 Kč, a to jako zcela zajištěnou nejen majetkem dlužníka a splatnou ke dni [datum]. Předchůdkyně žalobkyně následně doplnila přihlášku pohledávky přípisem ze dne [datum], neboť od data vyčíslení pohledávky narostlo příslušenství pohledávky vyčíslené ke dni [datum] a současně došlo k částečné úhradě na přihlášenou pohledávku dne [datum] částky 10 000 Kč, která byla započtena na částečnou úhradu jistiny úvěrového dluhu. Přihlášená pohledávka tak po jejím upřesnění činila celkovou částku 2 991 372,77 Kč. Při přezkumném jednání dne [datum] byla pohledávka v přihlášené výši insolvenční správkyní uznána, tedy zjištěna. V průběhu insolvenčního řízení byla na předmětnou pohledávku uhrazena částka 936 920,23 Kč, a to na základě usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], částka 809 567,78 Kč, a dle rozvrhového usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], byla vyplacena částka 127 352,45 Kč. Konkurs na majetek dlužníka byl zrušen po splnění rozvrhového usnesení usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], které nabylo právní moci dne [datum]. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek reg. [číslo] ze dne [datum], byla pohledávka ze specifikované smlouvy o úvěru postoupena žalobkyni. Dne [datum] činila její výše celkovou částku 1 244 884,76 Kč a sestávala z jistiny ve výši 939 470,29 Kč, smluvních úroků ve výši 129 992,28 Kč, smluvních poplatků ve výši 970 Kč a zákonných úroků z prodlení ve výši 169 452,19 Kč. Ode dne postoupení pohledávky byla na tuto uhrazena jen částka 22 248,62 Kč, kterou žalobkyně započítala na jistinu pohledávky, jež tak byla snížena na částku 917 221,67 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému dne [datum] předžalobní upomínku a vyzvala jej k zaplacení tam specifikované dlužné částky ve lhůtě do [datum]. Upomínka byla zasílaná žalovanému na adresu trvalého pobytu i korespondenční adresu uvedenou v úvěrové smlouvě, jakož i adresu dle insolvenčního rejstříku.

6. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, když namítal nejprve nedostatek aktivní věcné legitimace žalobkyně a následně vznesl námitku promlčení jejího nároku. Namítal, že mu oznámení o postoupení pohledávky nebylo doručeno, stejně jako další upomínky a výzvy žalobkyně či její předchůdkyně, a zdůraznil, že vymáhaná pohledávka představuje nárok řídící se obchodním zákoníkem, jehož ustanovení § 405 je nutno aplikovat. Uvedl, že právní předchůdkyně žalobkyně uplatnila žalovanou pohledávku v insolvenčním řízení žalovaného vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. [insolvenční spisová značka], které bylo pravomocně skončeno zrušením konkursu dne [datum]. Promlčecí doba u žalované pohledávky, která se stala splatnou dne [datum], uplynula již v průběhu insolvenčního řízení. Žalovaný pak doplnil, že žalovanou pohledávku v rámci insolvenčního řízení výslovně popřel, v důsledku čehož ve smyslu ust. § 312 odst. 4 IZ nelze na základě upraveného seznamu pohledávek po zrušení konkursu podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci. Rozhodnutí o zrušení konkursu je dle žalovaného jedním z rozhodnutí ve věci samé pouze v rámci insolvenčního řízení, avšak nejedná se o rozhodnutí ve věci samé o žalované pohledávce, stejně jako jím není ani žádné jiné rozhodnutí vydané v insolvenčním řízení, proto je nutno aplikovat ust. § 405 odst. 2 obch. zák. o běhu promlčecí doby. Jelikož usnesení o zrušení konkursu nabylo právní moci dne [datum], avšak žalobkyně podala žalobu až dne [datum], tedy více než rok po pravomocném skončení insolvenčního řízení, nárok žalobkyně je zcela promlčen.

7. Na vyjádření žalovaného se žalobkyně vyjádřila k námitce o nedostatku své aktivní věcné legitimace, kdy poukázala na předloženou smlouvu o postoupení pohledávek ze dne [datum], včetně její přílohy č. 1, v níž je pohledávka za žalovaným jasně identifikována. K tvrzení žalovaného, že pohledávka byla zjištěna v konkursním řízení a v přezkumném řízení byla konkursní správkyní zahrnuta do seznamu přezkoumaných pohledávka, uvedla, že tato námitka není relevantní, když neuspokojená pohledávka skončením konkursu nezanikla ve smyslu ust. § 244 insolvenčního zákona, je existentní a může být vymáhaná u soudu. Dále nesouhlasila se vznesenou námitkou promlčení, když namítala, že na danou věc ust. § 405 odst. 2 obch. zák. aplikovat nelze. Usnesení o zrušení konkursu je dle žalobkyně rozhodnutím ve věci samé. Dále poukázala na znění ust. § 402 obchodního zákoníku a uvedla, že ke stavení běhu promlčecí doby došlo mezi dnem [datum], kdy došlo k podání přihlášky pohledávky předchůdkyně žalobkyně do insolvenčního řízení, a dnem [datum], kdy došlo k pravomocnému skončení konkursu. Čtyřletá promlčecí doba uvedená v § 397 obch. zák. tak dosud ke dni podání žaloby neuplynula a nárok uplatněný žalobou promlčen není. Žalobkyně odkázala na znění § 170, 140c, 312 odst. 1 a 4 IZ a uvedla, že do insolvenčního řízení mohla být přihlášena jen pohledávka, která byla vyčíslena ke dni předcházejícím dni prohlášení úpadku, tj. ke dni [datum], a pro zbylou část, tj. pro příslušenství, které narostlo po prohlášení úpadku, nemohlo být zahájeno a vedeno nalézací řízení. Předmětná pohledávka byla do insolvenčního řízení přihlášena zcela jako zajištěná nejen majetkem dlužníka a jako zcela splatná ke dni [datum]. Při přezkumném jednání konaném dne [datum] byla správkyní konkursní podstaty uznána, tedy zjištěna. Stanovisko insolvenčního správce a výsledek přezkumného jednání tedy musí být rozhodnutím ve věci samé, když insolvenční správce de facto nahrazuje roli soudu; ode dne přezkumného jednání tak měla plynout nová desetiletá promlčecí doba, která je omezena absolutní promlčecí dobou dle § 408 obch. zák. K úrokům z prodlení žalobkyně uvedla, že tyto se promlčí jako celek a dále že příslušenství pohledávky, které nelze v insolvenčním řízení uplatňovat, lze uplatnit v obecné čtyřleté promlčecí době, přičemž první možností, kdy bylo možno podat žalobu, je den [datum], tedy den následující po pravomocném skončení konkursu, jakož i to, že i do insolvenčního řízení byly úroky přihlášeny dle § 171 IZ, a to ve výši 5,44 % ročně. Žalobkyně dále poukázala na znění ust. § 402 a 407 odst. 2 obch. zák., k čemuž uvedla, že žalovaným byla naposledy na předmětnou pohledávku uhrazena dne [datum] částka 127 352,45 Kč. Současně namítala, že ač disponuje upraveným seznamem přihlášených pohledávek, nemůže jej použít pro vymožení pohledávky, neboť žalovaný všechny přihlášené pohledávky účelově popřel, aby se vyhnul zahájení a vedení exekuce. K tvrzení žalovaného o nedoručení předžalobní upomínky a oznámení o postoupení pohledávky žalobkyně uvedla, že tyto byly žalovanému zaslány, přičemž i kdyby oznámení o postoupení pohledávky zasláno nebylo, nemělo by to na aktivní legitimaci žalobkyně vliv.

8. Okresní soud v souladu s ust. § 115a o. s. ř. ve věci se souhlasem účastníků rozhodl bez nařízení jednání, přičemž při svém rozhodování vycházel z účastníky předložených listin. Na jejich základě pak dospěl k závěru, že žaloba není důvodná z důvodu vznesené námitky promlčení, kterou shledal důvodnou. Konstatoval, že právní vztahy v této věci se řídí právní úpravou platnou do [datum], za jejíž účinnosti byla uzavřena předmětná úvěrová smlouva i počala běžet promlčecí doba nároku z ní. Dále uvedl, že ohledně pohledávky za žalovaným z předmětné úvěrové smlouvy začala promlčecí doba běžet od splatnosti pohledávky, tj. ode dne [datum]. Uplatněním přihlášky pohledávky nastaly v insolvenčním řízení žalovaného dnem [datum], účinky uvedené v ust. § 402 obch. zák., tedy došlo ke stavení promlčecí doby. Jelikož však insolvenční řízení skončilo, aniž by v něm bylo vydáno meritorní rozhodnutí ve vztahu k přihláškou uplatněné pohledávce, je nutno dále postupovat dle § 405 obch. zák. Po pravomocném skončení insolvenčního řízení, tedy po [datum], kdy nabylo právní moci usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], o zrušení konkursu po splnění rozvrhového usnesení, tedy platilo, že v rozsahu, v jakém pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně z úvěrové smlouvy nebyla v konkursu uspokojena, nepřestala běžet promlčecí doba k jejímu soudnímu uplatnění. Názor žalobkyně, že ke stavení běhu promlčecí doby došlo mezi dny [datum] a [datum], okresní soud označil za zjevně nesprávný. V době pravomocného skončení insolvenčního řízení již dle závěru okresního soudu promlčecí doba uplynula, a to dne [datum], nicméně v intencích ust. § 405 odst. 2 obch. zák. se prodloužila tak, aby neskončila dříve, než jeden rok ode dne, kdy skončilo insolvenční řízení. Právní předchůdkyně žalobkyně, resp. žalobkyně, tak mohla část v insolvenčním řízení neuspokojené pohledávky za žalovaným z předmětné smlouvy uplatnit do [datum]. Protože v dané věci byla žaloba podána až dne [datum], tedy po uplynutí promlčecí doby, je námitka promlčecí zcela důvodná a jako taková vedla k zamítnutí žaloby. Okresní soud odkázal přitom na judikaturu Nejvyššího soudu, konkrétně na rozsudky ze dne 24. 4. 2018 ve věci sp. zn. 29 Cdo 1774/2016, ze dne 9. 8. 2016 ve věci sp. zn. 21 Cdo 4194/2015. K námitkám žalobkyně, že žalovaný uznal projednávaný závazek ve smyslu ust. § 407 obch. zák., když byla naposledy na předmětnou pohledávku uhrazena dne [datum] částka 127 352,45 Kč, uvedl, že tato částka byla žalobkyni plněna na základě usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], o rozvrhu výtěžku zpeněžení majetkové podstaty, určeného pro zjištěné pohledávky nezajištěných věřitelů. Toto plnění však nelze považovat za uznání závazku žalovaným s hmotněprávními účinky, neboť ve smyslu ust. § 407 obch. zák. nejde o právní úkon dlužníka, nýbrž jiné osoby, přičemž je nutno akcentovat, že plnění výše uvedené částky nebylo projevem vůle žalovaného, ale třetí osoby – insolvenční správkyně, která k tomu byla povinna na základě usnesení Krajského soudu v Ostravě. K námitkám proti postoupení pohledávky, které se dle okresního soudu řídí současnou právní úpravou, pak okresní soud uzavřel, že byla platně uzavřena postupní smlouva mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní ve smyslu ust. § 1879 o. z., v důsledku čehož žalobkyně nastoupila na místo věřitele pohledávky za žalovaným z úvěrové smlouvy ke dni [datum]. Protože žalovaný na uplatněnou pohledávku neplnil ani právní předchůdkyni žalobkyně ani žalobkyni, nebylo nutné, aby se okresní soud, jak vyložil dále, zabýval (ne) oznámením postoupení pohledávky, když toto má vliv pouze na ochranu dlužníka ve smyslu ust. § 1882 odst. 1 o. z., nikoliv však na platnost a účinnost smlouvy o postoupení pohledávky, tedy změnu věřitele. Aktivní věcnou legitimaci žalobkyně v tomto řízení tedy měl okresní soud za prokázanou. Okresní soud proto žalobu z důvodu promlčení uplatněného nároku v celém rozsahu zamítl a dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. procesně úspěšnému žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení, kterou vyčíslil na částku 59 628,80 Kč.

9. Odvolací soud přebírá jako správná skutková zjištění okresního soudu, která prvostupňový soud učinil na základě účastníky předložených listin. V souladu s ust. § 120 odst. 2 o. s. ř. pak odvolací soud doplnil dokazování o obecné podmínky [právnická osoba], pro úvěry občanům ze dne [datum], vážící se k předmětné úvěrové smlouvě uzavřené dne [datum], dále výzvu k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky ze dne [datum] a dodejku ze dne [datum], jejichž existence byla patrna ze spisu již v řízení před okresním soudem, když provedení těchto důkazů považoval za nezbytné pro náležité zjištění skutkového stavu, který by byl podkladem pro právní závěr, kdy došlo ke splatnosti pohledávky z předmětné úvěrové smlouvy. K tomu odvolací soud dodává, že závěr o splatnosti pohledávek je závěrem právním a výsledkem právního posouzení věci soudem a nelze jej učinit pouze na základě shodných tvrzení účastníků o tomto právním závěru. Ve smyslu ust. § 120 odst. 3 o. s. ř. o. jsou způsobilými ke zjištění skutkového stavu pouze shodná skutková tvrzení stran, nikoliv však jejich právní hodnocení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. 22 Cdo 2913/2015).

10. Z obecných podmínek [právnická osoba], pro úvěry občanům ze dne [datum] bylo zjištěno, že dle jejich článku VI. odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. e) byla banka v případě, že dlužník nesplnil některou z povinností dle smlouvy o úvěru, zejména neprovedl úhradu jedné nebo více splátek jistiny nebo úroku nebo nepoužil prostředky úvěru ke smluvně dohodnutému účelu, oprávněna požadovat okamžité splacení celé nebo části jistiny a příslušenství nebo jiné pohledávky banky za dlužníkem vzniklé na základě jiné skutečnosti, včetně pohledávky banky z jiné smlouvy s dlužníkem. V projednávaném případě pak předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba], toto své oprávnění realizovala výzvou k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky, adresovanou žalovanému ze dne [datum], v níž vyzvala žalovaného k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky, a to nejbližší následující pracovní den po doručení této výzvy, která byla žalovanému doručena do vlastních rukou dne [datum], jak plyne z předložené výzvy ze dne [datum] a dokladu o jejím doručení žalovanému.

11. V souladu s ust. § 213 odst. 2 o. s. ř. dále odvolací soud zopakoval dokazování historickým výpisem z úvěrového účtu, z něhož učinil zjištění, jež budou uvedena níže. Další důkazní návrhy žalobkyně, a to usnesení PČR o odložení věci [číslo jednací], k tvrzení o doznání žalovaného o podpisu úvěrové smlouvy, odvolací soud neprovedl, když jak tvrzení, k jehož prokázání důkazní návrh směřoval, tak i samotný důkazní návrh, byly uvedeny a označeny až po nástupu účinků koncentrace řízení, aniž by se na ně vztahovala některá z výjimek uvedená v ust. § 205a o. s. ř. Odvolací soud k nim proto v souladu s ust. § 211a a 212a odst. 3 o. s. ř. nemohl přihlížet, současně tyto nové důkazy považoval pro posouzení této věci za nadbytečné.

12. Na základě zjištění okresního soudu i zopakovaného a nově provedeného dokazování odvolacím soudem má odvolací soud v řízení za prokázané, že dne [datum] byla mezi předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], jako věřitelem a žalovaným a [titul] [jméno] [příjmení], jako spoludlužníky, uzavřena smlouva o úvěru [číslo] ve znění jejich dodatků, na základě které poskytla banka dlužníkům úvěr ve výši 3 200 000 Kč. Dlužníci však neplnili sjednané splátky úvěru řádně a včas, jak plyne ze žalobkyní předloženého historického výpisu z úvěrového účtu a jak také nebylo mezi účastníky sporným. Předchůdkyně žalobkyně proto s odkazem na čl. VI. odst. 2 písm. a), ve spojení s čl. VI. odst. 3 písm. e) obecných podmínek [právnická osoba], pro úvěry občanům, vyzvala žalovaného k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky vyplývající z citované úvěrové smlouvy, a to ve lhůtě do nejblíže následujícího pracovního dne po dni doručení této výzvy ze dne [datum], která byla žalovanému doručena dne [datum], přičemž nejbližší příští pracovní den připadl na pondělí [datum]. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], byl zjištěn úpadek žalovaného a na jeho majetek byl prohlášen konkurs. Předchůdkyně žalobkyně přihlásila svou pohledávku z předmětné úvěrové smlouvy v celkové výši 2 825 197,58 Kč přihláškou doručenou insolvenčnímu soudu dne [datum], kterou následně aktualizovala k datu [datum] částkou 2 991 372,77 Kč s tím, že v této částce byla rovněž zohledněna platba ve výši 10 000 Kč ze dne [datum] započtená na jistinu dluhu, jak odvolací soud zjistil z historického výpisu z úvěrového účtu. Při přezkumném jednání insolvenčního soudu dne [datum] žalovaný pohledávku právní předchůdkyně z posuzované úvěrové smlouvy popřel. V rámci insolvenčního řízení žalovaného byla z rozhodnutí insolvenčního soudu na uspokojení posuzované pohledávky předchůdkyní žalobkyně vyplacena celkem částka 936 920,23 Kč, z toho naposledy dne [datum] částka 127 733,26 Kč. Insolvenční řízení žalovaného skončilo dne [datum], kdy nabylo právní moci usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], o zrušení konkursu na majetek žalovaného dlužníka po splnění rozvrhového usnesení. Postupní smlouvou ze dne [datum], uzavřenou mezi [právnická osoba], jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, došlo s účinností ke dni uzavření této smlouvy k postoupení předmětné pohledávky vymezené v příloze č. 2 postupní smlouvy žalobkyni, která vyzvala žalovaného k zaplacení v insolvenčním řízení nezaplacené části úvěrové pohledávky, k datu [datum] vyčíslené částkou 2 186 465,29 Kč, předžalobní upomínkou z data [datum], a to ve lhůtě do [datum]. Protože žalovaný na dluh ničeho nezaplatil, byla dne [datum] podaná v této věci žaloba.

13. Žaloba byla v této věci zamítnuta z důvodu promlčení uplatněného nároku. Odvolací soud považuje za správný názor okresního soudu, že na posouzení otázky promlčení uplatněné pohledávky je v souladu s ust. § 3028 odst. 3 a § 3036 o. z. nutno aplikovat právní úpravu platnou v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy, zejména pak zák. č. 513/1991 Sb. – obchodní zákoník. Současně se plně ztotožňuje se závěrem okresního soudu o promlčení uplatněného nároku.

14. Jak shora uvedeno, úvěrový dluh se vůči žalovanému stal v celém rozsahu splatným ke dni [datum]. Ode dne následujícího, tj. ode dne [datum], počala v souladu s ust. § 391 odst. 1 a § 397 obch. zák. předchůdkyni žalobkyně běžet čtyřletá promlčecí doba k jeho uplatnění u soudu. S ohledem na skutečnost, že žalovaný na zesplatněný dluh zaplatil dne [datum] částku 10 000 Kč (opak žalovaný nenamítal), došlo v souladu s ust. § 407 odst. 1 a 3 obch. zák. tímto částečným plněním k uznání zbývající části dluhu a v důsledku toho také k běhu nové čtyřleté promlčecí doby ohledně tohoto nároku. K jejímu stavení pak došlo v souladu s ust. § 402 obch. zák. a § 173 odst. 4 IZ podáním přihlášky předmětné pohledávky do insolvenčního řízení žalovaného dne [datum]. Insolvenční řízení žalovaného pravomocně skončilo dne [datum] usnesením o zrušení konkursu po splnění rozvrhového usnesení. Odvolací soud přitom zcela souhlasí se závěrem soudu okresního, že rozhodnutí o zrušení konkursu, stejně jako kterékoliv jiné rozhodnutí soudu v insolvenčním řízení, je rozhodnutím ve věci samé toliko z pohledu insolvenčního řízení, když se jedná o tzv. statusové rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2011, sp. zn. 29 NSČR 30/2010), kterým je meritorně rozhodováno o změně právního postavení dlužníka v insolvenčním řízení. Nejedná se však o meritorní rozhodnutí, kterým by byla autoritativně řešena individuální pohledávka žalobkyně či její předchůdkyně z obchodního obligačního vztahu, jak má na mysli ust. § 405 odst. 1 obch. zák. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2006, sp. zn. 29 Odo 1453/2005). K poukazu žalobkyně na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 5. 2022, č. j. 26 ICm 1979/2021-27, v němž je vyjádřen názor přesně opačný, pak odvolací soud poukazuje na usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. 7. 2022, č. j. 12 VSOL 191/2022-44, v němž byl zmíněný rozsudek krajského soudu zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení se závazným právním názorem, že rozhodnutí o zrušení konkursu není rozhodnutím ve věci samé ve smyslu ust. § 405 odst. 1 obch. zák. a s pokynem zabývat se otázkou zesplatnění úvěru. S důvody tohoto rozhodnutí se odvolací soud plně ztotožňuje.

15. V souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (usnesení ze dne 31. 5. 2021, sp. zn. 29 Cdo 3310/2020) je pak nutno uzavřít, že žalobkyně, jejíž pohledávka byla v konkursním řízení uspokojena pouze částečně, neměla ke dni, kdy nastaly účinky zrušení konkursu, k dispozici pro tu část pohledávky, která v konkursu uspokojena nebyla, exekuční titul představovaný seznamem přihlášek, neboť žalovaný přihlášku předchůdkyně žalobkyně popřel, a ohledně v konkursu neuspokojené části pohledávky nepřestala promlčecí doba běžet ani za trvání účinků konkursu. Z ust. § 405 odst. 1 a 2 obch. zák. přitom plyne, že jestliže právo bylo uplatněno před promlčením podle § 402 a 404, avšak v tomto řízení nebylo rozhodnuto ve věci samé, platí, že promlčecí doba nepřestala běžet. Jestliže v době skončení soudního nebo rozhodčího řízení uvedeného v odst. 1 promlčecí doba již uplynula nebo jestliže do jejího skončení zbývá méně než rok, prodlužuje se promlčecí doba tak, že neskončí dříve než jeden rok ode dne, kdy skončilo soudní nebo rozhodčí řízení.

16. V podmínkách projednávané věci to znamená, že čtyřletá promlčecí doba, která počala ve vztahu k v insolvenčnímu řízení neuspokojené části přihlášené pohledávky v pořadí podruhé běžet dne [datum], sice neuplynula v průběhu insolvenčního řízení žalovaného, jak dovodil okresní soud, nicméně ke dni skončení tohoto řízení, tj. ke dni [datum], zbývalo do jejího skončení ([datum]) méně než 1 rok. V souladu s citovaným ustanovením § 405 odst. 2 obch. zák. se proto tato promlčecí doba prodloužila do pondělí [datum] a marně uplynula. Protože žaloba v této věci byla podána až dne [datum], je žaloba zjevně opožděná a nárok žalobkyně uplatněný v tomto řízení, je v celém rozsahu promlčen, jak správně dovodil okresní soud., a to včetně úrokového příslušenství, které věřitel nemohl dle ust. § 170 písm. a) IZ přihlásit do insolvenčního řízení, neboť u úroků neběží promlčecí doba samostatně za každý den prodlení, jak je tomu např. u smluvní pokuty, ale již od splatnosti jistiny dluhu. V tomto směru odvolací soud odkazuje na aktuální judikaturu Nejvyššího soudu, konkrétně na rozhodnutí ze dne 25. 8. 2022, sp. zn. 29 ICdo 110/2021.

17. Současně odvolací soud nepovažuje žalovaným vznesenou námitku za rozpornou s dobrými mravy, neboť pro tento závěr nesvědčí žádná z účastníky tvrzených či v řízení zjištěných skutečností, včetně toho, že žalovaný vymáhanou pohledávku předchůdkyně žalobkyně v insolvenčním řízení popřel, což žalobkyně označila za jeho nepoctivé chování. Tato skutečnost (ani jiné tvrzené jednání žalovaného) totiž neměla žádný vliv na závěr, že předchůdkyně žalobkyně či žalobkyně samotná po skončení insolvenčního řízení neuplatnily žalobou proti žalovanému v konkursu neuhrazenou část pohledávky včas, tj. v promlčecí době dle ust. § 405 odst. 2 obch. zák.

18. Zbývá dodat, že pokud žalobkyně v podané žalobě tvrdila, že na pohledávku postoupenou žalobkyni po postoupení pohledávky byla zaplacena částka 22 248,62 Kč započítaná na jistinu pohledávky, v průběhu odvolacího řízení, v podání ze dne [datum] upřesnila, že toto plnění bylo vyplaceno na základě usnesení insolvenčního soudu, č. j. [insolvenční spisová značka], tj. z insolvenčního řízení spoludlužníka žalovaného, [titul] [jméno] [příjmení], nejednalo se proto o částku zaplacenou žalovaným a další uznání nároku s počátkem běhu nové promlčecí doby ve smyslu ust. § 407 odst. 1 a 3 obch. zák. Odvolací soud přitom souhlasí se závěrem okresního soudu, že v důsledku plnění poskytnutého správkyní konkursní podstaty žalovaného právní předchůdkyni žalobkyně podle rozhodnutí insolvenčního soudu v rámci insolvenčního řízení nemohlo dojít k uznání zbývající části úvěrového dluhu ve smyslu ust. § 407 odst. 3 obch. zák., když současně se také ztotožňuje s odůvodněním, které okresní soud k tomuto závěru v bodě 48 odůvodnění napadeného rozsudku uvedl. K tomu odvolací soud doplňuje, že jak vyplývá z judikatury vyšších soudů, uznání (nepopření) pohledávky správcem konkursní podstaty (insolvenčním správcem) nemá účinky hmotněprávního uznání dluhu. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. 29 Cdo 749/2007).

19. S ohledem na shora uvedené proto pokud okresní soud žalobu z důvodu vznesené námitky promlčení jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl, je jeho rozhodnutí správné a jako takové bylo v souladu s ust. § 219 o. s. ř. potvrzeno, a to včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení opírajícího se o ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a plný procesní úspěch žalovaného s tím, že okresní soud rovněž v bodě 50 odůvodnění svého rozhodnutí nárok žalovaného na náhradu nákladů řízení správně vyčíslil.

20. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že i v odvolacím řízení plně procesně úspěšnému žalovanému byla na náhradě nákladů tohoto řízení přiznaná částka 46 124 Kč sestávající z náhrady odměny za právní zastoupení žalovaného u třech úkonů právní služby (sepis vyjádření k odvolání žalobkyně ze dne [datum] a [datum] a účast u jednání odvolacího soudu) po 12 020 Kč /§ 11 odst. 1 písm. d) a g), § 7 bod 6 vyhl. č. 177/1996 Sb., - advokátní tarif, z náhrady paušálních výdajů zástupce žalovaného k uvedeným 3 úkonům právní služby po 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu), z náhrady cestovních výdajů zástupce žalovaného k jednání odvolacího soudu osobním vozidlem [značka automobilu], [registrační značka], s průměrnou spotřebou 6,1 l nafty/100km, v ceně nafty dle vyhl. č. 511/2021 Sb. ve výši 36,10 Kč l a náhradě za opotřebení ve výši 4,70 Kč, při ujetí celkem 110 km na trase [obec] – Ostrava a zpět, cestovné celkem ve výši 759 Kč, dále z náhrady ztráty času zástupce žalovaného stráveného na této cestě v rozsahu 4 započatých půlhodin po 100 Kč (§ 14 advokátního tarifu), dále z náhrady za 21% DPH z částky 38 119 Kč ve výši 8 005 Kč.

21. K výši okresním i odvolacím soudem přiznané odměny náhrady za právní zastoupení procesně úspěšného žalovaného odvolací soud uvádí, že podle ust. § 151 odst. 2 věty první část před středníkem o. s. ř. je soudu uloženo určit výši odměny za zastupování advokátem podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním přepisem, a to s výjimkou případů, kdy aplikaci vyhlášky č. 177/1996 Sb. – advokátního tarifu odůvodňují okolnosti případu. Paušální sazby odměny za zastupování advokátem v jednom stupni byly stanoveny v tzv. přísudkové vyhlášce č. 484/2000 Sb., která byla zrušena ke dni 7. 5. 2013 nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013 ve věci sp. zn. Pl. ÚS 25/12. I když se původně právní praxe, zejména na základě rozhodnutí velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, přikláněla k názoru, že při neexistenci zákonné úpravy paušálních sazeb odměny advokáta v jednom stupni řízení je namístě aplikovat advokátní tarif a odměnu advokáta stanovit součtem odměn za jednotlivé v řízení provedené úkony právní služby, z aktuální judikatury Ústavního soudu (nález ze dne 7. 6. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3559/15), jakož i ze samotné judikatury Nejvyššího soudu (srov. rozsudek ze dne 25. 9. 2014 ve věci sp. zn. 21 Cdo 2811/2013, usnesení ze dne 18. 12. 2014 ve věci sp. zn. 21 Cdo 222/2014 a ze dne 30. 8. 2016 ve věci sp. zn. 22 Cdo 1025/2016), však plyne, že v takovém případě je soud povinen stanovit výši nákladů za zastupování na základě své volné, nikoliv však libovolné úvahy ve smyslu ust. § 136 o. s. ř. V podmínkách projednávané věci odvolací soud volnou úvahou dospěl k závěru stanovit výši odměny za právní zastoupení žalovaného podle sazeb za úkon právní služby uvedených v advokátním tarifu, jehož aplikaci v této věci oba účastníci v souladu se shora popsaným názorovým vývojem na otázku náhrady nákladů za právní zastoupení a datum zahájení řízení legitimně očekávali, jak ostatně vyplývá ze způsobu, jakým účastníci náhradu za své advokátní zastoupení v řízení účtovali. Takto stanovená náhrada pak dle odvolacího soudu neodporuje pojetí spravedlivého uspořádání vztahů mezi účastníky také z hlediska náročnosti právního zastoupení žalovaného v této věci.

22. Odvolací soud současně v projednávané věci ve smyslu ust. § 150 o. s. ř. neshledal takové okolnosti případu ani poměry účastníků, pro které by procesně úspěšnému žalovanému zcela či zčásti právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů nepřiznal.

Poučení