15 Co 162/2023 - 978

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Vašíčka a soudců JUDr. Libora Daňhela a Mgr. Pavla Mádra ve věci žalobkyně: a) [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] b) [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 1/0] obě zastoupeny [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] advokátem sídlem [Adresa zainteresované osoby 2/0] proti žalované: [Anonymizováno], IČO: [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0], [Anonymizováno] 3 zastoupená [Jméno zainteresované osoby 3/0], advokátem sídlem [Adresa zainteresované osoby 3/0] o uložení povinnosti uzavřít smlouvu, o odvolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Brně (dále jen „soud I. stupně“) ze dne 29. 4. 2022, č. j. 72 C 60/2018-752, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. mění tak, že: soud nahrazuje projev vůle žalované uzavřít se žalobkyněmi a) a b) následující smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen zákon o půdě): [Anonymizováno] sídlo: [adresa], IČ: [IČO], DIČ: [Anonymizováno] (dále jen „převádějící“) a [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0], bytem [adresa], a [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0], bytem [Anonymizováno], (dále jen „nabyvatelky“) u z a v í r a j í podle § 11a zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“) smlouvu o převodu pozemku Čl.

I. Státní pozemkový úřad (dále jen „SPÚ“) jako převádějící ve smyslu zákona o půdě, je příslušný hospodařit ve smyslu zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu (dále jen „zákon o SPÚ“) a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, s níže specifikovaným pozemkem ve vlastnictví státu, vedeným na listu vlastnictví [Anonymizováno] u Katastrálního úřadu [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa] pro katastrální území [adresa], obec [adresa]. SPÚ převádí touto smlouvou do vlastnictví nabyvatelek, resp. i. každé z nich, následující pozemky, včetně trvalých porostů: pozemek parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], obec [adresa] (LV č. [Anonymizováno]) ([Anonymizováno] Kč). Čl.

II. Nárok na bezúplatný převod pozemků z vlastnictví státu podle § 11a zákona o půdě vznikl: - pravomocným rozhodnutím Státního pozemkového úřadu, Krajský pozemkový úřad [Anonymizováno], sp. zn. [Anonymizováno], č. j. [Anonymizováno] ze dne [datum]. Čl.

III. Převádějící převádí nabyvatelkám pozemek uvedený v čl. I. této smlouvy, včetně součástí a příslušenství, se všemi právy a povinnostmi a nabyvatelky je do svého vlastnictví přijímají, přičemž každá z nabyvatelek obdrží id. uvedeného pozemku. Čl.

IV. Správní poplatky se za podání návrhu na povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí na základě této smlouvy dle ustanovení § 21a odst. 1 zákona o půdě a ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, nevyměřují.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) na nákladech řízení před soudy obou stupňů částku 32 077,50 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně a) [tituly před jménem] [jméno FO].

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni b) na nákladech řízení před soudy obou stupňů částku 32 077,50 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně b) [tituly před jménem] [jméno FO].

Odůvodnění

Průběh řízení před soudem I. stupně 1. Žalobou podanou soudu [datum] se původní žalobce ([jméno FO], narozený [datum], zemřelý [datum]) domáhal vydání rozsudku, kterým by soud nahradil projev vůle žalované uzavřít se žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu (mimo jiné) pozemku parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], obec [adresa] (dále také předmětný pozemek), přičemž přesné znění smlouvy o převodu uvedl v žalobním petitu. Uplatněný nárok odůvodnil tím, že je oprávněnou osobou podle zákona č. 229/1991 Sb. (dále také zákon o půdě) k uplatňování restitučního nároku z titulu náhrady za v minulosti odňatý a poté nevydaný pozemek parc. č. [Anonymizováno], role o výměře [Anonymizováno] m v katastrálním území [adresa]. K tomu dále uvedl, že tento pozemek přešel do vlastnictví státu kupní smlouvou ze dne [datum] uzavřenou mezi původní vlastnicí [jméno FO] a národním podnikem [právnická osoba], když tuto smlouvu musela [jméno FO] podepsat pod nátlakem a za nápadně nevýhodných podmínek. Uvedl rovněž, že podle rozhodnutí státního notářství v [adresa] č. j. [Anonymizováno] je jediným dědicem po [jméno FO], zemřelé [datum]. Dne [datum] původní žalobce uplatnil u [Anonymizováno] nárok na vydání zemědělského majetku podle § 9 zákona o půdě. Pozemkový úřad dne [datum] vydal rozhodnutí, ve kterém rozhodl, že původní žalobce není vlastníkem konkrétních pozemků evidovaných nyní v katastru nemovitostí (KN) o výměře [Anonymizováno] m, které dříve v původním pozemkovém katastru byly evidovány pod č. [Anonymizováno]. Současně pozemkový úřad rozhodl, že za tento pozemek (pozemky) bude původnímu žalobci poskytnut jiný pozemek podle § 11a zákona o půdě, případně finanční náhrada podle § 16 odst. 1 zákona o půdě. Žalovaná nevydaný pozemek [Anonymizováno] ocenila částkou [Anonymizováno] Kč, s čímž původní žalobce zásadně nesouhlasil. Původní žalobce se však za účelem alespoň částečného uspokojení svého nároku účastnil veřejných nabídek vyhlášených žalovanou podle § 11a zákona o půdě, konkrétně nabídek zveřejněných dne [datum], [datum] a [datum]. Ani u jedné z těchto nabídek však nebyl úspěšný. Dne [datum] nabyla účinnosti novela zákona o půdě (dle zákona č. 185/2016 Sb.), na základě které oprávněným osobám náleží za nevydané pozemky jen peněžitá náhrada ve výši ceny odňatého pozemku stanovené podle § 28a zákona o půdě. Původní žalobce poukazoval na to, že ustálená judikatura dovodila, že je možné domáhat se uzavření smlouvy o bezúplatném převodu konkrétních náhradních pozemků soudní cestou s tím, že o výši nároku (v daném případě o ceně nevydaného pozemku [Anonymizováno]) soud rozhodne jako o předběžné otázce na základě znaleckého posudku. V průběhu řízení původní žalobce soudu předložil znalecký posudek [tituly před jménem] [Anonymizováno] ze dne [datum], č. [Anonymizováno] (zpracovaného na objednávku žalobce), ze kterého vyplývá, že cena původního pozemku [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] (obec [adresa]) k [datum] činila [Anonymizováno] Kč.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Nezpochybňovala, že původní žalobce byl oprávněnou osobou dle zákona o půdě z důvodů uváděných v žalobě. Nesouhlasila však s oceněním nevydaného pozemku ([Anonymizováno]), když poukazovala na to, že předmětné pozemky (které byly součástí původního pozemku [Anonymizováno]) se oceňují ke dni převzetí státem a nikoli dle aktuálního stavu. Z tohoto důvodu skutečnost, že na pozemcích se nachází 3 domy, neznamená, že ke dni převzetí státem se jednalo o stavební pozemky. V prvním vyjádření k žalobě žalovaná poukazovala na to, že v případě původního žalobce byly nevydané pozemky v rozhodnutí ze dne [datum] oceněny na částku [Anonymizováno] Kč a v rozhodnutí ze dne [datum] na částku [Anonymizováno] Kč. Žalovaná dále namítala, že nebyla splněna základní podmínka pro vyhovění žalobě, když žalovaná se vůči žalobci nechovala liknavě, svévolně a diskriminačně; zde poukazovala na to, že žalobce se mohl (a může) se svým nárokem účastnit veřejných nabídek pozemků.

3. Žalovaná nezpochybňovala, že je vlastníkem vybraného předmětného pozemku parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], obec [adresa]. V průběhu řízení (u jednání dne [datum]) účastníci učinili nesporným, že administrativní cena předmětného pozemku (p. č. [Anonymizováno]) je [Anonymizováno] Kč (a to na základě znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum], č. [Anonymizováno] zpracovaného na objednávku žalované).

4. Soud I. stupně ve věci rozhodl poprvé rozsudkem ze dne 11. 2. 2021, č. j. 72 C 60/2018-677, kterým žalobě vyhověl a původnímu žalobci přiznal náhradu nákladů řízení. Při ocenění restitučního nároku původního žalobce za nevydaný pozemek [Anonymizováno] vycházel ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [Anonymizováno] a v tomto směru odkázal na jiná soudní řízení, která se týkala stejného restitučního nároku žalobce. Dospěl rovněž k závěru, že žalovaná nečinila dostatek veřejných nabídek pozemků, které by svou kvalitou odpovídaly nevydanému pozemku a že žalobce (původní) tak neměl zajištěnou odpovídající možnost, která by mu umožnila dosáhnout uspokojení svého nároku jiným způsobem, než podat tuto žalobu. Na základě odvolání žalované ve věci rozhodoval Krajský soud v Brně jako soud odvolací, který usnesením ze dne 18. 1. 2022, č. j. 15 Co 174/2021-715 rozsudek soudu ze dne 11. 2. 2021 zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud I. stupně se řádně zabýval téměř všemi rozhodnými skutečnostmi pro úspěch žaloby, a to včetně liknavosti a svévole žalované při uplatňováni restitučního nároku původního žalobce. Uvedl také, že z obsahu spisu vyplývá, že námitky žalované ohledně nedostatku žalobcem předloženého znaleckého posudku (ohledně ocenění nevydaného pozemku) byly vypořádány při ústním výslechu znalce s tím, že otázka ocenění nevydaného pozemku je mezi stranami nyní nesporná. Odvolací soud však soudu I. stupně vytkl, že se nezabýval posouzením vhodnosti vybraného náhradního pozemku k vydání, což je jedním z předpokladů úspěchu podané žaloby.

5. V další fázi řízení žalovaná setrvala na zamítnutí žaloby, když nadále měla za to, že na její straně nedošlo ke svévoli ani k liknavosti. K vybranému předmětnému pozemku (parc. č. [Anonymizováno]1 v k. ú. [adresa]) uvedla, že nerozporuje, že u tohoto pozemku není dána zjevná zákonná překážka jeho převodu. Zdůraznila však, že tento pozemek je nevhodný a tudíž nepřevoditelný. V tomto směru poukázala na znalecký posudek ze dne [datum], kterým byl tento pozemek oceněn, ze kterého vyplývá, že pozemek je nepřístupný vzhledem k oplocení okolních pozemků a že z tohoto důvodu by žalobci mohlo vzniknout nanejvýš tzv. holé vlastnictví, což převoditelnost náhradního pozemku samo o sobě zapovídá. Poukázala rovněž na to, že pozemek se nachází u objektů určených k individuální rekreaci, takže i kdyby předmětný pozemek šlo zemědělsky využít, pak by taková činnost (zemědělské využívání) zasahovala nepřípustným způsobem do práv třetích osob, tj. vlastníků okolních pozemků. Zmínila rovněž, že pozemek má výměru pouhých [Anonymizováno] m a v katastru nemovitostí je evidován jako ostatní plocha, neplodná půda. Z tohoto důvodu pozemek není možné hospodářsky využívat (ani po jeho případných úpravách), což je nezbytným předpokladem pro to, aby tento pozemek mohl být žalobci převeden jako pozemek náhradní. Dodala, že předmětný pozemek byl dříve zařazen do veřejné nabídky, a to s přihlédnutím k vlastnické struktuře okolních pozemků a jeho tehdejšímu stavu, když k pozemku byl zajištěn přístup. S ohledem na to, že se vlastnická struktura v mezidobí změnila, zůstal předmětný pozemek samostatný a bez vlastnického napojení na okolní pozemky, tím ztratil způsobilost být vhodným pozemkem náhradním. Zmínila i to, že soudy mají při vydávání náhradních pozemků rozhodovat tak, aby nezavdávaly příčinu vzniku dalších sporů. Konečně poukázala na to, že žalobce (původní) nemá k vybranému místu náhradního pozemku žádný bližší vztah, když jemu nevydané pozemky se nacházely v [Anonymizováno], nikoli v [Anonymizováno], přičemž původní žalobce má trvalé bydliště v [Anonymizováno], ve vybrané lokalitě žádné pozemky nevlastní a ani se jejich vydání nedomáhá.

6. Soud I. stupně provedl dokazování listinnými důkazy a ve věci znovu (podruhé) rozhodl rozsudkem ze dne 29. 4. 2022, č. j. 72 C 60/2018-752, kterým žalobě vyhověl tak, že nahradil projev vůle žalované s uzavřením smlouvy se žalobcem v navrhovaném znění dle žalobního petitu (výrok I.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 51 527,10 Kč (výrok II.). Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že vycházel z toho, že původní výše restitučního nároku žalobce (který sám o sobě mezi účastníky sporný nebyl) za nevydaný pozemek [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] činí [Anonymizováno] Kč. V tomto směru uvedl, že tato částka vyplývá z vyjádření samotné žalované (odvolání ze dne 14. 5. 2021 proti prvnímu rozsudku ze dne 11. 2. 2021), ve kterém žalovaná mimo jiné sdělovala, že „v mezidobí došlo na základě pravomocně skončených některých souběžně vedených řízení k přecenění restitučního nároku žalobce v evidenci žalované“ s tím, že je nyní mezi účastníky nesporné, že výše restitučního nároku žalobce činí [Anonymizováno]. Odkázal i na související věci původního žalobce vedených u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 3 C 101/2019, u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 4 C 100/2018 a u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 9 C 77/2019. Pokud se týká posouzení postupu žalované jako liknavého a svévolného, zde odkázal na svůj první rozsudek i na rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 18. 1. 2022 (body 9., 11. a 12.); tedy nadále zastával názor, že v případě žalované lze hovořit o svévolném a liknavém postupu. Svůj závěr podpořil odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 28 Cdo 403/2018. Poukázal i na to, že žalobce prokázal svůj aktivní přístup jako oprávněné osoby v restitučním řízení, když se účastnil (neúspěšně) veřejných nabídek vyhlašovaných žalovanou. Pokud se týká sporné otázky vhodnosti vybraného náhradního pozemku, dospěl k závěru, že žalovaná neprokázala, že by předmětný pozemek nebyl vhodný k převodu. V tomto směru poukázal na sdělení Ministerstva financí (Odbor hospodaření s majetkem státu) ze dne 27. 2. 2017, ze kterého vyplývá, že předmětný pozemek není vyloučen z převodu (sdělení bylo určeno Státnímu pozemkovému úřadu k jeho žádosti ze dne 9. 11. 2016). Stejná skutečnost pak vyplývá i ze sdělení Ministerstva životního prostředí (Odbor zvláštní územní ochrany přírody a krajiny) ze dne 7. 2. 2017 i ze sdělení Magistrátu města Brna (Odbor územního plánování a rozvoje) ze dne 19. 2. 2018, ze kterého vyplývá, že předmětný pozemek se ani zčásti nenachází v zastavěném území, není dotčen předkupním právem obce, ani obec neuplatnila k pozemku vlastnické právo dle § 8 zákona č. 172/1991 Sb. Že pozemek není vyloučen z převodu, vyplývalo dle soudu i ze sdělení Státního pozemkového úřadu ze dne 3. 2. 2017, rovněž pak ze sdělení Úřadu městské části [právnická osoba] odbor) ze dne 21. 2. 2018. Soud I. stupně vhodnost předmětného pozemku k převodu dovozoval i z žalovanou předloženého seznamu pozemků nabízených na území České republiky od 12. 6. 2017 (se stavem k 17. 7. 2018), když tento pozemek byl jedním z pozemků tvořících součást nabídky. K námitce žalované v tom směru, že předmětný náhradní pozemek je veden v katastru jako ostatní plocha, neplodná plocha a není napojen na veřejnou cestu, uvedl, že tyto skutečnosti převodu pozemku nebrání a v tomto směru odkázal na judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu (sp. zn. 28 Cdo 3808/2020). Soud I. stupně tedy uzavřel, že za dané situace žalobci (původnímu) nezbylo, než se domáhat nápravy soudní cestou, přičemž žaloba nahrazující projev vůle přichází v úvahu jako odpovídající prostředek k nápravě. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl podle § 142 odst. 3 o.s.ř. a žalobci jako zcela procesně úspěšnému účastníku přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení v celkové částce 51 527,10 Kč s tím, že tato částka představuje náhradu nákladů za právní zastoupení. Průběh odvolacího řízení 7. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání. Odvolání opírala o jedinou věcnou námitku, a to, že nadále zpochybňuje vhodnost vybraného náhradního pozemku k převodu. V tomto směru znovu poukazovala na to, že k pozemku není přístup v důsledku oplocení okolních pozemků. Nadále namítala, že pozemek nelze hospodářsky využívat, když leží v oblasti, která je dle územního plánu určena k individuální rekreaci. Plnohodnotnému hospodářskému využití brání i to, že pozemek je evidován jako neplodná půda, má úzký tvar a minimální velikost. V důsledku výše uvedeného se tak nelze ujmout držby předmětného pozemku. Pokud by takovýto pozemek byl žalobci vydán, může tím dojít ke vzniku dalších sporů. Ke skutečnosti, že předmětný pozemek byl v minulosti v nabídce žalované, uváděla, že to bylo z důvodu, že v té době byla odlišná vlastnická struktura okolních pozemků. Dodala, že pozemek byl rovněž vyřazen z důvodu změny judikatury Ústavního soudu.

8. Druhá odvolací námitka směřovala k nesprávnosti závislého výroku o náhradě nákladů řízení. V tomto směru poukazovala na to, že žalobce se podanou žalobou původně domáhal převedení čtyř pozemků v celkové ceně [Anonymizováno] Kč a že uspěl ohledně jediného pozemku v ceně [Anonymizováno] Kč. Zmínila, že řízení ohledně třech pozemků bylo zastaveno na základě zpětvzetí žaloby, přičemž z procesního hlediska zpětvzetí žaloby zavinil původní žalobce. Měla tedy za to, že i kdyby žalobě bylo vyhověno, žalobce byl procesně neúspěšnější než žalovaná, proto by měl žalované nahradit náklady řízení.

9. Původní žalobce odvolání žalované považoval za nedůvodné. Měl za to, že provedeným dokazováním nevyšly najevo žádné skutečnosti, které by bránily převodu vybraného náhradního pozemku. Poukazoval i na konstantní judikaturu Ústavního a Nejvyššího soudu, ze které vyplývá, že smyslem a účelem restitučních předpisů je zmírnění majetkových křivd a že tento princip je nadřazen zemědělskému využití pozemků.

10. Dne [datum] původní žalobce [jméno FO] zemřel. Na základě výsledků dědického řízení (vedeného u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 24 D 659/2022) soud I. stupně usnesením ze dne 9. 5. 2023, č. j. 72 C 60/2018-823 rozhodl o tom, že na straně žalující bude nadále pokračováno s [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] (manželkou původního žalobce) a [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] (dcerou původního žalobce). Usnesení nabylo právní moci 13. 6. 2023.

11. Podáním doručeným soudu 6. 2. 2024 žalobkyně a), b) navrhly změnu žaloby ve znění uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku. Změna žaloby byla připuštěna usnesením odvolacího soudu ze dne 3. 6. 2024, č. j. 15 Co 162/2023-950. Při rozhodování o změně žaloby (žalobního petitu) odvolací soud vycházel z toho, že tato změna především reaguje na procesní nástupnictví na straně původního žalobce, ke které došlo v průběhu odvolacího řízení. Současně navržený petit vypouštěl některé nadbytečné pasáže smlouvy o bezúplatném převodu, u které měl být nahrazen projev vůle žalované uzavřít se žalující stranou tuto smlouvu. Za dané situace odvolací soud dospěl k závěru, že navržená změna žaloby (žalobního petitu) je přípustná, neboť se nejednalo o situaci, kdy by žalobkyně v odvolacím řízení uplatnily nový nárok, což s ohledem na ust. § 216 odst. 2 o.s.ř. není přípustné. Jednalo se především o technickou změnu žalobního petitu, která je přípustná i v odvolacím řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 22 Cdo 5199/2009). Z těchto důvodů odvolací soud navrženou změnu žaloby (žalobního petitu) připustil podle § 95 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 211 o.s.ř.

12. Podáním doručeným soudu 15. 1. 2024 (podání lze považovat za doplnění odvolání) žalovaná nově zpochybnila výši restitučního nároku původního žalobce. V tomto podání uvedla, že má nové pochybnosti o správnosti znaleckého posudku [tituly před jménem] [Anonymizováno], ze kterého soud I. stupně vycházel při ocenění restitučního nároku původního žalobce za nevydaný pozemek [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa]. Tyto nové pochybnosti začala mít v souvislosti s vývojem dokazování v souběžných řízeních týkajících se stejného restitučního nároku. V tomto směru poukázala na rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 1. 3. 2022, č. j. 6 C 352/2020-512, který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice ze dne 20. 12. 2022, č. j. 23 Co 187/2022-629. Z těchto rozsudků vyplývá, že veřejná kanalizace byla v obci [adresa] vybudována až v roce 1998; tedy v roce 1978 (doba odnětí pozemku [Anonymizováno] právnímu předchůdci původního žalobce) nebylo území napojeno na veřejnou kanalizaci. Proto u tohoto pozemku měly být uplatněny srážky dle přílohy č. 7 oceňovací vyhlášky (vyhláška č. 182/1998 Sb. ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb.). Žalovaná dále uvedla, že žalobkyně v paralelním řízení u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě (sp. zn. 16 C 39/2018), které se rovněž týká pozemku [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], se sami domáhaly, aby srážky byly uplatněny u náhradních pozemků; díky tomu by cena náhradních pozemků poklesla. Za této situace je dle žalované neudržitelné tvrzení o výši restitučního nároku původního žalobce v částce [Anonymizováno] Kč (dle znaleckého posudku [tituly před jménem] [Anonymizováno]). Žalovaná k tvrzení o tom, že pozemek [Anonymizováno] nebylo možné v roce 1978 připojit na veřejnou kanalizaci, předložila zprávu Pražské vodovodní a.s. ze dne 6. 3. 2023, když tento důkaz byl proveden v rámci dokazování v řízení vedeném u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 16 C 39/2018. Poukázala v tomto směru na to, že Okresní soud v Havlíčkově Brodě ke zprávě Pražské vodovodní a.s. nepřihlédl z důvodu koncentrace. Žalovaná se proti vydanému rozsudku odvolala a Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 13. 11. 2023, č. j. 21 Co 352/2023-1056 částečně zrušil rozsudek Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 27. 6. 2023, č. j. 16 C 39/2018-1014 z důvodu nesprávného závěru o koncentraci s tím, že je třeba se zabývat výší restitučního nároku původního žalobce. I když tedy v průběhu řízení žalovaná nerozporovala výši restitučního nároku původního žalobce, tak s ohledem na výše uvedené mění své procesní stanovisko a tuto výši zpochybňuje. Dodala, že změna stanoviska není svévolná, když nastala v důsledku vývoje v jiném řízení. Žalovaná tedy nově začala tvrdit, že původní hodnota restitučního nároku žalobce (původního) za nevydaný pozemek [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] činí [Anonymizováno] Kč (po provedených srážkách na základě zprávy Pražské vodovodní a.s. ze dne 6. 3. 2023). V tomto směru rovněž zmínila, že přesná výše restitučního nároku žalobce nemusí být zjišťována tam, kde nehrozí přečerpání. V případě žalobce (žalobkyně) je však restituční nárok ohledně nevydaného pozemku [Anonymizováno] již téměř uspokojen, proto je naprosto zásadní zjistit přesnou výši restitučního nároku.

13. K doplnění odvolání žalované ze dne 15. 1. 2024 žalobkyně poukázaly na to, že disponují dostatečným restitučním nárokem pro vydání vybraného náhradního pozemku, a to i kdyby původní hodnota jejich restitučního nároku za nevydaný pozemek [Anonymizováno] činila dle tvrzení žalované částku [Anonymizováno] Kč (z důvodu 7 % srážky z původní hodnoty ve výši [Anonymizováno] Kč). Nadále však zastávaly názor, že 7 % srážka u pozemku [Anonymizováno] se při ocenění neuplatní, neboť v roce 1978 u tohoto pozemku existovala možnost napojení na veřejnou kanalizaci (to vyplývá z vyjádření PVS a.s. ze dne 6. 3. 2023 a ze dne 12. 3. 2021, jakožto i z výslechu zástupce PVS a.s. [tituly před jménem] ze dne 18. 1. 2022 v řízení vedeném u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 6 C 352/2020). Tuto argumentaci však pro tento spor nepovažovaly za zásadní, neboť měly za to, že doposud jejich restituční nárok byl vyčerpán pravomocně v částce [Anonymizováno] Kč a nepravomocně ve výši [Anonymizováno] Kč (dané řízení) a ve výši [Anonymizováno] Kč (řízení vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 16 C 39/2018). Vyhovění žaloby tedy nebrání ani to, pokud by původní restituční nárok byl stanoven částkou dle tvrzení žalované ([Anonymizováno] Kč).

14. Odvolací soud doplnil (dle návrhu žalobkyně) dokazování listinnými důkazy za účelem zjištění a prokázání výše vyčerpaného (resp. nevyčerpaného) restitučního nároku žalobkyň. Žalovaná nezpochybňovala tvrzení žalobkyň o tom, že v jiných soudních řízeních bylo doposud pravomocně rozhodnuto o jejich restitučním nároku v celkové výši [Anonymizováno] Kč (viz podání žalobkyň z 6. 2. 2024) a že v současné době není kromě daného řízení ještě zcela ukončeno řízení vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 16 C 39/2018. Z rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 27. 6. 2023, č. j. 6 C 39/2018-1014 odvolací soud zjistil, že dané řízení se týkalo stejných účastníků a stejného restitučního nároku, který vyplýval z nevydaného pozemku [Anonymizováno] v k. ú. [adresa]. Tímto rozsudkem byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít se žalobkyněmi a), b) smlouvu o bezúplatném převodu pozemku parc. č. [Anonymizováno] v katastrální území [adresa] v hodnotě [Anonymizováno] Kč, pozemku parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [právnická osoba] v hodnotě [Anonymizováno] Kč a pozemku parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [právnická osoba] hodnotě [Anonymizováno] Kč. Z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 11. 2023, č. j. 21 Co 352/2023-1056 odvolací soud vzal za prokázané, že na základě odvolání žalované (podaného proti rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 27. 6. 2023) odvolací soud potvrdil napadený rozsudek v té části, kde byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít se žalobkyněmi smlouvu o bezúplatném převodu pozemku parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] v hodnotě [Anonymizováno] Kč; ve zbývajícím rozsahu byl rozsudek Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 27. 6. 2023 zrušen a vrácen tomuto soudu k dalšímu řízení. Ze sdělení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 8. 8. 2024 bylo možno vzít za prokázané, že k tomuto datu Okresní soud v Havlíčkově Brodě v řízení vedeném pod sp. zn. 16 C 39/2018 ještě nerozhodl (a to s ohledem na to, že spis byl u Nejvyššího soudu). Z tohoto vyjádření rovněž vyplývá, že aktuálně je ve věci nařízeno jednání na 11. 9. 2024. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že v řízení vedeném u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 16 C 39/2018 doposud nebylo rozhodnuto o uplatněném restitučním nároku ve výši [Anonymizováno] Kč (náhradní pozemek parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [právnická osoba] v hodnotě [Anonymizováno] Kč a náhradní pozemek parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [právnická osoba] v hodnotě [Anonymizováno] Kč).

15. Účastníci v odvolacím řízení žádné další návrhy (ve vztahu k věci samé) nenavrhovali. Žalovaná v závěrečné fázi bylo řízení již netrvala na provedení důkazů, které by měly prokázat, že znalecký posudek [tituly před jménem] [Anonymizováno], kterým byl původní restituční nárok žalobce (původního) oceněn částkou [Anonymizováno], není správný, když měla být aplikována 7 % srážka z důvodu nemožnosti napojení na veřejnou kanalizaci (tj. navrhované vyjádření [právnická osoba]. ze dne 6. 3. 2023). Závěry odvolacího soudu 16. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou (§ 201 o.s.ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o.s.ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.), v souladu s § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně i řízení, které mu předcházelo, a poté po doplnění dokazování listinnými důkazy (viz výše) dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

17. Odvolací soud souhlasí se všemi skutkovými i právními závěry soudu I. stupně a pro stručnost odkazuje na podrobné a přesvědčivé odůvodnění napadeného rozsudku, kde se soud I. stupně vypořádal i s námitkami žalované, které z větší části opakovala v tomto odvolacím řízení.

18. Bez ohledu na to, že žalovaná v závěrečné fázi odvolacího řízení již nenavrhovala provedení důkazu vyjádřením [právnická osoba]. ze dne [datum] (kterým chtěla zpochybnit závěry znaleckého posudku [tituly před jménem] [Anonymizováno],[Anonymizováno]kterým byl restituční nárok původního žalobce stanoven (oceněn) na částku [Anonymizováno] Kč), odvolací soud k tomu dodává, že i kdyby žalovaná na tomto důkazním návrhu trvala, odvolací soud by dokazování v tomto směru nedoplňoval, neboť měl za to, že v tomto konkrétním případě, by doplnění dokazování bylo nadbytečné. Odvolací soud měl totiž za to, že žalobkyně disponují dostatečným restitučním nárokem pro převedení vybraného náhradního pozemku v nesporné ceně [Anonymizováno] Kč, a to i kdyby mělo být vycházeno ze žalovanou uplatňovaného ocenění nevydaného pozemku [Anonymizováno] v k. ú. [adresa]. I kdyby tedy bylo vycházeno z toho, že odňatý pozemek nebylo možné připojit na veřejnou kanalizaci a že by se tedy dle tvrzení žalované uplatnila sporná 7 % srážka, pak by celkový restituční nárok žalobkyň (resp. jejich právního předchůdce) dosáhla částky [Anonymizováno] Kč (jak žalovaná nyní tvrdí). Jelikož z obsahu spisu a z doplněného dokazování odvolacím soudem vyplývá, že žalobkyně (případně jejich právní předchůdce) doposud (tj. ke dni rozhodnutí odvolacího soudu) pravomocně vyčerpaly ze svého restitučního nároku [Anonymizováno] Kč, lze dojít k závěru, že aktuální zbývající výše restitučního nároku žalobkyň je (dle tvrzení žalované) minimálně [Anonymizováno] Kč. Je to tedy dostatečné pro uspokojení restitučního nároku, o který jde v této věci, tedy o převedení pozemku v hodnotě [Anonymizováno] Kč. V tomto směru bylo významné, že o části nároku žalobkyň uplatněného u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ve věci vedené pod sp. zn. 16 C 39/2018 – převod pozemku parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [právnická osoba] v hodnotě [Anonymizováno] Kč a pozemku parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [právnická osoba] k hodnotě [Anonymizováno] Kč – doposud nebylo rozhodnuto (a to ani nepravomocně). Vyřešení otázky přesného ocenění výše zbývajícího restitučního nároku žalobkyň v tomto řízení tedy není zcela zásadní. Tento závěr dovodila i judikatura Nejvyššího soudu, lze odkázat např. na rozhodnutí ve věci sp. zn. 28 Cdo 2288/2018.

19. Pokud se týká hodnocení liknavosti a svévole státu, což je jednou z podmínek nutnou k tomu, aby této žalobě mohlo být vyhověno, zde odvolací soud odkazuje na podrobné a přesvědčivé odůvodnění napadeného rozsudku, včetně uvedení judikatury soudu (zejména body 51. – 54. odůvodnění).

20. Stejně tak odvolací soud souhlasí se závěry soudu I. stupně ohledně posouzení vhodnosti převodu navrženého náhradního pozemku, čímž se soud I. stupně (po zrušení jeho prvního rozsudku) rovněž podrobně zabýval (viz body 55. – 68. napadeného rozsudku). Odvolací soud má za to, že by bylo nadbytečné, aby všechny skutkové i právní závěry (se kterým souhlasí) na tomto místě znovu opakoval. Lze dodat, že odkaz na skutkové i právní závěry předchozího rozsudku (v tomto případě napadeného rozsudku soudu I. stupně) je možný a že se nejedná o porušení povinnosti odůvodnit rozhodnutí ve smyslu § 157 odst. 2 o.s.ř. (k tomuto postupu lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2006, sp. zn. 26 Cdo 3066/2005). Odvolací soud jen zdůrazňuje, že vhodnost a převoditelnost předmětného pozemku vyplývá i z toho, že sama žalovaná v minulosti předmětný náhradní pozemek zařadila do veřejné nabídky. Pokud ho poté bez uvedení nějakého zásadního právního argumentu vyřadila z veřejné nabídky, nelze z toho dovozovat nevhodnost tohoto pozemku k vydání. Převedení pozemku rovněž nebrání ani skutečnost, že pozemek není napojen na veřejnou komunikaci; tato skutečnost nebrání právním dispozicím s pozemkem (zde lze souhlasit se žalobkyněmi v tom směru, že pozemek lze prodat či pronajmout, event. sjednat přístup k němu právním jednáním s vlastníky okolních pozemků). Tato skutečnost tedy nepředstavuje zákonnou ani judikatorně dovozenou překážku k jeho vydání (převodu) coby náhradního pozemku. V obecné rovině lze sice souhlasit s tím, že zákon o půdě počítal s tím, že oprávněným osobám budou za pozemky, jež nelze vydat, převáděny primárně zemědělské pozemky. Nicméně (jak ukazuje i tento případ) tento předpoklad není vždy možné splnit. Za situace, kdy oprávněné osobě ani po mnoha letech od uplatnění nároku nebyly vydány pozemky, které by pokryly její restituční nárok, je třeba vycházet z toho, že náhradní pozemek, byť nezemědělský, představuje určitou majetkovou hodnotu a že vydáním (převodem) tohoto pozemku bude naplněn smysl a účel zákona o půdě, kterým je především zmírnění majetkové křivdy způsobené v minulosti právním předchůdcům žalobkyň.

21. Nad rámec výše uvedeného odvolací soud dodává, že sporná otázka charakteru původního nevydaného pozemku ([Anonymizováno] v k. ú. [adresa], od které se odvíjí ocenění tohoto pozemku pro účely restitučních nároků) již byla mnohokrát a opakovaně vyřešena soudy v jiných paralelních řízeních ve prospěch právního předchůdce žalobkyň nebo ostatních oprávněných osob, které mají nevypořádané restituční nároky ke státu na základě stejných nebo obdobných skutečností. S ohledem na četná rozhodnutí Nejvyššího i Ústavního soudu ohledně této otázky žalobkyním svědčí legitimní očekávání ve smyslu § 13 občanského zákoníku o tom, že tato otázka bude vyřešena stejně i v tomto řízení. Žalovaná žádný nějaký nový argument, který by zvrátil dosavadní judikaturu, v tomto řízení nepřinesla.

22. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud dospěl k závěru, že rozsudek soudu I. stupně byl ke dni jeho vydání v napadeném výroku I. věcně správný. S ohledem na změnu okruhu účastníků v odvolacím řízení, která měla vliv na znění žalobního petitu, a s ohledem na některé spíše technické úpravy žalobního petitu (vypuštění některých nepodstatných částí navrhované smlouvy o převodu), když tato změna byla odvolacím soudem připuštěna, však nemohl být rozsudek soudu I. stupně i přes správné skutkové a právní závěry potvrzen podle § 219 o.s.ř., ale odvolací soud musel rozsudek v napadeném výroku I. podle § 220 odst. 1 o.s.ř. změnit (viz výrok I. tohoto rozsudku). Přes formální změnu napadeného rozsudku (ve výroku o věci samé) se však fakticky jedná o potvrzující rozsudek. Náklady řízení 23. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř., § 146 odst. 2 věta první o.s.ř. a § 150 o.s.ř.

24. Jak již bylo výše uvedeno, jedna z odvolacích námitek (mimo nároku ve věci samé) směřovala i do správnosti výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, když žalovaná dovozovala, že měla (i kdyby žalobě bylo vyhověno) větší procesní úspěch než žalobkyně (původní žalobce). Zde je třeba připomenout, že původní žalobou podanou soudu 6. 4. 2018 se žalobce domáhal nahrazení projevu vůle žalované ohledně převodu čtyř pozemků v k. ú. [adresa], a to pozemku parc. č. [Anonymizováno]který zůstal předmětem celého řízení) a dále pozemků parc. č. [Anonymizováno]. Podáním ze dne 22. 8. 2018 původní žalobce vzal žalobu zpět ohledně pozemků parc. č. [Anonymizováno] Odvolací soud v průběhu odvolacího řízení vyzval žalobkyně, aby uvedly podrobné důvody, na základě jakých původní žalobce vzal žalobu ohledně tří výše uvedených pozemků zpět. Nato žalobkyně reagovaly podáním ze dne 28. 6. 2024, když trvaly na tom, že původní žalobce procesně nezavinil zpětvzetí žaloby ani k jednomu z pozemků, které původně byly předmětem řízení. Žalobkyně poukázaly na to, že žalovaná byla ke dni podání žaloby vlastníkem všech čtyř pozemků v k. ú. [adresa] a že nic nenasvědčovalo tomu, že žalovaná předmětné pozemky po podání žaloby převede. K tomu tvrdila, že pozemek parc. č. [Anonymizováno] žalovaná převedla smlouvou o bezúplatném převodu k 28. 6. 2018 (tedy více než 2 měsíce po podání žaloby). Tvrdila rovněž, že situace u pozemku parc. č. [Anonymizováno] byla s největší pravděpodobností obdobná, neboť z výpisu z katastru nemovitostí vyplývá, že tento pozemek darovací smlouvou ze dne [datum] převedl [tituly před jménem] [jméno FO] na paní [jméno FO] darovací smlouvou. Za situace, kdy měly za prokázané, že tento pozemek byl ke dni zahájení řízení ve vlastnictví žalované, považovaly za nadbytečné zjišťovat okamžik převodu tohoto pozemku na třetí osobu (pravděpodobně na [tituly před jménem] [jméno FO]). Pokud se pak týká pozemku parc. č. [Anonymizováno], zde žalovaná ve vyjádření k žalobě ze dne [datum] sdělila, že tento pozemek je předmětem jiného řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 3 (sp. zn. 4 C 61/2017), kde žalobcem je jiná oprávněná osoba, a proto tento pozemek je nevhodný pro daný soudní spor. Žalobkyně tedy dovozovaly, že žalobu ohledně pozemků parc. č. [Anonymizováno] vzal původní žalobce zpět z důvodu, že žalovaná po zahájení řízení tyto pozemky převedla na třetí osobu, a že ohledně pozemku parc. č. [Anonymizováno] vzal žalobu zpět z důvodu, že bylo zjištěno, že pozemek je předmětem jiného soudního sporu. Žalobkyně k prokázání těchto skutečností předložily důkazy, a to výpisy z katastru nemovitostí ohledně předmětných pozemků. Tyto důkazy byly provedeny u jednání odvolacího soudu. Odvolací soud z nich vzal za prokázané, že ke dni zahájení řízení byly všechny tři pozemky (ohledně kterých byla žaloba později vzata zpět) ve vlastnictví žalované. Z výpisu z katastru nemovitostí list vlastnictví č. [Anonymizováno] ze dne 13. 6. 2024 bylo prokázané, že pozemek parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [Anonymizováno] byl smlouvou o bezúplatném převodu ve smyslu § 11 zákona o půdě převeden na [jméno FO], a to s právními účinky k [datum]. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne [datum] pak vyplývá, že pozemek parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [Anonymizováno] v současné době vlastní [jméno FO], která ho nabyla darovací smlouvou ze dne [datum].

25. Z obsahu spisu dále vyplývá, že soud I. stupně usnesením ze dne 27. 9. 2018 zastavil řízení ohledně tří pozemků v katastrální území [adresa] (parc. č. [Anonymizováno]), a to na základě částečného zpětvzetí žaloby ze dne 22. 8. 2018.

26. Odvolací soud vycházel z toho, že až na úplnou počáteční fázi řízení byl předmětem řízení jen převod pozemku parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [Anonymizováno] v hodnotě [Anonymizováno] Kč a že ohledně tohoto pozemku se vedlo rozsáhlé dokazování a žalobkyně byly ohledně tohoto pozemku nakonec úspěšné. Pokud pak původní žalobce žalobou ze dne [datum] uplatnil nárok i na vydání pozemků parc. č. [Anonymizováno] přičemž podáním ze dne 22. 8. 2018 vzal ohledně těchto tří pozemků žalobu zpět, a následně bylo řízení ohledně těchto tří pozemků zastaveno usnesením ze dne 27. 9. 2018, lze s ohledem na výše uvedené listinné důkazy (výpisy z katastru nemovitostí) dospět k závěru, že v době podání žaloby byly tyto 3 pozemky ve vlastnictví státu a že žalobce (původní) v té době nemohl předvídat, že dva z těchto pozemků (p. č. [Anonymizováno]) žalovaná v průběhu řízení převede na třetí osobu a že jeden z těchto pozemků (p. č. [Anonymizováno] byl předmětem jiného již probíhajícího restitučního řízení. Pokud za daných okolností původní žalobce ohledně těchto tří pozemků vzal žalobu zpět, přičemž tak učinil okamžitě poté, co se z prvního procesního vyjádření žalované (podání ze dne 9. 7. 2018) dozvěděl o tom, že tyto pozemky již nejsou právně volné tak, aby jeho žalobě mohlo být vyhověno, nelze to původnímu žalobci přičítat k tíži. Z procesního hlediska však nelze dojít k závěru, že by žaloba ohledně těchto tří pozemků byla (ve smyslu § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř.) vzata zpět pro chování žalované (to by žalovaná musela tyto pozemky dobrovolně a bezúplatně převést původnímu žalobci do vlastnictví). Nicméně závěr o procesním zavinění původního žalobce při zastavení řízení ohledně těchto tří pozemků by byl za dané situace extrémně nespravedlivý. Proto odvolací soud za použití ust. § 150 o.s.ř. nedovodil právo žalované na částečnou náhradu nákladů řízení ve smyslu § 146 odst. 2 věta první o.s.ř. Bylo tedy vycházeno z toho, že žalobkyně ve věci měly plný úspěch, a proto jim podle § 142 odst. 1 o.s.ř. byla přiznána plná náhrada nákladů řízení.

27. Náklady řízení procesně úspěšných žalobkyň v tomto případě představují náklady za právní zastoupení. Tyto náklady byly vypočteny podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění (dále advokátní tarif). Bylo vycházeno z toho, že právní zástupce původního žalobce a následně žalobkyň a) a b) v řízení před soudy obou stupňů učinil 20 úkonů právní služby, které podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu spočívaly v těchto úkonech: 1) převzetí a příprava zastoupení, 2) podání žaloby, 3) vyjádření ve věci ze dne 22. 8. 2018, včetně částečného zpětvzetí žaloby, 4) vyjádření ve věci ze dne 3. 5. 2019, 5) účast u jednání 7. 5. 2019, 6) vyjádření ve věci ze dne 5. 6. 2019, 7) vyjádření ve věci ze dne 29. 7. 2019, 8) vyjádření ve věci ze dne 21. 10. 2019, 9) účast u jednání 12. 12. 2019, 10) účast u jednání 21. 2. 2020, 11) účast u jednání 18. 6. 2020, 12) účast u jednání dne 22. 9. 2020, 13) účast u jednání 2. 2. 2021, 14) vyjádření ve věci ze dne 27. 8. 2021, 15) účast u jednání 31. 3. 2022, 16) vyjádření ve věci ze dne 23. 10. 2022, 17) vyjádření ve věci ze dne 6. 2. 2024, 18) účast u jednání odvolacího soudu 4. 6. 2024, 19) vyjádření ve věci ze dne 28. 6. 2024, 20) účast u jednání odvolacího soudu 13. 8. 2024. Za úkon právní služby nebylo považováno vyjádření zástupce žalobce ze dne 14. 2. 2020, kterým soudu jen sdělil, že nebude zajišťovat přítomnost znalce u jednání a rovněž sdělil stav jiného exekučního řízení. Základní odměna za jeden úkon právní služby byla vypočtena s ohledem na hodnotu předmětného pozemku ([Anonymizováno] Kč) podle § 7 advokátního tarifu na částku 1 000 Kč. S ohledem na to, že počínaje 17. úkonem právní služby (vyjádření ze dne 6. 2. 2024) právní zástupce nezastupoval již původního žalobce, ale žalobkyně a) a b), jakožto právní nástupkyně původního žalobce, bylo nutné toto ve smyslu § 12 odst. 4 advokátního tarifu zohlednit ve výpočtu odměny, neboť poslední 4 úkony byly vykonány již při zastoupení dvou osob. Podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu tak advokátovi za každou takto zastupovanou osobu náleží mimosmluvní odměna snížená o 20 %, v daném případě tedy 2× 800 Kč, což v součtu představuje částku 1 600 Kč za každý úkon. Proto celková odměna za všech 20 úkonů právní služby dosáhla částky 22 400 Kč (16 × 1 000 Kč + 4 × 1 600 Kč). Podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu pak za každý úkon právní služby náleží právnímu zástupci paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč, tj. v daném případě celková částka 6 000 Kč (20 × 300 Kč). Jelikož jednání soudu proběhla v místě, které není sídlem právního zástupce žalobkyň, bylo třeba do nákladů právního zastoupení započítat i náhradu za ztrátu času ve smyslu § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu, tj. 100 Kč za každou započatou půlhodinu. Zástupce žalobce účtoval v souvislosti s každou cestou na soudní jednání náhradu za ztrátu času v rozsahu 8 půlhodin (cesta tam a zpět), což s ohledem na vzdálenost sídla (pobočky) v [adresa] a místa jednání (Brno) je přiměřené. Za celkem 9 jednání tak zástupci žalobkyň vznikl nárok na náhradu ve výši 7 200 Kč (72 půlhodin po 100 Kč).

28. Mezi hotové náklady právního zastoupení pak bylo třeba započítat i náklady na cestovné k soudním jednáním, když zástupce žalobce k jednání vždy použil vlastní osobní automobil na trase [adresa] a zpět při ujetí celkem 350 km. Zástupce žalobce předložil velké technické průkazy použitých automobilů, ze kterých bylo zjištěno, že k jednáním v roce 2019 a 2020 (celkem 5 jednání) použil osobní automobil s průměrnou (kombinovanou) spotřebou 6,5 litru benzínu BA95 na 100 km a k jednáním v roce 2021-2024 (celkem 4 jednání) použil automobil s průměrnou (kombinovanou) spotřebou 6,1 litru motorové nafty na 100 km. V roce 2019 (2 cesty) vznikl zástupci žalobce nárok za každou cestu na cestovné ve výši 2 188 Kč, když náhrada za použití vozidla činí 1 435 Kč (350 km × 4,10 Kč) a náhrada za pohonné hmoty 753 Kč (350 km × 0,65 × 33,10 Kč). Výpočet se opírá o vyhlášku č. 333/2018 Sb. V roce 2020 (celkem 3 cesty) zástupci žalobkyň vznikl nárok na náhradu ve výši 2 198 Kč za každou cestu, když náhrada za použití vozidla činí 1 470 Kč (350 km × 40,20 Kč) a náhrada za pohonné hmoty 728 Kč (350 km × 0,065 × 32 Kč). Tento výpočet se opírá o vyhlášku č. 358/2019 Sb. V roce 2021 zástupce žalobkyň učinil jednu cestu na jednání. Cestovné bylo vypočteno na 2 121 Kč, když náhrada za použití vozidla představuje částku 1 540 Kč (350 km × 4,40 Kč) a náhrada za pohonné hmoty 581 Kč (350 km × 0,061 × 27,20 Kč). Tento výpočet se opírá o vyhlášku č. 589/2020 Sb. V roce 2022 zástupce žalobkyň cestoval na jedno jednání. Náhrada cestovného dosáhla částky 2 416 Kč, z toho náhrada za použití vozidla dosáhla 1 645 Kč (350 km × 4,70 Kč) a náhrada za pohonné hmoty 771 Kč (350 km × 0,061 × 36,10 Kč). Tento výpočet se opírá o vyhlášku č. 511/2021 Sb. V roce 2024 zástupce žalobkyň cestoval ke dvěma soudním jednáním. Za každé soudní jednání vznikl nárok na cestovné ve výši 2 786 Kč, z tohoto náhrada za použití vozidla dosáhla částky 1 960 Kč (350 km × 5,60 Kč) a náhrada za pohonné hmoty 826 Kč (350 km × 0,061 × 38,70 Kč). Tento výpočet se opírá o vyhlášku č. 398/2023 Sb. Součet všech přiznaných náhrad za cestovné (celkem 9 jízd) dosáhl částky 21 079 Kč.

29. Mezi náklady právního zastoupení je třeba započítat i daň z přidané hodnoty, neboť zástupce žalobkyň osvědčil, že je plátcem této daně. Daň z přidané hodnoty však zástupci žalobkyň byla přiznána jen z odměny za právní zastoupení, z paušální náhrady hotových výdajů (režijních paušálů) a z náhrady za ztrátu času, tedy celkem z částky 35 600 Kč (22 400+6 000+7 200). Z této částky 21 % DPH činí 7 476 Kč. Náklady za právní zastoupení (včetně DPH) tak činí celkem 43 076 Kč. DPH nebyla přiznána z náhrady cestovného, když odvolací soud vycházel z toho, že cena pohonných hmot v sobě tuto daň již zahrnuje a rovněž tak i cena za pořízení automobilu. Pokud by DPH byla přiznána i z náhrady cestovného, tato daň by ve svém důsledku byla placena dvakrát.

30. S připočtením cestovného tak celkové náklady za zastoupení žalobkyň dosáhly částky 64 155 Kč (43 076+21 079). S ohledem na to, co každá ze žalobkyň požadovala (každá se domáhala převodu poloviny předmětného pozemku), náleží žalobkyni a) poměrná část náhrady nákladů ve výši 32 077,50 Kč (1/2 z celkových nákladů ve výši 64 155 Kč) a stejná částka pak žalobkyni b).

31. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů tak, jak je uvedeno ve výrocích II. a III. tohoto rozsudku.

Poučení