72 C 60/2018 - 752

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Soňou Novotnou jako samosoudkyní ve věci žalobce:[Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému:Česká republika - [Jméno žalovaného], IČO: [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o uložení povinnosti uzavřít smlouvu + předběžné opatření takto:

Výrok

I. Nahrazuje se projev vůle žalovaného s uzavřením smlouvy s žalobcem následujícího znění: „Česká republika – [Jméno žalovaného] Sídlo: [adresa], IČ: [IČO žalovaného], DIČ: [DIČ] (dále jen „převádějící“) a [tituly před jménem] [Jméno žalobce], r. č. [č. účtu], trvale bytem [Adresa žalobce] (dále jen „nabyvatel“) u z a v í r a j í podle § 11a zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“) smlouvu o převodu pozemku Čl. I. [Jméno žalovaného] (dále jen „SPÚ“) jako převádějící ve smyslu zákona o půdě, je příslušný hospodařit ve smyslu zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu (dále jen „zákon o SPÚ“) a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, s pozemkem ve vlastnictví státu, vedeným na listu vlastnictví [Anonymizováno] u [právnická osoba] pro [Anonymizováno] [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa] pro katastrální území [adresa], obec [adresa]. SPÚ převádí touto smlouvou do vlastnictví nabyvatele následující pozemek, včetně trvalých porostů: Parc. č. ____________ cena celkem Katastr nemovitostí 1097/1……………………………………………….. 1.714,20 Kč Za smlouvu celkem………………………………… 1.714,20 Kč Čl.

II. Nárok na bezúplatný převod pozemků z vlastnictví státu podle § 11a zákona o půdě vznikl: - pravomocným rozhodnutím [právnická osoba], Krajský pozemkový úřad pro [Anonymizováno] [Anonymizováno] a [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], sp. zn. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno], č. j. SPU [č. účtu]- [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne 5. 5. 2017, kterým oprávněné osobě [tituly před jménem] [Jméno žalobce], r. č. [RČ], nelze vydat pozemky nebo jejich části PK [Anonymizováno], role o výměře 8.036 m2 v k. ú. [adresa], který přešel do vlastnictví státu kupní smlouvou ze dne 1. 3. 1978 uzavřenou mezi původní vlastnicí paní [jméno FO] a národním podnikem [právnická osoba], a to část, která je v současném katastru nemovitostí označena pozemky KN [Anonymizováno]/[Anonymizováno], část [Anonymizováno]/[Anonymizováno]; [Anonymizováno]/[Anonymizováno]; část [Anonymizováno]/[Anonymizováno]; část [Anonymizováno]/[Anonymizováno]; část [Anonymizováno]/[Anonymizováno]; část [Anonymizováno]/[Anonymizováno]; část [Anonymizováno]/[Anonymizováno]; část [Anonymizováno]/[Anonymizováno]; část [Anonymizováno]/[Anonymizováno]; část [Anonymizováno]/[Anonymizováno]; část [Anonymizováno]/[Anonymizováno]; [Anonymizováno]/[Anonymizováno]; část [Anonymizováno]/[Anonymizováno]; [Anonymizováno]/[Anonymizováno]; část [Anonymizováno]/[Anonymizováno]; [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a část [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa], obce [adresa], vlastník: [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa], a LV [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], vlastníci: jiné fyzické a právnické osoby. Nevydané pozemky byly oceněny Státním pozemkovým úřadem pro [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno] v souladu s vyhl. č. 182/1988 Sb., ve znění vyhl. č. 316/1990 Sb., dle [Anonymizováno] oceněním ze dne 2. 11. 2017 v celkové výši 86.788,80 Kč (slovy: osmdesátšest tisíc sedmsetosmdesátosm korun českých osmdesát haléřů). S tímto oceněním nabyvatel nesouhlasí, neboť se domnívá, že pozemky měly být oceněny mnohem vyšší částkou. Nevydaný pozemek PK [Anonymizováno] byl znaleckým posudkem č. [hodnota]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno], vypracovaný [tituly před jménem] [Anonymizováno] [Anonymizováno], ze dne 9. 4. 2019, oceněn dle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., na celkovou výši 1.575.600 Kč. Z toho bude touto smlouvou vypořádáno 1.714,20 Kč. Čl.

III. Převádějící převádí nabyvateli pozemek, uvedený v čl. I. této smlouvy, včetně součástí a příslušenství, se všemi právy a povinnostmi a nabyvatel jej do svého vlastnictví přijímá. Nabyvatel prohlašuje, že jeho nárok, který má být touto smlouvou vypořádán, dosud vypořádán nebyl a že jej nepostoupil ani nepostoupí žádnému postupníkovi. Čl.

IV. Obě smluvní strany shodně prohlašují, že jim nejsou známy žádné skutečnosti, které by uzavření smlouvy bránily. Nabyvatel dále prohlašuje, že tento pozemek do svého vlastnictví přijímá. Nabyvatel bere na vědomí skutečnost, že převádějící nezajišťuje zpřístupnění a vytyčování hranic pozemků. Čl.

V. Smlouva je uzavřena dnem jejího podpisu oběma smluvními stranami. Účastníci smlouvy jsou touto smlouvou vázáni až do pravomocného rozhodnutí katastrálního úřadu o návrhu na povolení vkladu do katastru nemovitostí. Vlastnické právo k převáděnému pozemku včetně součástí a příslušenství, přechází na nabyvatele vkladem do katastru nemovitostí. Tato smlouva nabývá účinnosti dnem uveřejnění v Registru smluv dle zákona č. 340/2015 Sb., o zvláštních podmínkách účinnosti některých smluv, uveřejňování těchto smluv a o registru smluv (zákon o registru smluv). Uveřejnění této smlouvy v souladu se zákonem o registru smluv zajistí převádějící. Převádějící jako správce osobních údajů dle zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů a platného nařízení (EU) 2016/679 (GDPR), tímto informuje ve smlouvě uvedený subjekt osobních údajů, že jeho údaje uvedené v této smlouvě zpracovává pro účely realizace, výkonu práv a povinností dle této smlouvy. Uvedený subjekt osobních údajů si je vědom svého práva přístupu ke svým osobním údajům, práva na opravu osobních údajů, jakož i dalších práv vyplývajících z výše uvedené legislativy. Smluvní strany se zavazují, že při správě a zpracování osobních údajů budou dále postupovat v souladu s aktuální platnou a účinnou legislativou. Postupy a opatření se SPÚ zavazuje dodržovat po celou dobu trvání skartační lhůty ve smyslu § 2 písm. s) zákona č. 499/2004 Sb. o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Čl.

VI. Návrh na povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí na základě této smlouvy u příslušného katastrálního úřadu podává převádějící. Správní poplatky se dle ust. § 21a odst 1 zákona o půdě a ust. § 8 odst. 1 zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, nevyměřují. V ____________dne___________ V___________dne___________ ……………………………………. ………………………………… převádějící nabyvatel Česká republika – [Jméno žalovaného] [tituly před jménem] [Jméno žalobce]“.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 51.527,10 Kč, k rukám zástupce žalobce, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Podanou žalobou o uložení povinnosti žalovanému uzavřít s žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemku se žalobce domáhal nahrazení projevu vůle ve vztahu k bezúplatnému převodu pozemků v podobě pozemků označených pod parcelním číslem a p. č. [Anonymizováno]/1, [Anonymizováno]/1, [Anonymizováno]/4 a [Anonymizováno]/1 v katastrálním území [adresa], obec [adresa], vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], na LV č. [hodnota], a to za účelem částečného uspokojení nároku žalobce na bezúplatný převod pozemků dle § 11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „zákon o půdě“). Žalobce přitom uvedl, že jako osoba oprávněná dle zákona o půdě mu vznikl nárok na poskytnutí náhradních pozemků za nevydaný pozemek PK [Anonymizováno], který je třeba ocenit několikanásobně vyšší částku, než jak byl oceněn ze strany žalovaného. Žalobce se nemůže domoci náhradních pozemků postupem stanoveným dle zákona o půdě, neboť mezi žalobcem a žalovaným je spor o výši nároku žalobce, a to s ohledem na spor ve vztahu k ceně nevydaného pozemku PK [Anonymizováno]. Žalobce k tomu dále uvedl, že se účastnil veřejných nabídek dle § 11a zákona o půdě, avšak bez úspěchu. Proto se na základě podané žaloby domáhá, aby byla žalovanému uložena povinnost uzavřít s žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemků, které si žalobce vybral na základě jejich zveřejnění žalovaným ve veřejné nabídce, čímž by došlo k částečnému uspokojení nároku žalobce. Povinnost žalovaného nabízet oprávněným osobám náhradní pozemky za pozemky, které není možné oprávněným osobám vydat, je přitom stanovena zákonem o půdě a zákonem č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu, přičemž jedním z úkolů zákona o půdě je zmírnění následků některých majetkových křivd, k nimž došlo vůči vlastníkům zemědělského majetku v období let 1948 až 1989. Žalobce dále uvedl, že dle rozhodnutí Státního notářství v [adresa] č. j. D [Anonymizováno]/[Anonymizováno] je jediným dědicem po paní [jméno FO], zemřelé dne 1. 2. 1981, která byla původním vlastníkem pozemků, označených (dle pozemkového katastru – PK) jako PK [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], a která byla v roce 1949 a znovu v roce 1978 přinucena pod nátlakem a za nápadně nevýhodných podmínek převést předmětné pozemky na Československý stát.

2. Žalobce žádostí ze dne 17. 12. 1992 uplatnil u Pozemkového úřadu Magistrátu [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] nárok na vydání zemědělského majetku podle § 9 zákona o půdě a projednání této žádosti u příslušného správního orgánu opakovaně urgoval, takže Pozemkový úřad v [Anonymizováno] následně částečně rozhodnul o uplatněné žádosti dne 20. 11. 2012, když vydal rozhodnutí pod č. j. PÚ 6828/92/1, kterým stanovil, že žalobce jako oprávněná osoba, není vlastníkem nemovitosti dle PK část parc. č. [hodnota], role o výměře 110 m2, a v odůvodnění uvedl, že předmětné pozemky, které byly převedeny původní vlastnicí paní [jméno FO] na československý stát na základě kupní smlouvy ze dne 1. 3. 1978 byly převedeny v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek a uvedl tak, že předmětné pozemky přešly na stát za podmínek, jak je předpokládá § 6 odst. 1 písm. k) zákona o půdě. Na rozhodnutí z roku 2012 navázalo rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 5. 2017, když ve výše uvedené věci bylo vydáno rozhodnutí, kterým bylo stanoveno, že žalobce není vlastníkem zde konkrétně specifikovaných pozemků v katastrálním území [adresa], obec [adresa], tak jak pozemky odpovídají současné evidenci katastru nemovitostí, kdy jde o pozemek označený v rámci evidence původního pozemkového katastru jako PK [Anonymizováno], o celkové výměře 8.036 m, a dále bylo rozhodnuto o poskytnutí náhrady za nevydané pozemky, tak jak byly v rámci předmětného rozhodnutí specifikovány, v podobě vrácené kupní ceny ve výši 14.058,40 Kč. Vzhledem k tomu, že je pro vydání náhradních pozemků nutné ocenění nevydaných pozemků, podal žalobce žádost o ocenění nevydaného pozemku PK [Anonymizováno]. Žalovaný pozemek PK [Anonymizováno] ocenil částkou ve výši 86.788,80 Kč, přičemž žalobce s tímto oceněním pozemku nesouhlasil. Přesto se žalobce za účelem alespoň částečného uspokojení svého nároku účastnil veřejných nabídek vyhlášených ze strany žalovaného dle § 11a zákona o půdě. Žalobce se konkrétně účastnil nabídky zveřejněné dne 20. 11. 2017, kdy však byly žalobcem poptávané pozemky z nabídky vyřazeny. Dále se účastnil dalších nabídek, u kterých se konalo jednání o vyhodnocení výzvy dne 7. 2. 2018 a dne 26. 2. 2018, ovšem ani v případě jedné ze tří uvedených nabídek nebyl žalobce úspěšný.

3. Žalobce dále uváděl, že mezi ním a žalovaným je sporná výše ocenění nevydaného pozemku PK [Anonymizováno], respektive výše finanční náhrady za něj. Žalobce má v tomto směru za to, že pozemek PK [Anonymizováno] je třeba ocenit jako pozemek určený pro stavbu v hlavním městě Praze s přihlédnutím k nárůstu tržní ceny pozemku PK [Anonymizováno] v době od jeho přechodu na stát až do nabytí právní moci rozhodnutí žalovaného. [Jméno žalovaného] tak dle žalobce pochybil, když nezohlednil veškeré skutečnosti relevantní pro ocenění pozemku PK [Anonymizováno], přičemž ocenění předmětného pozemku ze strany žalovaného považoval žalobce za zcela neadekvátní a v hrubém rozporu s účelem restitučních zákonů a závěry obsaženými v judikatuře Ústavního soudu. Pozemek PK [Anonymizováno] přitom bylo dle žalobce třeba ocenit jako pozemek určený pro stavbu dle § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve a znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., a rovněž zohlednit jeho momentální tržní cenu. Vzhledem k výše uvedenému tak žalobci nezbylo, než se podanou žalobou domáhat převodu náhradních pozemků.

4. Žalovaný se vyjádřil především v tom smyslu, že jestliže se žalobce domáhá náhrady dle § 11a zákona č. 229/1991 Sb., za nevydané pozemky dle rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu [adresa] ze dne 20. 11. 2012, č. j. PÚ [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno], které nabylo právní moci dne 23. 11. 2012, a dle rozhodnutí státního Pozemkového úřadu ze dne 5. 5. 2017, č. j. SPÚ [č. účtu] – PM [Anonymizováno]/92, které nabylo právní moci dne 12. 6. 2017, kdy nevydané pozemky byly na základě rozhodnutí ze dne 20. 11. 2012 oceněny částkou 1.062 Kč a na základě rozhodnutí ze dne 5. 5. 2017 částkou ve výši 86.788,80 Kč, pak cena nevydaných pozemků byla stanovena plně v souladu se zněním § 28a zákona č. 229/1991 Sb., na základě kterého pokud tento zákon nestanoví jinak, poskytují se náhrady podle tohoto zákona v cenách platných ke dni 24. června 1991, a to u věcí nemovitých v cenách podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., a u věcí movitých v zůstatkových účetních cenách, u věcí movitých s nulovou zůstatkovou cenou ve výši 10 % pořizovací ceny. Žalovaný dále doplnil, že pozemky, které byly odňaty, se oceňují se zohledněním stavu ke dni převzetí státem, nikoliv dle aktuálního stavu. Skutečnost, že se na pozemcích nachází tři domy, neznamená, že by pozemky byly plánem určeny k zástavbě ke dni jejich převzetí. Nesporná výše restitučního nároku žalobce tak činila dle žalovaného částku ve výši 87.850,80 Kč. K otázce týkající se účasti žalobce ve veřejných nabídkách, údajné nedostatečnosti nabídek ze strany žalovaného a otázce liknavostí a svévole, žalovaný uvedl, že žalobce se mohl od právní moci uvedených rozhodnutí se svým nárokem účastnit veřejných nabídek pozemků. Žalovaný se v žádném případě nedopustil liknavostí, svévole či diskriminace vůči žalobci, proto se domnívá, že nebyla splněna základní podmínka pro podání žaloby.

5. Usnesením Městského soudu v [Anonymizováno] č. j. [spisová značka] ze dne 27. 9. 2018, které nabylo právní moci 24. 10. 2018, bylo rozhodnuto o částečném zpětvzetí žaloby tak, že řízení v části, ve které se žalobce domáhal vůči žalovanému vydání rozhodnutí, aby „žalovaný byl povinen uzavřít s žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemků parc. č. 1098/1, parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] zapsaných na LV č. [hodnota] v k. ú. [adresa], obec [adresa], vedeném u [právnická osoba] pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], k částečnému uspokojení nároku žalobce na bezúplatný převod pozemků podle § 11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů,“ bylo podle § 96 odst. 1, 2 věty první o. s. ř. částečně zastaveno, neboť žalobce v tomto rozsahu vzal žalobu zpět podáním ze dne 22. 8. 2018. Předmětem řízení nadále zůstal nárok žalobce vůči žalovanému, aby „žalovaný byl povinen uzavřít s žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemku parc. č. 1097/1 zapsaného na LV č. [hodnota] v k. ú. [adresa], obec [adresa], vedeném u [právnická osoba] pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], k částečnému uspokojení nároku žalobce na bezúplatný převod pozemků podle § 11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů“.

6. Rozsudkem Městského soudu v Brně č. j. [spisová značka] ze dne 11. 2. 2021 bylo následně soudem prvního stupně ve věci rozhodnuto tak, že byl nahrazen projev vůle žalovaného s uzavřením smlouvy s žalobcem ve znění konkrétně specifikovaném ve výrokové části pod bodem I. uvedeného rozsudku, a to ve vztahu k nahrazení projevu vůle žalovaného s uzavřením smlouvy týkající se převodu pozemku ve vlastnictví státu parc. č. 1097/1 v katastrálním území [adresa], obec [adresa], zapsaného na listu vlastnictvím LV č. [hodnota] v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště [adresa]. Žalovanému byla současně ve výrokové části pod bodem II. uložena povinnost zaplatit žalobci náklady řízení, kdy odpovídajícím způsobem bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.

7. K podanému odvolání bylo následně rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Brně č. j. 15 Co 174/2021-715 ze dne 18. 1. 2022, které nabylo právní moci dne 31. 1. 2022, takovým způsobem, že rozsudek soudu prvního stupně se zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení. Z odůvodnění rozhodnutí Krajského soudu v Brně se přitom mimo jiné také podává, že soud prvního stupně na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že žalobce má nárok na převod náhradních pozemků za nevydané pozemky v katastrálním území [adresa], zabýval se výší restitučního nároku i tím, zda tento v současné době již byl zcela vyčerpán či nikoliv. Dále se řádně zabýval tím, zda postup žalovaného byl liknavý, zda žalobce využil možnosti účastnit se veřejných nabídek, přičemž přihlédl ke skutečnosti, že nejdříve byl pozemek, který nelze vydat, oceněn částkou 86.788,80 Kč a pak až následně s dlouhým časovým odstupem částkou 1.575.600 Kč, protože se jednalo o pozemek v převážné části stavební. Tyto závěry soudu prvního stupně považoval soud odvolací správné, kdy o liknavosti a svévoli žalované při uplatňování restitučních nároků lze hovořit v případě dlouhé doby, jež uplynula od uplatnění restitučního nároku do jeho uspokojení, zejména ve spojení s tím, že restituční nárok byl oceněn v nesprávné výši, od čehož se odvíjela možnost úspěchu žalobce v systému veřejných nabídek, kdy se mohl účastnit jen těch, které zdaleka neodpovídaly výši jeho restitučního nároku. Dále se z odůvodnění podává, že odvolateli je však třeba přisvědčit v tom, že se soud prvního stupně nezabýval tím, zda pozemek, k němuž se žalobce domáhá nahrazení projevu vůle, je pozemkem vhodným k vydání. K tomu, aby žaloba byla úspěšná je třeba, aby žalobce prokázal svůj aktivní přístup jako oprávněné osoby v restitučním řízení, liknavost úřadů, vhodnost pozemků, jakož i ekvivalenci svého neuspokojeného nároku ve vztahu k ceně pozemku. Tyto skutečnosti jsou základními pro posouzení důvodnosti žaloby, nejedná se o skutečnosti, které by byly předpokládány, které by byly zkoumány jen k námitce účastníka řízení.

8. V odůvodnění dále Krajský soud v Brně uvedl rovněž to, že soud prvního stupně se řádně zabýval téměř všemi rozhodnými skutečnostmi pro úspěch žaloby, včetně posouzení liknavosti a svévole žalovaného při uspokojování restitučních nároků. Nezabýval se však vhodností náhradního pozemku k jeho vydání, což je také jedním z předpokladů úspěchu podané žaloby, a to ani přes tvrzení žalovaného o nevhodnosti pozemku k vydání, čímž zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a vzhledem k tomu, že nebylo možno v tomto směru absentující závěry soudu prvního stupně a dokazování o této otázce doplňovat v odvolacím řízení, kdy by se jednalo o nahrazení činnosti soudu prvního stupně, odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, a to s tím, že v dalším řízení se soud prvního stupně bude zabývat všemi otázkami rozhodnými pro právní posouzení věci a své rozhodnutí odůvodní tak, aby vyslovené skutkové a právní závěry byly způsobilé podrobit se přezkumu v odvolacím řízení. V novém rozhodnutí soud prvního stupně rozhodne znovu též o nákladech řízení včetně nákladů tohoto odvolacího řízení, přičemž právním názorem odvolacího soudu je soud prvního stupně vázán. Dále odvolací soud rovněž doplnil, že co se týče v průběhu řízení namítaných nedostatků znaleckého posudku, z obsahu spisu vyplývá, že námitky žalované ústně slyšený znalec řádně vypořádal. Nyní je přitom otázka ocenění nevydaného pozemku mezi stranami nesporná.

9. Soud provedl dokazování níže uvedenými důkazy, přičemž z důkazů soud učinil následující skutkové závěry. V řízení po zrušení soudu prvního stupně ze strany odvolacího soudu a vrácení k dalšímu řízení soud vycházel z již provedeného dokazování, tak jak bylo provedeno v řízení před soudem prvního stupně.

10. Rozhodnutím Státního notářství v [adresa] pod sp. zn. D 325/81 bylo dne 3. 9. 1982 ve věci dědictví po [jméno FO], narozené 21. 11. 1897, zemřelé 1. 2. 1981, potvrzeno, že veškerý majetek zůstavitelky, tj. nemovitosti ve [adresa] a hotovost nabývá žalobce jako závětní dědic. Z odůvodnění předmětného rozhodnutí se dále podává, že zůstavitelka zanechala formálně platnou závěť ze dne 27. 7. 1979, ve které univerzálním dědicem ustanovila [Jméno žalobce] (žalobce), který dědictví neodmítl.

11. Z výpisu z pozemkové knihy list [právnická osoba], knihovní vložka č. [hodnota], pro katastrální území [adresa] má soud dále za zjištěné, že vlastníkem pozemku parc. č. PK [Anonymizováno], role, v katastrálním území [adresa] byla paní [jméno FO] (dříve [Anonymizováno]), přičemž vlastnické právo pro uvedenou osobu bylo vloženo podle snímku „spisu notářského ze 12. července 1920, č. j. 147434 a podle odevzdací listiny okresního soudu civ. pro Prahu západ ze dne 28. července 1942, č. j. D III 769/41-25.

12. Z kupní smlouvy ze dne 1. 3. 1978, která byla uzavřena mezi [jméno FO], jako prodávající, a nár. podnikem [právnická osoba], jako kupujícím, má soud mimo jiné za zjištěné, že kupní cena za převáděnou nemovitost v podobě nevydaného pozemku parc. č. PK [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] byla určena s odkazem na § 14 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 43/1969 Sb., částkou ve výši 14.058,40 Kč.

13. Z žádosti národního podniku [právnická osoba] ze dne 6. 7. 1978 soud zjistil, že národní podnik požádal o provedení vkladu svého vlastnického práva k nevydanému pozemku parc. č. PK [Anonymizováno], a to na základě kupní smlouvy uzavřené s [jméno FO] dne 1. 3. 1978, přičemž z žádosti se dále mimo jiné podává, že pozemek byl vykoupen pro investiční záměr národního podniku.

14. Žalobce uplatnil u Pozemkového úřadu pro hlavní město Prahu nárok na vydání nemovitosti ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 229/1991 Sb., v katastrálním území [adresa] dopisem ze dne 17. 12. 1992 a ze dne 27. 1. 1993. Z dopisu žalobce ze dne 20. 7. 2017 vyplývá, že žalobce vyzval žalovaného k ocenění nevydaných pozemků a k vydání pozemků náhradních s tím, že nevydaný pozemek (část pozemku parc. č. PK [Anonymizováno]) měl být dle žalobce oceněn jako stavební, neboť jako stavební pozemek byl předmětem kupní smlouvy z 1. 3. 1978.

15. Ze strany Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu [adresa], č. j. PÚ 6828/92/1, bylo dne 20. 11. 2012 rozhodnuto o tom, že žalobce jako oprávněná osoba ve smyslu zákona o půdě není vlastníkem části pozemku parc. č. [hodnota] (PK) v katastrálním území [adresa] o výměře 110 m2 (dle katastru nemovitostí část pozemku parc. č. 752/1 – ostatní plocha, ostatní komunikace), neboť uvedená část pozemku o výměře 110 m2 je zastavěna veřejnou komunikací, a proto žalobci přísluší náhrada, neboť pozemek uvedený ve výroku tohoto rozhodnutí nelze podle § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě oprávněné osobě vydat. Z odůvodnění rozhodnutí se dále podává, že původním vlastníkem pozemku byla [jméno FO], jejím dědicem se stal žalobce, přičemž pozemek parc. č. PK [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] přešel na Československý stát na základě kupní smlouvy za kupní cenu ve výši 14.058,40 Kč, kdy celková výměra pozemku činila 8.146 m2 . Dále z rozhodnutí vyplývá, že v daném případě je třeba aplikovat ustanovení § 6 odst. 1 písm. k) zákona o půdě, přičemž pozemkový úřad si hledal, že prodej byl skutečně učiněn v tísni za nápadně nevýhodných podmínek, tak jak vyžaduje § 6 odst. 1 písm. k) zákona o půdě. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 23. 11. 2012.

16. Dne 5. 5. 2017 bylo Státním pozemkovým úřadem rozhodnutím č. j. SPU [č. účtu] – PM [Anonymizováno]/[Anonymizováno] rozhodnuto, že žalobce jako oprávněná osoba ve smyslu zákona o půdě není vlastníkem části pozemku p. č. PK [Anonymizováno], představovaného pozemky evidovanými v katastru nemovitostí jako pozemky p. č. 450/2, část 450/3, 450/37, část 450/38, část 450/4, část 450/34, část 450/18, část 450/20, část 450/8, část 450/42, část 450/45, 450/43, 450/44, část 450/46, 450/47, část 450/7, 450/21 a část 450/53, vše v katastrálním území [adresa], o celkové výměře 8.036 m2. Z odůvodnění rozhodnutí se dále podává, že za nevydané pozemky uvedené ve výroku rozhodnutí bude oprávněné osobě poskytnut jiný pozemek podle § 11 a zákona o půdě, popřípadě finanční náhrada dle § 16 odst. 1 zákona o půdě, a to na základě výzvy oprávněné osoby podle § 16 odst. 1 a 3 zákona o půdě. Dále je z odůvodnění zřejmé, že správní orgán rovněž určil žalobci jako oprávněné osobě lhůtu 30 dnů od poskytnutí náhrady za nevydané pozemky dle bodu 1 rozhodnutí k vrácení kupní ceny, která byla uvedena v kupní smlouvě z 1. 3. 1978, a to ve výši 14.058,40 Kč.

17. Soud k důkazu dále provedl jednak přehled dosud schválených územních plánů hl. m. Prahy, dále územní plán z roku 1975 včetně legendy k územnímu plánu, spolu s jednotlivými výřezy z ortofotomapy Prahy, městské části [adresa], z roku 1975, z nichž je zřejmé rozložení zástavby v dané oblasti.

18. Ze sdělení [právnická osoba] ve věci bezúplatného převodu jiných pozemků ve vlastnictví státu za pozemky nevydané vyplývá, že pozemky z rozhodnutí PÚ č. j. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/1, tj. zbývající část nevydaného pozemku parc. č. PK [Anonymizováno], byly oceněny dle BPEJ ocenění ze dne 13. 12. 2012 částkou ve výši 1.062 Kč.

19. Z ocenění nevydaných pozemků – část 1. ze dne 2. 11. 2017 je zřejmé, že [právnická osoba], sekce restitucí, jako správce nároků určených k vypořádání postupem dle zákona č. 229/1991 Sb., ocenil pozemky nevydané z rozhodnutí Pozemkového úřadu [adresa] vedeného pod č. j. PÚ [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne 5. 5. 2017, s datem právní moci ke dni 12. 6. 2017, kdy předmět ocenění tvoří pozemky v katastrálním území [adresa], část pozemku p. č. [hodnota], role, sazbou ve výši 10, 80 m, tj. cena pozemků byla stanovena ve výši 86.788,80 Kč.

20. Soud k důkazu provedl znalecký posudek č. [hodnota]-29/2019 ze dne 9. 4. 2019 vypracovaný znalcem [tituly před jménem] Jiřím Švecem za účelem ocenění pozemku vedeného ke dni 1. 3. 1978 ve zjednodušené evidenci PK jako pozemek parc. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa], obec [adresa]. Znalec přitom stanovil cenu předmětné nemovitosti ke dni 1. 3. 1978 dle územně plánovací dokumentace, přičemž pro ocenění byl použit administrativní předpis v podobě vyhlášky MF ČR č. 316/1990 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška č. 182/1988 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků. Znalec uvedl, že pokud se jedná o podklady pro vypracování znaleckého posudku, vycházel dále z kupní smlouvy uzavřené dne 1. 3. 1978 mezi [jméno FO] a n. p. [právnická osoba], [adresa] ve věci prodeje pozemku č. [hodnota] v katastrálním území [adresa], snímku katastrální mapy s vyznačením předmětného pozemku PK [Anonymizováno] a směrného územního plánu hlavního města [adresa]. V případě směrného územního plánu hlavního města [adresa], který byl schválen 23. června 1976 byla větší část vedená jako území “ A“ – a byla určena pro zástavbu pro průmysl a výrobní služby, stavebnictví a sklady a menší spodní část jako komunikace a zelení. Znalec dospěl k ocenění předmětného pozemku v celkové výši 1.575.600 Kčs, přičemž ze strany znalce bylo zohledněno, že se z převážné zčásti jedná o stavební pozemek v podobě „plochy určené ÚP pro zástavbu“, zčásti o „jiný pozemek (komunikace a zeleň)“.

21. Znalec dále k námitkám a otázkám žalovaného doplnil, že námitka týkající se směrného územního plánu, který dle žalovaného není územním plánem, představuje podle znalce námitku irelevantní, kdy se jednalo o jediný platný dokument, dle kterého byly stavby v územním řízení povolovány a užití slova „směrný“ nemá na význam žádný vliv. Znalec dále uvedl že, kromě toho byly pozemky, které ocenil jako stavební, již fyzicky zastavěny a ocenění je vždy nutné provést dle skutečného stavu. Ocenění jako orná půda dle návrhu státního Pozemkového úřadu je zcela chybné. Další námitku dotýkající se stavební nesrostlosti, jak znalec uvedl, nechápe, neboť dle ortofotosnímku z roku 1975, který žalobce uvádí v příloze, katastrální území [adresa] plynule navazuje na území [adresa], což je zcela, například v [adresa] nebo Žalanského. Dále znalec uvedl, že srážky na základě neexistujících podkladů a kritérií nelze uplatnit.

22. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] byl rovněž vyslechnut u jednání soudu, při němž potvrdil závěry svého znaleckého posudku. Znalec zejména uvedl, že v době, ke které posudek měl vyhotovit, dle v té době jediného dostupného plánu se jednalo z větší části o stavební pozemky, to je z územního plánu zcela zřejmé. Pak co se týče námitek ke stavební nesrostlosti, z leteckého snímku z té doby je zcela patrné, že území [adresa] bylo katastrálně srostlé se sousedními územími města Prahy. Oceňovací předpis byl dle znalce jasný, kolem toho spor není. Zpětně se možnost využití území dá posoudit jedině z územního plánu platného k datu ocenění, a to byl tenkrát rozvojový směrný územní plán hlavního města [adresa], ze kterého zařazení těch pozemků jasně vyplynulo. I znalec si zjišťoval letecké snímky a pak dokonce i protistrana jako svůj důkaz dodala stejný letecký snímek, ze kterého byla patrná faktická zástavba v místě pozemku, která z toho územního plánu pak samozřejmě patrná být nemohla. V územním plánu byla parcela jasně nakreslena, rozměrově, a v podstatě zasahovala do dvou částí stavebních plus veřejná zeleň, jak znalec uvedl. Tam se musel provést poměr těch ploch, ale kolem toho spor není. Jinak to je dané zakreslením, barevně, graficky v tom územním plánu. V územním plánu je ten pozemek jasně barevně označen, které území tam spadá a pak je následující agenda, ze které je jasné, které území pod co spadá. Převážná část toho pozemku byla určena pro zástavbu výroby a skladu. Podle znalce byl nejlepší důkaz letecký snímek z roku 1975, kde sám žalovaný vyznačil tzv. přerušení. Znalec v rámci výslechu u jednání soudu rovněž k dotazu uvedl, že žádné důvody ke srážkám neviděl, protože pozemek je ohraničen ze tří stran komunikacemi, ze tří jeho stran jsou budovy, do těch budov evidentně musely být přivedeny inženýrské sítě, takže nelze namítat, že ten pozemek nebylo možný napojit na inženýrské sítě a žádné jiné srážky dle vyhlášky tam podle znalec nemají místo.

23. Jak je zřejmé z protokolů o vyhodnocení výzvy ze dne 26. 2. 2018, žalobce se účastnil veřejných nabídek náhradních pozemků pro oprávněné osoby dle zákona o půdě, přičemž v daném případě pokud jde o pozemky v katastrálním území [adresa], žalobce nebyl úspěšný, neboť ani v jednom případě nezvítězil s nejvyšší nabídkou z více relevantních nabídek.

24. Dne 11. 12. 2017 žalovaný žalobci sdělil, že došlo k zaregistrování přihlášky žalobce mimo jiné ve vztahu k pozemku p. p. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa], přičemž současně bylo ze strany žalovaného sděleno, že vznikl závažný důvod, pro který byl pozemek z uvedené nabídky dodatečně vyřazen, kdy pozemek je v současné době v katastru nemovitostí zatížen předběžným opatřením soudu a nelze s ním nakládat. Blokace restitučních nároků tak bude provedena pouze ve vztahu k druhému pozemku s žádostí žalobce.

25. Přípisem ze dne 20. 12. 2017 a dále ze dne 10. 1. 2018 bylo pak žalovanému sděleno prostřednictvím oznámení o stažení pozemků z veřejné nabídky, že státní pozemkový úřad na základě nově zjištěných skutečností přehodnotil zařazení pozemku v katastrálním území [adresa] v Orlických horách a dále v katastrálním území [adresa] do veřejné nabídky, takže na základě dané skutečnosti (v prvním případě v podobě předběžného opatření) bylo rozhodnuto o stažení výše uvedených pozemků z veřejné nabídky pozemků.

26. Dopisem žalovaného ze dne 13. 11. 2017 ve věci bezúplatného převodu jiných pozemků ve vlastnictví státu za pozemky nevydané bylo žalobci mimo jiné sděleno, že ze strany žalovaného došlo k ocenění pozemků z rozhodnutí PÚ č. j. 6828/92 a k zaregistrování restitučního nároku. Tímto rozhodnutím ze dne 5. 5. 2017, které nabylo právní moci dne 12. 6. 2017, bylo rozhodnuto, že se nevydává pozemek, respektive část pozemku, v katastrálním území [adresa], přičemž za nevydaný pozemek přísluší žalobci dle zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, náhradní pozemky, případně peněžitá náhrada. Dále bylo v rámci uvedeného dopisu ze dne 13. 11. 2017 ze strany žalovaného shrnuto, že pozemek z rozhodnutí PÚ [Anonymizováno]/[Anonymizováno] byl oceněn Státním pozemkovým úřadem pro [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] v souladu s vyhláškou č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., dle BPEJ oceněním ze dne 2. 11. 2017 v celkové výši 86.788,80 Kč.

27. Účast žalobce ve veřejných nabídkách pozemků vyplývá rovněž z přehledu zpracovaného žalovaným ke dni 18. 6. 2018, z něhož je zřejmé, že žalobce se mohl veřejných nabídek účastnit od 12. 6. 2017 (počet nabídnutých adekvátních pozemků dle žalovaného byl 3.587). Žalovaný dále předložil seznam žádostí klientů do veřejných nabídek pozemků a přehled úspěšnosti podaných žádostí ke dni 18. 6. 2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že v případě jedné žádosti došlo k vyřazení z nabídky, další z žádostí byla vzata zpět. Dále se z přehledu podává, že v případě zbylých pozemků nedošlo k uzavření smlouvy mezi žalobcem a žalovaným, neboť pozemek zanikl, výzva se nekonala, případně byl pozemek stažen z nabídky, neboť došlo k nedostatečnému navýšení ve výzvě. Žalovaný rovněž předložil přehled označený jako „Nároky vybraných oprávněných osob“, z něhož vyplývá mimo jiné zůstatek hodnoty nároku žalobce po blokaci ve výši 87.850,80 Kč.

28. Za účelem vyvrácení tvrzené liknavosti žalovaného žalovaný doložil seznam konkrétních pozemků nabízených ve veřejných nabídkách v období od 12. 6. 2017, tj. od doby právní moci druhého rozhodnutí, do 17. 7. 2018 v ceně do 87.850,80 Kč, a to na celém území České republiky, přičemž žalovaný v tomto směru uvedl, že v uvedeném období bylo nabízeno ve veřejných nabídkách celkem [hodnota] odpovídajících pozemků, schopných uspokojit restituční nároky žalobce.

29. Z výpisu z katastru nemovitostí pro LV [Anonymizováno] včetně ortofotomapy se podává vlastnické právo žalovaného ve vztahu k pozemkům v katastrálním území [adresa], mimo jiné ve vztahu k pozemku parcelní číslo [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], obec [adresa]. Soud dále ve vztahu k předmětným pozemkům v katastrálním území [adresa] provedl k důkazu jednotlivé listiny předložené žalovaným, a to v podobě sdělení Magistrátu města [Anonymizováno] ze dne 19. 2. 2018, sdělení [právnická osoba] ze dne 27. 2. 2018, sdělení [právnická osoba] ze dne 7. 2. 2017, sdělení SPÚ ze dne 3. 2. 2017 a 2. 2. 2017, sdělení Úřadu městské části [právnická osoba] odbor ze dne 21. 2. 2018 a sdělení SPÚ k církevním restitucím.

30. Další důkazní návrhy již ze strany soudu prováděny nebyly, případně z dalšího dokazování soud nezjistil ničeho podstatného nad rámec již pro posouzení projednávané věci relevantních skutkových zjištění. V tomto směru dále soud uvádí, že důkazní návrh žalovaného na provedení důkazu v podobě návrhu na vypracování revizního znaleckého posudku k posudku [tituly před jménem] Švece, ustanovení znalce nového na „správné ocenění znaleckého pozemku PK [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa]“, byl zamítnut, neboť soud považoval tento důkazní návrh za nadbytečný s ohledem na závěry, k nimž dospěl znalec [tituly před jménem] [jméno FO].

31. Ve shodě například s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 583/2001 ze dne 25. 4. 2002 lze k otázce revizního znaleckého zkoumání mimo jiné uvést, že „přezkoumání závěrů znaleckého posudku ve smyslu ustanovení § 127 odst. 2 o. s. ř. dalším posudkem jiného znalce, vědeckého ústavu nebo jiné instituce (tzv. revizní znalecké zkoumání) je na místě tehdy, jestliže znaleckým dokazováním nebyly objasněny všechny skutečnosti potřebné k rozhodnutí ve věci, k nimž je třeba odborných znalostí, popř. jestliže soud má k dispozici dva znalecké posudky s rozdílnými závěry o stejné otázce a pro rozpory, které se nepodařilo v řízení odstranit, nemohou být tyto znalecké posudky podkladem pro rozhodnutí“.

32. Jestliže tak žalovaný trval na provedení revizního znaleckého posudku za účelem ocenění nevydaného pozemku parc. č. PK [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], a to především s ohledem na skutečnost, že znalec dle názoru žalovaného nedostatečně zohlednil jednotlivé skutečnosti vztahující se k posouzení charakteru pozemku, zejména pokud jde o hodnocení pozemku jako stavebního a dále otázku užití srážek, soud má za to, že znalec spolehlivě a srozumitelně odůvodnil závěry svého znaleckého zkoumání, kdy v tomto směru má soud v návaznosti na výslech znalce u jednání soudu za to, že ve vztahu k jím podanému znaleckému posudku není na místě o správnosti posudku pochybovat.

33. Soud zhodnotil provedené důkazy, jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti, z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost těchto listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. Na základě provedeného dokazování dospěl soud po právním posouzení věci k následujícím závěrům.

34. V rámci právního posouzení soud vycházel především ze zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (zákona o půdě).

35. Dle § 4 odst. 1 zákona o půdě oprávněnou osobou je státní občan České a Slovenské Federativní Republiky, jehož půda, budovy a stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti, přešly na stát nebo na jiné právnické osoby v době od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 způsobem uvedeným v § 6 odst.

1. Dle § 4 odst. 4 zákona o půdě v případě, že zemřela oprávněná osoba, která uplatnila nárok na vydání majetku před vydáním rozhodnutí podle § 9, přechází nárok na dědice.

36. Dle § 6 odst. 1 písm. k) zákona o půdě oprávněným osobám budou vydány nemovitosti, které přešly na stát nebo na jinou právnickou osobu v důsledku kupní smlouvy uzavřené v tísni za nápadně nevýhodných podmínek.

37. Dle § 11a odst. 1 zákona o půdě oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Osoby, na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním nebo převodem práva podle § 13 odst. 8 písm. b), se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby. Dle § 11a odst. 2 zákona o půdě pozemkový úřad nezahrne do veřejné nabídky pozemek, jehož převodu brání zákonná překážka, nebo pozemek, ke kterému uplatnila třetí osoba právo na převod podle zvláštního právního předpisu.

38. Dle § 11a odst. 4 zákona o půdě pozemkový úřad zveřejní na své úřední desce oznámení o zahájení veřejné nabídky s uvedením údajů o pozemcích podle katastru nemovitostí a o jejich ceně. První den vyvěšení je dnem vyhlášení nabídky. Dle § 11a odst. 5 zákona o půdě osoba, která žádá o převod pozemku, musí požádat pozemkový úřad o převod písemně do jednoho měsíce ode dne vyhlášení nabídky. Dle § 11a odst. 6 zákona o půdě po vyhlášení je možno stáhnout pozemek z nabídky pouze tehdy, jestliže by převod pozemku byl v rozporu se zákonem nebo jestliže k němu bylo uplatněno právo na převod podle zvláštních právních předpisů. Stažení z nabídky zveřejňuje pozemkový úřad vyvěšením na své úřední desce. Dle § 11a odst. 8 zákona o půdě oprávněné osobě, která o nabídnutý pozemek požádá, zašle bez zbytečného prodlení pozemkový úřad potřebný počet vyhotovení textu smlouvy o bezúplatném převodu. Oprávněná osoba je povinna požadovaným způsobem podepsat stejnopisy textu smlouvy o bezúplatném převodu do 14 dnů od převzetí textu smlouvy nebo od jeho doručení do vlastních rukou na adresu uvedenou oprávněnou osobou. V případě porušení této povinnosti není pozemkový úřad povinen smlouvu o bezúplatném převodu uzavřít a vůči oprávněné osobě není předchozími návrhy vázán. Smlouvu lze uzavřít pouze k uspokojení nároku uplatněného v žádosti.

39. Dle § 11a odst. 10 zákona o půdě žádost o nabídnutý pozemek podle odstavce 7 mohou na základě veřejné nabídky podat i fyzické nebo právnické osoby, na které bylo právo na bezúplatný převod pozemku převedeno nebo na které přešlo jinak než děděním nebo převodem práva podle § 13 odst. 8 písm. b) (dále jen "právní nástupce"). Pozemek z veřejné nabídky, který nebyl převeden na oprávněnou osobu, převede pozemkový úřad bezúplatně do vlastnictví právního nástupce, který o něj na základě veřejné nabídky požádal. Požádalo-li o pozemek více právních nástupců, postupuje pozemkový úřad obdobně podle odstavce 9.

40. Dle § 11 odst. 1 písm. a) zákona o půdě pozemky nelze vydat v případě, že k pozemku bylo zřízeno právo osobního užívání, s výjimkou případů, kdy bylo toto právo zřízeno za okolností uvedených v § 8. Dle § 11 odst. 1 písm. b) zákona o půdě pozemky nelze vydat v případě, že na pozemku bylo po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zřízeno veřejné nebo neveřejné pohřebiště. Dle § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě pozemky nelze vydat v případě, že pozemek byl po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zastavěn; pozemek lze vydat, nebrání-li stavba zemědělskému nebo lesnímu využití pozemku, nebo jedná-li se o stavbu movitou, nebo dočasnou, nebo jednoduchou, nebo drobnou, anebo stavbu umístěnou pod povrchem země. Za zastavěnou část pozemku se považuje část, na níž stojí stavba, která byla zahájena před 24. červnem 1991, a část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k provozu stavby. Zahájením stavby se rozumí datum skutečného zahájení stavby, zapsané do stavebního deníku a oznámené stavebnímu úřadu, pokud byla stavba zahájena do dvou let od vydání stavebního povolení. Dle § 11 odst. 1 písm. d) zákona o půdě pozemky nelze vydat v případě, že na pozemku byla na základě územního rozhodnutí, s výjimkou osad dočasně umístěných, zřízena zahrádková nebo chatová osada nebo se na pozemku nachází zahrádková nebo chatová osada, která byla zřízena před 1. říjnem 1976. Dle § 11 odst. 1 písm. e) zákona o půdě pozemky nelze vydat v případě, že na pozemku, který byl vyňat ze zemědělského půdního fondu, bylo na základě územního rozhodnutí zřízeno tělovýchovné nebo sportovní zařízení nebo se na pozemku nachází tělovýchovné nebo sportovní zařízení, které bylo zřízeno před 1. říjnem 1976. Dle § 11 odst. 1 písm. f) zákona o půdě pozemky nelze vydat v případě, že nelze-li provést identifikaci parcel z důvodu nedokončeného přídělového řízení podle dekretu č. 12/1945 Sb., dekretu č. 28/1945 Sb., zákona č. 142/1947 Sb. a zákona č. 46/1948 Sb.

41. Dle § 11 odst. 2 zákona o půdě v případech uvedených v odstavci 1 může být oprávněné osobě na její žádost převeden lesní pozemek přiměřené výměry a kvality, to vše v cenách ke dni 24. června 1991 a za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem.

42. Dle § 11 odst. 3 zákona o půdě v případě, že podle zvláštních předpisů došlo po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby k omezení užívání pozemku tím, že pozemek nebo jeho část je určen pro obranu státu nebo je určen pro těžbu nerostů nebo je na území národní přírodní rezervace, přírodní rezervace, národní přírodní památky, přírodní památky, pásma hygienické ochrany vodních zdrojů prvního stupně nebo chráněného přírodního výtvoru, anebo jsou významným krajinným prvkem nebo má-li překážka bránící vydání pozemku dočasný charakter, je na vůli oprávněné osoby, zda bude požadovat vydání původního pozemku nebo převod jiného pozemku ve vlastnictví státu. Pokud oprávněná osoba požádá o převod jiného pozemku, postupuje se podle § 11a.

43. Dle § 11 odst. 4 zákona o půdě obytnou budovu, hospodářskou budovu a jinou stavbu, patřící k původní zemědělské usedlosti, nelze vydat v případě, že zásadní přestavbou stavba ztratila svůj původní stavebně technický charakter tak, že již nesouvisí s předmětem zemědělské výroby. Dle § 11 odst. 6 zákona o půdě pomine-li překážka, pro kterou nelze nemovitost vydat, ke dni rozhodnutí pozemkového úřadu, rozhodne pozemkový úřad o vydání nemovitosti oprávněné osobě dle § 9 odst.

4. Dle § 11 odst. 7 zákona o půdě je-li na pozemku stavba ve vlastnictví povinné osoby, která zajišťuje zemědělskou výrobu, nebo stavba ve vlastnictví státu a má-li oprávněná osoba vůči povinné osobě nebo státu nevypořádané nároky na poskytnutí náhrad dle tohoto zákona nebo na vydání majetkového podílu dle zákona č. 42/1992 Sb. ve výši nejméně 50 % ceny stavby, může rozhodnout pozemkový úřad na návrh oprávněné osoby o vydání pozemku i se stavbou. Povinná osoba nebo stát má v takovém případě právo na náhradu ve výši, o kterou cena stavby přesáhne nevypořádané nároky oprávněné osoby.

44. Dle § 14 odst. 1 zákona o půdě oprávněné osobě náleží náhrada za obytné budovy, hospodářské budovy a jiné stavby, které podle tohoto zákona nelze vydat nebo které zanikly nebo byly převedeny na osobu, která není povinna je vydat. Obdobně oprávněné osobě náleží náhrada za pozemek, který se podle tohoto zákona nevydá a za který nebyl poskytnut jiný pozemek. Dle § 16 odst. 1 zákona o půdě za pozemky, které se podle tohoto zákona nevydávají a za které nelze poskytnout jiný pozemek, náleží peněžitá náhrada ve výši ceny odňatého pozemku stanovené podle § 28a, pokud tento zákon nestanoví jinak (§ 14 odst. 8). Náhradu poskytne pozemkový úřad do tří let po převzetí písemné výzvy.

45. Mezi účastníky řízení nebylo sporu v tom, že žalobce je z pozice dědice po zemřelé paní [jméno FO] oprávněnou osobou ve smyslu § 4 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., zákona o půdě, a tudíž žalobci vzniklo právo domáhat se vydání náhradních pozemků za pozemky, které mu vydány nebyly. Nárok žalobce přitom dosud nebyl v plném rozsahu uspokojen.

46. Rovněž nebyla mezi stranami sporná otázka ocenění náhradního pozemku, ve vztahu k němuž se žalobce domáhal nahrazení projevu vůle. Cena náhradního pozemku ve vlastnictví České republiky v podobě pozemku parc. č. 1097/1 (resp. i dalších původně ze strany žalobce požadovaných pozemků, ve vztahu k nimž však žalobce následně vzal žalobu částečně zpět) nacházejícího se v katastrálním území [adresa], obec [adresa], byla stanovena na podkladě znaleckého zkoumání, a to v případě pozemku parc. č. 1097/1 v katastrálním území [adresa], obec [adresa], částkou ve výši 1.714,20 Kč, přičemž ocenění vycházelo ze znaleckého posudku č. [hodnota]-23/2018 vypracovaného dne 1. 3. 2018 znalkyní [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], kdy objednatelem posudku byl žalovaný.

47. V průběhu řízení v předmětné právní věci došlo k vydání soudních rozhodnutí v souvisejících sporech mezi týmiž účastníky o nahrazení projevu vůle ve vztahu k uzavření smluv, jejichž předmětem jsou náhradní pozemky za nevydanou část původního pozemku PK 197 v katastrálním území [adresa], nicméně soud má prostřednictvím jednotlivých vyžádaných rozhodnutí za zjištěné, že pokud se jedná o hodnotu restitučního nároku žalobce, ten byl dosud vyčerpán toliko v takové výši, že částku odpovídající ocenění náhradního pozemku v předmětné projednávané věci částkou ve výši 1.714,20 Kč, kdy ocenění v této výši bylo mezi účastníky nesporné, lze nadále do celkové hodnoty ocenění restitučního nároku zahrnout.

48. Spornou byla mezi účastníky zejména otázka ocenění původního pozemku PK 197 v katastrálním území [adresa] a hodnota restitučního nároku žalobce. Soud k tomu uvádí, že pokud jde o ocenění, jak bylo v projednávané věci provedeno na podkladě znaleckého posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO] Švece, soud vycházel z jím učiněných závěrů, ať již se jedná o hodnocení charakteru pozemku, který je třeba ocenit jako pozemek stavební, stejně jako jde o celkovou částku odpovídající ceně původního nevydaného pozemku v hodnotě [hodnota] Kčs. Znalec se vypořádal s námitkami žalované a rovněž v dané věci učiněná skutková zjištění korespondují s jím učiněnými závěry, pokud jde určení pozemku pro výstavbu a rovněž na pozemku se nacházející zástavbu a v řízení bylo prokázáno, že v rámci ocenění nelze přistupovat k pozemku jako zemědělskému.

49. Soud v tomto směru rovněž uvádí, že otázka znaleckého posouzení byla shodně, jako je tomu v projednávaném případě, posouzena rovněž v souvisejících věcech žalobce vedených u Okresního soudu [adresa]-Východ pod sp. zn. [právnická osoba] 101/2019, u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] a u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], přičemž v rámci uvedených řízení byla předmětem sporu otázka ocenění totožného pozemku parc. č. PK 197 v katastrálním území [adresa] a uvedené soudy prvního stupně dospěly k totožným závěrům. S odkazem na hledisko předvídatelnosti tak soud uvádí, že ani v předmětné právní věci neměl důvod se odchýlit od závěrů již dosažených v rámci pravomocných rozhodnutí vydaných v souvisejících řízeních, která nadto byla podrobena přezkumu i v rámci řízení dovolacího.

50. V návaznosti mimo jiné také na závěr vyslovený v rámci odůvodnění rozhodnutí Krajského soudu v Brně č. j. [spisová značka] ze dne 18. 1. 2022, které nabylo právní moci dne 31. 1. 2022, ovšem ke shora uvedenému stran otázky ocenění nevydaného pozemku, soud doplňuje, že „co se týče v průběhu řízení namítaných nedostatků znaleckého posudku, z obsahu spisu vyplývá, že námitky žalované ústně slyšený znalec řádně vypořádal. Nyní je přitom otázka ocenění nevydaného pozemku mezi stranami nesporná“. V tomto směru lze pak s ohledem na v průběhu řízení ze strany žalovaného vznášené námitky odkázat také na obsah odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Brně č. j. [spisová značka] ze dne 11. 2. 2021, kdy toto podání žalovaného ze dne 14. 5. 2021 bylo doručeno soudu téhož dne, v němž žalovaný úvodem mimo jiné sděloval, že „v mezidobí došlo na základě pravomocně skončených některých souběžně vedených řízení k přecenění restitučního nároku žalobce v evidenci žalovaného“, přičemž „aktuálně je tak mezi účastníky nesporné i to, že původní výše restitučního nároku žalobce za nevydaný pozemek PK 197 v k. ú. [adresa] činí 1.575.600 Kč“.

51. Dále soud shrnuje, že pokud se jedná o otázku posouzení postupu žalovaného jako liknavého a svévolného, je třeba dospět k závěru, že v řízení bylo provedeným dokazováním prokázáno, že žalovaný nečinil dostatek veřejných nabídek pozemků, uskutečněné nabídky neobsahují dostatečné množství pozemků, které by svou kvalitou odpovídaly nevydanému pozemku a žalobce tak neměl zajištěny odpovídající možnosti, které by mu umožnily dosáhnout uspokojení svého nároku jiným způsobem než se obrátit na soud. Oproti tomu žalobce se aktivně účastnil veřejných nabídek, přičemž žalobce doložil svou účast a rovněž z přehledu předloženého stranou žalovanou je zřejmé, z jakých důvodů nebylo nakonec možné tímto způsobem nárok žalobce úspěšně uspokojit. Nadto je třeba dodat, že právo žalobce na uspokojení jeho nároku je třeba vnímat také v kontextu časového horizontu a doby, která již uběhla od okamžiku, kdy poprvé své právo u žalovaného uplatnil. Byť tedy lze obecně říci, že nabídka náhradních pozemků předkládaná žalovaným je pestrá, neznamená to, že představuje adekvátní nabídku za účelem uspokojení oprávněných nároků všech žadatelů, jako je tomu právě v případě žalobce.

52. Ve shodě například s rozsudkem Nejvyšší soud ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne 27. 2. 2018 lze uvést, že „v případě liknavého, svévolného či diskriminujícího postupu dovolatelky (či jejího právního předchůdce [právnická osoba] ČR) může oprávněná osoba nárok uplatnit u soudu žalobou na vydání konkrétního vhodného pozemku, aniž by důvodnost takové žaloby bylo lze vázat na podmínku jeho zahrnutí do veřejné nabídky (§ 11a zákona o půdě), a že takový postup (jenž je výrazem zásady vigilantibus iura scripta sunt) nelze vůči ostatním oprávněným osobám pokládat za diskriminující. Osoby, jimž podle zákona o půdě vznikl nárok na převod náhradních pozemků, se mohou žalobou domáhat, aby byla uložena povinnost uzavřít s nimi smlouvu o převodu konkrétních, jimi vybraných pozemků (byť jinak právem na výběr pozemku, který jim má být poskytnut jako náhradní, nadány nejsou), pokud žalovaná strana neplní svou povinnost udržovat nabídku náhradních pozemků mající dostatečné kvalitativní a kvantitativní parametry, aby při uspokojování restitučních nároků nedocházelo ke zbytečným průtahům a k počínání, které by bylo lze označit za liknavé, či dokonce svévolné“.

53. Pokud se jedná o závěry soudu prvního stupně učiněné stran posouzení shora uvedených předpokladů pro rozhodnutí o nahrazení projevu vůle, soud dále odkazuje i v tomto směru rovněž na odůvodnění rozhodnutí Krajského soudu v Brně č. j. [spisová značka] ze dne 18. 1. 2022, které nabylo právní moci dne 31. 1. 2022, a to zejména pokud se jedná o již shora citovanou část odůvodnění v bodech 9, 11 a 12.

54. S ohledem na skutečnost, že k tomu, aby žaloba v předmětném právním sporu byla úspěšná, je třeba, aby žalobce prokázal svůj aktivní přístup jako oprávněné osoby v restitučním řízení, liknavost úřadů, ekvivalenci svého neuspokojeného nároku ve vztahu k ceně pozemku, a současně také vhodnost pozemků pro vydání, kdy tyto skutečnosti jsou základními pro posouzení důvodnosti žaloby, a nejedná se přitom o skutečnosti, které by byly předpokládány a zkoumány jen k námitce účastníka řízení (k tomu také srov. usnesení Krajského soudu v Brně č. j. [spisová značka] ze dne 18. 1. 2022, které nabylo právní moci dne 31. 1. 2022), byl žalobce rovněž v návaznosti na nutnost prokázat uvedené základní skutečnosti pro závěr o důvodnosti žaloby v projednávané věci ze strany soudu vyzván ve vztahu k posouzení této otázky vydání předmětného pozemku ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., nechť uvede okolnosti rozhodné pro posouzení otázky vhodnosti vydání předmětného pozemku p. č. 1097/1 v katastrálním území [adresa], obec [adresa], tak jak je pozemek zapsán v katastru nemovitostí, LV č. [hodnota] u [právnická osoba] pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště [adresa], ve vztahu k němuž se žalobce domáhá nahrazení projevu vůle, a to s ohledem na posouzení případně existujících překážek bránících vydání ve smyslu zjm. ustanovení § 11 zákona č. 229/1991 Sb., zákona o půdě.

55. V návaznosti na poučení soudu, pokud se jedná o skutečnosti týkající se posouzení vhodnosti vydání předmětného pozemku, žalobce uvedl, že jde-li o jakékoliv další skutečnosti a důkazy, na základě kterých by měly být prokazovány okolnosti rozhodné pro posouzení vhodnosti vydání předmětného pozemku, žalobce již nehodlá označit žádné další důkazy, s tím, že odkazuje na všechna již z jeho strany učiněná podání a jde-li o provedené dokazování, poukázal žalobce na jednotlivé důkazy, které byly již založeny ve spise a které byly ze strany soudu prvního stupně řádně k důkazu provedeny.

56. Při posuzování vhodnosti pozemku k převodu oprávněné osobě jako pozemku náhradního ve smyslu § 11a odst. 1 zákona o půdě, je nutné rovněž hodnotit, zda převodu nebrání zákonné výluky uvedené v ustanoveních § 11 odst. 1 zákona o půdě a § 6 zákona č. 503/2012 Sb., či zda nejde o pozemek zatížený právy třetích osob, či zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem (ve vztahu k pozemkům v zastavěném území obce), zda jej lze zemědělsky obhospodařovat, zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem, případně zda nejde o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu, resp. funkčního celku. Tato hlediska je přitom vždy nutno zkoumat se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) každého takového pozemku posuzovat zcela samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci. Pokud jde o otázku funkčního celku s jinými pozemky, vodní dílo (rybník) obvykle tvoří funkční celek, který by neměl mít – z hlediska právní jistoty i provozování samotného - rozdílné vlastníky (k tomu srov. závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne 10. 9. 2018).

57. Pokud se jedná o posouzení, zda se tedy žalobce může domáhat nahrazení projevu vůle, resp. určení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu pozemku k určitému pozemku, ve vztahu k předmětnému pozemku, zabýval se soud kromě jiného také otázkou případně existujících zákonných překážek v podobě konkrétních skutečností, které by případně vydání pozemku bránily. Soud přitom z provedeného dokazování, pokud se jedná o otázku vhodnosti pozemku k vydání, vycházel především z níže uvedených skutkových zjištění v návaznosti na jednotlivé již provedené důkazy.

58. Z výpisu z katastru nemovitostí se pokud se jedná o předmětný pozemek parc. č. 1097/1 v katastrálním území [adresa], obec [adresa], tak jak je zapsán v katastru nemovitostí na LV 10002, o výměře 470 m2, podává, že pozemek je označen jako ostatní plocha, se způsobem využití jako neplodná půda.

59. Ze sdělení Ministerstva financí, Odbor – Hospodaření s majetkem státu, ze dne 27. 2. 2017, určeného Státnímu pozemkovému úřadu, řediteli Krajského pracoviště Jihomoravský kraj, k žádosti ze dne 9. 11. 2016, pak vyplývá, že pokud se jedná o závěr týkající se případného vyloučení pozemků z převodu, předmětný pozemek parc. č. 1097/1, ID pozemku 1224173, ostatní plocha, byl označen slovem „NE“ tj. jako pozemek, který není vyloučen z převodu. Ze sdělení se potom dále výslovně podává, že „pozemky které z převodu vyloučeny nejsou, jsou označeny slovem NE“.

60. Ze sdělení Ministerstva životního prostředí, Odbor zvláštní územní ochrany přírody a krajiny, ze dne 7. 2. 2017, určeného Státnímu pozemkovému úřadu, řediteli Krajského pracoviště pro Jihomoravský kraj, k žádosti ze dne 6. 2. 2017, se dále podává, že v příloze jsou označeny pozemky případně vyloučené z převodu. Z přílohy k žádosti pak vyplývá, že předmětný pozemek označený p. č. 1097/1, [IBAN], druh pozemku ostatní plocha, není z převodu vyloučen, a to ani jeho část.

61. Ze sdělení týkajícího se mimo jiné pozemku p. č. 1097/1 ze dne 19. 2. 2018 Magistrátu města Brna, Odboru územního plánování a rozvoje v Brně, se dále podává, že v příloze se dokládá podrobnější popis využití pozemků z hlediska [právnická osoba] města Brna, kdy pokud jde o příslušnou přílohu označenou jako Využití pozemků z hlediska [právnická osoba] města Brna a podrobnější územně plánovací dokumentace, mimo jiné vyplývá, že také předmětný pozemek je určen jako „stabilizovaná plocha s objekty pro individuální rekreaci“, kdy se „nachází mimo zastavěné území“.

62. Ze sdělení Magistrátu města Brna, Odboru územního plánování a rozvoje určeného KPÚ pro Jihomoravský kraj, ze dne 19. 2. 2018, k žádosti ze dne 19. 1. 2018, společně s připojenou přílohou k SPU [č. účtu]/123/Min/24001273, vyplývá, že mimo jiné pokud se jedná také o předmětný pozemek p. č. 1097/1, ID pozemku 1224173, pozemek není vyloučen z převodu, a to ani jeho část, pozemek se nenachází v zastavěném území, ani není dotčen předkupním právem obce, ani obec neuplatnila k pozemku vlastnické právo dle ust. § 8 zákona č. 172/1991 Sb.

63. Také ve sdělení [právnická osoba] ze dne 3. 2. 2017 podle ust. § 6 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadě a o změně některých souvisejících zákonů, bylo ve vztahu k předmětnému pozemku na základě doposud dostupných dokladů, které měl úřad k dispozici a jím provedeného porovnání parcel s odkazem na ust. § 6 odst. 1 písm. a) zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadě, mimo jiné uvedeno, že pokud se jedná o předmětný pozemek p. č. 1097/1 v katastrálním území [adresa], pozemek není z převodu vyloučen. Skutečnost týkající se toho, že předmětný pozemek není z převodu vyloučen, dále vyplývá rovněž ze sdělení Úřadu městské části [právnická osoba] odbor, ze dne 21. 2. 2018, určeného KPÚ pro Jihomoravský kraj, k žádosti ze dne 21. 2. 2018 o sdělení podle ust. § 6 zákona č. 503/2012 Sb., o státním pozemkovém úřadu, kdy pozemek není z převodu vyloučen, ani jeho část, ani není určen k zastavění stavbou.

64. Dále soud pokud se jedná o předmětný pozemek p. č. 1097/1 vycházel z obsahu znaleckého posudku č. [hodnota]-23/2018, který byl vypracován dne 1. 3. 2018 za účelem stanovení administrativní ceny nemovitostí, mimo jiné pozemku p. č. 1097/1 v katastrálním území [adresa]. Jde-li o charakteristiku předmětného pozemku, z obsahu znaleckého posudku se mimo jiné podává, že pozemek je umístěn v blízkosti Brněnské přehrady, při [adresa]. Pozemek je nepřístupný vzhledem k oplocení okolních pozemků. Jedná se o úzký, svažitý pozemek. Pozemek je zarostlý trvalými porosty, listnatými keři a stromy, v jižní části hustě nálety. Z hlediska územního plánu města Brna je pozemek v plochách nestavebních volných, v ploše stabilizované s objekty pro individuální rekreaci. Pozemek není určen k zastavění, proto je oceněn dle druhu pozemku ostatní plocha dle § 14 odst. 5, sazbou 3 Kčs za m2. Z charakteristiky parcely č. 1097/1 se pak podává druh pozemku ostatní plocha, neplodná půda. Pokud se jedná o umístnění pozemku, soud vycházel rovněž z příloh připojených k předmětnému znaleckému posudku v podobě „Přehledné situace“, spolu s vyznačením předmětných pozemků na mapě Brna s názvem „Celková situace Brna s vyznačením lokalit“, společně se zejména obr. č. [hodnota] a č. [hodnota], jde-li o pozemky v katastrálním území [adresa]. Soud vycházel také z připojené fotodokumentace, pokud se jedná o foto č. [hodnota] zachycující stav předmětného pozemku. Rovněž z připojené ortofotomapy je zřejmé umístění předmětného pozemku, jeho poloha ve vztahu k okolí pozemku v katastrálním území [adresa], obec [adresa].

65. Pokud se jedná o posouzení, zda pozemek, k němuž se žalobce domáhá nahrazení projevů vůle, lze považovat za pozemek vhodný k vydání, vycházel soud také z žalovaným předloženého seznamu pozemků nabízených na území ČR od 12. 6. 2017, se stavem k 17. 7. 2018, tak jak byl seznam pozemků předložený žalovaným pořízen z databáze [právnická osoba]. Předmětný pozemek p. č. 1097/1 v katastrálním území [adresa] o výměře 470 m2, oceněný cenou 1.714,20 Kč, byl v rámci seznamu pozemků nabízených na území ČR jedním z pozemků tvořících součást nabídky, kdy z příslušné tabulky se současně podává konkrétní datum nabídky ke dni 23. 3. 2018 s počtem devíti žádostí.

66. Soud se přitom shora uvedeným zabýval se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu, kdy předpoklady pro vydání každého pozemku je třeba posuzovat zcela samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (s odkazem například na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka]). V projednávaném případě pak soud dospěl na základě provedeného dokazování k závěru, že byť se oprávněná osoba, vůči níž [Jméno žalovaného] postupoval liknavě, a která má možnost uspokojit své právo i převodem pozemku nezahrnutého do veřejné nabídky podle § 11a zákona o půdě, nemůže neomezeně domáhat převodu jakéhokoliv pozemku z vlastnictví státu, lze dospět k závěru, že převodu předmětného pozemku z vlastnictví státu nebrání žádná ze zákonných výluk uvedených v ustanovení § 11 zákona o půdě a ustanovení § 6 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu, ani není převod pozemku z jiného důvodu zapovězen zákonem. Současně se nejedná o pozemek zatížený právy třetích osob, z provedeného dokazování ani nevyplynuly žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by zde měly vznikat jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem. Pozemek není zastavěný, z provedeného dokazování rovněž nevyplynulo, že by případně tvořil součást areálu, resp. již existujícího funkčního celku (k tomu například srov. závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne 8. 9. 2020). „Vhodnými náhradními pozemky se pak rozumí pozemky, jež jsou v zásadě zařaditelné do veřejné nabídky“ (ve shodě s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne 7. 7. 2020), soud proto v tomto směru rovněž odkazuje na provedené dokazování ve vztahu k zařazení předmětného pozemku do veřejné nabídky žalovaného a rovněž jde-li o jednotlivá sdělení příslušných shora uvedených orgánů uzavírajících, že se v případě daného pozemku jedná o pozemek vhodný k zařazení do nabídky dle zákona o půdě.

67. Jedná-li se o námitku žalovaného v tom smyslu, že pozemek je veden v katastru nemovitostí jako ostatní plocha, neplodná půda, jedná se o úzký, svažitý pozemek, resp. že k pozemku neexistuje z důvodu oplocení sousedních pozemků přístup, přistoupil soud k námitkám žalovaného vztahujícím se z uvedených důvodů k nezpůsobilosti pozemku k převodu s přihlédnutím k odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne 13. 1. 2021 s ohledem na obdobné námitky týkající se posouzení vhodnosti pozemku jako náhradního k uspokojení restitučního nároku oprávněných osob dle zákona o půdě, z něhož se kromě jiného podává, že například „samotný nedostatek napojení pozemku na veřejnou cestu totiž očividně nebrání právním dispozicím s ním (pozemek lze prodat či pronajmout, eventuálně zjednat přístup k němu právním jednáním s vlastníky či uživateli okolních pozemků) a nepředstavuje ani žádnou jinou zákonnou či judikatorně odvozenou překážku jeho vydání, coby náhradního pozemku“. Rovněž lze v tomto směru odkázat například mimo jiné na závěry vyslovené v rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 74/2000 ze dne 28. 5. 2002, podle nichž „zákon má především umožnit, aby byl pozemek restituentům vydán. Pouze výjimečně, nastanou-li okolnosti předvídané tímto zákonem (§ 11) pozemek vydán nebude. Tyto vylučující okolnosti v žádném případě nemusejí souviset s nemožností pozemek zemědělsky využít, ale naopak s jiným veřejným zájmem. Pravidlem je, že pozemek se restituentům při splnění všech podmínek vydává. Výjimečně k tomu dojít nemusí, např. podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. c), pokud byl pozemek po přechodu či převodu do vlastnictví státu zastavěn“.

68. Soud tak dospěl k závěru, že pokud se jedná o otázku posouzení, zda je pozemek, k němuž se žalobce domáhá nahrazení projevu vůle, pozemkem vhodným k vydání, v případě předmětného pozemku parc. č. 1097/1 v katastrálním území [adresa], obec [adresa], zde nejsou žádné zákonné překážky bránící jeho vydání ve smyslu zákonných ustanovení.

69. V návaznosti na vše výše uvedené tak je třeba uzavřít, že žalobci nezbylo než se domáhat nápravy soudní cestou, přičemž žaloba nahrazující projev vůle přichází v úvahu jako odpovídající prostředek k nápravě. Soud proto v projednávaném dospěl k závěru, že žalobce byl oprávněn domáhat se podanou žalobou u zdejšího soudu nahrazení projevu vůle žalovaného ve vztahu ke konkrétnímu pozemku, tak jak bylo rozhodnuto ve výrokové části tohoto rozhodnutí o nahrazení projevu vůle.

70. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně včetně nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. tak, že soud zcela procesně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl, a to v celkové výši 51.527,12 Kč, resp. po zaokrouhlení ve výši 51.527,10 Kč. Náhrada nákladů řízení sestává z odměny právního zástupce žalobce v souladu s ustanovením § 8 odst. 1 ve spojení s ust. § 7 bod 3 vyhlášky (v daném případě cena věci za účelem určení tarifní hodnoty vycházela z ocenění předmětného pozemku, ve vztahu k němuž bylo žádáno nahrazení projevu vůle, ve výši 1.714,20 Kč), za 17 úkonů právní služby po 1.000 Kč za úkon podle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., (příprava a převzetí, písemné podání soudu nebo návrh ve věci samé, účast na jednání před soudem, včetně vyjádření žalobce k odvolání žalovaného spolu s účastí na jednání, které se konalo dne 31. 3. 2022) spolu s paušální náhradou nákladů za každý úkon právní služby ve výši 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., jež byla žalobci přiznána v celkové výši 5.100 Kč za 17 úkonů právní služby. Dále náklady řízení žalobce představuje cestovné za cestu z [adresa] (sídla zástupce žalobce) do Brna a zpět (7 cest k jednání konaných před soudem prvního stupně, ujeto vždy 350 km) vykonané automobilem Subaru G4, reg. zn. [SPZ], s údajem o spotřebě 6,5 l (třetí údaj z TP) na 100 km při ceně pohonné hmoty 33,10 Kč / l, za použití sazby základní náhrady 4,10 Kč/km, při ceně pohonné hmoty 32 Kč / l, za použití sazby základní náhrady 4,20 Kč/km, a dále vykonané automobilem BMW X5, reg. zn. [SPZ], s údajem o spotřebě 6 l (třetí údaj z TP) na 100 km při ceně pohonné hmoty 27,20 Kč / l, za použití sazby základní náhrady 4,40 Kč/km, při ceně pohonné hmoty 36,10 Kč / l, za použití sazby základní náhrady 4,70 Kč/km, a to v celkové výši 15.484,40 Kč, a dále náklady v podobě náhrady promeškaného času (dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) ve výši 100 Kč za každou i jen započatou půlhodinu v celkové výši 5.000 Kč za čas strávený cestou, to vše spolu s DPH dle ustanovení § 137 odst. 1, 3 o. s. ř.

Poučení