15 Co 179/2025 - 160

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Karly Nekolové a Mgr. Jana Rýznara ve věci žalobce: [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] proti žalované: [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o zaplacení částky 6 767 889,55 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 3. 2024, č. j. 159 C 28/2017-105, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 0 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 6 747 889,55 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky za dobu od 30. 9. 2016 do zaplacení a uhradit náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč (výrok I.) a zavázal ji dále k náhradě nákladů řízení v částce 338 395 Kč (výrok II.).

2. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, kterým navrhla zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení. Okresnímu soudu vytýkala procesní vady řízení v podobě absence poučení o koncentraci řízení dle ust. § 118b o. s. ř. Zdůraznila, že poučení není zachyceno ani v protokole o jednání z 20. 3. 2024, ani k poučení nedošlo fakticky. Okresní soud tedy naprosto nedostál své manudukční povinnosti. Odkázala přitom na judikaturu Nejvyššího soudu, přičemž podle žalované jediným způsobem, jak zhojit vadu řízení spočívající v absenci koncentračního poučení při zachování dvojinstančnosti řízení před soudem, je zrušení napadeného rozsudku. Za ještě závažnější procesní vadu pak žalovaná označila opomenuté důkazy, konkrétně rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 31. 1. 2017, č. j. 130 C 189/2014-95, a dopisy žalované ze dne 19. 5. 2017 a 10. 6. 2017. I v tomto směru žalovaná odkázala na judikaturu vyšších soudů vztahující se k institutu tzv. opomenutých důkazů. Současně žalovaná namítala vady hmotněprávního posouzení věci. Zdůraznila, že jediným důkazem, který má prokazovat absenci zveřejnění oznámení ve [Anonymizováno], je kontrolní protokol kontroly související s financováním projektu z [Anonymizováno] č. [Anonymizováno], který však pouze konstatuje, že zadavatel, kterým byl žalobce, porušil § 146 odst. 1 písm. b) zák. č. 137/2006 Sb. o veřejných zakázkách (dále jen „ZVZ“) tím, že neodeslal do Úředního věstníku Evropské unie řádné oznámení o zakázce. Nejde o originární důkaz, který by měl jakkoliv osvědčit porušení povinnosti. Nikterak ani nehovoří o žalované a toliko o žalobci. Přitom v jiné části tohoto protokolu je uvedeno, že zakázka byla zveřejněna v [Anonymizováno] i [Anonymizováno], tedy jde o důkaz natolik vnitřně rozporný, že nemůže nijak osvětlit skutkový stav věci. Žalovaná pak opakovaně odkázala na absenci součinnosti ze strany žalobce, kterého marně žádala o poskytnutí listin k posouzení oprávněnosti vzneseného nároku a provádění preventivních opatření proti vzniku škody, konkrétně šlo o smlouvu o poskytnutí dotace uzavřené mezi žalobcem a poskytovatelem dotace, úplnou korespondencí včetně emailové korespondence mezi žalobcem a poskytovatelem dotace, ze které by vyplývalo, že žalobce učinil veškerá opatření zabraňující vzniku škody, stejně tak úplnou korespondencí včetně emailové korespondence mezi účastníky řízení, ze které by vyplývalo, že žalobce poskytl veškerou součinnost tak, aby společným postupem vyplývajícím z rámcové smlouvy či prováděcí mandátní smlouvy byla provedena veškerá opatření zabraňující vzniku škody. Žalobce žádosti žalované nevyhověl, čímž porušil uzavřenou mandátní smlouvu a zmařil aplikaci veškerých opatření zabraňujících vzniku škody. K tomu pak uvedla, že tento modus operandi žalobce užívá běžně, kdy při možném vzniku škody svalí odpovědnost na smluvního partnera, kterému neposkytuje patřičnou součinnost a v rozporu se smluvními závazky nečiní opatření k zamezení vzniku škody a tuto pak nárokuje na svém smluvním partnerovi.

3. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako správného. K absenci poučení o koncentraci řízení dle ust. § 118b o. s. ř. odkázal na poučení okresního soudu ve smyslu § 5, § 15, § 30, § 119a, § 120 a § 121 o. s. ř., jak je toto zachyceno v protokole o jednání ze dne 20. 3. 2024. Žalovaná navíc potvrdila, že jí bylo poučení známo a nevznesla žádné námitky. Nelze proto souhlasit s jejím tvrzením, že by poučení bylo nedostatečné. Současně soud I. stupně vedl řízení v souladu s právní úpravou a poskytl žalované dostatečný prostor k uplatnění všech relevantních tvrzení a důkazů a nedopustil se žádného pochybení, které by způsobilo nezákonnost řízení, nadto si vyžádalo kasaci rozsudku. K opomenutým důkazům pak žalobce uvedl, že tyto důkazy nebyly relevantní pro posouzení skutkového stavu této věci, a proto nebyly soudem opomenuty bezdůvodně, nýbrž správně vyhodnoceny jako irelevantní pro posouzení skutkového stavu projednávané věci. Z toho důvodu nejde o vadu řízení, která by měla vliv na zákonnost a správnost napadeného rozsudku. Pokud pak jde o tvrzenou rozporuplnost kontrolní zprávy, pak poukázal na to, že soud I. stupně vycházel z kompletního posouzení všech důkazů, včetně výsledku kontroly a stanoviska Ministerstva dopravy, které jednoznačně potvrdilo porušení povinností žalovanou v oblasti zveřejnění oznámení o zakázce. Okresní soud přitom své závěry jasně odůvodnil. V případě absence součinnosti ze strany žalobce se vyjádřil tak, že poskytl žalované veškerou dokumentaci a součinnost, jak bylo soudem I. stupně prokázáno. Nároky na další dokumentaci ze strany žalované nebyly důvodné ani nutné pro posouzení odpovědnosti za škodu vzniklou žalobci, přičemž tento podnikl veškeré adekvátní kroky včetně podání námitek proti výsledku kontroly, které vedly k významnému snížení finanční opravy, a tudíž i ke snížení samotné škody.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu, a to včetně řízení jeho vydání předcházejícího, ve smyslu ust. § 212a odst. 1, 2, 4 a 5 o. s. ř. a žádné vady řízení uvedené v § 229 odst. 1 a 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. neshledal. Po takto provedeném přezkumu pak dospěl k závěru, že odvolání žalované je zcela nedůvodné.

5. Z obsahu spisu se podává, že v řízení zahájeném dne 1. 6. 2017 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 6 747 889,55 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky za dobu od 30. 9. 2016 do zaplacení. Žaloba původně směřovala rovněž proti společnosti [právnická osoba], IČO [IČO], a plnění bylo po obou žalovaných žádáno společně a nerozdílně, společnost [právnická osoba], však v průběhu řízení po zrušeném konkursu zanikla a řízení vůči ní bylo usnesením ze dne 22. 6. 2023, č. j. 159 C 28/2017-80, zastaveno. Žalobce skutkově tvrdil, že jako mandant uzavřel s oběma žalovanými, které spolu uzavřely smlouvu o sdružení dle ust. § 829 a násl. zák. č. 40/1964 Sb. – občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), jako s mandatářem 2) a se společností [právnická osoba], IČO [IČO], jako mandatářem 1) dne 16. 4. 2009 rámcovou smlouvu o poskytování komplexních služeb v souvislosti se zpracováváním zadávacích řízení na zakázky zadané žalobcem, evidenční číslo [Anonymizováno], k níž byl dne 7. 4. 2010 uzavřen dodatek č.

1. Předmětem rámcové smlouvy bylo vymezení základních podmínek vedoucích k uzavření prováděcích mandátních smluv za účelem zabezpečení zadávání veřejných zakázek žalobce. Dle článku 3 odst. 3.2 písm. a) rámcové smlouvy byli mandatáři povinni zastupovat žalobce při výkonu všech práv a povinností vyplývajících žalobci jakožto zadavateli veřejné zakázky uvedených v příslušné prováděcí mandátní smlouvě, vyjma práv a povinností specifikovaných v ust. § 151 odst. 2 ZVZ ve znění pozdějších předpisů. Dle článku 3 odst. 3.2 písm. a) bodu i) rámcové smlouvy byli mandatáři povinni pro žalobce zpracovat oznámení či výzvy o zahájení zadávacího řízení, zpracovat zadávací dokumentaci (včetně smluvních podmínek) a dle téhož článku odstavce a písmene bodu ii) této smlouvy byli mandatáři povinni uvedené dokumenty po jejich odsouhlasení uveřejnit v souladu se ZVZ. Na základě rámcové smlouvy uzavřel žalobce se sdružením žalovaných dne 16. 6. 2009 mandátní smlouvu, evidenční číslo [Anonymizováno], na zpracování zadávacího řízení veřejné zakázky na výběr zhotovitele projektové dokumentace stavby „[Anonymizováno]“ a výkon inženýrské činnosti s tím spojené. Dle článku II. písm. a) mandátní smlouvy byla smlouva uzavřena za účelem zajištění komplexních služeb v souvislosti se zpracováním zadávacích řízení na zakázky zadané žalobce podle ZVZ. Dle článku V. odst. 1 mandátní smlouvy žalobce ve smyslu ust. § 151 odst. 1 ZVZ zmocnil mandatáře k výkonu všech práv a povinností vyplývajících žalobci jakožto zadavateli veřejných zakázek ze ZVZ. V článku V. odst. 2 mandátní smlouvy se pak mandatáři zavázali zastupovat žalobce při výkonu těchto práv, vyjma práv specifikovaných v ust. § 151 odst. 2 ZVZ, tj. vyjma zmocnění k zadání veřejné zakázky, vyloučení dodavatele z účasti v řízení, zrušení řízení, rozhodnutí o výběru nejvhodnějšího návrhu, zrušení soutěže, o návrhu či rozhodnutí o způsobu vyřízení námitek. Toto zastoupení zahrnovalo i výkon všech podpůrných činností souvisejících s předmětným zastupováním, zejména doručování, přijímání písemností, komunikaci, organizování prohlídek místa plnění veřejné zakázky, součinnost při vrácení jistot uchazečům, tisk a kopírování dokumentů apod. Podle článku V. odst. 3 mandátní smlouvy se mandatáři zavázali poskytnout žalobci komplexní poradenské služby vztahující se ke všem vyhrazeným úkonům, tj. úkonům specifikovaným v ust. § 151 ZVZ. Mandatáři byli povinni připravit pro žalobce veškeré podklady, zorganizovat veškeré činnosti a odeslat veškeré doklady vyplývající ze ZVZ nebo z rámcové či mandátní smlouvy. V příloze č. 1 mandátní smlouvy, v části „další relevantní informace k VZ:“ bylo uvedeno, že se předpokládá spolufinancování stavby z Evropského fondu Regionálního rozvoje v rámci [Anonymizováno]. Žalobce uzavřel jako příjemce finančních prostředků se [Anonymizováno], IČO [IČO], jako poskytovatelem finančních prostředků dne 13. 9. 2013 rámcovou smlouvu o spolufinancování projektu, evidenční číslo [Anonymizováno]. Předmětem této rámcové smlouvy bylo poskytnutí účelových finančních prostředků žalobci na projekt „[Anonymizováno]“, evidenční číslo [Anonymizováno], realizovaný v rámci [Anonymizováno]. Škoda, která je předmětem řízení, žalobci vznikla v souvislosti s porušením povinnosti dle § 146 odst. 1 písm. b) ZVZ, jelikož žalované opomenuly uveřejnit oznámení o zakázce v Úředním věstníku Evropské unie a uveřejnily ho pouze ve Věstníku veřejných zakázek. Na toto pochybení upozornila kontrola stavu fyzické realizace daného projektu v rámci protokolu č. [Anonymizováno], se kterým byl žalobce seznámen 19. 5. 2014. Kontrola souvisela s financováním projektu z [Anonymizováno] a byla zaměřena na zadávací řízení v rámci projektu. Při vyhotoveného kontrolního protokolu z této kontroly bylo shledáno zjištění č. 2 u předmětné veřejné zakázky, kdy zadavatel (žalovaná) neodeslal do Úředního věstníku Evropské unie řádné oznámení o zakázce, toto oznámení odeslal pouze do Věstníku veřejných zakázek. Současně bylo konstatováno, že daný postup zadavatele mohl mít vliv na výběr nejvhodnější nabídky, jelikož tímto pochybením omezil možný okruh uchazečů o zadávací řízení. Za toto porušení zákona o veřejných zakázkách stanovil řídící orgán v souvislosti s Rozhodnutím komise č. [Anonymizováno] ze dne 19. 12. 2013 finanční opravu ve výši 100 % částky dotace použité na financování předmětné zakázky včetně dodatků. Výdaje ze smlouvy o dílo, evidenční číslo [Anonymizováno], uzavřené dne 29. 9. 2010, činily částku 23 211 000 Kč bez DPH, včetně jejího dodatku č. 1 ze dne 24. 3. 2011 pak 26 526 000 Kč bez DPH. Ač se jedná o chybu těžko zpochybnitelnou, žalobce podal proti kontrolnímu protokolu „námitky“ a navrhl finanční opravu ve výši 25 %. Řídící orgán [Anonymizováno] (Ministerstvo dopravy) těmto námitkám vyhověl se snížením sazby opravy na 25 %. Neuznatelné výdaje tak činí 25 % z celkové částky 26 526 000 Kč bez DPH, tedy 6 631 500 Kč bez DPH (tj. 7 962 223 Kč včetně DPH). Za škodu způsobenou prokazatelně v důsledku porušení ZVZ žalobce považuje neobdrženou dotaci ve výši 85 % výdajů, které byly ze strany řídícího orgánu zařazeny mezi nezpůsobilé výdaje, tj. z částky 7 962 223 Kč včetně DPH, přičemž DPH v rámci projektu byla rovněž způsobilým výdajem. Z tohoto důvodu vznikla škoda ve výši žalované částky. Podle článku V. odst. 8 mandátní smlouvy měly žalované poskytnout žalobci také právní službu, a to prostřednictvím subdodavatele [tituly před jménem] [jméno FO], advokáta. Nebyla přitom vymezena konkrétní část při zpracování veřejné zakázky, v jejímž rámci měly být právní služby poskytovány, resp. nebyla tedy ani jakákoliv část zpracování veřejné zakázky z poskytnutí právní služby touto osobou vyjmuta. Žalobce tvrdil, že na jeho nárok se v souladu s ust. § 3028 o. z. použijí právní předpisy platné do 31. 12. 2013. Současně odkázal na článek X. odst. 4 mandátní smlouvy, podle kterého mandatáři odpovídají za zákonný průběhu zadávacího řízení na zadání veřejné zakázky, a to za škody vzniklé v důsledku porušení zákona o veřejných zakázkách, jiných právních předpisů nebo nesplnění podmínek sjednaných v mandátní či rámcové smlouvě. Žalované (žalovaná) poskytly žalobci na zákonný průběh zadávacích řízení na základě veřejné zakázky záruční dobu 5 let, která začala plynout vždy ode dne uzavření příslušné smlouvy s vybraným uchazečem na veřejnou zakázku nebo od změny uzavřené smlouvy nebo od zrušení zadávacího řízení. V článku X. odst. 4 písm. c) mandátní smlouvy se mandatáři zavázali, že v případě uložení sankce takovou majetkovou sankci uhradí žalobci na základě faktury vystavené žalobcem. Zdůraznil dále, že v souladu se zněním článku 7 odst. 7.1 písm. b) a písm. f) rámcové smlouvy se žalované přihlásily k odbornému výkonu činností i pro žalobce v záležitosti komplexního zpracování zadávacích řízení na veřejné zakázky zadávané žalobcem, a tedy se u nich důvodně očekávalo, že budou jednat s odbornou péčí. Dále uvedl, že dopisem ze dne 22. 7. 2016 žalovaná požádala žalobce o doplňující informace a dokumentaci pro posouzení oprávněnosti výzvy žalobce k náhradě škody, čemuž žalobce vyhověl, stejně jako další obdobné žádosti žalované obsažené v dopise ze dne 23. 8. 2016, ve které žalovaná požadovala další doplnění, mimo jiné dokumentaci k podnětu Úřadu pro ochranu pro hospodářské soutěže (dále jen „ÚOHS“), jelikož tuto dokumentaci považovala společnost za související s výzvou žalobce ze dne 1. 7. 2016. I této žádosti žalobce vyhověl a žalované dokumentaci s názvem „Oznámení výsledku šetření podnětu“ od ÚOHS poskytl s tím, že ÚOHS po prošetření skutečností uvedených v podnětu neshledal důvody pro zahájení řízení z moci úřední. Současně žalobce opětovně vyzval žalovanou k náhradě škody. Před podáním žaloby pak žalované dne 25. 4. 2017 odeslal výzvu k plnění dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., která byla žalované doručena dne 25. 4. 2017. Žalobce v řízení uplatnil také nárok na úhradu úroku z prodlení ze žalované částky, a to ode dne 30. 9. 2016, kdy žalované uplynula 15denní lhůta k plnění obsažená ve výzvě k plnění z 14. 9. 2016, i nárok na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

6. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s odůvodněním, že nebylo prokázáno, že na straně žalovaných došlo k pochybení, o čemž žalobce nepodal žádné přesvědčivé důkazy. Jediným podkladem pro tvrzení žalobce je kontrolní protokol kontroly související s financováním projektu z [Anonymizováno] č. [Anonymizováno], v němž se sice konstatuje, že zadavatel porušil § 146 odst. 1 písm. b) ZVZ tím, že neodeslal do Úředního věstníku Evropské unie řádné oznámení o zakázce, avšak žádný konkrétní důkaz o tom, že by žalované oznámení skutečně neodeslaly. V kontrolním lístku jsou zaznamenány výsledky kontroly, které tvoří přílohu č. 2 kontrolního protokolu. V rámci otázky 1 na straně 3 je na otázku: „Byla zakázka zveřejněna v [Anonymizováno] a [Anonymizováno]?“ zaznamenána odpověď „ANO“. Z tohoto kontrolního lístku vyplývá, že k pochybení nedošlo, případně je kontrolní protokol v tomto směru rozporný. Žalované poskytly žalobci na zákonný průběh zadávacího řízení na zadání veřejné zakázky záruční dobu 5 let, která měla začít plynout ode dne uzavření smlouvy s vybraným uchazečem nebo od změny uzavřené smlouvy či od zrušení zadávacího řízení. Na základě mandátní smlouvy uzavřené mezi žalobcem jako mandantem a žalovanou jako mandatářem dne 16. 6. 2009 se žalované zavázaly, že v případě uložení majetkové sankce takovou sankci uhradí žalobci na základě faktury vystavené žalobcem. Záruční lhůta, která byla sjednána na dobu 5 let, již ke dni podání žaloby žalobcem uplynula dne 29. 9. 2015, neboť smlouva s vybraným uchazečem byla uzavřena dne 29. 9. 2010, v této lhůtě měl žalobce uplatnit nárok na náhradu tvrzené škody. Pochybení zadavatele neshledal ani ÚOHS. Tento úřad obdržel žádost o přezkoumání postupu žalobce jako zadavatele veřejné zakázky. Žalobce byl vyzván žádostí ze dne 24. 11. 2014 k zaslání písemného vyjádření k podnětu a dokumentace pořízené v souvislosti s veřejnou zakázkou. Dle části podnětu, která byla žalobci v příloze této žádosti zaslána, mělo dojít k porušení povinnosti dle ZVZ tím, že nedošlo ke zveřejnění veřejné zakázky v databázi [Anonymizováno]. Vzhledem k tomu, že ÚOHS po přezkoumání postupu zadavatele při zadání veřejné zakázky nezahájil správní řízení v této věci, je podle žalované zřejmé, že neshledal v postupu zadavatele žádné pochybení, tedy ani pochybení žalovaných. Tato skutečnost vyplývá z oznámení výsledku šetření ÚOHS z 28. 1. 2015. Žalobce oznámení ÚOHS před poskytovatelem dotace zcela zamlčel, přestože se jedná o klíčový argument pro to, že k pochybení na straně zadavatele nedošlo. Žalované již od počátku trvaly na svém postoji, že k pochybení z jejich strany nedošlo. K náhradě škody žalobce vyzval žalovanou [Jméno žalované], výzvou z 1. 7. 2016. Žalovaná na tuto výzvu reagovala dopisem ze dne 22. 7. 2016 tak, že požádala žalobce o poskytnutí dokumentace prokazující tento údajný nárok za účelem vyhodnocení a posouzení jeho oprávněnosti, a to smlouvu o poskytnutí dotace uzavřené mezi žalobcem a poskytovatele dotace a úplnou korespondenci včetně emailové korespondence jak mezi žalobcem a poskytovatelem dotace, tak mezi účastníky, ze které by vyplýval závěr, že žalobce učinil veškerá opatření zabraňující vzniku škody a poskytl veškerou součinnost žalované, aby společným postupem dle rámcové smlouvy z 16. 4. 2009, resp. prováděcí mandátní smlouvy z 16. 6. 2009 provedl veškerá opatření zabraňující vzniku škody. O poskytnutí těchto dokumentů žalované žalobce žádaly opakovaně v dopisech ze dne 19. 5. 2017 a 10. 6. 2017, avšak bezvýsledně. Žalované upozornily na řízení vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 130 C 189/2014, které probíhalo mezi týmiž účastníky a šlo v něm rovněž o náhradu škody vůči žalovaným v souvislosti s jiným zadávacím řízení. V průběhu tohoto předcházejícího řízení žalobce předložil jako důkaz komunikaci s poskytovatelem dotace, která však byla neúplná. Až dalším dokazováním byl soudem zjištěn obsah zbývající komunikace a na základě toho došlo dne 31. 1. 2017 k zamítnutí žaloby. Žalované jsou přesvědčeny, že před uzavřením smlouvy o poskytnutí dotace byla prováděna kontrola souladu zadávacího řízení se ZVZ ze strany poskytovatele dotace. Pokud by tento před uzavřením smlouvy uvedenou chybu neidentifikoval (pokud by skutečně existovala), bylo by zřejmé, že se na vzniku škody spolupodílel a byl by za ni minimálně spoluzodpovědný.

7. Okresní soud provedl dokazování listinami předloženými účastníky, které vyjmenoval v napadeném rozsudku a poté dospěl k závěru, že sdružení [Anonymizováno] zastoupené žalovanou v roce 2009 neoznámilo zakázku ve Věstníku Evropské unie, jak bylo zjištěno z informačního systému o veřejných zakázkách České pošty, s. p., když došlo toliko k uveřejnění informace ve [Anonymizováno], informačním systému veřejné správy, čímž sdružení porušilo svou povinnost z mandátní smlouvy uzavřené se žalobcem i dle § 151 ZVZ. Dle okresního soudu se žalobce definitivně dozvěděl o neuveřejnění zakázky ve Věstníku Evropské unie až při vyčerpání všech možností a vyžádání stanovisek od ÚOHS a ze závěrů kontroly stavu fyzické realizace zadávacího řízení [Anonymizováno]. Z tohoto důvodu dříve nemohl uplatnit svůj nárok na náhradu škody u soudu, tedy jeho žalobní nárok promlčen není. Řídící orgán [Anonymizováno] (Ministerstvo dopravy) korigoval původní závěr kontrolní komise a snížil uloženou finanční opravu na 25 % uplatnitelných výdajů veřejné zakázky, což představuje žalovanou částku. Ve smlouvě o sdružení si smluvní strany [Jméno žalované], a [právnická osoba], sjednaly, že budou ve vztahu k žalobci nebo třetím osobám z jakýchkoliv závazků vzniklých v souvislosti s plněním veřejné zakázky či vzniklých v důsledku prodlení či jiného porušení smluvních nebo jiných povinností v souvislosti s plněním předmětu veřejné zakázky zavázány společně a nerozdílně po celou dobu veřejné zakázky. Protože jeden člen sdružení, společnost [právnická osoba], zanikla, povinnost zaplatit žalovanou částku má žalovaná, která i sdružení podle dohody ve všech uvedených smlouvách a jednáních se žalobcem zastupovala. Žalobce vyzval žalovanou výzvou ze dne 1. 7. 2016 i výzvou z 25. 7. 2017 k zaplacení náhrady škody i s úrokem z prodlení od 30. 9. 2016. Okresní soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl. K námitkám žalované, že jí žalobce neposkytl veškeré podklady k zabránění vzniku škody, okresní soud důvodné neshledal. Uvedl, že se zabýval i možností moderace snížení škody a dospěl k závěru, že je nárok žalobce v celém rozsahu důvodný. Proto s přihlédnutím i k rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 25 Cdo 1417/2020 ze dne 21. 4. 2022 žalobě v celém rozsahu vyhověl a přiznal žalobci náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V rámci rozhodování o náhradě nákladů řízení pak uložil žalované zaplatit žalobci náhradu za zaplacený soudní poplatek v částce 338 395 Kč.

8. U odvolacího jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích.

9. Odvolací soud nejprve konstatuje, že při přezkoumání procesního postupu okresního soudu z hlediska vad řízení namítaných žalovanou neshledal důvod ke kasaci napadeného rozsudku ve smyslu ust. § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř.

10. Ač lze dát žalované za pravdu, že účastníci nebyli poučeni o koncentraci řízení ve smyslu ust. § 118b o. s. ř. jinak než v předvolání k jednání (při použití vzoru 28 o. s. ř.) a ke koncentraci řízení při absenci dalšího poučení u jednání soudu proto nedošlo, nebyla tato skutečnost na újmu práv odvolatele ani neměla vliv na správnost napadeného rozhodnutí, neboť v případě, že nenastanou účinky koncentrace řízení podle ust. § 118b o. s. ř., znamená to toliko to, že účastníci řízení mohou doplňovat svá tvrzení a navrhovat další důkazy až do vyhlášení rozsudku soudu I. stupně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 8. 2015, sp. zn. 26 Cdo 608/2015). Protože současně u jednání okresního soudu konaného dne 20. 3. 2024 byli účastníci poučeni ve smyslu ust. § 119a odst. 1 o. s. ř., proběhlo odvolací řízení v systému tzv. neúplné apelace, v rámci které jsou účastníci omezeni uvádět nové skutečnosti a navrhovat nové důkazy úpravou obsaženou v ust. § 205a písm. a) až f) o. s. ř.

11. K namítanému porušení zásady dvojinstančnosti řízení pak odvolací soud uvádí, že zásada dvojinstančnosti řízení ve vztahu k dokazování a zjišťování skutkového stavu, jak byla formulována starší judikaturou Ústavního soudu (např. nález sp. zn. III. ÚS 139/98) a poté i Nejvyššího soudu (např. Rc 30/2000), však byla vývojem legislativy, a v souvislosti novelou občanského soudního řádu provedenou zák. č. 59/2005 Sb. i judikatury překonána ve prospěch požadavku na to, aby rozhodnutí odvolacího soudu nebylo pro účastníky nepředvídatelné a překvapivé (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 30 Cdo 749/2005 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. 22 Cdo 2079/2019). Dvojinstančnost tedy není obecnou zásadou občanského soudního řízení a nelze z ní v žádném případě dovozovat, že by znamenala určení jakéhosi „pořadí“ při posuzování tvrzení a názorů účastníků soudu, tedy že by se k nim mohl vyslovit odvolací soud jen a teprve tehdy, zaujal by-li k nim stanovisko již soud I. stupně (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. 21 Cdo 3046/2009).

12. Shora uvedené má pak plnou splatnost i pro další žalovanou uváděné procesní pochybení okresního soudu, který neprovedl k důkazu spis Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 130 C 189/2014 či konkrétně jen jeden z rozsudků vydaných v této věci, a to rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 31. 1. 2017, č. j. 130 C 189/2014-95, jenž byl však následně zrušen rozsudkem Krajského soudu v Ostravě jako soudu odvolacího ze dne 21. 9. 2017, č. j. 15 Co 148/2017-128, stejně jako neprovedl dopisy žalované adresované žalobci ze dne 19. 5. 2017 a 10. 6. 2017, přičemž toto opomenutí žalovaná hodnotila jako tzv. opomenuté důkazy. Lze připustit, že okresní soud pochybil, pokud navržené listiny k důkazu neprovedl ani návrh na jejich provedení formálně nezamítl, nicméně k tomu odvolací soud uvádí, že okresní soud své rozhodnutí na neunesení důkazního břemene žalované ve vztahu k tvrzením, jenž měly uvedené důkazy prokazovat, nezaložil. Namítané procesní pochybení okresního soudu pak odvolací soud napravil tím, že navržené důkazy provedl a umožnil účastníkům se k nim vyjádřit.

13. V rámci věcného posouzení věci pak odvolací soud provedl dokazování rámcovou (mandátní) smlouvou na poskytování komplexních služeb v souvislosti se zpracováním zadávacích řízení na zakázky zadané [Anonymizováno] ze dne 16. 4. 2009 s přílohami č. 1 až 3 a dodatkem č. 1 ze dne 7. 4. 2010, mandátní (prováděcí) smlouvou ze dne 16. 6. 2009 s přílohami č. 1 až 3, protokolem č. [Anonymizováno] o kontrole stavu fyzické realizace z 19. 2. 2014 s přílohami, a to kontrolními listy č. 1 až 7, informačním systémem o veřejných zakázkách, datum zveřejnění dne 9. 11. 2009, č. objednávky [Anonymizováno], potvrzením objednávky uveřejnění v [Anonymizováno] ze dne 5. 11. 2009, č. objednávky [Anonymizováno], potvrzením objednávky uveřejnění v [Anonymizováno] ze dne 7. 10. 2010, č. objednávky [Anonymizováno], námitkami žalobce proti závěrům kontroly zadávacích řízení u projektu „[Anonymizováno]“ spolufinancovaného v rámci [Anonymizováno] ze dne 27. 5. 2014, vypořádáním námitek proti závěrům kontroly zadávacích řízení u projektu „[Anonymizováno]“ spolufinancovaného v rámci [Anonymizováno] ze dne 4. 7. 2014, smlouvou na zhotovení projektové dokumentace, výkon inženýrské činnosti a autorského dozoru ze dne 29. 9. 2010 včetně dodatku č. 1 ze dne 24. 3. 2011, rámcovou smlouvou o financování projektu ze dne 27. 8. 2013 s dodatkem č. 1 ze dne 24. 2. 2014, výzvou k náhradě škody s dokladem o jejím doručení do DS žalované dne 7. 7. 2016, oznámením výsledku šetření podnětu ÚOHS ze dne 28. 1. 2015, dopisy žalované adresované žalobci ze dne 19. 5. 2017 a ze dne 10. 6. 2017, čl. 27 a 32 a spisem Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 130 C 189/2014 a konstatuje, že okresní soud z jednotlivých provedených důkazů učinil správná skutková zjištění, která odvolací soud dále doplnil, jak bude uvedeno níže.

14. Předmětem řízení byl nárok žalobce na náhradu škody spočívající v provedení finanční opravy, tedy snížení dotace poskytnuté žalobci z [Anonymizováno] pro realizaci projektu „[Anonymizováno]“ v rámci [Anonymizováno], v důsledku porušení povinností žalované založené mandátní smlouvou uzavřenou mezi účastníky dne 16. 6. 2009 na poskytování komplexních služeb v souvislosti se zpracováním zadávacích řízení, a to konkrétně porušením povinnosti oznámit veřejnou zakázku v Úředním věstníku Evropské unie v roce 2009.

15. V souladu s ust. § 3028 odst. 3 o. s. ř. uvedený nárok odvolací soud posoudil podle právní úpravy platné do 31. 12. 2013, zejména dle obč. zák. a zák. č. 513/1991 Sb. – obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“), neboť škoda byla žalobci způsobena porušením povinností žalované ze smlouvy uzavřené v době před 1. 1. 2014. Na stejnou zákonnou úpravu odkazuje i ust. § 3079 odst. 1 o. z., neboť smlouva byla porušena nerespektováním ZVZ při uveřejnění oznámení o veřejné zakázce, k němuž došlo v průběhu roku 2009.

16. Po provedeném dokazování odvolací soud akcentuje zejména správný skutkový závěr okresního soudu o tom, že se v mandátní smlouvě ze dne 16. 6. 2009 uzavřené na podkladě rámcové smlouvy na poskytování komplexních služeb v souvislosti se zpracováním zadávacích řízení na zakázky zadávané žalobcem ze dne 16. 4. 2009 se žalovaná jakožto člen sdružení [Anonymizováno] a mandatář zavázala poskytnout žalobci jakožto mandantovi komplexní služby v souvislosti se zpracováním zadávacích řízení na jím zadávané veřejné zakázky v souladu se ZVZ a dalšími relevantními právními předpisy a byla pověřena zastupováním žalobce jako mandanta při výkonu všech práv a povinností vyplývajících mu jako zadavateli veřejné zakázky ze ZVZ, vyjma práv a povinností specifikovaných v ust. § 151 odst. 2 ZVZ. Uvedené činnosti měly zahrnovat také výkon všech podpůrných činností souvisejících s předmětným zastupováním, zejména doručování, přijímání písemností, komunikaci, organizaci prohlídek místa plnění veřejné zakázky, součinnost při vrácení jistot uchazečům, tisk a kopírování jejich dokumentů, včetně poradenské služby a přípravy veškerých podkladů, zorganizování veškerých činností, odeslání veškerých dokladů vyplývajících ze ZVZ či z rámcové či této prováděcí smlouvy (článek II. písm. A, článek V. bod 1, 2 a 3 mandátní smlouvy z 16. 6. 2009). Veřejná zakázka pak byla v uvedené smlouvě specifikována jako veřejná zakázka na zhotovení projektové dokumentace stavby „[Anonymizováno]“ a výkon inženýrské činnosti s tím spojené (příloha č. 1 prováděcí mandátní smlouvy ze dne 16. 6. 2009).

17. Dále bylo v řízení prokázáno, že žalobci jakožto příjemci prostředků z fondů Evropské unie v rámci [Anonymizováno], z rozpočtu [Anonymizováno], a to k financování projektu: „[Anonymizováno]“, evidenční číslo [hodnota], byla poskytovatelem dotace stanovena finanční oprava ve výši 25 % částky dotace použité na financování veřejné zakázky při podílu na financování v rozsahu 85 % ve vztahu k celkovým veřejným způsobilým výdajům projektu, a to ve výši 6 767 889,55 Kč.

18. Podle ust. § 373 obch. zák. kdo poruší svou povinnost ze závazkového vztahu, je povinen nahradit škodu tím způsobenou druhé straně, ledaže prokáže, že porušení povinností bylo způsobeno okolnostmi vylučujícími odpovědnost.

19. Byl-li v řízení uplatněn nárok na náhradu škody, lze jej považovat za důvodný při naplnění základních předpokladů vzniku odpovědnostního vztahu škůdce k tvrzené škodě, jimiž jsou porušení smluvní povinnosti škůdce, vznik škody a příčinná souvislost mezi jednáním škůdce a vznikem škody na straně poškozeného. Povinnost k náhradě škody způsobené porušením smluvní povinnosti zakotvená v ust. § 373 obch. zák. je pak založena na objektivní odpovědnosti škůdce, tedy bez ohledu na jeho zavinění. Možnost liberace škůdce je stanovena toliko pro případ existence překážky bránící splnění jeho smluvní povinnosti, jež ust. § 374 odst. 1 obch. zák. definuje tak, že jde o překážku, která nastala nezávisle na vůli povinné strany a brání jí ve splnění její povinnosti, jestliže nelze rozumně předpokládat, že by povinná strana tuto překážku nebo její následky odvrátila nebo překonala a dále, že by v době vzniku závazku tuto překážku předvídala.

20. Protiprávní jednání žalované odvolací soud spatřuje v porušení povinnosti vyplývající z ust. § 146 odst. 1 písm. b) ZVZ ve znění účinném k datu provedení zadávacího řízení v dané věci, a to povinnost uveřejnit oznámení o zahájení zadávacího řízení v Úředním věstníku Evropské unie, přičemž uvedené uveřejnění v informačních systémech, a to jak v informačním systému veřejné správy, tak v Ústředním věstníku Evropské unie, jednoznačně náleželo do okruhu smluvních povinností žalované při administraci dané veřejné zakázky, jak shora uvedeno a jak současně ani mezi účastníky nebylo sporným. Porušení zákonné povinnosti ve smyslu ust. § 146 odst. 1 písm. b) ZVZ, ve vztahu k žalobci povinnosti smluvní, má odvolací soud za prokázané ze skutečnosti, že toto pochybení v provedeném zadávacím řízení veřejné zakázky bylo důvodem, pro který byla žalobci jakožto příjemci finančních prostředků na financování shora označeného projektu stanovena finanční oprava ve výši žalované částky.

21. Pokud žalovaná v řízení namítala rozporuplnost kontrolního protokolu jakožto výstupu z kontroly zadávacího řízení dané veřejné zakázky ze strany řídícího orgánu [Anonymizováno] – Ministerstva dopravy – pak tyto námitky odvolací soud za důvodné nepovažuje. Jak vyplývá z kontrolního listu jakožto přílohy č. 1 protokolu č.[Anonymizováno][Anonymizováno], na straně 3 je sice na otázku č. 1: „Byla zakázka zveřejněna v [Anonymizováno] a [Anonymizováno]?“ zaškrtnuta odpověď „Ano“, současně však k otázce 3 je na stejné straně zaznamenán předběžný závěr: „Zakázka měla být rovněž zveřejněna v [Anonymizováno] – zvažte finanční korekci za nerespektování směrnice“. Je tedy zcela zřejmé, že v případě souhrnné otázky na zveřejnění zadávacího řízení v [Anonymizováno] a v [Anonymizováno] byla zaznamenána odpověď „ANO“, neboť veřejná zakázka byla oznámena v informačním systému veřejných zakázek veřejné správy, což předtištěná odpověď na otázku č. 1 neumožňuje rozlišit. K otázce č. 3 je pak uveden předběžný závěr, z něhož vyplývá, že zakázka nebyla zveřejněna v [Anonymizováno], tedy v Úředním věstníku Evropské unie. Tento závěr pak nepřímo potvrzuje také žalobcem předložená objednávka o uveřejnění informací v [Anonymizováno] ze dne 5. 11. 2009, z níž vyplývá, že Česká pošta, s. p., potvrzuje přijetí objednávky k uveřejnění informace v [Anonymizováno] týkající se předmětné veřejné zakázky, jež byla odeslána 5. 11. 2009. Z dané objednávky nelze učinit závěr, že by bylo rovněž objednáno uveřejnění informace o veřejné zakázce v [Anonymizováno], jak tomu bylo dále v rámci uveřejnění dalších informací k veřejné zakázce na základě objednávky odeslané České poště, s. p., dne 7. 10. 2010, a to ve věci uveřejnění informací o veřejné zakázce/koncesi/soutěži o návrhu/profilu zadavatele; projektové dokumentace, výkon inženýrské činnosti – [Anonymizováno].

22. Za dané důkazní situace, pokud žalovaná v řízení setrvala na svém tvrzení, že povinnost k uveřejnění oznámení o veřejné zakázce v Úředním věstníku Evropské unie splnila, tedy že závěry kontroly ze strany poskytovatele dotace nejsou správné, bylo důkazní břemeno k prokázání tohoto sporného tvrzení na její straně. O důkazním břemeni žalované v tomto směru odvolací soud žalovanou poučil u odvolacího jednání, žalovaná však na poučení odvolacího soudu důkazy k prokázání svého tvrzení o uveřejnění oznámení o zakázce v [Anonymizováno] neoznačila. Požádala sice o lhůtu k dodatečnému splnění své důkazní povinnosti, této žádosti však odvolací soud plně v souladu se zásadou ekonomie řízení nevyhověl, neboť již při přípravě svého jednání vyzval žalovanou k předložení dokladů o tom, že žalovaná splnila svou povinnost provést oznámení veřejné zakázky v Úředním věstníku Evropské unie, na kterou žalovaná nereagovala. Byla-li žalovaná předem (tj. před jednáním odvolacího soudu) odvolacím soudem upozorněna na nutnost doložit uveřejnění oznámení o veřejné zakázce v [Anonymizováno] ve smyslu ust. § 146 odst. 1 písm. b) ZVZ, pak ač se žalované dostalo poučení dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o jejím důkazním břemeni až u jednání odvolacího soudu, mohla a měla označit relevantní důkaz k prokázání svého sporného tvrzení do skončení jednání, u něhož byla soudem poučena. Poskytnutí další lhůty žalované ke splnění její důkazní povinnosti (označení důkazu) a z tohoto důvodu odročování jednání by dle názoru odvolacího soudu vedlo k neodůvodněným průtahům řízení na úkor druhého účastníka řízení (žalobce), který svou důkazní povinnost včas splnil.

23. Odvolací soud tak uzavírá, že žalovaná při administraci veřejné zakázky na základě smluvního vztahu se žalobcem jakožto mandantem neprovedla oznámení veřejné zakázky v Úředním věstníku Evropské unie, čímž došlo k porušení ust. § 146 odst. 1 písm. b) ZVZ v tehdy platném znění a tím i k porušení její smluvní povinnosti vůči žalobci provést úkony zadávacího řízení této veřejné zakázky v souladu se zákonem. Současně žalovaná netvrdila ničeho o tom, že by jí ve smyslu ust. § 373 a § 374 obch. zák. ve splnění této její smluvní povinnosti zabránila okolnost vylučující její odpovědnost.

24. Dále má odvolací soud jednoznačně za prokázané, že uvedené porušení smluvní povinnosti bylo příčinou finanční opravy dotace poskytnuté žalobci ke spolufinancování označeného projektu z fondu Evropské unie v rámci [Anonymizováno] z rozpočtu [Anonymizováno] ve výši žalované částky. Uvedenou škodu považuje odvolací soud za škodu ve formě ušlého zisku, neboť v důsledku finanční opravy prostředků poskytnutých k financování projektu nedosáhl žalobce majetkového prospěchu, který by se dostavil, nebýt negativního vlivu škodní události, tedy jednání žalované, na pravidelný chod věcí.

25. Pokud jde o výši škody rovnající se výši finanční opravy ve výši 25 % způsobilých výdajů na daný projekt, s ohledem na celkovou jejich prokázanou výši v částce 26 526 000 Kč bez DPH a podíl spolufinancování formou dotace v rozsahu 85 % ve vztahu k celkovým veřejně způsobilým výdajům projektu, tuto žalovaná nijak nerozporovala, ničeho proti výši uplatněné škody nenamítala, stejně jako nenamítala nic proti závěru o tom, že daná škoda byla v době uzavření smluvního vztahu mezi účastníky předvídatelnou ve smyslu ust. § 379 obch. zák., neboť, jak vyplývá z přílohy č. 1 mandátní smlouvy ze dne 16. 6. 2009, smluvní strany předpokládaly, že stavba bude spolufinancována z Evropského fondu regionálního rozvoje, tedy bude financována z dotací Evropské unie a zejména žalované jakožto odbornici v oblasti administrace veřejných zakázek muselo být za dané situace zjevné, že dotace sloužící k financování projektu budou kráceny, nebude-li zadávací řízení veřejné zakázky provedeno v souladu se zákonem.

26. Na uvedeném závěru nemůže ničeho změnit skutečnost, že ÚOHS na základě podnětu k přezkoumání postupu žalobce při zadávání veřejné zakázky podle oznámení výsledků šetření podnětu z 28. 1. 2015 neshledal důvody pro zahájení správního řízení z moci úřední v rámci výkonu svého dohledu nad postupem zadavatele při zadávání veřejných zakázek, aniž by však do budoucna vyloučil možnost následného přezkoumání postupu zadavatele, vyjdou-li najevo nové skutečnosti. V uvedeném oznámení se přitom konstatuje skutečnost, že „oznámení o zakázce“ bylo v informačním systému o veřejných zakázkách uveřejněno dne 8. 4. 2008 pod evidenčním číslem zakázky [Anonymizováno] odpovídající uveřejnění ve Věstníku veřejných zakázek veřejné správy, aniž by se v tomto oznámení pojednávalo cokoliv o uveřejnění oznámení o zakázce v Úředním věstníku Evropské unie.

27. Současně má odvolací soud za jednoznačně prokázanou příčinnou souvislost mezi porušením smluvní povinnosti žalované a vznikem shora označené škody na straně žalobce, neboť nedošlo-li by při administraci zadávacího řízení veřejné zakázky k porušení ust. § 146 odst. 1 písm. b) ZVZ, nebyla by dotace poskytnutá k financování daného projektu krácena, byl-li jediným důvodem finanční opravy dotace právě nedostatek uveřejnění oznámení o zakázce v Úředním věstníku Evropské unie.

28. Odvolací soud dále nezjistil ničeho, čím by došlo k přetržení příčinné souvislosti mezi jednáním žalované a vznikem škody na straně žalobce.

29. Odvolací soud nezjistil na straně poškozeného žalobce nic, čím by sám svým jednáním způsobil vznik vymáhané škody ve smyslu ust. § 376 obch. zák., ani to, že by porušil svou prevenční povinnost odvrátit hrozící škodu dle ust. § 384 obch. zák. Jak bylo v řízení prokázáno, původně byla v souladu s výsledkem kontroly zadávacího řízení žalobce stanovena finanční oprava ve výši 100 % poskytnuté dotace. Jedině v důsledku jeho námitek proti kontrolnímu protokolu rozhodlo Ministerstvo dopravy jakožto řídící orgán [Anonymizováno] o snížení finanční sazby opravy na 25 %. Přičiněním žalobce byla tedy přesně v souladu s jeho prevenční povinností výše škody snížena o celých 75 %. Pokud pak žalovaná v řízení uvedla, že nelze předjímat, jaká by byla výše škody, pokud by žalobce napadl rozhodnutí řídícího orgánu o námitkách dále správní žalobou u soudu, odkazuje odvolací soud na ustálenou judikaturu, podle které nelze žalobci jakožto poškozenému z hlediska případného přetržení příčinné souvislosti či spoluzavinění škody vyčítat, že při svém přesvědčení o pochybení při zadávání veřejné zakázky (způsobeným žalovanou) a vědomí si své odpovědnosti za správnost zadávacího řízení veřejné zakázky vůči poskytovateli dotace další opravný prostředek, navíc pravidelně spojený s náhradou nákladů řízení, nepodal (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 29 Cdo 228/2010).

30. Žalobce se na vzniku škody, případně její části, nepodílel tím, že by řídícímu orgánu rozhodujícímu o konečné výši finanční opravy dotace nepředložil stanovisko ÚOHS z 28. 1. 2015, z něhož plyne toliko to, že tento orgán proti žalobci nezahájil správní řízení pro pochybení při zadávání veřejné zakázky a porušení ZVZ. Právo kontroly veřejné zakázky ze strany ÚOHS, jakož i poskytovatele dotace existovalo zcela samostatně a nezávisle na sobě. Závěr správního orgánu o nezahájení správního řízení směřujícího k udělení správní sankce nemohl nijak zavazovat a ovlivnit závěry kontroly správnosti zadávacího řízení veřejné zakázky provedenou poskytovatelem dotace, který byl zcela samostatně oprávněn vyvodit z jím zjištěných pochybení při administraci veřejné zakázky následky, jež současně nemají ani charakter sankce za správní delikt (srov. rozhodnutí Městského soudu v Praze z 24. 10. 2017, č. j. 10 Af 2/2015-61).

31. Současně nelze ani dovodit, že by za vznik škody vůči žalobci odpovídal poskytovatel dotace, který před uzavřením smlouvy o poskytnutí dotace se žalobcem neprovedl kontrolu správnosti zadávacího řízení veřejné zakázky, jak namítala žalovaná, když povinnost k takovému postupu pro něj nevyplývala jak ze zákona, tak ze smlouvy uzavřené mezi ním a žalobcem. Jednáním tohoto poskytovatele dotace tedy nedošlo k přetržení příčinné souvislosti mezi porušením smluvní povinnosti žalovanou a vznikem škody na straně žalobce.

32. Jak vyplynulo z provedeného dokazování, žalobce reagoval na žádosti žalované o zaslání požadovaných dokladů týkajících se stanoveného finančního odvodu. Pokud snad nezaslal žalované všechny jí požadované listiny, pak odvolací soud nedospěl k závěru, že by tím žalobce způsobil vznik škody či její zvýšení, neboť žalovaná v řízení nenabídla žádnou argumentaci, jíž na základě všech jí požadovaných listin chtěla ve vztahu k poskytovateli dotace dosáhnout sama či prostřednictvím žalobce snížení či zcela vyloučení ztráty nároku žalobce na část nevyplacené dotace. Žalovaná přes adresnou výzvu odvolacího soudu nepředložila argumentaci, kterou měla podle svého tvrzení žalobci pro účely rozhodnutí o výši finanční opravy předložit, a jak shora uvedeno, v řízení ani neprokázala, že by svou povinnost vyplývající z ust. § 146 odst. 1 písm. b) ZVZ při administraci veřejné zakázky, jak bylo její povinností, splnila, a že by tedy finanční oprava dotace nebyla po právu. K tvrzení žalované, že jí žalobce neposkytl podle mandátní smlouvy potřebnou součinnost, patrně k aktivnímu se zapojení do rozhodnutí poskytovala dotace o její finanční opravě, dále odvolací soud akcentuje, že žalovaná v řízení netvrdila, že by příčinou nesplnění její povinnosti k postupu dle ust. § 146 odst. 1 písm. b) byl nedostatek jakékoliv součinnosti ze strany žalobce jakožto mandanta, stejně jako to, že by žalobce vůči ní porušil konkrétní ustanovení mandátní smlouvy. Ostatně v tomto směru žalovaná žádné vlastní nároky vůči žalobci, které by použila proti žalovanému nároku, v řízení neuplatnila.

33. K další námitce žalované o opožděnosti žaloby, která byla podána po uplynutí pětileté záruční doby sjednané stranami v článku X. odst. 4 mandátní smlouvy z 16. 6. 2009, pak odvolací soud konstatuje, že tato záruka se mohla týkat toliko uplatnění nároků žalobce jakožto mandanta z vadného plnění poskytnutého žalovanou jako mandatářem podle uzavřené smlouvy, nikoliv však nároku žalobce na náhradu škody, která žalobci vznikla v příčinné souvislosti s porušením smluvní povinnosti žalované. I kdyby však strany snad mínily ujednáním v článku X. odst. 4 omezit trvání nároku žalobce na náhrady škody vůči žalované na dobu 5 let, a to před jejím samotným vznikem, bylo by jejich ujednání ve smyslu ust. § 386 obch. zák. a § 39 obč. zák. ujednáním absolutně neplatným. Zbývá dodat, že i z hlediska promlčení uplatněného nároku byla žaloba podána včas, neboť od rozhodnutí o finanční opravě dotace z roku 2014 do doby podání žaloby v této věci, tj. ke dni 1. 6. 2017, neuplynula 4letá promlčecí doba vyplývající z ust. § 397 obch. zák.

34. Zbývá dodat, že ač se žalovaná dopustila porušení smluvní povinnosti jako jeden z členů sdružení [Anonymizováno], odpovídá vůči žalobci za škodu v celém rozsahu, neboť ve smyslu ust. § 383 obch. zák. je-li k náhradě škody zavázáno několik osob, jsou tyto povinny škodu uhradit společně a nerozdílně.

35. S ohledem na shora uvedené, pokud okresní soud žalobě v celém rozsahu vyhověl, je jeho rozhodnutí správné, a to i v části uplatněného úrokového příslušenství, neboť v souladu s ust. § 340 odst. 2 obch. zák. splatnost nároku žalobce na náhradu škody uplatněné v tomto řízení nastala na základě jeho výzvy doručené žalované dne 7. 7. 2016, v níž žalobce poskytl žalované lhůtu k plnění v délce 15 dnů, tj. do 22. 7. 2015. Prodlení žalované se splněním jejího závazku k náhradě škody tak započalo dne 23. 7. 2016. K tomuto dni činila zákonná sazba úroku z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8,05 % ročně. Protože však žalobce požadoval úhradu úroku z prodlení až od data 30. 9. 2016, byl soud v souladu s ust. § 153 odst. 2 o. s. ř. žalobou vázán, aniž by mohl žalobci přiznat úrok z prodlení za předcházející období. Nárok na úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky vymáhané žalobou ve výši 1 200 Kč pak vyplývá z ust. § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

36. Jako správný pak posoudil odvolací soud také výrok okresního soudu o náhradě nákladů řízení, neboť procesně zcela úspěšnému žalobci náleží náhrada nákladů řízení účtovaných ve výši náhrady za zaplacený soudní poplatek ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., aniž by v projednávané věci shledal důvody zvláštního zřetele hodné ve smyslu ust. § 150 o. s. ř., pro které by žalobci právo na náhradu nákladů řízení zcela či zčásti nenáleželo.

37. Odvolací soud tedy v souladu s ust. § 219 o. s. ř. rozsudek okresního soudu jako správný v celém rozsahu potvrdil.

38. O náhradě nákladů odvolacího řízení pak bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že se procesně zcela úspěšný žalobce práva na náhradu nákladů odvolacího řízení v celém rozsahu vzdal.