15 Co 194/2024 - 545

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře - rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Kosové a soudců JUDr. Marcely Pechové a JUDr. Roberta Ožvalda ve věci žalobce: [Jméno žalobce], IČ [IČO žalobce], sídlem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného]., IČ [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o nahrazení projevu vůle o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 30. 5. 2024, č. j. 5 C 133/2019-479 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se mění takto: a) Žaloba, aby žalovaný byl povinen se žalobcem uzavřít následující kupní smlouvu: Kupní smlouva Prodávající: [právnická osoba] IČO: [IČO] se sídlem [Adresa žalovaného] Kupující: [Jméno žalobce] IČO: [IČO] se sídlem [Anonymizováno], [adresa] dále označování také jako „Smluvní strany“ Smluvní strany uzavřely dnešního dne tuto kupní smlouvu:

I. Prodávající prohlašuje, že je výlučným vlastníkem pozemků: • parc. č. [Anonymizováno] – ostatní plocha – o výměře 1360 m2, • parc. č. [Anonymizováno] – ostatní plocha – o výměře 63 m2, • parc č. st. [Anonymizováno] – zastavěná plocha a nádvoří – o výměře 1202 m2, vše zapsáno na listu vlastnictví č. [hodnota] pro obec a katastrální území [adresa], vedeném Katastrálním úřadem pro Vysočinu, Katastrální pracoviště Pelhřimov (dále jen „pozemky“).

II. Prodávající se zavazuje touto kupní smlouvou odevzdat pozemky, které jsou předmětem koupě, a umožnit kupujícímu nabýt tyto pozemky do jeho vlastnictví. Kupující se zavazuje od prodávajícího pozemky převzít do svého vlastnictví a zaplatit prodávajícímu kupní cenu.

III. Kupní cena za pozemky, které jsou předmětem koupě, je sjednána ve výši 120 384,- Kč (slovy: sto dvacet tisíc tři sta osmdesát čtyři korun českých). Kupní cenu uhradí kupující k rukám prodávajícího v plné výši do 3 dnů od právní moci rozhodnutí soudu, kterým bude prodávajícímu uložena povinnost uzavřít tuto smlouvu.

IV. Kupující nabude vlastnické právo k předmětu koupě vkladem práva do katastru nemovitostí. Práva a povinnosti neupravené touto smlouvou se řídí občanským zákoníkem a právními předpisy souvisejícími, vše v platném a účinném znění. V ................ dne .............. V ................ dne .............. ..................................... ................................... Prodávající Kupující se zamítá. b) Žalovaný je povinen se žalobcem uzavřít kupní smlouvu následujícího znění: Kupní smlouva Prodávající: [právnická osoba] IČO: [IČO] se sídlem [Adresa žalovaného] Kupující: [Jméno žalobce] IČO: [IČO] se sídlem [Anonymizováno], [adresa] dále označování také jako „Smluvní strany“ Smluvní strany uzavřely dnešního dne tuto kupní smlouvu:

I. Prodávající prohlašuje, že je výlučným vlastníkem pozemků: • parc. č. [Anonymizováno] – ostatní plocha – o výměře 1360 m2, • parc. č. [Anonymizováno] – ostatní plocha – o výměře 63 m2, vše zapsáno na listu vlastnictví č. [hodnota] pro obec a katastrální území [adresa], vedeném Katastrálním úřadem pro Vysočinu, Katastrální pracoviště [adresa] (dále jen „pozemky“).

II. Prodávající se zavazuje touto kupní smlouvou odevzdat pozemky, které jsou předmětem koupě, a umožnit kupujícímu nabýt tyto pozemky do jeho vlastnictví. Kupující se zavazuje od prodávajícího pozemky převzít do svého vlastnictví a zaplatit prodávajícímu kupní cenu.

III. Kupní cena za pozemky, které jsou předmětem koupě, je sjednána ve výši 65 260,- Kč (slovy: šedesát pět tisíc dvě stě šedesát korun českých). Kupní cenu uhradí kupující k rukám prodávajícího v plné výši do 3 dnů od právní moci rozhodnutí soudu, kterým bude prodávajícímu uložena povinnost uzavřít tuto smlouvu.

IV. Kupující nabude vlastnické právo k předmětu koupě vkladem práva do katastru nemovitostí. Práva a povinnosti neupravené touto smlouvou se řídí občanským zákoníkem a právními předpisy souvisejícími, vše v platném a účinném znění. V ................ dne .............. V ................ dne .............. ..................................... ................................... Prodávající Kupující

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému povinnost uzavřít se žalobcem kupní smlouvu ve znění uvedeném pod písmenem a) výroku tohoto rozsudku a žalovanému uložil povinnost zaplatit úspěšnému žalobci náklady řízení v částce 151 049,90 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [Jméno advokáta A] (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).

2. Z odůvodnění napadeného rozsudku plyne, že žalobce se po změně žaloby domáhal vydání rozsudku, jímž by soud nahradil projev vůle žalovaného uzavřít se žalobcem kupní smlouvu specifikovanou ve výroku napadeného rozsudku. Tvrdil, že na pozemcích ve vlastnictví žalovaného parc. č. [Anonymizováno] stojí silážní žlab, parc. č. [Anonymizováno] jímka na silážní trávy a st. p. č. [Anonymizováno] zemědělská stavba bez čp./če s tím, že jde o stavby, které nejsou součástí pozemků a že jsou ve vlastnictví žalobce. Pozemky vložil na základě notářského zápisu sepsaného dne 13. 9. 2018 pod sp. zn. NZ 134/2018, N 156/2018 právní předchůdce žalovaného a jediný společník žalovaného [tituly před jménem] [jméno FO] do žalované společnosti, která se na základě toho stala vlastnicí předmětných pozemků. Tím, že [tituly před jménem] [jméno FO] tyto pozemky před jejich vložením do společnosti žalované nenabídl k prodeji žalobci, porušil jeho předkupní právo dané ust. § 3056 odst. 1 o. z. ve znění účinném k datu nabytí vlastnického práva, a žalobce tak má právo na převod pozemků za stejných podmínek, za jakých je nabyl žalovaný. Žalovaný se žalobou nesouhlasil s tím, že došlo k převodu na osobu blízkou dle § 22 odst. 2 o. z., a proto nemohlo dojít k porušení předkupního práva. Dále tvrdil, že na pozemcích parc. č. [Anonymizováno][Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno] se nenachází stavby zapsané v katastru nemovitostí, takže v jejich případě nelze předkupní právo použít.

3. Soud I. stupně měl výpisy z katastru nemovitostí za prokázané vlastnické právo žalovaného k předmětným pozemkům, jakož i tvrzení žalovaného, že stavby na pozemcích parc. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v katastru nemovitostí nejsou evidované. Za prokázané pak měl příslušnými listinami i tvrzení žalobce o realizaci vkladu předmětných pozemků do žalované společnosti, které nebylo mezi účastníky sporné. Listinou MěÚ v Humpolci, stavebního úřadu, ze dne 14. 1. 2014 č. j. MUHU/466/2014/Za bylo potvrzeno, že na pozemku parc. č. [Anonymizováno] je umístěn silážní žlab a na pozemku parc. č. [Anonymizováno] jímka na silážní šťávy a že na obě stavby bylo vydáno kolaudační rozhodnutí dne 17. 11. 1983 pod č.j. VÚP/1939/83. Dle potvrzení ze dne 18. 4. 2004 stavby na pozemcích parc. č. [Anonymizováno] (dříve veden jako st. p. č. [hodnota]) a parc. č. st. [Anonymizováno] (dříve veden jako st. p. č. [hodnota]) žalobce nabyl do vlastnictví ve veřejné dobrovolné dražbě a stran stavby bez čp./če je vlastnictví žalovaného zaznamenáno na LV č. [hodnota].

4. Na základě takto zjištěného skutkové stavu soud I. stupně rozhodl rozsudkem ze dne 16. 9. 2019, č. j. 5 C 133/2019-103, jímž žalobu zamítl se závěrem, že vztah mezi právnickou osobou a jejím společníkem je vztahem obdobným vztahu mezi osobami blízkými a že ustanovení § 1124 o. z. ve znění před novelou provedenou zákonem č. 163/2020 Sb. předkupní právo v případě převodu na osobu blízkou vylučuje. S tímto právním názorem se odvolací soud ztotožnil, a proto k odvolání žalobce citovaný rozsudek soudu I. stupně rozsudkem ze dne 23. 1. 2020, č. j. 15 Co 387/2019-165 potvrdil. Oba rozsudky byly zrušeny rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2020, č. j. 22 Cdo 1503/2020-210 a věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení se závazným právním názorem, že předkupní právo v režimu § 3056 odst. 1 o. z. není převodem pozemku či stavby na osoby blízké vyloučeno. Vázán tímto právním názorem soud I. stupně rozhodl rozsudkem ze dne 29. 4. 2021, č. j. 5 C 133/2019-271, jímž tentokrát žalobě vyhověl. Kromě již prokázaných skutečností v něm k tvrzení žalovaného konstatoval, že stavba bez čp./če se nachází na třech na sebe polohou navazujících pozemcích, že na pozemku žalovaného parc. č. st. [Anonymizováno] se nachází více než polovina stavby, a že zbývající část stavby se nachází na pozemcích parc. č. st. [Anonymizováno] ve vlastnictví žalobce a parc. č. st. [Anonymizováno] v podílovém spoluvlastnictví tří dalších fyzických osob. Nato uzavřel, že předkupní právo bylo porušeno a žalobce má právo na uzavření smlouvy se žalovaným ohledně prodeje předmětných nemovitostí za týchž podmínek, jaké existovaly při realizovaném převodu. Tento rozsudek byl potvrzen rozsudkem odvolacího soudu ze dne 16. 9. 2021, č. j. 15 Co 186/2021-330. Odvolací soud přisvědčil závěru, že více než polovina stavby se nachází na pozemku žalovaného a že pro stavbu jsou všechny tři pozemky z hlediska hospodářského stejně významné. Správně podle odvolacího soudu přihlédl soud I. stupně ke skutečnosti, že jeden ze tří pozemků je ve vlastnictví žalobce a že přičlenění pozemku žalovaného k pozemku žalobce bude dalším krokem k naplnění účelu předkupního práva, tj. sjednocení vlastnictví stavby a pozemku, na němž je postavena. K silážnímu žlabu a jímce odvolací soud uvedl, že byly postaveny na základě řádného stavebního povolení, že byly zkolaudovány a že s nimi bylo nakládáno jako se samostatnými předměty práv a povinností; navíc i účastníci dříve nepochybovaly o rozdílném vlastnictví stavby a pozemku. Protože pozemky byly zaměřeny podle půdorysu stav, je zřejmé, kde začíná stavba a kde končí pozemek.

5. Oba rozsudky byly zrušeny rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 3. 2022, č. j. 22 Cdo 3282/2021-360 a věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. Dovolací soud nejprve řešil dovoláním vymezenou otázku aplikace ustanovení § 3059 o. z. v případě, kdy je stavba zřízena současně na několika pozemcích, a jakým způsobem má být vykládán pojem převážná část stavby. Konstatoval, že převážná část stavby by měla být posuzována ve vztahu k celku stavby, a nikoliv ve vztahu k dalším částem stavby na jiných pozemcích, a měla by být posuzována s přihlédnutím k individuálním okolnostem případu, neboť stavba představuje trojrozměrný objekt a mělo by být přihlíženo k výškové členitosti, členění stavby, specifické povaze a účelu stavby. Z tohoto hlediska považoval závěr odvolacího soudu za neúplný. K další dovoláním vymezené otázce týkající se právní povahy objektů silážního žlabu a silážní jímky dovolací soud s odkazem na svá rozhodnutí a rozhodnutí Ústavního soudu konstatoval, že při formulaci obecných typických znaků stavby v občanskoprávním smyslu je nutno zdůraznit, že se jedná o výsledek stavební činnosti člověka, že má materiální povahu, že stavba je vymezena vůči okolnímu pozemku, že má samostatnou hospodářskou funkci a že se vyznačuje kompaktností materiálu, přičemž některé z těchto znaků mohou být v konkrétním případě zastoupeny ve větší míře na úkor jiných. Při posuzování, zda se jedná o samostatné stavby, se nelze obejít bez posouzení stavebně-technického provedení stavby, které umožňuje posoudit to, jakým způsobem je stavba vybudována a zda a jak je spojena se zemí pevným základem, případně, zda je patrné, kde končí stavba a začíná pozemek. Potřebná skutková zjištění však odvolací soud ani soud I. stupně neučinil. Konstatování, že pozemky byly podle půdorysu staveb nevypovídá nic o stavebně-technickém provedení a ani to, že žlab a jímka byly předmětem dražby a stavebního řízení neznamená, že jde o nemovité stavby.

6. V novém řízení soud I. stupně doplnil dokazování, provedl ohledání pozemků parc. č. [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno], na místě konstatoval charakter silážní jímky a silážního žlabu, provedl ohledání stavby bez čp./če. a vyžádal si od [právnická osoba] v Humpolci stavební dokumentaci týkající se uvedených staveb. U stavby bez čp./če. vyšel z toho, že dle stavební dokumentace byla stavba postavena na základě stavebního povolení a její užívání bylo povoleno kolaudačním rozhodnutím. Dle technického popisu jde o volnou stáj s průjezdním krmným stolem, krmištěm a lehárnou na hluboké podestýlce sloužící pro ustájení 502 kusů býků o rozměru 24,3 m x 75,67 m, v čele objektu je hala rozšířená o vážní místnost a sociální zařízení. Obvodové zdivo je cihelné a krytinu střechy tvoří vlnitý eternit. Při místním šetření zjistil, že v současné době je zde odchovna mladého dobytka s celoročním provozem. Na pozemku č. [Anonymizováno] se zastavěnou částí 1202 m2 se nachází rampa na vyhrnování hnoje, zděná zastřešená část, z níž se vstupuje do odchovny. Za přístřeškem na všech pozemcích je část stavby, kde je po obou stranách ustájen dobytek, uprostřed je průchozí a pojezdová plocha. Na pozemku [Anonymizováno], jehož zastavěná plocha činí 1021 m2 se ještě nachází sociální zařízení, kancelář a rampa na vážení, která již není využívána. Zastavěná plocha pozemku [Anonymizováno] činí 133 m2. Výška a šířka celé stavby je stejná, vyjma rozšířené části na pozemku [Anonymizováno] (o kancelář, sociální zařízení a rampu). Stavba slouží k jednomu účelu a není stavebně rozdělena, tvoří jeden stavební a funkční celek. Dle katastrálních údajů se z celé zastavěné plochy 2356 m2 nadpoloviční většina stavby nachází na pozemku žalovaného a s ohledem na charakter a účel provozu stavby konstatoval, že i na základě stavební dokumentace a prohlídky stavby je pro celkový provoz stavby jako odchovny dobytka část stavby nacházející se na pozemku žalovaného nejdůležitější, neboť pouze v této části je zabudovaným zařízením přes rampu odstraňován a vyvážen hnůj na rozdíl od ostatních částí, kde je pouze ustájen dobytek. Na základě toho soud I. stupně uzavřel, že v případě pozemku [Anonymizováno], na němž se nachází převážná část stavby, není použití ustanovení § 3056 o. z. vyloučeno, že předkupní právo bylo porušeno a že žalobce má právo na uzavření kupní smlouvy, za týchž podmínek, jaké existovaly v době realizace převodu z [tituly před jménem] [jméno FO] na žalovaného.

7. K silážnímu žlabu soud I. stupně uvedl, že jeho součástí je jímka a zpevněné plochy, a že i ohledně něho bylo vydáno stavební povolení a kolaudační rozhodnutí. Z technické zprávy vyplynulo, že jeho objem je 2000 m3, je k němu zajištěn příjezd vnitropodnikovou komunikací. Přebytečné silážní šťávy jsou svedeny krytou strouhou do sběrné šachty a dále kameninovým potrubím do nepropustné jímky o objemu 100 m3, která je bez přepadu a je navržena k vyvážení. Silážní žlab je navržen jako montovaný, na jehož obou koncích jsou vjezdové rampy, obvodové stěny jsou tvořeny zesílenými železobetonovými panely osázenými do kalichu a zalitým betonem, spáry mezi panely jsou vyplněny maltou a utěsněny konopným asfaltovým provazcem a panely jsou zpevněny železobetonovým obvodovým věncem. Obě rampy do délky 8 m jsou provedeny ze železobetonu, ve zbývající délce z prostého betonu s vyztužením svařovanou sítí, monolitické dno kalichu po osazení panelů bylo po celé délce betonováno na vrstvu podkladního betonu. Z projektové dokumentace vyplynulo, že dno silážního žlabu tvoří 15 až 35 cm štěrku, 10 cm podkladního betonu, 20 cm železobetonové konstrukce, dno žlabu a navazujících ramp je tvořeno betonovým podkladem a z detailů zakotvení stěn žlabu vyplývá, že jednotlivé silážní panely byly zality betonem a shora zajištěny věncem. Uvedená zjištění i bez znaleckého posudku umožňují učinit závěr, že objekt silážního žlabu je nemovitou věcí, že jde o samostatnou stavbu, která je popsaným stavebně technickým provedením spojena se zemí pevným základem. Přestože jde o montovaný objekt, jde o objekt spojený se zemí pevným základem, který nelze jednoduchým způsobem rozmontovat a ze země odstranit. Stavba žlabu je funkční, je užívána k účelu, ke kterému byla postavena a vůči svému okolí je zřetelně vymezena, navazuje na komunikace z obou stran, co do délky i šířky i hloubky, je zřetelně viditelná, okolím vnímatelná a zřetelné jsou jeho jednotlivé části a ortofotomapa dokresluje, že žlab zaujímá svou plochou pozemek [Anonymizováno] a nachází se v bezprostřední blízkosti výkrmny skotu.

8. U silážní jímky vyšel soud I. stupně z toho, že je v bezprostřední blízkosti žlabu a nachází se pod povrchem pozemku [Anonymizováno], který je zatravněn náletem břízy a keřů, a viditelná je pouze část, tj. železné víko vstupní šachty do jímky a otvor pro umístění savice. Z projektové dokumentace vyplynulo, že jde o objekt z betonového zdiva o šíři 50 cm prokládaného kamenem, podlahu tvoří dlažba z plochého kamene zalitá cementovou maltou. Je tvořena třemi propojenými komorami, na betonových stěnách jsou stropní desky, na nich je 13 cm vrstva betonové mazaniny a uvnitř jedné komory jsou ke vstupní šachtě s víkem umístěny ke stěně stoupací železa. Z hlediska stavebně technického i v případě jímky jde o stavbu spojenou se zemí pevným základem, tvořící z hlediska funkčnosti součást žlabu. Obě stavby jsou propojeny pod zemí vedoucím kameninovým potrubím. Umístění stavby pod povrchem je zřejmé ze stavební dokumentace a na povrchu je co do plochy ohraničení patrné i ve formě zábradlí, které má pravděpodobně za účel zabránění vstupu na plochu. Soud I. stupně proto shledal, že i ohledně žlabu a jímky je žaloba důvodná a že kupní cena za všechny pozemky je podložená znalecký posudkem [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 17. 7. 2018.

9. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalovaný. Namítl, že silážní žlab a silážní jímka nejsou samostatnými stavbami, zejména s ohledem na jejich hospodářský účel, způsob provedení a nemožnost vymezit, kde končí pozemek a kde začíná stavba. Odkázal na zrušující rozhodnutí Nejvyššího soudu, který konstatoval, že posouzení právní povahy silážního žlabu je otázkou odbornou, jež by měla být posouzena osobou s odbornými znalostmi. Soud I. stupně provedl ohledání na místě samém a konstatoval, že žlab a jímka jsou stavby. V odůvodnění svého rozhodnutí připustil, že povahu silážního žlabu posoudil pouze laicky, tedy bez jakýchkoliv odborných znalostí, čímž se odchýlil od závazného právního názoru Nejvyššího soudu. Jeho názor, že jde o samostatné a nemovité stavby tedy nemůže být správný. Žalovaný proto trval na zhotovení znaleckého posudku. Při posuzování právní povahy silážního žlabu a jímky soud I. stupně opětovně argumentoval tím, že na obě stavby bylo vydáno kolaudační rozhodnutí, přestože Nejvyšší soud ve svém zrušujícím rozhodnutí uvedl, že pro závěr, že jde o nemovité stavby, nestačí, že silážní žlab byl předmětem dražby, žlab a jímka byly předmětem stavebního řízení. Soud I. stupně dále pochybil, pokud neprovedl důkaz Havarijním plánem [Anonymizováno] [adresa], v němž je konstatováno, že předmětný žlab je železobetonový montovaný silážní žlab o objemu 3500 m3, což znamená, že žlab je montovanou věcí, kterou lze v případě potřeby rozmontovat a přenést na jiné místo. To, že silážní žlab je montovanou věcí, je i v projektové dokumentaci, která je součástí soudního spisu. Tento závěr potvrdil i soudní znalec, který byl přítomen na místě samém. Soud I. stupně neprovedl ani důkaz Žádostí o provedení zápisu do katastru nemovitostí záznamem, z něhož se podává, že žalobce neúspěšně žádal o zápis silážního žlabu jako zemědělské stavby do KN, což potvrzuje žalovaného, že se nejedná o samostatnou stavbu. Žalovaný tedy trvá na tom, že ve vztahu k pozemku [Anonymizováno] a [Anonymizováno] žalobci nenáleží předkupní právo dle § 3056 odst. 1 o. z. Pro aplikaci tohoto ustanovení v případě stavby bez čp./če. bylo nezbytné vyložit pojem „převážná část stavby“. Z tohoto hlediska soud I. stupně zcela nedůvodně přikládal zásadní význam rampě, která se nachází na pozemku žalovaného. Nereflektoval vyjádření žalobce, že rampa sloužila k vyvádění dobytka na váhu, avšak pro tyto účely se již nevyužívá a zároveň nezohlednil vyjádření žalovaného, že existence rampy na pozemku žalovaného není nijak funkčně podmíněna, když zcela stejně může být umístěna na pozemku parc. č. st. [Anonymizováno]. Rampa pouze ulehčuje činnost při distribuci hnoje na přistavenou vlečku, avšak tato činnost by mohla být zcela bez problému prováděna i bez ní. Existence rampy z žádné části stavby tak rozhodně nepodmiňuje funkčnost ostatních částí stavby, proto umístění rampy nelze přikládat zásadní význam z pohledu hospodářského, když tímto nelze odůvodnit ani závěr, že část stavby umístěná na pozemku žalovaného, musí být považována za převážnou část stavby. Zároveň nelze zohlednit ani aspekt prosté většiny zastavěné plochy, jelikož pozemek ve vlastnictví žalovaného má výměru 1202 m2, pozemek ve spoluvlastnictví [Anonymizováno] výměru 1 021 m2 a pozemek ve vlastnictví žalobce výměru 133 m2. Rozdíl výměry mezi pozemky žalovaného a Duškových je jen 181 m2, což znamená, že dle názoru Nejvyššího soudu nejde o zjevný, zřetelný a jasně převažující rozdíl vzhledem k celkové ploše zemědělské stavby ve výši 2356 m2, obzvláště z důvodu, že se jedná o místo pro ustájení dobytka, nikoliv např. o byt k uspokojování bytových potřeb, kde záleží na každém metru. Podle velikosti umístění jednotlivých částí stavby proto nelze určit převažující část stavby. Ani z hlediska funkčního nelze dovodit, že by některá část stavby měla rozhodující význam. Budova není vnitřně členěná a zcela slouží k ustájení hospodářských zvířat. Přístup do této stavby je zajištěn současně z pozemku žalovaného i z pozemku spoluvlastníků [Anonymizováno]. Tedy ani podle přístupu do budovy nelze určit převážnou část stavby, jelikož z tohoto hlediska jsou části stavby umístěné na pozemku žalovaného a pozemku spoluvlastníků [Anonymizováno] rovnocenné. Žalovaný proto navrhl změnu napadeného rozsudku tak, aby žaloba byla zamítnuta.

10. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Závěr, že jímka a žlab jsou samostatnými stavbami soud I. stupně neučinil jen na základě místního šetření, ale zejména na základě stavební dokumentace. Rozhodně nešlo o laické posouzení, jak namítá žalovaný, neboť z odůvodnění rozsudku plyne, že v posuzovaném případě i laikovi musí být zjevné, že se jedná o samostatné stavby spojené se zemí pevným základem. Za takové situace by zadání znaleckého posudku, kterého se dovolává žalovaná strana, bylo zjevně nadbytečné a nehospodárné, proto soud I. stupně tento důkazní návrh, navíc uplatněný až po koncentraci, správně zamítl. Ze stejného důvodu byl správně zamítnut i důkazní návrh havarijním plánem, z něhož žalovaný dovozuje, že se jedná o montovaný silážní žlab, avšak zároveň nevysvětluje, proč by tato okolnost měla vést k závěru, že se nejedná o stavbu spojenou se zemí pevným základem. Žalobce má za to, že otázka, zda žlab a jímka jsou nemovitými věcmi, byla v řízení postavena najito a že závěr soudu I. stupně je v souladu s judikaturou. Za správný žalobce považuje i jeho závěr týkající se stavby bez čp./če. Soud zevrubně popsal stavbu, účel a charakter provozu stavby a správně uzavřel, že převážná část stavby se nachází na pozemku žalovaného, když na rozdíl od části stavby nacházející se na pozemcích parc. č. st. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] je tato část uzpůsobena k provozu celé stavby. Soud I. stupně řádně zdůvodnil, proč přikládá význam rampě na vyhrnování hnoje, a nelze souhlasit se žalovaným, že by rampa měla jen distribuci hnoje ulehčovat. Pokud žalovaný zmiňuje rampu, která se už nevyužívá, nejde o rampu na vyhrnování hnoje.

11. V replice k vyjádření žalobce žalovaný znovu odkázal na zrušující rozhodnutí Nejvyššího soudu, němž Nejvyšší soud pro posouzení právní povahy žlabu a jímky považoval za zásadní provedení znaleckého posudku. Přestože je soud I. stupně tímto právním názorem vázán, uchýlil se k vlastnímu posouzení bez odborného podkladu a zcela povinul, že silážní žlab je dle havarijního plánu montovanou stavbou, a že totéž plyne i z projektové dokumentace. Tím spíše měl být zadán znalecký posudek. Znovu také žalovaný odkázal na vyjádření znalce Lišky, který na místě samém konstatoval, že žlab je součástí pozemku žalovaného. Závěr soudu I. stupně zpochybňuje i neúspěšná snaha žalovaného o zápis žlabu do KN. V případě stavby bez čp./če. žalovaný zopakoval svou argumentaci uvedenou v odvání a navrhl, aby byli vyslechnuti jednatelé žalovaného, kteří by vysvětlili, jak je stavba užívána a jaká je důležitost jednotlivých částí stavby. Současně doložil fotografie, z nichž lze dovodit, že obslužnost zemědělské stavby je možná i bez rampy.

12. Odvolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou a je přípustné. Odvolací soud proto věc projednal a přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 věty prvé o. s. ř. v celém rozsahu a poté dospěl k závěru, že zčásti je odvolání důvodné.

13. Ve svém prvním zrušujícím rozsudku ze dne 14. 10. 2020 sp. zn. 22 Cdo 1503/2020 Nejvyšší soud uvedl, že žalobce se původně domáhal nahrazení projevu vůle žalovaného s uzavřením kupní smlouvy ve vztahu ke čtyřem pozemkům s uvedením celkové kupní ceny 120 797 Kč. Jestliže se pak v průběhu řízení (podáním ze dne) domáhal nahrazení projevu vůle k jiné kupní smlouvě obsahující již jen tři pozemky s úpravou celkové kupní smlouvy, představují tyto změny kupní smlouvy změnu žaloby dle § 95 o. s. ř., o níž soud I. stupně v novém řízení dodatečně rozhodl. Při jednání dne 21. 11. 2024 odvolací soud žalobce upozornil na tento právní názor dovolacího soudu a zároveň na možnost jiného právního posouzení věci, jež se týká pozemku [Anonymizováno] na rozdíl od pozemků zbývajících a žalobci dal prostor k tomu, aby na uvedené procesně reagoval. Podáním ze dne 29. 11. 2024 žalobce navrhl, aby pro případ, že nebude rozsudek soudu I. stupně potvrzen, byl nahrazen projev vůle žalovaného uzavřít se žalobcem kupní smlouvu, jejíž předmětem jsou pozemky parc. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] s uvedením nové ceny 65 260 Kč. Protože i v odvolacím řízení lze použít ustanovení § 95 o. s. ř. a zároveň nejde o nový nárok dle § 216 odst. 2 o. s. ř., odvolací soud usnesením ze dne 5. 12. 2024 navrženou změnu žalobního petitu spočívající v doplnění eventuálního petitu připustil.

14. Žalobce se po změně žaloby domáhal nahrazení projevu vůle žalovaného uzavřít se žalobcem kupní smlouvu ohledně pozemků parc. č. [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] zapsaných na LV č. [hodnota] pro obec a kat. území [adresa], na nichž se nacházejí stavby ve vlastnictví žalobce (stavba bez č.p/č.e, silážní žlab a silážní jímka), jež nejsou součástí pozemků. V žalobě tvrdil, že pozemky byly ve vlastnictví jediného společníka žalovaného [tituly před jménem] [jméno FO], který je vložil jako nepeněžitý vklad do společnosti žalované, a protože je nenabídl ke koupi nejprve žalobci, porušil tím jeho předkupní právo vyplývající z ustanovení § 3056 o. z. Předmětný převod měl soud I. stupně za prokázaný nejen příslušnými listinami, ale i nesporným tvrzením obou účastníků. Ve svých předchozích rozhodnutích soudy obou stupňů vyšly z toho, že vztah mezi žalovanou společností a jejím společníkem je vztahem obdobným vztahu mezi osobami blízkými, a proto nemohlo k porušení předkupního práva dojít. Vzhledem k závaznému právnímu názoru Nejvyššího soudu, že předkupní právo podle § 3056 o. z. není vyloučeno jen samotnou skutečností, že dochází k převodu pozemku nebo stavby na osoby převodci blízké, soud I. stupně v nyní přezkoumávaném rozsudku již blíže okolnosti týkající se předmětného převodu neřešil a s odkazem na ustanovení § 3056 o. z. a § 1124 odst. 1 o. z. správně uzavřel, že vklad pozemků do základního kapitálu žalovaného je vkladem úplatným a že předkupní právo žalobce bylo porušeno. Tento závěr již žádný z účastníků nijak nezpochybňuje.

15. Z hlediska skutkového měl soud I. stupně za prokázané, že stavby bez č.p./č.e. stojí na 3 pozemcích ve vlastnictví žalovaného (parc. č. [Anonymizováno] se zastavěnou plochou 1 202 m2), ve vlastnictví žalobce (parc. č. [Anonymizováno] se zastavěnou plochou 133 m2) a ve vlastnictví třetích osob (parc. č. [Anonymizováno] zastavěnou plochou 1 021 m2). Protože dle § 3059 o. z. platí, že je-li stavba zřízena na několika pozemcích, použijí se ustanovení § 3056 až 3058 jen ve vztahu k pozemku, na němž je převážná část stavby, bylo pro rozhodnutí v dané věci zásadní, zda se převážná část stavby bez č.p./č.e. nachází právě na pozemku žalovaného. Nejvyšší soud ve svém v pořadí druhém zrušujícím rozsudku rozvedl hlediska, na základě kterých je nutno uvedený pojem vyložit (viz odstavec 5. rozsudku odvolacího soudu) a odvolacímu soudu vytkl, že pokud učinil závěr o převážné části pozemku s přihlédnutím k hledisku (správnému) zastavěnosti, spojil existenci předkupního práva s pozemkem, na kterém je „pouze“ minimální nadpoloviční většina polovina stavby, aniž by šlo o stavbu s atypickým , např. výškovým a prostorovým členěním, případně o stavbu atypickou se specifickými znaky. Z tohoto hlediska proto závěr odvolacího soudu o převážné části stavby nepovažoval za správný.

16. V novém řízení soud I. stupně stran budovy bez č.p./č.e. doplnil dokazování a na základě vlastního ohledání a stavební dokumentace podrobně v odůvodnění svého rozsudku stavbu popsal (viz odst. 6. rozsudku odvolacího soudu). Z tohoto popisu je předně zřejmé, že z hlediska zastavěnosti (jak to ostatně uvedl i dovolací soud) nelze činit závěr o převážné části stavby na pozemku žalovaného, jelikož zastavěná část pozemku žalovaného 1 202 m2 tvoří naprosto minimální nadpoloviční polovinu stavby, která je celkem 2 356 m2. Stavba má stejnou výšku i šířku, slouží jako odchovna mladého dobytka, není nijak stavebně rozdělena, a nemá žádné členění. V přední části na pozemku [Anonymizováno] je stavba rozšířena o sociální zařízení, kancelář a rampu, která již není využívána, v zadní části na pozemku [Anonymizováno] se nachází rampa na vyvážení hnoje a z obou části je do stavby přístup. Na základě uvedeného musí na rozdíl od soudu I. stupně odvolací soud konstatovat, že z hlediska stavebnětechnického, z hlediska účelu, k němuž stavba slouží, či z funkčního hlediska část stavby nacházející se na pozemku žalovaného nemá nijak zásadní a určující význam. Takový význam nemůže mít jen proto, že se na pozemku žalovaného nachází rampa na vyvážení hnoje, která podle soudu I. stupně umožňuje provoz ostatních částí. Správně totiž žalovaný oproti tomu namítá, že na pozemku[Anonymizováno][Anonymizováno] se nachází sociální zařízení a kancelář, které jsou jistě neméně důležité pro provoz stavby, jelikož poskytují zázemí pracovníkům. Správně také žalovaný namítá, že hlavním účelem stavby je chov hospodářských zvířat, v jehož rámci je sice nepochybně zapotřebí vyvážet hnůj, avšak pro tuto činnost není existence rampy nijak zásadní, neboť může probíhat i bez ní. Ostatně ani soud I. stupně netvrdí, že by bez existence rampy byl provoz odchovny dobytka zásadně ztížen či dokonce znemožněn. Na základě výše uvedeného odvolací soud činí závěr, že na pozemku žalovaného [Anonymizováno] se převážná část stavby žalobce ve smyslu § 3059 o. z. nenachází.

17. V novém řízení soud I. stupně doplnil dokazování i ve vztahu k otázce právní povahy silážního žlabu a silážní jímky, jelikož v tomto případě bylo pro rozhodnutí zásadní, zda žlab a jímka jsou samostatné věci v právním smyslu anebo, zda jsou součástí pozemku. Provedl místní šetření, vyžádal si od správního orgánu stavební dokumentaci týkající se žlabu a jímky a podrobně v odstavcích 17. a 18. svého rozsudku popsal, jak a z čeho byly žlab a jímka vybudovány (odvolací soud na tento popis plně odkazuje). Na základě stavebně technického popisu a místního šetření dovodil, že v obou případech jde o samostatné nemovité stavby a zároveň rozvedl skutečnosti na základě, kterých uzavřel, že lze vymezit, kde končí pozemek a kde začíná stavba. Odvolací soud se s těmito skutkovými i právními závěry ztotožňuje, a proto v podrobnostech plně odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku.

18. Zásadní námitkou žalovaného je, že soud I. stupně v rozporu se závazným právním názorem Nejvyššího soudu k otázce právní povahy silážního žlabu a jímky neprovedl důkaz znaleckým posudkem. Nejvyšší soud ve svém zrušujícím rozsudku stran dané problematiky odkázal na četná svá rozhodnutí, z nichž plyne, že záleží na individuálním posouzení každé konkrétní věci, jelikož jednoznačné hledisko pro určení, kdy půjde o samostatnou věc nebo součást pozemku nelze stanovit. Dále z nich plyne, že posouzení existence pevného základu konkrétní stavby je otázkou odbornou, k níž soud zpravidla nemá dostatek odborných znalostí, a proto je třeba provést důkaz znaleckým posudkem nebo odborným vyjádřením. Soud I. stupně znalecký posudek neprovedl, protože měl k dispozici kompletní stavební dokumentaci, která obsahuje detailní popis použitého materiálu a toho, jaký byl stavební a technologický postup, který mu umožnil učinit spolehlivý závěr o tom, že žlab a jímka jsou samostatnými stavbami spojenými se zemí pevným základem. Za této situace by bylo provedení důkazu znaleckým posudkem nadbytečné a neekonomické, jelikož by vedl jen k dalšímu navyšování nákladů řízení. Postup soudu, který se obešel bez znaleckého posudku a odborného vyjádření ostatně není vyloučen, jak to plyne např. z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. 22 Cdo 4753/2007. Soud I. stupně se vypořádal i s tvrzením žalovaného, že silážní žlab je montovanou věcí, když uvedl, že jde o objekt, který se sice skládá z montovaných betonových dílů, tyto však byly položeny do betonového dna a jednotlivé díly byly zality betonem, jak v zemi, tak v rámci železobetonového věnce. Lze tedy přisvědčit názoru soudu I. stupně, že nejde o takovou montovanou stavbu, kterou by bylo možné jednoduchým způsobem zase rozmontovat a bez problému přemístit jinam. I kdyby tedy soud I. stupně provedl žalovaným navržený důkaz listinou nazvanou Havarijní plán, kde má být žlab označen jako montovaný objekt bez dalších konkrétních specifikací, nic by to nemohlo změnit na správnosti závěru soudu I. stupně, který má podklad v podrobné stavebnětechnické dokumentaci. Pokud žalovaný tvrdí, že jeho názor, že jde o jednoduchý montovaný objekt, měl na místě samém v rámci mimosoudního jednání potvrdit soudní znalec, nenavrhl k tomuto tvrzení např. důkaz jeho výslechem nebo jím zpracovaným odborným vyjádřením či posudkem, proto odvolací soud považuje toto tvrzení za bezpředmětné a nezpůsobilé zpochybnit závěr soudu I. stupně o stavbě spojené s pevným základem. Jestliže dovolací soud uvedl, že skutečnost, že silážní žlab byl předmětem dražby, neznamená, že jde o nemovitou stavbu, pak ani důkaz – Žádost o provedení zápisu do katastru – jímž žalovaný hodlal prokázat, že k zápisu žlabu do katastru nemovitostí nedošlo, nemůže sám o sobě vyvrátit závěr, že žlab nemovitou věcí je. Pokud žalovaný soudu I. stupně vytýká, že argumentoval tím, že žlab a jímka byly zkolaudovány, pomíjí, že na tomto zjištění svůj právní závěr nepostavil. Z odůvodnění napadeného rozsudku jednoznačně plyne, že tak učinil na podkladě stavebnětechnické dokumentace, podrobného popisu použitého materiálu a technologického postupu a dále také na podkladě podrobně zdokumentovaného místního šetření.

19. Pakliže tedy bylo v řízení prokázáno, že předkupní právo žalobce bylo porušeno, že žlab a jímka jsou samostatnými nemovitými stavbami, má žalobce právo na uzavření kupní smlouvy ohledně pozemku parc. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] za týchž podmínek, které existovaly v době realizovaného převodu z [tituly před jménem] [jméno FO] na žalovaného. Ocenění předmětu kupní smlouvy přitom vychází, jak konstatoval soud I. stupně ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [adresa].

20. Ze všech uvedených důvodů byl napadený rozsudek dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změněn tak, že se žaloba na nahrazení projevu vůle žalovaného na uzavření kupní smlouvy, jejímž obsahem jsou všechny pozemky parc. č. [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] zamítá, a bylo vyhověno žalobě ve znění eventuálního petitu, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.

21. Vzhledem ke změně napadeného rozsudku rozhodoval odvolací soud o nákladech řízení před soudy obou stupňů v souladu s ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. Při posuzování úspěchu ve věci je nutno vyjít z toho, že předmětem řízení byly věci penězi ocenitelné, a že cena věcí je dána znaleckým posudkem. Žalobce uspěl co do věcí v hodnotě 65 260 Kč a žalovaný co do věci v hodnotě 55 124 Kč. Rozdíl mezi uvedenými částkami je dle názoru odvolacího soudu zanedbatelný i vzhledem k tomu, že se žalobce původně domáhal nahrazení projevu vůle ke čtyřem pozemkům, z nich jeden bez jakéhokoli zavinění žalovaného nakonec z kupní smlouvy vypustil. Proto v konečném výsledku nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů dle § 142 odst. 2 o. s. ř.

Poučení