15 CO 218/2022 - 260

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Karly Nekolové a Mgr. Jana Rýznara ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa], [PSČ] [obec] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], [PSČ] [obec] o zaplacení částky 189 371 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 27. 4. 2022, č. j. 17 C 388/2017-233, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení částku 21 780 Kč k rukám zástupce žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 189 371 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení (výrok I.) a zavázal žalobkyni k náhradě nákladů řízení žalované v částce 143 796 Kč (výrok II.).

2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, jímž se domáhala jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení, případně změny rozsudku tak, že žalobě bude v celém rozsahu vyhověno. Nesouhlasila se závěrem okresního soudu, že cena jí účtovaných prací věcně, časově i místně souvisela s pracemi sjednanými mezi účastníky smlouvou o dílo ze dne [datum], neboť v řízení bylo dle jejího názoru prokázáno, že účtované práce neměly být s původní smlouvou o dílo jakkoliv spojovány. Účastníci řízení v rozhodné době uvedli, že se jedná o samostatné plnění účtované na základě samostatného právního titulu a hrazené z provozních prostředků žalované, a to z toho důvodu, že původní smlouva o dílo měla být financována z dotačního titulu. Tato dle žalobkyně zcela jasná dohoda stran vyplývá ze zápisu z kontrolních dnů, ze zápisu ve stavebním deníku či z emailu [titul] [jméno] [příjmení], stavebního dozoru žalované, ze dne [datum], z něhož vyplynulo, že„ vícepráce elektro jsou vyňaty z díla, takže se k nim nevyjadřuji“. Ze všech těchto provedených důkazů tedy vyplývá jasný úmysl stran práce vystavené fakturou [číslo] podřídit pod samostatnou smlouvu o dílo. Smluvní strany o těchto pracích jednaly, žalované byla předložena cenová nabídka na ně a tyto byly následně prováděny s vědomím a za přítomnosti žalované, resp. jejího pověřeného zástupce [jméno] [příjmení], který za žalovanou řídil veškerou stavební činnost, jak vyplynulo z jeho svědecké výpovědi. Smlouva o dílo tak musela být uzavřena přinejmenším konkludentním způsobem, když zákonná úprava nevyžaduje u smlouvy o dílo písemnou formu. Souhlas s provedením přístřešků a cenovou nabídkou k tomuto provedení ze strany žalované vyplývá ze zápisů z kontrolních dnů [číslo]. I kdyby však neexistovala výslovná dohoda o samostatnosti provedených prací, ani v takovém případě nelze účtované práce považovat za vícepráce v rámci plnění dle smlouvy o dílo ze dne [datum]. V tomto směru žalobkyně odkázala na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2018, sp. zn. I. ÚS 1283/16-1, s tím, že ač provedené práce byly prováděny v místní a časové souvislosti se smlouvou o dílo ze dne [datum], je vyloučena jejich souvislost věcná. Žalobkyně současně nesouhlasila se závěrem okresního soudu, že bez provedení prací, jejichž úhradu žalobkyně v řízení požaduje, by nebylo možno provést kolaudaci budovy s tím, že žalobkyně netuší, z čeho soud I. stupně v tomto ohledu vycházel. Zdůraznila, že dle smlouvy o dílo odpovídala pouze za revize a kolaudace související s dílem, tj. s montáží oken, zateplením budovy a zhotovením nové fasády, a to v rozsahu dle položkového rozpočtu přiloženého ke smlouvě o dílo, nikoliv za revizi budovy jako celku. Poukázala také na skutečnost, že venkovní světla a stříšky nemají na revize ani kolaudaci vliv, když je lhostejno, že se podobné komponenty na budově dříve nacházely. Tvrdila, že činnosti spočívající v provedení uzemnění totožné budovy, montáži nových svítidel na fasádě budovy a vyhotovení nových přístřešků nad vstupy do objektu, které nebyly pro splnění smlouvy o dílo z [datum] nutné, jak potvrdili svědci, nelze považovat za věcně související práce, jež by bylo možno považovat za vícepráce, a to ani s ohledem na skutečnost, že zaměstnanci žalobkyně v rámci svých vyjádření tyto práce za vícepráce několikrát označili, neboť jejich vyjádření je nutno hodnotit podle obsahu, nikoliv názvu, když právní význam pojmu„ vícepráce“ se neshoduje s významem tohoto slova ve stavbařském slangu.

3. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako správného. Zdůraznila, že v písemné smlouvě o dílo ze dne [datum] byl výslovně sjednán formální postup, jakým způsobem mají být případně nové práce (tzv. vícepráce), které nebyly součástí původního položkového rozpočtu, sjednány. O takové změně díla pak bylo nutno uzavřít písemný dodatek smlouvy o dílo, jenž musel být schválen a podepsán k tomu oprávněnou osobou na straně žalobkyně i žalované. K uzavření tohoto dodatku nikdy nedošlo, jak vyplynulo z provedeného dokazování. Předložené cenové nabídky těchto víceprací byly projednány se svědkem [jméno] [příjmení], z čehož však nelze dovozovat, že by ve vztahu k nim došlo k uzavření jakýchkoliv dalších smluv o dílo. Naopak žalobkyně si musela být vědoma, že osoby, včetně [jméno] [příjmení], které se účastnily jednotlivých kontrolních dnů prováděných při realizaci díla, nejsou způsobilými zastupovat žalovanou ve věcech smluvních, a to ani při sjednání dodatku ke smlouvě ani žádné jiné smlouvy, ať již písemné či ústní. Vzhledem k místní, časové i věcné souvislosti provedených prací (práce prováděny na stejné stavbě při realizaci díla), kdy se nejednalo o jakýkoliv nový prvek, který by na daném objektu již dříve nebyl, šlo pouze o jejich úpravu, je nutno považovat provedené práce za vícepráce, na jejichž úhradu žalobkyni nárok nevznikl. Žalobkyně jakožto odborník ve stavebnictví měla postupovat obezřetně, a pokud měla za to, že má nárok na úhradu jakýchkoliv prací nad rámec smlouvy o dílo, měla o tomto řádně sjednat dodatek ke smlouvě, případně jinou smlouvu o dílo, a dané práce do té doby nerealizovat.

4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu, včetně řízení jeho vydání předcházejícího, ve smyslu ust. § 212a odst. 1, 2, 4 a 5 o. s. ř. a žádné vady řízení uvedené v § 229 odst. 1 a 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. neshledal. Po takto provedeném přezkumu pak dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

5. Z obsahu spisu se podává, že v řízení zahájeném dne [datum] domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 189 371 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení. Skutkově tvrdila, že mezi žalobkyní coby zhotovitelkou a žalovanou jako objednatelkou byla dne [datum] uzavřena smlouva o dílo, jejímž předmětem byl mimo jiné závazek žalobkyně provést pro žalovanou dílo – stavební práce v rámci projektu snížení energetické náročnosti budovy společnosti [právnická osoba] v [obec] [část obce]. Při provádění tohoto díla žalobkyně zjistila nevyhovující uzemnění budovy, které muselo projít revizí, na což upozornila žalovanou během kontrolního dne [číslo] konaného dne [datum]. Účastníci se následně shodli, že o uzemnění budovy a souvisejících elektro pracích a jiných pracích bude uzavřena samostatná smlouva o dílo s tím, že tyto práce budou vyňaty z původní smlouvy o dílo a budou hrazeny z provozních prostředků žalované. Na základě cenové nabídky, kterou žalobkyně žalované v souladu s předchozími jednáními během kontrolních dnů předložila, tak byla mezi účastníky uzavřena smlouva o dílo, jejímž předmětem byl na jedné straně závazek žalobkyně provést pro žalovanou dílo – uzemnění budovy společnosti [právnická osoba] [obec] [část obce] a související elektro a jiné práce, a to oproti závazku žalované zaplatit žalobkyni sjednanou cenu díla. Žalobkyně svou povinnost z této nové smlouvy o dílo splnila a dílo bez vad a nedodělků předala žalované. Po provedení díla pak vyúčtovala žalované jeho cenu fakturou [číslo] ze dne [datum] znějící na částku 189 371 Kč splatnou dne [datum], kterou žalovaná žalobkyni nezaplatila přes předžalobní upomínku. K výzvě okresního soudu dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. učiněné u jednání konaného dne [datum] pak žalobkyně doplnila svá skutková tvrzení tak, že pokud jde o hromosvod a zemnící soustavu, měla podle původní smlouvy o dílo provést toliko demontáž stávajícího svislého vedení hromosvodu v délce 62 metrů dle položky [číslo] na straně 96 položkového rozpočtu díla a po zateplení fasády objektu jeho zpětnou montáž, včetně nových kotevních úchytů dle položky [číslo] strana 102 rozpočtu. Tyto činnosti bylo nutné provést s ohledem na zhotovení nové fasády objektu. Projektová dokumentace k provedení stavby žádným způsobem provedení hromosvodu neřešila, vyjma související zmínky, že je střecha objektu po celkové rekonstrukci. Co se týče revizí, k řádnému splnění díla postačovalo přeměření svislé části hromosvodu a vystavení revizní zprávy k ní, přičemž v této zprávě by bylo popsáno, k jakým zásahům došlo a že výsledek revize je kladný podle platných předpisů. Žalobkyně nebyla podle původní smlouvy o dílo povinna zajišťovat kompletní revizi hromosvodu a tato nebyla ani k řádnému splnění smlouvy nutná. Co se týče jednání o zhotovení hromosvodu, dne [datum] žalobkyně nad rámec svých povinností zjistila, že stávající stav zemnící soustavy a hromosvodu je nevyhovující, resp. nefunkční. O této skutečnosti informovala žalovanou prokazatelně nejpozději dne [datum] na kontrolním dni [číslo]. V zápise ve stavebním deníku ze dne [datum] na straně [číslo] pak žalobkyně informovala žalovanou, že„ vícepráce“ elektro budou hrazeny z provozních zdrojů žalované, tedy že ohledně těchto prací bude uzavřena nová smlouva. Toto je dále potvrzeno i v zápise z kontrolního dne [číslo] který proběhl dne [datum], bod [číslo]. Samotná smlouva byla podle názoru žalobkyně požadována žalovanou s ohledem na podmínky dotace, kterou na zateplení objektu čerpala. S ohledem na tento požadavek žalobkyně zaslala žalované cenovou nabídku mimo jiné na zhotovení hromosvodů, a to emailem ze dne [datum], přičemž cenová nabídka byla přílohou tohoto mailu, včetně přesného popisu předmětu díla. Tuto cenovou nabídku žalovaná odsouhlasila, resp. nebyly proti ní prokazatelně vzneseny jakékoliv výhrady, přičemž dílo, které bylo jejím předmětem, bylo žalobkyní řádně a s vědomím žalované provedeno. Nová smlouva o dílo nebyla uzavřena ohledně montáže a demontáže svislé části hromosvodu, když toto již bylo zahrnuto v původní smlouvě o dílo, stejně jako zemní a výkopové práce obsažené ve smluvním rozpočtu pro provedení zateplení soklů pod úroveň terénu dle původní smlouvy o dílo. Vyúčtování ceny za zhotovení hromosvodu odpovídalo předložené cenové nabídce, která byla částečně ponížena o cenu za zemní práce, když tyto byly provedeny již pro účely zateplení soklů pod úrovní terénu a nebyly tedy účtovány nadvakrát. K provedení elektroinstalace na fasádě objektu instalací 4 ks venkovních svítidel pak žalobkyně tvrdila, že podle původní smlouvy o dílo měla provést pouze demontáž 2 ks stávajícího venkovního osvětlení dle položky 19, strana [číslo] rozpočtu, a po provedení zateplení fasády provést jejich zpětnou montáž dle položky 77, strana [číslo] položkového rozpočtu. Na kontrolním dni [číslo] konaném dne [datum] upozornila žalobkyně žalovanou na špatný technický stav venkovních svítidel a doporučila jejich výměnu, a to jako vhodnou, nikoliv nutnou. Zápisem ve stavebním deníku ze dne [datum] na straně [číslo] informovala žalovaná žalobkyni, že„ vícepráce elektro“ budou hrazeny z provozních výdajů žalované, tedy že ohledně těchto prací bude uzavřena nová smlouva o dílo, jak je potvrzeno i v zápise z kontrolního dne [číslo] konaného dne [datum], bod [číslo]. S ohledem na tento požadavek žalobkyně zaslala žalované cenovou nabídku, a to taktéž emailem ze dne [datum]. Tato cenová nabídka byla žalovanou odsouhlasena, resp. nebyly proti ní prokazatelně žádné námitky či výhrady, přičemž dílo, které bylo jejím předmětem, bylo žalobkyní řádně s vědomím žalované provedeno. Žalobkyně na základě odsouhlasení cenové nabídky provedla montáž 4 ks venkovních reflektorových svítidel, včetně přívodu k nim a ovládacího tlačítka. Vyúčtovaná cena pak odpovídala předložené cenové nabídce, přičemž rozdíl byl způsoben vyúčtováním dodatečných zednických prací, a to v souladu s uzavřenou smlouvou o dílo. K zámečnickým pracem – přístřeškům pak žalobkyně tvrdila, že podle původní smlouvy o dílo měla před provedením zateplení vnějšího pláště budovy provést toliko demontáž dosavadních kovových závěsných markýz dle položky [číslo] strana 95 rozpočtu, kdy jejich zpětná montáž nebyla uvažována. Žalovaná na kontrolním dni [číslo] konaném dne [datum], bod [číslo], požádala žalobkyni o předložení cenové nabídky na dodávku a montáž 5 ks přístřešků nad vstupy do objektu. Na kontrolním dni [číslo] konaném dne [datum], bod [číslo], žalovaná konstatovala, že jí byla předložena cenová nabídka ve výši 35 486 Kč bez DPH s tím, že s touto souhlasí, přičemž dodávku a montáž přístřešků provede v termínu pro dokončení díla podle původní smlouvy o dílo. Na kontrolním dni [číslo] konaném dne [datum], bod [číslo], pak žalovaná sdělila, že tyto náklady budou uhrazeny z provozních prostředků. Zhotovitelka na základě výše uvedeného ujednání stran provedla dodávku a montáž přístřešků nad vstupy do objektu, přičemž jejich cena byla účtovaná s ohledem na cenovou nabídku a další ujednání mezi účastníky v průběhu jejich zhotovování. Pro případ, že by soud neměl uzavření nové ústní smlouvy za dostatečně prokázané, žalobkyně z procesní opatrnosti navrhla, aby její nárok byl s ohledem na nesouvislost s původní smlouvou o dílo a zřejmé provedení vyúčtovaných prací kvalifikován jako nárok z bezdůvodného obohacení, pro určení jehož výše pak navrhla vyhotovení znaleckého posudku.

6. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Poukazovala na obsah smlouvy o dílo, ze které jednoznačně vyplývá, že předmět díla byl sjednán zcela jednoznačně jako úplný a zahrnoval veškeré práce nutné k řádnému splnění dohodnutého předmětu díla, což žalobkyně (zhotovitel) ve smlouvě o dílo rovněž i potvrdila, stejně jako to, že sjednaná cena díla bude cenou konečnou. V článku 4 bodu 10 smlouvy o dílo bylo dále dohodnuto, že vyskytne-li se při provádění díla potřeba provést nové práce (vícepráce), postupuje se při jejich zadávání podle Pravidel pro výběr dodavatelů a pokynu Operačního programu Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost a přiměřeně podle zákona č. 134/2016 Sb. o veřejných zakázkách. V tomto článku smlouvy o dílo byl mezi žalobkyní a žalovanou zcela přesně dohodnut postup při sjednávání nových prací (víceprací) tak, že žalobkyně byla povinna provést jejich přesný soupis, včetně jejich ocenění, a tento předložit žalované k odsouhlasení. Bylo rovněž sjednáno, že práce, dodávky a služby neobsažené v položkovém rozpočtu musí být nejprve projednány a odsouhlaseny žalovanou a teprve potom realizovány. Současně bylo dohodnuto, že pokud žalobkyně nedodrží tento postup, má se za to, že práce, dodávky a služby, resp. činnosti jí realizované, byly předmětem díla a jsou v ceně zahrnuty. Podle článku 4, bodu 11. smlouvy o dílo bylo také dohodnuto, že na základě písemného soupisu víceprací odsouhlaseného objednatelem (žalovanou) zhotovitel (žalobkyně) ocení soupis víceprací podle položkového rozpočtu a dále, že o změnách smlouvy bude uzavřen smluvní dodatek ke smlouvě. Z výše uvedeného je tedy dle žalované zjevné, že postup pro případné sjednání nových prací či víceprací mezi účastníky nebyl splněn, a to včetně vymíněné písemné formy. Žalovaná si však se žalobkyní žádné vícepráce ani nové práce změnou smlouvy o dílo či jiným způsobem nikdy nesjednala, a to jak ústně, tak ani písemně. Dále namítala, že veškeré účtované práce byly jednoznačně spjaty s předmětem smlouvy o dílo jako tzv. vícepráce, kdy žalobkyně měla povinnost ještě před jejich realizací provést písemný přesný soupis, včetně jejich ocenění, tento následně projednat se žalovanou a uzavřít písemný dodatek ke smlouvě, což se nestalo. Odkázala přitom na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu týkající se tzv. víceprací.

7. Okresní soud provedl k důkazu listiny předložené účastníky, zejména smlouvu o dílo včetně projektu a položkového soupisu sjednaných prací, fakturu žalobkyně, zápisy z kontrolních dnů, předložený zápis ve stavebním deníku, vyslechl předsedu představenstva žalované a svědky, a to [titul] [jméno] [příjmení], zaměstnance žalobkyně na pozici vedoucího projektu, [jméno] [příjmení], zaměstnance žalobkyně ve funkci vedoucího střediska elektra a [jméno] [příjmení], zaměstnance žalované, který na stavbě plnil funkci technického dozoru objednatele, a po provedeném dokazování dospěl k závěru, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o dílo ve smyslu ust. § 2586 odst. 1 o. z., jejímž předmětem byl závazek žalobkyně provést pro žalovanou stavební práce na budově stojící na pozemcích parc. [číslo] v katastrálním území Šumbark určené k zateplení budovy a zahrnující zejména výměnu oken a zhotovení nové fasády. Konkrétní činnosti, které tvořily předmět díla, nebyly uvedeny ve smlouvě výslovně, ale vyplývaly z vypracovaného projektu a z položkového rozpočtu. Cena díla byla dohodnuta na částku 4 395 309 Kč, a to jednoznačně jako cena konečná a neměnná. Pokud by mělo dojít k realizaci dalších nesjednaných prací nad rámec původně dohodnutých činností, smlouva o dílo výslovně stanovila podmínku ve formě řádného uzavření písemného dodatku ke smlouvě. V případě nedodržení tohoto postupu dále smlouva výslovně uvedla, že takové práce nebo dodávky budou považovány za součást předmětu původního díla a jsou v ceně díla zahrnuty. Okresní soud konstatoval, že v řízení nebylo mezi stranami sporu o tom, že žalobkyně provedla práce nad rámec činností vyplývajících z původní smlouvy o dílo spočívající v uzemnění objektu, v elektroinstalacích na fasádě objektu a ve zhotovení přístřešků nad vstupy do objektu, v tvrzeném rozsahu. Mezi zhotovením původního díla a provedením uvedených prací okresní soud shledal jednoznačnou časovou, věcnou i místní souvislost, neboť veškeré označené vícepráce byly prováděny ve stejném čase jako práce při realizaci původního díla, na stejném objektu, kterého se smlouva o dílo týkala, a část provedení uzemnění objektu byla součástí původního předmětu díla, když bez provedení prací na uzemnění by bylo dílo tzv. nekolaudovatelné. Ze všech těchto důvodů proto tyto práce považoval za plnění sloužící k řádnému zhotovení původně sjednaného díla, jak vyplývá z obsahu nálezu Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2018 ve věci sp. zn. I. ÚS 1283/16-1. K tomu dále rozvedl, že původní elektroinstalace již dříve byla na objektu instalována, stejně jako i původní stříšky. V daných případech se dle okresního soudu ani nejednalo o jakýkoliv nový prvek, který by dříve na objektu žalované nebyl, přičemž žalovaná strana trvala na tom, že všechny popsané práce byly provedeny nejpozději do dne zhotovení díla podle původní smlouvy. Poukázal i na to, že sama žalobkyně ocenila veškeré provedené práce překračující původní smlouvu ve faktuře [číslo] jako vícepráce. Okresní soud tak dospěl k závěru, že veškeré provedené práce, které žalobkyně vykonala při realizaci díla v [obec] [část obce] a které v rámci tohoto soudního řízení požaduje zaplatit, jsou tzv. vícepracemi, přičemž nárok na jejich zaplacení žalobkyni nevznikl, když ohledně nich nebyl dodržen kontraktační proces sjednaný ve smlouvě o dílo směřující k uzavření písemného dodatku ke smlouvě o dílo. V daném případě však žalobkyně jako zhotovitel realizovala tyto vícepráce bez předchozího písemného odsouhlasení objednatelem a bez písemně uzavřeného dodatku. Okresní soud v tomto směru odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu s tím, že žalobkyni nenáleží právo na zaplacení těchto provedených víceprací ani z titulu bezdůvodného obohacení. K odkazu žalobkyně na nález Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2018, sp. zn. I. ÚS 1283/16-1, uvedl, že toto rozhodnutí nedopadá na daný případ, neboť v judikovaném případě bylo dílo provedeno v rámci tvrzených tzv. víceprací v daleko větším rozsahu a ve vyšší hodnotě než původní dílo samotné a nesouviselo časově ani funkčně s původně dohodnutým dílem. O náhradě nákladů řízení pak okresní soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že procesně neúspěšnou žalobkyni zavázal zaplatit žalované plnou náhradu jejich nákladů řízení, jenž vyčíslil na částku 143 796 Kč.

8. U odvolacího jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích.

9. Okresní soud postupem podle ust. § 129 odst. 1 o. s. ř. zopakoval dokazování smlouvou o dílo [číslo] ze dne [datum], emailovou komunikací ze dne [datum] a [datum] a zápisem ze stavebního deníku z [datum], č. strany [číslo], a dospěl k závěru, že okresní soud na základě řádně provedeného dokazování dospěl ke správným skutkovým zjištěním, která odvolací soud dále doplnil, jak bude uvedeno níže.

10. Odvolací soud sdílí závěr soudu okresního, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena platná smlouva o dílo ve smyslu ust. § 2586 a násl. o. z., jejímž předmětem byly práce na zateplení budovy na pozemcích parc. [číslo] parc. [číslo] v [katastrální uzemí] vymezené v položkovém rozpočtu díla jakožto přílohy této smlouvy o dílo, a to v ceně 4 395 309 Kč s DPH, která byla stranami smlouvy splněna. Souhlasí také s názorem soudu okresního, že práce účtované žalobou byly provedeny nad rámec této smlouvy o dílo, avšak s předmětem díla jednoznačně souvisely, netvořily samostatný celek, ale ve svém důsledku vedly k rozšíření díla či jeho kvalitativní změně.

11. Žalobkyně mimo rámec sjednaný smlouvou o dílo v rámci žalobou účtované částky provedla pro žalovanou práce na uzemnění budovy, když kromě snětí původních vertikálních svodů a jejich opětovné montáži na zateplenou fasádu budovy, včetně nových kotevních úchytů provedla vodorovné střešní části hromosvodu, doplnila svislé vedení uzemnění a vykonala další zemní práce nad práce potřebné k zateplení soklu budovy. Dále žalobkyně na místo pouhé demontáže a opětovné montáže 2 ks osvětlení tyto nahradila 4 ks nového venkovního osvětlení, včetně jejich vypínače a na místo demontáže původních zastřešeních vstupů do budovy dodala a namontovala 5 ks nových stříšek. Již z popisu provedených prací jednoznačně vyplývá, že všechny účtované práce byly provedeny na tomtéž objektu a ve stejném čase jako práce sjednané ve smlouvě o dílo, byť vedly k jejich kvantitativní či kvalitativní změně, aniž by bylo právně relevantním, zda tyto vícepráce byly či nebyly v okamžiku uzavření smlouvy z hlediska provedení stavby předvídatelné, či to, zda nahrazovaly práce původně tvořící předmět díla a byly stranami posléze„ vypuštěny“, jak bylo uvedeno v zápisech z kontrolních dnů. O tom, že k žádnému vynětí původně sjednaných prací na uzemnění budovy, elektroinstalaci i demontáži stříšek nad vstupy do budovy nedošlo, však svědčí shodné vyjádření stran u jednání odvolacího soudu, podle kterého byla žalobkyní účtována a žalovanou zaplacena celá původně sjednaná cena díla.

12. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srov. rozsudky ze dne 27. 6. 2007 ve věci sp. zn. 32 Odo 1043/2005, ze dne 9. 2. 2016 ve věci sp. zn. 23 Cdo 4050/2015, usnesení ze dne 30. 8. 2011 ve věci sp. zn. 23 Cdo 1903/2010, rozsudku ze dne 22. 9. 2009 ve věci sp. zn. 32 Cdo 2592/2008, ze dne 25. 7. 2012 ve věci sp. zn. 23 Cdo 3798/2009 či ze dne 5. 4. 2017 ve věci sp. zn. 23 Cdo 3085/2016) ke vzniku nároku zhotovitele na zvýšenou cenu díla v případě jeho rozšíření nebo zvýšení jeho kvality je nezbytná předchozí dohoda objednatele a zhotovitele na vlastním rozšíření díla nebo jeho kvalitativní změně, čili dohoda o změně smlouvy o dílo. Objednatel není povinen zaplatit zhotoviteli jinou než ve smlouvě dohodnutou cenu, nejde-li o snížení či zvýšení ceny díla za podmínek vymezených v ust. § 549 zák. č. 513/1991 Sb. – obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) platného do [datum]. Vždy tedy musí dojít k dohodě obou účastníků o rozšíření předmětu (rozsahu díla) a není-li sjednáno navýšení ceny díla, teprve na základě dohody o změně rozšíření předmětu díla či jeho změně by se mohlo uplatnit ust. § 549 odst. 1 a 2 obch. zák. s tím, že v takovém případě by byl objednatel povinen zaplatit cenu přiměřeně zvýšenou, případně cenu sníženou s přihlédnutím k rozdílu v rozsahu nutné činnosti a v účelných nákladech spojených se změněným prováděním díla.

13. Uvedené judikatorní závěry se dle názoru odvolacího soudu plně uplatní i v podmínkách nové právní úpravy, byť tato neobsahuje výslovnou úpravu obdobnou plnému znění ust. § 549 obch. zák., pouze v ust. § 2614 o. z. řeší případ dohody o omezení rozsahu díla.

14. Aby žalobkyni vznikl nárok na úhradu shora uvedených víceprací, musely by se strany na jejich provedení dohodnout způsobem sjednaným ve smlouvě, konkrétně v článku 4 bodech 10 a 11, přičemž k uvedené změně smlouvy o dílo mohlo dojít pouze na základě dodatku, pro jehož uzavření si smluvní strany v článku 20 smlouvy o dílo sjednaly písemnou formu. Uzavření takového písemného dodatku ke smlouvě o dílo ze dne [datum] žádná ze stran netvrdila, stejně jako netvrdila to, že by se ústně, případně konkludentně účastníci dohodli na změně formy právního jednání sjednané pro uzavření dodatku ke smlouvě o dílo.

15. K námitkám žalobkyně, že požadavek žalované na provedení dalších prací obsahuje zápis ve stavebním deníku, odkazuje odvolací soud na ujednání obsažené v článku 8 bodu 4 smlouvy o dílo, podle kterého se zápisy ve stavebním deníku nepovažují za změnu smlouvy, ale slouží jako podklad pro vypracování případných dodatků ke smlouvě. Měnit smlouvy tedy nebylo podle výsledného ujednání stran možno zápisy ve stavebním deníku, což je nutno vztáhnout také na zápisy z kontrolních dnů a na všechny případné další doklady vyhotovené v průběhu realizace stavby, které jako dodatek ke smlouvě nebyly výslovně označeny.

16. Nadto je třeba zdůraznit, že kontrolních dnů se účastnily a zápisy ve stavebním deníku prováděly osoby, které podle výslovného ujednání v záhlaví smlouvy o dílo byly za obě smluvní strany oprávněny jednat pouze ve věcech technických, což se v případě žalované týkalo jak jejího zaměstnance [jméno] [příjmení], tak i externího stavebního dozoru [titul] [jméno] [příjmení] Tyto osoby tedy nebyly za žalovanou oprávněny sjednávat dodatky ke smlouvě o dílo ani žalovanou zavazovat jinými smlouvami, tedy ani uzavřít novou smlouvu o dílo na účtované práce, jak tvrdila žalobkyně. I kdyby tyto osoby překročily svá oprávnění a skutečně jako zástupci žalované podnikatelky jejím jménem mínily se žalobkyní uzavřít dodatek ke smlouvě o dílo či novou, samostatnou smlouvu o dílo, což ani z provedeného dokazování nevyplynulo, nemohlo by jejich jednání žalovanou zavazovat ve smyslu ust. § 431 o. z., na který žalobkyně v řízení poukazovala, neboť žalobkyně s ohledem na obsah písemné smlouvy o dílo věděla či vědět musela, že tyto osoby k zastupování žalované ve věcech smluvních nejsou zmocněny. Ostatně ani z výpovědi [jméno] [příjmení] či předsedy představenstva žalované [titul] [jméno] [příjmení] nevyplynulo, že by [jméno] [příjmení] byl oprávněn žalovanou jakkoliv smluvně zavazovat.

17. K tomu dále odvolací soud poukazuje na znění ust. § 1758 o. z., podle kterého dohodnou-li se strany, že pro použití užijí určitou formu, má se za to, že nechtějí být vázány, nebude-li tato forma dodržena. To platí i tehdy, projeví-li jedna ze stran vůli, aby smlouva byla uzavřena v písemné smlouvě. Dohodou účastníků obsaženou v článku 20 smlouvy o dílo byla tedy založena vyvratitelná domněnka, že jednáním v jiné než v dohodnuté formě tito nechtějí být vázáni, přičemž k jejímu vyvrácení žalobkyně v řízení ničeho ani netvrdila a ani neprokazovala. I kdyby tedy byla prokázána ústní dohoda účastníků, pak žalovaná vyloučila svou vůli být tímto svým ústním jednáním vázána ve smyslu shora cit. ust. § 1758 o. z.

18. Ve vztahu k pracím provedeným bez dohody o rozšíření předmětu díla pak ze shora uvedené judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že provede-li zhotovitel práce nad sjednaný rozsah díla a nejsou-li dány podmínky podle § 549 obch. zák. pro vznik povinnosti objednatele zaplatit zhotoviteli cenu přiměřeně zvýšenou, nemůže zhotovitel hodnotu takových prací požadovat ani z titulu bezdůvodného obohacení, neboť v takovém případě se nenaplní žádná ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení upravená v ust. § 451 až 454 obč. zák. (v podmínkách současné úpravy § 2875 a násl. o. z.). V takovém případě totiž nejde o plnění bez právního důvodu, ale o plnění na základě smlouvy o dílo, u něhož nebyly splněny podmínky pro úhradu těchto víceprací. Pouze v případě, že by poskytnuté plnění nebylo spjato s původním plněním (nebyla by dána vzájemná souvislost těchto plnění), bylo by možno aplikovat ust. § 451 a násl. obč. zák. o bezdůvodném obohacení (viz dále rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 4. 2017 ve věci sp. zn. 23 Cdo 3085/2016), o takový případ, jak shora uvedeno, se zjevně v této věci nejedná.

19. Nedošlo-li tedy ve vztahu k vícepracem účtovaným v částce 189 371 Kč k dohodě smluvních stran o rozšíření díla a současně provedené práce netvořily samostatné dílo jako v případě posuzovaném Ústavním soudem v nálezu ze dne 8. 11. 2018 ve věci sp. zn. I. ÚS 1283/2016, je nárok žalobkyně v tomto směru zcela právně nedůvodný. Současně nemůže být žalobkyni přiznán ani skrze institut dobrých mravů či poctivého obchodního styku, neboť skrze institut dobrých mravů lze pouze nárok odepřít, nikoliv založit nárok, který právně neexistuje, včetně nároku na zaplacení víceprací, který žalobkyni jako zhotovitelce nevznikl a nenáleží. V tomto směru odvolací soud dále poukazuje na to, že v právním vztahu založeném posuzovanou smlouvou o dílo žalobkyně vystupovala jako zhotovitel a tedy profesionál v oblasti provádění stavebních prací. Zhotovitelce nic nebránilo, naopak odpovídalo by odpovědnému přístupu k provozování podnikatelské činnosti, pokud by přes požadavek objednatele přistoupila k provedení prací mimo rámec sjednaného díla až poté, co by došlo k uzavření písemné smlouvy o dílo tak, jak si účastníci výslovně ujednali. Postupovala-li žalobkyně v tomto směru odlišně od ujednání ve smlouvě o dílo, je povinna nést následky svého jednání.

20. S ohledem na shora uvedené proto pokud okresní soud žalobu jako zcela nedůvodnou zamítl, je jeho rozhodnutí správné a jako takové bylo v souladu s ust. § 219 o. s. ř. potvrzeno, včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení opírajícího se o ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná byla v řízení plně procesně úspěšná a náleží jí náhrada nákladů řízení, již okresní soud správně vyčíslil a specifikoval v bodě 26 odůvodnění napadeného rozhodnutí.

21. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že i v odvolacím řízení plně procesně úspěšné žalované byla na náhradě nákladů odvolacího řízení přiznaná částka 21 780 Kč sestávající z náhrady odměny za právní zastoupení žalované v odvolacím řízení u dvou úkonů právní služby, a to sepisu vyjádření k odvolání žalobkyně a účasti u jednání odvolacího soudu, po 8 700 Kč dle § 11 odst. 1 písm. d) a g) a § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. – advokátní tarif, z náhrady paušálních výdajů zástupce žalobkyně k uvedeným dvěma úkonům právní služby po 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu) a z náhrady za 21% DPH z částky 18 000 Kč ve výši 3 780 Kč (§ 14a odst. 1 advokátního tarifu).

22. K výši okresním i odvolacím soudem přiznané náhrady odměny za právní zastoupení procesně zcela úspěšné žalované odvolací soud uvádí, že podle ust. § 151 odst. 2 věty první část před středníkem o. s. ř. je soudu uloženo určit výši odměny za zastupování advokátem podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním přepisem, a to s výjimkou případů, kdy aplikaci vyhlášky č. 177/1996 Sb. – advokátního tarifu odůvodňují okolnosti případu. Paušální sazby odměny za zastupování advokátem v jednom stupni byly stanoveny v tzv. přísudkové vyhlášce č. 484/2000 Sb., která byla zrušena ke dni 7. 5. 2013 nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013 ve věci sp. zn. Pl. ÚS 25/12. I když se původně právní praxe, zejména na základě rozhodnutí velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, přikláněla k názoru, že při neexistenci zákonné úpravy paušálních sazeb odměny advokáta v jednom stupni řízení je namístě aplikovat advokátní tarif a odměnu advokáta stanovit součtem odměn za jednotlivé v řízení provedené úkony právní služby, z aktuální judikatury Ústavního soudu (nález ze dne 7. 6. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3559/15), jakož i ze samotné judikatury Nejvyššího soudu (srov. rozsudek ze dne 25. 9. 2014 ve věci sp. zn. 21 Cdo 2811/2013, usnesení ze dne 18. 12. 2014 ve věci sp. zn. 21 Cdo 222/2014 a ze dne 30. 8. 2016 ve věci sp. zn. 22 Cdo 1025/2016), však plyne, že v takovém případě je soud povinen stanovit výši nákladů za zastupování na základě své volné, nikoliv však libovolné úvahy ve smyslu ust. § 136 o. s. ř. V podmínkách projednávané věci odvolací soud volnou úvahou dospěl k závěru stanovit výši odměny za právní zastoupení žalované podle sazeb za úkon právní služby uvedených v advokátním tarifu, jehož aplikaci v této věci oba účastníci v souladu se shora popsaným názorovým vývojem na otázku náhrady nákladů za právní zastoupení a datum zahájení řízení legitimně očekávali, jak ostatně vyplývá ze způsobu, jakým účastníci náhradu za své advokátní zastoupení v řízení účtovali. Takto stanovená náhrada pak dle odvolacího soudu neodporuje pojetí spravedlivého uspořádání vztahů mezi účastníky také z hlediska náročnosti právního zastoupení žalované v této věci.

23. Odvolací soud současně v projednávané věci ve smyslu ust. § 150 o. s. ř. neshledal takové okolnosti případu ani poměry účastníků, pro které by procesně úspěšné žalované zcela či zčásti právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů nepřiznal.

Poučení