15 Co 234/2025 - 142

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Dany Slavíkové a soudců Mgr. Olgy Lenochové a JUDr. Jana Chmela, Ph.D. ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [právnická osoba], IČO [IČO] sídlem [adresa zainteresované společnosti] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o zaplacení 1 708 711 Kč, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 16. května 2025, č. j. 24 C 107/2024–111, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 37 727,80 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [Jméno advokáta], advokáta.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 708 711 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 235 802,70 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám [Jméno advokáta], advokáta (výrok II.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala uvedené částky z titulu bezdůvodného obohacení, neboť v období od 15. 04. 2021 do 02. 05. 2022 uhradila bezhotovostním převodem ve prospěch bankovního účtu žalované předmětnou celkovou částku, aniž měla ohledně provedených plateb s žalovanou uzavřenou smlouvu a zároveň za provedené platby neobdržela žádné protiplnění. Jedná se o platby dne 02. 05. 2022 částka 287 073 Kč, dne 14. 03. 2022 částka 251 378 Kč, dne 03. 03. 2022 částka 321 000 Kč, dne 11. 02. 2022 částka 60 000 Kč, dne 28. 07. 2021 částka 177 628 Kč, dne 19. 07. 2021 částka 155 812 Kč a dne 15. 04. 2021 částka 388 410 Kč. Přejímku zboží měly v rozhodném období, v rámci organizace žalobkyně, na starost dvě zaměstnankyně, [jméno FO] a [jméno FO], které prohlásily, že od žalované v rozhodném období nepřevzaly žádnou dodávku zboží vztahující se k provedeným platbám a není jim známo, že by tak učinil někdo jiný. Žalobkyně žalovanou vyzvala dne 22. 03. 2024, k doložení veškerých podkladů prokazujících existenci platně uzavřené smlouvy a dodání zboží, jinak požadovala vrácení částek odpovídajících provedeným platbám.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, neboť mezi žalovanou, zastoupenou dle generální plné moci [jméno FO] a žalobkyní, jednající prostřednictvím předsedy představa [tituly před jménem] [jméno FO], byla v ústní formě uzavřena rámcová kupní smlouva, jejímž předmětem byl prodej zboží. Žalobkyně písemně potvrdila převzetí jednotlivého dodaného zboží prostřednictvím dodacích listů podepsaných [tituly před jménem] [jméno FO]. Podepsané dodací listy písemně stvrzují obsah ústně sjednané rámcové kupní smlouvy, jelikož jednotlivé dodací listy obsahují povinné náležitosti kupní smlouvy, tj. identifikaci smluvních stran, předmětu převodu, jakož i kupní cenu. Žalovaná vždy jednala s [tituly před jménem] [jméno FO], který byl předsedou představenstva zapsaným v obchodním rejstříku. Žalované je známo, že žalobkyně má společenskou smlouvou omezen způsob jednání statutárního orgánu za společnost (předseda představenstva mohl samostatně jednat pouze v záležitostech s hodnotou plnění nepřesahující 200 000 Kč), nicméně argumentovala, že žalobkyně toto jednání následně ratihabovala. Rámcová smlouva byla uzavřena platně, tudíž se nemůže jednat o bezdůvodné obohacení. Zboží bylo vždy dodáváno k rukám [tituly před jménem] [jméno FO] v provozovně žalobkyně na adrese [adresa], což [tituly před jménem] [jméno FO] pokaždé stvrdil svým podpisem na příslušném dodacím listu.

4. Na základě výsledků provedeného dokazování a nesporných tvrzení účastníků, vyšel soud prvního stupně zejména z následujících skutkových zjištění: [tituly před jménem] [jméno FO] vykonával funkci předsedy představenstva žalobkyně v období od [datum] do [datum]. Dle zápisu v obchodním rejstříku, v rozhodném období, v záležitostech, jejichž předmětem je plnění s hodnotou přesahující částku ve výši 200 000 Kč, zastupují společnost vždy dva členové představenstva žalobkyně. Žalobkyně provedla dne 15. 04. 2021 ve prospěch účtu č. [č. účtu] (tj. účtu žalované) platbu v částce 388 410 Kč, dne 19. 07. 2021 platbu v částce 155 812 Kč a dne 08. 07. 2021 platbu v částce 177 628 Kč, dne 11. 02. 2022 platbu v částce 60 000 Kč, dne 01. 03. 2022 platbu v částce 321 000 Kč, dne 03. 03. 2022 platbu v částce 67 410 Kč, dne 14. 03. 2022 platbu v částce 251 378 Kč a dne 02. 05. 2022 platbu v částce 287 073 Kč. Vedoucí skladu žalobkyně [jméno FO] uvedla, že v období od 15. 4. 2021 do 2. 5. 2022 s výjimkou zboží „[podezřelý výraz]“ v množství 2 000 ks na základě faktury č. [hodnota] ze dne [datum], nepřijala do skladu žádné zboží od žalované, a zároveň jí není známo, že by jiné osoby v žalobkyni v tomto období od žalované převzaly jakékoliv zboží. [jméno FO], která pracuje u žalobkyně na pozici laborantka, uvedla, že v období od 15. 04. 2021 do 02. 05. 2022 nepřijala do skladu žádné zboží od žalované (Čestná prohlášení ze dne [datum]). Výzvou ze dne 22. 03. 2024 informovala žalobkyně žalovanou, že u žalobkyně probíhá rozsáhlé šetření zaměřené na kontrolu provedených plateb ve vztahu k dodanému zboží a službám. Vyzvala žalovanou k poskytnutí veškerých podkladů vztahujících se k platbám provedeným ve prospěch žalované v období od 15. 04. 2021 do 02. 05. 2022 v celkové výši 1 948 711 Kč s tím, že pokud nebude uvedené objasněno, vyzvala žalovanou k vrácení sporných plateb ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy. Následně žalobkyně vyzvala dne 16. 04. 2024 [tituly před jménem] [jméno FO] k vysvětlení okolností údajné spolupráce žalobkyně a žalované, zejména okolností sporných plateb a právního důvodu jejich uskutečnění, existence dodacích listů a objednávek. [tituly před jménem] [jméno FO] prohlásil, že činil jménem žalobkyně z pozice předsedy představenstva úkon uzavření rámcové smlouvy o dodávce zboží jménem žalobkyně se žalovanou (zastoupenou [jméno FO]), provádění objednávek veškerého zboží dle uzavřené rámcové kupní smlouvy jménem žalobkyně se žalovanou prostřednictvím telefonické komunikace s [jméno FO], dodané zboží přebíral. (Čestné prohlášení [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum]). V Objednávce ze dne [datum] je uvedena žalovaná jako dodavatel a žalobkyně jako odběratel (stejně tak je uvedeno v ostatních objednávkách), dodávka „[podezřelý výraz]“ v množství 150 ks; k úhradě 251 378 Kč. V Dodacím listu ze dne [datum] k předmětné dodávce je v kolonce „převzal“ nečitelná parafa. Objednávka ze dne [datum] zní na dodávku DC Super drain tekutý v množství 50 ks, super chenzime v množství 100 ks a Drain release v množství 100 ks; celkem k úhradě 388 410 Kč. V Dodacím listu ze dne [datum] k předmětné dodávce je v kolonce „převzal“ nečitelná parafa. Objednávka ze dne [datum] je na dodávku [podezřelý výraz] v množství 1 000 ks; celkem k úhradě 60 000 Kč. V Dodacím listu ze dne [datum] k předmětné dodávce je v kolonce „převzal“ uvedena nečitelná parafa. V Objednávce ze dne [datum] je uvedena dodávka DC Super drain tekutý v množství 40 ks, [podezřelý výraz] v množství 40 ks a [podezřelý výraz] v množství 40 ks; celkem k úhradě 177 628 Kč. V Dodacím listu ze dne [datum] k předmětné dodávce je v kolonce „převzal“ nečitelná parafa. V Objednávce ze dne [datum] je uvedena dodávka: [podezřelý výraz] v množství 100 ks, [podezřelý výraz] v množství 65 ks a [podezřelý výraz] v množství 65 ks; celkem k úhradě 155 812 Kč. V Dodacím listu ze dne [datum] k předmětné dodávce je v kolonce „převzal“ nečitelná parafa. V Objednávce ze dne [datum] je uvedena dodávka [podezřelý výraz] v množství 50 ks, [podezřelý výraz] v množství 100 ks a [podezřelý výraz] v množství 100 ks; celkem k úhradě 388 410 Kč. V Dodacím listu ze dne [datum] k předmětné dodávce je v kolonce „převzal“ nečitelná parafa. V Dodacím listu ze dne [datum] k dodávce [podezřelý výraz] v množství 50 ks, [podezřelý výraz] v množství 50 ks a [podezřelý výraz] v množství 50 ks; je v kolonce „převzal“ nečitelná parafa. V Objednávce ze dne [datum] je uvedena dodávka [podezřelý výraz] v množství 2 000 ks; celkem k úhradě 240 000 Kč. V Dodacím listu ze dne [datum] k předmětné dodávce je v kolonce „převzal“ nečitelná parafa.

5. Soud prvního stupně v bodě 16 odůvodnění poukázal na závěry ustálené judikatury Nejvyššího soudu ve sporech o vydání bezdůvodného obohacení, kdy důkazní břemeno k prokázání tvrzení o přesunu majetkových hodnot na obohaceného tíží ochuzeného, zatímco břemeno tvrzení, jakož i důkazní břemeno k prokázání právního důvodu získaného plnění (tj. právního důvodu opravňujícího příjemce si plnění ponechat, resp. jej plátci nevrátit), pak zatěžuje příjemce – obohaceného (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 08. 09. 2021, sp. zn. 28 Cdo 2087/2021, dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 002. 2018, sp. zn. 32 Cdo 5212/2017 nebo dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 02. 2022, sp. zn. 25 Cdo 246/2001).

6. V situaci, kdy žalovaná řádně a úplně netvrdila právní důvod, na základě kterého od žalobkyně přijala získané plnění, soud prvního stupně při jednání dne 21. 03. 2025 poučil žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnila tvrzení 1) kdy a za jakých okolností měla být mezi žalovanou (zastoupenou [jméno FO]) a [tituly před jménem] [jméno FO] uzavřena předmětná (žalovanou tvrzená) rámcová smlouva; 2) kdy a jakým způsobem mělo dojít k dodatečnému schválení předmětné (žalovanou tvrzené) rámcové kupní smlouvy dalším členem představenstva tak, aby jednání odpovídalo způsobu jednání statutárního orgánu žalobkyně zapsanému k rozhodnému dni v obchodním rejstříku, když dle dosavadních tvrzení žalované, jakož ani z dosud provedeného dokazování soud tuto skutečnost neměl za prokázanou a zároveň aby k takto doplněným tvrzením označila a soudu předložila důkazy, jinak se vystaví riziku neúspěchu ve věci. Žalovaná následně v návaznosti na první bod poučení soudu ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. uvedla pouze to, že rámcová kupní smlouva byla uzavřena v březnu roku 2017 v areálu žalobkyně s tím, že obchodní vazby mezi žalovanou a žalobkyní byly již před rokem 2020, kdy žalovaná dodávala žalobkyni chemii – [podezřelý výraz], [podezřelý výraz] a [podezřelý výraz], tudíž se nejednalo o žádnou výjimečnou obchodní transakci. Ve vztahu k druhému bodu poučení soudu dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. pak uvedla pouze svou právní argumentaci založenou na citaci již dříve uváděné judikatury Nejvyššího soudu. Soud prvního stupně takové doplnění tvrzení shledal zcela nedostatečným, proto žalovanou při jednání dne 16. 05. 2025 opětovně totožně poučil dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. 26 Cdo 2256/2019). Žalovaná, reagovala zopakováním své právní argumentace, k výslovnému dotazu ohledně okolností uzavření předmětné rámcové smlouvy explicitně uvedla, že žádné další skutečnosti uvést nechce.

7. Soud prvního stupně proto uzavřel, že žalovaná neunesla břemeno tvrzení (§ 101 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.), její argumentaci ohledně existence právního důvodu provedených plateb v kontextu jejích dalších tvrzení a předložených důkazů shledal účelově vykonstruovanou (viz bod 23 odůvodnění) a neprovedl žalovanou navržené důkazy s odkazem na nadbytečnost a hospodárnost vedení řízení (viz bod 17 odůvodnění). S odkazem na § 2991 odst. 1, 2 a § 2993 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), uzavřel, že žalobkyně v řízení prokázala poskytnutí částky v celkové výši 1 708 711 Kč, kdy žalovaná k právnímu důvodu získání plnění nabídla jen vágní tvrzení, že k uzavření ústní smlouvy mělo dojít v březnu roku 2017 v areálu žalobkyně, a ničeho více přes poučení soudem prvního stupně nedotvrdila. Současně v bodu 24 odůvodnění soud prvního stupně konstatoval, že by žalobkyně případnou smlouvou nemohla být vázána, a to s ohledem na způsob jednání stanovený dle zápisu v obchodním rejstříku, kdy je nutné, aby za žalobkyni jednali dva členové představenstva. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23.07.2019, sp. zn. 27 Cdo 4593/2017 uzavřel, že k dodatečnému schválení právního jednání [tituly před jménem] [jméno FO] žalobkyní nedošlo (viz bod 24 odůvodnění). Na popsaném základě soud prvního stupně žalobě v plném rozsahu vyhověl a přiznal žalobkyni proti žalované požadovanou částku a náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř., ve specifikaci uvedené v bodě 27 odůvodnění.

8. Rozsudek napadla včasným a přípustným odvoláním žalovaná. Namítla, že z obsahu spisu jednoznačně vyplývá, že mezi žalobkyní a žalovanou existovala obchodní spolupráce, v rámci které byly ze strany žalované opakovaně vystavovány faktury a zasílány dodací listy, které byly podepsány osobou jednající za žalobkyni. Žalovaná na základě těchto dokumentů obdržela odpovídající platby a tyto transakce byly následně žalobkyní zaúčtovány, uvedeny v kontrolních hlášeních DPH a promítnuty do účetních výkazů společnosti. Takové jednání, jak dovodila recentní judikatura Nejvyššího soudu (např. rozsudky sp. zn. 27 Cdo 4593/2017, sp. zn. 21 Cdo 2114/2019), představuje jednoznačné projevy konkludentní ratihabice právního jednání. Žalovaná v průběhu řízení předložila jak faktury vystavené za dodané zboží, tak příslušné dodací listy, z nichž vyplývá, že k předání zboží skutečně došlo. Tyto listiny nebyly žalobkyní zpochybněny, nebyla rozporována jejich pravost ani podpisy na nich uvedené. Přesto soud prvního stupně tyto důkazy zcela opomenul, nepřihlédl k nim a nijak neodůvodnil, proč je při hodnocení důkazního stavu nevzal v potaz. Tvrzení žalobkyně, že žádné dodání zboží neproběhlo a že pan [tituly před jménem] [jméno FO] k tomu nebyl oprávněn, je v příkrém rozporu s její vlastní účetní praxí a dokumenty, které sama přijímala a schvalovala. Žalovaná nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že by v řízení neunesla důkazní břemeno. V řízení předložila konkrétní a materiálně významné důkazy – faktury, dodací listy, objednávky a navrhla svědecké výpovědi, které mohly objasnit okolnosti dodávek zboží a právního vztahu mezi stranami. Soud prvního stupně tyto důkazy odmítl bez náležitého odůvodnění, ač žalovaná svá tvrzení doložila konkrétními listinami, které svědčily o existenci právního důvodu plnění, a soud měl povinnost s nimi naložit dle zásad spravedlivého procesu a kontradiktornosti. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl a uložil žalobkyni zaplatit náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů žalované, případně aby napadený rozsudek zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

9. Dle žalobkyně je napadený rozsudek správný jak po skutkové, tak i právní stránce. Zdůraznila, že v řízení zcela absentovala řádná skutková tvrzení žalované o okolnostech údajného uzavření smlouvy. Ve vztahu k údajnému dodatečnému schválení jednání [tituly před jménem] [jméno FO] žalovaná netvrdila žádné právní jednání představenstva žalobkyně, kterým mělo k ratihabici dojít, a to přes dvojí poučení soudem dle § 118a o. s. ř. Dále se žalobkyně vyjádřila k námitce opomenutých důkazů, kdy zdůraznila, že zpochybňovala žalovanou předložené listiny co do jejich správnosti tak pravosti, a odkázala na body 15, 17 a 23 odůvodnění rozsudku, kde se soud prvního stupně s důkazními návrhy žalované řádně vypořádal. Důkazy nebyly provedeny, neboť břemeno důkazní nemůže předcházet břemenu tvrzení. Zdůraznila, že rozsudek je založen na neunesení břemene tvrzení žalovanou. Žalobkyně současně v rámci závěru svého vyjádření poukázala na nepřiléhavou argumentaci žalované příslušnými rozsudky Nejvyššího soudu či komentářovou literaturou. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

10. V rámci odvolacího jednání žalovaná uvedla, že rámcová smlouva nezakládá právní důvod plnění, poukázala na dodací listy, kde figuruje podpis [tituly před jménem] [jméno FO]. S ohledem na znění společenské smlouvy žalobkyně, byl oprávněn k jednání, kde předmět plnění nepřesáhl částku ve výši 200 000 Kč.

11. Žalobkyně reagovala celkovým kontextem žaloby, kdy žalobkyně v jiném řízení žaluje [tituly před jménem] [jméno FO] z titulu porušení péče řádného hospodáře, kdy [tituly před jménem] [jméno FO] vyvedl ve spolupráci s 3. osobou ze společnosti žalobkyně milionové částky, aniž žalobkyně obdržela protihodnotu. Vynaloženým platbám žalobkyně neodpovídá žádné protiplnění. K této otázce se soud prvního stupně vyjádřil v bodě 23 odůvodnění.

12. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu podaného (a přípustného) odvolání včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř.), a odvolání žalované neshledal opodstatněným.

13. Odvolací soud předně plně odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku, na soudem prvního stupně provedené dokazování a učiněná skutková zjištění, z nichž vyvodil správný závěr, že žalovaná neunesla ve věci břemeno tvrzení stran existence právního důvodu pro přijetí předmětné částky. Soud prvního stupně přesvědčivě vyložil, jakým způsobem vedl žalovanou k doplnění tvrzení. V bodu 16 odůvodnění popsal svůj procesní postup, kdy ve vztahu vůči žalované, jejíž tvrzení o právním důvodu ponechání si poskytnutých plateb, shledal vágním, a proto přistoupil k poučení dle § 118 a odst. 1,3 o.s.ř., kdy uvedené poučení poskytl i ve vztahu k tvrzené ratihabici jednání [tituly před jménem] [jméno FO] ze strany žalobkyně. Následně soud prvního stupně vyvodil závěr o neunesení břemene tvrzení, ze strany žalované a v bodu 17 odůvodnění zdůvodnil další procesní postup ohledně důkazních návrhů žalované, které správně neprovedl, neboť povinnost tvrzení předchází povinnosti důkazní. Právní posouzení věci soudem prvního stupně je tak správné.

14. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 cit. zákonného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Bezdůvodné obohacení označuje objektivně nastalý přesun majetkových hodnot, jenž proběhl bez náležité opory v právním řádu, tedy způsobem, který právní řád neuznává ([spisová značka], [spisová značka], [spisová značka]). Bezdůvodné obohacení je chápáno jako závazek, z něhož vzniká tomu, kdo se obohatil, povinnost vydat to, o co se bezdůvodně obohatil, a právo toho, na jehož úkor k obohacení došlo, požadovat vydání toho, oč se povinný obohatil.

16. Ve sporu o vydání bezdůvodného obohacení tudíž důkazní břemeno k prokázání tvrzení o přesunu majetkových hodnot na obohaceného tíží ochuzeného, zatímco důkazní břemeno k prokázání právního důvodu získaného plnění (právního důvodu opravňujícího příjemce si plnění ponechat, respektive je plátci nevrátit) pak zatěžuje jeho příjemce – obohaceného (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2002, sp. zn. 25 Cdo 246/2001, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. 32 Cdo 5215/2017) (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 08.09.2021, sp. zn. 28 Cdo 2087/2021).

17. Povinnost (břemeno) tvrdit a povinnost (břemeno) prokazovat je třeba od sebe oddělovat. Některé procesní instituty žalobci přisuzují vítězství ve sporu již tehdy, když naplní svoji povinnost (břemeno) tvrdit, aniž by musel tvrzené skutečnosti prokazovat (§ 114b odst. 5, § 114c odst. 6, § 153b odst. 1, § 172 odst. 1).

18. Povinností tvrdit a prokazovat rozumíme obecný imperativ zákona, podle něhož každý účastník řízení je povinen od počátku soudního řízení uvádět skutečnosti a důkazy, jež jsou způsobilé ovlivnit rozhodnutí ve věci samé podle jeho představ. S nenaplněním této abstraktní a soudem dosud neupřesněné povinnosti ještě není spojen procesní neúspěch účastníka, který může spočívat v odmítnutí nebo zamítnutí žaloby. Teprve na základě poučení soudu o důvodech hrozícího procesního neúspěchu v dané věci se tato původně bezsankční povinnost přeměňuje v odpovědnost – v břemeno. Toto poučení se realizuje způsobem předepsaným zákonem (§ 43 odst. 1, § 114c odst. 5, § 118b odst. 1, § 119a). Poučení soudu, na jehož základě se povinnost tvrdit a prokazovat mění v břemeno, musí být dostatečně konkrétní a adresné (§ 118a odst. 1 až 3). Jinak k transformaci povinnosti v břemeno nedojde. (SVOBODA, Karel. § 101 [Povinnost tvrdit a prokazovat]. In: SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, DOLEŽÍLEK, Jiří a kol. Občanský soudní řád. 3. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 2, 4, Dostupné na beck-online.cz.)

19. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 26.05.2010, sp. zn. 28 Cdo 1396/2010 uvedl, že: „Povinnost tvrzení a povinnost důkazní jsou ve sporném řízení naplněním projednací zásady, která stanoví, že je zásadně věcí účastníků řízení tvrdit skutečnosti a označit důkazy k prokázání svých skutkových tvrzení. Nesplnění povinnosti tvrzení není procesním právem sankcionováno jako nesplnění jiné procesní povinnosti, ale následkem je rozhodnutí, které vyzní v neprospěch účastníka, který svou povinnost tvrzení nesplnil. Požadavek vylíčení rozhodujících skutečností je možno splnit i odkazem na listinu. Účastník také může navrhnout důkaz spisem vedeným v jiné věci, předtím je však povinen sám uvést skutečnosti, které mají být takovým důkazem prokázány. V žádném případě však nepřichází v úvahu, aby předložené listiny nahradily skutkové tvrzení účastníků řízení, zejména pak skutková tvrzení podstatná. Procesní aktivita a odpovědnost účastníků řízení by tím byla popřena a přenášena na soud, což by bylo v rozporu se základními zásadami občanského sporného řízení – zásadou dispoziční, projednací, rychlosti a hospodárnosti.“ 20. Odvolací soud je názoru, že soud prvního stupně provedl dokazování v odpovídajícím rozsahu. S ohledem na nastalou procesní situaci, kdy žalovaná setrvala na tvrzení, že platby byly provedeny na základě rámcové kupní smlouvy, uzavřené ústně mezi žalovanou, jednající [jméno FO] a žalobkyní, za kterou jednal [tituly před jménem] [jméno FO], v březnu 2017 v areálu žalobkyně, a to přes dvojí poučení dle § 118 a o.s.ř., je závěr soudu prvního stupně o neunesení břemene tvrzení opodstatněným. Odvolací soud konstatuje, že žalovaná ničeho konkrétního k právnímu důvodu ponechání jednotlivých plateb neuvedla, pouze v průběhu řízení uvedla výše uvedené tvrzení. Soud prvního stupně tak opakovaným poučením k doplnění tvrzení žalovanou vedl ke konkretizaci právního důvodu ponechání si uvedených částek, avšak žalovaná nenabídla krom důkazních návrhů, žádného konkrétního tvrzení. Odvolací soud zcela souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaná musí nejprve nabídnout svá skutková tvrzení, neboť předložené důkazy nemohou skutková tvrzení nahrazovat, když skutková tvrzení ohledně právního důvodu plnění jsou naprosto stěžejní. Ze strany soudu nelze požadovat, s ohledem na zásady sporného civilního procesu, aby skutková tvrzení dosazoval ze skutkových zjištění z provedených důkazů.

21. Co se týká námitky, že rámcová kupní smlouva nezakládá právní důvod plnění, odvolací soud konstatuje, že dané poučení soudu prvního stupně se vztahovalo k okolnostem uzavření rámcové kupní smlouvy, kdy žalovaná tuto označila jako právní důvod ponechání si jednotlivých plateb, kdy žalované jistě ničeho v průběhu řízení před soudem prvního stupně nebránilo, aby k jednotlivým platbám právní důvod plnění uvedla. Sama žalovaná uvedla, že nic víc uvádět nechce (viz protokol o jednání ze dne [datum]).

22. I s ohledem na uvedenou obranu se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaná neunesla ve věci břemeno tvrzení ohledně existence právního důvodu pro přijetí předmětné částky a souhlasí s jeho vyhodnocením předložených důkazů a následným procesním postupem. Důkazy vyjmenované pod bodem 17 odůvodnění soud prvního stupně neprovedl, a tento svůj postup náležitě zdůvodnil. Za této situace tak neobstojí odvolací námitka žalované, že se ve věci jedná o opomenuté důkazy, neboť ze strany soudu prvního stupně nebyly provedeny v situaci, kdy by jejich obsahem byla nahrazována povinnost tvrzení žalované (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

23. Soud prvního stupně se dále zcela přesvědčivě vypořádal s důkazy, které jsou opatřeny podpisy [tituly před jménem] [jméno FO] (Čestné prohlášení a dodací listy), které shledal nevěrohodné, kdy v kontextu celého případu, kdy měl zboží přebírat předseda představenstva v provozovně žalobkyně, nikoliv ve skladu, kdy koordinaci skladových zásob mají v pracovní náplni konkrétní zaměstnanci. Tato úvaha soudu prvního stupně se jeví jako zcela logickou, a v situaci, kdy žalovaná nenabídla žádných konkrétních tvrzení, soud prvního stupně po náležitém zdůvodnění správě z uvedených listin pro své rozhodnutí nevyvodil žádný stěžejní závěr, a to bez ohledu na výši plnění. Současně odvolací soud konstatuje, že se nejedná o opomenuté důkazy, neboť je uveden důvod, pro který soud prvního stupně ke skutkovým zjištěním z uvedených důkazů nepřihlížel.

24. K odvolací námitce, že právní jednání [tituly před jménem] [jméno FO] bylo následně ze strany žalobkyně dodatečně schváleno, odvolací soud uvádí, že tento závěr, ve shodě se soudem prvního stupně, nesdílí. Soud prvního stupně odpovídajícím způsobem poukázal na stěžejní pasáže rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23.07.2019, sp. zn. 27 Cdo 4593/2017, a dovodil, že dodatečná ratihabice právního jednání je možná, musí být ovšem učiněna takovou osobou, která je k tomu dle zápisu obchodním rejstříku oprávněna, a to způsobem, který odpovídá způsobu zapsanému v obchodním rejstříku, resp. určenému v zakladatelském právním jednání. Nelze než souhlasit, že relevantní způsob dodatečného schválení právního jednání [tituly před jménem] [jméno FO] žalobkyní, jistě nepředstavuje potvrzení o převzetí zboží [tituly před jménem], [jméno FO] (dodací listy), proplacení faktur, či uvedení faktur v kontrolních hlášeních k DPH, jakož ani jejich zaevidování do účetnictví žalobkyně, a to i zejména v kontextu jiných skutkových zjištění, kdy žalobkyně vede proti [tituly před jménem] [jméno FO] u [Orgán veřejné moci] řízení pod sp. zn. [spisová značka], kde se vůči němu domáhá náhrady škody. Odvolací argumentaci žalované ani v tomto směru neshledal odvolací soud opodstatněnou, neboť se neztotožnil s její interpretací předkládaných judikatorních závěrů, ať již ve vztahu k rozhodnutí pod sp. zn. [spisová značka], kde žalovaná argumentuje nahodilou citací, či rozhodnutí sp. zn. [spisová značka], které se týká pracovněprávní problematiky.

25. Za daných okolností odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že to byla žalovaná, kdo se s odkazem na § 2991 odst. 2 o. z. na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, když si ponechala plnění bez právního důvodu. Soud prvního stupně proto správně uložil povinnost žalované žalovanou částku, představující bezdůvodné obohacení žalované, žalobkyni vydat dle § 2993 o. z.

26. Odvolací soud proto napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil dle § 219 o.s.ř. a to včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, jehož znění bylo v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř.

27. Podle § 142 odst. l o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. l o. s. ř. má procesně úspěšná žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení, jež sestává z odměny advokáta za dva úkony právní služby: sepsání vyjádření k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu dne 16.10.2025 (§ 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 6, § 11 odst. 1, písm. g/ a k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”)) po 15 140 Kč z tarifní hodnoty ve výši 1 708 711 Kč a náhrady hotových výdajů za uvedené dva úkony právní služby po 450 Kč (§ 13 odst. 1 a 4 a. t.) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 31 180 Kč ve výši 6 547,80 Kč. Celkem náklady odvolacího řízení žalobkyně činí 37 727,80 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena v dle § 160 odst. 1 o. s. ř., platební místo dle § 149 o. s. ř.

Poučení