15 Co 246/2025 - 561

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře - rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Kosové a soudců JUDr. Roberta Ožvalda a JUDr. Marcely Pechové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem Mgr. Janem Kramperou sídlem Jungmannova 26/15, 110 00 Praha 1 – Nové Město proti žalované: [Anonymizováno] [Anonymizováno] zastoupená advokátem JUDr. Radkem Jonášem, Ph.D. sídlem U Roháčových kasáren 1555/10, 100 00 Praha 10 - Vršovice o nahrazení projevu vůle o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 20. března 2025, č. j. 4 C 278/2023-511 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se v odstavcích I. ve výroku o nahrazení projevu vůle a III. ve výroku o nákladech řízení potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci k rukám Mgr. Jana Krampery náklady odvolacího řízení v částce 32 448,58 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Citovaným rozsudkem soud I. stupně nahradil projev vůle žalované uzavřít se žalobce smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zákona č. 229/91 Sb. (dále jen zákon o půdě), a to ohledně nemovitostí: parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], vše v k. ú. [adresa], obec [adresa], parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], obec [adresa], parc. č. [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno], parc. [Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno], vše v k. ú. [Anonymizováno] [Anonymizováno] u [adresa], obec [adresa], parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], obec [adresa], parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], obec [adresa], parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], obec [adresa], parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], obec [adresa], parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], obec [adresa] a parc. č. [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno], vše v k. ú. [adresa], obec [adresa]. Dále rozhodl o částečném zastavení řízení, pokud se žalobce domáhal vůči žalované nahrazení projevu vůle žalované uzavřít se žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zákona o půdě i ohledně pozemků parc. č. [Anonymizováno] parc. č. [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno], vše v k. ú. [adresa], obec [adresa] a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce náklady řízení v částce 326 081,69 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

2. Z odůvodnění napadeného rozsudku plyne, že žalobce se domáhal nahrazení projevu vůle s tvrzením, že je oprávněnou osobou dle zákona č. 229/1991 Sb., že žalovaná vede restituční nárok žalobce v nesprávné výši, a že dosud nebyl jeho nárok uspokojen. Důvodem je liknavý až svévolný přístup žalované, která nevyhověla opakovaným žádostem žalobce o řádné ocenění jeho nároku, a nedůvodně zamítala přihlášky žalobce do veřejných nabídek. Žalobce byl proto nucen dohledat historické podklady ke správnému ocenění nároku a sám si vyhledal pozemky ve správě státu vhodné k vydání. Žalovaná namítala, že restituční nárok žalobce je uspokojen a že žalobci svědčí restituční nárok jen ze 3 zděděných rozhodnutí. Dále namítala, že se žalobce řádně neúčastnil veřejných nabídek, neb jeho účast byla účelová a že částečně nárok žalobce přecenila (na částku 1 412 101,60 Kč), a tak v jejím případě nejde o liknavost a svévoli.

3. Soud I. stupně nejprve ocitoval zákonnou úpravu dopadající na danou věci, a poté konstatoval, že mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobce je oprávněnou osobou, že jeho právní předchůdci vlastnili nemovitosti v katastrálním území [adresa], a že uplatnili včas nárok na vydání nemovitostí. Za nesporné měl dále to, že žalobce je oprávněnou osobou coby dědic svých rodičů, pokud jde o zděděná rozhodnutí ze dne 9. 3. 2000 [Anonymizováno], ze dne 19. 5. 2000 [Anonymizováno] a ze dne 29. 2. 2000 [Anonymizováno]. Po zjištění, že nároky plynoucí z rozhodnutí ze dne 17. 8. 2021 [Anonymizováno] a ze dne 22. 1. 2002 [Anonymizováno] již byly vypořádány, žalobce vyčíslil aktuální výši restitučního nároku částkou 3 823 898 Kč a soud I. stupně uzavřel, že žalobce je aktivně legitimovanou oprávněnou osobou na základě 3 zděděných restitučních nároků po svých rodičích v rozsahu 65 %. Výše restitučního nároku byla mezi účastníky sporná, neboť se lišili v názoru, zda odňaté pozemky byly pozemky stavebními. Zde soud I. stupně vyšel z četné judikatury NS a ÚS, kterou ocitoval v odstavci 7. včetně právních názorů těchto soudů a ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly za jménem] (dále jen znalkyně) ze dne 20. 7. 2023 č. 595/9/2023, jímž žalobce dokládal aktuální výši svého nároku a rovněž i z výslechu znalkyně. Námitky žalované k znalkyní provedenému ocenění odňatých pozemků nehledal důvodnými. Namítané pozemky [Anonymizováno] byly určeny k zastavění již v době jejich odnětí právním předchůdcům žalobce v roce 1953, což plyne z odnímacího titulu, v němž je uvedeno, že se odnímají pro s.p. [Anonymizováno] na základě zákona o územním plánování a výstavbě obcí a dále to, že náhrada za tyto odňaté pozemky odpovídala ceně stavebních pozemků. Správnost ocenění těchto pozemků jako stavebních ostatně plyne i z rozhodnutí samotné žalované ze dne 29. 2. 2000 č. j. [Anonymizováno] či z ortofoto snímků dané lokality, jakož i z jiných listin a je zcela v souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu. Oceňovaný pozemek [Anonymizováno] se dle znalkyně z části nachází v ploše „činžovní domy v blocích uzavřených a otevřených“ a částečně v ploše „komunikace“ a takový pozemek je bezpochyby stavební. Své tvrzení o nesprávnosti ocenění odňatých pozemků znalkyní žalovaná dokládala znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO] (dále jen znalec) ze dne 1. 7. 2023 č. [Anonymizováno], který soud I. stupně považoval za nepoužitelný, jelikož jsou v něm uvedeny odlišné parcely, na čemž nic nezměnila ani znalcem provedená oprava formou dodatku spočívající v označení správných parcelních čísel, protože ocenění se týkalo pouze 3 odňatých pozemků ([Anonymizováno] vše v k. ú. [adresa]). Na žádost žalované znalce vypracoval dne 27. 11. 2024 pod č. [č. účtu] oponentní posudek ke znaleckému posudku včetně jeho dodatku č. [hodnota] znalkyně nových skutečností, jímž je opravné rozhodnutí [právnická osoba]. Soud I. stupně neměl jeho posudek za objektivní, jelikož z výpovědi znalce vplynulo, že při určení charakteru pozemků (že nejsou stavební) se řídil pokyny žalované (obdobně vypovídal i před OS v J. Hradci dne [datum]). K oponentnímu posudku k dodatku č. [hodnota] soud nepřihlížel, protože nepřihlížel ani k dodatku č. [hodnota].

4. Ke sporné otázce svévole a liknavosti soud I. stupně uvedl, že žalovaná po dobu cca 20 let evidovala restituční nárok žalobce v nesprávné výši, která zůstala nesprávná i poté, co přistoupila k částečnému přecenění jeho nároku. Již z toho lze dovodit svévolné a liknavé jednání žalované, jak to plyne např. z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 3767/2009). V důsledku nesprávné evidence restitučního nároku žalovaná vyloučila žalobce z efektivní účasti na veřejných nabídkách, což je rovněž znakem svévole a liknavosti (odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 5487/2017 a další rozhodnutí citovaná v odstavci 15.). V řízení bylo prokázáno, že rodiče žalobce byli při uplatňování svého restitučního nároku aktivní, a že se účastnili veřejné nabídky v roce 2008. I kdyby tomu tak nebylo, pro úspěšnost žaloby je dostačující, že žalobce žádal o přecenění svého nároku (odkaz na rozhodnutí NS sp. zn. 28 Cdo 5487/2017 a další rozhodnutí citovaná v odstavci 16.). Takto učinil dopisem ze dne 23. 3. 2023 s odkazem na konkrétní územně plánovací dokumentaci a na příslušnou judikaturu soudu, avšak žalovaná dopisem ze dne 27. 7. 2023 restituční nárok žalobce v řádné výši odmítla uznat. Opětovnou výzvu k řádnému ocenění nároku žalobce zaslal poté, co si nechal vypracovat znalecký posudek znalkyní, dne 28. 8. 2023, na níž žalovaná ke nijak nereagovala. Dne 3. 4. 2023 se žalobce přihlásil do veřejné nabídky o náhradní pozemky, jeho přihláška byla žalovanou zneplatněna z důvodu nedostatečné výše restitučního nároku, stejně jako v případě další přihlášky žalobce do veřejné nabídky dne 26. 6. 2023. Jestliže dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2017, sp. zn. 28 Cdo 1964/2017 k prokázání svévole žalované a dostatečné aktivity restituenta postačovaly pouhé 2 účasti ve veřejných nabídkách, je tato podmínka u žalobce splněna.

5. K výběru vhodných pozemků pro bezplatný převod soud I. stupně uvedl, že po částečném zpětvzetí žaloby a po připuštění změny žaloby se žalobce domáhal převodu pozemků specifikovaných v odstavci I. rozsudku. O ceně náhradních pozemků, která byla určena znaleckým posudkem znalce [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 15. 3. 2023, č. [hodnota] (původně požadované pozemky) a ze dne 2. 10. 2024 č. [Anonymizováno] (rozšířené náhradní pozemky) nebylo mezi účastníky sporu, jakož ani o tom, které pozemky nejsou z převodu vyloučeny (specifikováno v odst. 18. napadeného rozsudku. Za pozemek nevhodný k převodu žalovaná považovala pozemek p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] v ceně 21 951 Kč s tvrzením, že na pozemku je navrženo ochranné zatravnění ohledně erozních opatření a je proto otázkou, zda se jedná o pozemek vhodný pro zemědělskou činnost. Soud I. stupně konstatoval, že dle územního plánu se celý pozemek nachází v plochách zemědělských, a předmětné území je primárně určeno k intenzivnímu a extenzivnímu hospodaření. Dle leteckého snímku oblasti je pozemek součástí rozsáhlé zemědělsky obhospodařované plochy. Protierozní opatření, jako například meze, byly v rámci komplexních pozemkových úprav odděleny, mají své vlastní parcelní číslo a do pozemku nezasahují. Případné zatravnění pozemku podle judikaturu netvoří žádnou překážku pro převod. Tvrzení žalobce, že protierozní opatření na daném pozemku již proběhla, žalovaná ničím nezpochybnila, proto soud I. stupně uzavřel, že citovaný pozemek je převoditelný. Za nevhodný k převodu žalovaná dále označila pozemek p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] v ceně 26 989,60 Kč s tím, že by měl být zastavěn stavbou – technologický domek, elektrická přípojka a příjezdová cesta – což dokládala sdělením MÚ v táboře ze dne 14. 3. 2023. Po zjištění, že stavba stojí na pozemku č. [hodnota] v k. ú [adresa], žalovaná převoditelnost pozemku č. [hodnota] nezpochybňovala. K namítaným převodům pozemků v k. ú. [adresa] p. č. [hodnota] v ceně 38 542 Kč a p. č. [hodnota] v ceně 90 824,05 Kč a p. č. [hodnota] v ceně 28 308,50 Kč (podle žalované jde o pozemky určené k zástavbě) soud I. stupně uvedl, že právním předchůdcům žalobce byly odňaty nejenom zemědělské, ale i stavební pozemky, proto mu jako náhradní mohou být vydány i pozemky nezemědělské povahy. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. 28 Cdo 1013/2016, v němž NS potvrdil možnost vydání náhradních pozemků určených k zástavbě, ovšem s tím, že jejich poměr by měl odpovídat odňatým pozemkům určeným k zastavění. Pakliže rodině žalobce byly odňaty pozemky stavebního charakteru, je možné na žalobce převést pozemky určené k zastavění i při zachování pravidla ekvivalence vysloveného Nejvyšším soudem. Žalovaná ostatně běžně zařazuje do veřejné nabídky i pozemky v zastavitelném území nebo evidované v katastru nemovitostí jako zastavěná plocha a nádvoří. Soud I. stupně nesouhlasil ani s tvrzením žalované, že nepřevoditelný je další pozemek p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] v ceně 62 185,50 Kč z důvodu vykoupení tohoto pozemku pro rezervu A (směnná smlouva) či z důvodu jeho zařazení do rezervy SPÚ, jak tvrdila později. Z listin doložených žalovanou plyne zařazení pozemku do rezervy A (§ 3 odst. 1 písm. a) ZoSPÚ, která by podle zákona měla být vytvářena průběžně a která slouží k výkonu působnosti SPÚ, a to i oblasti zákona o půdě (restituce). Nepřevoditelné jsou pouze pozemky, u nichž bylo SPÚ zahájeno správní řízení dle ust. § 3 odst. 3 ZoSPÚ do doby vydání pravomocného rozhodnutí nebo pozemky tvořící rezervu státních pozemků podle ust. § 3 odst. 1 písm. b) ZoSPÚ. Ani o jeden případ se u namítaného pozemku nejedná. Za nepřevoditelný nelze dle okresního soudu považovat ani pozemek p. č. [Anonymizováno] v ceně 6 106 Kč v k. ú. [adresa]. Žalovaná doložila, že o převod tohoto pozemku požádal vlastník pozemku st. p. č. [hodnota] s tvrzením, že předmětný pozemek má pronajatý a s jeho pozemkem je funkčně spojený. Funkční provázání měl soud za vyvrácené fotografií sporného pozemku, z níž je patrné, že pozemek je zřetelně oddělen od domu a zahrady žadatele plotem. Existence pachtovního vztahu na převoditelnost pozemku nemá žádný vliv, jelikož v případě změny vlastníka přechází na nového vlastníka i práva a povinnosti z nájmu. Žalovaná navíc běžně zařazuje do veřejných nabídek pozemky, které jsou zatíženy nájmem či dokonce věcným břemenem. Pokud jde o pozemek č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], projevilo o jeho směnu zájem město [adresa] (město vystupovalo po určitou část řízení jako vedlejší účastník). Poté, co město na předmětný pozemek uzavřelo se žalobcem smlouvu o smlouvě budoucí, odpadla nutnost zkoumat, zda pozemek může být žalobci jako náhradní vydán či nikoliv.

6. Závěrem soud I. stupně shrnul, že žalobce prokázal, že je oprávněnou osobou, že jeho restituční nárok v aktuální výši 3 823 898 Kč nebyl uspokojen a že všechny náhradní pozemky, jejichž bezplatného převodu se žalobce domáhá, jsou k převodu vhodné. V součtu činí hodnota náhradních převáděných pozemků částku 862 958,25 Kč, tedy částku dosud nepřekračující aktuální výši restitučního nároku žalobce, a to ani výši, kterou tvrdí žalovaná (1 412 101,60 Kč). Prokázáno bylo dále to, že se žalobce aktivně účastnil minimálně 2 veřejných nabídek státu a že je dána liknavost a svévole na straně žalované, která více než 20 let eviduje restituční nárok žalobce v nesprávné výši. Proto žalobě vyhověl a žalobci dle § 142 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř. přiznal náhradu nákladů řízení v plné výši.

7. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalovaná. Podle jejího názoru lze na základě skutkových zjištění dospět k závěru, že na straně žalované se nejednalo o liknavost a svévoli a že ani nevytvářela překážky bránící uspokojení nároku žalobce. Vzájemnou korespondencí účastníků bylo prokázáno, že se žalovaná snažila uspokojení nároku se žalobcem řešit a že částečně vyhověla jeho žádosti o nové ocenění. Uspokojení části nároku proběhlo bez problémů a žalobce se původně domáhal vypořádání nároků za všechny nevydané pozemky, přestože některé na něho dědictvím nepřešly nebo již byly vypořádány s jeho právními předchůdci. Hovořit za této situace o svévoli a liknavosti není namístě. Dle rozhodnutí NS, jež jsou citována v odvolání, je nutno při posuzování vhodnosti pozemku k převodu oprávněné osobě hodnotit, zda převodu nebrání zákonné výluky, zda není pozemek zatížen právem třetích osob, zda není převod zapovězen z jiných důvodů, zda jej lze zemědělsky obhospodařovat, zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s pozemkem, či zda nejde o pozemek zastavěný tvořící součást areálu. Nevhodnost převodu žalovaná spatřuje u pozemků 1) parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], 2) parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], a 3) parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa]. Pozemek parc. č. [Anonymizováno] je předmětem směny a žalovaná je přesvědčena o tom, že zájem na zachování veřejného vlastnictví je nad zájmem žalobce, a tak nemůže být vhodný k uspokojení jeho nároku. S tím se soud I. stupně nevypořádal, jakož ani s důkazy doloženými obcí [adresa] a nesprávně argumentoval tím, že žalovaná neměla k převodu předmětného pozemku žádných námitek. Skutečnost, že žalobce uzavřel s obcí ohledně předmětného pozemku smlouvu o smlouvě budoucí, nemůže odůvodnit vhodnost jeho převodu za situace, kdy obec [adresa] svou žádost o směnu pozemku nevzala zpět. Pozemek ad 2), parc. č. [hodnota] je zařazen na základě zákonného podkladu do rezervy, která má specifický režim nakládání při komparaci veřejného zájmu na zachování dosavadních vlastnických vztahů a zájmu žalobce jako oprávněné osoby. Ani tento pozemek podle žalované proto není vhodný k převodu. Pozemek ad 3) parc. č. [Anonymizováno] (minimálně jeho část) podle žalované není jako celek k převodu vhodný, neboť je dotčen nárokovou žádostí na převod. Žalovaná vychází z rozhodnutí NS ze dne 14. 7. 2015 sp. zn. 28 Cdo 220/2014, dle něhož je překážkou vydání nejenom přímá zastavěnost, ale i funkční souvislost se stavbou a jeho nezbytnost k užívání stavby a jde i o situaci, kdy pozemek tvoří s objekty výstavby funkční celek. Zde měl vlastník stavby zřízený užívací titul k předmětnému pozemku a na části pozemku skladoval dřevo. Žalovaná pak připomněla, že žalobce disponuje nároky ze 3 zděděných rozhodnutí. Principiální problém spočívá v otázce, zda nevydané pozemky [Anonymizováno] mají být po právu oceněny jako stavební. Pokud k odnětí [Anonymizováno] došlo dne 22. 4. 1953 je nutné vyjít z vyhlášky č. 709/195 Ú.L., která je prováděcí vyhl. K zákonu č. 280/1949 Sb. Postup při ocenění těchto pozemků znalkyně popsala ve své výpovědi, nevypořádala se ale s tím, zda dle v době odnětí platných předpisů, bylo možné předmětné pozemky takto ocenit a neuvedla také, jaká část pozemků byla zastavěna v době ocenění či na nich probíhala výstavba. S tím se soud I. stupně nevypořádal a nesprávně vyšel ze znaleckého posudku znalkyně, avšak žalovaná považuje za správné ocenění podle znalce [jméno FO]. Navrhla proto, aby byl napadený rozsudek změněn a žaloba zamítnuta. S ohledem na všechny tyto uvedené skutečnosti se žalovaná domáhala změny napadeného rozsudku tak, aby žaloba byla zamítnuta.

8. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku. K otázce svévole a liknavosti žalované odkázal na odst. 14 napadeného rozsudku, z něhož plyne, že žalovaná má povinnost evidovat restituční nároky oprávněných v jejich skutečné výši, není proto relevantní, že až po četných výzvách žalobce částečně přecenila jeho restituční nárok, který přesto i nadále eviduje v nesprávné výši. Takto činí po dobu cca 20 let, a tak se dopustila a stále dopouští svévole a liknavosti. Povinnost evidovat restituční nárok ve správné výši plyne např. z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2020 sp. zn. 28 Cdo 2429/2020 a závěr, že nesprávným oceněním žalovaná ztěžuje žalobci uspokojení jeho nároku např. zase z usnesení NS ze dne 19. 2. 2020 sp. zn. 28 Cdo 100/2020, v důsledku čehož nelze na oprávněné osobě požadovat další účast ve veřejných nabídkách. Jak plyne z dalšího rozhodnutí NS ze dne 26. 2. 2020 sp. zn. 28 Cdo 316/2020, žalovaná nemůže závěr o liknavosti a svévoli účinně zpochybnit tím, že po mnohaletém prodlení teprve v průběhu řízení sama restituční nároky přecenila. Závěr, že podmínka svévole a liknavosti ze strany žalované byla v projednávané věci splněna a prokázána, soud I. stupně řádně a podrobně odůvodnil a na jeho správnost nemá vliv to, že se žalobce svého nároku domáhal i na základě rozhodnutí, která byla již dříve vypořádána. Jisté nesrovnalosti ve vypořádání některých rozhodnutí jsou ostatně následkem svévolného a liknavého přístupu žalované. Samotné vypořádání některých rozhodnutí proběhlo před více než 20 lety, a tak je vhledem k věku žalobce omluvitelné, že si vše dopodrobna nepamatoval a navíc, jakmile bylo vypořádání některých nároků prokázáno, již se v takovém rozsahu svého nároku nedomáhal. Žalobce zdůraznil, že žalovanou několikrát vyzval k přecenění jeho nároku účastnil se 2 veřejných nabídek o náhradní pozemky. Tato aktivita žalobce je dle judikatury Nejvyššího soudu naprosto dostatečná. K námitkám žalované stran ocenění odňatých pozemků [Anonymizováno] žalobce uvedl, že je třeba tyto pozemky ocenit jako stavební, protože k zastavění byly určeny již v době jejich odnětí, což plyne nejen z odnímacího titulu, ale i z dalších důkazů, jak je rozvedeno v napadeném rozsudku. V odstavci 11. se soud I. stupně vypořádal i s námitkou, že drážní pozemky a komunikace nejsou pozemky stavebními. Ocenění znalkyně proto žalobce ve shodě se soudem I. stupně považuje za správné na rozdíl od ocenění provedeného znalcem [jméno FO], které je neobjektivní, jelikož znalec s e řídil pokyny žalované. Žalobce pak nesouhlasil s námitkami žalované o nepřevoditelnosti pozemků. U pozemku parc. č. [Anonymizováno] žalovaná stále vychází z toho, že o pozemek projevila zájem obec [adresa], přitom žalobce a obec se dohodli na tom, jak budou s pozemkem nakládat, a tak se námitky obce staly nedůvodnými. Jiné námitky žalovaná nevznesla, takže nelze pochybovat o převoditelnosti tohoto pozemku. Ohledně pozemku parc. č. [hodnota] žalovaná nejprve tvrdila, že důvodem nepřevoditelnosti je vykoupení pozemku pro rezervu A, a posléze tvrdila zařazení do rezervy SPÚ, přičemž ani jeden z argumentů není zákonnou překážkou převoditelnosti. Překážku převoditelnosti soud I. stupně správně neshledal ani u pozemku parc. č. [Anonymizováno]. Funkční provázání tohoto pozemku s pozemkem žadatele o úplatný převod neměl soud za prokázané a existenci pachtovního vztahu vliv na převoditelnost pozemku nemá; žalovaná ostatně takové pozemky běžně zařazuje do veřejných nabídek.

9. Odvolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou a je přípustné (§ 204 odst. 1 a § 201 o. s. ř.). Podle § 212 věta první o. s. ř. přezkoumal odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výslovně napadeném výroku, jímž žalobě vyhověl (odst. I) a ve výroku o náhradě nákladů řízení (odst. III.) Podle § 206 odst. 2 o. s. ř. nabyl rozsudek soudu I. stupně právní moci v odstavci II. ve výroku o částečném zastavení řízení.

10. Odvolání žalované není opodstatněné.

11. Soud I. stupně po procesní stránce postupoval v souladu se zákonem, provedl dokazování v takovém rozsahu, který mu umožnil ve věci rozhodnout s přihlédnutím k četné judikatuře Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Na základě provedených důkazů učinil odpovídající skutkové závěry, na které je možné v podrobnostech plně odkázat, a za správné považuje odvolací soud i soudem I. stupně přijaté právní závěry. V odůvodnění svého rozsudku soud I. stupně nejprve předestřel, podle jaké právní úpravy postupoval, ocitoval stěžejní závěry Nejvyššího a Ústavního soudu dopadající na danou věc, uvedl, jaké skutečnosti byly mezi účastníky nesporné a ke sporným otázkám přijal konkrétní závěry, které podrobně rozvedl, a s nimiž se odvolací soud i přes podané odvolání plně ztotožňuje.

12. Závěr soudu I. stupně o liknavém postupu žalované a svévoli je naprosto vyčerpávající. Nejvyšší soud mnohokrát vyslovil, že vyřešení této otázky záleží na konkrétních okolnostech případu. V projednávané věci měl soud I. stupně k dispozici takové skutkové okolnosti, na jejichž základě nemohl učinit jiný závěr, než učinil. Nezpochybnitelné je, že žalovaná je více než 20 let v prodlení s uspokojením nároku žalobce, a že důvodem tohoto prodlení je nesprávné ocenění uplatněného nároku a odmítavý postoj žalované k jeho přecenění. Teprve po výzvách žalobce došlo k jeho přecenění, avšak pouze zčásti a žalovaná i přesto nadále eviduje nárok žalobce v nesprávné výši. Podrobně je pak v odůvodnění rozsudku rozvedena aktivita žalobce při uplatňování svého nároku, tj. účast na veřejných nabídkách a jeho opakované výzvy k přecenění nároku. Pokud soud I. stupně na základě zjištěného skutkového stavu, na který v úplnosti odvolací soud odkazuje, kvalifikoval postup žalované ve vztahu k uplatněnému nároku jako svévolný a liknavý, jde o závěr, jenž je v souladu s ustálenou soudní judikaturou citovanou v napadeném rozsudku. Na tomto závěru soudu I. stupně nic nemění odvolací námitky žalované. Částečné přecenění nároku žalobce, který je i nadále u žalované veden v nesprávné výši, jak plyne ze znaleckého posudku znalkyně, není způsobilé zvrátit správnost závěru o liknavosti a svévoli, stejně jako žalovanou tvrzená jakási snaha o věcné řešení nebo komplikovanost ocenění některých pozemků, což ve svém souhrnu nemůže odůvodnit skutečnost, že ani po 20 letech není nárok žalobce stále správně oceněn a ani vypořádán (a to ani ve výši evidované žalovanou). To samé se týká i námitky, že žalobce uplatnil svůj nárok, který na něho nepřešel, případně byl vypořádán s jeho právními předchůdci. Toto zjištění (na které žalobce reagoval změnou žaloby) přeci neznamená, že žalobce nemá nárok žádný. Jeho nárok ze tří zděděných titulů byl v řízení prokázán a prokázáno také bylo, že při jeho řešení žalovaná postupovala liknavě a svévolně, což se žalované nepodařilo ničím relevantním zpochybnit.

13. V odvolacím řízení přetrvávají námitky žalované, že nejsou vhodné k převodu pozemky č. [hodnota], [Anonymizováno] s odkazem na konkrétní rozhodnutí Nejvyššího soudu, jež se vhodností převodu zabývají. U pozemku č. [hodnota] žalovaná nadále argumentuje tím, že veřejný zájem na zachování vlastnického práva žalované k pozemku převažuje nad zájmem žalobce jako oprávněné osoby. V řízení vyšlo najevo, že o pozemek projevilo zájem město [adresa], které z toho důvodu vstoupilo do řízení jako vedlejší účastník. Poté, co město uzavřelo se žalobcem smlouvu o smlouvě budoucí, jejíž předmětem je sporný pozemek (dohodli se, jak v budoucnu s pozemkem naloží), je již nadbytečné zabývat se tím, zda veřejný zájem převažuje nad zájmem žalobce, neboť město [adresa] již evidentně ve vztahu k žalované pozemek nenárokuje, což dalo najevo i tím, že z řízení jako vedlejší účastník vystoupilo. Soud I. stupně proto nepochybil, pokud se namítanou otázkou veřejného zájmu jako nadbytečnou nezabýval.

14. Pozemek č. [hodnota],[Anonymizováno]u něhož žalovaná stále namítá, že není převoditelný, řešil soud I. stupně v odstavci 19. napadeného rozsudku. Odvolací argumentace k tomuto pozemku je totožná s argumentací žalované v řízení před soudem I. stupně. Zde tvrdila, že předmětný pozemek je rezervou „A“ dle § 3 odst. 1 písm. a) zákona č. 503/2012 Sb. Dle metodického pokynu Státního pozemkového úřadu je rezerva „A“ částí státní půdní rezervy, kterou spravuje SPÚ a která je určena výhradně pro vypořádání restitučního nároku oprávněných osob podle zákona o půdě. Zároveň musí samozřejmě splňovat zákonné podmínky pro vydání (např. nesmí být zastavěn) neboli musí být pro vydání vhodný ve smyslu ustálené soudní judikatury. Z převodu z vlastnictví státu na jiné osoby jsou vyloučeny pozemky specifikované v § 6 odst.1 písm. a) až j) výše citovaného zákona. Mezi pozemky vyloučené z převodu mimo jiné patří pozemky dle § 3 odst. b), tedy nikoliv předmětný pozemek, který tvoří rezervu dle § 3 odst. 1 písm. a). Pokud žalovaná ohledně sporného pozemku předložila směnnou smlouvu uzavřenou s panem Voráčkem, není jen na základě takové smlouvy naplněna výluka dle § 6 odst. 1 písm. i), jelikož žalovanou nebylo ničím doloženo, že šlo o směnnou smlouvu pro potřeby pozemkových úprav. Tvrzení žalované, že je zde veřejný zájem na zachování vlastnictví státu, nemůže pro absenci jakékoliv konkretizace obstát a jiný důvod, který by bylo možno podřadit pod citované ustanovení žalovaná již netvrdí. Soud I. stupně měl naopak zprávami příslušných úřadů za prokázané, jak plyne z odstavce 19. rozsudku, že převodu sporného pozemku na žalobce nic nebrání.

15. Podle žalované je z převodu vyloučen také pozemek č. [Anonymizováno] s tím, že je dotčen nárokovou žádostí o převod tohoto pozemku, v níž žadatel tvrdil funkční souvislost s jeho sousedním pozemkem a domem. Žalovaná evidentně vychází jen z tvrzení žadatele o funkční souvislosti a z toho, že v současné době má žadatel pozemek propachtovaný, přitom dle soudní judikatury, na níž žalovaná současně poukazuje, plyne, že posouzení otázky funkční souvislosti závisí na konkrétních skutkových okolnostech. Takové konkrétní okolnosti doloženy žalovanou nebyly a na pouhém tvrzení žadatele závěr o funkční souvislosti postavit nelze. Funkční souvislost soud I. stupně nedovodil ani z fotografické dokumentace a skladování dřeva na sporném pozemku, které mělo podle žalované vyplynout z ortofoto snímků, to samo o sobě také neprokazuje. V odstavci 20. se pak soud I. stupně správně vypořádal s uzavřenou pachtovní smlouvou, která existenci překážky převoditelnosti sporného pozemku nezakládá.

16. Další výslovná námitka žalované se týkala ocenění pozemků [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] jako stavebních. V odstavci 11. napadeného rozsudku soud I. stupně uvedl, že již z odnímacího titulu vyplývá stavební charakter těchto pozemků, protože pozemky byly vyvlastněny ve prospěch [Anonymizováno] na základě zákona o územním plánování a výstavbě obcí a náhrada za jejich odnětí byla poskytnuta podle vyhlášky, která určovala náhradu za nemovitost vyvlastněnou pro účely výstavby. Sama žalovaná závěr o stavebním charakteru pozemků podpořila v rozhodnutí ze dne 29. 2. 2000, pokud v něm uvedla, že v době odnětí byly porosty na pozemcích zcela zničeny a počínala zde stavební činnost. Stavební charakter pozemků soud dovodil i z dalších listin, jako jsou ortofoto snímky dané lokality v rozhodném období a územně plánovací dokumentace a z podrobného výslechu znalkyně. Pakliže žádná jiná kritéria konstantní judikatura k posouzení otázky charakteru odňatého pozemku jako stavebního nestanoví, nemůže být žádných pochyb o tom, že stavební charakter sporných pozemků byl dostatečně prokázán a soudem I. stupně řádně odůvodněn. Proto při jejich ocenění správně vyšel ze znaleckého posudku znalkyně, když i tento postup náležitě odůvodnil.

17. Protože další konkrétní námitky již ze strany žalované nezazněly, odvolací soud plně odkazuje na soudem I. stupně přijaté skutkové a právní závěry, k nimž není zapotřebí nic dodávat.

18. Z těchto všech důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve všech jeho výrocích (vyjma nedotčeného výroku) jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

19. Žalobce byl v odvolacím řízení plně úspěšný, proto mu náleží náhrada nákladů odvolacího řízení dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Náklady představují odměnu za 2 úkony po 23 560 Kč (ve shodě s okresním soudem vyšel odvolací soud z tarifní hodnoty 862 958,25 Kč), 2 režijní paušály po 450 Kč, cestovné 1 607 Kč a náhradu za promeškaný čas 750 Kč. Celkem náhrada nákladů odvolacího řízení činí částku 32 448,57 Kč včetně DPH 21 %. Platební místo a lhůta ke splnění povinnosti jsou dány ust. § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení