4 C 278/2023 - 511

Rubrum

Okresní soud v Táboře rozhodl soudkyní Mgr. Michaelou Bílou ve věci žalobce: [Jméno žalobce A], narozen [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] právně zastoupeného [Jméno žalobce B], advokátem se sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] proti žalované: [Anonymizováno] [Anonymizováno] – [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] se sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] právně zastoupená [Jméno Zástupce], advokátem sídlem U [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] - [Anonymizováno] o nahrazení projevu vůle takto:

Výrok

I. Nahrazuje se projev vůle žalované uzavřít s žalobcem tuto smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“): 1) Žalovaná, Česká republika – [právnická osoba], IČO [IČO], se sídlem [adresa] a, [adresa] („[právnická osoba]“), spravuje pozemky ve vlastnictví státu, a to pozemky: - parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], vše v k. ú. [adresa], obec [adresa]; - parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], obec [adresa]; - parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/7[Anonymizováno]a parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], vše v k. ú. [adresa], obec [adresa]; - parc. č. 1136/1 v k. ú. [adresa], obec [adresa]; - parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], obec [adresa]; - parc. č. 293/53 v k. ú. [adresa], obec [adresa]; - parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], obec [adresa]; - parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], obec [adresa]; - parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], vše v k. ú. [adresa], obec [adresa]. 2) Žalobce, [Jméno žalobce A], r.č. [RČ], bytem [Adresa žalobce A], je oprávněnou osobou ve smyslu ustanovení § 4 zákona o půdě. 3) Žalobce má na základě rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy, Pozemkového úřadu, č.j. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne [datum] a č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne [datum], nárok na nabytí vlastnického práva k tzv. náhradním pozemkům za pozemky žalobci v restituci, z důvodu existence překážek uvedených v ustanovení § 11 odst. 1 zákona o půdě, nevydané. 4) Žalovaná k uspokojení nároku žalobce na náhradu za pozemky v restituci nevydané touto smlouvou bezúplatně převádí žalobci tyto pozemky: - parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], vše v k. ú. [adresa], obec [adresa]; - parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], obec [adresa]; - parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], vše v k. ú. [adresa], obec [adresa]; - parc. č. 1136/1 v k. ú. [adresa], obec [adresa]; - parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], obec [adresa]; - parc. č. 293/53 v k. ú. [adresa], obec [adresa]; - parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], obec [adresa]; - parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], obec [adresa]; - parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], vše v k. ú. [adresa], obec [adresa] a žalobce tyto pozemky do svého výlučného vlastnictví přijímá.

II. Řízení se v části, ve které se žalobce domáhal vůči žalované nahrazení projevu vůle žalované uzavřít se žalobcem tuto smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zákona o půdě i ohledně pozemků parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno][Anonymizováno]8 a parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], vše v k. ú. [adresa], obec [adresa], zastavuje.

III. Žalovaná je povinna do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit žalobci, k rukám [Jméno žalobce B], advokáta se sídlem [adresa], náklady řízení ve výši 326 081,69 Kč.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne 17. 10. 2023 (č. listu 2–9) rozšířené podáním ze dne 6. 6. 2024 (č. listu 241–245) a částečném zpětvzetí podáním ze dne 5. 3. 2025 (č. listu 463–465), se žalobce domáhal vůči žalované ve výroku citovaného rozhodnutí, když v řízení tvrdil a prokazoval, že je oprávněnou osobou dle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“), když jeho právní předchůdci – rodiče [Jméno žalobce A] starší a [jméno FO] uplatnili v roce 1991 restituci svého majetku a věřili v nápravu a zmírnění křivd, ke které se stát zavázal, a to i prostřednictvím zákona o půdě. Žalovaná však nesprávně stanovila charakter pozemků, o nichž v minulosti rozhodla, že se rodině žalobce nevydávají, tyto nesprávně ocenila a eviduje proto do současné doby restituční nárok žalobce v nesprávné výši. Do dne podání žaloby nebyl nárok žalobce zcela uspokojen. Důvodem je liknavý až svévolný přístup žalované, která opakovaně nevyhověla žádostem žalobce o řádné ocenění jeho restitučního nároku, opakovaně též zamítla přihlášky žalobce do veřejných nabídek z důvodu údajně nedostatečné výše restitučního nároku. Tím pokračuje páchání křivd na rodině žalobce i v současnosti. Žalobce tak byl nucen dohledat historické podklady ke správnému ocenění jeho restitučního nároku, sám si vyhledal vhodné pozemky ve správě státu a ke spravedlivému vypořádání svého restitučního nároku podal žalobu. Tou se domáhá nahrazení projevu vůle za žalovanou spočívající v bezúplatném převodu žalobcem vybraných pozemků, které stát spravuje. Zároveň žalobce poukázal na stále se opakující argumentaci žalované, která však ničeho nového nepřináší a všechna její argumentace již byla řešena v mnohých rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR tak, že byla vesměs odmítnuta. Důvody podané žaloby podpořil žalobce jím citovanou judikaturou Nejvyššího soudu ČR a odkázal na celou řadu rozhodnutí, jimiž se Nejvyšší soud ČR vypořádal s dílčími skutkovými okolnostmi a jejich právním hodnocením.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila, navrhla její zamítnutí, když jejím hlavním argumentem bylo tvrzení o tom, že restituční nárok žalobce byl již v celém rozsahu žalovanou uspokojen a není proto důvod uspokojovat cokoliv dalšího. Žalovaná dále namítala, že žalobci svědčí restituční nárok toliko ze třech zděděných rozhodnutí, a nikoliv z pěti a že žalobce nemá právo na přímý převod pozemků, neboť se neúčastnil řádně veřejných nabídek pozemků, jeho účast byla toliko účelová a zájem o získání pozemků nebyl opravdový. Část restitučního nároku žalovaná přecenila a tím prokázala, že nesetrvávala na nesprávném ocenění nároku, a tudíž její údajně tvrzená liknavost a svévole, tím není prokázána. Restituční nárok žalobce eviduje žalovaná toliko ve výši 1 412 101,60 Kč. [právnická osoba] ohledem na zcela rozdílná stanoviska sporných stran prováděl procesní soud ke zjištění skutkového stavu věci rozsáhlé, avšak nutné dokazování, důkazy následně hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a vyvodil z něho tyto skutkové a poté i právní závěry. [právnická osoba] posouzení stěžejních otázek daného sporu vyšel soud z mnohých ustanovení zákona o půdě a k tomu navázaných právních norem, nižší právní síly (vyhlášek, prováděcích předpisů atp.). Podle ustanovení § 4 odst. 1, 2 zákona o půdě je oprávněnou osobou státní občan České a Slovenské Federativní Republiky, jehož půda, budovy a stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti, přešly na stát nebo na jiné právnické osoby v době od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 způsobem uvedeným v § 6 odst.

1. Zemřela-li osoba, jejíž nemovitost přešla v době od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby v případech uvedených v § 6, před uplynutím lhůty uvedené v § 13, nebo byla-li před uplynutím této lhůty prohlášena za mrtvou, jsou oprávněnými osobami, pokud jsou státními občany České a Slovenské Federativní Republiky, fyzické osoby v tomto pořadí: a) dědic ze závěti, jež byla předložena při dědickém řízení, který nabyl celé dědictví, b) dědic ze závěti, který nabyl vlastnictví, avšak pouze v míře odpovídající jeho dědickému podílu; to neplatí, jestliže dědici podle závěti připadly jen jednotlivé věci nebo práva; byl-li dědic závětí ustanoven jen k určité části nemovitosti, na kterou se vztahuje povinnost vydání, je oprávněn pouze k této části nemovitosti, c) děti a manžel osoby uvedené v odstavci 1, všichni rovným dílem; zemřelo-li dítě před uplynutím lhůty uvedené v § 13, jsou na jeho místě oprávněnými osobami jeho děti, a zemřelo-li některé z nich, jeho děti, d) rodiče osoby uvedené v odstavci 1, e) sourozenci osoby uvedené v odstavci 1, a zemřel-li některý z nich, jsou na jeho místě oprávněnými jeho děti a jeho manžel. Podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě pozemky nebo jejich části nelze vydat v případě, že pozemek byl po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zastavěn; pozemek lze vydat, nebrání-li stavba zemědělskému nebo lesnímu využití pozemku, nebo jedná-li se o stavbu movitou, nebo dočasnou, nebo jednoduchou, nebo drobnou anebo stavbu umístěnou pod povrchem země. Za zastavěnou část pozemku se považuje část, na níž stojí stavba, která byla zahájena před 24. červnem 1991, a část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k provozu stavby. Zahájením stavby se rozumí datum skutečného zahájení stavby, zapsané do stavebního deníku a oznámené stavebnímu úřadu, pokud byla stavba zahájena do dvou let od vydání stavebního povolení. Podle ustanovení § 11a odst. 1 zákona o půdě oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Osoby, na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním, se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby. Podle § 11a odst. 13 zákona o půdě cena pozemků uvedená ve veřejné nabídce se stanoví podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., přičemž pozemky určené schválenou územně plánovací dokumentací k zastavění budou oceněny jako stavební. Ustanovení § 6 vyhlášky č. 85/1976 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení a stavebního řádu, ve znění pozdějších předpisů, se nepoužijí. Stejným způsobem se ocení i pozemky převáděné mimo veřejnou nabídku podle odstavce 11. Dle čl. IV bodu 4 a čl. X zákona č. 185/2016 se ustanovení § 11a zákona o půdě s účinností od 1. 7. 2018 ruší. Dle čl. V bodu 1 uvedeného zákona převody pozemků na základě žádostí podaných přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona podle § 11a odst. 11 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, a převody z veřejných nabídek vyhlášených podle § 11a zákona č. 229/1991 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se dokončí podle zákona č. 229/1991 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, pokud byly nejpozději ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona splněny podmínky stanovené zákonem č. 229/1991 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Podle ustanovení § 28a zákona o půdě, pokud tento zákon nestanoví jinak, poskytují se náhrady podle tohoto zákona v cenách platných ke dni 24. června 1991, a to u věcí nemovitých v cenách podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. Podle ustanovení § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. cena za 1 m2 pozemku nebo jeho části určeného pro stavbu nebo ke zřízení zahrady a nebo pozemku vedeného v evidenci nemovitostí jako zastavěná plocha a nádvoří, zahrada, nejde-li o pozemek oceňovaný podle odstavce 2, činí 250 Kč v hlavním městě Praze, 200 Kč v Brně, 150 Kč v [adresa], [adresa], [adresa], Liberci, Luhačovicích, [adresa], Olomouci, [adresa], Plzni, Poděbradech, Teplicích a v [adresa], 100 Kč v ostatních městech, v nichž působí národní výbory první kategorie, 70 Kč v dalších městech, v nichž působí městský národní výbor, 20 Kč v ostatních obcích. Cena se upraví podle přílohy č. [hodnota]. Podle odstavce 3 citovaného ustanovení cena pozemku zapsaného v evidenci nemovitostí jako orná půda, ovocný sad, vinice nebo chmelnice se určí podle sazeb uvedených v příloze č. [hodnota]. [právnická osoba] č. [hodnota] vtělená k pojmu pozemku nebo jeho části určeného pro stavbu v uvedeném ustanovení odkazuje na ustanovení § 6 vyhlášky č. 85/1976 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení a stavebního řádu, podle něhož se stavebním pozemkem rozumí část území určená územním plánem zóny nebo územním projektem zóny, seznamem pozemků pro výstavbu rodinných domků nebo územním rozhodnutím k zastavění a pozemek zastavěný hlavní stavbou. Ustanovení § 6 odst. 1 písm. c) zákona č. 503/2012 Sb., o Statním pozemkovém úřadu, stanoví, že podle tohoto zákona nebo zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, anebo zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů, nelze převádět z vlastnictví státu na jiné osoby zemědělské pozemky určené k řešení podle § 2 zákona č. 139/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, u kterých je v katastru nemovitostí vyznačena poznámka o zahájení pozemkových úprav. Podle § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen “o. z.”), každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.

5. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobce je oprávněnou osobou, že jeho právní předchůdci vlastnili nemovitosti v katastrálním území [adresa] a tyto byly státem odňaty Výměrem ONV v Praze XVI značky: [Anonymizováno]–[Anonymizováno]–[Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno]/[Anonymizováno]–[Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] ze dne 22. 4. 1953, Rozhodnutím ONV v Praze XVI sp. zn. Výst. [Anonymizováno].p. [Anonymizováno] – Je ze dne 12. 9. 1958, Rozhodnutím odboru výstavby ONV v [adresa] č. j. Výst. R.p. [Anonymizováno]–[Anonymizováno]–[Anonymizováno]/HI ze dne 19. 3. 1973 a kupní smlouvou ze dne 14. 12. 1981. Rovněž nebylo sporu o tom, že právní předchůdci žalobce uplatnili včas nárok na vydání svých nemovitostí dle zákona o půdě, když některé nemovitosti nebyly rozhodnutími vydány z důvodu existence zákonné překážky spočívající v zastavěnosti pozemků. Konkrétně nebyla vydána – dle PK část parc. č. [hodnota], role o výměře 375 m (nyní dle KN parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], zast. pl.) pro obec a katastrální území [adresa], dále dle PK část parc. číslo [hodnota], role o výměře 640 m (nyní dle KN část parc. číslo [Anonymizováno]/[Anonymizováno], ost. plocha) pro obec hl. M. [adresa] – k. ú. [adresa], dále dle PK – část parc. č. [hodnota], role o výměře 17 561 m (nyní dle KN parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], ost. pl., část parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], ost. pl. a parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], zast. pl.), dle PK část parc. č. [hodnota] role o výměře 2 226 m (nyní dle KN část parc. č. [hodnota], ost. pl. a část par. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ost. pl.), dle PK část parc. č. [Anonymizováno][Anonymizováno]1, zahrada o výměře 324 m (nyní dle KN část parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], ost. pl., část parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], ost. pl. a část parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], zast. pl.), dle PK část parc. č. [hodnota], role o výměře 152 m (nyní dle KN část parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], ost. pl. a část parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], ost. pl.), dle PK část parc. č. [hodnota], role o výměře 806 m (nyní dle KN část parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], zast. pl.), dle PK část parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] zahrada o výměře 2 080 m (nyní dle KN část parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], ost. pl. a část parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ost. pl.), vše pro obec hl. M. [adresa], k. ú. [adresa], dle PK část parc. č. [hodnota] zast. a dvůr o výměře 1 125 m (nyní dle KN část parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], ost. pl.), dle PK část parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], role o výměře 1 633 m (nyní dle KN část parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], ost. pl.), dle PK, část parc. č. [hodnota], zahrada o výměře 324 m (nyní dle KN část parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], ost. pl.), vše pro obec a hl. M. [adresa], k. ú. [adresa], dále dle PK části parc. č. [hodnota], zahrada o výměře 1 776 m (nyní dle KN parc. č. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno], ost. pl.), vše pro obec hl. M. [adresa], k. ú. [adresa].

6. Nesporným bylo též to, že žalobce je oprávněnou osobou, a tedy aktivně legitimovaný v dané věci coby dědic svých rodičů [jméno FO] staršího a [jméno FO], pokud jde o zděděná rozhodnutí: PÚ [Anonymizováno]/[Anonymizováno] z 9. 3. 2000, PÚ [Anonymizováno]/[Anonymizováno] z 19. 5. 2000 a [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] z 29. 2. 2000. Mezi účastníky však bylo sporné, zda žalobce zdědil také nároky plynoucí z rozhodnutí Magistrátu hl. M. Prahy Pozemkového úřadu č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne 17. 8. 2001 a z rozhodnutí Magistrátu hl. M. Prahy Pozemkového úřadu č. j. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne 22. 1. 2002. Žalovaná tvrdila, že nároky plynoucí z těchto rozhodnutí byly již právním předchůdcům žalobce vypořádány finančním plněním, žalobce o tom neměl žádnou povědomost. Soud proto provedl důkazy, které označila a doložila žalovaná a tvrzení žalované jimi bylo zcela prokázáno. Jednalo se o tyto důkazy: dopis ze dne 22. 9. 2003 adresovaný [jméno FO] staršímu (č. listu 157), dopisu z téhož dne adresovaného paní [jméno FO] (č. listu 158), dokumentu nazvaného finanční vypořádání podle zákona č. 243/1992 Sb., v platném znění ze dne 3. 7. 2003 (č. listu 159, 159 PV), dokument nazvaný „uplatnění nároku na finanční náhradu za pozemky, které nelze vydat“ ze dne 15. 3. 2002 (č. listu 160), dokumentu nazvaného „uplatnění nároku na finanční náhradu za pozemky, které nelze vydat“ ze dne 23. července 2002 (č. listu 161), rozhodnutí Pozemkového úřadu [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne 17. 8. 2001 (č. listu 163), dopis MZE zemědělské agentury ze dne 6. 11. 2003 (č. listu 166–168), znalecký posudek č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] znalce [adresa] k ocenění pozemku parc. č. [hodnota], k. ú. [adresa], znalecký posudek č. 1590/1162/2002 téhož znalce k ocenění nevydaných pozemků PK [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno]. Dodatek ke znaleckému posudku řešící ocenění PK [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] a rozhodnutí o vyvlastnění pozemků parc. č. [hodnota], [Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] (č. listu 169–175), dopis Ministerstva zemědělství ze dne 3. 7. 2003 adresovaný panu [jméno FO]. [jméno FO] (č. listu 181), rukou psaný dokument finanční náhrada bez data (č. listu 180) oznámení Ministerstva zemědělství o tom, že obdrží výzvu k převzetí směnky ze dne 22. 9. 2003, včetně příkazu k jejímu vystavení (č. listu 178), dokument nazvaný finanční vypořádání podle zákona č. 243/1992 Sb., v platném znění ze dne 23. 11. 2004 (č. listu 182, 182 PV), rozhodnutí PÚ [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne 17. 8. 2001 (č. listu 183), prohlášení pro finanční náhradu dle rozhodnutí PÚ [Anonymizováno]/[Anonymizováno] za nevydanou část PK [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne 13. 10. 2004 (č. listu [Anonymizováno], č. listu [Anonymizováno] PV), rukou psaný dokument, ze kterého je zajímavá výše doplatku finančního plnění za pozemek PK [Anonymizováno]/[Anonymizováno] k. ú. [adresa] (č. listu 193), protokol ze dne 20. 10. 2003 o převzetí směnky č. [hodnota] (č. listu 194, č. listu 197), protokol o převzetí směnky ze dne 20. 10. 2003, o převzetí směnky číslo [hodnota] (č. listu 200), protokol o převzetí směnky [Anonymizováno] ze dne 21. 12. 2004 (č. listu 203). Žalobce poukázal na fakt, že v celé řadě žalovanou předložených dokumentů jsou i ručně psané poznámky, ze kterých žalovaná dovozuje určité skutečnosti. Není tedy zřejmé, kdo nebo kdy tuto poznámku na dokument doplnil, takto ručně psané poznámky by tak pro dané řízení měly být naprosto irelevantní. Následně pak žalobce připustil, že argumentace žalované ohledně finančního vypořádání právních předchůdců žalobce ohledně dílčích restitučních nároků tak, jak je specifikovala a prokazovala již uvedenými dokumenty, byla prokázána. Žalobce po provedeném dokazování započetl částky, které stát již rodičům žalobce v minulosti vypořádal coby finanční plnění za odňaté a nevydané pozemky ze dvou výše jejich citovaných rozhodnutí Pozemkového úřadu. Dle žalobce tak aktuální výše restitučního nároku činí 3 823 898 Kč (viz. č. listu 216 PV + protokol o ú. j. z 26. 4. 2024, č. listu 224). Lze tedy uzavřít, že žalobce je aktivně legitimovanou oprávněnou osobou pouze na základě třech zděděných restitučních nároků po svých rodičích v rozsahu 65 % a nikoliv i na základě dalších dvou žalobcem tvrzených nároků, když všechna rozhodnutí jsou již specifikována výše v odůvodnění tohoto rozsudku.

7. Další zásadní spornou otázkou byla výše restitučního nároku, neboť jej každý z účastníků evidoval v jiné výši. Žalobce tvrdil a předloženými a navrženými důkazy prokazoval, že hodnota pozemků, které byly právním předchůdcům žalobce v minulosti odňaty, má být určena podle územně plánovací dokumentace platné ke dni přechodu vlastnického práva k těmto pozemkům na stát. Zásadní bylo posouzení, zda pozemky odňaté bez náhrady totalitním režimem byly pozemky stavební, tedy v době odnětí měly stavební povahu a zda zde byly okolnosti, které předurčovaly sporné pozemky ke stavebnímu využití či nikoliv. Touto otázkou se zabývala celá řada soudních rozhodnutí, jak soudů nalézacích, odvolacích a opakovaně se jí zabýval i Nejvyšší soud ČR (dále jen NS ČR) a rovněž Ústavní soud (dále jen ÚS). Jedná se tedy o problematiku hojně diskutovanou, řešenou a procházející určitým vývojem judikatury v průběhu několika let. Je proto dáno legitimní očekávání žalobce ve smyslu § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále o. z.), který se předmětnou žalobou domáhá právní ochrany, že i daná věc bude řešena a rozhodnuta jako i jiné jeho obdobné spory se žalovanou. V této souvislosti lze poukázat na požadavek NS ČR a ÚS ČR, aby při určování povahy odňatých pozemků byl používán flexibilnější přístup zohledňující různá kritéria. Důvodem je nutnost zohlednit účel restitučních předpisů, kterým je zmírnění křivd způsobených nedemokratickým režimem, viz. například usnesení NS ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne 1. 9. 2015, nález ÚS ze dne 10. 3. 2015, sp. zn.[Anonymizováno]I[Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], bod číslo [hodnota]. Rozhodujícím kritériem začlenění odňatého pozemku do funkční plochy v územně plánovací dokumentaci ke dni přechodu vlastnického práva na stát, plyne z judikatury Nejvyššího soudu, která je žalované důvěrně známá, jelikož se vždy týká i jí samotné (viz. například usnesení NS ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne 1. 3. 2017, dle kterého: „problematikou oceňování pozemku, jenž byl v evidenci veden jako zemědělský, avšak již v okamžiku přechodu na stát byl určen k zastavění, se Nejvyšší soud zabýval už ve své dřívější rozhodovací praxi, přičemž se zjevně klonil k názoru, že v takovém případě je zapotřebí, oprávněnému subjektu poskytnout náhradu jako za pozemky stavební). Nejvyšší soud ČR dále judikoval, že mezi faktory podstatnými pro úsudek, zdali se v určité situaci jednalo o stavební pozemky, má přitom zpravidla značný význam existence územně plánovací dokumentace, jež dané pozemky předurčuje ke stavebnímu využití, a tak jejich hodnotu ke dni přechodu na stát do značné míry determinuje (viz. rozsudek NS ze dne 8. 3. 2016 sp. zn. [spisová značka], ze dne 10. 5. 2012, sp. zn. [spisová značka], usnesení ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. [spisová značka]) a další. Ve vztahu k použití směrného územního plánu tento názor potvrzuje Nejvyšší soud rovněž ve svém usnesení ze dne 5. 6. 2018 sp. zn. NS [spisová značka]. Ke stejným závěrům dospěl Nejvyšší soud ČR rovněž v usnesení ze dne 3. 2. 2016 sp. zn. [spisová značka], kde uvádí, že zpravidla bude mít značnou váhu obsah územně plánovací dokumentace, determinující funkční využití dotčených nemovitostí ke dni jejich přechodu na stát. Nejvyšší soud ČR v tomto rozhodnutí pracoval i s dobově platnou vyhláškou č. 709/1950, ÚI. Podle ustanovení § 4 odst. 31 písmeno a) této vyhlášky byla za stavební pozemek považována „plocha, která je zastavěna nebo určena k zastavění jednou stavbou nebo skupinou staveb s příslušným oborem, přiměřenou zahradou, popřípadě s vedlejšími stavbami a jinými zařízeními nebo plochami, které tvoří se stavbou účelový celek, a to za podmínky, že zastavění je ve shodě se zastavovacím plánem nebo s upravovacím plánem dřívější doby“. Podobně se vyjádřil Nejvyšší soud ve svém usnesení sp. zn. [spisová značka], ve kterém uznal pro určení stavebního charakteru odňatých pozemků užití Směrného územního plánu pro hlavní město Prahu platného od roku 1964, když uvedl, „mezi faktory podstatnými pro úsudek o tom, zdali se v určité situaci jednalo o stavební pozemky, má přitom zpravidla značný význam existence územně plánovací dokumentace, již dané pozemky předurčuje ke stavebnímu využití, a tak jejich hodnotu ke dni přechodu na stát do značné míry determinuje.

8. Také podle NS ČR musí soud v každém jednotlivém případu zohlednit různé relevantní okolnosti a neulpívat rigidně jen na vydání územního rozhodnutí jako na podmínce uznání pozemků za stavební. K této problematice byla NS ČR vydána četná rozhodnutí, například usnesení ze dne 1. 9. 2015 sp. zn. [spisová značka], usnesení ze dne 13. 3. 2012 sp. zn. 28, [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], rozsudek ze dne 7. 10. 2010, sp. zn. [spisová značka] a mnohá další. NS ČR se rovněž opakovaně zabývá problematikou oceňování pozemků vedených v evidenci formálně jako zemědělské, avšak ke dni přechodu na stát byly určeny k zastavění a uzavřel, že v takových případech je na místě oprávněnému subjektu poskytnout náhradu jako za pozemky stavební a ocenit je jako pozemky určené pro stavbu ve smyslu ustanovení § 14 odstavec 1, vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990. Touto problematikou se NS ČR zabýval například v usnesení ze dne 31. 5. 2016 sp. zn. [spisová značka], v usnesení ze dne 2. 11. 2016 sp. zn. [spisová značka], rozsudku ze dne 7. 10. 2010 sp. zn. [spisová značka] a v mnohých dalších. Podle rozsudku NS ČR ze dne 3. 6. 2015 sp. zn. [spisová značka], nebyla-li pozdější změna účelového určení pozemku v evidenci nemovitostí vyznačená, lze pro stanovení ceny pozemku jako stavebního vycházet například ze schváleného seznamu pozemků pro výstavbu rodinných domků, z územního rozhodnutí o umístění stavby nebo o využití území. Nejedná se o taxativní výčet, ale toliko o příkladmo uváděné konkrétní faktory, jenž mohu vést k závěru o stavební povaze, charakteru pozemku. NS ČR se opakovaně totožnou problematikou určení výše náhrady za pozemky, které nebylo možné pro existenci zákonem dané překážky oprávněné osobě vydat, zabýval viz. již mnohá shora citovaná rozhodnutí NS ČR, a to vždy s týmž závěrem, že za pozemky stavební povahy ke dni odnětí je třeba oprávněné osobě poskytnout náhradu, jako za pozemky určené pro stavbu (§ 14 odstavec 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb.) a to i tehdy, byť byly v době převodu na stát v evidenci nemovitostí vedeny jako zemědělské.

9. Jelikož žalobce opakovaně a téměř vždy bezúspěšně vyzval žalovanou k přecenění výše jeho restitučního nároku, nechal si zpracovat z vlastní iniciativy znalecký posudek znalkyní [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly za jménem] číslo [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne 20. 7. 2023. Znaleckým posudkem byla určena cena odňatých pozemků na základě územně plánovací dokumentace, která byla platná v době přechodu těchto pozemků na stát. Zákresy jednotlivých odňatých pozemků do územně plánovací dokumentace, včetně k nim náležející legendy a ortofotografických snímků jsou obsaženy v přílohách zp. č. [hodnota]–16 BPEJ. Konkrétně územně plánovací dokumentací pro jednotlivá katastrální území jsou s ohledem na různá data přechodu odňatých pozemků na stát tyto územně plánovací dokumentace: Návrh přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro celé území Prahy XVI – Radlic a přilehlé části území [adresa], Revize směrného územního plánu hl. M. [adresa], Směrný územní plán hlavního města [adresa]. Datum přechodu vlastnického práva k odňatým pozemkům na stát plyne z vyvlastňovacích titulů na základě, kterých vlastnické právo přešlo na stát, které jsou již citovány shora. Skutečnost, že příslušné územně plánovací dokumentace byly k datům odnětí platné, plyne i z posudku, viz. strana 7, kde je mimo jiné stanoveno, že k rozhodným datům přechodu odňatých pozemků na stát nebyla na předmětném území evidována jiná územně plánovací dokumentace než územně plánovací dokumentace citované výše. Tuto skutečnost rovněž potvrdil [právnická osoba] ve svém přehledu dosud schválených územních plánů hlavního města Prahy, který je přílohou číslo [hodnota] znaleckého posudku. Zároveň, pokud žalovaná odmítá ocenit pozemky určené dle příslušné územně plánovací dokumentace k výstavbě komunikací jako stavební, je takový postup opět nesprávný. Komunikace je totiž nutné bezesporu oceňovat jako pozemky stavební. Na podporu takového tvrzení lze poukázat na poznámku pod čarou číslo [hodnota] u ustanovení § 13 odstavec 1 oceňovací vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., na základě, které se odňaté pozemky oceňují, odkazuje při stanovení definice „pozemku nebo jeho části určeného pro stavbu“ na ustanovení § 6 vyhlášky č. 85/1276 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení a stavebním řádům. Toto ustanovení říká, že stavebním pozemkem se rozumí část území, určena územním plánem zóny nebo územním projektem zóny, územním plánem sídelního útvaru zpracovaným v měřítku 1:5000 nebo v měřítku větším nebo územním rozhodnutím k zastavění a pozemek zastavěný hlavní stavbou. Výkladové ustavení § 1 odstavec 1, písmeno a), této vyhlášky č. 85/1976 Sb., pak stanoví, že za stavbu se považují veškeré stavby bez zřetele na jejich stavebně technické provedení, například budovy, věže, stožáry, sila, zásobníky, nádrže, studny, komunikace, tunely, mosty a lávky, nástupiště a rampy, jeřábové dráhy, podzemní i nadzemní vedení, tribuny, zdi, oplocení, pomníky a další. Ostatně zmíněná argumentace tedy podporuje postup znalkyně, kterým ocenila pozemky-komunikace jako stavební. Na základě dosud provedených důkazů předložených žalobcem činí aktuální výše restitučního nároku žalobce částku 3 823 898 Kč (původně žalobcem tvrzená částka stanovená dle znaleckého posudku prof. [jméno FO]. [jméno FO] [jméno FO] ve výši 4 669 623 Kč ve znění opravy částky jako na č. listu 216 p.v., neboť žalobce uznal početní chybu u dvou zde uvedených pozemků na částku 4 613 323 Kč a od té učinil odečet finančního plnění právním předchůdcům žalobce ve výši 782 425 Kč). K této výši aktuálního restitučního nároku nutno ještě zdůvodnit, že žalobce v průběhu tohoto soudního sporu vyzval žalovanou ve dnech 27. 2. 2024, 27. 3. 2024 k rozhodnutí o vydání či nevydání všech zbývajících odňatých pozemků oprávněné osobě, když měl za to, že právním předchůdcům žalobce byly odňaty mimo jiné pozemky PK [Anonymizováno], PK [Anonymizováno], oba v k. ú. [adresa], jejichž výměry v době odnětí dohromady činily 38 619 m, rozhodnuto však bylo o vydání toliko části o výměře 17 679 m pozemků. Nebylo tak dosud rozhodnuto o nevydání části celkem [hodnota] m pozemků. Celkem tedy bylo dosud rozhodnuto o vydání či nevydání výměry 37 466 m pozemků, ačkoliv v době odnětí činila výměra těchto pozemků celkem [hodnota] m. Zbývá proto rozhodnout o části pozemků o celkové výměře 1 153 m. Na tyto výzvy reagovala žalovaná sdělením ze dne 29. 3. 2024 tak, že na základě revize restitučního nároku uplatněného oprávněnou osobou u PÚ Magistrátu hl. m. Prahy vedeného pod spisovou značkou [Anonymizováno]/[Anonymizováno] uplatnila oprávněná osoba restituční nárok pouze na části pozemku PK p. č. [hodnota] a p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] o celkové výměře 37 254 m. Celkově však bylo rozhodnuto o výměře 37 466 m, což je o 212 m více, než je plocha uplatněného restitučního nároku, a proto nebylo žádosti žalobce o vydání rozhodnutí o další části restitučního nároku žalobce vyhověno. Žalobce tak opakovaně podal další dvě výzvy ze dne 13. 5. 2024 a 26. 6. 2024 a dne 16. 7. 2024 vydal [právnická osoba], Krajský pozemkový úřad pro Středočeský kraj a hl. m. [adresa] pod č. j. SPÚ [č. účtu]/JEH opravné rozhodnutí k žádosti mimo jiné i žalobce, jímž opravil výrok rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy – PÚ č. j. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne 29. 2. 2000 ohledně PK část parcely č. [hodnota] a rozhodl tak o nevydání další dosud nerozhodnuté části pozemku PK 96 o výměře 1 153 m. V návaznosti na tuto opravu si nechal žalobce vypracovat dodatek ke znaleckému posudku znalkyní prof. [jméno FO]. [jméno FO] a zbývající výše tohoto restitučního nároku po vydání opravného rozhodnutí dle žalobce činila 4 011 260,50 Kč (tedy restituční nárok dle znaleckého posudku ve znění dodatku činí 4 800 685,50 Kč mínus 789 425 Kč představující finanční vypořádání právním předchůdcům žalobce již v minulosti). Jelikož však výše citované opravné rozhodnutí bylo Státním pozemkovým úřadem, sekce majetku státu, oddělení restitucí ze dne 11. 12. 2024, č. j. SPÚ [č. účtu] zrušeno a věc byla vrácena zpět Krajskému pozemkovému úřadu pro Středočeský kraj a hlavního města [adresa] k novému řízení a rozhodnutí, není toto řízení dosud pravomocně skončeno, a proto nelze při určení aktuální výše restitučního nároku žalobce z tohoto rozhodnutí, a tedy ani z dodatku ke znaleckému posudku vycházet. Soud má tedy za to, že aktuální výše restitučního nároku žalobce je stále 3 823 898 Kč.

10. Žalovaná se k obsahu znaleckého posudku č. 595/9/2023 ze dne 20. 7. 2023 zpracovaného znalkyní [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] (dále jen znalkyně), vyjádřila tak, že akceptuje ocenění pozemku parcely č. PK [Anonymizováno], PK [Anonymizováno] a části pozemku PK [Anonymizováno] (o výměře 4 687 m), které byly schváleny k přecenění dle § 14 odstavec 1 vyhlášky, neboť bylo prokázáno a doloženo, že tyto pozemky nebo jejich části byly v době přechodu na stát určeny pro stavbu. Dále akceptovala ocenění pozemků PK [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno], neboť jsou tyto pozemky v rozhodnutí Pozemkového úřadu uvedeny jako zahrady a zastavěná plocha. Naopak žalovaná neakceptovala ocenění pozemků parcelní číslo PK [Anonymizováno], PK [Anonymizováno], PK [Anonymizováno] a části pozemku PK [Anonymizováno][Anonymizováno](o výměře 12 874 m), dle § 14 odstavec 1 vyhlášky, neboť nebylo prokázáno, že tyto pozemky (nebo jejich části), byly v době přechodu na stát určeny pro stavbu. Pokud jde o pozemek PK [Anonymizováno][Anonymizováno]o výměře 2 226 m, přešel na stát dne 22. 4. 1953, nebyl vydán rozhodnutím Pozemkového úřadu ze dne 29. 2. 2000, zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a přecenit ho jako stavební nelze. Pozemek se nachází částečně v drážních pozemcích, veřejné zeleni a nezastavěných plochách (komunikacích). Pozemek je v kultuře role, a proto má být oceněn dle § 14 odstavec 3 (sazbou dle BPEJ) a nikoliv dle § 14 odstavec 1 vyhlášky tak, jak jej ocenila znalkyně částkou 250 Kč za metr čtvereční, to jest 556 500 Kč za celý pozemek. Pokud jde o pozemek parcelní číslo [Anonymizováno] [Anonymizováno] (152 m), tento přešel na stát 22. 4. 1953, nebyl vydán rozhodnutím Pozemkového úřadu ze dne 29. 2. 2000, zn. PÚ 5702/92. Jako stavební pozemek ocenit nelze, neboť se nachází v nezastavitelných plochách (ulice), je kultury role a měl by být rovněž oceněn dle § 14, odstavec 3, vyhlášky a nikoliv tak, jak jej ocenila znalkyně cenou 250 Kč za metr čtvereční, tj. 38 000 Kč za celý pozemek. Pozemek parcelní č. [Anonymizováno] [Anonymizováno] (640 m) přešel na stát dne 19. 3. 1973, nebyl vydán rozhodnutím Pozemkového úřadu ze dne 19. 5. 2000, zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Jako stavební jej přecenit nelze, neboť k přecenění nebyly předány žádné podklady a není tak prokázán účel pro stavbu. Pozemek má být, proto oceněn dle kultury (druhu pozemku) jako role. Znalkyně ho v rozporu s údajem uvedeným ocenila dle § 14 odstavec 5, vyhlášky jako jiné pozemky za jednotkovou cenu 3 Kč za m2, tj. 1 920 Kč za celý pozemek, když tento postup odůvodnila znalkyně tím, že v roce 1973 v době přechodu pozemku na stát nebyl dosud zvolen systém BPEJ, v příloze ke znaleckému posudku číslo [hodnota] je však uvedeno ustanovení BPEJ ze dne 26. 9. 2000, kde je uveden kód [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], kterému odpovídá jednotková cena dle vyhlášky 5,30 Kč za metr čtvereční. Pokud jde o pozemek parcelní č. PK [Anonymizováno] (17 561 m), pozemek přešel na stát 22. 4. 1953, nebyl vydán rozhodnutím Pozemkového úřadu ze dne 29. 2. 2000 zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Pozemek lze přecenit jako stavební pouze částečně (výměru 4 687 m), když v této ploše se nachází pozemek pro obytnou výstavbu a v ploše 12 874 m v drážních plochách. Proto byla část pozemku o výměře 4 687 m, která byla určena pro výstavbu, přeceněna dle § 14 odstavec 1 vyhlášky, zbylá výměra 12 874 m byla v ploše drážních pozemků. V rozhodnutí Pozemkového úřadu je uvedena kultura pozemku role, a proto má být tato část pozemku oceněna dle § 14 odstavec 3 (sazbou BPEJ).

11. Pokud žalovaná v řízení tvrdí, že pozemky PK [Anonymizováno] a PK [Anonymizováno] nejsou stavebními, respektive že pozemek PK [Anonymizováno][Anonymizováno]je stavební pouze z menší části a ve větší míře se jedná o pozemek nestavební, není tento názor dle soudu správný. Předmětné pozemky byly určeny k zastavění již v době jejich odnětí právním předchůdcům žalobce v roce 1953, když tato skutečnost vyplývá z odnímacího titulu, který tvoří přílohu číslo [hodnota] znaleckého posudku znalkyně. Je v něm uvedeno, že předmětné pozemky se vyvlastňují ve prospěch s. p. [Anonymizováno], a to na základě zákona o územním plánování a výstavbě obcí. Již z tohoto je zřejmé, že pozemky v době odnětí byly určeny pro výstavbu, a tak by také měly být oceněny. Z odnímacího titulu dále vyplývá, že náhrada za odňaté pozemky odpovídala ceně stavebních pozemků, když se postupovalo dle vyhlášky č. 228/1951 ÚL/I. Dle § 1 odstavec l této vyhlášky přitom platí, že náhrada za nemovitosti vyvlastněné pro účely výstavby obcí (paragraf § 20 odstavec 1 zákona) se určí cenou pozemků zvýšenou o cenu investic. Pokud tedy bylo při určení náhrady za odňaté pozemky postupováno dle vyhlášky, která určovala náhradu za nemovitosti vyvlastněné pro účely výstavby, nemůže být o jejich stavebním charakteru pochyb. Skutečnost, že předmětné pozemky byly již v době odnětí určené k zastavění a takto by měly být i oceněny, vyplývá také z rozhodnutí samotné žalované ze dne 29. 2. 2000, č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (dále jen rozhodnutí) jež je rovněž přílohou č. [hodnota] posudku znalkyně, kde je uvedeno, že v době odnětí pozemků již byly porosty na těchto pozemcích zcela zničeny a počínala zde stavební činnost. Vzhledem k tomu, že k přechodu vlastnického práva k těmto pozemkům došlo výslovně za účelem výstavby, což sama žalovaná uznává, je jejich stavební povaha zřejmá. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu totiž zcela jasně považuje pozemky vyvlastněné za účelem výstavby automaticky za stavební a v souvislosti s tím lze odkázat například na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2010 sp. zn. [spisová značka], když je zde uvedeno: „v daném případě by určení výše náhrady pro žalobkyně jako za pozemky zemědělské bylo nespravedlivé, když tyto pozemky byly od počátku odnímány za jediným účelem, a to za účelem výstavby sídliště“. Judikatura Nejvyššího soudu ČR přitom v případě vyvlastnění za účelem výstavby nepožaduje pro určení stavebního charakteru takových pozemků splnění jakékoliv další podmínky, jak se mylně a zcela v rozporu s ustálenou judikaturou domnívá žalovaná. Stavební charakter předmětných pozemků vyplývá rovněž z ortofoto snímků dané lokality, kde se předmětné pozemky nachází, a to z roku 1953, tedy z roku, kdy byly pozemky právním předchůdcům žalobce odňaty. Z těchto snímků je patrné, že v místě předmětných pozemků již v době odnětí docházelo k výstavbě, což potvrzuje i žalovaná ve svém rozhodnutí. Proto je s podivem, že žalovaná i přesto setrvává na stanovisku, že předmětné pozemky nelze ocenit jako stavební. Stavební charakter předmětných pozemků lze dovodit i z územně plánovací dokumentace platné v době odnětí pozemků. Sama žalovaná ve svém stanovisku uvádí, že dle této územně plánovací dokumentace byla část pozemku určená k zastavění a část pozemků v ploše drážních pozemků, respektive komunikací. Žalovaná přitom drážní pozemky a komunikace nepovažuje za stavební, což je postoj zjevně nesprávný. Stavební charakter pozemků určený k zastavění komunikacemi nebo drážními pozemky vyplývá z poznámky pod čarou číslo [hodnota], u ustanovení § 14 odstavec 1 oceňovací vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., (oceňovací vyhlášky), na základě, které se odňaté pozemky oceňují, která odkazuje při stanovení definice „pozemku nebo jeho části určeného pro stavbu,, na ustavení § 6 vyhlášky č. 85/1976 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení a stavebního řádu. Toto ustanovení stanoví: „stavebním pozemkem se rozumí část území určená územním plánem zóny nebo územním projektem zóny, územním plánem sídelního útvaru zpracovaným v měřítku jen 1:5000 nebo měřítkům větším nebo územním rozhodnutím k zastavění a pozemek zastavěný hlavní stavbou“. Výkladové ustanovení § 1 odstavec 1, písmeno a) této vyhlášky č. 85/1976 Sb., pak stanoví: „Za stavbu se považují veškeré stavby bez zřetele na jejich stavebně technické provedení, například budovy, věže, stožáry, sila, zásobníky, nádrže, studny, komunikace, tunely, mosty a lávky, nástupiště a rampy, jeřábové dráhy, podzemní a nadzemní vedení, tribuny, zdi, oplocení, pomníky a další. Vzhledem k výše uvedenému pravidlu stanovenému Nejvyšším soudem (viz. například rozhodnutí NS sp. zn. [spisová značka]), že v rámci vyřizování restitučních nároků a určování povahy odňatých pozemků má být vůči oprávněným osobám postupováno flexibilněji, je zřejmé, že poznámka pod čarou, která je bezpochyby určitým vodítkem pro stanovení povahy pozemků určených pro stavbu komunikací, determinuje tyto pozemky jako pozemky stavebního charakteru a takto by také měly být oceňovány. Z výše uvedeného tak zcela zřejmě vyplývá, že pozemky PK [Anonymizováno] a PK [Anonymizováno] byly v době jejich odnětí určeny k zastavení a takto by také měly být oceňovány, a proto považuje soud ocenění provedené znalkyní v posudku za správné. Pokud jde o pozemek PK[Anonymizováno][Anonymizováno], o němž žalovaná rovněž tvrdí, že tento pozemek není stavební, jelikož je dle příslušné územně plánovací dokumentace v plochách ulice, soud s tímto názorem nesouhlasí, když z posudku znalkyně, konkrétně příloha číslo [hodnota], v podobě zákresu pozemku do územně plánovací dokumentace vyplývá, že předmětný pozemek se zčásti nachází v ploše „činžovní domy v blocích uzavřených a otevřených“ a částečně v ploše „komunikace“. Zcela zřejmě tak z toho vyplývá stavební povaha daného pozemku, jelikož pozemky určené pro výstavbu činžovních domů bezpochyby jsou stavebními a pozemky určené k výstavbě komunikací rovněž. Pokud jde o pozemek PK [Anonymizováno], účastníci se u tohoto pozemku liší nikoliv ve stanovení jeho charakteru, když oba shodně tvrdí, že se jedná o pozemek nestavební, ale ve způsobu jeho ocenění. Žalovaná předmětný pozemek oceňuje dle BPEJ, a to cenou 5,30 Kč za metr čtvereční dle ustanovení § 14 odstavec 3 oceňovací vyhlášky, znalkyně profesorka [jméno FO] pozemek oceňuje dle ustanovení § 14 odstavec 5 oceňovací vyhlášky cenou 3 Kč za metr čtvereční, což je dle názoru soudu postup správný, když je třeba upozornit na skutečnost, že BPEJ bylo přidělováno jednotlivým pozemkům až v průběhu sedmdesátých let, a navíc se může v čase měnit. Žalovaná přitom daný pozemek oceňuje dle BPEJ přiložené k rozhodnutí o nevydání pozemku ze dne 26. 9. 2000, to jest více než 20 let po jeho odnětí. Pokud tak žalovaná činí, postupuje v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu. Správný považuje soud postup znalkyně profesorky [jméno FO] ve znaleckém posudku, která při oceňování pozemků postupuje dle ustanovení § 14 odstavec 5 oceňovací vyhlášky.

12. Pokud žalovaná předložila soudu znalecký posudek zpracovaný [jméno FO]. [jméno FO] ze dne 1. 7. 2023 č. [hodnota]-97/2023, týká se ocenění toliko třech odňatých a oprávněným nevydaných pozemků, a to parcela p. č. PK 95, PK 96, PK 113, vše v k. ú. [adresa]. Závěr tohoto znaleckého posudku však uvádí ocenění parcel zcela odlišných parcelních čísel, a to PK 631, PK 648 a PK 647, a proto nepovažuje soud závěry znalce za správné. Následně byla tato chyba napravena, a to opravou znaleckého posudku v podobě dodatku (č. listu 352 spisu), kde již znalec v závěru uvádí správná parcelní čísla. I přesto znalecký posudek nepovažuje soud za použitelný pro danou věc, když z nepochopitelných důvodů oceňuje toliko tři odňaté a dosud nevydané pozemky rodině žalobce, ačkoliv žalovaná rozhodovala v rozhodnutích o celkem [hodnota] pozemcích. Znalec [jméno FO]. [jméno FO] následně dle zadání žalované zpracoval další znalecký posudek číslo položky [č. účtu] ze dne 27. 11. 2024 jako posudek oponentní ke znaleckému posudku č. 595/9/2023 od profesorky [jméno FO]. [jméno FO] a jako oponentní k dodatku číslo [hodnota] tohoto znaleckého posudku profesorky [jméno FO] [jméno FO] na základě nových skutečností – opravné rozhodnutí státního Pozemkového úřadu. Znalec byl rovněž slyšen po ústního jednání soudu konaném dne 10. 3. 2025. Výpověď znalce nepřesvědčila soud o objektivnosti a správnosti jeho závěrů ve znaleckých posudcích prezentovaných, neboť znalec mimo jiné uvedl, že se při zpracování znaleckých posudků a určení charakteru pozemků řídí pokyny žalované coby objednatele. Znalec se obdobně vyjádřil i při výslechu, který se konal u Okresního soudu v [adresa] dne 12. 10. 2023 (č. listu 119–120), při němž konkrétně uvedl „pokud mne objednatel posudku zadá ocenit určitou část jako stavební, s jeho názorem, zda jde nebo nejde o pozemek stavební, nepolemizuji, ocením dle objednávky. V daném řízení se znalec vyjádřil obdobně, konkrétně : „Musím se řídit názorem zadavatele, tím je Pozemkový úřad a ten na to má nějaký právní názor, já kdybych to ocenil jinak, tak mi ten posudek prostě nepřijmou, protože nesouhlasí s jejich právním názorem. Podle jejich právního názoru jsou pozemky určené pro komunikaci nestavební, jsou to pozemky ostatní. Protože tento právní názor znám, jsem zvyklej se tím řídit, udělal bych to stejně.“ Pokud jde o oponentní posudek znalce [jméno FO]. [jméno FO], k dodatku znaleckého posudku profesorky [jméno FO]. Schneidarové [jméno FO] v souvislosti s vydáním opravného rozhodnutí státního Pozemkového úřadu, nebylo k němu soudem přihlíženo vůbec, neboť opravné rozhodnutí bylo zrušeno a dosud není ve věci vydáno pravomocné rozhodnutí. Stejně tak soud nikterak nepřihlížel ani k dodatku číslo [hodnota] ke znaleckému posudku zpracovaného ze stejného důvodu prof. [jméno FO]. [jméno FO] [jméno FO].

13. Soud provedl rovněž výslech znalkyně prof. [jméno FO]. [jméno FO], a to při ústním jednání konaném dne 7. 10. 2024 (č. listu 315), při kterém znalkyně předložila opravu znaleckého posudku, kterou opravila chyby vzniklé na č. listu 15 znaleckého posudku při přepisu znaleckého posudku do písemné podoby, když na třetím řádku od shora je v tabulce nesprávně uvedeno 81 000 a správně má být 52 650 a na čtvrtém řádku je nesprávně uvedeno 52 650, ačkoliv správně má být 24 700 Kč, když se tyto opravy propisují i do ostatních tabulek, které jsou součástí znaleckého posudku a i do závěru ohledně výše restitučního nároku. Po opravě chybných částek tak dosud neuspokojený restituční nárok žalobce činí částku 4 613 323 Kč. Znalkyně svou výpovědí zodpověděla jednoznačně otázky obou stran sporu, své závěry prezentované ve znaleckém posudku obhájila, doplnila je ještě i chronologickou fotodokumentací ortofoto map z let 1945 až do roku 1988, mapující stav zejména pozemků PK 96, 97 a vývoj rozestavěnosti a staveb na něm se následně nacházejících. Smysluplně a v souladu s konstantní judikaturou zdůvodnila své úvahy a postupy v návaznosti na příslušné právní normy a oceňovací vyhlášky, které měly vliv na posouzení stavebního charakteru sporných pozemků a naopak, jak tomu je například u těch pozemků, které jsou dle územně plánovací dokumentace určeny jako veřejná zeleň. Závěrem lze tedy uzavřít, že soud při zjišťování výše dosud neuspokojeného restitučního nároku žalobce vyšel právě ze znaleckého posudku znalkyně prof. [jméno FO]. [jméno FO], jak už bylo ostatně zdůvodněno výše.

14. Aby mohl soud učinit na základě tvrzení žalobce a provedených důkazů relevantní závěr o důvodnosti prodané žaloby, musela být v řízení prokázána další žalobcem tvrzená a žalovanou zpochybňovaná skutečnost, a to je svévole a liknavost žalované. Žalovaná v daném řízení tvrdí, že se vůči žalobci nedopustila svévole a liknavosti, jelikož přecenila na výzvu jeho restituční nárok. Argumentace žalované je však přinejmenším účelová, neboť je to právě žalovaná, která má zákonnou povinnost evidovat restituční nároky oprávněných osob v jejich skutečné výši, což prokazatelně nečinila. V dané věci po dobu cca 20 let evidovala žalovaná restituční nárok žalobce v nesprávné výši, přičemž své pochybení sama uznává tím, že restituční nárok žalobce částečně přecenila. Nicméně restituční nárok žalobce není ani do současné doby řádně oceněn, když soud odkazuje na předchozí argumentaci uvedenou v odůvodnění tohoto rozsudku, kdy ocenění restitučního nároku provedené žalobcem a žalovanou se liší v řádech několika milionů korun. Za situace, kdy žalovaná restituční nárok žalobce evidovala po dobu cca 20 let v nesprávné výši a k jeho částečné revizi, stále však nesprávné, což bylo zdůvodněno již výše, přistoupila až po výzvě žalobce, lze bezpochyby dovodit svévolné a liknavé jednání žalované vůči žalobci a oprávněnost této žaloby. Ohledně tvrzení o svévolném a liknavém jednání žalované lze odkázat na názor Nejvyššího soudu prezentovaný v rozsudku sp. zn. [spisová značka], v němž upozornil, že nesnáze při vyřizování restitučních nároků nesmí žalovaná přesouvat na oprávněné osoby. Pokud žalovaná toto činí, dopouští se svévole a jediným způsobem, jak se oprávněné osoby mohou domoci splnění svého nároku, je právě podání žaloby na uložení povinnosti žalované uzavřít s nimi smlouvu o převodu konkrétních pozemků.

15. Z důvodu nesprávné evidence restitučního nároku žalobce žalovanou tak žalovaná vyloučila žalobce z efektivní účasti na veřejných nabídkách a žalobce tak nemohl uspokojit svůj restituční nárok v řádné výši, což je dle judikatury Nejvyššího soudu znakem svévole a liknavosti a takové jednání zakládá právo žalobce domáhat se po žalované žalobou na hrazení projevu vůle jím vybraných náhradních pozemků ve správě žalované. Nejvyšší soud toto právo opakovaně zdůraznil v případech, kdy žalovaná odmítla zaevidovat restituční nárok oprávněných osob ve správné výši a tím vyloučila oprávněnou osobu z efektivní účasti na veřejných nabídkách, kdy například se jedná o rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] či [spisová značka]. Soud dále poukazuje na obdobná rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věcech sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka], ve kterých Nejvyšší soud ve stejném duchu uvedl: „hodnotící závěr odvolacího soudu, že postup dovolatelky lze označit za přinejmenším liknavý, přitom není nepřiměřený zjištěným skutkovým okolnostem věci. Jestliže totiž dovolatelka i přes aktivní přístup žalobců (žádost žalobců o přecenění jejich restitučního nároku podaná v roce 2013, snaha o účast na veřejných nabídkách žalované) bez ospravedlnitelného důvodu stěžovala jejich uspokojení zásadně předpokládaným postupem (tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemku) nesprávným oceněním restitučních nároků, následkem čehož se ocitla v mnohaletém prodlení. Z jednání žalované je tak zřejmé, že nesnáze při vyřizování restitučního nároku na žalobce přenesla. Nebýt totiž činnosti žalobce, který zjistil, že je jeho restituční nárok žalovanou nesprávně oceněn, který si na vlastní náklady nechal zpracovat posudek a nebýt výzvy žalobce žalované k řádnému ocenění jeho restitučního nároku, žalobce by se s největší pravděpodobností ani částečné revize svého restitučního nároku ze strany žalované nedočkal. Nemůže přitom ani obstát argument žalované, že si po výzvě žalobce podklady pro ocenění jeho restitučního nároku obstarala sama, když tyto podklady žalovaná dlouhodobě minimálně od roku 2008 má k dispozici, a navíc je její zákonnou povinností evidovat restituční nárok oprávněných osob ve správné výši bez dalšího, viz například rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2018 sp. zn. [spisová značka]: „hodnotící závěr odvolacího soudu, že postup dovolatelky lze označit za přinejmenším liknavý, ba až svévolný, přitom není nepřiměřený zjištěným skutkovým okolnostem věci. Jestliže totiž dovolatelka i přes aktivní přístup žalobkyň (žádost žalobkyň o přecenění jejich restitučních nároků, jejich snaha o účast ve veřejné nabídce) bez ospravedlnitelného důvodu ztěžovala jejich uspokojení zásadně nepředpokládaným postupem (tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků) nesprávným oceněním restitučních nároků, následně čeho se ocitla v mnohaletém prodlení, odvolací soud zcela v souladu s citovanou judikaturou dovodil, že následkem liknavého až svévolného či diskriminujícího postupu dovolatelky nebylo lze po žalobkyni spravedlivě požadovat i další účast ve veřejných nabídkách a bylo na místě vyhovět žalobě o vydání konkrétních vhodných pozemků. Pokud by žalovaná na základě výzev žalobce jeho restituční nárok řádně ocenila, mohl by žalobce v těchto nabídkách uspokojit většinu svého skutečného restitučního nároku, nemluvě o tom, že žalovaná měla nárok žalobce ocenit takto už v roce 2008, což nesplnila, byť to byla její zákonná povinnost, znemožnila tím žalobci v minulosti i do budoucna jeho nárok ve skutečné výši uspokojit. Žalované jako státem pověřené osobě byl adresován jednoznačný zákonný příkaz evidovat restituční nároky ve správné výši, který musí plnit. Protože vůle žalované je zde odvozena od vůle státu, jehož úkoly zde plní, nemůže žalovaná postupovat jinak, než by byl povinen postupovat stát. Jelikož stát, který disponuje mohutným exekutivním aparátem, umožňujícím účinné působení na dlužníky, má navíc často ze zákona zajištěno postavení privilegovaného věřitele, je třeba tím spíše dbát, aby naopak v postavení dlužníka nesl odpovědnost za prodlení s plněním svých závazků, tak jako každý jiný dlužník (srovnej nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I.ÚS 125/10 ze dne 1. 9. 2010 ). Soud tedy uzavírá, že vzhledem k tomu, že žalovaná restituční nárok žalobce nesprávně oceňovala a oceňuje jej nesprávně i po částečné revizi tohoto ocenění, je podmínka svévole a liknavosti ze strany žalované vůči žalobci splněna a v daném řízení i prokázána.

16. Jako další podstatnou skutečností mající vliv na řádné posouzení žalobního nároku je prokázání dostatečné aktivity žalobce při uplatnění svého restitučního nároku. Žalobce tvrdil a v řízení i prokazoval, že se neúspěšně účastnil dvou veřejných nabídek, z toho první veřejné nabídky o náhradní pozemky již v roce 2008, když žalovaná tvrdila, že výše jeho restitučního nároku není v dostatečné výši. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že přihláška do veřejné nabídky byla rodiči žalobce, tj. [jméno FO] starším a [jméno FO] podána dne 7. 7. 2008. [jméno FO] však nežádali o vypořádání nároku z rozhodnutí Pozemkového úřadu sp.zn. 2227/1, jak tvrdil žalobce, ale z rozhodnutí 5702/92, a tedy z rozhodnutí, jehož část nároku byla po smrti pana [jméno FO] staršího žalobcem zděděna. [jméno FO] starší zemřel dne 8. 7. 2008 a tedy den následujícího po podání přihlášky. Tím byla možnost účasti této osoby ve veřejné nabídce objektivně ukončena. Žalovaná pak tvrdí, že [jméno FO] se nemohli účastnit soutěže a ani nabýt nabízený pozemek, i kdyby nabídli nejvyšší nabídku, neboť pozemek na něj již z důvodu úmrtí pana [jméno FO], nemohl být převeden. Pořádání veřejných nabídek je totiž nutné chápat jako proces, který je zahájen vyhlášením veřejné nabídky a podmínek, a ukončen je uzavřením a zavkladováním smluv o převod pozemků, pokud byl o pozemek zájem a byly splněny všechny podmínky nabídky. Pouhé přihlášení do veřejné nabídky není dle žalované možné považovat za řádnou účast v nabídce, jedná se toliko o první krok. Z emailové komunikace je zřejmé, že pro nabídku [jméno FO] (rodičů žalobce) byl blokován nárok z rozhodnutí PÚ 5702/92. Žalovaná zároveň vyjádřila určité podezření, že s přihláškou z roku 2008 někdo manipuloval, chybí i druhá strana s podpisem a pokusí se v archivech tuto přihlášku dohledat, včetně dopisů, kterými byli [jméno FO] obesíláni. Toto se žalované skutečně podařilo, a tak soudu předložila žádost oprávněných osob (rodičů žalobce) manželů [jméno FO] staršího a [jméno FO] ze dne 1. 7. 2008 (č.l. 286) o převod zemědělského pozemku dle zákona o půdě uveřejněné [právnická osoba] ČR dne 23. 6. 2008. Tímto dokumentem je prokázáno, že rodiče žalobce si podali přihlášku do veřejné soutěže a usilovali o převod náhradních pozemků jako nárok plynoucí jim z rozhodnutí PÚ 5702/92 ze dne 29. 2. 2000. Přihláška je podepsána oběma manželi [jméno FO]. Zároveň žalovaná doložila dopisy ze dne 2. 8. 2008 od [právnická osoba] ČR adresované každému z manželů [jméno FO] (č. listu 287–288) obsahující výzvu k podání nabídky nároku na převod náhradních pozemků. Stejný dopis byl téhož dne adresován i žalobci, coby zástupci svých rodičů na základě předložené plné moci k jejich zastupování. Porovnáním obou předložených přihlášek je prokázáno, že obě byly podány dne 23. 6. 2008, jedna je uplatněna z titulu rozhodnutí PÚ 2227/01 ze dne 17. 8. 2001 a druhá z titulu rozhodnutí PÚ 5702/92 ze dne 29. 2. 2000. V části, kde je uvedeno rozhodnutí č. j. PÚ 2227/01 je tato zjevně bez jakýchkoliv zásahů. Mailovou komunikaci mezi zaměstnankyněmi žalované, respektive jejího právního předchůdce, nepovažuje soud za dostatečný důkaz o nesprávnosti přihlášky. Stejně jako žalovaná uvádí, že žalobce mohl údajně s přihláškou manipulovat, stejně tak mohla pochybit zaměstnankyně žalované. Nicméně bez ohledu na to, zda právní předchůdci žalobce uplatnili svůj nárok ze správného rozhodnutí, či zda právní předchůdce žalobce zemřel, žalovaná je svým postupem bez dalšího vyřadila z efektivní účasti ve veřejné sbírce. Odpověď žalované na přihlášku je datována 2. 9. 2008, v této odpovědi je pak uvedeno, že přihlášení nároku je nutné provést téhož dne, tj. do 2. 9. 2008, a to osobně na územním pracovišti [adresa]. Je tak naprosto zjevné, že právní předchůdci žalobce neměli možnost svou vyšší nabídku ve lhůtě provést. Je zcela zjevné, že se rodiče žalobce veřejné nabídky účastnili a byli při uplatňování svého restitučního nároku aktivní. Skutečnost, že po podání veřejné nabídky otec žalobce zemřel, nemá na toto posouzení žádný vliv. Nadto je na místě zopakovat, že i bez účasti jeho právních předchůdců ve veřejné nabídce v roce 2008, je aktivita žalobce dle judikatury Nejvyššího soudu dostatečná pro vyhovění v této věci. V případě nesprávného ocenění restitučního nároku ze strany žalované se totiž dle konstantní judikatury Nejvyššího soudu za dostatečnou aktivitu restituenta a svévoli žalované považuje vedle snahy o účast ve veřejné nabídce již jenom žádost o přecenění restitučního nároku, viz. například rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] a mnohá další. Provedeným dokazováním je prokázáno, že žalobce vyzval žalovanou prostřednictvím svého právního zástupce dopisem ze dne 23. 3. 2023 ke správnému ocenění jeho restitučního nároku s odkazem na konkrétní územně plánovací dokumentaci a na příslušnou judikaturu Nejvyššího soudu. Žalovaná však reagovala odpovědí ze dne 27. 7. 2023, kterou odmítla uznat restituční nárok žalobce v řádné výši. Poté, co si nechal žalobce zpracovat znalecký posudek profesorkou [jméno FO]. [jméno FO], [tituly za jménem], doručil opětovnou výzvu ke správnému ocenění svého nároku ze dne 28. 8. 2023 žalované, která ke dni podání žaloby na ni nikterak nereagovala. Následně se žalobce po odeslání výzvy k řádnému ocenění restitučního nároku přihlásil dne 3. 4. 2023 do veřejné nabídky na náhradní pozemky, přihláška žalobce byla žalovanou zneplatněna, a to z důvodu údajně nedostatečné výše restitučního nároku. Žalobce se proto následně přihlásil dne 26. 6. 2023 do další veřejné nabídky o náhradní pozemky a reakce žalované byla opět stejná, tedy přihlášku zneplatnila opět z důvodu údajně nedostatečné výše restitučního nároku žalobce. Všechny citované dopisy – výzvy žalobce adresované žalované k přecenění restitučního nároku, jakož i obě citované přihlášky do veřejné nabídky byly v řízení jako listinný důkaz provedeny a jejich obsah byl tedy prokázán. Pokud jde o oprávněnost předmětné žaloby a dostatečnou aktivitu žalobce, lze odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2017 sp. zn. [spisová značka], ve kterém k prokazování svévole žalované a dostatečné aktivity restituenta postačovaly pouhé dvě účasti ve veřejných nabídkách a jedna argumentace vůči žalované: „Jestliže totiž dovolatelka i přes aktivní přístup žalobců bez ospravedlnitelného důvodu ztěžovala jejich uspokojení zásadně předpokládaným postupem nesprávným oceněním restitučních nároků, následkem čehož se ocitla v mnohaletém prodlení, odvolací soud zcela v souladu s citovanou judikaturou dovodil, že následkem liknavého až svévolného či diskriminujícího postupu dovolatelky nebylo, lze po žalovaným žalobci spravedlivě požadovat další účast ve veřejných nabídkách a bylo na místě vyhovět žalobě vydáním konkrétního vhodného pozemku. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že aktivita žalobce byla dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu dostatečnou k vyhovění této žalobě, jelikož žalobce se zúčastnil dvou veřejných nabídek a také dvakrát vyzval žalovanou k řádnému ocenění jeho institučního nároku. Zároveň třeba uvést, že skutečnou výši restitučního nároku žalobce nelze ve veřejných nabídkách objektivně uspokojit. Zákon o půdě ve znění pozdějších předpisů, který upravuje proces veřejných nabídek, totiž v ustanovení § 11 a) odstavec 7 stanoví, že přihláška do veřejné nabídky je neplatná, pokud nárok restituenta je nižší než součet cen žádaných náhradních pozemků. Výše nároku posuzuje žalovaná při vyhodnocení přihlášky do nabídky, samozřejmě podle své evidence. Skutečný žalobcem tvrzený nárok proto nelze objektivně ve veřejných nabídkách uspokojit a jakákoliv další aktivita žalobce vůči žalované je v případě odmítání přehodnocení výše restitučního nároku předem odsouzena k nezdaru. Žalobci pak nezbývá, než se domáhat uspokojení svého skutečného nároku prostřednictvím i této žaloby. Lze tedy uzavřít, že v řízení byla prokázána dostatečná aktivita žalobce jako nutný předpoklad k uplatnění žaloby v daném řízení.

17. Poté, co soud dospěl k závěru, že žalobce je oprávněnou osobou restitučního nároku, který aktuálně činí 3 823 898 Kč, žalovaná se svým postojem ve věci dopustila svévole a liknavosti, dostatečná aktivita žalobce při uplatňování svého restitučního nároku byla prokázána, přistoupil soud k další fázi daného sporu. Tou je výběr vhodných pozemků pro bezplatný převod žalobci a určení jejich ceny. Žalobce se v počátcích tohoto řízení domáhal vydání 20 náhradních pozemků ve vlastnictví ČR ve správě žalované, mimo jiné i pozemků p. č. 1213/5, p. č. 1213/6, p. č. 1213/7, p. č. 1213/8 a p. č. 1213/9 vše v k. ú. [adresa], obec [adresa], které však již byly pravomocně vydány v jiném souběžně probíhajícím řízení u Okresního soudu v Táboře vedeném pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce proto vzal žalobu ohledně těchto pozemků zpět a soud v této části řízení dle § 96 odstavec 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád ( dále jen o.s.ř. ) se souhlasem žalované zastavil. Žalobce si proto vybral k převodu jiné náhradní pozemky, a to pozemek p. č. 293/53 v k. ú. [adresa], p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], p. č. 440/15, p. č. 440/25, p. č. 440/2 a p. č. 440/23 vše v k. ú. [adresa], když tuto změnu žaloby soud připustil.

18. Mezi účastníky nebylo spolu o ceně náhradních pozemků, která byla určena znaleckým posudkem znalce [jméno FO]. [jméno FO] [adresa] ze dne 15. 3. 2023, pokud jde o ty původně požadované pozemky a znaleckým posudkem téhož znalce ze dne 2. 10. 2024, č. [č. účtu], pokud jde o rozšířené náhradní pozemky. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že z převodu nejsou vyloučeny tyto pozemky: p. č. [hodnota] v ceně 25 172,55 Kč, p. č. [hodnota] v ceně 81 002,80 Kč, p. č. [hodnota] v ceně 23 762,30 Kč, vše v k. ú. [adresa], p. č. [hodnota] v ceně 17 000,24 Kč v k. ú. [adresa], p. č. 1136/1 v ceně 19 830,15 Kč k. ú. [adresa], p. č. 520/32 v ceně 16 572,70 Kč, p. č. 529/3 v ceně 69,45 Kč, p. č. 531/7 v ceně 121,20 Kč, p. č. 531/11 v ceně 11 102 Kč vše v k. ú. [adresa], p. č. 293/53, v ceně 25 362 Kč k. ú. [adresa], p. č. [hodnota] v ceně 25 065,40 Kč, k. ú. [adresa], p. č. [hodnota] v ceně 84 842 Kč, v k. ú. [adresa], p. č. 440/23 v ceně 2 803,60 Kč v k. ú. [adresa], p. č. 440/25 v ceně 14 654,40 Kč, v k. ú. [adresa], p. č. 440/42 v ceně 240 666,85 Kč v témže katastrálním území.

19. Za pozemky nevhodné k převodu z důvodu jiných, než zákonných překážek považovala žalovaná tyto pozemky: p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] v ceně 21 951 Kč z důvodu, že na pozemku je navrženo ochranné zatravnění ohledně erozních opatření – toto bylo navrženo ohledně komplexních pozemkových úprav, dle plánu společných opatření a je proto otázkou, zda se jedná o pozemek vhodný pro zemědělskou činnost. K uvedené argumentaci je na místě uvést, že dle územního plánu tak, jak vyplývá z přehledu náhradních pozemků předložených žalobcem jako příloha číslo [hodnota] žaloby, se celý pozemek nachází v plochách zemědělských, přičemž předmětné území je primárně určeno k intenzivnímu a extenzivnímu hospodaření. To je pak zřejmé i z leteckého snímku oblasti, kde se pozemek nachází, když pozemek je součástí rozsáhlé zemědělsky obhospodařované plochy. Protierozní opatření, jako například meze, byly v rámci komplexních pozemkových úprav odděleny, mají své vlastní parcelní číslo a do pozemku nezasahují, což vyplývá z územního plánu, oblast označená Em2. Nakonec ani případné zatravnění pozemku není zákonnou překážkou pro převod pozemku a nejedná se ani o judikaturou stanovenou výjimku pro převod pozemku. V řízení žalobce také tvrdil, že protierozní opatření na daném pozemku již proběhla a v důsledku toho byly oddělené určité části, meze, a právě už i tato protierozní opatření byla realizována. K tomuto tvrzení žalovaná nepředložila žádný důkaz o opaku a lze proto uzavřít, že tento pozemek je na žalobce převoditelný. K převodu nevhodný pozemek je dle žalované dále p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] v ceně 26 989,60 Kč, neboť by měl být zastavěn stavbou – technologický domek, elektrická přípojka a příjezdová cesta, což žalovaná dokládala sdělením [právnická osoba] [adresa] ze dne 14. 3. 2023 (č. listu 107–108), ze kterého vyplývá, že dne 20. 6. 2001 byla na Stavební úřad podána žádost na technologický domek a elektrickou přípojku a příjezdovou komunikaci – stavební povolení na stavbu, pro níž bylo vydáno samostatné územní rozhodnutí. Dne 15. 2. 2001 bylo na stavbu vydáno kolaudační rozhodnutí pod číslem [č. účtu]/sú. Toto tvrzení žalované však žalobce předloženými důkazy vyvrátil, neboť z jím předloženého leteckého snímku předmětného pozemku, který byl v řízení proveden jako důkaz je zřejmé, že se jedná o pole a pozemek tak není zastavěn žádnou stavbou. Nad to žalobce zcela v souladu s logikou věci namítal, že zjevně došlo k omylu obce, která ve stavebním řízení zřejmě nedopatřením zaměnila katastrální území. Řízení se totiž týkalo pozemku p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] a nikoliv [adresa], což vyplývá jak z územního rozhodnutí, tak stavebního povolení, kolaudačního rozhodnutí (č. listu 137–143 spisu) ostatně přehodnocení svého stanoviska o tom, že se na předmětném pozemku žádná stavba nenachází, provedla i sama žalovaná, a to v přípisu adresovaném soudu dne 16. 8. 2024 (č. listu 297) a ohledně tohoto pozemku lze tedy rovněž uzavřít, že není z převodu vyloučen. Dále jsou dle názoru žalované k převodu nevhodné pozemky v k. ú. [adresa] p. č. [hodnota] v ceně 38 542 Kč, p. č. [hodnota] v ceně 90 824,05 Kč, p. č. [hodnota] v ceně 28 308,50 Kč, když všechny tyto tři uvedené pozemky jsou určeny k zástavbě – k bydlení, nejedná se tedy o pozemky vhodné k zemědělské činnosti. S tímto názorem se však soud neztotožňuje, neboť převodu pozemků určených územním plánem k zastavění nic nebrání. Soud v souladu s názorem žalobce má za to, že jelikož právním předchůdcům žalobce byly odňaty nejenom zemědělské, ale i stavební pozemky, mohou mu jako náhradní být vydány i pozemky nezemědělské povahy. Nejvyšší soud pro tyto případy rozvinul pravidlo ekvivalence náhradních a odňatých pozemků, podle kterého by restituentům měly být vydávány náhradní pozemky určené i neurčené k zastavění, a to v zásadě v poměru, v jakém jim byly odňaté pozemky určené či neurčené k zastavění. V souvislosti s tím lze odkázat například na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 1. 2017 sp. zn. [spisová značka], ve kterém Nejvyšší soud potvrdil možnost vydání náhradních pozemků určených k zastavění, ale zdůraznil, že jejich poměr by měl odpovídat odňatým pozemkům určeným k zastavění. Uvedl, že jen za tyto pozemky by pak žalobkyně měla nárok na bezúplatné převedení zemědělských pozemků určených k zastavění, a to ve výměře odpovídající výměře odňatých zemědělských pozemků určených k zastavění. Za ostatní odňaté zemědělské pozemky však žalobkyni mohou být bezúplatně jako náhradní převedeny jen pozemky zemědělské tak, aby byla zachována ekvivalence pozemků odňatých a pozemků náhradních. Jestliže tedy rodině žalobce byly odňaty pozemky stavebního charakteru, což žalovaná sama uznává, je možné na žalobce pozemky určené k zastavení převést i při zachování pravidla ekvivalence vysloveného v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu. Žalovaná nadto běžně zařazuje do veřejné nabídky pozemky v zastavitelném území, nebo evidované v katastru nemovitostí jako „zastavěná plocha a nádvoří“. Žalovaná také v minulosti sama potvrdila, že v jejich veřejných nabídkách se vyskytují i pozemky určené k zastavění, navíc zákon o půdě ve znění pozdějších předpisů převod zastavitelných pozemků obecně připouští. Pokud žalovaná tvrdí, že náhradní pozemky není možné vydat, protože mají být určeny územním plánem k zastavění, není to důvodem pro vyloučení pozemku z převodu. V opačném případě by sama žalovaná nemohla takové pozemky zařazovat do veřejných nabídek, neboť jí to neumožňuje ustanovení § 11a odst. 2 zákona o půdě, který stanovuje, že: „pozemkový úřad nezahrne do veřejné nabídky pozemek, jehož převodu brání zákonná překážka, nebo pozemek, ke kterému uplatnila třetí osoba právo na převod podle zvláštního právního předpisu“. Takovou zákonnou překážkou nejsou plochy určené k bydlení, plochy pro průmyslovou výrobu a jiné obdobné plochy, protože žalovaná takové pozemky do veřejné nabídky běžně a dlouhodobě zahrnuje. Rovněž je na místě poukázat na to, že i samotný zákon o půdě připouští zařazování pozemků určených k zastavění do veřejných nabídek, když toto vyplývá z ustavení § 11 a odst. 14 zákona o půdě, který stanoví „ cena pozemků uvedená ve veřejné nabídce se stanoví podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhrada za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., přičemž pozemky určené schválenou územně plánovací dokumentací k zastavění, budou oceněny jako stavební“. Ustanovení § 6 vyhlášky č. 85/1976 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení a stavebního řádu, ve znění pozdějších předpisů se nepoužijí. Stejným způsobem se ocení i pozemky převáděné mimo veřejnou nabídku podle odst.

11. Neboli v případě, kdy zákon stanovuje postup, jak ocenit pozemky ve veřejné nabídce, které jsou určeny schválenou územně plánovací dokumentací k zastavění je zřejmé, že takové pozemky je možné do veřejné nabídky zařadit, a tedy i převést ve sporu o nahrazení projevu vůle mezi oprávněnou osobou a žalovanou, když převoditelné jsou obecně pozemky zařaditelné do veřejných nabídek. Jako pozemky, které nejsou z převodu vyloučeny, označuje pozemky p. č. [hodnota], p. č. [hodnota] a p. č. [hodnota] i Městys [adresa] ve sdělení ze dne 21. 3. 2023 a vyplývá to i z přílohy [právnická osoba] z téhož dne (č. listu 110) a ohledně uvedených pozemků lze tedy uzavřít, že převodu pozemků nic nebrání. Za pozemek z převodu vyloučený považuje žalovaná p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] v ceně 62 185,50 Kč, když důvodem výluky je vykoupení tohoto pozemku pro rezervu A (směná smlouva). Přitom ze sdělení [právnická osoba] [adresa], stavebního úřadu ze dne 14. 3. 2023 a ze sdělení Městyse [adresa] ze dne 21. 3. 2023 a přílohy z téhož dne nevyplývá žádná nepřevoditelnost tohoto pozemku. Žalovaná při ústním jednání soudu dne 7. 6. 2024 změnila své stanovisko k převoditelnosti tohoto pozemku, když uvedla (č. listu 257), že pozemek je k převodu nevhodný, když je zařazen do rezervy SPÚ. Předložila zároveň směnou smlouvu číslo [hodnota] [právnická osoba]/33 z 24.11.2021, když důvod směny plyne ze zákona, tato rezerva „A“ je rezervou s nejnižší váhou, která se ani nezapisuje do katastru nemovitostí. Z podkladů doložených žalovanou je zřejmé pouze konstatování zařazení pozemku do rezervy ,,A,, patrně má žalovaná na mysli rezervu vytvářenou dle ustavení § 3 odstavec 1, písmeno a), ZoSPÚ, což vyplývá z metodického pokynu žalované. Tato rezerva by dle zákona měla být vytvářena průběžně a slouží k „výkonu působnosti [právnická osoba]“. Přitom dle ustanovení § 1 odstavec 5, písmena c) ZoSPÚ má žalovaná působnost právě také v oblasti zákona o půdě, tj. v oblasti restitucí. Žalovanou tvrzená skutečnost není zákonnou překážkou převodu, neboť dle ustanovení § 6 odstavec 1, písmeno g) a písmeno h) ZoSPÚ jsou nepřevoditelné pouze pozemky, u nichž bylo Státním pozemkovým úřadem zahájeno správní řízení podle ustanovení § 3 odstavec 3 ZoSPÚ do doby vydání pravomocného rozhodnutí, nebo pozemky tvořící rezervu státních pozemků podle ustanovení § 3 odst. 31 písmeno b) ZoSPÚ. Dle tvrzení žalované a dle doložených podkladů však u předmětného pozemku se nejedná ani o jeden z těchto případů.

20. Dle žalované je z převodu vyloučen i pozemek p. č. 440/15 v ceně 6 106 Kč v k. ú. [adresa], neboť o převod pozemku požádal majitel sousedního pozemku se stavbou, který pozemek užívá ve funkční souvislosti s domem a sousedním pozemkem a má ho za tímto účelem pronajatý. Žalovaná zároveň předložila žádost vlastníka stavby o úplatný převod zemědělského pozemku nebo jeho oddělenou část ze dne 25. 1. 2024, ze které vyplývá, že pan [jméno FO] tvrdí, že je vlastníkem pozemku p. č. KN st. 82/4 s rodinným domem čp. 86, vše zapsáno na LV 126, který je funkčně spojený s pozemkem KN 440/15 a požádal tedy o úplatný převod pozemku KN 440/15 z důvodu, že jej má od žalované pronajat. Pachtovní smlouvou číslo [spisová značka] ze dne 26. 10. 2023 prokázala žalovaná existenci smluvního závazkového vztahu mezi Českou republikou – Státním pozemkovým úřadem jako propachtovatelem na straně jedné a [jméno FO] jakožto pachtýřem na straně druhé, založený pachtovní smlouvou na jejímž základě propachtovala žalovaná pachtýři pozemek parcelní číslo KN 440/15 v katastrálním území [adresa] za účelem provozování drobné zemědělské činnosti (sekání trávy a následné kompostování). Smlouva je uzavřená od 1. 1. 2024 na dobu neurčitou. Pachtovné se stanovilo dohodou ve výši 500 Kč ročně. Funkční provázání pozemku p. č. 440/15 s pozemkem žadatele o úplatný převod nemá soud prokázán, když z fotografie pozemku předložené žalobcem (č. listu 307) nevyplývá jakékoliv funkční spojení s domem třetí osoby, když pozemek je zřetelně oddělen od domu a zahrady plotem a zjevně ani tak není nijak využívaný. Pokud bychom přisvědčili argumentaci žalované, byl by funkčně souvislý, a tedy i nepřevoditelný v podstatě každý pozemek, jelikož každý pozemek sousedí s nějakým dalším pozemkem, často i s domem, což je zcela nelogický závěr. Ani samotná existence pachtovního vztahu, kterou žalovaná prokázala, nemá vliv na převoditelnost pozemku. V souvislosti s tím lze odkázat ustanovení § 2221 občanského zákona ve znění pozdějších předpisů, které upravuje změnu vlastníka v době nájmu. Z tohoto ustanovení vyplývá, že při změně vlastníka přejdou práva a povinnosti z nájmu na vlastníka nového. Dále je na místě uvést, že i sama žalovaná zcela běžně zařazuje do veřejných nabídek pozemky, které jsou zatíženy nájemním právem či dokonce i věcným břemenem. Z toho tedy vyplývá, že je nepochybné, že pozemek zatížený nájmem či pachtem lze restituentům vydat. Soud tedy uzavírá, že ani v tomto případě nedovodil soud nepřevoditelnost pozemku na žalobce tak, jak tvrdila a prokazovala žalovaná.

21. Soud na doplnění ještě uvádí, že v průběhu řízení přistoupil na stranu žalované do řízení vedlejší účastník, a to město [adresa], neboť měl zájem o směnu svých pozemků za pozemek žalované p. č. 1136/1 v k. ú. [adresa], u něhož však usiloval žalobce o bezplatný převod. Vedlejší účastník následně uzavřel se žalovanou směnou smlouvu na převod tohoto pozemku, soudem bylo vydáno předběžné opatření, kterým bylo pozastaveno vkladové řízení u katastrálního úřadu. Po provedeném dokazování, jehož úlohou bylo prokázat, který ze zájemců o pozemek má právo jej získat, vedlejší účastník svou účast v řízení ukončil, neboť se žalobcem uzavřel Smlouvu o smlouvě budoucí, a tím by měl být spor mezi nimi vyřešen. Soudu proto odpadla nutnost rozhodovat o tom, zda pozemek p. č. 1136/1 v k. ú. [adresa] bude v rámci daného řízení bezplatně převeden na žalobce či nikoliv. Jelikož žalovaná neměla žádných námitek, aby tento pozemek byl žalobci převeden, rozhodl o něm soud tak, jak uvádí výroková část tohoto rozsudku.

22. Závěrem lze tedy uzavřít, že žalobce v řízení prokázal, že je oprávněnou osobou, které nebyl žalovanou ke dni rozhodování uspokojen její restituční nárok za nevydané odňaté pozemky v aktuální výši 3 823 898 Kč určený znaleckým posudkem profesorky [jméno FO]. [jméno FO]. [tituly za jménem], když oponentní znalecké posudky předložené žalovanou, závěry znalkyně nezpochybnily. Zároveň bylo v řízení prokázáno, že všechny náhradní pozemky, jejichž bezplatného převodu se žalobce domáhal, jsou převodu možné a nebrání tomu žádná zákonná překážka. V součtu činí hodnota náhradních převáděných pozemků částku 862 958,25 Kč, tedy částku dosud nepřekračující aktuální výši restitučního nároku žalobce a ani výši, kterou tvrdí žalovaná, tj. 1 412 101,60 Kč. Rovněž bylo prokázáno, že žalobce (či jeho právní předchůdci) se aktivně účastnili minimálně dvou veřejných nabídek státu k převodu náhradních pozemků, byla také prokázána liknavost a svévole na straně žalované, která více než 20 let eviduje restituční nárok rodiny žalobce v nesprávné výši. S ohledem na výše uvedené proto soud žalobě v jejím aktuálním znění vyhověl tak, jak uvádí výroková část tohoto rozsudku.

23. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodováno dle ustanovení § 142 odstavec 3 o.s.ř., ve spojení s § 146 odstavec 2, věta první, o.s.ř. tak, že žalobci, který měl procesní neúspěch jen v poměrně nepatrné části řízení, ve které vzal žalobu částečně zpět, byla přiznána plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení. Soud v souladu s požadavkem žalobce vyšel při výpočtu odměny advokáta z tarifní hodnoty ceny vydaných náhradních pozemků a v souladu s jeho návrhem proto vychází z částky 862 958,25 Kč, přičemž vyčíslení je v souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, viz. například usnesení ze dne 7. 5. 2018 sp. zn. [spisová značka], ze dne 13. 9. 2017 sp. zn. [spisová značka], [spisová značka]. Výše mimosoudní odměny za jeden úkon právní služby dle ustanovení § 11 odstavec 1 advokátního tarifu pak činí 11 780 Kč bez DPH a nikoliv částku 12 080 Kč plus DPH tak, jak účtoval žalobce. Soud přiznal převážně úspěšnému žalobci náklady za 18 úkonů právní služby, tj. celkem částku 212 040 Kč bez DPH (nebyly přiznány úkony ze dne 6. 2. 2024, neboť k tomuto podání nebyl žalobce soudem vyzván a v podání se neuvádí ničeho nového než to, co bylo uvedeno již v žalobě, dále ze dne 26. 8. 2024, neboť žalobce se mohl vyjádřit ke stejným skutečnostem, které zde uvádí již v podání ze dne 19. 8. 2024, dále úkon ze dne 2. 12. 2024, neboť v podání nebylo uvedeno nic nového než to, co bylo uváděno v předchozích podání a stejná argumentace se týká i úkonu právní služby ze dne 12. 2. 2025 a ze dne 5. 3. 2025). Dále soud přiznal převážně úspěšnému žalobci tři úkony právní služby dle ustanovení § 11 odstavec 2 advokátního tarifu za tři úkony právní služby po 11 780 Kč bez DPH, tj. v součtu 35 340 Kč, dále režijní paušál účtovaný dle § 13 odstavec 4 advokátního tarifu ve znění do 31. 12. 2024, za 14 úkonů po 300 Kč, to jest 4 200 Kč a ve znění od 1. 1. 2025 za sedm úkonů po 450 Kč, to jest 3 150 Kč. Dále náhradu cestovného vynaloženého na účast pěti soudních jednáních vykonaného prostřednictvím osobního automobilu tov. zn. BMW reg. zn. [SPZ] A8AY3241 při průměrné spotřebě 6,7 litrů na 100 km, při ceně pohonných hmot ve výši 38,20 Kč, přičemž se jednalo o cestovné na jednání konané dne 1. 3. 2024 při počtu ujetých kilometrů 196 při vyčíslení částky 1 098 Kč plus DPH za amortizaci vozidla 502 Kč plus DPH za spotřebu pohonných hmot, celkem tedy 1 599 Kč plus DPH. Stejné částky vynaložené za účast na dalším ústním jednání, které se konalo dne 26. 6. 2024, 7. 6. 2024, 7. 10. 2024, 6. 12. 2024. Dále náhrada vynaloženého cestovného na účast na dvou soudních jednáních vykonaných prostřednictvím stejného automobilu tov. zn. BMW stejné registrační značky při ceně pohonných hmot 35,80 Kč za 1 litr při ujetí stejného počtu kilometrů 196 a při vyčíslení částky 1 137 Kč plus DPH za amortizaci vozidla, 470 Kč plus DPH za spotřebu pohonných hmot, celkem tedy 1 607 Kč plus DPH a stejná částka za účast na jednání konané dne 10. 3. 2025. Náhrada cestovného celkem tedy činí 11 209 Kč (DPH k této položce činí částku 2 353 Kč). Náklady řízení jsou dále představovány náhradou za promeškaný čas, která byla účtovaná jednak dle advokátního tarifu účinného do 31. 12. 2024 při ceně 100 Kč za každou započatou půlhodinu a při ceně 150 Kč za každou započatou půlhodinu dle advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025. Celkem se tedy jedná o 22 započatých půl hodin před účinností novely advokátního tarifu a o 11 započatých půl hodin dle tarifu účinného od 1. 1. 2025, celkem se tedy jedná o částku 3 550 Kč (DPH z této částky činí 745,50 Kč). Tedy se jedná o celkové náklady řízení ve výši 269 489 Kč + 21 % DPH ve výši 56 592,69 Kč, tj. 326 081,69 Kč. A právě tuto částku soud uložil neúspěšné žalované úspěšnému žalobci na nákladech řízení nahradit.

24. Nutno ještě uvést, že v daném řízení bylo vyplaceno soudnímu znalci [jméno FO]. [jméno FO], znalečné ve výši 2 400 Kč, a to ze státních prostředků, jelikož však neúspěšným účastníkem řízení byla žalovaná, která je dle ustanovení § 11 odstavec 2, písmeno a) zákona č. 540/91 Sb., o soudních poplatcích v platném znění osvobozená od placení soudního poplatku, nemůže tak na ní přecházet povinnost k úhradě nákladů řízení dle ustavení § 148 o.s.ř., které státu v daném řízení tímto vznikly.

Poučení