15 Co 249/2025 - 191

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře - rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Roberta Ožvalda a soudců JUDr. Ivany Kosové a JUDr. Marcely Pechové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], IČ [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem JUDr. Alešem Janů sídlem Nerudova 3184, 390 02 Tábor proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený dne [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátkou Mgr. Evou Jandovou sídlem Palackého 357/5, 390 01 Tábor o nahrazení projevu vůle o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 27. 3. 2025 č. j. 13 C 31/2023-144 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení v částce 10 139,80 Kč k rukám JUDr. Aleše Janů do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Citovaným rozhodnutím soud I. stupně nahradil projev vůle žalovaného jako prodávajícího uzavřít kupní smlouvu, kterou prodávající [Jméno žalovaného] prodává kupujícímu [Anonymizováno] [adresa] pozemek parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], zapsaného na LV č. [hodnota] pro obec [adresa] a k. ú. [adresa], za kupní cenu 64 500 Kč, splatnou do 14 ode dne uzavření kupní smlouvy. Dále rozhodl, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení 69 288,70 Kč a že žalovaný je povinen nahradit státu náklady řízení ve výši 3 892,80 Kč.

2. Žaloba vycházela z toho, že žalobce je vlastníkem stavby silážního žlabu na parc. č. [Anonymizováno] Pokud se vlastníkem tohoto pozemku stal žalovaný na základě kupní smlouvy, kterou uzavřel 13. 2. 2023 s obcí [adresa] za kupní cenu 64 500 Kč, došlo tím k porušení zákonného předkupního práva žalobce k pozemku dle § 3056 o. z. Žalovaný se žalobou nesouhlasil, protože dle něho je silážní jáma součástí pozemku a nikoliv samostatnou věcí v právním smyslu. Uvedenou kupní smlouvou bylo potvrzeno, že obec [adresa] jako prodávající prodala žalovanému parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] za kupní cenu 64 500 Kč. [právnická osoba] [adresa], stavební úřad, vydal 7. 9. 2015 Ověření zjednodušené dokumentace stavby silážního žlabu na parc. č. [Anonymizováno]. Vyplývá z něho, že dle místního šetření se na tomto pozemku nachází betonový silážní žlab odpovídající předloženému pasportu stavby zpracovaného firmou [právnická osoba]. z března 2015. Objekt je jednokomorový, zcela zapuštěný pod úrovní okolního terénu, stěny jsou šikmé z monolitického betonu, opřené o okolní terén, vjezd do žlabu je po betonové šikmině a v nejnižším místě je odvodnění do šachty přes potrubí. Z protokolu stejného úřadu o průběhu ústního jednání z 18. 7. 2019 a z 1. 5. 2023 a následné výzvy ze 14. 6. 2023 vyplývá, že silážní jáma vykazuje známky degenerace, panely jsou popraskané, na několika místech chybí, spáry nejsou vodohospodářsky utěsněné, přičemž [Anonymizováno] [adresa] bylo od roku 2015 opakovaně upozorňováno na špatný technický stav, pro který [právnická osoba] [adresa], Odbor životního prostředí, navrhl nařídit zákaz užívání silážní jámy. Ze sdělení [právnická osoba] [adresa] mimo jiné plyne, že stavba silážní jámy nebyla zapsána na listu vlastnictví, neboť vlastnické právo k ní nebylo osvědčeno příslušnými listinami, respektive silážní žlab není a nebyl předmětem evidence nemovitostí. Pokud v katastrální mapě byl uveden v předmětném prostoru název „silážní jáma“, značí pojmenování prostoru, nikoliv druh pozemku či stavby. Z výslechu svědků [Anonymizováno], [Anonymizováno], [adresa] a [Anonymizováno] nebylo jednoznačně zjištěno, jakým způsobem byla silážní jáma vybudována. Pouze svědkové [jméno FO] (otec žalovaného) a [Anonymizováno] uvedli, že vědí, že dno silážní jámy bylo z panelů. Svědek [jméno FO] to údajně ví od svého otce, který předělával v minulosti 2 silážní jámy. Věrohodnost svědka [Anonymizováno] snižuje jeho vyjádření, že otec žalovaného ho seznámil s předmětem výpovědi i soudní korespondencí. Nelze přitom přehlédnout ani osobní zájem svědka [jméno FO] na výsledku sporu. Ostatní slyšení svědci nebyli schopni se zcela určitě k povaze dna silážní jámy vyjádřit. Ze závěru znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] bylo zjištěno, že stavebnětechnický stav silážního žlabu odpovídá stáří asi 45 let, objekt je prakticky na konci své životnosti. Dle znalce byl vybudován tehdy běžnými stavebními postupy. Je tvořen asfaltobetonovým dnem a 2 řadami železobetonových prefabrikovaných panelů, pod asfaltovou plochou je štěrkový podsyp, panely jsou uloženy na osazovací práh, kterým je silážní žlab pevně spojen se zemí. V terénu je jasně patrné, kde končí stavba a kde začínají okolní pozemky. Při svém výslechu se znalec vypořádal s námitkami žalovaného. K otázce původního vybetonování dna cementovým betonem uvedl, že jeho existenci dovozuje z předloženého pasportu, z něhož lze vycházet, neboť je vyhotoven autorizovanou osobou a potvrzen stavebním úřadem. Pokud uvedl, že silážní jáma kopíruje hranice pozemku parc. č. [Anonymizováno], vycházel z digitální katastrální mapy a porovnal rozměry z ní s rozměry naměřenými při místním šetření. Poté okresní soud konstatuje, že rozhodnutí v dané věci záviselo na posouzení předběžné otázky, zda silážní žlab je samostatnou stavbou nebo jen určitým způsobem upraveným pozemkem. Podle judikatury Nejvyššího soudu (sp. zn. 22 Cdo 4096/2017) může být silážní žlab v závislosti na okolnostech konkrétního případu jak součástí pozemku, tak samostatnou věcí. Ústavní soud v nálezu sp. zn. I. ÚS 3143/13 za rozhodující označil posouzení konkrétních okolností případu. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi formuloval obecně typické znaky stavby v občanskoprávním smyslu. Musí jít o výsledek stavební činnosti člověka, který má materiální povahu, je vymezitelný vůči okolním pozemkům, má samostatnou hospodářskou funkci a vyznačuje se kompaktností materiálu. Ze závěrů znalce [tituly před jménem] [jméno FO] plyne, že v terénu je jasně patrné, kde končí stavba a kde začínají okolní pozemky. Tuto stavbu není možné oddělit od země, aniž by nebyla poškozena. Ve shodě se znalcem je nutno vycházet z pasportu stavby ze 7. 9. 2015, byť vykazuje některé nepřesnosti. Je zřejmé, že by vyhotoven ještě před současnou úpravou dna asfaltobetonem. Pro posouzení charakteru silážní jámy není přitom rozhodující, jaký je její stav v současnosti, ale zda v době svého vzniku byla samostatnou věcí v právním smyslu. Z důkazů plyne, že silážní jáma naplňuje obecné znaky stavby dle judikatury Nejvyššího soudu. Pokud žalovaný v průběhu řízení namítal, že žalobce neprokázal své vlastnictví ke žlabu, dle okresního soudu bez ohledu na to, zda stavba vznikla za účinnosti občanského zákoníku č. 141/1950 Sb. nebo občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., v každém případě žalobce nabyl vlastnické právo nejpozději k 1. 1. 2019, když ho kontinuálně užíval nejméně od svého vzniku v roce 1991, přičemž do majetku jeho předchůdce byl dle karty dlouhodobého investičního majetku zařazen k 1. 12. 1972. I kdyby tomu tak nebylo, nabyl žalobce vlastnické právo na základě mimořádného vydržení dle § 1095 o. z. Proto nebylo nutné prokazovat, jakým způsobem se v průběhu doby měnilo vlastnictví ke žlabu. Na základě těchto závěrů pak je nutno konstatovat, že uzavřením kupní smlouvy mezi obcí [adresa] a žalovaným bylo porušeno předkupní právo žalobce dle § 3056 odst. 1 o. z. Pokud žalovaný namítal, že stavba silážní jámy nezasahuje celý pozemek parc. č. 168/4, soud I. stupně vycházel jednak z vyjádření znalce, že dle jeho měření silážní žlab kopíruje pozemek. To samé plyne i z leteckého snímku z portálu [právnická osoba], na němž je zachyceno uložení materiálu po celé ploše pozemku. Navíc § 3056 odst. 2 o. z. míří na ty případy, kdy existuje nepoměr mezi velikostí pozemku a stavbou na něm. O to se však v daném případě nejedná, když je tvrzený rozdíl cca 50 m. Z těchto důvodů bylo žalobě vyhověno.

3. Proti tomuto rozsudku podal včas odvolání žalovaný, který žádal jeho změnu tak, aby žaloba byla zamítnuta, neboť nesouhlasí s právním závěrem, že žlab je samostatnou stavbou. Namítá, že soud I. stupně nezvážil všechny okolnosti. Silážní jáma nesplňuje podmínky podle vyhlášky č. 268/2009 Sb. Příslušný správní orgán užívání silážní jámy zakázal. Z územního plánu obce [adresa] plyne, že způsob využití předmětného pozemku je navrhován jako bydlení a podnikání, nikoliv jako plocha výroby a skladování. Dle judikatury Nejvyššího soudu se soud I. stupně měl zabývat i legitimním očekáváním žalovaného. Samotná stavba silážní jámy nebyla zapsána na žádném listu vlastnictví, v mapě zapsaný popis „silážní jáma“ byl vymazán v roce 2020, neboť nesplňoval podmínky pro vedení místních názvů. Původně žlab tvořil funkční celek s okolními nemovitostmi, v jeho blízkosti stála stáj. V současné době jsou okolní pozemky ve vlastnictví žalovaného nebo jeho rodiny, přičemž žalovaný koupil předmětný pozemek od obce s tím, že také na něm bude hospodařit. Z dokazování plyne, že betonové panely jsou volně položené na zemi, nelze tedy hovořit o kompaktnosti materiálu či o jednolitém betonu. Žalovaný proto navrhuje provést důkaz znaleckým posudkem, který odvolacími soudu hodlá předložit.

4. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl potvrzení rozsudku. Má za to, že pro posouzení charakteru silážního žlabu jsou rozhodující především technické aspekty stavby. Soud I. stupně k tomuto provedl všechny důkazy a správně posoudil, že jsou naplněny definiční znaky samostatné věci. Dovolává-li se žalovaný dalších okolností, rozhodně nejsou významnější než aspekty technické. Silážní žlab navíc není obklopen nemovitostmi ve vlastnictví žalovaného, když žalobce má zajištěno napojení silážního žlabu na dopravní infrastrukturu, je vlastníkem parc. č. [Anonymizováno] a od SPÚ má pronajaty parc. č. [Anonymizováno] Pokud jde o konstrukci stěn silážního žlabu, podstatné je, že železobetonové prefabrikované panely jsou založeny na osazovacím prahu, kterým je žlab pevně spojen se zemí. Pokud žalovaný navrhuje provedení důkazů revizním posudkem, není zřejmé, co jím má být objasněno. Jeho námitky nesměřují proti zjištěním učiněným ve znaleckém závěru posudku.

5. Žalovaný pak v průběhu řízení předložil znalecký posudek vyhotovený 29. 9. 2025 [tituly před jménem] [jméno FO], znalcem jmenovaným pro obor ekonomika, odvětví ceny a odhady, specializace oceňování nemovitostí, a pro obor stavebnictví, odvětví stavby obytné a průmyslové. Žalovaný v návaznosti na to doplnil, že nadále nesouhlasí se závěry posudku [tituly před jménem] [jméno FO], na kterém soud I. stupně postavil své rozhodnutí. Na základě posudku [tituly před jménem] [jméno FO] je nutné vyřešit zejména rozpor, zda prefabrikované panely jsou v terénu osazeny do prahu či nikoliv. Pokud znalec [tituly před jménem] [jméno FO] vycházel především z pasportu, je to také problematické, neboť jeho závěry byly zpochybněny již při místním šetření. Vzhledem k těmto rozporům navrhuje žalovaný doplnění dokazování o revizní znalecký posudek. Pokud by k tomuto nebylo přistoupeno, nadále trvá na změně rozsudku tak, aby žaloba byla zamítnuta.

6. Žalobce zpochybnil, zda je důkaz znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO] v odvolacím řízení přípustný. V každém případě se dle něho nejedná o revizní posudek, ale jenom o další posudek v řízení. Pokud znalec porovnává předmětnou stavbu žlabu s parametry dle vyhlášky č. 191/2002 Sb., ta byla zrušena již v roce 2009. Navíc pro věc není důležité, zda žlab splňuje parametry dle takového předpisu.

7. Podle § 212 o. s. ř. přezkoumal odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu a po projednání věci a částečném doplnění dokazování dospěl k následujícím závěrům.

8. Zcela správně bylo soudem I. stupně vyhodnoceno, že meritem dané věci je vyřešení předběžné otázky, zda silážní žlab je součástí pozemku nebo samostatnou stavbou. Její výklad je jednoznačný potud, že odpověď skutečně vždy záleží na konkrétních okolnostech konkrétního případu, jak to uvádí napadený rozsudek (bod 19. odůvodnění) i jak to uvádí odvolání žalovaného (bod III. odůvodnění odvolání). Z judikatury Nejvyššího soudu tak plynou jenom základní parametry, které je nutno z hlediska jejich naplnění posuzovat v každém jednotlivém případě, s konečným vyhodnocením, zda jde o takový výsledek stavební činnosti, že věc je pevným základem spojena se zemí. Na straně druhé je nutno souhlasit se žalobcem, že základem tohoto posouzení je způsob stavební realizace. Současně přirozeně platí, že pokud k ní došlo v podobě, která naplňuje znaky stavby jako samostatné věci z hlediska soukromého práva, nemůže tento svůj právní charakter později ztratit jenom z důvodu, že třeba není užívána nebo v důsledku zanedbané údržby je ve špatném stavu apod. Krajský soud rozhodoval skutkově velice podobný případ, z hlediska stavebního provedení silážního žlabu, ve věci vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 5 C 133/2019, v níž také několikrát rozhodoval Nejvyššího soud. V rozsudku sp. zn. 22 Cdo 3282/2021 jednak vyslovil (s odkazem na dřívější judikaturu) stejné právní úvahy, jichž se ve svém odvolání žalovaný dovolává, jednak vymezil právě ty typické znaky stavby, jak je uvádí soud I. stupně ve svém rozhodnutí. Pro daný spor lze ještě poukázat na to, že dle Nejvyššího soudu „při posuzování hraničních případů se zpravidla soudy neobejdou bez posouzení stavebně-technického provedení stavby, které umožňuje posoudit zejména to, jakým konkrétním způsobem je stavba vybudována (z jakých materiálů, jakými stavebními postupy, zda jde o pouhé vrstvení materiálu či zde působí nějaký technologický pojící prvek apod.) a zda a jak je spojena se zemí pevným základem, případně zda je patrné, kde končí stavba a začíná pozemek apod.“. V usnesení sp. zn. 22 Cdo 1190/2025 Nejvyšší soud uvedl, že z ustálené rozhodovací praxe nelze dovodit, že by povaha silážního žlabu byla otázkou odbornou, která musí být posouzena vždy v konkrétním případě odborníkem, „odbornou povahu mohou mít některé skutečnosti, které slouží jako podklad pro učiněný právní závěr“, přičemž posouzení potřeby zjištění takových skutečností je na posouzení individuálních okolností každého případu a úvaze nalézacích soudů. Ne v každém případě tak musí být podkladem k takovému posouzení znalecký posudek, když Nejvyšší soud nemá pochybnosti o tom, že dostatečným podkladem může být například i podrobná a kompletní stavební dokumentace ve spojení s ohledáním na místě samém.

9. Dokazováním provedeným soudem I. stupně je naplněn shora vymezený právní rámec nastíněné otázky v tom ohledu, že skýtá dostatečné skutkové podklady pro její řešení. Není sice k dispozici projekt výstavby silážního žlabu, s příslušnými úředními rozhodnutím, je však k dispozici listina ze 7. 9. 2015, kterou je – jak plyne už z jejího označení – ověření zjednodušené stavební dokumentace. Byť jde o dokumentaci dodatečnou, okresní soud ji správně vyhodnotil jako relevantní a jako jeden ze základních podkladů pro rozhodnutí. Jedná se o listinu úřední, vyhotovenou k tomu příslušným odborným orgánem, na podkladu úplného zpracování popisu předmětné stavby v písemné i výkresové podobě, také na základě místního šetření. Přesto se však soud I. stupně nespokojil pouze s těmito listinami ke zjištění způsobu realizace silážního žlabu, ale nechal zpracovat znalecký posudek k tomu příslušným znalcem. Také tento důkaz pak vyhodnotil, jednotlivě i ve spojení s důkazy dalšími, zcela správně. Znalec se řádně vypořádal se správně zadaným úkolem, jeho závěry jsou jasné, jednoznačné a podložené. I v návaznosti na vlastní zjištění posuzoval ve věcné rovině také obsah zmíněné dokumentace ze 7. 9. 2015. Je nutno odmítnout námitku, že jde o listinu „problematickou“. Znalec zjistil nepřesnost či nesprávnost ve 2 dílčích údajích, o charakteru stěn a vjezdu, proti reálnému stavu. Současně vysvětlil, čím je to patrně způsobeno. A sám i v rámci svého znaleckého výslechu konstatoval, že není důvod nevycházet z uvedené dokumentace, jako jednoho z podkladů pro odborné závěry. Na straně druhé právě k tomu sloužilo znalecké dokazování, aby bylo co možná jednoznačně objasněno, jak byl silážní žlab vybudován a zda tudíž jeho popis v pasportu tomuto odpovídá a v jakém rozsahu.

10. Také vzhledem k těmto úvahám se odvolací soud nemůže ztotožnit s argumentem, že okresní soud nezvážil všechny relevantní okolnosti. Jím provedené vyhodnocení důkazů nevykazuje z hlediska principů plynoucích z § 132 o. s. ř. žádné nedostatky. Z územního plánu i ze zprávy katastrálního úřadu učinil přesně ta zjištění, která jsou uvedena v odvolací argumentaci. Vycházel také z toho, že stavba žlabu nebyla v katastru nemovitostí nikdy zapsána a že v katastrální mapě uvedený název „silážní jáma“ neznamenal označení druhu pozemku či stavby Současně je však evidentní, že tyto skutečnosti nebyly skutkovým podkladem pro závěr o samostatnosti stavby silážního žlabu, což je rovněž správně. S čím počítá v daném prostoru silážního žlabu, respektive pozemku parc. č. [Anonymizováno] územní plán obce, není vůbec relevantní. To samé platí také o současném, jistě velice špatném stavu silážního žlabu (třeba ve volně položených a již nespojených betonových panelech). Rovněž se soudy nezabývaly a nebudou zabývat tím, zda silážní žlab splňuje podmínky podle již zrušené vyhlášky č. 268/2009 Sb. Na všechny tyto okolnosti se vztahuje výše vyslovené právní východisko, dle něhož je rozhodující především způsob stavebního provedení v době vybudování stěžejních částí dané věci.

11. K tomu se částečně vyjadřuje i znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] z 29. 9. 2025, který předložil žalovaný v průběhu odvolacího řízení. Jak plyne jednoznačně z jeho obsahu, jedná se o znalecký posudek spadající pod § 127a o. s. ř., který má všechny zákonem požadované náležitosti i příslušnou doložku znalce. Současně se odvolací soud nemůže ztotožnit s procesním náhledem žalobce, že se jedná o důkaz, který pro svou novotu nelze v odvolacím řízení provést. Návrh na znalecké dokazování je zpravidla vymezen oborem, z něhož má být znalec ustanoven, a otázkou, jež má posudek zodpovědět. K takovému důkazu došlo v řízení před soudem I. stupně, znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO]. Provedení důkazu posudkem jiného znalce, ale ke stejné otázce, není z pohledu odvolacího řízení ve smyslu § 205a o. s. ř. důkazem novým, který nebyl uplatněn před soudem I. stupně. Proto odvolací soud přistoupil k jeho provedení. Z jeho obsahu plyne, že [tituly před jménem] [jméno FO] měl k dispozici při vypracování posudku kromě jiného i pasport z 7. 9. 2015 a znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] a provedl místní šetření. Dle jeho závěrů se na parc. č. 168/4 nachází „bývalý“ průjezdný silážní žlab, v současnosti s polorozpadlými stavebními konstrukcemi stěnových částí se zpevněnou asfaltovou plochou. [právnická osoba] je standardní, tvořena příslušnými frakcemi kamení a štěrku s finální asfaltovou vrstvou. Opěrné stěny, tvořené prefabrikovanými železobetonovými panely, jsou v podstatě pouze opřeny o okolní terén s přiměřeným spádem bez jakéhokoliv základu. Byly mezi sebou vyspárovány zřejmě betonovou mazaninou, která je již v rozpadajícím se stavu a panely jsou snadno demontovatelné. Další část posudku cituje část vyhlášky č. 191/2002 Sb. a následně uvádí, které konstrukce postrádá předmětný silážní žlaby proti standardní stavbě. Mezi nimi znalec uvádí i odtokový kanálek pro odtok silážních šťáv. S ohledem na nesoulad mezi tímto posudkem a posudkem [tituly před jménem] [jméno FO], a to ohledně existence základového pasu u bočních stěn a odtokového kanálu, vyzval odvolací soud soudem ustanoveného znalce, zda a z jakých důvodů setrvává v tomto směru na svých závěrech. Ze sdělení [tituly před jménem] [jméno FO] ze 14. 10. 2025 plyne, že způsob založení šikmých stěn objektu silážního žlabu je popsán v pasportu ze 7. 9. 2015, kde je i výřez, na němž je základový práh pod boční stěnou (přičemž v posudku [tituly před jménem] [jméno FO] je stejné schéma). Pokud byl tento práh proveden kolem roku 1980 z nekvalitního prostého betonu, je tato konstrukce v současnosti pravděpodobně degradovaná (pojivo je z betonu vyplaveno a zbývá jen plnivo jevící se jako štěrkopísek). Dle [tituly před jménem] [jméno FO] je také způsob odkanalizování objektu žlabu popsán v pasportu, byl proveden tehdy zcela obvyklým postupem, když plocha dna je vyspárována v podélném i příčném směru přibližně do středu jižní strany plochy, odkud je vedena trasa kanalizace do kanalizační jímky na pozemku parc. č. [hodnota] (toto shodně uvedli i účastníci při místním šetření). Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] proto setrvává na svém závěru, že stavba žlabu je spojena se zemí pevným základem.

12. Žádná ze stran nenavrhla výslech některého či obou znalců a potřebu k tomuto neshledal ani odvolací soud. Stejně tak nevidí důvod k provedení revizního znaleckého dokazování, protože také na základě předešlých závěrů je přesvědčen, že skutkový stav ani na základě doplnění dokazování znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO] nedoznal zásadních změn. Hovořit o „bývalém“ žlabu, jak to činí tento znalec, je z pohledu hmotného práva irelevantní, protože daná věc nezanikla, existuje, takže je stále nutno posoudit, jaký má právní charakter. Po celou dobu řízení před soudem I. stupně nebylo - skutečně ani mezi účastníky - sporu o tom, že součástí žlabu je odtokový kanál, jimž byly odváděny silážní šťávy do kanalizační jímky vybudované na vedlejším pozemku. Hovoří o tom již dokumentace ze září 2015, to samé zjištění učinil znalec, který kromě jiného analyzoval věcnou správnost této listiny (jak bylo výše popsáno). Nejde přitom jenom o to, že znalec [tituly před jménem] [jméno FO] setrval (i po seznámení se s obsahem posudku [tituly před jménem] [jméno FO]) na tom, že uprostřed silážního žlabu je odtokový kanál. Jeho existence logicky vyplývá i z toho, že stavební dokumentace obsahuje třeba trasu kanalizace ze silážního žlabu do kanalizační jímky, která je pak rovněž patrná jak ze stavební dokumentace, tak z aktuálních fotografií. Není tak vůbec zřejmé, proč posudek [tituly před jménem] [jméno FO] při popisu konstrukce silážního žlabu neuvádí existenci odtokového kanálu s další kanalizační soustavou, a na základě čeho dovodil, že tuto, jistě přirozenou součást silážního žlabu, ten předmětný nemá. Takový závěr tudíž nelze z jeho strany pokládat za podložený. Nelze bez dalšího vyjít ani z jeho dalšího dílčího závěru, že boční stěny v podobě železobetonových panelů jsou opřeny o okolní terén „bez jakéhokoliv základu“, neboť se opírá pouze o ohledání místa bez provedení sondáže a bez přihlédnutí k historickým podkladům. [tituly před jménem] [jméno FO] i v tomto směru zcela logicky uvádí, že při stáří více než 40 let je tato část konstrukce patrně zcela degradovaná a při případné sondě by bylo zřejmě zjištěno jen plnivo. Současně správně vychází z dokumentace ze září 2015, jejichž součástí je i řez silážního žlabu, jež obsahuje jednoznačný nákres způsobu vybudování bočních konstrukcí, jejichž součástí je i základový práh. Ani v tomto směru tak odvolací soud neshledává věcný důvod k přehodnocení skutkových zjištění soudu I. stupně. Ten tak správně dovodil, na základě několikrát zmiňované stavební dokumentace i znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], že silážní žlab je stavbou spojenou se zemí pevným základem (jak na tomto svém odborném závěru setrval [tituly před jménem] [jméno FO] i ve sdělení ze 14. 10. 2025).

13. Další odvolací argumentace žalovaného o legitimním očekávání na jeho straně míjí podstatu věci. Žalovaný má právo důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, jak to zakotvuje § 13 o. z. Toto jeho právo však soud I. stupně svým rozhodnutím a svým odůvodněním v žádném případě neporušil, protože postupoval plně v souladu s judikaturou soudů a důkladně posuzoval konkrétní okolnosti věci. Jistěže stavba silážní jámy nebyla zapsána v katastru nemovitostí, ale tato skutečnost byla známa všem účastníkům dávno před vznikem tohoto soudního řízení, stejně jako faktická existence této věci. Žalovaný kupní smlouvu dne 13. 1. 2023 neuzavíral jako v místě cizí osoba, ale jako osoba dobře znalá místních poměrů. Minimálně od roku 2015 zde byl veden spor místních obyvatel (včetně žalovaného) o provozování silážního žlabu ze strany žalobce. Žalovaný bydlel a bydlí v dané obci [adresa], v blízkosti předmětného pozemku měl a má on respektive jeho rodina nemovitosti, jak sám uvádí. Jinými slovy a v souhrnu, žalovaný dobře věděl „do čeho jde“, neboli že na pozemku, který kupoval od obce, se nachází silážní žlab, který dlouhodobě provozoval žalobce. Faktická situace mu tak byla velice dobře známá. Zda v právní rovině představuje silážní žlab samostatnou věc nebo součást pozemku, byla a je otázkou právní, přičemž rozhodnutí o ní v případě neshody dotčených subjektů je záležitostí soudního řízení. Jaká je motivace žalobce k tomu, aby získal vlastnictví i k předmětnému pozemku (stejně jako motivace žalovaného), nemůže být rozhodující pro tuto právní otázku. Ta nemůže záviset na tom, kdo v současnosti chce nebo nechce a z jakých důvodů a jakým způsobem hospodařit na předmětném pozemku a využívat či nevyužívat silážní žlab, ale na tom, za jakých podmínek a okolností tato věc vznikla. A v tomto směru se odvolací soud plně ztotožňuje s právním názorem okresního soudu, že silážní jáma je samostatnou stavbou, jejímž vlastníkem je žalobce, což nutně vede i k navazujícímu právnímu závěru, že uzavřením kupní smlouvy z 13. 1. 2023 mezi obcí [adresa] a žalovaným došlo k porušení předkupního práva žalobce.

14. V dalším lze plně odkázat na odůvodnění napadeného rozhodnutí, včetně správných výroků o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky i ve vztahu mezi nimi a státem. Proto odvolací soud podle § 219 o. s. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu jako věcně správný potvrdil.

15. Podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. vzniklo žalobci právo také na náhradu nákladů odvolacího řízení. Ty jsou tvořeny 2 úkony právní služby po 3 740 Kč, 2 režijními paušály po 450 Kč a náhradou DPH 1 759,80 Kč. Žalovaný je povinen celkovou částku 10 139,80 Kč uhradit žalobci v souladu s § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobce do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení