15 Co 260/2024 - 59

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Dany Slavíkové a soudkyň Mgr. Olgy Lenochové a Mgr. Adély Kaftanové ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: Česká republika – [ústřední orgán], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [adresa] za níž jedná Česká republika – [správní orgán] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] pro zaplacení 46 469 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. dubna 2024, č. j. 45 C 170/2023-40, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 46 469 Kč spolu s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 46 469 Kč od 17.08.2023 do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalované poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 46 469 Kč s příslušenstvím, způsobené mu nepřiměřenou délkou řízení vedeného Krajským soudem v [místo] vedeno pod sp. zn. [spisová značka]. Řízení bylo žalobcem zahájeno dne 31.05.2017 a skončilo usnesením Vrchního soudu v [místo] č.j. [spisová značka], které nabylo právní moci dne 13.02.2023. Trvalo 5 let, 8 měsíců a 14 dnů, což je délka nepřiměřená projednávané věci a v jejím důsledku vznikla žalobci nemajetková újma, kterou vyčíslil v základní výši 15 000 Kč za rok řízení (první 2 roky řízení v poloviční výši), celkem 70 625 Kč. Žalobce základní částku navýšil o 10 % s ohledem na význam daného řízení pro svou osobu, věk a výši částky, tvořící předmět sporu. Dále měl žalobce za to, že částka by měla být navýšena valorizačním koeficientem 45 % v důsledku dílčích prodlení a nekoncentrovanosti v postupu Krajského soudu v [místo]. Výše náhrady by dle názoru žalobce měla činit nejméně 109 469 Kč. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované, která základ nároku žalobce uznala. Na základě odlišného výpočtu dospěla k jinému závěru o výši náhrady, a z tohoto titulu žalobci vyplatila dne 28.03.2023 částku 63 000 Kč. Žalobce požaduje rozdíl mezi žalobcem požadovanou částkou 109 469 Kč a částkou vyplacenou žalovanou ve výši 63 000 Kč.

3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, navrhla její zamítnutí. Uvedla, že 16.02.2023 uplatnil žalobce u žalované nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výši 109 469 Kč, a jeho nárok byl dne 24.03.2023 projednán. Konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. náhradového zákona, a poskytla žalobci zadostiučinění ve výši 63 000 Kč. Dle žalované byly v činnosti soudu byly shledány určité prodlevy (od přípisu soudu dne 05.10.2017 do přípisu soudu dne 17.04.2019, cca 17 měsíců; dále od upřesnění skutkových tvrzení žalobce dne 30.06.2020 do přípisu soudu dne 10.12.2020), v důsledku čehož je délka řízení nepřiměřená. Při stanovení výše zadostiučinění žalovaná vycházela ze sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne 13.04.2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 a základní částky 15 000 Kč za rok trvání řízení (1 250 Kč za měsíc trvání řízení), s výjimkou prvních dvou let v poloviční výši, kdy posuzované řízení trvalo celkem 5 let a 8 měsíců. Žalovaná shledala důvody pro snížení základní výše zadostiučinění celkem o 15 %, a to z důvodu složitosti řízení, kdy byl předmětem posuzovaného řízení incidenční spor, žaloba o určení pravosti pohledávky. Řízení se vyznačovalo určitým stupněm skutkové i právní složitosti. Význam řízení pro žalobce shledala žalovaná jako zvýšený, když žalobci v době posledního rozhodnutí bylo 76 let, z tohoto důvodu bylo výsledné zadostiučinění zvýšeno o 5 %.

4. Soud prvního stupně vyšel zejména z obsahu spisového materiálu Krajského soudu v [místo], sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] a učinil následující skutková zjištění: Žalobce podal 31.05.2017 určovací incidenční žalobu, kterou se domáhal na žalované, insolvenční správkyni dlužníka [jméno FO], určení, že jeho pohledávka, přihlášená ve výši 939 315,44 Kč je přihlášena po právu, a pokládá se v insolvenčním řízení za zjištěnou v plné výši. Žalobce byl 28.08.2017 vyzván k zaplacení soudního poplatku za žalobu. Soudní poplatek byl uhrazen 11.09.2017. Žalovaná byla 14.09.2017 vyzvána k vyjádření k žalobě. Dne 19.09.2017 se žalovaná ve věci vyjádřila, a její vyjádření bylo 04.10.2017 zasláno žalobci k replice. Dne 16.04.2019 soud nařídil ústní jednání na 14.06.2019 a předvolal účastníky. V mezidobí vyžádal zapůjčení spisu od Okresního soudu [adresa], sp. zn. [spisová značka]. Dne 10.06.2019 požádala žalovaná o nahlížení do spisu. Dne 13.06.2019 žalovaná založila do spisu další listiny. Dne 14.06.2019 se konalo ústní jednání, při kterém byl žalobce upozorněn na rozpory ve výši přihlášené pohledávky a příslušenství. Žalobce vzal žalobu částečně zpět. Právní zástupce žalobce trval na výslechu žalobce jako účastníka řízení, avšak žalobce se k jednání nedostavil, bylo jednání odročeno za účelem provedení důkazů navržených oběma stranami, na 04.10.2019. Dne 26.08.2019 žádal Okresní soud v [adresa] o vrácení spisu. Dne 04.09.2019 žádal Krajský soud v [místo] o součinnost [právnická osoba]. Téhož dne byl spis předložen asistentovi k částečnému zastavení řízení, resp. k přípravě konceptu, a dále byli předvoláni navržení svědci. Dne 10.09.2019 bylo sděleno Okresnímu soudu v [adresa], že jejich spis nelze dosud vrátit, protože je zapotřebí k řízení. Dne 12.9.2019 soud řízení částečně zastavil, a to co do částky 106.777,87 Kč s tím, že zůstává spornou přihlášena pohledávka ve výši 832 537,57 Kč. Při jednání dne 04.10.2019 bylo přistoupeno k výslechu žalobce, který je otcem dlužnice. Jednání odročeno na 01.11.2019 za účelem provedení dalších výslechů a důkazů. Dne 08.10.2019 soud uložil [právnická osoba]. povinnost založit do spisu další výpisy z účtů. Žalobce dne 09.10.2019 navrhl, aby byly zajištěny další výpisy z účtů. Soud 16.10.2019 předvolal k jednání další čtyři svědky. Dne 21.10.2019 soud vyzval k poskytnutí listin potřebných pro dané řízení [právnická osoba]., [právnická osoba]., [právnická osoba]., společnosti [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba]., [právnická osoba]., [právnická osoba]., [právnická osoba] a další. Dne 23.10.2019 obdržel soud odpověď jednoho z dotazovaných subjektů. Dne[Anonymizováno]01.11.2019 se konalo další jednání, kdy soud rekapituloval dosavadní výsledky dokazování a jednání odročil na 17.01.2020. Dne 17.01.2020 se ve věci konalo další ústní jednání, které bylo odročeno za účelem provedení dalších důkazů na neurčito. Dne 11.02.2020 soud znovu učinil dotazy na konkrétní bankovní i nebankovní subjekty. Dne 16.03.2020 požádal právní zástupce žalobce o prodloužení lhůty k doplnění tvrzení o 30 dní, s ohledem na vyhlášené karantény a pandemii coronaviru. Dne 11.05.2020 soud žalobci lhůtu prodloužil do 30.06.2020. Dne 30.06.2020 žalobce svá skutková tvrzení upřesnil, a navrhl provedení dalších dotazů u bankovních a nebankovních subjektů. Dne 10.12.2020 soud nařídil další ústní jednání na 15.01.2021 a předvolal další navržené svědky. Dne 15.01.2021 se konalo ústní jednání, byli vyslechnuti všichni tři svědci, a poté bylo jednání odročeno na neurčito. Dne 15.04.2021 soud vyzval další subjekty k předložení žalobcem navržených důkazů. Postupně soud obdržel v návaznosti na předchozí dotazy a žádosti o součinnost odpovědi ve dnech 16.04.2021,18.04.2021, 19.04.2021, 20.04.2021, 21.04.2021, 04.05.2021 a v dalších dnech. Dne 22.11.2021 informoval právní zástupce tehdejšího žalovaného o ukončení právního zastoupení. Dne 29.11.2021 informoval nový právní zástupce o převzetí právního zastoupení. Dne 02.12.2021 soud předvolal účastníky k jednání na 18.02.2022. Dne 02.12.2021 soud činil další výzvy k předložení požadovaných listin žalobcem, na další subjekty. Následně obdržel odpovědi z 08.12.2021, 10.12.2021, 15.12.2021, 17.12.2021 a požadované listiny. Vzhledem k tomu, že soud neobdržel veškeré odpovědi, uložil 21.01.2022 jednomu ze subjektů tři pořádkové pokuty. Dále 21.01.2022 uložil soud žalobci, aby se dostavil k soudu ke zjištění výsledků zajištěných důkazů, a následně upřesnil svá skutková tvrzení s ohledem na zjištění z nich učiněných. Dne 26.01.2022 odpověděl na součinnost další z dotazovaných subjektů. Dne 28.01.2022 byla uhrazena jedním ze subjektů pořádková pokuta. Žalobce nahlížel do spisu dne 28.1.2022 a následně 03.02.2022. Dne 31.01.2022 požádal právní zástupce žalobce o zaslání dokumentů v elektronické podobě. Dne 08.02.2022 požádal právní zástupce žalované o odročení ústního jednání s ohledem na jarní prázdniny. Dne 07.02.2022 se ve věci vyjádřil žalobce a navrhl další podklady. Soud odročil jednání na 01.04.2022. Dne 21.02.2022 právní zástupce žalobce požádal o odročení jednání, nařízeného, původně na 18.2.2021, a požádal tedy o jeho odročení, a rovněž realizaci dalších důkazních návrhů. (Co se týče žádosti právního zástupce žalobce z 21.2.2022, v této zřejmě nedopatřením uvedeno datum 18.2.2021, byť mělo být jednáno v roce 2022.) Soud 08.03.2022 uložil pokutu dalšímu z dotazovaných subjektů. Ten následně 14.03.2022 reagoval. Dne 29.03.2022 se ve věci vyjádřil žalobce, a nahradil své skutkové tvrzení, jiným tvrzením. Dne 01.04.2022 se ve věci konalo další ústní jednání, bylo provedeno dokazování a odročeno na 08.04.2022 za účelem vyhlášení rozsudku. Dne 05.04.2022 zaslali právní zástupci závěrečné návrhy. Dne 08.04.2022 byl vyhlášen rozsudek, kterým bylo rozhodnuto, že pohledávka žalobce, přihlášená do insolvenčního řízení dlužnice [jméno FO], je ve výši jistiny 696 415,00 Kč a úroku z prodlení ve výši 47 461,21 Kč po právu. V části, v níž žalobce požadoval na jistině dalších 57 922,00 Kč a na úroku z prodlení ve výši 30 739,79 Kč, byla žaloba zamítnuta, a žalobci byla uložena povinnost nahradit žalované na nákladech řízení částku 3 505,13 Kč. Písemné vyhotovení rozsudku bylo rozesláno účastníkům 30.06.2022, v prodloužené lhůtě na základě žádosti ze dne 04.05.2022. Dne 15.07.2022 podal žalobce, prostřednictvím svého právního zástupce blanketní odvolání. Dne 27.07.2022 byl žalobce, aby své odvolání doplnil. Dne 28.07.2022 bylo odvolání doplněno, žalobce byl vyzván k zaplacení soudního poplatku 10.08.2022, který uhradil 22.8.2022. Odvolání bylo zasláno protistraně. Dne 24.08.2022 byla vyhotovena předkládací zpráva a spis byl předložen Vrchnímu soudu v [místo]. Vrchní soud v [místo] požádal o zapůjčení části spisu, týkající se přihlášky č. [číslo] v insolvenčním řízení ve věci sp. zn. [spisová značka]. Spis byl 07.11.2022 zapůjčen. Dne 02.12.2022 Vrchní soud v [místo] nařídil odvolací jednání na 11.01.2023, při kterém bylo vyhlášeno usnesení, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. ohledně určení pohledávky ve výši jistiny 5 829,00 Kč a úroku z prodlení ve výši 397,65 Kč zrušen, a řízení v tomto rozsahu bylo zastaveno. K tomuto došlo v návaznosti na zpětvzetí popěrného úkonu ze strany žalovaného, po smírném jednání mezi účastníky. Dále bylo odvolací řízení o odvolání proti výroku II. v části, ve které byla zamítnuta žaloba na určení pohledávky ve výši jistiny 52 093,00 Kč a úroku z prodlení ve výši 30.342,14 Kč, zastaveno, a to rovněž v návaznosti na úkon účastníka a bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Protokol o jednání byl zveřejněn 11.01.2023, v 11:51 hod. Usnesení Vrchního soudu v [místo] ze dne 11.01.2023, č. j. [spisová značka], [spisová značka] ([spisová značka]), bylo 10.02.2023 založeno do spisu a rozesláno účastníkům. Právní moci nabylo 13.02.2023. Spis byl 08.02.2023 vrácen Krajskému soudu v [místo], který 21.02.2023 rozhodl o vrácení části zaplaceného soudního poplatku žalobci za odvolání ve výši 1 000 Kč. Rozhodnutí o vrácení části soudního poplatku za odvolání žalobci, nabylo právní moci 10.03.2023. Spis obsahuje větší množství přílohových listin.

5. Žalobce uplatnil 16.02.2023 u žalované (podáním datovaným 15.02.2023), nárok na náhradu nemajetkové újmy vzniklé nesprávným úředním postupem, spočívajícím v nepřiměřené délce posuzovaného řízení (sp. zn. [spisová značka], projednávané před Krajským soudem v [místo]). Stanoviskem žalované ze dne 24.03.2023 byl nárok žalobce vypořádán a žalovaná žalobci uhradila částku 63 000 Kč.

6. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud prvního stupně uzavřel s odkazem na § 1, § 2, § 3 odst. 1 písm. a), b), c), § 5 , § 7 odst. 1, 2, § 8 odst. 1, 2, 3 § 13 odst. 1, 2, § 14 odst. 1, 3, § 15 odst. 2, § 26, § 31 odst. 1, 2 a 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným[Anonymizováno]úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále i jen „OdpŠk“), rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne sp. zn. 30 Cdo 4465/2017, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012 a stanovisko Nejvyššího soudu ČR z 13. 04. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen „Stanovisko“), že žaloba není důvodná.

7. Soud prvního stupně uzavřel, že posuzované řízení trvalo od doby podání žaloby, tj. od 31.05.2017 do 13.02.2023, kdy nabylo právní moci rozhodnutí odvolacího soudu, tedy celkem 5 let a 8,5 měsíce. Předmětem řízení bylo určení, že pohledávka žalobce, přihlášená ve výši 939 315,44 Kč je přihlášena po právu, a pokládá se v insolvenčním řízení za zjištěnou v plné výši. V řízení byl zjištěn průtah v období od rozeslání vyjádření žalovaného žalobci dne 04.10.2017 do nařízení ústního jednání 16.04.2019, dále v období od doplnění vyjádření žalobce k výzvě soudu 30.06.2020 do nařízení dalšího jednání 10.12.2020 (toto však bylo v období pandemie COVID-19 a nelze tak na toto období pohlížet jako na průtah, když sociální interakce byla ztížena). V řízení jinak bylo postupováno v pravidelných, přiměřených lhůtách a činnost soudů víceméně směřovala k rozhodnutí ve věci samé. Řízení vykazovalo zvýšenou náročnost jak po stránce skutkové, tak po stránce právní i procesní. Ve věci bylo rozhodováno soudy na dvou stupních soudní soustavy, kromě řady procesních rozhodnutí rozhodoval nalézací soud meritorně jednou, rovněž jednou rozhodoval soud odvolací. Žalobce se svým procesním chováním částečně podílel na celkové době řízení, neboť nové důkazy navrhoval ještě v podání ze dne 07.02.2022 a měnil svá skutková tvrzení. Opakovaně požádal o odročení jednání a rovněž o prodloužení lhůty k vyjádření. Vyčkal vždy na výzvu k zaplacení soudního poplatku, podával blanketní odvolání. Co se týče významu předmětu řízení, nelze tento typ sporu řadit mezi řízení, která jsou typově spojena s vyšším významem, jako spory opatrovnické, pracovně právní, věci osobního stavu, věci sociálního zabezpečení, trestní věci a věci týkající se zdraví nebo života. Soud vzal v potaz věk žalobce, kterému v době zahájení řízení bylo 71 let, až v posledních dvou letech řízení překročil hranici 75 let, tedy hranici vyššího věku. Význam řízení pro žalobce po subjektivní stránce proto soud hodnotil jako mírně zvýšený.

8. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 náhradového zákona, když délka namítaného řízení, s ohledem na markantní průtah v podobě nečinnosti (druhé období nečinnosti spadá do období již zmiňované pandemie), byla ve vztahu k jeho průběhu, dobou nepřiměřenou. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobci nemajetková újma, k jejímuž odškodnění není namístě poskytnout pouhé konstatování porušení práva. Přiměřeným odškodněním se tak jeví peněžité zadostiučinění. Soud prvního stupně stanovil základní částku za 5 let a 8,5 měsíců trvání posuzovaného řízení ve výši 15 000 Kč za rok trvání řízení, a dospěl k základní částce ve výši 71 875 Kč (správně má být uvedena částka 70 625 Kč). Při stanovení přiměřeného zadostiučinění zabýval kritérii vymezenými v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk.

9. Od základní částky odečetl 15 % z důvodu skutkové, právní i procesní složitosti věci, dalších 10% soud odečetl s ohledem na počet stupňů soudní soustavy, které ve věci rozhodovaly, dalších 10% soud odečetl (správně má být uvedeno přičetl) pro zásadní průtah, čítající téměř délky řízení a dále soud ponížil základní částku o 5 % z důvodu podílu žalobce na délce řízení. Základní částku nakonec soud navýšil o 5 % z důvodu mírně zvýšeného významu řízení pro žalobce. Celkem tedy soud základní částku ponížil o 15 % (tzn. 10 781 Kč) a žalobci by se tak na přiměřeném zadostiučinění měla dostat částka ve výši 61 094 Kč. Jelikož žalovaná mimosoudně žalobci uhradila částku ve výši 63 000 Kč, uhradil tak částku vyšší, než by žalobci z tohoto titulu poskytl sám soud. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok I. rozsudku).

10. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalovaná, která byla ve věci zcela úspěšná, má právo na náhradu nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. Žalované náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (písemné vyjádření k žalobě, příprava a účast na jednání soudu dne 23.04.2024).

11. Rozsudek soudu prvního stupně napadl včasným odvoláním žalobce. Namítl, že soud prvého stupně věc nesprávně právně posoudil a dospěl k některým nesprávným skutkovým zjištěním, a jeho některé závěry jsou nepřezkoumatelné. Ohledně kritéria významu řízení pro žalobce uvedl, že soudem prvního stupně aplikované navýšení o 5 % je nepřiměřeně nízké, vzhledem k dané kombinaci věku žalobce a výše pohledávky, která byla předmětem řízení. U kritéria postupu orgánů veřejné moci nebyly soudem prvního stupně dostatečně zohledněny průtahy a nekoncentrovaný postup Krajského soudu v Brně. Soud prvního stupně potvrdil podstatné průtahy v období od října 2017 do dubna 2019, tj. v rozsahu 18 měsíců. Ohledně žalobcem tvrzeného průtahu v období od července 2020 do prosince 2020 (5,5 měsíců) soud prvního stupně pouze stroze uvedl, že na toto období nelze nahlížet jako na průtah, neboť měla být sociální interakce ztížena v důsledku pandemie Covid19, bez dalšího zdůvodnění. K žalobcem tvrzenému průtahu v období od května 2021 do listopadu 2021 (přes 7 měsíců) se soud prvního stupně nikterak nevyjádřil, čímž zatížil řízení vadou. Dle žalobce měl soud prvního stupně dospět k závěru, že celkové průtahy a nekoncentrovaný postup Krajského soudu v [místo], představovaly celkem 31 měsíců, tj. 45 % celkové délky řízení. Tyto průtahy nelze bez dalšího přejít, nýbrž je nutno je označit jako závažné průtahy, mající naprosto zásadní vliv na celkovou délku řízení, pročež je namístě za ně valorizovat základní částku náhrady. To sice soud prvního stupně učinil, avšak použil valorizační koeficient pouze 10 %. Žalobce nevidí důvod, pro který by dané navýšení mělo být významně nižší, než skutečný vliv průtahů na celkovou délku řízení (i když soud prvého stupně nesprávně pracoval pouze s 18 měsíci průtahů za období od října 2017 do dubna 2019, tak i v takovém případě by poměr těchto průtahů činil 26 % z celkové délky řízení), přičemž ani soud prvého stupně nikterak nevysvětluje, proč by valorizace (v odůvodnění rozsudku navíc nesprávně popsána jako redukce) pouze ve výši 10 % měla být odpovídající zjištěnému rozsahu průtahů.

12. U rozhodování na více stupních soustavy nebyl dán důvod pro redukci základní částky náhrady v důsledku rozhodování na více stupních soudní soustavy, neboť v původním řízení bylo odvolacím soudem již konečným způsobem rozhodnuto. Odvolací řízení navíc nevykazovalo žádné závažné průtahy, a proto lze průběh (a délku) odvolacího řízení označit za vcelku standardní. Výkladové stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 přitom při formulaci závěru o přiměřené délce soudního řízení vychází z toho, že tato délka (2 roky) v sobě již odvolací řízení zahrnuje. Pakliže by celé soudní řízení, včetně jeho fáze před odvolacím soudem, mělo být skončeno do 2 let, tak je závěr soudu prvého stupně, že by měla být základní částka redukována pouze v důsledku objektivní existence odvolacího řízení, v rozporu s výkladovým stanoviskem Nejvyššího soudu. Žalobce odmítá, že by měl podstatným způsobem přispět k nepřiměřené délce řízení a že by z tohoto důvodu měla být redukována základní částka náhrady. Ke skutkové, právní a procesní složitosti věci žalobce uvedl, že projednávaná kauza žádnou nadstandardní složitost nevykazovala. Připouští, že věc zahrnovala zvýšený rozsah dokazování a že z tohoto důvodu je namístě přistoupit k redukci základní částky náhrady, maximálně však v rozsahu 5-10 %. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že uloží žalované povinnost zaplatit žalobci 46 469 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky za období od 17.08.2023 do zaplacení, a přizná žalobci náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

13. Žalovaná v rámci odvolacího jednání navrhla potvrzení napadeného rozsudku, kdy poukázala na chyby v psaní (uvedeno odečetl na místo přičetl) a počtech (ve výši základní částky 71 875 Kč na místo 70 625 Kč), které se objevují v bodě 19 odůvodnění. Současně uvedla, že přes tato pochybení nevedl postup soudu prvního stupně k vydání špatného rozhodnutí. Dle žalované bylo posuzované řízení nepřiměřeně dlouhé, a proto přistoupila k odškodnění žalobce. Částka ve výši 63 000 Kč je částkou přiměřenou, spravedlivou a maximálně možnou, vzhledem ke kritériím, která v projednávané věci nastaly. Poukázala na modifikaci základní částky, kterou aplikovala žalovaná, a to s ohledem na složitost řízení a význam řízení pro žalobce.

14. Odvolací soud přezkoumal k odvolání žalované rozsudek včetně řízení, které jeho vydání přecházelo podle § 212 a 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

15. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, která jsou popsána shora (v bodech 4 a 5 odůvodnění tohoto rozsudku). Posuzované řízení zahrnovalo řízení v prvním stupni před Krajským soudem v [místo] a navazující odvolací řízení před Vrchním soudem v [místo]. Žalobce své nároky v souladu s § 14 OdpŠk předběžně uplatnil u žalované podáním ze dne 15.02.2023, doručeným dne 16.02.2023, v celkové výši 109 469 Kč. Žalovaná Stanoviskem ze dne 24.03.2023 sdělila, že celková délka řízení byla shledána jako nepřiměřená, kdy shledala význam předmětu řízení pro žadatele jako zvýšený. S odkazem na judikatorní závěry Nejvyššího soudu žalovaná vyložila, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu a na místě přichází v úvahu poskytnutí zadostiučinění žalobci formou přiznání finanční částky ve výši 63 000 Kč.

16. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 cit. ust. má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

17. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu řízení pro poškozeného.

18. Pro dovození odpovědnosti státu za vznik nemajetkové újmy v souvislosti s nesprávným úředním postupem je třeba naplnění tří podmínek: 1) existence nesprávného úředního postupu (v daném případě tvrzená nepřiměřená délka řízení), 2) vznik újmy v nemajetkové sféře osoby a 3) existence příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vznikem nemajetkové újmy. Nemajetková újma způsobená nepřiměřenou délkou řízení se typicky projevuje stavem nejistoty účastníka o výsledku řízení, v němž se po dobu jeho délky ocitá. Účelem poskytnutí přiměřeného zadostiučinění je tedy odškodnění nejistoty účastníka spojené s trváním řízení.

19. Odvolací soud konstatuje, že mezi účastnicemi nebylo sporu o tom, že celková délka posuzovaného řízení byla nepřiměřeně dlouhá. Žalovaná brojila proti hodnocení jednotlivých kritérií, konkrétních okolností případu, které bylo provedeno soudem prvního stupně. Odvolací soud přistoupil k vyčíslení přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřeně dlouhé posuzované řízení, trvající 5 let a 8 měsíců a 14 dní, a ve shodě se soudem prvního stupně, nárok žalobce neshledal oprávněným, neboť dospěl po zohlednění jednotlivých kritérií k nižší částce, než která byla žalobci poskytnuta žalovanou.

20. K délce řízení a formě přiměřeného zadostiučinění:

21. Podle stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 206/2010 při úvaze o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění je třeba přihlížet k celkové době, po kterou řízení trvalo, nikoliv tedy jen k době, po kterou docházelo k průtahům ve smyslu nečinnosti.

22. Přiměřenost délky soudního řízení je součástí práva na spravedlivý proces, které je zaručeno jak Ústavou, tak právními předpisy mezinárodního původu. Poskytnutí přiměřeného zadostiučinění představuje následnou kompenzaci za již vzniklou újmu. Při zvažování, zda je namístě přiznat zadostiučinění v penězích je třeba posoudit, zda nemajetkovou újmu lze nahradit jinak a zda se samotné konstatování porušení práva jeví v konkrétním případě jako dostačující.

23. V rozsudku ze dne 04. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 763/2009, Nejvyšší soud uvedl, že dospěje-li soud k závěru o porušení práva účastníka na projednání věci v přiměřené lhůtě a tím tedy k závěru o nesprávném úředním postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí OdpŠk, je na místě, aby s přihlédnutím ke kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 OdpŠk stanovil odpovídající odškodnění v penězích. Pouze ve výjimečných případech, kdy je újma způsobená poškozenému zanedbatelná, lze uvažovat o jejím nahrazení formou konstatování porušení daného práva. Rovněž ve Stanovisku (část V.) Nejvyšší soud s odkazem na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) uvedl, že ESLP „jen zcela výjimečně nepřiznává zadostiučinění v penězích. V tomto ohledu je tedy na místě přistupovat k případnému zadostiučinění ve formě konstatace porušení práva jen za zcela výjimečných okolností (např. tehdy, byl-li význam předmětu řízení pro poškozeného nepatrný).“ 24. V řízení nebylo sporu o tom, že délku posuzovaného řízení již nelze považovat za přiměřenou. Otázku přiměřenosti délky řízení je třeba nahlížet a posoudit v souladu s čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod (dále jen „Úmluva“), kde je zakotveno právo každého na projednání věci v přiměřené lhůtě a příslušnou judikaturou ESLP. Přiměřenost délky řízení se posuzuje dle okolností případu a s ohledem zejména na složitost věci, chování stěžovatele a jednání příslušných orgánů, jakož i význam sporu pro stěžovatele (viz např. rozsudek ESLP ve věci Hartman proti České republice ze dne 10.07.2003). Řízení bylo zahájeno podáním návrhu dne 31.05.2017 a skončilo právní mocí usnesení Vrchního soudu v [místo], č. j. [spisová značka], [spisová značka] ([spisová značka]), ze dne 11.01.2023, které nabylo právní moci dne 13.02.2023. Tímto usnesením byl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. ohledně určení pohledávky ve výši jistiny 5 829 Kč a úroku z prodlení ve výši 397,65 Kč zrušen a řízení bylo v tomto rozsahu zastaveno (výrok I.); odvolací řízení o odvolání proti výroku II. bylo v části, v níž byla zamítnuta žaloba na určení pohledávky ve výši jistiny 52 093 Kč a úroku z prodlení ve výši 30 342,14 Kč, zastaveno (výrok II.), tj. trvalo 5 let a 8 měsíců a 14 dní. Odvolací soud souhlasí, že žalobci nesprávným úředním postupem vznikla nemajetková újma, a je třeba přistoupit k jejímu odškodnění v penězích, neboť pouhé konstatování porušení práva by nebylo postačující, a to z níže uvedených důvodů.

25. K výši zadostiučinění v penězích:

26. Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu (viz např. rozsudky ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009, ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4889/2009 nebo ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4540/2009) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení. Za posuzované soudní řízení v délce trvání 5 let 8 měsíců a 14 dní má soud za to, že žalobci náleží základní částka ve výši 15 000 Kč za rok, první dva roky 15 000 Kč (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná). Částku 15 000 Kč za každý rok řízení zvolil soud z důvodu délky řízení přesahující dobu mírně 5 let na dolním rozpětí stanovené částky Stanoviskem). Při stanovení základní částky hraje roli zejména celková doba řízení (srov. Stanovisko). Základní částka činí 70 649 Kč (na jeden den připadá částka odškodnění ve výši 41,10 Kč).

27. Následně odvolací soud hodnotil jednotlivá kritéria podle § 31a odst. 3 OdpŠk, přičemž vycházel také ze Stanoviska.

28. K otázce složitosti řízení (§ 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk) Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 23. 05. 2013, sp. zn. 30 Cdo 675/2013, uvedl, že „složitost řízení zahrnuje ve své konkretizaci jednak počet instancí, v nichž byla věc řešena, a dále složitost věci samé o sobě, tedy nároky skutkové, právní a procesní. Jednotlivé důvody složitosti věci je třeba vnímat pro účely posouzení, zda došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě a popř. i při úvaze o snížení základní částky přiměřeného zadostiučinění, samostatně, neboť každý z nich sám přispívá k prodloužení délky projednávání.

29. Odvolací soud v rámci tohoto kritéria přihlédl, jak již výše uvedeno, jednak ke skutkové složitosti věci, a to s ohledem na rozsah dokazování a charakter a četnost důkazních prostředků (rozsah listinných důkazů, výslechů svědků). Obsáhlost, které si vyžádalo dokazování ve věci, se následně promítla i do délky posuzovaného řízení, když prokazování skutkových tvrzení žalobce obnášela potřebu rozsáhlého dokazování. Odvolací soud s ohledem na shora uvedené shledal důvod pro snížení základní částky z důvodu skutkové složitosti věci o 15 %.

30. Odvolací soud, s ohledem na procesní složitost věci, kdy ve věci bylo činěno řada procesních rozhodnutích týkajících se vedení řízení (pořádkové pokuty, zajišťování listinných důkazů – dotazy na banky a nebankovní instituce, žádosti o součinnost, včetně řady podání účastníků), přistoupil ke snížení základní částky o 15%, když proces zajišťování důkazních prostředků byl doprovázen pasivním přístupem dotazovaných subjektů, kdy soud musel opakovat své četné dotazy, aby se domohl potřebných podkladů, které navrhl žalobce. Ve věci nebyly oslovovány státní organizace, nýbrž soukromé subjekty, a to buď bankovního či nebankovních charakteru, kdy jejich ochota či neochota k součinnosti nelze klást k tíži žalované.

31. Odvolací soud nepřistoupil, oproti soudu prvního stupně, ke snižování základní částky z důvodu počtu instancí, když řízení probíhalo pouze na dvou stupních soudní soustavy a odvolací řízení probíhalo ve standardních lhůtách. Současně odvolací soud neshledal ve věci hmotněprávní složitost věci, a proto nepřistoupil z tohoto důvodu ke snížení ani zvýšení základní částky. S ohledem na kritérium složitosti (skutkové a procesní) odvolací soud přistoupil k celkovému ponížení základní částky o 30 %.

32. Odvolací soud v rámci hodnocení postupu orgánů veřejné moci během řízení (§ 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk) souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, který konstatoval, že v posuzovaném řízení došlo k obdobím nečinnosti, k průtahům. Odvolací soud konstatuje průtažné období od 05.10.2017 do 17.04.2019, od 30.06.2020 do 10.12.2020 a od 31.05.2021 do 29.11.2021, které je nutno promítnout do zvýšení základní částky. Odpovídající navýšení základní částky shledává odvolací soud ve výši 10% a to s ohledem na princip proporcionality, když bere v potaz jak se každé kritérium podílelo na celkové délce řízení, kdy skutečnost, že ve věci došlo k průtahům uvedeného rozsahu. Odvolací soud zohledňuje nikoliv jen v závěru o nepřiměřené délce posuzovaného řízení, ale právně i v navýšení základní částky. Úvahy žalobce o navýšení základní částky o 45 % odvolací soud s ohledem na zásadu proporcionality nesdílí.

33. Posouzení kritéria významu řízení pro žalobce (§ 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk). Nejvyšší soud již dříve dovodil (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009, že určité druhy řízení mají pro účastníky větší význam než řízení jiná. Jde především o věci trestní, které v obecné rovině negativně ovlivňují a zatěžují osobní život trestně stíhaného (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 67/2005), věci opatrovnické (srov. rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice ze dne 9. 1. 2007, č. 26634/03, § 72), pracovně právní spory (srov. rozsudek ESLP ve věci Jírů proti České republice ze dne 26. 10. 2004, č. 65195/01, § 47), věci osobního stavu (rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku ze dne 26. 7. 2005, č. 71731/01, § 41), věci sociálního zabezpečení (rozsudek ESLP ve věci Salomonsson proti Švédskuze dne 12. 11. 2002, č. 38978/97, § 38) a věci týkající se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci Silva Pontes proti Portugalsku ze dne 23. 3. 1994, č. 14940/89, § 39). Mezi tato řízení posuzované řízení nepatří. Dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.11.2012, sp. zn. [spisová značka] osobou v pokročilejším věku, je osoba starší minimálně 75 let. Odvolací soud, shodně se soudem prvního stupně, shledal důvod ke zvýšení základní částky s ohledem na věk žalobce, který v době ukončení posuzovaného řízení přesáhl hranici věku 75 let. Proto z důvodu zvýšeného (mírně) významu předmětu řízení pro žalobce soud přistoupil ke zvýšení základní částky o 5 % (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16.08.2016, sp. zn. 30 Cdo 242/2016). Jako důvod pro další navýšení základní částky neshledal výši uplatněného nároku v posuzovaném řízení.

34. K hodnocení kritéria jednání poškozeného (§ 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk) Nejvyšší soud vysvětlil, že „poškozený může přispět k prodloužení délky projednávání věci podáním vadné či neúplné žaloby nebo jiného procesního úkonu, které si vyžádá potřebu jeho opravení či doplnění, častými změnami předmětu sporu nebo upřesněním či doplňováním svých podání (viz rozsudek ESLP ve věci Patta proti České republice ze dne 18. 4. 2006, č. 12605/02, § 67). Může k délce řízení přispět rovněž tím, že využívá žádostí (např. o osvobození od soudních poplatků či ustanovení zástupce), námitek (například podjatosti, místní či věcné nepříslušnosti soudu) a opravných prostředků (řádných či mimořádných), které mu právní řád poskytuje. Může také přispět k prodloužení řízení tím, že podá žalobu u nepříslušného soudu. Tyto skutečnosti však nelze účastníkovi přičítat k tíži (rozsudek ESLP ve věci Patta proti České republice ze dne 18. 4. 2006, č. 12605/02, § 69), nelze je ale přičítat k tíži ani státu (rozsudek ESLP ve věci Vladimír Dostál proti České republice ze dne 25. 5. 2004, č. 52859/99, § 220), je-li na vzniklou situaci ze strany soudu adekvátně reagováno.“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). K tíži (ve smyslu hodnocení kritéria jednání poškozeného) lze poškozenému přičítat zejm. nečinnost (nereagování na výzvy soudu), kterou přispěl k prodloužení délky řízení. Procesní aktivitu, jakkoliv objektivně vedla k prodloužení řízení, lze naopak poškozenému k tíži přičítat jen výjimečně (typicky v případech obstrukčních aktivit, a tedy zneužívání procesních práv); to však neznamená, že by zvýšenou procesní aktivitu účastníků, projevivší se zpravidla jeho vyšší složitostí, nebylo možné hodnotit v rámci kritéria složitosti řízení podle § 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3725/2014). Žalobce se na celkové délce řízení ve smyslu nečinnosti či obstrukcí nepodílel, v průběhu řízení činil procesní úkony, podával opravné prostředky, což mu však nelze klást k tíži. Odvolací soud oproti soudu prvního stupně nepřistoupil ke snížení ani zvýšení základní částky.

35. Výpočet výše zadostiučinění:

36. Na základě výše uvedeného dospěl odvolací soud k závěru, že přiměřeným zadostiučiněním pro žalobkyni je částka 60 052 Kč, tj. 70 649 Kč - 15 % (15 % složitost skutková + 15 % složitost procesní - 10 % postupu orgánů veřejné moci – 5 % význam řízení). V situaci, kdy žalovaná již v rámci mimosoudního projednání nároku vyplatila žalobci částku 63 000 Kč, je na místě žalobu zamítnout, neboť se žalobci dostalo více, než by bylo poskytnuto soudem.

37. S ohledem na veškeré výše uvedené důvody odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. o věci samé podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně správného výroku II. o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, jehož znění bylo v souladu s § 142 odst.1 o. s. ř.

38. Procesně úspěšná žalovaná má podle § 142 odst. l o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. l o.s.ř. právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

39. Žalované v rámci odvolacího řízení přísluší náhrada nákladů, jež sestává z paušální náhrady výdajů nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve výši 300 Kč podle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a podle § 89a exekučního řádu za přípravu a účast u jednání odvolacího soudu dne 21.11.2024.