45 C 170/2023 - 40

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem Mgr. Michalem Zahutou sídlem Veveří 365/46, 602 00 Brno proti žalované: [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] pro zaplacení 46 469 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 46.469,00 Kč, spolu s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 46.469,00 Kč od 17.8.2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 900,- Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal na žalované poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 46 469 Kč s příslušenstvím, způsobené mu nepřiměřenou délkou řízení, vedeného Krajským soudem v Brně vedeno pod sp. zn. [incidenční spisová značka]. Řízení bylo žalobcem zahájeno dne 31.5.2017 a skončilo usnesením Vrchního soudu v Olomouci č.j. [Anonymizováno], které nabylo právní moci dne 13.2.2023. Řízení trvalo 5 let, 8 měsíců a 14 dnů, což je dle žalobce délka nepřiměřená projednávané věci a v jejím důsledku vznikla žalobci nemajetková újma, kterou vyčíslil v základní výši 15.000,- Kč za rok řízení (první 2 roky řízení v poloviční výši), celkem 70.625,- Kč. Žalobce základní částku navýšil o 10 % s ohledem na význam daného řízení pro svou osobu, věk a výši částky, tvořící předmět sporu. Dále měl žalobce za to, že částka by měla být navýšena valorizačním koeficientem 45 % v důsledku dílčích prodlení a nekoncentrovanosti v postupu Krajského soudu v Brně, když kupř. v období říjen 2017-duben 2019, červenec 2020-prosinec 2020, květen 2021-listopad 2021 se v řízení nic nestalo, čímž byla „promrhána“ téměř polovina celé délky řízení. Výše náhrady by tak dle názoru žalobce měla činit nejméně 109.469,- Kč. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované, tato jeho nárok v zákonné šestiměsíční lhůtě základ nároku žalobce uznala, ovšem na základě odlišného výpočtu dospěla k odlišnému závěru o výši náhrady a z tohoto titulu tak žalobci vyplatila dne 28.3.2023 částku 63.000,- Kč, čímž věc považovala za vypořádanou. S ohledem na to navrhl žalobce, aby soud žalobě co do rozdílu mezi žalobcem požadovanou částkou a částkou vyplacenou žalovanou vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala, přičemž konstatovala, že 16. 2. 2023 uplatnil žalobce u žalované nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výši 109.469,- Kč ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění za nesprávný úřední postup v řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [incidenční spisová značka] jako soudu I. stupně. K projednání žádosti žalobce došlo dne 24. 3. 2023. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., a poskytla žalobci zadostiučinění ve výši 63.000,- Kč. Žalovaná stručně shrnula průběh řízení s tím, že v činnosti soudu byly shledány určité prodlevy, zejména od přípisu soudu dne 5. 10. 2017 do přípisu soudu dne 17. 4. 2019 (cca 17 měsíců). Dále od upřesnění skutkových tvrzení žalobce dne 30. 6. 2020 do přípisu soudu dne 10. 12. 2020. V důsledku uvedeného je délka řízení hodnocena jako nepřiměřená. Žalobci proto žalovaná poskytla odškodnění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 63.000,- Kč, která dle jejího názoru odpovídá všem okolnostem případu. Při stanovení výše zadostiučinění žalovaná vycházela ze sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010. Žalovaná vycházela ze základní částky 15.000 Kč za rok trvání řízení, resp. 1.250 Kč za měsíc trvání řízení, s výjimkou prvních dvou let, za které byla poskytnuta částka poloviční, a to z důvodu, že každé řízení musí objektivně určitou dobu trvat. Nebyl shledán důvod pro navýšení základní částky poskytované za rok trvání řízení, které v posuzovaném případě trvalo celkem 5 let a 8 měsíců. Žalovaná shledala důvody pro snížení základní výše zadostiučinění celkem o 15 %, a to z důvodu složitosti řízení. Předmětem posuzovaného řízení byl incidenční spor, žaloba o určení pravosti pohledávky. Řízení se vyznačuje určitým stupněm skutkové i právní složitosti, bylo potřeba širšího dokazování prostřednictvím listin a výslechu svědků. Ve věci bylo rozhodováno soudy na dvou úrovních soudní soustavy, kdy soud I. stupně rozhodoval ve věci samé jednou, soud II. stupně také jednou. Procesně bylo rozhodováno o opatřeních nezbytných k zajištění účelu řízení, o vrácení soudního poplatku. Délka řízení je tedy z určité části způsobena procesní aktivitou účastníků, kdy k nápravě věcně či právně nesprávných rozhodnutí soudu jsou účastníkovi řízení zákonem poskytnuty prostředky k ochraně jeho práv, tedy opravné prostředky a mimořádné opravné prostředky, které má účastník ve stanovených lhůtách možnost využít, což mu pochopitelně nelze přičítat k tíži, stejně tak však ani na vrub státních orgánů. Význam řízení pro žalobce shledala žalovaná jako zvýšený. Žalobci v době posledního rozhodnutí bylo 76 let, z tohoto důvodu bylo výsledné zadostiučinění zvýšeno o 5 %. Z výše uvedených důvodů žalovaná navrhuje, aby žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta.

3. Dle uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy vzniklé nesprávným úředním postupem ze dne 15.2.2023 žalobce uplatnil svůj nárok u žalované.

4. Potvrzením přijetí podání ze dne 20.2.2023 Ministerstvo spravedlnosti potvrdilo, že 16.2.2023 obdrželo od žalobce žádost o předběžné projednání nároku z titulu nepřiměřené délky řízení ve věci [incidenční spisová značka], projednávané před Krajským soudem v Brně.

5. Stanoviskem Ministerstva spravedlnosti ze dne 24.3.2023 byl nárok žalobce vypořádán a žalovaná žalobci uhradila částku 63 000,- Kč.

6. Ze spisu Krajského soudu v Brně, sp.zn. [incidenční spisová značka] bylo zjištěno následující: Dne 31.5.2017 byla ve věci podána určovací žaloba, incidenční, kterou se žalobce domáhal na žalované, insolvenční správkyni dlužníka [jméno FO] určení, že jeho pohledávka, přihlášená ve výši 939.315,44 Kč je přihlášena po právu, a pokládá se v insolvenčním řízení za zjištěnou v plné výši. Soud vyzval 28.8.2017 žalobce k zaplacení soudního poplatku za žalobu. Soudní poplatek byl následně 11.9.2017 žalobcem složen. Žalovaný poté byl 14.9.2017 vyzván k vyjádření k žalobě, a předložení listinných důkazů, o které se opírá. Dne 19.9.2017 se ve věci žalovaný vyjádřil. Jeho vyjádření bylo 4.10.2017 zasláno žalobci k replice. Dne 16.4.2019 soud nařídil ústní jednání na 14.6.2019 a předvolal účastníky. V mezidobí vyžádal rovněž zapůjčení spisu Okresního soudu [adresa], sp.zn. 77 C 14/2016. 10.6.2019 bylo požádáno o nahlížení do spisu ze strany žalovaného. Dne 13.6.2019 žalovaný založil do spisu další listiny, a poté se ve věci konalo 14.6.2019 ústní jednání, při kterém byl žalobce upozorněn na rozpory ve výších přihlášené pohledávky a příslušenství s tím, že žalobce částečně vzal žalobu zpět, a dále vzhledem k tomu, že právní zástupce žalobce trval na výslechu žalobce jako účastníka řízení, avšak žalobce se k jednání nedostavil, bylo poté jednání odročeno za účelem provedení důkazů, navržených oběma stranami, na 4.10.2019. Dne 26.8.2019 žádal o vrácení spisu Okresní soud v Blansku. Dne 4.9.2019 žádal Krajský soud v Brně o součinnost [právnická osoba], resp. uložil jí zaslat soudu konkrétní výpisy z účtů dlužnice. Dne 4.9.2019 byl spis předložen asistentovi k částečnému zastavení řízení, resp. k přípravě konceptu, a dále byli předvoláni navržení svědci. Dne 10.9.2019 odpověděl Krajský soud v Brně Okresnímu soudu v [adresa], že jejich spis nelze dosud vrátit, protože je zapotřebí k řízení. Dne 12.9.2019 soud řízení částečně zastavil, a to co do částky 106.777,87 Kč s tím, že nadále zůstává přihlášená pohledávka ve výši 832.537,57 Kč, nadále spornou. Dne 4.10.2019 se konalo další jednání, bylo přistoupeno k výslechu žalobce s tím, že tento je otcem dlužnice, a dále bylo jednání odročeno na 1.11.2019 za účelem provedení dalších výslechů a důkazů. Dne 8.10.2019 soud uložil [právnická osoba] povinnost založit do spisu další výpisy z účtů. Dne 9.10.2019 navrhl žalobce, aby byly zajištěny další výpisy z účtů. Soud 16.10.2019 předvolal k jednání další čtyři svědky a dále 21.10.2019 vyzval společnost [právnická osoba]. k poskytnutí výpisů, resp. listin, potřebných pro dané řízení. Rovněž [právnická osoba]., [právnická osoba], společnost [právnická osoba], společnost [právnická osoba], společnost [právnická osoba]., [právnická osoba]., [právnická osoba]., [právnická osoba] a další. Následně 23.10.2019 obdržel soud odpověď jednoho z dotazovaných subjektů. Dne 1.11.2019 se konalo další jednání (čl. 202), kdy soud rekapituloval dosavadní výsledky dokazování a jednání odročil na 17.1.2020. Dne 17.1.2020 se ve věci konalo další ústní jednání, a toto bylo odročeno za účelem provedení dalších důkazů na neurčito. Dne 11.2.2020 soud znovu učinil dotazy na konkrétní bankovní i nebankovní subjekty, další tedy bankovní i nebankovní subjekty. Dne 16.3.2020 požádal právní zástupce žalobce o prodloužení lhůty k procesnímu doplnění s ohledem na vyhlášené karantény a pandemii coronaviru, o 30 dnů. Dne 11.5.2020 soud žalobci lhůtu k upřesnění jeho skutkových tvrzení, prodloužil do 30.6.2020. Dne 30.6.2020 žalobce svá skutková tvrzení upřesnil, a navrhl provedení dalších dotazů u bankovních a nebankovních subjektů. Dne 10.12.2020 soud nařídil další ústní jednání na 15.1.2021 a předvolal k výslechu svědky, další navržené svědky. Dne 15.1.2021 se konalo další jednání, byli vyslechnuti všichni tři svědci, a poté bylo jednání odročeno na neurčito za účelem provedení důkazů, označených žalobcem v jeho doplnění. Dne 15.4.2021 soud učinil další, resp. vyzval další subjekty k předložení žalobcem navržených důkazů. Následně obdržel 19.4.2021 odpověď na dotaz, resp. na svou výzvu a podklady, požadované. Dále 31.5.2021 a 20.4.2021 v návaznosti na dotaz již předcházející. Postupně soud obdržel v návaznosti na své předchozí dotazy a žádosti o součinnost odpovědi ve dnech 16.4.2021,18.4.2021, 19.4.2021, 20.4.2021, 21.4.2021, 4.5.2021 a v dalších dnech. Dne 22.11.2021 informoval právní zástupce tehdejšího žalovaného o ukončení právního zastoupení. Dne 29.11.2021 informoval nový právní zástupce, naopak o převzetí právního zastoupení. Dne 2.12.2021 soud předvolal účastníky k jednání na 18.2.2022. Dne 2.12.2021 soud činil další výzvy k předložení požadovaných listin žalobcem, na další subjekty. Následně obdržel odpovědi z 8.12.2021, 10.12.2021, 15.12.2021, 17.12.2021, a požadované listiny. Vzhledem k tomu, že soud neobdržel veškeré odpovědi, uložil 21.1.2022 jednomu ze subjektů tři pořádkové pokuty. Dále 21.1.2022 uložil soud žalobci, aby se neprodleně, nejpozději ve lhůtě 15 dnů před nařízeným jednáním, dostavil k podepsanému soudu ke zjištění výsledků zajištěných důkazů, které nejsou ex lege zveřejněny, a následně nejpozději ve lhůtě 5 dnů před nařízením jednáním upřesnil svá skutková tvrzení s ohledem na zjištění, z nich učiněných. Dne 26.1.2022 odpověděl na součinnost další z dotazovaných subjektů. Dne 28.1.2022 uhradil pokutu za nesplnění povinnosti, uložené soudem, jeden ze subjektů. Dne 31.1.2022 požádal právní zástupce současného žalobce o zaslání dokumentů v elektronické podobě s tím, že při nahlížení do spisu, nelze ve vytištěné podobě uvedené dokumenty přečíst, z důvodu přílišného množství řádků. K nahlížení do spisu přitom došlo 28.1.2022 a následně 3.2.2022. Dne 8.2.2022 požádal právní zástupce tehdejší žalované o odročení ústního jednání s ohledem na jarní prázdniny. Dne 7.2.2022 se ve věci vyjádřil žalobce a navrhl další podklady. Soud poté 11.2.2022 z důvodů na straně právního zástupce žalovaného, odročil jednání na 1.4.2022. Dne 21.2.2022 právní zástupce žalobce požádal o odročení jednání, nařízeného, původně na 18.2.2021, a požádal tedy o jeho odročení, a rovněž realizaci dalších důkazních návrhů. (Co se týče žádosti právního zástupce žalobce z 21.2.2022, v této zřejmě nedopatřením uvedeno datum 18.2.2021, byť mělo být jednáno v roce 2022.) Soud poté 8.3.2022 uložil pokutu dalšímu z dotazovaných subjektů. Ten následně 14.3.2022 odpověděl na dotaz soudu. Dne 29.3.2022 se ve věci vyjádřil žalobce, a nahradil své skutkové tvrzení, jiným tvrzením. Dne 1.4.2022 se ve věci konalo další soudní jednání, bylo provedeno dokazování, a poté bylo jednání odročeno na 8.4.2022 za účelem vyhlášení rozsudku. Dne 5.4.2022 zaslal právní zástupce tehdejšího žalovaného ve věci závěrečný návrh, a rovněž právní zástupce žalobce, společně s vyjádřením. Dne 8.4.2022 se poté konalo ústní jednání, při kterém byl vyhlášen rozsudek, kterým bylo rozhodnuto o tom, že pohledávka žalobce, přihlášená do insolvenčního řízení dlužnice [jméno FO], je ve výši jistiny 696.415,00 Kč a úroku z prodlení ve výši 47.461,21 Kč po právu. V části, v níž žalobce požadoval na jistině dalších 57.922,00 Kč a na úroku z prodlení ve výši 30.739,79 Kč, byla žaloba zamítnuta, a dále byla uložena povinnost žalobci nahradit žalovanému na nákladech řízení částku 3.505,13 Kč. Písemné vyhotovení rozsudku bylo následně založeno do spisu, a rozesláno účastníkům 30.6.2022, a to v prodloužené lhůtě na základě žádosti ze dne 4.5.2022. Dne 15.7.2022 podal žalobce, prostřednictvím svého právního zástupce blanketní odvolání. Dne 27.7.2022 byl žalobce vyzván, aby své odvolání doplnil. Dne 28.7.2022 bylo odvolání doplněno, žalovanému zatím nebylo rozesláno, protože byl vyzván žalobce k zaplacení soudního poplatku 10.8.2022. Ten byl 22.8.2022 zaplacen, a odvolání bylo zasláno protistraně. Poté byla 24.8.2022 vyhotovena ve věci předkládací zpráva a spis byl předložen Vrchnímu soudu v Olomouci. Vrchní soud v Olomouci požádal o zapůjčení části spisu, týkající se přihlášky č. P3 současného žalobce v insolvenčním řízení ve věci sp.zn. [Anonymizováno] [insolvenční spisová značka]. Spis byl následně Vrchnímu soudu v Olomouci 7.11.2022 zapůjčen. Dne 2.12.2022 Vrchní soud v Olomouci nařídil odvolací jednání na 11.1.2023 a předvolal účastníky. Dne 11.1.2023 se ve věci konalo ústní jednání před odvolacím soudem, při kterém bylo vyhlášeno usnesení, kterým byl rozsudek soudu I. stupně ve výroku II ohledně určení pohledávky ve výši jistiny 5.829,00 Kč a úroku z prodlení ve výši 397,65 Kč zrušen, a řízení v tomto rozsahu bylo zastaveno, a to v návaznosti na zpětvzetí popěrného úkonu ze strany žalovaného, po smírném jednání mezi účastníky. Dále bylo odvolací řízení o odvolání proti výroku II. v části, ve které byla zamítnuta žaloba na určení pohledávky ve výši jistiny 52.093,00 Kč a úroku z prodlení ve výši 30.342,14 Kč, zastaveno, a to rovněž v návaznosti na úkon účastníka. Poté bylo rozhodnuto o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Protokol o jednání byl zveřejněn 11.1.2023, v 11:51 hod. Usnesení Vrchního soudu v Olomouci bylo následně 10.2.2023 založeno do spisu a rozesláno účastníkům a nabylo právní moci 13.2.2023. Spis byl poté, 8.2.2023 vrácen Krajskému soudu v Brně, a Krajský soud v Brně poté 21.2.2023 rozhodl o vrácení části zaplaceného soudního poplatku žalobci za odvolání, a sice ve výši 1 tis. Kč, a dále byl žalobce vyzván ke sdělení čísla účtu, na který má být daná částka vyplacena. Rozhodnutí o vrácení části soudního poplatku za odvolání žalobci, nabylo právní moci 10.3.2023. Spis obsahuje větší množství přílohových listin.

7. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

8. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

9. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

10. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

11. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

12. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

13. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

14. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

15. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

16. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

17. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k: a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

18. Po zjištěném skutkovém stavu věci, vyšel soud z toho, že řízení trvalo od doby podání žaloby tj. od 31.5.2017 do 13.2.2023, kdy nabyl právní moci rozsudek odvolacího soudu, tedy celkem 5 let a 8,5 měsíců. Předmětem řízení bylo určení, že jeho pohledávka, přihlášená ve výši 939.315,44 Kč je přihlášena po právu, a pokládá se v insolvenčním řízení za zjištěnou v plné výši. V řízení byl zjištěn průtah v období od rozeslání vyjádření žalovaného žalobci dne 4.10.2017 do nařízení ústního jednání 16.4.2019, dále v období od doplnění vyjádření žalobce k výzvě soudu 30.6.2020 do nařízení dalšího jednání 10.12.2020 (toto však bylo v období pandemie COVID-19 a nelze tak na toto období pohlížet jako na průtah, když sociální interakce byla ztížena. V řízení jinak soudy postupovaly v pravidelných, přiměřených lhůtách a jejich činnost víceméně směřovala k rozhodnutí ve věci samé. Řízení vykazovalo zvýšenou náročnost jak po stránce skutkové, tak po stránce právní i procesní. Soud musel vyžádat zapůjčení souvisejícího spisu jiného soudu, dále rozhodoval o částečném zastavení řízení co do částky 106.777,87 Kč, opakovaně zajišťoval velké množství důkazů od různých třetích subjektů (jak bankovních, tak nebankovních) a v souvislosti s tím rovněž některým ze subjektů uložil pořádkové pokuty pro nesplnění pokynu soudu, vyslechl řadu svědků, během řízení propukla pandemie COVID-19 a byla nařízena s tím spojená karanténa, což rovněž ztěžovalo postup soudu i účastníků, když mimo jiné právě z tohoto důvodu žádal zástupce žalobce 16.3.2020 o prodloužení lhůty k vyjádření a soud nemohl ve věci jednat. Ve věci bylo rozhodováno soudy na dvou stupních soudní soustavy, kromě řady procesních rozhodnutí rozhodoval nalézací soud meritorně jednou, rovněž jednou rozhodoval soud odvolací. Byť využití těchto zákonných procesních práv nelze klást k tíži účastníkům řízení, nelze přehlédnout, že tyto úkony přispívají k celkové době řízení, neboť o nich orgány státu musí rozhodnout, což samozřejmě navyšuje celkový časový fond sporu. Současně však tuto skutečnost nelze klást k tíži žalované. Co se týče chování žalobce tento se svým procesním chováním částečně podílel na celkové době řízení, neboť nové důkazy navrhoval ještě v podání ze dne 7.2.2022 a měnil svá skutková tvrzení, opakovaně požádal o odročení jednání a rovněž o prodloužení lhůty k vyjádření, vyčkal vždy na výzvu k zaplacení soudního poplatku (ať již ze žaloby či za odvolání), byť tato povinnost vzniká již podáním žaloby či odvolání, rovněž v dané věci podával blanketní odvolání a následně musel být soudem vyzván k doplnění odvolání proti rozsudku, tento konkrétní úkon však byl zcela bez významu pro délku řízení. Co se týče významu předmětu řízení, nelze tento typ sporu řadit mezi řízení, která jsou typově spojena s vyšším významem, jako spory opatrovnické, pracovně právní, věci osobního stavu, věci sociálního zabezpečení, trestní věci a věci týkající se zdraví nebo života. Soud vzal v potaz i věk žalobce, kterému v době zahájení řízení bylo 71 let, až v posledních dvou letech řízení překročil hranici 75 let, tedy hranici vyššího věku (viz. rozhodnutí Nejvyššího soud ČR sp.zn. 30 Cdo 4465/2017, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012).Význam řízení pro žalobce po subjektivní stránce proto soud hodnotil jako mírně zvýšený.

19. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 zákona, když délka namítaného řízení, s ohledem na markantní průtah v podobě nečinnosti (druhé období nečinnosti spadá do období již zmiňované pandemie), byla ve vztahu k jeho průběhu, dobou nepřiměřenou (byť nikoliv excesivně). V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobci nemajetková újma, k jejímuž odškodnění není namístě poskytnout pouhé konstatování porušení práva. Přiměřeným odškodněním jeví se tak peněžité zadostiučinění. Soud stanovil základní částku za 5 let a 8,5 měsíců trvání řízení v rozsahu 15 000 Kč za rok trvání řízení a dospěl k základní částce ve výši 71 875 Kč. Od této částky odečetl 15 % z důvodu skutkové, právní i procesní složitosti věci, dalších 10% soud odečetl s ohledem na počet stupňů soudní soustavy, které ve věci rozhodovaly, dalších 10% soud odečetl pro zásadní průtah, čítající téměř délky řízení a dále soud ponížil základní částku o 5 % z důvodu podílu žalobce na délce řízení. Základní částku nakonec soud navýšil o 5 % z důvodu mírně zvýšeného významu řízení pro žalobce. Celkem tedy soud základní částku ponížil o 15 % (tzn. 10 781,- Kč) a žalobci by se tak na přiměřeném zadostiučinění měla dostat částka ve výši 61 094,- Kč. Jelikož žalovaný mimosoudně žalobci hradil částku ve výši 63 000 Kč, hradil tak částku vyšší, než by žalobci z tohoto titulu poskytl sám soud. Soud proto žalobu jako nedůvodnou výrokem ad. II. rozsudku zamítl.

20. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř.. Podle tohoto ustanovení má žalovaná, která byla ve věci zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalobci. Žalovaná má podle § 151 odst. 3 o.s.ř. právo na náhradu za jednotlivé úkony, a to v paušalizované výši stanovené vyhláškou č. 254/2015 Sb. částkou 300 Kč za úkon. Vzhledem k tomu, že se žalované písemně vyjádřila k žalobě, načež se připravovala na ústní jednání a tohoto se dne 23.4.2024 rovněž zúčastnila, přísluší žalované náhrada nákladů řízení v rozsahu 3 úkonů po 300,- Kč.

Poučení