15 Co 273/2024 - 68

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dany Slavíkové a soudkyň Mgr. Adély Kaftanové a Mgr. Olgy Lenochové ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [tituly před jménem] [jméno FO] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: Česká republika - [orgán veřejné moci], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] o zaplacení 89 137 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního osudu pro Prahu 1 ze dne 17. května 2024 č. j. 40 C 225/2023-46 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 600 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 89 137 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. za dobu od 11. 11. 2023 do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč (výrok II.).

2. Takto bylo rozhodnuto o žalobním návrhu na zaplacení finanční kompenzace, jíž žalobce žádal dle ust. § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti, za nemajetkovou újmu způsobenou mu nepřiměřenou délkou řízení vedeného podle ust. § 123f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, u [správní orgán] – bodový systém, pod sp. zn. [spisová značka] o námitkách žalobce proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů. Nárok byl dne 10. 5. 2023 uplatněn dle ust. § 14 zákona č. 82/1998 Sb. u [orgán veřejné moci]; [orgán] dne 31. 10. 2023 konstatovalo, že předmětné správní (a navazující soudní) řízení jako jeden celek bylo nepřiměřeně dlouhé, v důsledku čehož došlo k porušení práva žalobce na spravedlivý proces, za což se žalobci omluvilo.

3. Soud I. stupně vycházel z následujícího průběhu namítaného řízení: Žalobci bylo dne 13. 1. 2017 doručeno oznámení [správní orgán] ze dne 4. 1. 2017 o dosažení 12 bodů v registru řidičů (žalobce byl vyzván k odevzdání řidičského průkazu nejpozději do pěti pracovních dnů ode dne doručení oznámení). Žalobce podal námitky proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů dne 18. 1. 2017 (prostřednictvím právního zástupce advokáta [tituly před jménem] [jméno FO]). Námitky se týkaly posledního záznamu bodů, žalobce popíral spáchání přestupku. Námitkové řízení bylo přerušeno rozhodnutím dne 25. 1. 2017 do doby vydání rozhodnutí o návrhu na přezkum „oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení“ týkající se přestupku ze dne 2. 1. 2017 (v důsledku přestupku ze dne 2. 1. 2017 byly žalobci zapsány poslední body). Dne 27. 2. 2017 žalobce (prostřednictvím nového právního zástupce [tituly před jménem] [jméno FO]) rozšířil námitky proti všem záznamům bodů v registru řidičů (díky nimž dosáhl 12 bodů), všechny body byly zapsány na základě rozhodnutí o uložení pokuty v blokovém řízení. Rozšířené námitky nebyly odůvodněny. Dne 20. 3. 2017 byla zástupci žalobce doručena výzva k seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí. Dne 24. 3. 2017 zástupce žalobce navrhl opětovně přerušení námitkového řízení do rozhodnutí o návrhu na zahájení přezkumného řízení ve vztahu k oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení za přestupek ze dne 2. 1. 2017. Dne 29. 3. 2017 obdržel [orgán] sdělení [správní orgán 2], že nejsou dány důvody pro zahájení přezkumného řízení. Dne 5. 4. 2017 byla zástupci žalobce doručena nová výzva k vyjádření k podkladům pro vydání rozhodnutí. Dne 18. 4. 2017 se zástupce žalobce k podkladům vyjádřil (zejména k pokutovým blokům); vyjádření obsahuje obecné výtky o neurčitosti pokutových bloků co do vymezení osoby, která měla spáchat přestupek, skutku a právní kvalifikace jednání. Rozhodnutím [orgán] ze dne 17. 5. 2017 č. j. [spisová značka] byly zamítnuty námitky žalobce proti záznamu bodů v registru řidičů; rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 5. 6. 2017. Téhož dne podal žalobce prostřednictvím svého zástupce proti rozhodnutí odvolání, které na výzvu správního orgánu doplnil dne 16. 6. 2017; v odvolání obsáhle zopakoval ve vztahu k jednotlivým pokutovým blokům výtky ohledně neurčitosti popisu osoby, skutku a právní kvalifikaci jednání. Odvolání bylo předloženo [správní orgán 3] (odvolacímu orgánu) dne 3. 7. 2017. O odvolání bylo rozhodnuto dne 12. 9. 2022 tak, že rozhodnutí [orgán] ze dne 17. 5. 2017 bylo potvrzeno. Rozhodnutí [správní orgán 3] bylo opraveno opravným usnesením ze dne 12. 9. 2022. Rozhodnutí [správní orgán 3] včetně opravného usnesení žalobce napadl správní žalobou dne 1. 11. 2022. Dne 5. 12. 2022 [orgán veřejné moci] v přezkumném řízení zrušilo [správní orgán 3] ze dne 12. 9. 2022 spolu s opravným usnesením a věc vrátilo tomuto úřadu k novému projednání – pro nepřezkoumatelnost rozhodnutí, které v odůvodnění obsahovalo dvě strany týkající se přestupků jiné osoby než žalobce. Správní soud (Krajský soud v [místo] v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka]) zastavil soudní řízení správní pro zpětvzetí žaloby dne 1. 2. 2023. [správní orgán 3] dne 1. 2. 2023 v novém rozhodnutí o odvolání č.j. [spisová značka] potvrdil rozhodnutí [orgán] ze dne 17. 5. 2017; rozhodnutí nabylo právní moci dne 3. 2. 2023. [správní orgán 3] shledal pokutové bloky určitými (správní orgán zdůraznil, že bylo postupováno podle rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 7 As 94/2012, v němž je vysloven názor, že podstatné je, aby konkrétní jednání konkrétní osoby bylo v bloku popsáno natolik jednoznačně a určitě, že nebude zaměnitelné s jiným jednáním. Stane-li se tak pomocí zkratkovitých formulací, jsou-li v kontextu dalších údajů srozumitelné, na způsobilosti bloku být podkladem pro zápis bodů to nic nemění. Proto postačuje uvedení přestupkového jednání zkratkami „jízda bez použití BP“ nebo „pásy“, jsou-li tyto zkratky doplněny odkazem na ustanovení zákona o přestupcích, ve kterém je přestupek specifikován a na ustanovení zákona o silničním provozu, které přestupce porušil.). Dne 23. 3. 2023 [správní orgán 3] opravil zjevné písařské chyby svého rozhodnutí. Dne 3. 2. 2023 žalobce prostřednictvím zástupce požádal o přezkumnému řízení; [orgán veřejné moci] dne 12. 4. 2023 žádosti o přezkum nevyhovělo a přezkumné řízení nezahájilo.

4. Zjištěné skutečnosti posuzoval soud I. stupně dle ust. § 1 odst. 1, § 5 písm. b), § 13 odst. 1 věta třetí a odst. 2 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb. Konstatoval, že pro namítané správní řízení platí článek 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, publikované ve Sbírce zákonů pod č. 206/2009 Sb. (dále jen „Úmluva“). Podle tohoto článku má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích, nebo o oprávněnosti jakéhokoliv trestního obvinění proti němu. Soud I. stupně předpokládal, že předmětem správního řízení bylo uložení trestu ve smyslu Úmluvy. Řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů dle ust. § 123f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. (včetně navazujících řízení o opravných prostředcích) tedy musí být skončeno v přiměřené lhůtě, resp. jeho účastník má právo na rozhodnutí o záležitosti řešené v tomto řízení v přiměřené lhůtě dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Soud I. stupně proto při úvaze o existenci tvrzeného odpovědnostního vztahu vycházel ze zásad vyjádřených ohledně základních otázek souvisejících s takovým typem odpovědnosti státu ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011 sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen „Stanovisko“).

5. Řízení trvalo 6 let 2 měsíce a 9 dní. Délku namítaného řízení hodnotil soud I. stupně jako nepřiměřenou. Shledal tedy, že v posuzovaném případě došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ust. § 13 odst. 1 věta druhá zákona č. 82/1998 Sb. a presumoval vznik nemajetkové újmy na straně žalobce, jíž je třeba kompenzovat dle ust. § 31a zákona.

6. Soud I. stupně konstatoval, že řízení nebylo po skutkové a právní stránce nijak složité (jednalo se pouze o přezkum námitek proti záznamu bodů v bodovém hodnocení řidiče, i když žalobce nejprve požadoval přezkum jednoho záznamu bodů a posléze námitky rozšířil proti záznamu všech bodů obsažených v 12bodovém hodnocení, čímž bylo celkem přezkoumáváno 11 pokutových bloků). Řízení bylo objektivně mírně prodlouženo tím, že probíhalo před více instancemi (před správním orgánem prvního a druhého stupně, dále před [orgán veřejné moci] – přezkumné řízení, přičemž souběžně probíhalo i soudní řízení správní) a průběh řízení před správním orgánem prvního stupně byl plynulý. Přesto extrémní délku řízení způsobil postup rozhodujících orgánů státu. Je tomu tak především proto, že odvolací správní orgán o odvolání rozhodl 5 let po jeho předložení. Tím bylo porušeno ust. § 71 odst. 3 správního řádu (ve spojení s ust. § 90 odst. 6 správního řádu) – nebylo rozhodnuto ve lhůtě 30 dnů od předložení spisu správním orgánem prvního stupně. Žalobce se na délce řízení negativně nepodílel. Přestože soud I. stupně zhodnotil význam předmětu řízení pro žalobce jako nepatrný s ohledem na to, co pro něho bylo v sázce (jak bude dále uvedeno), uzavřel, že řízení nebylo skončeno v době odpovídající jeho složitosti, přičemž důvod spočívá výlučně v postupu rozhodujících správních orgánů (bezdůvodné nečinnosti správního orgánu druhého stupně).

7. Soud I. stupně dospěl k závěru, že v posuzovaném případě není na místě kompenzovat žalobcovu nejistotu o výsledku namítaného řízení finančním zadostiučiněním a že postačí odškodnění morání (konstatováním porušením práva a omluvou), které již žalovaná žalobci poskytla. Je tomu tak pro zanedbatelný význam řízení pro žalobce. Podkladem pro zápis všech bodů byla rozhodnutí vydaná v blokovém řízení. Žalobce veškeré přestupky, jež mu byly kladeny za vinu, uznal, pokutové bloky podepsal a pokuty uhradil. Námitky proti záznamu bodů v registru řidičů byly uplatňovány toliko za účelem odvrácení odebrání řidičského oprávnění nalezením formálních nedostatků v podkladech pro záznam bodů. Žalobci musel být již od počátku řízení jeho negativní výsledek znám. K dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče pak došlo v důsledku opakovaného porušování právních předpisů o silničním provozu žalobcem a nejistota žalobce tak byla omezena na otázku (obdobně jako v trestních řízeních, v nichž došlo k pravomocnému odsouzení), zda se jeho nepoctivý úmysl prokáže (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 8. 2016 sp. zn. 30 Cdo 4387/2015 uveřejněný pod č. 126/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Soud I. stupně vedle toho upozornil na fakt, že žalobce v průběhu námitkového řízení měl k dispozici řidičský průkaz a mohl řídit automobil, neboť uvedl, že se nedopustil žádného přestupku, za který by obdržel body do evidenční karty řidiče. Žalobce podle svého tvrzení pracoval jako řidič kamionu. Soud I. stupně tedy podotkl, že v důsledku délky řízení o námitkách nedošlo k zásadnímu omezení v žalobcově životě.

8. Výrok o nákladech řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Soud I. stupně úspěšné žalované přiznal proti neúspěšnému žalobci právo na náhradu paušálních hotových výdajů v celkové výši 900 Kč (3× 300 Kč) dle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb.

9. Rozsudek napadl včasným odvoláním žalobce. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že mu bude přiznána jím požadovaná finanční kompenzace. Vytkl soudu I. stupně chybné posouzení významu předmětu namítaného řízení pro poškozeného. Předně uvedl, že závěr o nízkém významu předmětu řízení pro žalobce je založen na pouhé domněnce, že žalobce mohl v průběhu namítaného řízení řídit kamion, a proto mu žádná újma nevznikla. Ke skutkovému závěru, že žalobce mohl pracovní činnost řidiče kamionu nadále vykonávat, však soud dospěl jen z žalobcova tvrzení, že se v průběhu namítaného řízení nedopustil žádného přestupku (trestné body je však možné nezískat především neřízením vozidla). Podstatné však je, že žalobce se délka řízení negativně dotkla významným způsobem; měla vliv na jeho osobní a rodinnou sféru a spočívala v tom, že žalobci hrozila ztráta zaměstnání a byl omezen v plánování do budoucna. Jednalo se přitom o nejistotu trvající extrémně dlouho. Žalobce poukázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 10 Afs 329/2016 a 29 A 19/2016, z nichž zdůraznil závěr, že zásahy veřejné moci do soukromé sféry jsou limitovány vždy během času, stejně tak je během času podmíněna i náprava nepravostí, protiprávností, uvedení stavu faktického do souladu s požadavky práva. V rozsudku sp. zn. 29 A 19/2016 (který se týká doby, v níž správní orgán může provést záznam/opravu bodů v registru řidičů) Nejvyšší správní soud předpokládá, že záznam bodů v registru řidičů, resp. zasílání oznámení o dosažení 12 bodů, ohrožuje právní jistotu a oprávněné očekávání fyzické osoby, jíž se záznam/oznámení týká. Není pak možné, aby soud I. stupně v kompenzačním řízení žalobci přičítal k tíži jeho zákonné právo na přezkum bodového zápisu. V posuzovaném případě žalobce žil v enormně dlouhé nejistotě, neboť délka řízení byla způsobena mnohonásobným překročením zákonné třicetidenní lhůty pro rozhodnutí v odvolacím řízení. Samotné uznání přestupků v blokovém řízení je věcí sekundární, v namítaném řízení se jednalo o zcela jednoduchý přezkum správního rozhodnutí o námitkách.

10. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Připomněla, že žalobce se domáhá odškodnění za nemajetkovou újmu, která mu byla způsobena v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení o námitkách za situace, kdy spáchání jednotlivých přestupků žalobce uznal tím, že uhradil uložené pokuty blokovém řízení, tj. nijak se v reálném čase obvinění ze spáchání přestupků, které vedly k tzv. vybodování nebránil. Soud I. stupně nijak nepochybil, pokud přihlédl k tomu, že žalobce po dobu namítaného řízení vykonával zaměstnání řidiče kamionu, neboť sám žalobce tuto skutečnost v žalobě uvedl. Soud I. stupně postupoval zcela správně, když žalobu zamítl, neboť odpovídající zadostiučinění (konstatování porušení práva a omluva) žalobci bylo poskytnuto při předběžném projednání nároku. Účelem náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým řízením je kompenzace stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl udržován (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4336/2010). V případě žalobce nejistota spočívala skutečně pouze v tom, zda se podaří nalézt formální nedostatky v podkladech pro záznam bodů do evidenční karty řidiče; žalobci musel být negativní výsledek posuzovaného řízení od počátku znám, neboť jeho námitky byly pouze typizované, šablonovité, uplatňované bez reálné naděje na úspěch. Podstatná je (z pohledu závěrů vyjádřených Nejvyšším soudem např. v rozsudcích sp. zn. 30 Cdo 3509/2018 a sp. zn. 30 Cdo 3514/2017) pochopitelná distinkce v újmě osob, jež se protiprávních jednání prokazatelně dopustily a kdykoliv mohly tím, že přijmou oprávněný trest (zde „vybodování“), svoji nejistotu ukončit a osob, které byly ze spáchání protiprávních jednání nedůvodně podezřelé. Odškodnění se pak poskytuje za újmu způsobenou nesprávným úředním postupem, samotný nesprávný úřední postup se neodškodňuje (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1041/2023 a v něm citovaná judikatura).

11. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které vydání rozsudku předcházelo, dle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. a došel k závěru, že odvolání důvodné není.

12. Skutkový stav, jak byl soudem I. stupně zjištěn, odpovídá výsledkům provedeného dokazování a představuje dostatečný podklad pro rozhodnutí ve věci. Průběh namítaného správního řízení ostatně není mezi účastníky sporný. Otázka, zda žalobce v průběhu namítaného řízení neztratil řidičské oprvánění a pracoval jako řidič kamionu (to ostatně žalobce sám tvrdil) není pro právní posouzení podstatná.

13. S právním posouzením, které učinil soud I. stupně v napadeném rozsudku, odvolací soud souhlasí. Soud I. stupně správně předpokládal, že na předmětné správní řízení dopadá ochrana článku 6 odst. 1 Úmluvy (je tomu tak proto, že záznam počtu bodů v registru řidičů podle § 123b odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. je „trestem“ ve smyslu čl. 7 Úmluvy - viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6 As 114/2014 ze dne 30. 9. 2015) a že v řízení je jeho účastníkovi garantováno právo na projednání věci v přiměřené lhůtě. Soud I. stupně při úvaze o existenci tvrzeného odpovědnostního vztahu správně respektoval zásady vyjádřené ohledně základních otázek souvisejících s takovým typem odpovědnosti státu ve Stanovisku, v související judikatuře Evropského soudu pro lidská práva a v navazující judikatuře Nejvyššího soudu. Určil tedy celkovou délku namítaného řízení a posuzoval přiměřenost délky řízení ve vztahu ke konkrétním okolnostem případu se zohledněním základních kritérií, které je třeba v potaz vzít vždy – složitost případu (procesní, hmotněprávní, skutková), chování poškozeného, postup příslušných orgánů veřejné moci a význam předmětu řízení pro poškozeného. V posuzovaném případě byla mnohonásobně překročena zákonná lhůta pro vydání rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí [správní orgán] ze dne 17. 5. 2017, jímž byly zamítnuty námitky žalobce proti záznamu bodů v registru řidičů, přičemž odvolací řízení namísto 30 dnů trvalo 5 let. V této situaci nelze celkovou délku namítaného řízení, která zákonem přesně normována není, hodnotit jako přiměřenou.

14. Závěr soudu I. stupně, že žalobci přísluší dle ust. § 31a zákona č. 82/1998 Sb. odškodnění za imateriální újmu způsobenou mu nepřiměřenou délkou řízení, neboť žalobce se délka řízení spolu se stavem nejistoty, který přinesla, dotkla a logicky mu tedy délkou tohoto řízení vznikla nemajetková újma (viz bod V. Stanoviska – nepřiměřená délka řízení znamená pro účastníka morální újmu, žádné důkazy se v tomto směru zásadně nevyžadují), je rovněž správný. Přiléhavý je i stěžejní právní závěr, že odpovídajícím odškodněním je odškodnění morální (a nikoliv peněžní), protože význam předmětu řízení pro poškozeného žalobce byl pouze nepatrný (viz bod V. Stanoviska nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2011 sp. zn. 30 Cdo 2742/2009, popř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2011 sp. zn. 30 Cdo 40/2009 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 30 Cdo 4362/2013, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2014 sp. zn. IV. ÚS 3087/14).

15. Soud I. stupně přiléhavě vystihl, že žalobce nemohl trpět nejistotou ohledně výsledku namítaného řízení, neboť negativní výsledek jím zahájeného námitkového řízení mu byl znám. Odvolací soud dodává, že nejpozději byla jeho (možná) počáteční nejistota ukončena v březnu 2017, kdy bylo zřejmé, že nebude zahájeno přezkumné řízení ve věci posledního přestupku spáchaného dne 2. 1. 2017.

16. Podle judikatury Nejvyššího soudu samotný výsledek řízení, ve kterém mělo dojít k porušení práva poškozeného na projednání věci v přiměřené lhůtě, není pro posouzení, zda k porušení tohoto práva skutečně došlo (včetně úvahy o významu předmětu řízení pro poškozeného), a tedy i pro stanovení případného odškodnění, zásadně rozhodný; výjimku představuje situace, kdy účastníku řízení musel být negativní výsledek posuzovaného řízení již od počátku znám, například v případě, pokud se nejistota poškozeného ohledně výsledku řízení omezuje pouze na to, zda bude prokázán jeho nepoctivý úmysl (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2019 sp. zn. 30 Cdo 3509/2018).

17. V posuzovaném případě byly rozšířené námitky (podané dne 27. 2. 2017) proti všem záznamům bodů v kartě řidiče, jimiž bylo dosaženo 12bodového hodnocení, uplatněny zjevně jen proto, aby byl co nejvíce oddálen následek dle ust. § 123c odst. 3 věty druhé zákona č. 361/2000 Sb., tj. pozbytí řidičského oprávnění uplynutím pěti pracovních dnů ode dne, kdy bylo žalobci doručeno oznámení [správní orgán] o dosažení celkového počtu 12 bodů (po provedení záznamu bodů v důsledku uložení pokuty v blokovém řízení dne 2. 1. 2017). Stejný účel měly i žalobcem uplatněné opravné prostředky (odvolání proti rozhodnutí o zamítnutí námitek ze dne 17. 5. 2017, správní žaloba a žádosti žalobce o zahájení přezkumného řízení) a další procesní postup žalobce v námitkovém řízení (rozšířené námitky byly neodůvodněné, k podkladům, tj. k jednotlivým pokutovým blokům, zazněly ze strany žalobce v řízení před prvostupňovým správním orgánem toliko obecné výtky a teprve odvolání obsahovalo obsáhlou argumentaci ohledně neurčitosti vystavených pokutových bloků). K této logické úvaze vede odvolací soud obsah rozšířených námitek podaných dne 27. 2. 2017, výše popsaný procesní postup žalobce (jeho právních zástupců) v namítaném řízení a nezájem žalobce o průběh namítaného řízení (i ve fázi extrémně dlouhého odvolacího řízení) a konečně povaha přezkumu námitek. Rozsah řízení o námitkách vymezil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 6. 8. 2009 sp. zn. 9 As 96/2008 tak, že správní orgán rozhodující v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů (§ 123f zákona o silničním provozu) je oprávněn zkoumat pouze to, zda existuje způsobilý podklad pro záznam (tj. pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu veřejné správy či soudu ve smyslu § 123b odst. 1 a 2 zákona), zda záznam v registru řidičů byl proveden zcela v souladu s tímto způsobilým podkladem a zda počet připsaných bodů odpovídá v příloze citovanému zákonu obsaženému bodovému hodnocení jednání. Správní orgán však v tomto řízení zásadně nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, na základě kterých byl záznam proveden, neboť na tyto akty je třeba nahlížet jako na správné a zákonné, a to až do okamžiku, než je příslušný orgán veřejné moci zákonem předvídaným postupem prohlásí za nezákonné a zruší je.

18. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně dle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správný včetně věcně správného výroku o nákladech řízení.

19. Výrok o nákladech odvolacího řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. Úspěšné žalované bylo proti neúspěšnému žalobci přiznáno právo na náhradu nákladů této fáze řízení. Přiznaná částka 600 Kč představuje 2× paušální náhradu hotových výdajů po 300 Kč dle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb.