15 Co 293/2018-162

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Mgr. Jiřiny Jislové a soudkyň Mgr. Aleny Jedličkové a JUDr. Zoji Dvořákové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení], Ph.D. sídlem [adresa] proti [role v řízení]: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] o [částka] s příslušenstvím, k odvolání [role v řízení] proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů [anonymizováno] před soudy všech stupňů (odvolacím a dovolacím) ve výši [částka] do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení], Ph.D.

Odůvodnění

1. Výrokem I. napadeného rozsudku soud prvního stupně uložil [role v řízení] zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s 8,05% úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. Výrokem II. uložil [role v řízení] zaplatit žalobkyni náhradu nákladů [anonymizováno] ve výši [částka] k rukám jejího právního zástupce.

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně na [role v řízení] domáhala zaplacení shora uvedené částky z titulu náhrady škody podle zák. č. 82/1998 Sb. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že na základě rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [obec] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], byla nucena uhradit státu žalovanou částku jako náklady na likvidaci zboží, které jí stát nejprve neoprávněně zadržel, následně rozhodnutím o propadnutí zabavil a poté zlikvidoval. Nezákonnost rozhodnutí, kterým jí byla uložena povinnost zaplatit zažalovanou částku, dovozovala z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], kterým dovolací soud zrušil předchozí rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [obec] o uložení peněžité sankce [částka] a propadnutí zboží se závěrem o protiprávnosti postupu [anonymizována dvě slova] [obec] i [anonymizována dvě slova] [obec] s tím, že správní delikt se nestal. Současně Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací].

3. Žalovaná žádala zamítnutí žaloby s tím, že není dán odpovědnostní titul dle zák.. 82/1998 Sb., neboť rozhodnutí, na jehož základě žalobkyně uhradila náklady na likvidaci zadrženého zboží je pravomocné a nebylo pro nezákonnost zrušeno, a to ani žalobkyní poukazovaným rozhodnutím Nejvyššího správního soudu.

4. Soud prvního stupně vyšel z provedeného dokazování a v podstatné míře i z nesporných [anonymizováno] účastníků a zjistil následující skutkový stav věci: 5. [anonymizována dvě slova] [obec] (dále jen„ [anonymizováno]“) obdržel dne [datum] l žádost držitele ochranné známky [anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], se sídlem [adresa], [anonymizována dvě slova] (dále jen společnost„ [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“), o přijetí opatření ve smyslu zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ [anonymizováno]“), k zadržení zboží - energetického nápoje [anonymizováno], který se nachází ve skladových prostorách společnosti [právnická osoba], se sídlem [adresa], jehož vlastníkem byla žalobkyně. V žádosti zástupce držitele ochranné známky uvedl, že [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] je světově známým výrobcem baterií, uváděných na trh několik desetiletí pod ochrannou známkou [anonymizováno]; toto označení je proslulé a požívá celosvětově (včetně ČR) dobré pověsti. Skutečnost všeobecné známosti a proslulosti zástupce držitele ochranné známky doložil rozhodnutím [anonymizováno] průmyslového vlastnictví čj.: [číslo] ve věci české národní známky čj. [číslo], ve kterém [anonymizováno] deklaroval, že se u ochranných známek [anonymizováno] jedná o označení, které je všeobecně známé a proslulé a jako takové požívá ochrany ve vztahu ke všem výrobkům a třídám. Současně předložil kopii žaloby na ochranu před porušováním práv z ochranné známky, nekalou soutěží a na ochranu obchodní firmy a návrh na nařízení předběžného opatření, na jejichž základě Městský soud v Praze usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], nařídil ochranné opatření ve vztahu k uvedeným výrobkům. Uložil jím žalobkyni mimo jiné povinnost zdržet se při svých obchodních aktivitách užívání slova [anonymizováno] pro energetické nápoje nebo v souvislosti s energetickými nápoji a zdržet se výroby, distribuce a prodeje energetických nápojů pod označením [anonymizováno]. Dále zástupce držitele ochranné známky připojil kopie návrhů na prohlášení neplatnosti ochranných známek [číslo] [anonymizováno] a [číslo] [anonymizováno] podaných [anonymizováno] průmyslového vlastnictví, které byly zapsány pro výše uvedené zadržené výrobky a jejichž vlastníkem je společnost [právnická osoba], [ulice a číslo], [obec a číslo], [anonymizováno] [PSČ]. Na základě tohoto podnětu provedl [anonymizováno] kontrolu skladových prostor a zjistil skladování celkem [číslo] ks plechovek energetických nápojů [anonymizováno]. Po vyhodnocení žádosti, databáze ochranných známek a předložených podkladů [anonymizováno] pro důvodné podezření, že předmětné zboží neoprávněně užívá označení chráněného podle zákona o ochranných známkách, toto zboží rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] a [číslo jednací], zadržel. Rozhodnutí nabylo právní moci, když odvolání žalobkyně proti rozhodnutí [anonymizováno] [číslo jednací] bylo [anonymizována dvě slova] [obec] pod [číslo jednací] zamítnuto. Žalobkyně nebyla úspěšná ani v [anonymizováno] o správní žalobě, když Městský soud v Praze rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], [anonymizováno] zastavil pro nezaplacení soudního poplatku. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně kasační stížnost, Nejvyšší správní soud ji však rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], jako nedůvodnou zamítl. Dne [datum] obdržel [anonymizováno] rozhodnutí [anonymizováno] č. j.: O - [číslo] a čj.: O - [číslo] ze dne [datum], kterými [anonymizováno] průmyslového vlastnictví prohlásil kombinovanou ochrannou známku [číslo] ve znění [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a slovní ochrannou známku [číslo] ve znění [anonymizováno] za neplatné s účinky ex tunc, a to podle ustanovení § 32 odst. 3, ve spojení s ustanoveními § 7 odst. 1 písm. b) a e) zákona o ochranných známkách č. 441/2003 Sb. Žalobkyně napadla obě rozhodnutí rozklady, o kterých rozhodl ředitel [anonymizováno] pod č. j.: O [číslo] a č. j.: O - [číslo] ze dne [datum] tak, že rozhodnutí potvrdil. Na základě uvedených dokladů [anonymizováno] uzavřel, že je důvodné podezření, že žalobkyně porušila právní povinnost danou jí ustanovením § 4 odst. 3 ve spojení s ustanovením § 5 odst. 2 [anonymizováno], a dopustila se tak správního deliktu podle ustanovení § 24 odst. 1 písm. a) [anonymizováno]. Dne [datum] požádal [anonymizováno] nadřízené [anonymizována dvě slova] [obec] o stanovisko, zda je možné provést likvidaci zadrženého zboží před ukončením správního, resp. soudního [anonymizováno], popsal stav [anonymizováno] a také neuspokojivý stav zadrženého zboží. Nadřízený [anonymizováno] orgán mu v odpovědi ze dne [datum] doporučil likvidovat zboží po právní moci rozhodnutí o správním deliktu (stanovisko [anonymizována dvě slova] [číslo jednací]). Rozhodnutím o správním deliktu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], [anonymizováno] uložil žalobkyni pokutu [částka] a trest propadnutí zboží za porušení [anonymizováno] s tím, že skladovala za účelem prodeje výrobky porušující práva [anonymizována dvě slova]). Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, které [anonymizována dvě slova] rozhodnutím ze dne, [číslo jednací], zamítlo a napadené rozhodnutí potvrdilo. Proti odvolacímu rozhodnutí podala žalobkyně správní žalobu, kterou Městský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] [číslo], zamítl. [příjmení] propadlého zboží se tak podle § 28a odst. 2 zákona o opatřeních stal stát. Proti rozsudku Městského soudu podala žalobkyně kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu ([anonymizováno]). Dne [datum] vypršela doba expirace zadrženého zboží. Zboží bylo zlikvidováno [datum] společností [právnická osoba], která za likvidaci plechovek o váze 46,5 t fakturovala částku [částka] s DPH. Rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], [anonymizováno] uložil žalobkyni povinnost nahradit náklady likvidace ve výši [částka]. Žalobkyně podala proti tomuto rozhodnutí odvolání, avšak toto bylo rozhodnutím [anonymizována dvě slova] [číslo jednací] zamítnuto. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], zrušil rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [obec] ze dne [datum], o uložení peněžité sankce [částka] a o propadnutí zboží, navazující rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [obec] a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Dospěl k závěru, že v rovině správního trestání nelze zpětně deklarovat, že žalobkyně užívala právo ochranné známky v rozporu se zákonem, brání tomu zákaz retroaktivity při trestání a princip právní jistoty. Pokud žalobkyně vycházela z presumpce správnosti rozhodnutí [anonymizováno] průmyslového vlastnictví, nelze jí za to po zrušení takového rozhodnutí sankcionovat. Rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], [anonymizována dvě slova] zastavilo [anonymizováno], neboť odpadl jeho důvod, když skutek, pro který bylo [anonymizováno] vedeno, není správním deliktem. Žalobkyně nárok na náhradu škody uplatnila u [role v řízení] [datum] [stát. instituce] dne [datum] nárok odmítlo.

6. Takto zjištěný skutkový stav věci soud prvního stupně po právní stránce posuzoval dle § 5, § 8 a § 32 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ Zákon“) a uzavřel, že jednoznačnou příčinou škody byla likvidace zboží, o níž rozhodl [anonymizováno] v [anonymizováno] o správním deliktu, které bylo následně zastaveno v intencích rozsudku [anonymizováno] s odůvodněním, že skutek nebyl správním deliktem. Uvedl, že za situace, kdy žalobkyně uspěla při soudním přezkumu správního rozhodnutí o správním deliktu („ v přezkumu páteřního správního rozhodnutí“), není dle § 8 odst. 3 OdpŠk podstatné, že nebyla splněna podmínka zrušení či změny rozhodnutí o uložení povinnosti [role v řízení] zaplatit za likvidaci zadrženého zboží částku [částka] (§ 8 odst. 1 zákona), ani že žalobkyně podala proti tomuto rozhodnutí pouze odvolání. Na splnění těchto zákonných podmínek není třeba trvat i proto, že se jedná pouze o akcesorické rozhodnutí o náhradě nákladů za likvidaci zboží a žalobkyně byla při podávání opravných prostředků jinak aktivní („ nelze jí vyčítat nečinnost“). V této souvislosti poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ve kterém dovolací soud dospěl k právní větě:„ Nepodal-li poškozený odvolání proti odsuzujícímu rozsudku, který byl v jeho prospěch zrušen v důsledku odvolání podaného jiným obžalovaným, jde o případ zvláštního zřetele hodný ve smyslu 8 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb.“ [anonymizována dvě slova] [role v řízení], že postup celních orgánů byl ospravedlněn předběžným opatřením, nařízeným citovaným usnesením Městského soudu v Praze, prvostupňový soud odmítl s tím, že soukromoprávní rovina nekalosoutěžního sporu nemůže být podkladem pro správní trestání. K její námitce, že v době zrušujícího rozhodnutí [anonymizováno] bylo zboží již více jak dva roky neupotřebitelné, a muselo být zlikvidováno i z důvodu vypršení expiračního data, soud opětovně akcentoval, že [anonymizováno] shledal nezákonným celý postup [anonymizováno], počínaje již zadržením zboží, a nelze tak předvídat, jak by žalobkyně s předmětným zbožím, nebýt tohoto rozhodnutí, nakládala. Nepřisvědčil ani námitce promlčení, když konstatoval, že objektivní desetiletá lhůta doposud neuplynula a tříletá subjektivní lhůta počala plynout nejdříve dnem zrušujícího rozhodnutí ([datum]), spíše však až od rozhodnutí o zastavení [anonymizováno] ([datum]). Žalobě proto v plném rozsahu vyhověl a o nákladech [anonymizováno] rozhodl podle úspěchu ve věci, s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř.

7. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná včasné odvolání. Setrvala na svých obranných tvrzeních, přičemž vytýkala soudu prvního stupně, že se s nimi nesprávně vypořádal. Především nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupě o tom, že v dané věci není absence zrušeného rozhodnutí jako základní podmínky odpovědnosti státu podstatná, když jeho nezákonnost lze dovodit z protiprávnosti celého správního [anonymizováno]. Zdůraznila, že není-li rozhodnutí zrušeno, musí soud vycházet z presumpce jeho správnosti a je jím při rozhodování o náhradě škody vázán. Za situace, kdy není splněna základní podmínka nezákonného rozhodnutí dle § 8 odst. 1 zákona, který žádnou výjimku nepřipouští, není možná ani aplikace § 8 odst. 3 Zákona, navíc když žalobkyni nic nebránilo v možnosti napadnout pravomocné rozhodnutí o povinnost uhradit náklady za likvidaci zboží správní žalobou. Za nesprávný rovněž považovala závěr o nezákonnosti celého správního [anonymizováno] s tím, že [anonymizováno] ve svém rozhodnutí nic takového nekonstatoval, zabýval se pouze správností a zákonností dotčeného rozhodnutí o správním deliktu, když v rozhodnutí neuvedl jedinou zmínku o protiprávnosti jiných rozhodnutí. Rozhodnutí o zadržení zboží mělo povahu předběžného rozhodnutí vydaného v souladu s právními předpisy na základě dokladů, které [anonymizována dvě slova] v té době měl k dispozici. Navíc není, a ani nemůže být úkolem soudu, aby sám přezkoumával správnost správních rozhodnutí a činil závěry o tom, jak měl správní orgán v daném okamžiku postupovat. Odkaz soudu prvního stupně na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ve kterém dovolací soud řešil specifickou situaci v [anonymizována dvě slova], považovala za zcela nepřípadný. Zdůraznila rovněž, že vedle základní podmínky odpovědnosti chybí i příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem škody, když k zadržení zboží a k jeho následné likvidaci došlo proto, že žalobkyně porušila zákaz prodeje, výroby a distribuce energetického nápoje z důvodu nekalosoutěžního jednání, které bylo potvrzeno i rozsudky Městského soudu v Praze, Vrchního soudu a Nejvyššího soudu. Při respektování těchto rozhodnutí by žalobkyni nezbylo, než nápoje, ať již před expirací nebo po ní, zlikvidovat. Podotkla rovněž, že pokud soud dovozoval nezákonnost rozhodnutí z výsledku [anonymizováno] o udělení pokuty a propadnutí věci, měl přihlédnout i k výsledku vlastního sporu mezi žalobkyní a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], kterým byl výmaz ochranné známky z registru ochranných známek evidovaných pro žalobkyni. Zejména měl vzít v úvahu předběžné opatření vydané Městským soudem v Praze již dne [datum rozhodnutí] (sp. zn. [spisová značka]), které bylo vydáno před zadržením zboží v [anonymizováno] pravomocně ukončeném rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým soud konstatoval nepoctivé těžení z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména ochranné známky [anonymizováno] (nekalosoutěžního jednání) ze strany žalobkyně. Namítla rovněž nesprávnost nákladového výroku s tím, že žalobkyně jí nezaslala předžalobní výzvu, a s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 736/12, i neúčelnost vyúčtovaného cestovného a náhrady za ztrátu času, vzniklých v důsledku vzdálenosti sídla advokáta od sídla příslušného soudu (vzdálenost [obec] – [obec]). Žádala proto, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu v celém rozsahu zamítne a [role v řízení] přizná náhradu nákladů [anonymizováno] před soudy obou stupňů.

8. Žalobkyně se ve vyjádření k odvolání ztotožnila se závěry soudu prvního stupně i jeho právním hodnocením. Poukázala na to, že rozhodnutí o uložení povinnosti uhradit finanční částku za likvidaci zboží je jen výsledkem předchozího rozhodnutí o správním deliktu, proti kterému se bránila dostupnými opravnými prostředky, až docílila u [anonymizováno] jeho zrušení. V tomto kasačním rozhodnutí [anonymizováno] uzavřel, že se nedopustila žádného správního deliktu. Uvedla, že odvolání proti rozhodnutí o uložení povinnosti k náhradě nákladů za zničení zboží podala i přesto, že jí byla zřejmá bezúspěšnost tohoto opravného prostředku, když odvolání podávala v době, kdy existovalo pravomocné rozhodnutí o správním deliktu; ze stejného důvodu proto nepodala správní žalobu. Poukázala rovněž na to, že z opakovaných dotazů prvoinstančních orgánů [anonymizováno] správy na nadřízené instance je zřejmé, že si byly plně vědomy svého možného nezákonného postupu. Pokud před rozhodnutím [anonymizováno] přistoupily k likvidaci jejího majetku, jednaly protiprávně, a nelze tak po ní požadovat, aby tím vzniklé náklady financovala. Námitku [role v řízení] o neúčelnosti části nákladů právního zastoupení (cestovné, náhrada za promeškaný čas) považovala za nedůvodnou, když zvolený advokát jí zastupoval po dlouhou dobu správního [anonymizováno] a s touto složitou právní problematikou je detailně seznámen. Žádala proto, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v plném rozsahu jako věcně správný potvrdil a přiznal jí plnou náhradu nákladů odvolacího [anonymizováno].

9. Odvolací soud na podkladě odvolání [role v řízení] přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a ve věci rozhodl rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Tímto rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I.) a žalobkyni uložil zaplatit [role v řízení] náklady [anonymizováno] před soudy obou stupňů ve výši [částka] (výrok II.).

10. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupě, které považoval za správná a dostatečná pro následné právní zhodnocení věci. Konstatoval, že skutečnosti rozhodné pro rozhodnutí v dané věci jsou mezi účastníky nesporné, a proto z nich odvolací soud vychází. Neztotožnil se však s právním hodnocením věci soudem prvního stupně. Nesouhlasil se soudem prvního stupně v tom, že příčinou žalobkyní tvrzené škody byla likvidace zboží, ke které stát přistoupil na základě zrušeného nezákonného správního rozhodnutí, jímž byl žalobkyni uložen trest za správní delikt ve formě finanční pokuty a propadnutí věci, když v tomto zrušeném rozhodnutí nebylo o likvidaci zboží a nákladech na ni vynaložených rozhodnuto. Konstatoval, že povinnost uhradit zažalovanou částku jako náklad vynaložený [anonymizováno] správou (státem) na likvidaci zadrženého a následně zabaveného zboží nebyla žalobkyni uložena ani jako doplňující nákladový výrok tohoto Nejvyšším správním soudem zrušeného rozhodnutí. K úhradě částky [částka] byla žalobkyně zavázána až správním rozhodnutím [anonymizováno] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], kterému se bránila pouze odvoláním, které bylo [anonymizováno] dne [datum] [anonymizováno] zamítnuto. Za situace, kdy nejde o rozhodnutí, kterým uložená povinnost je vykonatelná bez ohledu na právní moc (§ 8 odst. 2 zákona), je pro existenci odpovědnostního titulu nezbytné, aby bylo příslušným orgánem pro nezákonnost zrušeno nebo změněno (§ 8 odst. 1 zákona). Tato zákonná podmínka (§ 5) nebyla dle odvolacího soudu splněna a chybí tak základní podmínka odpovědnosti státu za škodu, kterou je v daném případě nezákonné rozhodnutí (§ 5 písm. a/ [příjmení]). Odvolací soud dovodil, že soud prvního stupně existenci odpovědnostního titulu nahradil odpovědností za výsledek [anonymizováno], když dovodil, že zrušením„ páteřního“ rozhodnutí byla vyslovena i nezákonnost dalších správních rozhodnutí, tedy i rozhodnutí, kterým byla [role v řízení] uložena peněžitá povinnost. Tento závěr nepovažoval za správný, když odpovědnost za výsledek [anonymizováno] není zákonem č. 82/1998 Sb. upravena; je dovozována judikaturou za použití analogie k § 9 odst. 1 zákona, prostřednictvím které se dovozuje nezákonnost usnesení o zahájení [anonymizována dvě slova], které neskončí odsuzujícím rozhodnutím. Jde o výjimku ze zákonného pravidla, která má v [anonymizována dvě slova] smysl s ohledem na povahu a procesní pravidla [anonymizována dvě slova], se kterou je však nezbytné taky tak nakládat (restriktivně). Její obecná aplikace není v dané věci na místě, ani nemá opodstatnění v průběhu posuzovaného správního [anonymizováno], když žalobkyni nic nebránilo, aby proti rozhodnutí o uložení povinnosti nahradit náklady spojené s likvidací využila v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které jí zákon k ochraně poskytuje. Neztotožnil se ani se závěrem soudu prvního stupně, že s ohledem na aktivitu žalobkyně při podávání opravných prostředků v průběhu celého správního [anonymizováno], není třeba trvat ani na zákonné podmínce stanovené v § 8 odst. 2 Zákona. V této souvislost jako nepřiléhavý hodnotil i odkaz na rozsudek Nejvyšší soud ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ve kterém dovolací soud řešil situaci poškozených, kteří v [anonymizována dvě slova] vystupovali v procesním postavení spoluobžalovaných, a pouze jeden z nich se odsuzujícímu rozsudku bránil odvoláním. Navíc žalovaná všech opravných prostředků řádně nevyužila ani na začátku správního [anonymizováno], když při podání žaloby proti usnesení o zadržení zboží svoji poplatkovou povinnost nesplnila, a [anonymizováno] o žalobě proto Městský soud v Praze zastavil. Na základě výše uvedených skutečností dospěl odvolací soud k závěru, že pro absenci nezákonného rozhodnutí, tj. pravomocného rozhodnutí, jež bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem (§ 8 odst. 1 [příjmení]), a neexistenci zákonné výjimky ze zásady pravomocnosti (odst. 2) nelze žalobě vyhovět, a proto napadený rozsudek změnil tak, že žalobu v plném rozsahu jako nedůvodnou zamítl (§ 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.).

11. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně včasné dovolání, o němž rozhodl Nejvyšší soud rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] tak, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zrušil a věc mu vrátil k dalšímu [anonymizováno].

12. Dovolací soud shledal, že dovolání je přípustné ve vztahu k otázce hmotného práva, zda lze na pravomocné rozhodnutí o povinnosti žalobkyně k náhradě nákladů likvidace jejího zboží vydanému podle § 30 odst. 2 písm. b) a odst. 5 zákona č. 191/1999 Sb. hledět jako na nezákonné ve smyslu § 8 odst. 1 Zákona v situaci, kdy toto rozhodnutí sice samo nebylo pro nezákonnost zrušeno či změno k tomu příslušným orgánem, jako nezákonné však bylo zrušeno rozhodnutí, kterým byla žalobkyně uznána vinou ze spáchání správního deliktu podle § 24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele a jímž bylo podle § 28a odst. 1 písm. a) zákona č. 191/1999 Sb. současně vysloveno propadnutí tohoto zboží, neboť tato otázka dosud nebyla v judikatuře Nejvyššího soudu vyřešena.

13. Při posouzení uvedené otázky vycházel dovolací soud z ustanovení § 5, § 8 Zákona a dále z ustanovení § 28a, § 30 zákona č. 191/1999 Sb., o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboží porušujícího některá práva [anonymizováno] vlastnictví (dále i jen Zákon o opatřeních“)

14. Konstatoval, že odvolacímu soudu lze přisvědčit, že jednou ze zákonem stanovených podmínek vzniku odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím je, aby toto rozhodnutí bylo pro svou nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem, což vyplývá i z konstantní judikatury Nejvyššího soudu, na niž odkázal (např. rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] a další).

15. Za stěžejní rozhodnutí v tomto směru považoval rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], jehož správnost byla podrobena přezkumu Ústavním soudem a podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález].

16. V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud uvedl, že„ pojem„ nezákonné rozhodnutí“, od něhož je vznik škody odvozován, není v zákoně č. 82/1998 Sb. blíže definován. [příjmení] bylo možno rozhodnutí státního orgánu považovat za nezákonné, je třeba v zásadě splnit dvě podmínky: rozhodnutí musí být pravomocné (případně vykonatelné bez ohledu na právní moc) a rozhodnutí musí být zrušeno nebo změněno příslušným orgánem pro nezákonnost. Podmínka pravomocného rozhodnutí vychází z premisy, že do okamžiku nabytí právní moci má účastník [anonymizováno] možnost bránit se odpovídajícími procesními prostředky a v rámci instančního přezkumu dosáhnout změny či zrušení rozhodnutí, které je pro něj nepříznivé. S právní mocí je rovněž spjata vykonatelnost rozhodnutí, neboť výkonem rozhodnutí může dojít ke vzniku škody. Podmínka zrušení či změny rozhodnutí pro nezákonnost v sobě zahrnuje dva dílčí aspekty: zrušení či změnu rozhodnutí a nezákonnost původního rozhodnutí. Podmínka zrušení rozhodnutí pro nezákonnost odpovídá principu presumpce správnosti rozhodnutí, podle nějž soud v [anonymizováno] o odpovědnosti státu za škodu není oprávněn sám posuzovat zákonnost rozhodnutí vydaného v jiném [anonymizováno], nýbrž je zrušujícím nebo měnícím rozhodnutím vázán ve smyslu ustanovení § 135 odst. 2 o. s. ř., a nemůže zákonnost rozhodnutí posuzovat ani jako otázku předběžnou (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. xanon [číslo]). Přezkum zákonnosti rozhodnutí je možný pouze v rámci instančního přezkumu odvolacím či dovolacím soudem a za podmínek stanovených zákonem o Ústavním soudu Ústavním soudem. V původním [anonymizováno] by proto mělo být vysloveno, z jakých důvodů se rozhodnutí zrušuje či mění, nebo by taková skutečnost ze zrušovacího rozhodnutí měla alespoň jasně vyplývat“.

17. Současně konstatoval, že k uvedeným závěrům je třeba dodat, že„ při posuzování nároků uplatňovaných podle zákona č. 82/1998 Sb. nelze ztratit ze zřetele, že aplikací tohoto zákona nesmí fakticky dojít k vyprázdnění práva na náhradu újmy způsobené veřejnou mocí, jež je garantováno v čl. 36 odst. 3 Listiny. Judikatura Nejvyššího soudu i Ústavního soudu proto dovodila, že ve specifických případech může výjimečně nastat situace, kdy jsou později vydaným rozhodnutím popřeny účinky rozhodnutí vydaného dříve, jež je pak namístě považovat za nezákonné ve smyslu § 8 odst. 1Zákona, byť toto rozhodnutí samo zrušeno či změněno pro svou nezákonnost nebylo. Trvat na požadavku na zrušení takového rozhodnutí, jež se ocitlo v rozporu s objektivním právem, by se totiž v těchto případech jevilo jako nepřiměřeně formalistické a fakticky by odpovědnost státu za škodu vylučovalo. V této souvislosti pak odkázal na řadu rozhodnutí jak Nejvyššího soudu (např. rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), tak i Ústavního soudu (např. nález ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], či nález ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 3516/20). Podotkl, že výjimečnost uvedené situace je dána též tím, že poškozený v původním [anonymizováno] žádný opravný prostředek proti rozhodnutí, jehož nezákonnost tvrdí, neměl k dispozici, nebo jej sice k dispozici měl, nešlo však o opravný prostředek, který by mohl reálně vést k formálnímu zrušení dotčeného rozhodnutí“.

18. Dovolací soud uzavřel, že v posuzovaném případě se o takovou výjimečnou situaci, kdy odpovědnost státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím může vzniknout i tehdy, kdy toto rozhodnutí formálně zrušeno nebo změněno nebylo, jedná. Přestože o uložení povinnosti žalobkyni k náhradě nákladů likvidace jejího zboží bylo podle § 30 odst. 2 písm. b) a odst. 5 zákona č. 191/1999 Sb. rozhodnuto samostatným rozhodnutím, nelze přehlédnout, že toto rozhodnutí je s rozhodnutím [anonymizována dvě slova] [obec] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], podle kterého žalobkyně spáchala správní delikt podle § 24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele, v souvislosti s čímž bylo současně vysloveno propadnutí předmětného zboží, věcně – akcesoricky – spjaté do té míry, že je existencí tohoto rozhodnutí přímo podmíněno. Nejedná-li se o situaci, kdy je pachatel správního deliktu osobou neznámou nebo osobou, která není za spáchání správního deliktu odpovědná, tj. o situaci, na níž dopadá § 30 odst. 3 zákona č. 191/1999 Sb., v souladu s nímž v takovém případě nese náklady vynaložené na zničení zabraného zboží stát, totiž povinnost k náhradě zmíněných nákladů stíhá pouze osobu, která předmětný správní delikt spáchala a ve vztahu k níž bylo o propadnutí jejího zlikvidovaného zboží rozhodnuto, přičemž [anonymizována dvě slova] jí tuto povinnost v souladu s § 30 odst. 5 téhož zákona uloží, aniž by zde měl prostor pro správní uvážení. Zrušení rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [obec] ze dne [datum] z důvodu jeho nezákonnosti, o němž rozhodl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] (na který navázalo následné zastavení správního [anonymizováno] odůvodněné tím, že se žalobkyně vytýkaného správního deliktu nedopustila), tudíž z hlediska § 8 odst. 1 Zákona nemůže zůstat bez vlivu také na posouzení (ne) zákonnosti rozhodnutí o její povinnosti k náhradě nákladů provedené likvidace.

19. Poukázal rovněž na to, že poškozená (žalobkyně) v době před vydáním zmíněného rozsudku Nejvyššího správního soudu neměla reálnou možnost – v podobě účinného opravného prostředku – dosáhnout zrušení správního rozhodnutí řešícího otázku náhrady předmětných nákladů. Do doby zrušení rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [obec] ze dne [datum] byl neúspěch takového opravného prostředku vzhledem k vázanosti [anonymizována dvě slova] tímto správním rozhodnutím o spáchaném správním deliktu zjevně nevyhnutelný, je-li z § 30 odst. 5 zákona č. 191/1999 Sb. zřejmé, že úkolem rozhodnutí [anonymizována dvě slova] vydaného podle tohoto ustanovení bylo pouze stanovení výše částky, kterou byl pachatel správního deliktu povinen na nákladech likvidace propadlého zboží zaplatit. Jestliže smysl § 8 odst. 3 Zákona vychází z obecné zásady prevence, podle které by účastník [anonymizováno] měl využít všech procesních prostředků v [anonymizováno] samotném, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje a které jsou zároveň způsobilé odstranit nezákonné rozhodnutí, v posuzovaném případě tento smysl nebylo možné naplnit. Jedná se tak o případ zvláštního zřetele hodný, kdy lze podle § 8 odst. 3 Zákona od podmínky vyčerpání opravných prostředků upustit, neboť na straně žalobkyně byly objektivně dány takové okolnosti, pro které na ní není třeba pro účely odpovědnosti státu za škodu podání opravného prostředku vyžadovat (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

20. Nejvyšší soud na základě výše uvedených úvah dospěl k závěru, že samotná skutečnost, že pravomocné rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [obec] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], nebylo pro svou nezákonnost formálně zrušeno nebo změněno příslušným orgánem, nemá za daných specifických okolností za následek vyloučení odpovědnosti státu podle zákona č. 82/1998 Sb., jestliže nezákonnost tohoto rozhodnutí vyplynula z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], jímž bylo pro nezákonnost zrušeno rozhodnutí [anonymizováno] soudu [anonymizováno] [obec] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], o tom, že žalobkyně spáchala správní delikt, jenž jí byl kladen za vinu, a jímž bylo současně rozhodnuto o propadnutí jejího zboží, které bylo následně zlikvidováno.

21. Dovolací soud shledal, že právní posouzení dané věci odvolacím soudem je nesprávné, dospěl-li tento soud k závěru, že žalobě nelze vyhovět z důvodu absence nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 Zákona, a proto rozsudek odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu [anonymizováno] s tím, že je vázán právním názorem dovolacího soudu vysloveným v tomto rozhodnutí.

22. Odvolací soud po tomto zrušovacím rozhodnutí dovolacího soudu znovu přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně dle § 212, § 212a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a dospěl k závěru, že odvolání [role v řízení] není důvodné.

23. Soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu potřebném k řádnému zjištění skutkového stavu věci. Na jeho základě pak dospěl ke správným skutkovým závěrům, s nimiž se odvolací soud ztotožnil a vyházel z nich ve svém rozhodnutí, aniž bylo dokazování třeba jakkoli doplňovat. Pro stručnost svého rozhodnutí proto odvolací soud v tomto směru odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

24. Ve světle závěrů Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], které odvolací soud podrobně citoval shora v tomto rozhodnutí, pak dospěl k závěru, že soud prvního stupně věc správně posoudil i po právní stránce. Dospěl ke správnému závěru, že je dán odpovědnostní titul dle § 8 odst. 1,3 Zákona, když shledal, že za nezákonné rozhodnutí je třeba považovat rozhodnutí [anonymizováno] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], i když toto rozhodnutí nebylo výslovně pro nezákonnost zrušeno. Byť se jedná o samostatné rozhodnutí, je závislé na rozhodnutí [anonymizováno] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], kterým bylo rozhodnuto o tom, že žalobkyně spáchala správní delikt, který je jí kladen za vinu, přičemž následně bylo toto rozhodnutí pro nezákonnost zrušeno rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. V [anonymizováno] pak bylo prokázáno, že žalobkyně neměla reálnou možnost bránit se proti rozhodnutí [anonymizováno] o zadržení svého zboží řádnými či mimořádnými opravnými prostředky a dosáhnout tak v jejich rámci pro sebe příznivého rozhodnutí. Soud prvního stupně proto dospěl ke správnému závěru, že se jedná o výjimečnou situaci, na niž dopadá § 8 odst. 3 Zákona, a proto je třeba na rozhodnutí o zadržení zboží žalobkyně a jeho následní likvidaci nahlížet jako na nezákonné rozhodnutí, byť výslovně jako nezákonné zrušeno nebylo. Soud prvního stupně proto dospěl ke správnému závěru, že byl splněn základní předpoklad odpovědnosti státu za škodu dle Zákona, kterým je nezákonné rozhodnutí.

25. Předpokladem pro odpovědnost státu za škodu je splnění tří kumulativních podmínek, a to existence nezákonného rozhodnutí, vznik škody a příčinná souvislost mezi nimi.

26. Soud prvního stupě dospěl k závěru, že žalobkyni vznikla škoda zaplacením částky [částka], kterou vyúčtovala [anonymizována dvě slova] cel společnost [právnická osoba], za likvidaci zadrženého zboží, přičemž příčinu vzniku této škody shledal právě v likvidaci zboží, o níž rozhodl [anonymizováno] [obec] v rámci [anonymizováno] o správním deliktu, které bylo následně zastaveno v intencích rozsudku Nejvyššího správního soudu, že skutek žalobkyně správním deliktem nebyl. Odvolací soud se s tímto závěrem soudu prvního stupně ztotožnil. Uzavřel proto, že soud prvního stupně dospěl ke správnému závěru, že byly splněny všechny předpoklady odpovědnosti [role v řízení] za vzniklou škodu a je tak na místě žalobě v celém rozsahu vyhovět.

27. Pokud jde o další námitky, které žalovaná vznesla na svou obranu, vypořádal se s nimi již soud prvního stupně v napadeném rozsudku.

28. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.), včetně navazujícího výroku o náhradě nákladů [anonymizováno], v němž rovněž neshledal žádné pochybení.

29. O náhradě nákladů odvolacího a dovolacího [anonymizováno] bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v obou těchto řízeních plně úspěšná, a proto jí náleží náhrada nákladů, které v těchto řízeních účelně vynaložila (náklady právního zastoupení + soudní poplatek z dovolání).

30. Ve věci proběhlo dvakrát [anonymizováno] před odvolacím soudem. V prvním odvolacím [anonymizováno] právní zástupce žalobkyně učinil jeden úkon právní služby, a to vyjádření k odvolání [role v řízení] ze dne [datum]. Za tento úkon právní služby právnímu zástupci žalobkyně náleží odměna stanovená dle § 7 bod 5. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v platném znění (dále jen„ Vyhláška“), ve výši [částka]. Dále mu dle § 13 odst. 1, 3 Vyhlášky náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši [částka]. Právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty (dále jen„ DPH“), proto mu dle § 137 odst. 3 ve spojení s § 151 odst. 2 o. s. ř., náleží též náhrada 21% DPH z přiznané odměny a paušální náhrady, tj. částka [částka]. Za toto odvolací [anonymizováno] tak právnímu zástupci žalobkyně náleží náhrada nákladů [anonymizováno] ve výši [částka].

31. Ve druhém odvolacím [anonymizováno] (po zrušení rozsudku odvolacího soudu rozsudkem Nejvyššího soudu) učinil právní zástupce žalobkyně dva úkony právní služby (doplnění vyjádření k odvolání ze dne [datum], účast na jednání dne [datum]), za něž mu náleží odměna stanovená dle § 7 bod 5. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. g), k ) Vyhlášky ve výši [částka] (2x po [částka]). Dále mu dle § 13 odst. 1, 3 Vyhlášky náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši [částka] (2x po [částka]) a dále dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 Vyhlášky náhrada za ztrátu času celkem za 30 půlhodin po [částka], tj. částka [částka]. Dle § 156 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 157 odst. 3, 4 zák. práce a vyhl. č. 116/2022 Sb. náleží právnímu zástupci žalobkyně cestovné z [obec] do [obec] a zpět k jednání dne [datum] při vzdálenosti 818km jedna cesta za použití osobního vozidla tovární značky Mercedes Benz [registrační značka] při průměrné spotřebě 6,01 l [číslo] km, průměrné ceně paliva [částka] l a základní náhradě [částka] za km v celkové výši [částka]. Dále právnímu zástupci žalobkyně náleží dle § 137 odst. 3 ve spojení s § 151 odst. 2 o. s. ř. náhrada 21% DPH ve výši [částka]. Za druhé odvolací [anonymizováno] tak žalobkyni náleží náhrada nákladů [anonymizováno] ve výši [částka].

32. Ve věci dále proběhlo dovolací [anonymizováno] u Nejvyššího soudu, v němž právní zástupce žalobkyně učinil jeden úkon právní služby, a to podání dovolání, za nějž mu náleží odměna stanovená dle § 7 bod. 5 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. k ) Vyhlášky ve výši [částka]. Dále mu dle § 13 odst. 1, 3 Vyhlášky náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši [částka] a dle § 137 odst. 3 ve spojení s § 151 odst. 2 o. s. ř. náhrada 21% DPH ve výši [částka]. Celková výše náhrady nákladů za dovolací [anonymizováno] činí [částka], respektive po připočtení soudního poplatku ve výši [částka] činí [částka].

33. Žalobkyni tak celkem na náhradě nákladů odvolacího a dovolacího [anonymizováno] náleží částka [částka].

Poučení