19 C 97/2017

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. PhDr. Alenou Novotnou, Ph.D., ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení 59 148 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni 59.148 Kč s 8,05% úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 58.634 Kč k rukám právního zástupce žalobce ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhá náhrady škody podle zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ ZOdpŠk“). Celní úřad [obec] dne 23.1.2009 pod č.j. 1729/2009-177500-03/3 rozhodl o zadržení zboží - [číslo] ks nepoškozených plechovek, označených nápisem [anonymizováno] ENERGY DRINK a 301 ks poškozených plechovek, označených rovněž nápisem [anonymizováno] ENERGY DRINK. Týž úřad dne 6.8.2010 pod č.j. 22542/2010 177500-021 rozhodl o propadnutí uvedených zadržených výrobků v množství [číslo] ks. Toto rozhodnutí Celního úřadu [obec] bylo jako věcně správné potvrzeno rozhodnutím Celního ředitelství [obec] ze dne 20.10.2010 č.j. 16887-2/2010-170100-21. Následně Celní úřad [obec] dne 27.3.2012 č.j. 7837-2/2012 177500-021 rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit náklady, spojené se zničením zboží v částce 59.148 Kč. Žalobkyně dne [datum] předepsanou částku v uložené lhůtě zaplatila. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 11.12.2014 sp. zn. 10 As 157/2014 byla rozhodnutí Celního úřadu [obec] o uložení peněžité sankce v částce 1.000.000 Kč a o propadnutí zboží zrušena se závěrem o protiprávnosti postupu Celního úřadu [obec] i Celního ředitelství [obec]. Současně Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16.4.2014 čj. 9 Af 59/2010-167 NSS dospěl k závěru, že žalobkyně„ ... se mohla až do okamžiku, než byly jí užívané ochranné známky příslušným orgánem veřejné moci zrušeny, ve vztahu k celním úřadům plně opřít o legalitu ochranných známek“. Generální ředitelství cel dne 26.1.2015 pod č.j. 3058-5/2015-900000-304.7 zastavilo řízení, následně také Celní úřad pro středočeský kraj dne 5.3.2015 zastavil řízení pod č.j. 38383-2/2015- 610000-12, přičemž dovodil, že dě se žalobkyně nedopustila správního deliktu a že pominuly důvody pro zadržení zboží. Současně poznamenal, že zadržené zboží bylo dne [datum] zlikvidováno. Dne [datum] uplatnila žalobkyně proti žalované náhradu způsobené hmotné škody v žalované částce, protože rozhodnutí Celního úřadu o propadnutí zboží, na které rozhodnutí i náhradě nákladů likvidace zboží, bylo zrušeno. Stanovisko Ministerstva financí ČR ze dne [datum] nárok odmítlo. Žalobkyni bylo popsanými nezákonnými rozhodnutími způsobeno více škod, nemohla déle než 3 roky disponovat a použít v podnikání. Žalobkyně dále uvedla, že ač uloženou částku 59.148 Kč včas uhradila, orgány celní správy ji začaly znovu vymáhat exekučním příkazem vydaným dne 31.3.2014 pod č.j. 53640/2014 - [číslo] - [číslo]. Teprve k námitce žalobkyně bylo rozhodnuto o zastavení exekuce. Žalobkyně se dále domáhá zákonného úroku z prodlení ze žalované částky, běžícím ode dne následujícího po obdržení zamítavého stanoviska MF ČR.

2. Žalovaná nárok uplatněný žalobou neuznala a navrhla žalobu zamítnout. Učinila nespornými tvrzení žalobkyně o uplatnění nároku na náhradu škody u žalované učiněné podáním ze dne [datum] a odmítnutí nároku žalobkyně dopisem žalované ze dne [datum] čj. MF- [číslo]. Na svoji obranu žalovaná uvedla následující: Dne [datum] obdržel Celní úřad [obec] (dále jen„ CÚK“) žádost držitele ochranné známky [anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizováno] BVBA, se sídlem [adresa], Belgické království (dále jen společnost„ Duracell [anonymizováno] BVBA“), o přijetí opatření ve smyslu zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZOSpotř“) k zadržení zboží - energetického nápoje [anonymizováno], nacházejícího se ve skladových prostorách společnosti [právnická osoba], se sídlem [adresa], jehož vlastníkem byla žalobkyně. V žádosti zástupce držitele ochranné známky uvedl, že [právnická osoba] [anonymizováno] BVBA je světově proslulým výrobcem baterií uváděných na trh několik desetiletí pod ochrannou známkou [anonymizováno], přičemž toto označení je proslulé a požívá celosvětově, včetně ČR, dobré pověsti. Skutečnost všeobecné známosti a proslulosti zástupce držitele ochranné známky doložil rozhodnutím Úřadu průmyslového vlastnictví čj.: [číslo] ve věci české národní známky čj. [číslo], ve kterém úřad jasně deklaroval, že se u ochranných známek [anonymizováno] jedná o označení, které je všeobecně známé a proslulé a jako takové toto označení požívá ochrany ve vztahu ke všem výrobkům a třídám. Současně zástupce držitele ochranné známky předložil kopii žaloby na ochranu před porušováním práv z ochranné známky, nekalou soutěží a na ochranu obchodní firmy a návrhu na nařízení předběžného opatření, na jejichž základě Městský soud v Praze dne 11.12.2008 usnesením čj.: 19 Cm 153/2008-23 nařídil ochranné opatření ve vztahu k uvedeným výrobkům. V odůvodnění usnesení soud mimo jiné konstatuje, že [právnická osoba] [anonymizováno] BVBA je vlastníkem ochranné známky platné na území ČR, která v důsledku svého dlouhodobého užívání a masivní propagace je známkou s dobrým jménem a její užívání žalovaným (žalobkyní v tomto řízení) nepoctivě těží z dobrého jména a je jí na újmu ve smyslu § 8 odst. 2 písm. c) zákona č.441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o ochranných známkách“). V žalobě zástupce držitele ochranné známky současně specifikoval ochranné známky, jichž je vlastníkem. Dále zástupce držitele ochranné známky předložil kopie návrhů na prohlášení neplatnosti ochranných známek [číslo] [anonymizováno] a [číslo] [anonymizováno] podaných Úřadu průmyslového vlastnictví, které byly zapsány pro výše uvedené zadržené výrobky a jejichž vlastníkem je společnost [právnická osoba], [adresa žalobkyně].

3. Při kontrole CÚK bylo zjištěno skladování celkem [číslo] ks plechovek energetických nápojů [anonymizováno]. Po vyhodnocení žádosti, databáze ochranných známek a předložených podkladů měl CÚK důvodné podezření, že předmětné zboží neoprávněně užívá označení chráněného podle zákona o ochranných známkách, a proto toto zboží dne [datum] rozhodnutím čj.: [číslo] a č.j.:1729/2009-177500- 032/3 zadržel. Proti rozhodnutí CÚ č.j.: 1729/2009-177500-032/3 podala žalobkyně prostřednictvím právního zástupce odvolání, které Celní ředitelství [obec] (dále jen„ CŘ“) č.j.: 3596/09-1701-21 zamítlo. Řízení o správní žalobě, kterou žalobkyně podala proti rozhodnutí CŘ, Městský soud v Praze dne 30.6.2009, č.j. 10 Ca 167/2009-16 zastavil pro nezaplacení soudního poplatku. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně kasační stížnost, Nejvyšší správní soud ji dne 26.5.2010 č.j. 1 As 7/2010-53 zamítl. Dne 1.9.2009 obdržel CÚK rozhodnutí č.j.: O - [číslo] a čj.:O - [číslo] ze dne [datum], kterými Úřad průmyslového vlastnictví prohlásil kombinovanou ochrannou známku [číslo] ve znění [anonymizováno] ENERGY DRINK a slovní ochrannou známku [číslo] ve znění [anonymizováno] za neplatné s účinky ex tunc, a to podle ustanovení § 32 odst. 3, ve spojení s ustanoveními § 7 odst.1 písm. b) a e) zákona o ochranných známkách č. 441/2003 Sb. Žalobkyně napadla obě rozhodnutí rozklady, o těch rozhodl ředitel ÚPV pod č.j.: O [číslo] a č.j.: O - [číslo] ze dne [datum] tak, že rozhodnutí potvrdil. Na základě popsaných dokladů měl CÚK důvodné podezření, že žalobkyně v daném případě porušila právní povinnost danou ustanovením § 4 odst. 3 ve spojení s ustanovením § 5 odst. 2 ZOSpotř a dopustila se tak správního deliktu podle ustanovení § 24 odst. 1 písm. a) ZOSpotř. Proto zahájil správního řízení, jehož výsledkem bylo rozhodnutí CÚ ze dne 6.8.2010 č.j. 22542/2010-177500-021, kterým byla žalobkyni podle ustanovení § § 24 odst. 9 písm. c) zákona o ochraně spotřebitele uložena pokuta ve výši 1.000.000 Kč. Současně CÚK rozhodl o propadnutí zadrženého zboží. Proti rozhodnutí CÚK podala žalobkyně odvolání, které CŘ dne pod č.j. 16887-2/2010-170100-21 zamítnuto a napadené rozhodnutí CÚ potvrdil. Rozhodnutí odvolacího správního orgánu bylo napadeno žalobou u Městského soudu v Praze, která byla zamítnuta rozsudkem ze dne 16.4.2014 č.j. Af 59/2010-167 [číslo]. [příjmení] propadlého zboží (kterým jsou porušena práva k duševnímu vlastnictví) se tak podle ustanovení § 28a odst. 2 zákona o opatřeních stal stát.

4. Na základě pravomocného rozhodnutí o propadnutí zboží CÚK dne 27.3.2012 pod č.j. 7837-2/2012-177500-021 uložil žalobkyni v souladu s § 30 odst. 2 písm. b) zákona č. 191/1999 Sb. o opatřeních, týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboží porušujících některá práva duševního vlastnictví ve znění účinném do 31.12.2012 povinnost k úhradě nákladů vzniklých v souvislosti s likvidací zboží, které bylo zlikvidováno dne [datum]. Toto rozhodnutí bylo napadeno odvoláním, které CŘ dne 18.6.2012 pod č.j.8263-2/2012-170100-21 zamítlo. CÚK k likvidaci přistoupil z důvodu zabránění dalším škodám na majetku, neboť energetický nápoj vytékal na podlahu skladu Správy státních hmotných rezerv v obci [obec], způsobené s největší pravděpodobností způsobeno korozí obalu. Datum spotřeby výrobků byl na obalu vyznačen dnem [datum]. Žalobkyně náklady uhradila dne [datum]. Žalovaná zdůraznila, že rozhodnutí o uložení povinnosti uhradit náklady za likvidaci zboží nebylo pro nezákonnost zrušeno, proto nemůže být titulem k uplatnění náhrady škody z titulu nezákonného rozhodnutí, jíž se žalobkyně touto žalobou domáhá. V řízení o kasační stížnosti pak Nejvyšší správní soud rozsudkem čj. 10 As 157/2014-39 ze dne 11.12.2014 zmíněná rozhodnutí celních orgánů, včetně rozsudku Městského soudu v Praze zrušil. V návaznosti na rozsudek Nejvyššího správního soudu CÚ rozhodnutím ze dne 5.3.2015 č.j.38383-2/2015-610000-12 předmětné řízení o správním deliktu zastavil.

5. Žalovaná dále argumentovala usnesením o nařízení předběžného opatření ze dne [datum], kterým Městský soud v Praze pod č.j. 19 Cm 153/2008-23 na návrh [anonymizováno] batteries BVBA uložil společnosti [právnická osoba], povinnost zdržet se při svých obchodních aktivitách užívání slova [anonymizováno] pro energetické nápoje nebo v souvislosti s energetickými nápoji, zdržet se výroby, distribuce a prodeje energetických nápojů pod označením [anonymizováno] a zdržet se uvádění na trh energetických nápojů v plechovkách válcovitého tvaru o výšce od 12,5 cm do 14 cm a šířce od 4,5 cm do 5,5 cm při užití kombinace černé a měděné barvy, kdy měděná barva je umístěna nad barvou černou a kdy výška části měděné barvy je od 3,5 cm do 5,5, cm. V odvolacím řízení pak Vrchní soud v Praze usnesením č.j. 3 Cmo 123/2009-172 ze dne toto ochranné opatření potvrdil. V tomto řízení pak Městský soud v Praze rozsudkem č.j. 19 Cm 153/2008- 434 ze dne 23.10.2009, uložil povinnost zdržet se předběžně zakázaných činností na území všech členských státu Evropského společenství. V odvolacím řízení Vrchní soud v Praze rozsudkem č.j. 3 Cmo 203/2011-549 ze dne 17.1.2012 rozsudek Městského soudu v Praze potvrdil. Nejvyšší soud ČR pak usnesením č.j. 23 Cdo 2662/2012 ze dne 29.10.2013 odmítl dovolání proti zmíněnému rozsudku Vrchního soudu v Praze.

6. Dále žalovaná zdůraznila, že došlo k výmazu slovní ochranné známky [číslo] ve znění [anonymizováno], přičemž zákonnost výmazu byla potvrzena rozsudkem Nejvyššího správního soudu č.j. As 123/2012-136 ze dne 25.7.2013. Dále došlo k výmazu kombinované ochranné známky [číslo] ve znění„ [anonymizováno] ENERGY DRINK +“, přičemž zákonnost výmazu byla potvrzena rozsudkem Nejvyššího správního soudu č.j. As 122/2012-135 ze dne 10.10.2013. Obě ochranné známky byly prohlášeny za neplatné s účinky ex tunc. Ochranné známky byly původně zapsány pro společnost [právnická osoba], se sídlem [adresa žalobkyně], [IČO] a dle tvrzení společnosti [právnická osoba] je tato na předmětných výrobcích užívala na základě licenční smlouvy. Žalovaná označila předmětný rozsudek NSS, kterým označil rozhodnutí celních orgánů v dané věci jako nezákonná, za překvapivý v situaci, kdy rozsudek Nejvyššího soudu ČR vydaný necelý rok před správním rozhodnutím konstatoval, že jednání žalobkyně bylo nekalosoutěžním jednáním, které odporuje zákonu a nemohla zde být dobrá víra žalobkyně.

7. Skutková zjištění Skutkový děj byl mezi účastníky nesporný, provedené listinné důkazy tvrzení účastníků podporují. Soud proto mohl dospět k závěrům na základě těchto zdrojů. Dne [datum] uzavřela žalobkyně licenční smlouvu se [právnická osoba], a.s., [IČO], se sídlem [adresa], žalobkyni bylo poskytnuto právo užívat slovní ochranné známky„ [anonymizováno]“ a kombinované ochranné známky [číslo] ve znění„ [anonymizováno] ENERGY DRINK +“ na dobu neurčitou (citovaná smlouva). Dne [datum] CÚK zadržel [číslo] nepoškozených a 301 poškozených plechovek s nápisem [anonymizováno] (rozhodnutí č.j. 1729/2009-177500-03/3). Dne [datum] CŘ zamítlo odvolání žalobkyně proti tomuto rozhodnutí (rozhodnutí č.j. 3596/09-1701-21). Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně správní žalobu, Městský soud v Praze usnesením čj. 10 Ca 167/2009-16 dne 30.6.2009 řízení zastavil pro nezaplacení soudního poplatku. NSS zamítl kasační stížnost proti tomuto rozhodnutí usnesením čj. 1 As 7/2010-53 dne 26.5.2010 (citovaná rozhodnutí ve spise CÚK čl.275an). Dne [datum] požádal CÚK nadřízené Celní ředitelství [obec] o stanovisko, zda je možné provést likvidaci zadrženého zboží před ukončením správního, resp. soudního řízení. CÚK v žádosti popsal stav řízení a také stav zadrženého zboží. Odpověď na tuto žádost obdržel CÚK dne [datum], obsahovala doporučení likvidovat zboží až po právní moci rozhodnutí o správním deliktu (stanovisko CŘ č.j. 10500-2/2010-1701-21 ve spise CÚK č.l. 296). Dne [datum] CÚK uložil žalobkyni pokutu 1.000.000 Kč a trest propadnutí zboží za porušení ZOSpotř tím, že skladovala za účelem prodeje výrobky porušující práva duševního vlastnictví (rozhodnutí č.j. 22542/2010 177500-021). CŘ dne [datum] zamítlo odvolání žalobkyně a rozhodnutí CÚK potvrdilo (rozhodnutí [číslo]). Dne [datum] vypršela doba expirace zadrženého zboží (fotodokumentace vzorku plechovky s nápojem [anonymizováno] – příloha protokolu Celně technické laboratoře GŘC ze dne [datum]). Dne [datum] bylo zboží zlikvidováno (likvidační protokol ze dne [datum])). Dne [datum] fakturovala společnost [právnická osoba] [IČO] GŘC jako odběrateli za likvidaci plechovek o váze 46,5 t částku 59.148 Kč s DPH (faktura [číslo]). Dne [datum] CÚK uložil žalobkyni nahradit náklady likvidace ve výši 59.148 Kč, částka se stala splatnou dne 2.5.2012 (rozhodnutí č.j. 7837-2/2012 177500-021). Dne [datum] žalobkyně částku 59.148 Kč zaplatila (výpisem z účtu žalobkyně, vedeného [právnická osoba] [číslo] ze dne [datum]). Dne [datum] CŘ zamítlo odvolání žalobkyně proti tomuto rozhodnutí (rozhodnutí č.j. 8263-2/2012-170100-21). Dne 16.4.2014 Městský soud v Praze rozsudkem čj. 9 Af 59/2010-167 zamítl správní žalobu žalobkyně proti citovaným správním rozhodnutím (citovaný rozsudek).

8. Dne [datum] Nejvyšší správní soud rozsudkem ze sp. zn. 10 As 157/2014 zrušil rozhodnutí Celního úřadu [obec] o uložení peněžité sankce v částce 1.000.000 Kč a o propadnutí zboží, navazující rozhodnutí Celního ředitelství [obec] a rozsudek Městského soudu v Praze ze 16.4.2014 čj. 9 Af 59/2010-167 (citovaný rozsudek). V odůvodnění předseda senátu JUDr. Zdeněk Kühn uvedl, že jednání žalobkyně se v daném případě liší od případů, kdy si je pachatel celního deliktu od počátku vědom, že porušuje právo duševního vlastnictví. Žalobkyni nelze přičíst vinu za to, že Úřad průmyslového vlastnictví zaevidoval více totožných ochranných známek. Celní orgány si ostatně byly vědomy, že totožné známky mají zaevidovány dva vlastníci a po rozhodnutí o neplatnosti jedné z nich jednaly tak, jakoby od počátku existovala jen jedna ochranná známka ([anonymizováno] Batteries BVVA) a že tedy zadržené zboží je padělkem a bylo jím i v době před výmazem druhé ochranné známky vlastníka [příjmení] [jméno] [příjmení] dospěl k závěru, že v rovině správního trestání nelze [anonymizováno] deklarovat, že žalobkyně užívala právo ochranné známky v rozporu se zákonem, brání tomu zákaz retroaktivity při trestání a princip právní jistoty. Pokud žalobkyně vycházela z presumpce správnosti rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví, nelze jí za to po zrušení takového rozhodnutí uložit sankci (vybráno z odůvodnění). Dne [číslo] CŘ zastavil řízení, neboť odpadl jeho důvod, skutek, pro který bylo řízení vedeno, není správním deliktem (rozhodnutí č.j. 3058-5/2015-900000- 304.7). Dne [datum] žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce uplatnila vůči žalované nárok na náhradu škody ve výši 59.148 Kč. Dne [datum] Ministerstvo financí ČR odmítlo nárok žalobkyně na náhradu škody ve výši 59.148 Kč (dopis č.j. MF-16254/2015/2903-11). Dne [datum] sdělil ÚPV na dotaz soudu, že slovní mezinárodní ochrannou známku„ [anonymizováno]“ zapsal ÚPV pod [číslo] dne [datum] a mezinárodní ochrannou známku„ DURACELL ENERGY DRINK+“ zapsal ÚPV pod [číslo] dne [datum], obě na jméno vlastníka [právnická osoba], následně byly ochranné známky prohlášeny za neplatné s právními účinky ke dni [datum] (č.l. 32 spisu). Z ostatních provedených důkazů soud k žádným podstatným zjištěním nedospěl.

9. Skutkový závěr Celní orgán rozhodl o propadnutí zboží žalobkyně, rozhodnutí nabylo ve spojení s rozhodnutím odvolacího orgánu ze dne [datum] právní moci. V mezidobí od zadržení vypršela doba expirace předmětného zboží. Celní orgán zboží dne [datum] zlikvidoval a rozhodl, že je žalobkyně povinna uhradit náklady likvidace ve výši 59.148 Kč. Žalobkyně uloženou povinnost splnila dne [datum]. Následně se žalobkyně ve správním soudnictví domohla zrušení veškerých rozhodnutí o propadnutí zboží jako nezákonných a řízení o správním deliktu bylo zastaveno dne [datum] se závěrem, že skutek, pro který bylo vedeno řízení, nebyl správním deliktem. Dne [datum] žalobkyně uplatnila nárok na náhradu škody ve výši uhrazené částky 59.148 Kč, žalovaná nárok dne [datum] odmítla.

10. Právní posouzení Skutkový závěr umožňuje dospět k následujícímu posouzení škodní odpovědnosti. Žalobkyni vznikla škoda tím, že byla nucena uhradit částku 59.148 Kč, jednoznačnou příčinou škody byla likvidace zboží, o níž rozhodl CÚK v rámci řízení o správním deliktu, které bylo následně zastaveno v intencích rozsudku NSS, že skutek žalobkyně správním deliktem nebyl. Dle ust. § 5 ZOdpŠk odpovídá stát za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Dle ust. § 8 ZOdpŠk odst. 1) platí, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. 2) Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. 3) Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce. Soud v daném případě aplikoval právě ust. § 8 odst. 3 ZOdpŠk. Žalobkyně totiž uspěla při soudní přezkumu páteřního správního rozhodnutí o správním deliktu, rozhodnutí bylo a řízení zastaveno, delikt se nestal. Konkrétní jedno dílčí a pouze akcesorické rozhodnutí CÚK o náhradě nákladů likvidace zboží totiž nebylo pro nezákonnost zrušeno. Žalobkyně však využila dostatek opravných prostředků v celém řízení o správním deliktu, nelze jí vytýkat nečinnost. Dle ust. § 31a odst. 1) zákona č. 191/1999 Sb. nemá odvolání proti rozhodnutí celních orgánů podle tohoto zákona nemá odkladný účinek. Pokud CÚK přikročil k likvidaci zadrženého zboží v době, kdy ještě běželo soudní řízení správní, ačkoli nadřízený celní orgán takový postup nedoporučil, nemělo by odvolání proti rozhodnutí o povinnosti uhradit náklady likvidace z [datum] naději na úspěch. Žalovaná dokonce žalobkyni vytkla, že se změny tohoto rozhodnutí měla domáhat prostřednictvím mimořádných opravných prostředků, ačkoli zákon v citovaném ustanovení obnovu řízení výslovně z takového požadavku vyjímá. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je akcesorickým rozhodnutím, pokud bylo zastaveno řízení o správním deliktu, nemá rozhodnutí oporu v meritorním rozhodnutí a celní orgán je měl sám zrušit. Je totiž opřeno o ust. § 30 odst. 2 písm. b) zákona č. 191/1999 Sb. o opatřeních, týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboží porušujících některá práva duševního vlastnictví ve znění účinném do 31.12.2012. Citované ustanovení praví, že„ Celní úřad na náklady pachatele správního deliktu zajistí a) se souhlasem držitele práva odstranění ochranných známek z propadlých nebo zabraných padělků a zničení takto odstraněných ochranných známek, nebo b) zničení propadlého nebo zabraného zboží, v souvislosti s jehož nabízením nebo prodejem došlo k porušení zákazu používání klamavých obchodních praktik. Pokud následně byla zrušena rozhodnutí o spáchání správního deliktu, nebyl už pro rozhodnutí o nákladech řízení zákonný podklad.

11. V judikatuře lze nalézt příklad aplikace ust. § 8 odst. 3 ZOdpŠk v rozsudku Nejvyšší soud ČR sp.zn. 30 Cdo 4389/2013 dne 27.8.2015 dospěl k právní větě:„ Nepodal-li poškozený odvolání proti odsuzujícímu rozsudku, který byl v jeho prospěch zrušen v důsledku odvolání podaného jiným obžalovaným, jde o případ zvláštního zřetele hodný ve smyslu 8 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb.“ V řízení šlo o náklady obhajoby, jejichž náhradu uplatnil účastník, který proti původnímu rozhodnutí nepodal opravný prostředek, bylo však díky opravnému prostředku jiného účastníka zrušeno i v jeho prospěch. Soud má za to, že vyhověním nároku žalobkyně v tomto řízení cestou aplikace citovaného ustanovení naplňuje účel zákona v obdobné míře jako je tomu v citovaném případě (i když při jiných skutkových okolnostech).

12. Úvaha žalované o tom, že postup celních orgánů byl ospravedlněn předběžným opatřením, nařízeným citovaným usnesením Městského soudu v Praze není správná, neboť soukromoprávní rovina nekalosoutěžního sporu nemůže být podkladem pro správní trestání. Ani úvaha žalované o tom, že pokud by předmětné zboží nebylo zlikvidováno, v době po klíčovém rozhodnutí NSS by je žalobkyně musela zničit z důvodu vypršení data jeho upotřebitelnosti a zřejmě by taková likvidace přinesla obdobné náklady, není na místě. Rozsudkem NSS byl shledán nezákonným celý postup CÚK v dané věci od zadržení zboží, kdy celní orgán nerespektoval, že žalobkyni svědčí právo zapsané ochranné známky, a nelze tak předvídat, jak by žalobkyně s předmětným zbožím nakládala.

13. Pokud žalovaná namítla promlčení nároku, neboť k likvidaci zboží a úhradě nákladů došlo [datum], je třeba připomenout, že dle ust. § 32 odst 1) ZOdpŠk se nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. (1) Nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. 2) Nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. Žalobkyně se o tom, že za škodu odpovídá stát, dozvěděla z rozsudku NSS nejdříve dne [datum], spíše však až z rozhodnutí o zastavení řízení dne [číslo]. Dne [datum] žalobkyně uplatnila vůči žalované nárok, dalších 6 měsíců dle ust. § 35 odst. 1 ZOdpŠk lhůta neběžela do stanoviska žalované, tříletou subjektivní lhůtu tak podáním žaloby [datum] dodržela. Ani objektivní 10letá lhůta od [datum], kdy CÚK rozhodl o náhradě nákladů řízení, do podání žaloby neuběhla.

14. Proto soud ze všech výše uvedených důvodů výrokem I. žalobkyni vyhověl a přiznal jí náhradu škody v žalované výši včetně příslušenství v podobě úroku ve výši 8,05% ročně stanovené vl. nař. [číslo] Sb. ode následujícího po doručení zamítavého stanoviska žalované, neboť prodlení žalované trvalo delší dobu.

15. Výrokem II. soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. o nákladech řízení a vzhledem k plnému úspěchu žalobkyně jí přiznal náhradu nákladů právního zastoupení v souladu s vyhl. 177/1996 Sb. Za následující úkony poskytnuté právní pomoci: převzetí věci, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby, písemné stanovisko ve věci samé, zastoupení při jednání soudu dne [datum], [datum] a [datum] přiznal soud odměnu po 3.500 Kč, dále paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý úkon právní služby dle ust. § 13 odst 3 cit. vyhl., náhradu cestovních výdajů právního zástupce žalobkyně ke třem ústním jednáním osobním motorovým vozidlem zn. Daimler - [jméno] [příjmení] [jméno] 350 D RZ 1 TE4224, průměrná spotřeba 6,0 l [číslo] km nafty v ceně stanovené, celkem jedna jízda 818 km na trase [obec] – [obec] a zpět, při amortizaci vozu 4 Kč/km, a ztráta času 30 hodin po 100 Kč, tj. celkem jízdné a ztráta času 20.205 Kč a zaplacený soudní poplatek 2000 Kč a DPH 21 % z částky 48.805 Kč ve výši 9.829 Kč, tedy celkem 58.634 Kč. Dle ust. § 149 odst. 1) o.s.ř. zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je splatná k rukám advokáta. Dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. náleží k nákladům řízení daň z přidané hodnoty, je-li zastupující advokát jejím plátcem. Lhůty k plnění byly stanoveny dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.