15 Co 302/2024 - 127

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Dany Slavíkové a soudkyň Mgr. Olgy Lenochové a Mgr. Adély Kaftanové ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 1/0] zastoupený opatrovnicí [jméno] bytem [Anonymizováno], [adresa] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] o zaplacení [částka] Kč s příslušenstvím k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 18. června 2024, č. j. 31 C 378/2023-99, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] advokáta.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky [částka] (výrok I.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku [částka] k rukám právního zástupce žalovaného, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se kterou se žalobce domáhal po žalovaném vydání bezdůvodného obohacení ve výši žalované částky, neboť rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa], čj. [spisová značka] ze dne [datum] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze čj. [spisová značka] ze dne [datum], který nabyl právní moci dne [datum], bylo pravomocně určeno, že žalobce je výlučným vlastníkem jednotky č. [číslo], vymezené podle zákona č. 72/1994 Sb., způsob využití: byt, zapsané na listu vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa], obec [adresa] (dále také jen „předmětná bytová jednotka“), nacházející se (vymezené) v budově č. p. [číslo] (budova je zapsána na listu vlastnictví č. [hodnota], katastrální území [adresa], obec [adresa], část obce [adresa], způsob využití: bytový dům) postavené na pozemku parc. [číslo] (uvedený pozemek je zapsán na listu vlastnictví č. [hodnota], katastrální území [adresa], druh pozemku: zastavená plocha a nádvoří) s tím, že s vlastnictvím uvedené (bytové) jednotky č. [číslo] je neoddělitelně spjato spoluvlastnické právo ke společným částem výše uvedeného domu [Anonymizováno] k výše uvedenému pozemku parc. [Anonymizováno] ve výši 5500/645380 vzhledem k celku, dále bylo určeno, že zástavní právo založené smlouvou o zřízení zástavního práva k nemovitým věcem č. 47/2020, uzavřenou dne [datum] mezi žalobcem jako zástavním dlužníkem a žalovaným jako zástavním věřitelem, pro pohledávky v (celkové) výši [částka], jehož předmětem je (bytová) jednotka č. [číslo], vymezená podle zákona č. 72/1994 Sb., způsob využití: byt, zapsaná na listu vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa], obec [adresa], nacházející se (vymezená) v budově č. p. [číslo] (budova je zapsána na listu vlastnictví č. [hodnota], katastrální území [adresa], obec [adresa], část obce [adresa], způsob využití: bytový dům) postavené na pozemku parc. č. 28/12 (uvedený pozemek je zapsán na listu vlastnictví č. [hodnota], katastrální území [adresa], druh pozemku: zastavená plocha a nádvoří) s tím, že s vlastnictvím uvedené (bytové) jednotky č. [číslo] je neoddělitelně spjato spoluvlastnické právo ke společným částem výše uvedeného domu č. [číslo] a k výše uvedenému pozemku parc. č. 28/12, přičemž zápis tohoto zástavního práva byl proveden v katastru nemovitostí dne [datum], s právními účinky zápisu k okamžiku [datum], 12:26:41, pod sp. zn. [číslo], neexistuje. O neplatnosti právního jednání učiněného mezi žalobcem a žalovaným bylo rozhodnuto z důvodu [podezřelý výraz] žalovaného. Po uzavření kupní smlouvy uzavřel žalobce s žalovaným, dne [datum] rovněž Dohodu o zrušení věcného břemene, na jejímž základě vložil na účet žalovaného vedeného u ČS a.s., nejprve dne [datum] částku [částka] a následně dne [datum] další částku ve výši [částka]. Žalobce požaduje tyto částky vrátit, neboť žalovaný s finančními částkami dále disponoval, čímž se na úkor žalobce obohatil.

3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Namítl nedostatek své pasivní legitimace v projednávané věci. Učinil nesporným že dne [datum] byla mezi žalovaným, jakožto zástavním dlužníkem a žalobcem, jakožto zástavním věřitelem, podepsána Smlouva o zřízení zástavního práva k nemovitým věcem, na základě které, došlo ke zřízení zástavního práva k předmětné bytové jednotce, a to za účelem zajištění údajných dluhů žalovaného vůči žalobci do výše [částka] s příslušenstvím, z titulu Smlouvy o zápůjčce, podepsané dne [datum] žalovaným, jakožto vydlužitelem, a žalobcem, jakožto zapůjčitelem. K zápisu vlastnického práva žalobce k předmětné bytové jednotce do katastru nemovitostí došlo na základě Kupní smlouvy se zřízením služebnosti bytu a užívání, která byla dne [datum] podepsána žalovaným, jakožto prodávajícím, a žalobcem, jakožto kupujícím. Dne [datum] uzavřel žalobce a žalovaný Dohodu o zrušení věcného břemene práva bytu v rámci které, došlo ke zrušení věcného břemene, které mělo být zřízeno kupní smlouvou, a k finančnímu vypořádání věcného břemene. Za jeho zrušení měl žalobce uhradit žalovanému částku [částka] ve dvou splátkách po [částka], a to dne [datum] a dne [datum]. Rozsudkem ze dne [datum], čj. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum], čj. [spisová značka], bylo pravomocně určeno, že žalovaný je výlučným vlastníkem předmětné bytové jednotky a že zástavní právo založené zástavní smlouvou pro pohledávky ve výši [částka], jehož předmětem je předmětná bytová jednotka, neexistuje. Dovolání žalobce bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum], č.j. [spisová značka].

4. Dále žalovaný poukázal na skutečnost, že byl pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], čj. [spisová značka], omezen ve svéprávnosti na dobu pěti let s tím, že je schopen nakládat s peněžní částkou maximálně [částka] měsíčně, jinak hospodařit s vyšší částkou a spravovat své jmění ve vyšší částce, s výjimkou právního jednání v běžných záležitostech každodenního života, není schopen. Zejména není schopen uzavírat jakékoliv smlouvy (smlouvu kupní, darovací, o úvěru, zápůjčce a zástavní) s předmětem plnění nad [částka], v pracovněprávních vztazích uzavírat smlouvy o hmotné odpovědnosti, činit pořízení pro případ smrti, uzavřít manželství, činit jednání při určování rodičovství, popírání rodičovství, při osvojení, včetně souhlasu s osvojením a současně mu byla jmenována opatrovnice [jméno FO]. Od dětství trpí [podezřelý výraz] ve formě [podezřelý výraz], která není léčbou ovlivnitelná a významným způsobem ovlivňuje jeho schopnost právně jednat. Zdůraznil, že samotné uzavření výše zmiňovaných smluv (Smlouvy o zápůjčce, Zástavní smlouvy, Kupní smlouvy a Dohody o zrušení věcného břemene), bylo předmětem rozsáhlého dokazování, a to v rámci [podezřelý výraz], vedeného Obvodním soudem pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Dne [datum], pod č. j. [spisová značka], byl vydán rozsudek, kterým byla obviněná [jméno FO] uznána vinnou ze spáchání: a) jednak [podezřelý výraz] odst. 1, 3 zákona č. 40/2009 Sb., [podezřelý výraz], ve znění pozdějších předpisů, b) jednak [podezřelý výraz], 4 písm. d) [podezřelý výraz], kterého se dopustila mimo jiné tím, že poškozeného, tj. žalovaného, dne [datum] přesvědčila k podpisu dohody o zrušení služebnosti doživotního bezplatného užívání bytu částku [částka], kdy tato částka byla ve dvou platbách po [částka] vložena na bankovní účet poškozeného a ihned po jejich vkladu byly částky opět z účtu vybrány, přičemž obsah a právní důsledky uvedených smluv nebyl poškozený vzhledem ke své rozumové slabosti schopen posoudit a dohlédnout, o čemž obžalovaná věděla.“ Poukázal na časovou linku případu. Z trestního rozsudku ze dne [datum] je zcela zřejmé, že trestní soud po provedeném dokazování dospěl k jednoznačnému závěru, že všechny smlouvy, které byly žalovaným podepsány (včetně Smlouvy o zápůjčce, Kupní smlouvy, Zástavní smlouvy a Dohody o zrušení věcného břemene), podepsal žalovaný (vzhledem ke svým slabým rozumovým schopnostem, významné sugestibility, manipulovatelnosti, naivní důvěřivosti a neschopnosti řádně hájit vlastní zájmy) na základě toho, že mu [jméno FO] tvrdila, že jejich podpis je nutný k tomu, aby mu mohla vrátit zápůjčku ve výši [částka], kterou žalovaný [jméno FO] poskytl. Soud rovněž učinil velmi důležité zjištění, že v souvislosti s uzavřenými smlouvami mezi žalobcem a žalovaným žalovaný fakticky nic neobdržel, když všechny finanční prostředky převzala namísto žalovaného [jméno FO]

5. Na základě výsledků provedeného dokazování a nesporných tvrzení účastníků, vyšel soud prvního stupně zejména z následujících skutkových zjištění: Rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č.j. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum], č.j. [spisová značka], bylo určeno, že žalobce je výlučným vlastníkem bytové jednotky č. [číslo], vymezené podle zákona č. 72/1994 Sb., zapsané na LV č. [hodnota] pro k. ú. [adresa], obec [adresa] nacházející se v budově [číslo] (budova je zapsána na listu vlastnictví č. [hodnota], katastrální území [adresa], obec [adresa], část obce [adresa], způsob využití: bytový dům) postavené na pozemku parc. č. 28/12 (uvedený pozemek je zapsán na listu vlastnictví č. [hodnota], katastrální území [adresa], druh pozemku: zastavěná plocha a nádvoří), včetně spoluvlastnického práva ke společným částem výše uvedeného domu č. [číslo] a k výše uvedenému pozemku parc. [číslo], a to ve výši 5500/645380 vzhledem k celku, a že zástavní právo založené Zástavní smlouvou pro pohledávky žalovaného ve výši [částka], jehož předmětem je předmětná jednotka, neexistuje. Z odůvodnění rozsudků vyplývá, že rozpoznávací schopnosti žalovaného byly v době uzavření Kupní smlouvy i Zástavní smlouvy podstatnou mírou snížené jeho lehkou [podezřelý výraz], ovlivnitelností, manipulovatelností, a proto dospěly k závěru o absolutní neplatnosti jak Kupní, tak Zástavní smlouvy ve smyslu § 581 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“). Rozsudek nabyl právní moci dne [datum].

6. Žalovaný byl omezen ve svéprávnosti na dobu pěti let tak, že je schopen nakládat s peněžní částkou maximálně [částka] měsíčně, jinak hospodařit s vyšší částkou a spravovat své jmění ve vyšší částce, s výjimkou právního jednání v běžných záležitostech každodenního života, není schopen, zejména není schopen: uzavírat jakékoliv smlouvy (smlouvu kupní, darovací, o úvěru, zápůjčce a zástavní) s předmětem plnění nad [částka], v pracovněprávních vztazích uzavírat smlouvy o hmotné odpovědnosti, činit pořízení pro případ smrti, uzavřít manželství, činit jednání při určování rodičovství, popírání rodičovství, při osvojení, včetně souhlasu s osvojením. Opatrovnicí žalovaného byla jmenována paní [jméno FO] (pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], čj. [spisová značka]).

7. Pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č.j. [spisová značka], byla obviněná [jméno FO], narozená [datum] uznána vinnou, že 1/ dne [datum] v [adresa], v úmyslu se neoprávněně obohatit, vědomě využila slabých [podezřelý výraz] [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0], jeho významné sugestibility, manipulovatelnosti, naivní důvěřivosti a neschopnosti řádně hájit vlastní zájmy, a požádala poškozeného o zapůjčení finanční částky [částka], pod nepravdivou záminkou potřeby uhradit tuto částku advokátovi, aby jí byly vyplaceny peníze z prodeje domu po rodičích v [město], z nichž přislíbila poškozenému zapůjčenou částku vrátit, ačkoliv si byla vědoma, že žádné peníze z prodeje domu neobdrží, a zapůjčené finanční prostředky poškozenému nevrátí, poškozený se zapůjčením částky [částka] obžalované souhlasil, požadovanou částku vybral téhož dne ze svého bankovního účtu číslo [č. účtu] v [adresa], na pobočce [právnická osoba]., a na místě jí v hotovosti předal obžalované, která následně poškozenému zapůjčenou finanční částku nevrátila a ponechala si jí pro vlastní potřebu, kdy tímto svým úmyslným jednáním způsobila poškozenému [Jméno zainteresované osoby 1/0] škodu ve výši [částka], 2/ dne [datum] v Kladně, nám. [jméno FO] č. p. 14, v kanceláři advokátky [tituly před jménem] [jméno FO], v úmyslu získat peněžní prostředky z půjčky a následně z převodu vlastnického práva k bytu poškozeného [Jméno zainteresované osoby 1/0], a neoprávněně se tak obohatit, vědomě využila slabých rozumových schopností poškozeného, jeho významné sugestibility, manipulovatelnosti, naivní důvěřivosti a neschopnosti řádně hájit vlastní zájmy, a to tak, že poškozeného opakovaně přesvědčovala pod smyšlenou legendou, že získání peněžní prostředků ze smlouvy o zápůjčce a dalších smluv, které byly následně uzavřeny mezi poškozeným a [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0], kterou poškozený dříve obžalované zapůjčil, a slibovala mu, že si jej vezme za muže, čemuž poškozený uvěřil, k podpisu níže uvedených smluv, v jejichž konečném důsledku došlo k převodu vlastnického práva k bytové jednotce číslo [číslo] o velikosti 1+1 na adrese [jméno FO] [číslo], [adresa], zapsané u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, katastrální území [adresa], číslo [Anonymizováno], parcelní číslo [číslo], z poškozeného na [Jméno zainteresované osoby 0/0], který ve všech smlouvách vystupoval jako druhá smluvní strana, aniž by přímo poškozenému bylo poskytnuto jakékoli faktické protiplnění, když finanční prostředky, které [Jméno zainteresované osoby 0/0] vyplatil, fakticky převzala namísto poškozeného obžalovaná [jméno FO], konkrétně jej přesvědčila, aby podepsal smlouvu o zápůjčce ze dne [datum], na základě které měl [Jméno zainteresované osoby 0/0] zapůjčit poškozenému finanční prostředky až do výše [částka], a dále za účelem zajištění dluhu ve výši [částka], téhož dne k podpisu smlouvy o zřízení zástavního práva k výše uvedené bytové jednotce, kdy zástavním věřitelem byl též [Jméno zainteresované osoby 0/0], dále jej přesvědčila dne [datum] k uzavření kupní smlouvy o prodeji bytu za částku [částka] [Jméno zainteresované osoby 0/0] za současného zřízení služebnosti doživotního bezplatného užívání bytu ve prospěch poškozeného, kdy kupní cena v částce [částka] měla být uhrazena zápočtem reálně neexistující pohledávky [Jméno zainteresované osoby 0/0] za poškozeným, a v částce [částka] a [částka] v hotovosti k rukám poškozeného, a konečně dne [datum] jej přesvědčila k podpisu Dohody o zrušení služebnosti doživotního bezplatného užívání bytu za částku [částka], kdy tato částka byla ve dvou platbách po [částka] vložena na bankovní účet poškozeného, a ihned po jejich vkladu byly částky opět z účtu vybrány, přičemž obsah a právní důsledky uvedených smluv nebyl poškozený vzhledem ke své rozumové slabosti schopen posoudit a dohlédnout, o čemž obžalovaná věděla, a tímto svým úmyslným jednáním způsobila poškozenému škodu ve výši dle znaleckého posudku [částka], tedy [jméno FO] sebe obohatila tím, že uvedla někoho v omyl, a způsobila tak na cizím majetku větší škodu a úmyslným jednáním sebe a jiného obohatila tím, že uvedla někoho v omyl, a způsobila tak na cizím majetku značnou škodu, čímž spáchala [podezřelý výraz] 1, 3 [podezřelý výraz] a [podezřelý výraz] podle § 209 odstavec 1, 4 písmeno d) [podezřelý výraz]. Z odůvodnění rozsudku mimo jiné vyplývá, že: „…Jak vyplynulo z dokazování, obžalovaná [jméno FO], přestože ona sama žádné smlouvy nepodepisovala, v žádném z právních jednání osobně nevystupovala, přebírala za poškozeného veškeré finance, které obžalovaný [jméno FO] platil v hotovosti jakožto sjednané plnění ze shora uvedených smluv a dohod. Cílem jejího jednání tak bylo získání finančních prostředků vyplacených obž. [jméno FO], které byť poškozený podepsal příjmové doklady o tom, že peníze přijal, tyto skutečně namísto něj převzala obž. [jméno FO] a poškozenému je nikdy nevrátila, ani to neměla od počátku v úmyslu. Ohledně podpisu příjmových pokladních dokladů, který učinil poškozený, který jejich podpis při hlavním líčení potvrdil, soud uvádí, že je důvěryhodná výpověď poškozeného, který uvedl, že doklady podepsal, protože mu jej podepsat dali, a protože na nich bylo předvyplněné jeho jméno. S ohledem na osobu poškozeného se toto vysvětlení soudu jeví jako pravděpodobné a důvěryhodné, když z dalšího dokazování rovněž vyplynulo, že poškozený opakovaně podepisuje různé dokumenty, které mu dá někdo podepsat, aniž by jejich obsahu rozuměl, a aniž by dokázal posoudit jejich důsledky. Z jednání obžalované je dále zřejmé, že před ostatními osobami chtěla předstírat blízký (partnerský) vztah s poškozeným, aby bylo odůvodněno to, proč je přítomna v advokátní kanceláři u předsmluvních jednání a podpisům smluv, a dále aby byly odůvodněny její požadavky na průběh transakcí, do čehož zjevně též zasahovala (např., že mají být peníze vypláceny v hotovosti). Na podporu verze o vině obžalované soud rovněž přihlédl právě ke skutečnosti, že to byla právě obžalovaná, kdo navrhoval a trval na tom, aby byly peníze předávány v hotovosti, jak vyplynulo mimo jiné z výpovědi advokátky [tituly před jménem] [jméno FO]. Podezřelé a jako další důkaz podporující závěr o vině obžalované, je chování, kdy na účet poškozeného byla 2x vložena částka [částka] (jakožto plnění za dohodu o zrušení služebnosti – užívání bytu), kdy dne [datum] byl proveden vklad hotovosti třetí osobou ve výši [částka] v čase 10:34 hodin a následně téhož dne v čase 10:37 hodin (tedy cca 3 minuty poté) byl na pokladní přepážce proveden výběr ve výši [částka] (téměř celá vložená suma), a dále dne [datum] byl proveden vklad hotovosti třetí osobou ve výši [částka] v čase 11:44 hodin a následně téhož dne v čase 11:47 hodin (tedy zase o pouhé cca 3 minuty) byl na pokladní přepážce proveden výběr hotovosti ve výši [částka]. Uvedené obraty na bankovním účtu poškozeného korespondují s jeho výpovědí, že obžal. [jméno FO] měla peníze tzv. „projet“ přes účet a následně měly být poškozeným ihned vybrány). Rovněž tyto zjištěné skutečnosti svědčí dle názoru soudu o podvodném jednání, kdy obžalovaná chtěla své jednání a zejména skutečnost, že poškozený fakticky žádné finance od obžal. [jméno FO] neobdržel, a že je namísto něj obdržela ona, skrýt tak, že je na oko nechala vložit na účet (aby to vypadalo, že je poškozený obdržel a mohl s nimi nakládat), zatímco je obratem nechala od poškozeného opět vybrat a vzala si je k sobě, neboť u ní byly „víc v bezpečí“, jak měla dle výpovědi poškozeného uvádět….“.

8. Žalobce vložil na účet žalovaného č. [č. účtu] dne [datum] částku ve výši [částka] a dne [datum] částku ve výši [částka] (pokladními doklady [právnická osoba]., IČ: [IČO]). Z výpisu obratů na účtu žalovaného č. [č. účtu] za období od [datum] do [datum] bylo zjištěno, že dne [datum] byl proveden vklad hotovosti třetí osobou ve výši [částka] v čase 10:34 hodin a následně téhož dne v čase 10:37 hodin byl na pokladní přepážce proveden výběr ve výši [částka]. Dále dne [datum] byl proveden vklad hotovosti třetí osobou ve výši [částka] v čase 11:44 hodin a následně téhož dne v čase 11:47 hodin byl na pokladní přepážce proveden výběr hotovosti ve výši [částka]. Kromě výše uvedených vkladů a výběrů byl proveden dne [datum] vklad ve výši [částka] a dále byly strhávány pouze poplatky bankovního ústavu za vedení účtu. Jiné pohyby nejsou za uvedené období na účtu zaznamenány. Za období od [datum] do [datum] byl proveden pouze jeden hotovostní vklad ve výši [částka] dne [datum], dále byl strhnut poplatek a připsán smluvní úrok z prodlení. Žalobce a žalovaný se po podpisu Kupní smlouvy ze dne [datum], dohodli na zrušení věcného břemene, vztahujícího se k předmětné nemovitosti-užívání bytové jednotky č. [číslo], a proto dne [datum] uzavřeli Dohodu o zrušení věcného břemene práva a užívání bytu, ve které se žalovaný zavázal ke dni [datum] nemovitou věc vyklidit a předat vlastníkovi, tj. žalobci. V této souvislosti byla žalovanému vyplacena částka ve výši [částka] a dále pak [datum] částka ve výši [částka], což žalovaný stvrdil podpisem Dohody o vyklizení nemovité věci ze dne [datum].

9. Soud prvního aplikoval ve věci ustanovení § 581, § 2991 o. z. a závěry vyslovené v rozsudcích Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] a ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], kde Nejvyšší soud judikoval, že „Při vypořádání vztahu z bezdůvodného obohacení vzniklého plněním nelze však postupovat jen formálně a mechanicky, bez přihlédnutí ke konkrétním okolnostem věci a bez zohlednění principů vyjádřených v hlavě I. části první občanského zákoníku (srov. přiměřeně např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 4206/18, formulované v bodě 42. odůvodnění, či nálezu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2617/11), jež se promítají i do interpretace soukromého práva (srov. § 2 odst. 1 o. z.), kdy výklad a použití právního předpisu nesmí být ani v rozporu s dobrými mravy (srov. § 2 odst. 3 o. z.). Z tam uvedených principů lze pak v kontextu posuzované věci dále zmínit např. i zásadu ochrany slabších, obsaženou v ustanovení § 3 odst. 2 písm. c/ o. z. (jež zakazuje, aby kdokoliv utrpěl neodůvodněnou újmu pro nedostatek věku, rozumu nebo pro závislost svého postavení), povinnost poctivého právního jednání (srov. § 6 o. z.) či zákaz zneužití práva (§ 8 o. z.). Rozhodnutí soudu – zohledňující i zde uvedené principy – musí být v souladu s požadavky věcně přiléhavého a rozumného vypořádání posuzovaného právního vztahu a nesmí kolidovat ani s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. V zásadě objektivní povaha vztahu z bezdůvodného obohacení – jak připomíná i judikatura dovolacího soudu k danému institutu v režimu zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do [datum], jíž některé závěry v tomto směru jsou přiměřeně použitelné i v poměrech nové soukromoprávní úpravy – zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], nebo ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]) – nevylučuje, aby výkon práva na jeho vydání byl shledán za určitých okolností odporující dobrým mravům (jak je ostatně připouštěno i v rozsudcích Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], či ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

10. Soud prvního stupně konstatoval, že mezi účastníky nebylo sporu o absolutní neplatnosti dohod o zřízení i zrušení věcného břemene, které mezi sebou účastníci uzavřeli. Skutečnost, že žalobce na základě absolutně neplatné dohody poukázal na účet žalovaného dne [datum] a dne [datum] celkem [částka] /poukázáno 2 x [částka]/, však nepodporuje nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení ve výši [částka] po žalovaném. Ač žalovaný obratem, po vložení finanční částky [částka] žalobcem na účet žalovaného u [právnická osoba]., tuto částku ze svého účtu vybral a předal ji [jméno FO], byla to [jméno FO], která se na úkor žalobce obohatila. [jméno FO] žalovanou částku bezprostředně po učiněném výběru žalovaným převzala s úmyslem si ji ponechat, a získat tak finanční prospěch, což podporuje závěr [podezřelý výraz]. Soud prvního stupně, při zachování principů občanského zákoníku, vzal v úvahu nejen účel a pravidla o neplatnosti právního jednání dle § 581 o. z. (jež má chránit jednajícího v [podezřelý výraz]), ale i hledisko dobrých mravů, kdy považoval za významné, že žalovaný pro rozumový deficit (označovaný znalci za „zjevný“) nebyl schopen právně jednat. Právě pro tento jeho hendikep se stal obětí nepoctivého právního jednání odsouzené [jméno FO], z nějž on sám neměl žádný prospěch, nýbrž mu měla být naopak způsobena újma v podobě ztráty vlastnického práva k předmětné bytové jednotce. Soud prvního stupně proto vyhodnotil námitku žalovaného ohledně nedostatku jeho pasivní legitimace v projednávané věci jako důvodnou, a žalobu zamítl, a přiznal zcela procesně úspěšnému žalovanému proti žalobci plnou náhradu nákladů řízení podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve specifikaci uvedené v bodu 17 rozsudku.

11. Proti rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání. Soud prvního stupně vytkl nesprávné právní posouzení věci, když učinil nesprávný závěr, že se na úkor žalobce údajně obohatila 3. osoba, a žalovaný není ve věci pasivně legitimován. Soud prvního stupně nesprávně aplikoval ustanovení § 2991 o. z., který stanoví, že obohacený musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Při hodnocení míry obohacení přitom nelze zohledňovat, jak obohacený naložil s předmětem tohoto obohacení, zejména zda jej posléze předal někomu jinému (zvláště jde-li o peníze na účtě). To, jak žalovaný následně (byť pravděpodobně neplatně) naložil s prostředky na jeho bankovním účtu, nemůže mít pro hodnocení právního vztahu mezi žalobcem a žalovaným žádnou relevanci. Pokud žalovaný v [podezřelý výraz] nějakou částku ze svého účtu vybral a předal ji někomu jinému, vzniklo mu samostatné právo na vydání bezdůvodného obohacení proti této třetí osobě. Na jeho povinnost vydat bezdůvodné obohacení žalobci to nemůže mít žádný vliv. Žalobce zdůraznil, že u vztahu z bezdůvodného obohacení, které vznikne na podkladě plnění na bankovní účet je pasivně legitimován vždy příjemce a nemůže se této pasivní legitimace svým vlastním právním jednáním (byť neplatným) nijak zbavit. Navrhl, aby byl napadený rozsudek změněn tak, že žalobě bude vyhověno a žalobci přiznána náhrada nákladů řízení.

12. Žalovaný navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně. Zdůraznil závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]. Dle žalovaného nelze než dospět k závěru, že není v této věci pasivně věcně legitimovaný, tou je paní [jméno FO], jakožto osoba, které-objektivně posuzováno-plněním žalobce vznikl majetkový prospěch. Jinak také řečeno, v tomto případě není na místě věc právně posuzovat dle ust. § 2993 o. z., nýbrž dle § 2991 o. z. a za povinnou osobu, tedy obohaceného považovat paní [jméno FO], které bylo ve skutečnosti plněno a v jejíž majetkové sféře se plnění projevilo zvýšením jejích aktiv. A přesně k tomuto závěru správně dospěl i soud prvního stupně, jehož závěr je zcela v souladu s judikaturou dovolacího soudu (viz body 13. a 14. odůvodnění rozsudku).

13. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

14. Odvolací soud pro stručnost odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku, na soudem prvního stupně učiněná skutková zjištění, stejně tak na jeho právní hodnocení, které je plně v souladu s judikatorními závěry Nejvyššího i Ústavního soudu. Věcná legitimace (aktivní i pasivní) je samozřejmým předpokladem úspěšnosti žaloby. Odvolací námitka žalobce, stran pochybení soudu prvního stupně v rámci právního hodnocení proto neobstojí.

15. Věcná legitimace představuje hmotněprávní vztah účastníka ke konkrétní projednávané věci (předmětu řízení). Věcnou legitimaci tak má v řízení o žalobě ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se právní vztah nebo právo týká. Týká-li se věcná legitimace žalobce, hovoří se o aktivní věcné legitimaci, a týká-li se žalovaného, označuje se jako pasivní věcná legitimace.

16. Dle § 581 o. z. není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v [podezřelý výraz], která ji činí neschopnou právně jednat.

17. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 cit. zák. ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Ustanovení § 2991o. z. vyjadřuje obecnou zásadu občanského práva (známou již z dob římského práva), dle níž se nikdo nesmí obohacovat na úkor jiného. Dikce předmětné normy postihuje základní kvalifikační předpoklady vzniku závazku z bezdůvodného obohacení, jimiž jsou a) získání majetkového prospěchu obohaceným, dále b) skutečnost, že byl prospěch získán na úkor jiné osoby (vznik obohacení se tedy negativně projevil v majetkové sféře ochuzeného; NS [spisová značka], NS [spisová značka], NS [spisová značka]), a současně c) to, že k jeho nabytí obohacenému nesvědčil spravedlivý důvod. První normativní význam generální klauzule bezdůvodného obohacení obsažené v § 2991 odst. 1 spočívá v tom, že na jejím základě může být konstruována povinnost k vydání majetkového prospěchu i tam, kde není naplněna žádná ze skutkových podstat zakotvených v § 2991 odst.

2. Tento závěr vyplývá z demonstrativnosti posledně citovaného ustanovení: je-li výčet obsažený v § 2991 odst. 2 neuzavřený, je nutné mít určité kritérium pro posouzení, v jakých dalších situacích vzniká právo na vydání bezdůvodného obohacení. Tímto kritériem je generální klauzule v § 2991 odst. 1, jež vymezuje, kdy je dána povinnost k vydání majetkového prospěchu, přestože jej obohacený nenabyl plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty ani tím, že za něj bylo plněno, co měl po právu plnit sám. V tomto smyslu § 2991 odst. 1 aplikační rozsah institutu bezdůvodného obohacení rozšiřuje nad rámec vyjmenovaných skutkových podstat. (viz Švestka, [právnická osoba], J., Fiala, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. [jméno FO] (§ 2521-3081, relativní majetková práva 2. část) [adresa]: [právnická osoba], 2021, § 2991.)

19. Pasivně legitimovaným subjektem k vydání bezdůvodného obohacení je ten, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatil; je jím tedy ten, jehož majetek se na úkor jiného neoprávněně zvětšil, popřípadě, u něhož nedošlo ke zmenšení majetku, které mělo po právu nastat (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). [Judikatura vztahující se k právnímu institutu bezdůvodného obohacení je přitom se zřetelem k obdobnému znění ustanovení § 451 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do [datum], přiměřeně použitelná i v poměrech ustanovení § 2991 a násl. o. z., účinného od 1. l. 2014; viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], a usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka].]

20. V rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] Nejvyšší soud uvedl, že : „Není vyloučeno, aby i v případě absence vztahu z plnění (má-li se zde plnění připínat toliko k převodu spoluvlastnického podílu žalovaného, jenž však pro [podezřelý výraz] nebyl sto projevit relevantní vůli k uzavření smlouvy ani k přijetí plnění prostřednictvím třetí osoby) byl závazek z bezdůvodného obohacení založen na naplnění základních předpokladů bezdůvodného obohacení, plynoucích z přímo aplikovatelné generální klausule bezdůvodného obohacení, a za pasivně legitimovaný byl považován ten subjekt, jemuž – objektivně posuzováno – plněním vznikl majetkový prospěch (obohacený, jemuž bylo plněno a v jehož majetkové sféře se plnění projevilo buď zvýšením jeho aktiv, nebo snížením jeho pasiv).“ 21. Soud prvního stupně aplikoval správně ust. § 2991 odst. 1 o. z. s ohledem na specifika projednávané věci, neboť z okolností posuzované věci a zejména s ohledem na zjištění a závěry [podezřelý výraz], v jehož rámci byla [jméno FO] uznána vinnou ze spáchání [podezřelý výraz] vůči žalovanému. Žalovaného mimo jiné dne [datum] přesvědčila k podpisu Dohody o zrušení služebnosti doživotního bezplatného užívání bytu za částku [částka], kdy tato částka byla ve dvou platbách po [částka] vložena na bankovní účet poškozeného a ihned po jejich vkladu byly částky opět z účtu vybrány, přičemž obsah a právní důsledky uvedených smluv nebyl poškozený vzhledem ke své rozumové slabosti schopen posoudit a dohlédnout, o čemž [jméno FO] věděla. Dále soud v [podezřelý výraz] konstatoval, že žalovaný v souvislosti s uzavřenými smlouvami mezi žalobcem a žalovaným fakticky žádné finanční prostředky neobdržel, když všechny finanční prostředky převzala od žalobce namísto žalovaného [jméno FO], které objektivně posuzováno vznikl plněním žalobce majetkový prospěch, když finanční prostředky nabyla. Z uvedeného zcela jasně vyplývá, že žalobce předával peněžní prostředky přímo v hotovosti [jméno FO], tedy měl v kontextu celého případu povědomí o tom, komu finanční prostředky fakticky svěřuje.

22. Rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], čj. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum], čj. [spisová značka], bylo rozhodnuto o neplatnosti právního jednání učiněného mezi žalobcem a žalovaným ze dne [datum] a ze dne [datum], z důvodu [podezřelý výraz] žalovaného, kdy bylo pravomocně určeno, že žalovaný je opět výlučným vlastníkem předmětné bytové jednotky a že zástavní právo založené zástavní smlouvou pro pohledávky ve výši [částka], jehož předmětem je předmětná jednotka, neexistuje. Žalovaný je rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], čj. [spisová značka], omezen na svéprávnosti tak, že je schopen nakládat s peněžní částkou maximálně [částka] měsíčně, kdy není schopen mimo jiné uzavírat jakékoliv smlouvy s předmětem plnění nad [částka], a to pro [podezřelý výraz], která trvá od dětství žalovaného a není léčbou ovlivnitelná. Tedy [podezřelý výraz] trpěl žalovaný i v roce 2020, kdy došlo k předmětným právním jednáním.

23. V situaci, kdy se žalobce domáhá vrácení finančních částek (2 x [částka]), které vložil na účet žalovaného na základě Dohody o zrušení věcného břemene, je proto na místě, i na tuto transakci, nahlížet z pohledu ochrany jednajícího v [podezřelý výraz] ([číslo]). V souvislosti se závěry [podezřelý výraz], uvedenými v trestním rozsudku (ze dne [datum], čj. [spisová značka], zejména bod 60 a 75 odůvodnění trestního rozsudku) je nutno konstatovat, že finanční prostředky získávala, krom vkladu na účet žalovaného [datum] a dne [datum], ze všech proběhlých transakcí, v hotovosti [jméno FO]. Odvolací soud v souladu s konkrétními skutkovými zjištěními soudu prvního stupně konstatuje, že i v případě vkladu na účet žalovaného dne [datum] a dne [datum], kdy žalovaný prostředky obratem vybral a odevzdal [jméno FO], které tímto postupem vznikl, objektivně vzato, přes absenci vztahu, majetkový prospěch. Z těchto důvodů neshledal odvolací soud důvodnou odvolací námitku žalobce, když soud prvního stupně své úvahy řádně odůvodnil, a je tak zcela zřejmé, z jakých důvodů ve věci aplikoval generální klauzuli bezdůvodného obohacení obsaženou v § 2991 odst. 1 o. z. Soud prvního stupně proto žalobu, pro nedostatek pasivní legitimace žalovaného správně zamítl, když nebyl veden mechanickou aplikací institutu bezdůvodného obohacení, neboť žalovaný byl pro svůj deficit v transakci zneužit a poškozen, a obohacenou je [jméno FO]. Při svém rozhodování správně akcentoval základní principy, na kterých je vystavěn občanský zákoník. Vycházel jednak z § 581 o. z., jehož smyslem je ochrana jednajícího v [podezřelý výraz], dále hlediska dobrých mravů (§ 2 odst. 3 o. z.) a ochrany slabší strany (§ 3 odst. 2 písm. c) o. z.) kdy žalovaný nebyl pro svůj rozumový deficit v důsledku [podezřelý výraz] (označovaný znalci za „zjevný“) schopen právně jednat. Závěr, že žalovaný se v důsledku tohoto svého hendikepu stal obětí nepoctivého jednání odsouzené [jméno FO], z nějž on sám neměl žádný prospěch, nýbrž, jak trefně konstatoval soud prvního stupně, mu měla být naopak způsobena újma v podobě ztráty vlastnického práva k bytové jednotce, je zcela na místě. Žalovanému se v dané věci žádného plnění nedostalo (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]), a proto byla žaloba pro nedostatek věcné pasivní legitimace žalovaného zamítnuta.

24. S ohledem na veškeré výše uvedené důvody odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, jehož znění bylo v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř.

25. Podle § 142 odst. l o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. l o. s. ř. má procesně úspěšný žalovaný právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení, jež sestává z odměny advokáta za dva úkony právní služby: sepsání vyjádření k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu dne [datum] (§ 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 6, § 11 odst. 1, písm. g/ a k/ a. t.) po [částka] z tarifní hodnoty ve výši [částka] a náhrady hotových výdajů za uvedené dva úkony právní služby po [částka] (§ 13 odst. 1 a 4 a. t.) a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Celkem náklady odvolacího řízení žalovaného činí [částka].

Poučení