15 Co 304/2024 - 139

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dany Slavíkové a soudkyň Mgr. Adély Kaftanové a Mgr. Olgy Lenochové ve věci žalobce: [Jméno žalobce]., [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [název], [IČO] sídlem [adresa] jednající [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení [částka] Kč o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. června 2024 č. j. 27 C 51/2024-114 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. ohledně částky [částka] potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. ohledně částky [částka] a v navazujícím nákladovém výroku II. zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu na zaplacení částky [částka] (výrok I.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka] (výrok II.).

2. Takto bylo rozhodnuto o dvou žalobních návrzích na náhradu škody dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti, způsobené žalobci v důsledku postupu orgánů státu v [podezřelý výraz] vedeném proti [tituly před jménem] [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO]. [podezřelý výraz] uvedených osob bylo zahájeno dne [datum] a skončilo zprošťujícím rozsudkem Krajského soudu v [město] ze dne [datum] č. j. [spisová značka]. Žalobce byl účasten [podezřelý výraz] v pozici zúčastněné osoby, neboť mu byly usnesením policejního orgánu zajištěny finanční prostředky na bankovním účtu do výše [částka] jako náhradní hodnota odpovídající výnosu z trestné činnosti. Žalobce se především domáhal náhrady škody spočívající v tom, že nemohl se zajištěnými prostředky disponovat v období od [datum] do [datum]; škodu vyčíslil ve výši zákonného úroku ze zajištěné částky za uvedené období, tj. [částka]. Požadovaná náhrada škody ve výši [částka] odpovídá výdajům, které žalobce vynaložil na právní zastoupení v [podezřelý výraz] (při podání stížnosti proti usnesení o zajištění náhradní hodnoty a při účasti na hlavních líčeních). Dle žalobce trvalo zajištění jeho finančních prostředků nepřiměřeně dlouho, od počátku měly orgány činné v [podezřelý výraz] pochybnosti, zda vůbec došlo ke spáchání [podezřelý výraz]. Zajištění trvalo více než 5 let. Žalobce je dlouhodobě stabilní společností disponující dostatkem finančních prostředků, dlouhotrvající zajištění tedy nebylo třeba ani k eliminaci škody způsobené případnou trestnou činností. Nejpozději ke dni vydání prvního zprošťujícího rozsudku (dne [datum]) pak zcela pominuly důvody pro trvání zajištění a další trvání zajištění nemělo žádné opodstatnění. První zprošťující rozhodnutí bylo již třetím rozhodnutím v [podezřelý výraz], podle něhož žalovaný skutek není [podezřelý výraz].

3. Žalované nároky byly dle ust. § 14 zákona č. 82/1998 Sb. předběžně uplatněny u Ministerstva spravedlnosti; ministerstvo nároky odmítlo uspokojit. Soud I. stupně vyšel z těchto skutkových zjištění:

4. Usnesením Policie ČR, Útvar odhalování korupce a finanční kriminality, [adresa], ze dne [datum] č. j. [číslo] bylo zahájeno [podezřelý výraz] [tituly před jménem] [jméno FO], [jméno FO] Švece, [jméno FO] a [jméno FO]. Prvním třem bylo kladeno za vinu spáchání zvlášť závažného [podezřelý výraz], odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku zčásti dokonaného a zčásti nedokonaného ukončeného ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku; poslednímu bylo kladeno za vinu spáchání [podezřelý výraz] úřední osoby z nedbalosti dle ust. § 330 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Jednání, v němž byla spatřována trestná činnost, se týkalo získání licence na výrobu elektřiny ve [právnická osoba] na podzim roku 2010. V trestní věci byla [podezřelý výraz] obžaloba a řízení bylo vedeno před Krajským soudem v [město] pod sp. zn. [spisová značka]. Tento soud usnesením ze dne [datum] [podezřelý výraz] zastavil podle ust. § 172 odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť označený skutek není [podezřelý výraz]. Po zrušení tohoto rozhodnutí odvolacím soudem dne [datum] byl vydán rozsudek Krajského soudu v [město] ze dne [datum] č. j. [spisová značka], jímž byli všichni obžalovaní zproštěni obžaloby podle ust. § 226 písm. b) tr. řádu. Rozsudek byl zrušen usnesením Vrchního soudu [město] ze dne [datum] a věc byla vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení. Dne [datum] pod č. j. [spisová značka] byli všichni obžalovaní opětovně zproštěni obžaloby podle § 226 písm. b) tr. řádu; rozsudek nabyl právní moci (ve vztahu k poslednímu obžalovanému dne [datum]).

5. Žalobce v průběhu [podezřelý výraz] vystupoval jako zúčastněná osoba, neboť mu byly usnesením policejního orgánu ze dne [datum] č. j. [číslo] podle ust. § 79f odst. 1 tr. řádu ve spojení s ust. § 79a odst. 1 tr. řádu coby náhradní hodnota odpovídající (byť jen zčásti) výnosu z trestné činnosti zajištěny peněžní prostředky na účtu č. [č. účtu], a to ve výši [částka]. Žalobcova stížnost proti tomuto usnesení byla Vrchním soudem [město] dne [datum] zamítnuta jako nedůvodná. Usnesení o zajištění finančních prostředků nabylo právní moci. O zrušení zajištění bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v [město] ze dne [datum], a to poté co zmocněnec žalobce dne [datum] požádal o zrušení zajištění. Usnesení o zrušení zajištění nabylo právní moci [datum]. K uvolnění finančních prostředků došlo dne [datum].

6. Soud I. stupně svá zjištění posuzoval dle ust. § 1 odst. 1, § 5, § 7 odst. 1, § 8 odst. 1, § 13 odst. 1 a 2 a § 31 odst. 1 a 3 zákona č. 82/1998 Sb. Zdůraznil, že v posuzované věci není dán odpovědnostní titul ve formě nezákonného rozhodnutí, neboť usnesení ze dne [datum], jímž byly finanční prostředky žalobce zajištěny, nabylo právní moci a nebylo pro nezákonnost zrušeno. Zajištění bylo zrušeno nikoliv pro jeho nedůvodnost, nýbrž proto, že nemůže nadále plnit svůj účel, neboť obžalovaní byli zproštěni obžaloby (a zajištěná „náhradní hodnota“ tudíž nemůže být užita k pokrytí následků způsobených trestnou činností – trestná činnost nenastala). Soud I. stupně respektoval judikaturu Nejvyššího soudu (rozsudek ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka], publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 100/2010 a rozsudek ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka], publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 8/2016), podle níž odpovědnost státu za škodu z rozhodnutí o zajištění peněžních prostředků na účtu u banky ve smyslu ust. § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. bez dalšího nezakládá skutečnost, že [podezřelý výraz], v němž bylo rozhodnutí o zajištění vydáno, posléze neskončilo odsuzujícím rozsudkem, a podle níž nedojde-li k vydání odsuzujícího rozsudku, nejde z toho bez dalšího dovozovat nesprávnost postupu orgánů činných v [podezřelý výraz] ani nezákonnost rozhodnutí vydaných po zahájení [podezřelý výraz]. Bylo-li tedy rozhodnutí o zrušení zajištění finančních prostředků zrušeno nikoliv pro nezákonnost, nýbrž proto, že pominuly důvody pro jeho vydání, nejsou dány předpoklady odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím.

7. Dle soudu I. stupně tu není ani odpovědnostní titul ve formě nesprávného úředního postupu. Soud I. stupně s odkazem na judikatorní závěry vyjádřené v rozsudcích Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka] (v občanském soudním řízení není v pravomoci soudu přezkoumávat správnost /vlastního/ postupu orgánů činných v [podezřelý výraz] v mezích takového řízení, neboť se jedná o realizaci institutů [podezřelý výraz]; neexistuje žádné zákonné ustanovení, které by opravňovalo soud, aby v občanském soudním řízení /v řízení o ochranu osobnosti/ zasahoval do [podezřelý výraz] tím, že by například aproboval postup orgánů činných v [podezřelý výraz] z hlediska účelnosti řízení) dovodil, že v rámci kompenzačního řízení není soud oprávněn přezkoumávat účelnost postupu orgánů činných v [podezřelý výraz] při zajištění finančních prostředků žalobce. Dle soudu I. stupně může soud v rámci kompenzačního řízení posuzovat fakticky pouze to, zda nedošlo k nějakému zjevnému excesu, anebo jsou-li zcela jednoznačně naplněny podmínky pro učinění konkrétního úkonu, zda tento úkon byl učiněn v tomu stanovené či přiměřené lhůtě. Žádný exces na straně orgánů činných v [podezřelý výraz] pak soud I. stupně neshledal, což vysvětlil tím, že postup, který předcházel právní moci rozhodnutí o zajištění finančních prostředků, byl v souladu se zákonem (policejní orgán požádal o vydání souhlasu státního zástupce, k zajištění přistoupil po obdržení souhlasu, proti usnesení o zajištění byla podána stížnost, o níž bylo řádně rozhodnuto) a že vyhodnocení předpokladů a podmínek pro zajištění se pak odrazilo ve vydaném rozhodnutí o zajištění.

8. Žalobcem tvrzená škoda ve výši [částka] pak není škodou v právním slova smyslu, která by mohla být úspěšně uplatněna po státu dle zákona č. 82/1998 Sb. Soud I. stupně v této souvislosti odkázal především na závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka], podle nichž ztráta hodnoty peněz v důsledku inflace není majetkovým úbytkem. Finanční prostředky plní hodnotu všeobecného ekvivalentu a jako takový svoji hodnotu neztrácejí, a to ani vlivem inflace, která se projevuje vzestupem cenové hladiny, a to i přesto, že má tato za důsledek, že za stejnou částku peněz lze v různých obdobích pořídit rozdílný objem spotřebních předmětů či jiných věcí. Podle Nejvyššího soudu ani vlivem inflace na hodnotu finančních prostředků skutečná škoda nevzniká.

9. Proto byl žalobní návrh na zaplacení částky [částka] zamítnut. Žalobní návrh na zaplacení náhrady výdajů za právní zastoupení ve výši [částka] byl rovněž zamítnut se stručným odůvodněním, že „stejně jako u předchozího nároku soud neshledal vůči žalobci odpovědnostní titul“.

10. Výrok o nákladech řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Úspěšné žalované bylo proti neúspěšnému žalobci přiznáno právo na náhradu hotových výdajů dle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb.; za tři úkony po [částka] částka [částka].

11. Žalobce napadl rozsudek včasným odvoláním. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek změnil tak, že žalobnímu návrhu bude vyhověno, případně aby rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Podle žalobce spočívá rozsudek na nesprávném právním posouzení věci a řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí.

12. Základ nesprávného právního posouzení spočívá v posouzení (ne)existence odpovědnostního titulu. Žalobce svůj nárok na náhradu škody neodvíjel od nezákonného rozhodnutí, nýbrž od nesprávného úředního postupu ve smyslu ust. § 13 zákona č. 82/1998 Sb. Žalobce netvrdil, že samotná skutečnost, že došlo ke zproštění obžalovaných, zakládá odpovědnostní titul. Tvrdil, že (nejpozději) v okamžiku vydání prvního zprošťujícího rozhodnutí orgány činné v [podezřelý výraz] - v rozporu s čl. 11 Listiny základních práv a svobod - zasahovaly do jeho ústavně zaručeného práva vlastnit majetek (a sekundárně do jeho práva svobodně podnikat). V tomto okamžiku panovaly minimálně značné pochybnosti o tom, zda vůbec došlo k jakékoliv trestné činnosti, přesto orgány činné v [podezřelý výraz] otálely s uvolněním zajištěných prostředků a zajišťovaly je nadále s vědomím, že toto zajištění žalobci způsobuje škodu. V danou dobu již bylo zjevné, že k zajištění finančních prostředků dojít nemuselo či dokonce nemělo, že zajištění finančních prostředků nenaplňuje svůj smysl a účel. S touto argumentací se soud I. stupně vůbec nezabýval. Není možné převzít premisu, že není-li v rámci samotného [podezřelý výraz] jakýkoliv postup prohlášen za nesprávný, pak platí, že jde o úřední postup správný. Takováto logika fakticky limituje možnost poškozeného domáhat se náhrady škody a neodpovídá judikatuře Ústavního soudu (viz např. nález sp. zn. II. ÚS 590/08). Civilní soud nemá pravomoc přezkoumávat postup orgánů činných v [podezřelý výraz] z hlediska formálních náležitostí stanovených právními předpisy a zejména jakkoliv přezkoumávat správnost rozhodnutí o vině a trestu, to však neznamená, že by se civilní soud nemohl zabývat otázkou, ve kterém okamžiku mělo být zajištění finančních prostředků zrušeno a od jakého okamžiku nemusela žalobci vznikat škoda.

13. Žalobce dále dovodil analogii mezi oprávněnou vazbou a náhradou za ni - v okamžiku rozhodování o vazbě je rozhodnuto v souladu s právními předpisy, avšak následně v důsledku zproštění či osvobození obžalovaného je nárok na náhradu újmy dán. Pokud se rozhodnutí o zajištění finančních prostředků jeví po právu, avšak následně vyjde najevo, že zajištění bylo zcela bezúčelné, neboť zajištěné finanční prostředky neměly vazbu na žádnou trestnou činnost, pak je nutné dojít analogicky ke stejnému závěru, a sice že odpovědnostní titul je dán a žalobci náhrada škody náleží.

14. Pokud soud I. stupně za nesprávný úřední postup nepovažuje jedno konkrétní jednání úřední osoby v rámci [podezřelý výraz], pak je nutné posoudit též [podezřelý výraz] jako celek, resp. všechny kroky ve vztahu k zajištěným finančním prostředkům.

15. Dle žalobce jsou v případě prvého nároku splněny všechny podmínky vzniku odpovědnosti státu za škodu, a to včetně existence škody. Žalobce se nedomáhá ztráty hodnoty peněz v důsledku inflace. Uplatněná náhrada škody je na inflaci nezávislá, žalobce nárok odvíjí od zásahu do svého majetkového práva, tj. práva disponovat s finančními prostředky, k němuž došlo tím, že naprosto zjevně a neadekvátně byly zajištěny finanční prostředky na jeho účtu, přičemž zjevnost nastala nejpozději okamžikem vydání prvního zprošťujícího rozhodnutí. Svoji újmu pak žalobce vyčíslil ve výši zákonného úroku z prodlení ze zajištěné částky období, kdy byly finanční prostředky zajištěny a zajištěny již být neměly.

16. K důvodnosti uplatněného nároku na náhradu výdajů na právní služby se soud I. stupně v zásadě nijak nevyjádřil – vyjma obecného konstatování o údajné absenci odpovědnostního titulu. Žalobce však v odvolání zdůraznil účelnost vynaložených nákladů. Pokud by neuplatňoval svá práva v [podezřelý výraz], je pravděpodobné, že zásah do jeho ústavně zaručených práv by trval déle.

17. Dle žalobce soud I. stupně rezignoval na svoji poučovací povinnost dle ust. § 118a odst. 2 o. s. ř., čímž řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Zde měl nepochybně předseda senátu za to, že věc je možné posoudit po právní stránce jinak než podle žalobcova právního názoru, a měl proto žalobce předem o svém názoru poučit.

18. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Zopakovala, že v posuzovaném případě tu není žádný odpovědnostní titul. Úvaha o důvodnosti zajištění finančních prostředků po dobu [podezřelý výraz] je na orgánech činných v tomto [podezřelý výraz] jejich postup nemůže soud v náhradovém řízení přehodnocovat. K argumentaci, že zajištění mělo být zrušeno při vydání prvního zprošťujícího rozsudku, žalovaná podotkla, že tento rozsudek byl odvolacím soudem zrušen a věc byla vrácena s pokynem, aby bylo doplněno dokazování. Jednou ze základních zásad [podezřelý výraz] je - vedle trestání, zamezování a předcházení trestné činnosti - též ochrana majetkových práv poškozených. Pokud by orgány činné v [podezřelý výraz] zrušily zajištění prostředků pouze na základě nepravomocného zprošťujícího rozsudku, který byl následně zrušen, pak by naopak mohlo dojít k porušení práv poškozených.

19. I v případě druhého nároku není dán odpovědnostní titul. Nadto by i v případě existence tvrzeného odpovědnostního titulu - nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřeně dlouhém zadržování finančních prostředků - nebylo možné požadované náklady právního zastoupení přiznat, neboť dle ust. § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. V žalobě vymezené úkony právní služby však nebyly učiněny za účelem odstranění jakéhokoliv nezákonného rozhodnutí a nebyly ani učiněny na nápravu žalobcem tvrzeného nesprávného úředního postupu.

20. Nárok na náhradu škody ve formě zákonných úroků z prodlení ze zajištěných finančních prostředků je neexistentní již pro absenci škody. Tento závěr plyne z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, podle níž zákonný úrok z prodlení neodpovídá vymezenému pojetí škody v právním smyslu (viz usnesení sp. zn. [spisová značka]).

21. Soud I. stupně pak neporušil povinnost poskytnout žalobci poučení dle ust. § 118a odst. 2 o. s. ř. V dané věci nebylo třeba k věcnému projednání žaloby doplňovat řízení o žádné další dosud neuvedené skutečnosti, neboť na základě žalobcem uvedených skutečností bylo možné o věci rozhodnout. Žaloba ostatně nebyla zamítnuta proto, že by žalobce v důsledku odlišného právního pohledu soudu na právní stránku věci neuváděl skutečnosti a důkazy, jejichž neuvedení by bylo na překážku vyhovění žalobě (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]).

22. Odvolací soud přezkoumal dle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a došel k závěru, že odvolání žalobce je částečně (ve vztahu k nároku na náhradu nákladů právního zastoupení) opodstatněné.

23. Odvolací soud souhlasí se soudem I. stupně v jeho stěžejním závěru, že v případě prvého uplatněného nároku nejsou splněny podmínky vzniku odpovědnosti státu za škodu a že žalobci nevzniklo právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení ze zajištěných finančních prostředků za dobu od [datum] do [datum]. Tento právní závěr plyne ze samotných žalobních tvrzení, přičemž nebylo třeba žádného poučení dle ust. § 118a odst. 2 o. s. ř. (má-li předseda senátu za to, že věc je možné po právní stránce posoudit jinak než podle účastníkova právního názoru, vyzve účastníka, aby v potřebném rozsahu doplnil vylíčení rozhodných skutečností; postupuje přitom obdobně podle odstavce 1). Jak správně vystihla žalovaná, poučovací povinnost podle ust. § 118a odst. 2 o. s. ř. slouží pro případy, kdy je pro uplatnění odlišného právního názoru soudu zapotřebí dát účastníkovi prostor k doplnění skutkového vylíčení tak, aby o věci mohlo být rozhodnuto; v opačném případě podmínky pro tento postup dány nejsou. Poučovací povinnost neslouží k tomu, aby soud žalobci předem sdělil, jak rozhodne.

24. Pro rozhodnutí o prvém uplatněném nároku je stěžejní, že žalobcem požadovaný úrok z prodlení ze zajištěných finančních prostředků, respektive žalobcem zdůrazněný zásah do jeho majetkového práva (práva disponovat finančními prostředky po vymezenou dobu), není podle konzistentní judikatury Nejvyššího soudu, která se touto otázkou zabývala, ani skutečnou škodou ani ušlým ziskem, tj. není škodou v právním slova smyslu.

25. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka] konstatoval, že úrok z prodlení z opožděně vyplacených dávek (důchodového pojištění) není ani skutečnou škodou (majetek žalobce se o něj v důsledku nezákonnosti rozhodnutí nezmenšil) ani ušlým ziskem (žalobce by jej nezískal, kdyby nezákonné rozhodnutí nebylo vydáno). V rozsudku bylo dovozeno, že úroku z prodlení se nelze domáhat jako škody způsobené nezákonným rozhodnutím (nebo nesprávným úředním postupem) dle zákona č. 82/1998 Sb.

26. Ve věci řešené Nejvyšším soudem pod sp. zn. [spisová značka] (tam byl projednáván skutkově obdobný nárok na náhradu škody dle zákona 82/1998 Sb., který byl způsoben tím, že tamní žalobce nemohl po určitou dobu nakládat s finanční částkou zajištěnou mu v průběhu [podezřelý výraz], a výše škody byla odvozována ze sazby úroku z prodlení ze zadržované částky po dobu zadržení) bylo řečeno následující: Škodou zákon míní újmu, která nastala (projevuje se) v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi. U škody na věci, resp. majetku, se rozlišuje škoda skutečná a ušlý zisk. Za skutečnou škodu je nutno považovat takovou újmu, která znamená zmenšení majetkového stavu poškozeného oproti stavu před škodnou událostí a která představuje majetkové hodnoty, jež je nutno vynaložit k uvedení do předešlého stavu (stanovisko Nejvyššího soudu ČSSR Cpj 87/70, publikované pod č. [hodnota] ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1971). Ke zmenšení majetkového stavu, který je zde východiskem ke zjištění existence škody, a k vyčíslení její výše, dochází tím, že se zmenší hodnota jeho aktiv takovým způsobem, že jeho celkové vyjádření v penězích se oproti předchozímu stavu sníží. Z toho je zřejmé, že porovnání hodnot majetkového stavu pro účely náhrady škody je možné pouze převodem na peníze, které, jak už bylo řečeno, plní úlohu všeobecného ekvivalentu. Tuto svoji funkci peníze neztrácejí ani vlivem inflace, která se projevuje vzestupem cenové hladiny a zpravidla má za důsledek to, že za stejnou částku peněz lze v různých obdobích pořídit rozdílný objem spotřebních předmětů či jiných věcí. Ani vlivem inflace na hodnotu pohledávky na peněžité plnění však skutečná škoda podle občanského zákoníku nevzniká (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], publikovaný pod C 181 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, nebo rozsudek ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Prezentované závěry se prosadí i ve věci nyní posuzované, v níž odvolací soud - v souladu se shora citovanou judikaturou - dochází k závěru, že samotným zajištěním prostředků žalobci škoda nevznikla. [právnická osoba] závěr je významné, že výše peněžní částky zůstala nezměněna a samotným zajištěním prostředků žalobce neutrpěl žádnou majetkovou újmu. Domáhá-li se náhrady ve výši úroků z prodlení (§ 517 obč. zák.), nedokládá (ba ani netvrdí), že by se jeho majetek snížil právě o tuto nárokovanou částku (kterou by kupř. zaplatil svému věřiteli při prodlení s plněním svých závazků, pokud k němu došlo v důsledku realizovaného zajištění). Hypotetické úvahy o tom, že za stejnou nominální hodnotu bylo možno při zajištění peněz pořídit větší objem hmotných předmětů, než v době jejich vrácení, k závěru o vzniku škody vést nemohou. Ustálené judikatuře koresponduje i posouzení vedoucí k závěru, že žalobci nevznikla ani škoda v podobě ušlého zisku. Odpovědnost státu za škodu v podobě ušlého zisku jako výnosu z peněz, který by přinesly při obvyklém způsobu hospodaření, by byla dána tehdy, pokud by žalobci v důsledku rozhodnutí nebylo umožněno po určitou dobu disponovat s jeho penězi a mohl mu tak ujít zisk, jehož by při běžném nakládání s těmito peněžními prostředky za normálního běhu okolností dosáhl. Například tehdy, pokud by bylo prokázáno, že na základě např. smlouvy o běžném či vkladovém účtu měl žalobce mít tyto peníze úročeny u některé z komerčních bank, tedy že takový zisk mohl důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí, avšak přišel o něj. Jen tehdy je taková ztráta reálně ušlým ziskem ve smyslu ustanovení § 442 odst. 1 obč. zák. a podmínka odpovědnosti státu v podobě vzniku škody je tak naplněna (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], publikovaný pod č. 39/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Pouze hypotetické závěry o možném zúročení předmětné částky nelze považovat za dostatečně dokládající vznik škody v daném rozsahu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], nebo rozsudek ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

27. Výše citované závěry jsou aktuální rozhodovací praxí Nejvyššího soudu nadále respektovány a nebyly překonány, jak plyne například z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka] (viz odstavec 47 odůvodnění).

28. Protože v případě prvého uplatněného nároku tu není škoda v právním slova smyslu, kterou by bylo možné nahradit, je zjevná nedůvodnost tohoto žalobou uplatněného nároku, aniž by bylo třeba řešit otázku, zda se orgány činné v [podezřelý výraz] dopustily žalobcem tvrzeného nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřenosti doby zajištění žalobcových finančních prostředků (vzhledem k okolnostem, které tu panovaly v době trvání zajištění).

29. Odvolací soud jen pro úplnost doplňuje, že v soudy rozhodující v odškodňovacím řízení mohou posuzovat, zda zajištění finančních prostředků trvalo či netrvalo nepřiměřeně dlouho, resp. zda po určité době trvající zajištění nepředstavovalo zásah do pokojného užívání majetku ve smyslu čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod - proto, že trvání zajištění již nebylo proporcionální ve vztahu ke smyslu a účelu tohoto dočasného opatření, jímž je náležité zjištění trestných činů a spravedlivé potrestání jejich pachatelů a snaha v co nejvyšší možné míře eliminovat škodu způsobenou trestnou činností (viz nálezy Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. II. ÚS 642/07, ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 2952/16, ze dne [datum] sp. zn. II. ÚS 1367/17 nebo ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 1181/21). Odvolací soud si v této souvislosti dovoluje podotknout, že možnost soudu rozhodujícího v odškodňovacím řízení posuzovat, zda se orgány činné v [podezřelý výraz] dopustily nesprávného úředního postupu ve smyslu ust. § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 tím, že udržovaly zajištění věci podle § 79a odst. 1 tr. řádu po nepřiměřeně dlouhou dobu, zřetelně plyne i z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka].

30. Odvolací soud proto napadený rozsudek ve výroku I. ohledně částky [částka] potvrdil jako věcně správný dle ust. § 219 o. s. ř.

31. Odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I. ohledně částky [částka] (a v navazujícím nákladovém výroku II.) zrušil dle ust. § 219a odst. 2 o. s. ř. a věc v tomto rozsahu vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení dle ust. § 221 odst. 1, písm. a) o. s. ř. Před rozhodnutím o druhém uplatněném nároku je třeba učinit zjištění, zda žalobcem byly vynaloženy tvrzené náklady na právní služby v průběhu [podezřelý výraz] (včetně zjištění, o jaké právní služby šlo). Tyto skutečnosti pak nemohou být dokazováním zjišťovány v průběhu odvolacího řízení, neboť před soudem I. stupně nebyly zjišťovány vůbec (§ 213 odst. 4 o. s. ř.).

32. Soud I. stupně předpokládal, že z jím učiněných (výše popsaných) zjištění a ze samotných žalobních tvrzení plyne nedůvodnost druhého žalovaného nároku, a to proto, že tu není žádný odpovědnostní titul, který by mohl založit právo žalobce na náhradu v [podezřelý výraz] vynaložených nákladů na právní zastoupení. Tento předpoklad je však mylný.

33. Je ustálenou soudní praxí, že podle zákona č. 82/1998 Sb., odpovídá stát i za škodu způsobenou zahájením (vedením) [podezřelý výraz], které s jistým zjednodušením, neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím [podezřelý výraz]. Protože tuto odpovědnost zákon výslovně neupravuje, vychází se z analogického výkladu úpravy nejbližší, a to z úpravy odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, za nějž je považováno rozhodnutí, jímž se [podezřelý výraz] zahajuje; neposuzuje se tedy správnost postupu orgánů činných v [podezřelý výraz] před zahájením [podezřelý výraz], rozhodující je výsledek [podezřelý výraz] (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod č. 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Otázkou, zda je zúčastněná osoba účastníkem řízení ve smyslu ust. § 7 zákona č. 82/1998 Sb., který má právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím – usnesením o zahájení [podezřelý výraz] se zabýval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka]. Zúčastněná osoba (§ 42 odst. 1 tr. řádu) a tedy strana [podezřelý výraz]. řádu) je ten, jehož věc byla zabrána nebo podle návrhu má být zabrána; zúčastněná osoba je aktivně legitimována uplatňovat svá práva na náhradu škody způsobené samotným [podezřelý výraz] včetně škody v podobě nákladů řízení, které byly účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí ve smyslu ust. § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Jak dovodil Nejvyšší soud ve zmíněném rozsudku sp. zn. [spisová značka], podstatné je, zda se jednalo o náklady vynaložené ve smyslu ust. § 31 odst. 1 a 3 zákona č. 82/1998 Sb. přímo zúčastněnou osobou jako účastníkem [podezřelý výraz] na její vlastní „obhajobu“.

34. V novém rozhodnutí bude rozhodnuto i o nákladech tohoto odvolacího řízení.

Poučení