27 C 51/2024 - 114

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Klárou Klečkovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce]., IČO: [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] jednající [Jméno žalované], IČ [IČO žalované], sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 32 919 918,70 Kč takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení 32 919 918,70 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 15. 3. 2024 domáhal zaplacení náhrady škody ve výši 32 830 593,70 Kč představující zákonný úrok z prodlení z částky 223 119 059 Kč od 18. 9. 2020 do 1. 7. 2022 a náhrady škody 89 325 Kč představující výdaje na právní zastoupení. Uvedl, že [adresa], dne 29. 2. 2016, č. j. [Anonymizováno], ve spojení s opravným usnesením ze dne 14. 3. 2016, č. j. [Anonymizováno], zahájila trestní stíhání čtyř osob pro jednání kvalifikované jako zvlášť závažný zločin podvodu podle § 209 odst.1, odst. 5 trestního zákoníku. V předmětném řízení žalobce vystupoval v pozici zúčastněné osoby, neboť mu byly usnesením policejního orgánu ze dne 14. 2. 2017, č. j. [Anonymizováno], zajištěny peněžní prostředky na bankovním účtu do výše 233 119 059 Kč. [Anonymizováno] dne 5. 4. 2017, sp. zn. [právnická osoba], stížnost žalobce proti usnesení o zajištění jako nedůvodnou zamítl. [Anonymizováno] po provedeném hlavním líčení a rozsáhlém dokazování rozsudkem ze dne 17. 9. 2020, č. j. [Anonymizováno], podle § 226 písm. b) trestního řádu všechny obžalované zprostil obžaloby. K odvolání státního zástupce [Anonymizováno] rozhodnutí zrušil a vrátil věc soudu k novému projednání. Na základě opakovaného a doplněného hlavního líčení [Anonymizováno] rozsudkem ze dne 2. 11. 2021, č. j. [Anonymizováno] všechny obžalované opět zprostil obžaloby. Rozhodnutí nabylo právní moci 15. 3. 2022. Dne 4. 5. 2022 žalobce požádal o zrušení zajištění peněžních prostředků, k čemuž došlo usnesením [Anonymizováno] ze dne 2. 6. 2022, č. j. [Anonymizováno], s odůvodněním, že další zajištění náhradní hodnoty již postrádá právního podkladu. K uvolnění finančních prostředků žalobce došlo 1. 7. 2022. Nárok na náhradu škody v podobě výdajů na právní zastoupení žalobce požadoval z titulu nesprávného úředního postupu za úkony převzetí a příprava zastoupení, stížnost proti usnesení o zajištění náhradní hodnoty ze dne 22. 2. 2017 a dále za účast při hlavním líčení včetně náhrady hotových výdajů, cestovného, promeškaného času a DPH. Uvedl, že OČTŘ postupovaly nesprávně, měly od počátku pochybnosti, zda vůbec došlo ke spáchání trestného činu, nicméně nezabývaly se a nezkoumaly, zda nepominuly důvody pro trvání zajištění náhradní hodnoty. Zajištění přitom trvalo více než pět let. Žalobce je dlouhodobě stabilní společnosti disponující dostatkem finančních prostředků. OČTŘ měly zkoumat, zda bylo zajištění finančních prostředků na místě, neboť institut zajištění sloužit mj. k eliminaci škody způsobené případnou trestnou činností a má funkci reparační. Nejpozději ke dni vydání prvního zprošťujícího rozhodnutí pominuly důvody pro trvání zajištění a [Anonymizováno] měl tuto otázku nejen posoudit, ale měl zároveň rozhodnout o tom, že se zrušuje zajištění náhradní hodnoty. Ani po nabytí právní moci zprošťujícího rozhodnutí nepřistoupily okamžitě ke zrušení zajištění. Uvedl, že první zprošťující rozhodnutí bylo již třetí v řadě rozhodnutím, který stanovil, že skutek není trestným činem. Prvé takové rozhodnutí bylo odložení věci policejním orgánem a druhé zastavení trestního stíhání [Anonymizováno] v rámci předběžného projednání obžaloby. Nesprávný úřední postup žalobce spatřoval v nepřiměřeném zadržování finančních prostředků. Žalobce nemohl se zajištěnými finančními prostředky disponovat. Uvedeným zásahem došlo k omezení žalobcova vlastnického práva.

2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout s odůvodněním, že usnesení, kterým bylo rozhodnuto o zajištění, nebylo nikdy zrušeno pro nezákonnost a nelze je považovat za nezákonné rozhodnutí. Úvaha o důvodnosti zajištění po dobu trestního řízení je na orgánech činných v trestním řízení. K požadovaným výdajům na právní zastoupení uvedla, že vymezené úkony právní služby, jejichž náhrada je požadována, nebyly učiněny ve vztahu k odstranění jakéhokoliv nezákonného rozhodnutí či nápravy nesprávného úředního postupu. Zákonný úrok nepředstavuje škodu na straně žalobce, přičemž odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. nn. 28 Cdo 96/2012), a nepředstavuje ani škodu nahraditelnou dle OdpŠk. Právo požadovat úrok z prodlení přísluší věřiteli, vůči němuž se jeho dlužník ocitl v prodlení ve smyslu § 1968 OZ s plněním peněžité pohledávky. Žalobce však vůči žalované nedisponoval žádnou pohledávkou, s jejímž plněním by žalovaná byla v prodlení.

3. Mezi účastníky řízení je nesporné, že žalobce uplatnil nároky předběžně u žalované dne 14. 9. 2023. Žalovaná sdělila žalobci ve stanovisku ze dne 13. 3. 2024, že jeho nároky neuznává z důvodu absence odpovědnostního titulu státu.

4. Soud provedl dokazování a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

5. Usnesením [adresa] ze dne 14. 2. 2017, č. j. [Anonymizováno], bylo podle § 79f odst. 1 trestního řádu ve spojení s ust. § 79a odst. 1 trestního řádu s předchozím souhlasem státního zástupce rozhodnuto o zajištění náhradní hodnoty odpovídající, byť jen zčásti, výnosu z trestné činnosti, a to peněžní prostředky na účtu u [právnická osoba]., účet č. [č. účtu], jehož majitelem byl žalobce ([právnická osoba].), a též peněžní prostředky dodatečně došlé na tento účet vč. jejich příslušenství do výše 223 119 059 Kč Žalobce podal proti usnesení stížnost, kterou [Anonymizováno] dne 5. 4. 2017 zamítl jako nedůvodnou (viz. usnesením [adresa] ze dne 14. 2. 2017, č. j. [Anonymizováno] a usnesení [Anonymizováno], který při neveřejném zasedání dne 5. 4. 2017, č. j. [právnická osoba]).

6. Policejní orgán odložil podle § 159a odst. 1 trestního řádu usnesením z 7. 10. 2014, č. j. [Anonymizováno], trestní věc podezření ze spáchání zločinu podvod podle ust. § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku, kterého se měl dopustit neznámý pachatel. Následně [adresa] usnesením z 29. 2. 2016, č. j. [Anonymizováno], bylo zahájeno trestní stíhání celkem 4 osob jako obviněných ze spáchání přečinu maření úkolu úřední osoby z nedbalosti dle ust. § 330 odst. 1, odst. 3 písm. a), písm. b) trestního zákoníku zčásti dokonaného, zčásti nedokonaného, ukončeného ve stádiu pokusu dle § 21 odst. 1 trestního zákoníku. Usnesením [Anonymizováno] z 5. 9. 2018, č. j. [Anonymizováno],[Anonymizováno]bylo trestní stíhání osob zastaveno podle § 172 odst. 1 písm. b) trestního řádu, neboť v žalobním návrhu označený skutek neměl být trestným činem. Proti tomuto usnesení podal státní zástupce stížnost, o které bylo rozhodnuto [Anonymizováno] dne 12. 12. 2018, č. j. [Anonymizováno], který napadené usnesení z 5. 9. 2018 zrušil. Rozsudkem [Anonymizováno] ze dne 17. 9. 2020, č. j. [Anonymizováno], byli všichni obžalovaní zproštěni obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu, dle které měli spáchat zvlášť závažný zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku zčásti dokonaný a zčásti nedokonaný, ukončený ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku. To se týkalo obžalovaných [tituly před jménem] [jméno FO] a [Anonymizováno]. Obžalovanému [jméno FO] bylo kladeno za vinu spáchání zvlášť závažného zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku a § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku zčásti dokonaného a zčásti nedokonaného, ukončené ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku a obžalovanému [jméno FO] bylo kladeno za vinu spáchání přečinu maření úkolu úřední osoby z nedbalosti dle ust. § 330 odst. 1, odst. 3 písm. a) trestního zákoníku. K odvolání státního zástupce [Anonymizováno] usnesením z 19. 5. 2021, č. j. [Anonymizováno], napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a věc mu vrátil. Dle odůvodnění se soud I. stupně bude muset zjistit skutečný stav, přezkoumat pravdivost podkladů a zkoumat jednání obžalovaných, z něhož byla dovozována trestní odpovědnosti obžalovaných. Následně věc posoudí po doplnění dokazování o opětovné výslechy obžalovaných. Vzhledem k tomu, že popsané skutkové otázky jsou stěžejní a podstatné pro rozhodnutí v této věci a vzhledem k tomu, že doplnění dokazování svým rozsahem výrazně převyšuje možnost odvolacího řízení, bylo rozhodnuto o vrácení věci soudu prvého stupně k novému projednání. [Anonymizováno] vydal nový rozsudek po doplněném dokazování dne 2. 11. 2021, č. j. [Anonymizováno], kterým obžalované opětovně zprostil obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu. Zmocněnec žalobce rozsudek obdržel 2. 3. 2022. Rozsudek nabyl právní moci ve vztahu k poslednímu z obžalovaných 22. 3. 2022. Žalobce požádal prostřednictvím zmocněnce [tituly před jménem] [jméno FO] dne 4. 5. 2022 o zrušení zajištění. Usnesením [Anonymizováno] z 2. 6. 2022 bylo rozhodnuto o zrušení zajištění náhradní hodnoty, a to peněžních prostředků uložených na účtu u [právnická osoba]., č. účtu [č. účtu], majitele firmy [právnická osoba]., zajištěných do výše 223 119 059 Kč. Dle odůvodnění rozhodnutí soud dospěl k závěru, že další zajištění náhradní hodnoty již postrádá právního podkladu. Z rozsudku [Anonymizováno] z 2. 11. 2021 je zřejmé, že všichni čtyři obžalovaní byli v plném rozsahu obžaloby zproštěni. Bylo současně rozhodnuto, že poškozené subjekty se odkazují se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních po zvážení všech rozhodných okolností, proto soud dospěl k závěru, že je namístě rozhodnout o zrušení této zajištěné náhradní hodnoty. Na usnesení je doložka právní moci 21. 6. 2022. Zajištění bylo zrušeno dne 1. 7. 2022 (viz. obsah spisu [Anonymizováno], sp. zn. [Anonymizováno] vč. žádosti o zrušení zajištění z 4. 5. 2022 a email ze dne 28. 8. 2023).

7. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními.

8. Soud posoudil věc po právní stránce podle těchto ustanovení:

9. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále i jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

10. Podle § 2 cit. zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

11. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

12. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

13. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

14. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 3 téhož ustanovení náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení a zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

15. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

16. Ust. § 15 odst. 2 OdpŠk pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

17. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

18. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

19. Žalobce se domáhal náhrady škody ve výši 32 830 593,70 Kč představující zákonný úrok z prodlení z částky 223 119 059 Kč od 18. 9. 2020 do 1. 7. 2022. Žalobce škodu po skutkové stránce vymezil tak, že tato je tvořena zákonným úrokem z prodlení z částky 223 119 059 Kč, která byla žalobci zajištěna dne 14. 2. 2017 v řízení, v němž nebyl tr. stíhaný, nicméně již dne 8. 9. 2020 mělo být zřejmé, že jsou obžalovaní nevinní a není důvod dalšího trvání zajištění. Zajištění trvalo do 1. 7. 2022, přičemž s těmito prostředky žalobce nemohl v tomto období nakládat, proto škodu vyčísluje jako zákonný úrok z prodlení.

20. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je ve věci dán odpovědnostní titul.

21. Úprava nezákonného rozhodnutí stojí především na předpokladech § 7 a § 8 odst. OdpŠk, kdy je upraveno, že za nezákonné lze mít obecně, s výjimkami, pouze rozhodnutí pravomocné, které bylo právě pro nezákonnost zrušeno nebo změněno, a kterému se měl poškozený, rovněž nikoliv bezvýjimečně, procesně bránit. Výjimka z požadavku právní moci zrušeného rozhodnutí je v zákoně výslovně upravena pro ta rozhodnutí, která jsou vykonatelná bez ohledu na právní moc. Judikatura pak vymezuje případy, kdy není nutné trvat na požadavku využití opravných prostředků. Rozhodnutím příslušných orgánů je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Je přitom bezvýznamné, zda zrušené rozhodnutí bylo rozhodnutím ve věci samé z důvodů skutkových nebo pro nesprávné právní posouzení, či zda šlo o nezákonné rozhodnutí procesní povahy, jímž byla způsobena škoda či nemajetková újma (NS 28 Cdo 3940/2009). Aby bylo možno rozhodnutí pokládat za nezákonné, musí tedy jít o rozhodnutí pravomocné nebo vykonatelné bez ohledu na právní moc a zároveň musí být zrušeno nebo změněno pro nezákonnost v době, kdy mělo zamýšlené právní účinky ve smyslu právní moci nebo vykonatelnosti (NS 30 Cdo 443/2013).

22. Soud v návaznosti na komentářovou literaturu k OdpŠk (Vojtek, P., Bičák, V.; Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, str. 146, 147) konstatuje, že s výjimkou § 13 odst. 1 věty druhé a třetí není nesprávný úřední postup v OdpŠk blíže definován, jde ostatně o úmysl zákonodárce, neboť podle důvodové zpráva výstižnou definici nesprávného úředního postupu nelze pro jeho mnohotvárnost podat. Je tedy třeba se opřít zejména o výklady tohoto pojmu podávané právní teorií a o závěry rozhodovací praxe soudů, které vycházejí z toho, že jde o ty případy vzniku škod, které byly vyvolány jinou činností státních orgánů než rozhodovací. Nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to zejména takové, které nevede k vydání rozhodnutí. Ačkoliv není vyloučeno, aby škoda, za kterou stát odpovídá, byla způsobena i nesprávným úředním postupem prováděným v rámci činnosti rozhodovací, je pro tuto formu odpovědnosti určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou, a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Pokud orgán státu zjišťuje či posuzuje předpoklady pro rozhodnutí, shromažďuje podklady (důkazy) pro rozhodnutí, hodnotí zjištěné skutečnosti, právně je posuzuje apod., jde o činnosti přímo směřující k vydání rozhodnutí; případné nesprávnosti či vady tohoto postupu se pak projeví právě v obsahu rozhodnutí a mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím.

23. Z obsahu tohoto pojmu i z výkladu zákona dále vyplývá, že podle konkrétních okolností může jít o jakoukoli činnost spojenou s výkonem pravomocí státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (srov. stanovisko bývalého Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 30. 11. 1977, sp. zn. Plsf 3/77, publikované pod č. 35 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1977; viz k tomu též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 804/96, publikovaný v časopise Soudní judikatura pod č. 4/2000).

24. Protože zpravidla není možné úřední postup předpisem upravit natolik detailně, aby pokrýval všechny představitelné dílčí kroky, které je třeba při výkonu pravomocí učinit, musí být správnost úředního postupu poměřována i hlediskem účelu, k jehož dosažení postup státního orgánu směřuje (viz teze rozsudku zdejšího soudu ze dne 6. 8. 2000, sp. zn. 25 Cdo 1099/99).

25. Soud předně uzavírá, že ve věci není dán odpovědnostní titul nezákonného rozhodnutí, neboť žalobci byly finanční prostředky zajištěny na základě usnesení ze dne 14. 2. 2017, přičemž žalobce podal proti tomuto usnesení stížnost, která byla jako nedůvodná zamítnuta. Teprve následně byli obžalovaní zproštěni obžaloby s právní mocí k 22. 3. 2022. V návaznosti na to pak [Anonymizováno] usnesením z 2. 6. 2022 rozhodl o zrušení zajištění náhradní hodnoty, tj. předmětných prostředků na účtu žalobce, nikoliv však proto, že by toto předchozí zajištění bylo nezákonným či nedůvodným, ale proto, že obžalovaní byli zproštěni obžaloby - tedy již toto zajištění nemůže nadále, dle nově nastalých okolností, plnit svůj účel, neboť obžalovaní byli zproštění obžaloby. Tedy jinak řečeno, tato náhradní hodnota nemůže být užita k pokrytí následků způsobených trestnou činností. Ve věci tak nedošlo k vydání nezákonného rozhodnutí, neboť usnesení o zajištění finančních prostředků nebylo nikdy pro nezákonnost změněno či zrušeno.

26. Soud vyšel ze závěrů Nejvyššího soudu formulovaných ve věci sp. zn. 30 Cdo 3310/2013, z nichž se podává, že odpovědnost státu za škodu z rozhodnutí o zajištění peněžních prostředků na účtu u banky (§ 79a odst. 1 trestního řádu) ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. nezakládá bez dalšího skutečnost, že trestní řízení, v němž bylo rozhodnutí o zajištění peněžních prostředků na účtu u banky vydáno, posléze neskončilo odsuzujícím rozsudkem, a dále, že nedojde-li k vydání odsuzujícího rozsudku, nelze z toho bez dalšího dovozovat nesprávnost postupu orgánů činných v trestním řízení ani nezákonnost rozhodnutí vydaných po zahájení trestního stíhání.

27. I podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2009, sp. zn. 25 Cdo 479/2007, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 100/2010 (dále jen „R 100/2010“), za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu činného v trestním řízení o zajištění peněžních prostředků na účtu stát odpovídá, bylo-li rozhodnutí pro nezákonnost zrušeno. Soud rozhodující o žalobě na náhradu škody proti státu přitom není oprávněn posuzovat tvrzený nesoulad nezrušeného rozhodnutí se zákonem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2006, sp. zn. 25 Cdo 2162/2005). Bylo-li rozhodnutí zrušeno nikoliv pro nezákonnost, nýbrž proto, že pominuly důvody pro jeho vydání, nejsou dány předpoklady odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2009, sp. zn. 25 Cdo 4462/2007).

28. Tento odpovědnostní titul tak není dán.

29. Skutková tvrzení žalobce bylo možno po právní stránce vyhodnotit i tak, že jeho finanční prostředky neměly být nadále zajištěny nejpozději od vydání prvního nepravomocného zproštění obžalovaných obžaloby. Tedy, že pro tento postup spočívající v trvání zajištění finančních prostředků došlo k nesprávnému úřednímu postupu, neboť orgánům činným v trestním řízení mělo být zřejmé, že zajištění nebude již realizováno, neboť mělo být zřejmé, že k trestné činnosti obžalovaných nedošlo. Uvedené mělo být zřejmé i předtím, a to již v době odložení věci v roce 2014 a následně při zastavení trestního stíhání po podání obžaloby. K tomu zdejší soud uvádí, že všechna tři rozhodnutí nebyla pravomocná a došlo k jejich zrušení, tedy nelze k nim přihlížet.

30. V pravomoci soudu v občanském soudním řízení však není přezkoumávat správnost (vlastního) postupu orgánů činných v trestním řízení v mezích takového řízení, neboť se jedná o realizaci institutů trestního práva procesního“ (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21.12.2004, sp.zn. 30 Cdo 1526/2004, a ze dne 31.10. 2005, sp.zn. 30 Cdo 57/2005). Pravomoc soudu v občanském soudním řízení je upravena zejména v ustanovení § 7 o.s.ř. tak, že v tomto řízení soudy projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány (odst. 1). Jiné věci soudy projednávají a rozhodují v občanském soudním řízení, jen stanoví-li to zákon (odst. 3). Neexistuje žádné zákonné ustanovení, které by opravňovalo soud, aby v občanském soudním řízení (v řízení o ochranu osobnosti) zasahoval do řízení trestního tím, že by např. aproboval postup orgánů činných v trestním řízení z hlediska účelnosti řízení (obdobně srovnej usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 2. března 2004, sp.zn. II. ÚS 299/03).

31. S odkazem na citované judikatorní závěry pak soud uzavírá, že ani v rámci kompenzačního řízení není soud oprávněn přezkoumávat účelnost postupu orgánů činných v trestním řízení, ani to, zda měly být vyhodnoceny jinak podmínky pro realizaci jednotlivých úkonů v rámci trestního řízení. V rámci kompenzačního řízení pak může soud posuzovat fakticky pouze to, zda nedošlo k nějakému zjevnému excesu v rámci činnosti orgánů činných v trestním řízení, anebo jsou-li zcela jednoznačně naplněny podmínky pro učinění konkrétního úkonu, pak zda tento byl učiněn v k tomu stanovené či přiměřené lhůtě.

32. Takováto situace však v posuzovaném případě nenastala. Z provedeného dokazování, konkrétně z průběhu naříkaného trestního řízení a úkonů, které předcházely vydání usnesení o zajištění finančních prostředků žalobce, soud zjistil, že policie požádala o vydání souhlasu státního zastupitelství, tento souhlas obdržela a následně teprve přistoupila k zajištění finančních prostředků. Proti usnesení o zajištění byla podána stížnost a o této bylo řádně rozhodnuto nadřízeným státním zastupitelstvím. Soud tak uzavírá, že neshledal žádný exces na straně orgánů činných v trestním řízení, který by mohl v rámci těchto tvrzení žalobce po právní stránce zohlednit.

33. Ve zbytku pak je tvrzení žalobce fakticky tvrzením o tom, že policie špatně vyhodnotila předpoklady a podmínky pro zajištění jejich finančních prostředků, což však dle definice a výkladu pojmu nesprávný úřední postup pojmově nesprávným úředním postupem být nemůže, neboť jde typicky o činnost, která se odrazila ve vydaném rozhodnutí. Tedy v úvahu by přicházel pouze odpovědnostní titul nezákonného rozhodnutí. A jak uvedeno výše, nezákonné rozhodnutí, pokud jde o zajištění finančních prostředků, vydáno nebylo.

34. Ani odpovědnostní titul ve formě nesprávného úředního postupu tak není dán.

35. Soud proto nárok pro absenci odpovědnostního titulu zcela zamítl.

36. Soud k tomuto nároku dále doplňuje, že ani nárok na náhradu škody, jak je žalobcem obecně formulován, nesplňuje podmínky vzniku škody odškodnitelné dle odškodňovacího zákona. Soud v tomto směru odkazuje zejména na závěry přijaté Nejvyšším soudem ve věci sp. zn. 28 Cdo 96/2012, z nichž se podává, že ztráta hodnoty peněz v důsledku inflace není majetkovým úbytkem, který by byl škodou odškodnitelnou dle odškodňovacího zákona. Finanční prostředky plní dle závěrů dovolacího soudu hodnotu všeobecného ekvivalentu a jako takový svoji hodnotu neztrácejí, a to ani vlivem inflace, která se projevuje vzestupem cenové hladiny, a to i přesto, že má tato za důsledek, že za stejnou částku peněz lze v různých obdobích pořídit rozdílný objem spotřebních předmětů či jiných věcí. Dovolací soud tak uzavřel, že ani vlivem inflace na hodnotu finančních prostředků skutečná škoda nevzniká. Takto formulovaný požadavek tedy není škodou, která by mohla být úspěšně uplatněna po státu v režimu odškodňovacího zákona.

37. K tomuto soud v rámci kompenzačního zdejšího řízení doplňuje, že stát fakticky nikdy od 18. 9. 2020 nebyl v prodlení a není tak důvodu, aby byl žalobci přiznán úrok z prodlení, neboť tento je přiznáván tehdy, pokud je strana povinná v prodlení s plněním nějaké povinnosti, což v případě zdejším nenastalo.

38. Ani podmínka vzniku škody tak není naplněna. Z tohoto důvodu soud tento nárok zcela zamítl.

39. Žalobce se žalobou dále domáhal náhrady škody ve výši 89 325 Kč za právní služby uskutečněné v průběhu jeho účasti v trestním řízení s tím, že nejpozději se domáhá nákladů právního zastoupení za účast na hlavních líčeních. Soud shodně jako u předchozího nároku neshledal vůči žalobci odpovědnostní titul (viz odůvodnění výše). Nárokované úkony se týkaly zajištěných finančních prostředků.

40. Soud tak uzavírá, že ani nárok na náhradu škody v podobě výdajů na právní zastoupení žalobci nenáleží, proto soud tento žalobní požadavek rovněž zamítl.

41. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná byla zcela úspěšná. O výši náhrady nákladů řízení soud rozhodl dle § 151 odst. 3 o.s.ř. a žalované přiznal 3x režijní paušál á 300 Kč za tyto úkony: vyjádření k žalobě; 1x účast na jednání; 1x příprava na jednání - tedy celkem 900 Kč.

42. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení