15 CO 309/2021 - 177

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Karly Nekolové a Mgr. Jana Rýznara ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa], [PSČ] [obec] zastoupená advokátkou [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa], [PSČ] [okres] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení částky 423 500 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 5. 2021, č. j. 159 C 49/2019-118, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. mění následovně: Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 423 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na plnou náhradu nákladů řízení částku 139 985 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení částku 77 549 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu žalobkyně na zaplacení částky 423 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobkyni zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 101 191,09 Kč (výrok II.).

2. Okresní soud dospěl k závěru o nedůvodnosti žaloby. Po provedeném dokazování vyšel ze zjištění, že žalobkyně dne [datum] prostřednictvím své matky e-mailem kontaktovala žalovanou a sama projevila zájem o franchisový koncept žalované, žalovaná sama žalobkyni svůj franchisový koncept nenabízela. Žalovaná jednající ředitelkou franchisové sítě [titul] [jméno] [příjmení] (dříve [příjmení]) potvrdila, že obdržela od žalobkyně formuláře, matka žalobkyně požádala žalovanou o zaslání materiálů a více informací, zejména o jiných okresech a dohodly si osobní schůzku na den [datum]. Tohoto dne se matka žalobkyně, žalobkyně a [titul] [příjmení] sešly v centrále žalované na ulici [ulice a číslo], [obec] a žalobkyně a matka žalobkyně uzavřely na této schůzce dohodu o mlčenlivosti. Na této schůzce bylo poté žalobkyni i její matce představeno ze strany [titul] [příjmení] celé fungování franchisového konceptu [anonymizováno] a byly seznámeny s celým obsahem provozní příručky žalované a s know-how fungování franchisového konceptu žalované, tedy i s obsahem případné franchisové smlouvy. Po této schůzce měla žalobkyně zájem o konkrétní franchisový koncept a domluvily si termín návštěvy na konkrétní franchisové pobočce v [obec], tam se žalobkyně dostavila a seznámila se s touto pobočkou. Žalobkyně byla dne [datum] zapsána do živnostenského rejstříku jako podnikatelka a vzniklo jí k tomuto dni živnostenské oprávnění, dne [datum] jí živnostenské oprávnění zaniklo. Dne [datum] uzavřely žalobkyně a žalovaná písemnou smlouvu o uzavření budoucí franchisové smlouvy (dále jen„ SBS“). V této SBS se dohodly, že franchisová smlouva bude sjednána jako innominátní smlouva, že spolu do 14 dnů po písemné výzvě žalované uzavřou franchisovou smlouvu, nejpozději však do [datum]. Tento nejzazší termín pro uzavření franchisové smlouvy byl elektronickou dohodou prostřednictvím e-mailu změněn na termín [datum]. Pro případ, že žalobkyně neuzavře se žalovanou franchisovou smlouvu, a to ani ve lhůtě k tomu žalovanou dodatečně určené, se žalobkyně zavázala zaplatit žalované smluvní pokutu ve výši (100 %) složené platby, tj. ve výši 423 500 Kč Smluvní strany se v SBS dohodly, že pro plnění předmětu budoucí franchisové smlouvy bude žalobkyně využívat území okresu [okres], a žalovaná se zavázala, že po dobu 2 měsíců ode dne podpisu této smlouvy bude pro žalobkyni udělovat franchisu v daném území, a to pouze pro žalobkyni. Dne [datum] vystavila žalovaná žalobkyni fakturu na zaplacení franchisového poplatku ve výši 350 000 Kč bez DPH, tj. ve výši 423 500 Kč s DPH, tuto částku žalobkyně žalované dne [datum] uhradila. Dne [datum] se žalobkyně dostavila na recepci do sídla žalované, franchisovou smlouvu s žalovanou však neuzavřela, v recepci zanechala žalované písemné odstoupení od SBS.

3. Okresní soud po právní stránce věc posoudil dle § 1746, § 1787 a násl., § 1970, § 1785 a násl. a § 1989 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a dovodil, že mezi stranami byla uzavřena platná smlouva o uzavření smlouvy budoucí, budoucí smlouvou měla být franchisová smlouva jako smlouva innominátní. Okresní soud dále dospěl k závěru, že žalobkyně smlouvu o smlouvě budoucí nejpozději do dne [datum] s žalovanou neuzavřela, čímž porušila závazek sjednaný v SBS, žalované proto vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 100 % zaplaceného franchisového vstupního poplatku, tj. ve výši 423 500 Kč. Okresní soud dále dovodil, že v řízení nebylo prokázáno, že by se žalovaná vůči žalobkyni dopustila porušení povinností při prezentaci franchisového konceptu či při jednání s žalobkyní. Poté, co žalobkyně od SBS odstoupila, závazek žalobkyně uzavřít s žalovanou franchisovou smlouvu zanikl a žalobkyni vznikl nárok na vrácení zaplaceného vstupního franchisového poplatku ve výši 423 500 Kč. Žalovaná naproti tomu uplatnila dopisem ze dne [datum] u žalobkyně nárok na zaplacení smluvní pokuty dle čl. III. B. 3 SBS ve výši 423 500 Kč a rovněž jednostranně započetla svou pohledávku z titulu smluvní pokuty ve výši 423 500 Kč oproti pohledávce žalobkyně na vrácení vstupního franchisového poplatku ve výši 423 500 Kč, tento dopis byl zástupci žalobkyně doručen dne [datum] Okresní soud posoudil jednostranné započtení jako účinné s tím, že tento jednostranný zápočet žalované způsobil zánik nároku žalobkyně na vrácení zaplaceného franchisového poplatku ve výši 423 500 Kč. Okresní soud k námitkám žalobkyně dovodil, že nebylo prokázáno, že by žalovaná navrhovala žalobkyni, aby si zajistila živnostenský list. Dále okresní soud dovodil, že žalovaná neporušila při jednání s žalobkyní evropský kodex etiky franchisingu tím, že ji nechala podepsat dohodu o mlčenlivosti a ani tím, že s ní uzavřela předmětnou SBS.

4. Proti tomuto rozsudku v jeho plném rozsahu podala žalobkyně včasné odvolání s návrhem, aby odvolací soud rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení, případně rozsudek změnil, žalobě v celém rozsahu vyhověl a přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Žalobkyně vytýkala okresnímu soudu nesprávné skutkové i právní závěry, neúplně zjištěný skutkový stav v důsledku sice provedených, ale řádně nevyhodnocených důkazů, případně zcela opomenutých důkazů a rovněž procesní vady. Žalobkyně namítala, že okresní soud přehlédl, že SBS obsahovala povinnost žalované vyzvat žalobkyni v dohodnuté lhůtě a projednat s ní obsah a koncept budoucí smlouvy, tj. projednat s ní specifická práva a povinnosti franchisové smlouvy, přičemž této povinnosti žalovaná nedostála. SBS nadto nesplňuje náležitosti smlouvy o smlouvě budoucí předpokládané § 1785 o. z., když obsah budoucí franchisové smlouvy, který ve skutečnosti měl být souhrnem různých smluvních typů, nebyl ve SBS ujednán ani obecným způsobem a SBS je tak po právní stránce smlouvou zdánlivou. Okresní soud rovněž nevyhodnotil námitku žalobkyně, že žalovaná uvedla žalobkyni před uzavřením SBS v omyl o zcela rozhodujících skutečnostech, a to o tom, že po uzavření franchisové smlouvy žalobkyně jako franchisant neměla jednat jako samostatný podnikatel svým jménem a na svůj účet, ale měla být jakýmsi„ kvazi“ zaměstnancem žalované, když franchisová smlouva měla pouze zastírat zaměstnanecký vztah franchisanta jako obchodního zástupce. Dle názoru žalobkyně žalované nárok na zaplacení sjednané smluvní pokuty nevznikl, žalovaná tak neměla pohledávku ze smluvní pokuty, kterou by mohla započítat proti pohledávce žalobkyně na vrácení zaplacené zálohy na vstupní franchisový poplatek, a proto má žalobkyně nárok na vrácení tohoto zaplaceného poplatku ve výši 423 500 Kč. Dále okresnímu soudu žalobkyně vytýkala procesní pochybení spočívající v tom, že vyloučil z jednání veřejnost, když pro vyloučení veřejnosti nebyly splněny zákonné podmínky. Okresnímu soudu žalobkyně dále vytýkala, že ač kvůli provozní příručce vyloučil z jednání veřejnost, provedl ji k důkazu, pak z ní však neučinil žádná zjištění, tuto v rámci hodnocení důkazů pominul, jakož i samotnou franchisovou smlouvu, která měla být uzavřena, rovněž tak i informační brožuru [anonymizováno], rovněž nevyhodnotil výpověď svědkyně [jméno] [příjmení] - matky žalobkyně.

5. Žalovaná v rámci vyjádření k odvolání žalobkyně navrhovala potvrzení rozsudku okresního soudu jako správného. Okresní soud správně dovodil, že SBS je smlouvou platnou, že žalobkyně byla po podpisu dohody o mlčenlivosti a před podpisem SBS informována žalovanou o kompletním znění a obsahu provozní příručky, bylo prokázáno, že nad jejím studiem strávila několik hodin, provozní příručka obsahovala mimo jiné i znění vzorové franchisové smlouvy, která měla být v budoucnu uzavřena, tedy žalobkyně před uzavřením SBS znala obsah budoucí franchisové smlouvy. Není pravdou, že žalovaná nezajistila žalobkyni exklusivitu na pobočku v [obec]. Je sice pravdou, že žalovaná otevírala v [obec] pobočku, avšak svým jménem, a proto je zřejmé, že žalobkyně by exklusivitu měla. Rovněž okresní soud správně dovodil, že termín pro podpis SBS byl dohodou stran změněn z data [datum] na [datum]. Nárok na smluvní pokutu vzniká dle čl. III. písm. B odst. 3 SBS, pokud franchisová smlouva nebude uzavřena do lhůty uvedené v odstavci druhém tohoto ustanovení nebo ve lhůtě dodatečně poskytnuté, tato dodatečná lhůta poskytnuta byla (u jednání odvolacího soudu doplnil, že byla poskytnuta tím, že byla žalovaná stále připravena až do [datum] smlouvu podepsat), nemělo jít o prekluzivní lhůtu. I pokud by sjednání termínu na [datum] mělo být neplatné, pak žalobkyně první porušila povinnost uzavřít smlouvu [datum]. Budoucí franchisová smlouva tak nebyla uzavřela výhradně z důvodů na straně žalobkyně, žalované vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 423 500 Kč, přičemž tuto pohledávku žalovaná započetla oproti pohledávce žalobkyně na vrácení poplatku za franchisu a nárok žalobkyně uplatněný žalobou proto není důvodný.

6. Odvolací soud považuje odvolání žalobkyně za včasné, podané osobou subjektivně legitimovanou a rovněž za odvolání přípustné.

7. Odvolací soud proto k odvolání žalobkyně přezkoumal rozsudek okresního soudu v plném rozsahu, včetně řízení jeho vydání předcházejícího, přičemž při svém přezkumu postupoval dle ustanovení § 212 odst. 1, 2, 4 a 5 o. s. ř. Po takto provedeném přezkumu pak dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné a jsou splněny podmínky pro změnu napadeného rozsudku dle § 220 o. s. ř.

8. Předně odvolací soud k námitce žalobkyně, že rozsudek okresního soudu je nepřezkoumatelný a měl by být z tohoto důvodu zrušen, odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. října 2014, sp. zn. 21 Cdo 3466/2013, v němž dovolací soud vyslovil názor, že rozhodnutí soudu prvního stupně je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů tehdy, když vůči němu nemůže účastník, který s rozhodnutím nesouhlasí, náležitě formulovat odvolací důvody, a ani odvolací soud proto nemá náležité podmínky pro zaujetí názoru na věc. Nelze pokládat za nepřezkoumatelné takové rozhodnutí soudu prvního stupně, u něhož je všem účastníkům nepochybné, jak a proč bylo rozhodnuto. Judikatura dovolacího soudu rovněž dospěla k závěru, že měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly - podle obsahu odvolání - na újmu uplatnění práv odvolatele (srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013 sp. zn. 29 Cdo 2543/2011 (uveřejněný pod č. 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)).

9. Odvolací soud s ohledem na výše uvedené závěry a zejména s ohledem na to, že žalobkyně byla schopna formulovat odvolací obranu a odvolací námitky proti závěrům rozsudku okresního soudu, jak se ostatně podává z jí podaného odvolání včetně doplnění odvolání, dospěl k závěru, že rozsudek okresního soudu nepřezkoumatelností netrpí.

10. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu přezkoumal.

11. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že v řízení zahájeném dne [datum] se žalobkyně vůči žalované domáhala zaplacení částky 423 500 Kč s úrokem z prodlení, a to jako nároku na vrácení zaplaceného vstupního franchisového poplatku. Tvrdila, že uzavřela s žalovanou dne [datum] písemnou smlouvu o uzavření budoucí franchisové smlouvy a zaplatila žalované dne [datum] vstupní franchisový poplatek ve výši 423 500 Kč, aniž by ji žalovaná předtím seznámila podrobně s franchisovým projektem, s obsahem franchisové smlouvy. Franchisová smlouva nakonec mezi stranami uzavřena nebyla, a to nikoliv z důvodů či prodlení na straně žalobkyně. Žalovaná odmítla vrátit žalobkyni zaplacený vstupní poplatek 423 500 Kč s tím, že jí vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši vstupního poplatku a žalovaná pohledávku na smluvní pokutě započetla oproti pohledávce žalobkyně na vrácení vstupního poplatku. Žalobkyně po právní stránce v řízení před okresním soudem namítala, že smlouva o smlouvě budoucí je smlouvou zdánlivou, neboť smlouva o smlouvě budoucí neobsahuje konkrétní ujednání základních obsahových podmínek franchisové smlouvy, která je smlouvou nepojmenovanou, a proto žalobkyni nevznikl závazek uzavřít s žalovanou franchisovou smlouvu. Závazek uzavřít franchisovou smlouvu, i pokud by existoval, zanikl proto, že žalovaná nesplnila dohodnuté podmínky nutné pro uzavření franchisové smlouvy stanovené v čl. III., písm. B, odstavce 1 a 2 smlouvy o smlouvě budoucí. Žalobkyně tedy neporušila závazek uzavřít s žalovanou franchisovou smlouvu, žalované nevznikl nárok na smluvní pokutu a tento neexistující nárok si nemohla žalovaná proti nároku žalobkyně na vrácení zaplaceného vstupního poplatku účinně započítat.

12. Žalovaná v řízení před okresním soudem navrhovala zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že s žalobkyní uzavřela dne [datum] smlouvu o uzavření budoucí franchisové smlouvy, že žalobkyně zaplatila žalované částku 423 500 Kč jako zálohu na budoucí vstupní franchisový poplatek, namítala však, že tak učinila na základě platné smlouvy o smlouvě budoucí a nadto poté, co byla žalovanou seznámena s obsahem celého franchisového projektu a s obsahem vzorové franchisové smlouvy, která se nachází v provozní příručce, s jejímž obsahem byla žalobkyně také před uzavřením smlouvy o smlouvě budoucí seznámena. Dále oponovala žalobkyni, že by tato platně a důvodně odstoupila od smlouvy o smlouvě budoucí, franchisovou smlouvu neuzavřela žalobkyně výhradně z důvodů na její straně. Nicméně ve shodě s žalobkyní tvrdila, že následně přesto k ukončení smlouvy o smlouvě budoucí došlo a žalobkyni vznikl nárok na vrácení vstupního poplatku ve výši 423 500 Kč, avšak porušením povinnosti žalobkyně uzavřít franchisovou smlouvu vznikl žalované nárok na smluvní pokutu ve stejné výši a žalovaná dopisem ze dne [datum] jednostranně započetla svou pohledávku na smluvní pokutě proti pohledávce žalobkyně na vrácení franchisového poplatku, a proto je žaloba žalobkyně na vrácení franchisového poplatku nedůvodná.

13. Odvolací soud zopakoval dokazování smlouvou o smlouvě budoucí ze dne [datum] (SBS), dále vzorovou franchisovou smlouvou a dopisem zástupce žalované ze dne [datum] včetně dodejky (čl. 22 spisu). Skutková zjištění z těchto důkazů uvede odvolací soud až v rámci svých právních závěrů.

14. Okresní soud zcela správně aplikoval na závazkové vztahy účastníků právní úpravu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), neboť smlouva o smlouvě budoucí byla mezi nimi uzavřena dne [datum].

15. Dle § 1785 o. z. smlouvou o smlouvě budoucí se nejméně jedna strana zavazuje uzavřít po vyzvání v ujednané lhůtě, jinak do jednoho roku, budoucí smlouvu, jejíž obsah je ujednán alespoň obecným způsobem.

16. Smlouva o smlouvě budoucí není zvláštním smluvním typem smlouvy, jedná se spíše o zvláštní úpravu kontraktační povinnosti, nicméně přesto ustanovení § 1785 o. z. stanoví podstatné náležitosti smlouvy o smlouvě budoucí. Má-li být uzavřená smlouva kvalifikována jako smlouva o budoucí smlouvě, musí obsahovat alespoň části uvedené v tomto základním ustanovení. Znamená to, že musí zakládat závazek kontraktační povinnosti zatěžující jednu nebo více stran. Dalším předpokladem vzniku smlouvy o budoucí smlouvě je dohoda o obsahu budoucí smlouvy, jejíž obsah musí být ujednán alespoň obecným způsobem.

17. Okresní soud dospěl k závěru, že smlouva o smlouvě budoucí byla platně ujednána. Odvolací soud se s ohledem na námitky žalobkyně, že smlouva o smlouvě budoucí je smlouvou zdánlivou, neboť není ujednán obsah budoucí smlouvy ani obecným způsobem (což namítala od samého počátku řízení), zabýval výkladem tohoto zákonem použitého termínu.

18. Z důvodové zprávy k § 1785 o. z. se podává, že zákonodárce za základní nevýhodu dosavadní právní úpravy smlouvy o smlouvě budoucí v zákoně č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.“), považoval do té doby stanovený zákonný požadavek, že v této předběžné (přípravné) smlouvě musely být dohodnuty podstatné náležitosti smlouvy (§ 50a obč. zák.), čímž dosavadní obč. zák. vlastně nečinil rozdílu mezi smlouvou předběžnou a definitivní. Z důvodové zprávy dále plyne, že zákonodárce s drobnými úpravami přejímá normativní konstrukce § 289 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“), a to včetně pojetí, že při dobrovolném nesplnění povinnosti uzavřít budoucí smlouvu soud určí obsah smlouvy mezi stranami.

19. Dosavadní právní úprava smlouvy o smlouvě budoucí obsažená v § 289 až § 292 obch. zák. tak byla zřejmou inspirací pro současnou právní úpravu smlouvy o smlouvě budoucí v novém o. z., a proto i judikatura Nejvyššího soudu k § 289 obch. zák. bude s drobnými úpravami aplikovatelná na současnou právní úpravu.

20. Podle ustanovení § 289 odst. 1 obch. zák. smlouvou o uzavření budoucí smlouvy se zavazuje jedna nebo obě smluvní strany uzavřít ve stanovené době budoucí smlouvu s předmětem plnění, jenž je určen alespoň obecným způsobem.

21. Tedy předchozí obchodní zákoník vyžadoval pro platné sjednání smlouvy o smlouvě budoucí určit obecným způsobem předmět plnění, naproti tomu dle § 1785 o. z. musí být určen alespoň obecným způsobem obsah budoucí smlouvy.

22. K výkladu termínu„ určit předmět smlouvy alespoň obecným způsobem“ použitého v § 289 odst. 1 obch. zák. se vyjádřil Nejvyšší soud například v rozsudku ze dne 7. 7. 2006, sp. zn. 32 Odo 557/2006 Nejvyšší soud dovodil, že aby byl předmět plnění budoucí smlouvy určen alespoň obecně, musí být předmět smlouvy určen základním (rámcovým) vymezením. Jde sice o určité uvolnění v rámci obecné zásady, že předmět smlouvy musí být určitý, ale tento princip se neopouští, kdy stále musí být jasné, jaká budoucí smlouva, tedy s jakým obsahem, s jakým předmětem plnění má být uzavřena. Jde tu jen o vyjádření přípustnosti obecnějšího stanovení předmětu budoucí smlouvy, ale vždy musí jít o stanovení jejího předmětu. Určení musí tedy být natolik konkrétní, aby předmět plnění budoucí smlouvy byl ve všech základních rysech určen tak, jak to odpovídá potřebám v daném případu a aby bylo možno objektivně posoudit splnění závazků ze smlouvy o uzavření smlouvy budoucí. Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí dále uvedl, že dostatečnou určitost předmětu budoucí smlouvy bude dále třeba posuzovat, pokud má být uzavřena smlouva určitého typu, ve vztahu k tomuto smluvnímu typu. Obsah smlouvy o uzavření budoucí smlouvy musí odpovídat požadavkům a nárokům vyplývajícím z právní úpravy smlouvy, která má být na jejím základě uzavřena. Bližší vymezení předmětu plnění budoucí smlouvy může být ponecháno na jednání o uzavření této smlouvy. Její předmět ovšem může být určen i přesně a na jednání o uzavření realizační smlouvy může být ponecháno jen stanovení podmínek plnění a konkrétní doby plnění.

23. V rozsudku ze dne 27. 11. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2637/2010, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že významem a účelem smlouvy o smlouvě budoucí tak, jak ho má na mysli ustanovení § 289 a násl. obchodního zákoníku, je zachytit v pevné a závazné formě dosaženou dohodu stran o tom, že chtějí uzavřít určitou smlouvu konkrétního typu nebo v základě vymezený innominátní kontrakt s určitým obsahem.

24. Odvolací soud má za to, že tato judikatura stran výkladu pojmu„ určení předmětu smlouvy obecným způsobem“ byť přijatá k výkladu § 289 a násl. obch. zák., tj. k výkladu termínu„ určení předmětu smlouvy obecným způsobem“, je plně použitelná i na současnou právní úpravu, jen s tím rozdílem, že současná právní úprava § 1785 o. z. vyžaduje, aby byl alespoň obecným způsobem určen„ obsah smlouvy“ a dosavadní úprava obsahovala termín„ předmět smlouvy“.

25. Odvolací soud rovněž významně přihlédl k tomu, že jinak bude nahlíženo na situaci, kdy strany smlouvy o smlouvě budoucí hodlají dle obsahu smlouvy jako hlavní smlouvu sjednat v budoucnu smlouvu, která je pojmenovanou smlouvou, tedy smluvním typem, který zákon zná a pro nějž podpůrně stanoví právní úpravu, oproti situaci, kdy strany smlouvy o smlouvě budoucí zamýšlejí sjednat zcela zjevně kontrakt innominátní, tedy nepojmenovaný. V případě budoucí innominátní smlouvy je nezbytné, aby strany smlouvy o smlouvě budoucí ujednaly určitým způsobem základní práva a povinnosti budoucí nepojmenované smlouvy tak, aby bylo vůbec zřejmé, co mělo být obsahem budoucí smlouvy a to natolik konkrétně, aby bylo vůbec možno posoudit splnění závazku ze smlouvy o smlouvě budoucí (viz shora citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 557/2006).

26. Franchisová smlouva není smluvním typem, jež by byl v našem právním řádu pojmenován, naše právní úprava tento smluvní typ neupravuje. Aby byla franchisová smlouva jako smlouva nepojmenovaná platně uzavřena, musí být dostatečně určitě určen obsah vzájemných práv a povinností stran. Není vůbec podstatné, jak jsou smlouvy nazvány, podstatný je obsah ujednaných práv a povinností. Směřuje-li smlouva o smlouvě budoucí k tomu, že se ujednává závazek jedné ze stran uzavřít v budoucnu smlouvu nepojmenovanou (za kterou ostatně strany sporu franchisovou smlouvu samy v čl. II. smlouvy o smlouvě budoucí označily), pak je nezbytné, aby obsah budoucí smlouvy byl určen tak, aby bylo vůbec zřejmé, jaká mají být vzájemná základní práva a povinnosti stran budoucí smlouvy. Ostatně jinak jen stěží by byl soud schopen k návrhu jedné ze stran v případě sporu určit obsah budoucí smlouvy (§ 1787 o. z.), pokud by ze smlouvy o smlouvě budoucí nebylo zřejmé, co má být obsahem budoucích práv a povinností stran budoucí smlouvy.

27. Odvolací soud zopakoval dokazování smlouvou o smlouvě budoucí, kterou strany spolu uzavřely dne [datum] a přitaká žalobkyni v tom, že z obsahu této uzavřené smlouvy se nepodává, že by byl obsah budoucí smlouvy ujednán alespoň obecným způsobem.

28. Z předmětné smlouvy o smlouvě budoucí je jasné jen to, že žalovaná jako podnikatel provozuje podnik se zaměřením na BOZP a PO pod názvem [anonymizována dvě slova], kdy provozovny provozuje buď sama, případně její provozovny provozují franchisoví příjemci, kdy žalobkyně jako franchisový příjemce má zájem provozovat podnik pod tímto označením na svůj účet a v souladu s budoucí franchisovou smlouvou a konceptem žalované a za tím účelem se žalobkyně zavazuje po splnění podmínek této smlouvy a ve lhůtě touto smlouvou určené uzavřít s žalovanou franchisovou smlouvu. Obsah budoucí franchisové smlouvy je ve smlouvě ujednán zcela neurčitě, kdy z písemné smlouvy o smlouvě budoucí se podává, že se bude jednat o práva a povinnost zřídit v dohodnutých prostorách kancelář [anonymizována dvě slova] a provozovat ji v souladu s obsahem franchisové smlouvy (jejíž obsah se ze smlouvy nepodává), dále práva a povinnosti franchisového příjemce využívat pro franchisový podnik označení služeb a zboží, symboly, znaky vybavení, organizační prostředky a celkové know-how typické pro franchisový systém žalované způsobem stanoveným žalovanou. Konkrétně je ujednáno smluvní teritorium - územní okres [okres]. K povinnostem žalované jako franchisového poskytovatele je uvedeno jen to, že se bude zejména jednat o poskytování služeb jako například vypracování plánu vnitřního uspořádání franchisového podniku, sestavení sortimentu zboží a služeb, sestavení statistik a výsledků hospodaření, centrální reklamní a propagační činnost, PR aktivity a mediální koncepty a školení zaměstnanců franchisového příjemce a další neuvedené.

29. Obsah budoucí franchisové smlouvy není nikde vymezen ani obecným způsobem (jak tento termín vykládá shora uvedená judikatura), kdy za obecný způsob určení obsahu budoucí franchisové smlouvy nelze považovat hesla„ Povinnosti franchisového příjemce“,„ Nabízené služby a sortiment zboží“,„ Propagace a podpora prodeje“,„ Franchisové poplatky“,„ Práva a povinnosti k ochranné známce [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova]“,„ Trvání a zánik smlouvy“,„ Obchodní tajemství“,„ Postoupení práv“,„ Zákaz konkurence“,„ Místo plnění a rozhodčí soud“ a„ Přílohy“, která jsou jako vymezení franchisové smlouvy ve smlouvě o smlouvě budoucí uvedena, aniž by bylo zřejmé, jaké mají být hlavní a podstatné povinnosti žalobkyně jako franchisového příjemce, za jaké služby mají být franchisové poplatky hrazeny, kým a komu, co strany mínily termínem„ Obchodní tajemství“ atd. Nadto v čl. II. věta poslední smlouvy o smlouvě budoucí stany výslovně ujednaly, že žalovaná seznámí žalobkyni se svým franchisovým konceptem a budoucí franchisovou smlouvou až poté, co žalobkyně podepíše tuto smlouvu o smlouvě budoucí a zaplatí zálohu na vstupní poplatek ve výši 100 %, tj. 423 500 Kč včetně DPH.

30. Odvolací soud tedy uzavírá, že smlouva o smlouvě budoucí neobsahuje vymezení obsahu budoucí smlouvy ani obecným způsobem tak, jak tento zákonný termín vykládá shora citovaná judikatura Nejvyššího soudu, tj. z ujednání o obsahu budoucí franchisové smlouvy jako smlouvy nepojmenované není vůbec zřejmé, jaká budoucí smlouva a s jakým obsahem a s jakým předmětem plnění má být mezi stranami uzavřena. Rovněž není určen obsah budoucí franchisové smlouvy obecně ve všech základních rysech tak, jak by to vyžadovaly potřeby daného případu, a to zejména s přihlédnutím k tomu, že hlavní smlouva měla být smlouvou nepojmenovanou. Za této situace dospěl odvolací soud k závěru, že předmětnou smlouvu o smlouvě budoucí nelze považovat za platnou smlouvu o smlouvě budoucí, z níž by žalobkyni vznikla závazková povinnost uzavřít s žalovanou franchisovou smlouvu. Nevznikl-li žalobkyni závazek, který měla smluvní pokuta ujednaná v čl. III. písm. B, odstavec 3. předmětné smlouvy utvrzovat, nevzniklo platně ani ujednání o smluvní pokutě (akcesorický závazek).

31. Mezi účastníky nebyl spor o tom, že žalobkyně žalované zaplatila dne [datum] vstupní franchisový poplatek ve výši 423 500 Kč. Za situace, kdy smlouva o smlouvě budoucí platně nevznikla, pak bylo žalobkyní plněno na neexistující závazek (plnila bez právního důvodu), žalované vznikla povinnost vydat žalobkyni částku 423 500 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobkyně žalovanou prokazatelně vyzvala k vrácení částky 423 500 Kč dopisem ze dne [datum], který žalobkyně zanechala žalované dne [datum] na její recepci (nebylo mezi účastníky sporné). V tomto dopise vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení částky 423 500 Kč do pěti dnů ode dne doručení této výzvy, výzva byla žalované doručena [datum], dnem [datum] se stal závazek žalované vrátit vstupní poplatek splatným, dnem [datum] nastal první den prodlení žalované s vrácením této částky. Žalobkyni náleží dle § 1970 o. z. rovněž nárok na úrok z prodlení, a to v zákonné sazbě 8,05 % ročně dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

32. I pokud by se neuplatnil právní závěr o tom, že smlouva o smlouvě budoucí platně nevznikla, je dán další důvod pro vyhovění žalobě.

33. Žalovaná vystavěla svou obranu proti žalobě na tvrzení (a to od počátku řízení již v podání ze dne [datum] - čl. 15 spisu), že smlouva o smlouvě budoucí platně vznikla, budoucí franchisová smlouva nebyla uzavřena z důvodů na straně žalobkyně, přesto poté došlo k ukončení smlouvy o smlouvě budoucí, žalobkyni vznikl nárok na vrácení vstupního poplatku ve výši 423 500 Kč, avšak žalované vznikla pohledávka za žalobkyní z titulu sjednané smluvní pokuty, neboť žalobkyně porušila povinnost uzavřít s žalovanou franchisovou smlouvu nejpozději do [datum]. Žalovaná dopisem ze dne [datum] vyzvala žalobkyni k zaplacení smluvní pokuty ve výši 423 500 Kč a započetla svou pohledávku na smluvní pokutě oproti pohledávce žalobkyně na vrácení poplatku, čímž nárok žalobkyně na vrácení poplatku zanikl.

34. Pokud žalovaná nezpochybňuje a připouští, že žalobkyni vznikl nárok na vrácení vstupního poplatku, pak odvolací soud uvádí, že žalované nevznikl nárok na smluvní pokutu. Ve smlouvě o smlouvě budoucí byla v čl. III., písmeno B, odstavec 2 ujednána povinnost žalované písemně vyzvat žalobkyni k uzavření franchisové smlouvy a žalobkyně měla povinnost tuto uzavřít nejpozději do 14 dnů od této písemné výzvy, nejpozději však do [datum] (následně obě strany akceptovaly nový termín [datum], byť za žalobkyni jednala ohledně změny tohoto termínu elektronicky matka žalobkyně jako zástupkyně žalobkyně, žalobkyně o termínu věděla, neboť se sama dostavila dne [datum] na recepci žalované, tedy i ona termín jako nově sjednaný termín pro uzavření franchisové smlouvy akceptovala). Smluvní pokuta je ujednána v čl. III., písm. B, odstavec 3. smlouvy o smlouvě budoucí tak, že v případě, že žalobkyně jako zavázaná neuzavře s žalovanou franchisovou smlouvu ani ve lhůtě k tomu žalovanou dodatečně určené, bude žalobkyně povinna uhradit žalované smluvní pokutu ve výši 100 % ze složené platby.

35. Z výše uvedeného ujednání plyne, že podmínkou pro vznik nároku na smluvní pokutu mimo jiné bylo, aby žalovaná nejprve písemně vyzvala žalobkyni k uzavření franchisové smlouvy a následně, pokud by smlouva do [datum] uzavřena nebyla, aby určila žalobkyni dodatečnou lhůtu k uzavření franchisové smlouvy s tím, že pokud ani po uplynutí takto dodatečně stanovené lhůty nebyla smlouva uzavřena, pak by teprve vznikl žalované nárok na smluvní pokutu.

36. Zástupce žalované u jednání odvolacího soudu uvedl (viz čl. 164 a 164 verte), že žalovaná žalobkyni žádnou dodatečnou lhůtu k uzavření franchisové smlouvy, jak jí ukládal čl. III., písmeno B. odstavec 3 SBS, nestanovila, neboť z chování žalobkyně dne [datum] bylo zjevné, že nechce s žalovanou franchisovou smlouvu uzavřít. Dále zástupce žalované uvedl, že žalovaná byla připravena s žalobkyní i poté, tj. po dni [datum], uzavřít franchisovou smlouvu, přičemž žalovaná měla za to, že připraveností k uzavření franchisové smlouvy splnila svou povinnost poskytnout žalobkyni dodatečnou lhůtu k uzavření franchisové smlouvy.

37. V daném případě ze shodných tvrzení účastníků a rovněž i z dokazování provedeného okresním soudem vyplynulo, že po dni [datum], kdy se žalobkyně dostavila po dohodě s žalovanou na pobočku žalované, kde měla být podepsána franchisová smlouva, již žalovaná žalobkyni nevyzvala k uzavření franchisové smlouvy v dodatečně stanovené lhůtě. Tato výzva již nemusela být provedena písemně (jako předchozí výzva), postačovala jakákoliv jiná forma výzvy, avšak tato výzva by musela obsahovat projev vůle žalované vyzvat žalobkyni k uzavření franchisové smlouvy a z tohoto projevu vůle by muselo být zřejmé i poskytnutí konkrétní dodatečné lhůty k uzavření smlouvy. Žalovaná sama u jednání odvolacího soudu tvrdila, že takovou dodatečnou výzvu neučinila a pokud se žalovaná domnívá, že za dodatečně stanovenou lhůtu lze považovat to, že žalovaná byla fakticky připravena až do [datum] s žalobkyní franchisovou smlouvu uzavřít, pak takovýto právní názor odvolací soud nesdílí. Připravenost žalované uzavřít smlouvu (vnitřní mentální rezervace žalované) není možno považovat za projev vůle adresovaný žalobkyni, jehož obsahem by bylo určení dodatečné lhůty žalobkyni k uzavření franchisové smlouvy.

38. Pokud stanovení dodatečné lhůty k uzavření franchisové smlouvy bylo ujednanou hmotněprávní podmínkou vzniku nároku na smluvní pokutu, a pokud již z tvrzení žalované plyne, že takovou dodatečnou výzvu neučinila, pak nemohl žalované nárok na smluvní pokutu vzniknout, i když žalobkyně franchisovou smlouvu neuzavřela.

39. Žalovaná dále tvrdila, že smlouva o smlouvě budoucí zanikla (toto tvrdila žalovaná již v podání ze dne [datum] na čl. 15 spisu), a to minimálně konkludentně tím, že žalovaná na jejím uzavření po uplatnění smluvní pokuty již netrvala a rovněž na uzavření franchisové smlouvy netrvala ani žalobkyně (uvedla u jednání odvolacího soudu dne [datum]). Za této situace tedy vznikl žalobkyni nárok na vrácení vstupního poplatku. Žalované naopak nárok na smluvní pokutu nevznikl (viz právní závěry odvolacího soudu výše). Pokud se tedy žalovaná dovolávala toho, že nárok na vstupní poplatek zanikl žalobkyni v důsledku jednostranného zápočtu žalované učiněného dopisem ze dne [datum] (čl. 22 spisu), pak odvolací soud uvádí, že nevznikl-li žalované nárok na smluvní pokutu, pak pohledávka, kterou žalovaná započítávala, neexistovala, zápočet proto nemohl přivodit zánik nároku žalobkyně na vrácení vstupního poplatku. Z uvedeného tedy plyne, že i při závěru o platnosti smlouvy o smlouvě budoucí by bylo nutno žalobu žalobkyně posoudit jako důvodnou.

40. Odvolací soud doplňuje další důvod, pro který je obrana žalované nedůvodná a naopak je důvodná žaloba žalobkyně. I pokud by totiž odvolací soud dospěl k závěru, že žalované platně vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 423 500 Kč, pak přesto nemohl zápočet učiněný žalovanou podáním ze dne [datum] vyvolat účinek zániku pohledávky žalobkyně na vrácení vstupního poplatku.

41. Nárok na smluvní pokutu mohl vzniknout nejdříve porušením povinnosti ze strany žalobkyně uzavřít franchisovou smlouvu. Od vzniku nároku je nutno odlišovat splatnost nároku. Účastníci netvrdili do nastoupení účinků neúplné apelace a koncentrace řízení, že by bylo mezi nimi něčeho ujednáno o splatnosti smluvní pokuty. Smluvní pokuta se pak stává splatnou dle § 1958 odst. 2 o. z. na požádání věřitele. Odvolací soud zopakoval důkaz dopisem ze dne [datum] včetně dodejky (čl. 22 spisu) a z tohoto se podává, že žalovaná tímto jedním dopisem vyzvala žalobkyni k zaplacení smluvní pokuty s tím, že doručením dopisu se stane nárok na smluvní pokutu splatným. Smluvní pokuta se stala splatnou až okamžikem, kdy byl dopis žalobkyni (jejímu zástupci) doručen, což se stalo dle dodejky teprve dnem [datum].

42. V době provedení jednostranného kompenzačního projevu dne [datum] ze strany žalované nemohla být pohledávka žalované na zaplacení smluvní pokuty způsobilá k započtení, neboť nebyla splatná. Úkon započtení pohledávky splatné na požádání věřitele nemá žádné právní účinky, jestliže jej věřitel učinil, aniž předtím vyzval dlužníka k zaplacení pohledávky; takový kompenzační projev účinků nenabude ani v okamžiku, kdy se pohledávka později stane splatnou. Podmínka splatnosti započítávané pohledávky přitom není splněna, jestliže věřitel v jedné listině vyzve dlužníka k zaplacení pohledávky a zároveň v ní učiní projev započtení této pohledávky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2006, sp. zn. 29 Odo 204/2003 (uveřejněné pod číslem 64/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. 33 Odo 1642/2006, dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2009, sp. zn. 23 Cdo 3327/2007, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 26 Cdo 3662/2012, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 33 Cdo 2850/2015). Uvedené závěry se uplatní i za nové úpravy občanského zákoníku platné a účinné od 1. 1. 2014, neboť platí (srov. § 1982 o. z.), že účinek zániku závazku nastává okamžikem, kdy se obě pohledávky stanou způsobilými k započtení, přičemž nesplatnou pohledávku proti splatné jednostranně započíst nelze a nelze tak učinit ani pro futuro, jak se domnívá dovolatel (srov. komentář k § 1982 v ASPI a též C.H.Beck Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část /§ 1721 - 2054, 1. vydání, 2014, str. 1132 až 1134).

43. Z výše uvedeného plyne, že jednostranný úkon započtení učiněný žalovanou dopisem ze dne [datum] nemohl vyvolat zamýšlené právní účinky, tj. zánik pohledávky žalobkyně na vrácení vstupního poplatku, neboť žalovaná úkonem ze dne [datum] započítávala jednostranně svou pohledávku na smluvní pokutě, která v době učinění tohoto úkonu, tj. ke dni [datum], nebyla splatná. Tento jednostranný zápočet ze dne [datum] proto zánik nároku žalobkyně na vrácení vstupního poplatku nepřivodil. Jiného úkonu započtení se žalovaná do nastoupení účinků neúplné apelace a koncentrace řízení v řízení nedovolala. To, že žalovaná ve svém podání adresovaném soudu odkázala na jednostranný zápočet učiněný dopisem ze dne [datum], neznamená, že by podáním adresovaným soudu provedla další nový jednostranný zápočet. Takový hmotněprávní úkon dle obsahu spisu nebyl v průběhu řízení žalovanou učiněn, byť v závěru odstavce 29. odůvodnění rozsudku okresního soudu tento nesprávně uvedl, že žalovaná v tomto řízení„ vznesla“ zápočet smluvní pokuty. Okresní soud zřejmě zaměnil učinění jednostranného zápočtu jako hmotněprávního úkonu s tím, kdy účastník v řízení jen odkáže na již jím dříve učiněný hmotněprávní úkon a tohoto se v řízení jen dovolává, aniž by přímo hmotněprávní úkon zápočtu činil.

44. Z výše uvedeného plyne, že i pokud by odvolací soud plně akceptoval právní argumentaci žalované a dovodil by, že byla platně uzavřena smlouva o smlouvě budoucí, že žalobkyně porušila svůj závazek uzavřít budoucí smlouvu, že žalované vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 423 500 Kč, že smlouva o smlouvě budoucí pak konkludentně zanikla a žalobkyni vznikl nárok na vrácení vstupního poplatku, tak by i přesto bylo nutno žalobě žalobkyně vyhovět, neboť žalovanou učiněný jednostranný zápočet nepřivodil zánik pohledávky žalobkyně na vrácení vstupního poplatku, protože žalovaná v době, kdy činila úkon jednostranného zápočtu, započítávala svou dosud nesplatnou pohledávku na smluvní pokutě, a proto tento její zápočet nevyvolal žádných právních účinků.

45. Dopisy, které žalovaná navrhla k důkazu až u jednání odvolacího soudu (dopis ze dne [datum] a ze dne [datum]) odvolací soud pro nadbytečnost neprovedl, neboť jednak ani z jednoho neplyne, že by jím žalovaná vyzývala žalobkyni k zaplacení smluvní pokuty, ale předně se jednalo o nové důkazy nepřípustně uplatněné v odvolacím řízení, u nichž nebyla splněna žádná z výjimek stanovených v § 205a o. s. ř. pro uplatnění novot v odvolacím řízení.

46. S ohledem na výše uvedené důvody, které odvolací soud snesl jako důvody pro vyhovění žalobě, bylo již zcela nadbytečné a v rozporu s procesní ekonomií zabývat se dalšími odvolacími námitkami žalobkyně, které by pro žalobkyni nadto nemohly přinést příznivější rozhodnutí ve věci, než jaké učinil odvolací soud.

47. Odvolací soud proto s ohledem na shora snesené důvody rozsudek okresního soudu dle § 220 o. s. ř. změnil a žalobě jako plně důvodné v celém rozsahu vyhověl, jak ve výroku ad I. tohoto rozsudku uvedeno.

48. Za situace, kdy odvolací soud měnil rozsudek okresního soudu, rozhodoval v souladu s § 224 odst. 2 o. s. ř. o náhradě nákladů prvostupňového řízení originárně. Výrok o nákladech prvostupňového řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., žalobkyně byla ve sporu plně procesně úspěšná a vzniklo jí tak právo na plnou náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení potřebných k řádnému uplatnění svých práv před soudem, které činí celkem částku 139 985 Kč. Tato částka sestává ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 21 175 Kč, dále z náhrad za odměnu advokáta za vykonané úkony právní služby, odměna činí za jeden úkon 10 020 Kč, náleží 9 plných odměn ve výši 9 x 10 020 Kč za úkony přípravy a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy ze dne [datum] se základním skutkovým a právním rozborem, sepis žaloby, účast u třech jednání okresního soudu, z nichž každé trvalo déle než dvě hodiny, tedy za každé z jednání náleží vždy dvě odměny, jedná se o jednání dne [datum], [datum] a [datum], dále náleží jedna odměna ve výši poloviny mimosmluvní odměny za účast u jednání okresního soudu dne [datum], při němž došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí, celkem na odměně 95 190 Kč dle § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a § 11 odst. 2 písm. f) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“). Dále k nákladům žalobkyně náleží 10 náhrad hotových výdajů v paušální výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 tarifu, tj. na náhradách 3 000 Kč a dále náhrada za 21% DPH ve výši 20 620 Kč (z náhrad a odměny). Na cestovní náhradě odvolací soud nemohl ničeho žalobkyni přiznat, neboť žalobkyně okresnímu soudu v podání ze dne [datum] došlým okresnímu soudu dne [datum] sdělila, že cestovní náklady vyúčtuje samostatným podáním. Ničeho však na těchto nákladech vyúčtováno a ani doloženo do spisu nebylo, a to ani později až do dne rozhodnutí odvolacího soudu, a proto nebylo možno výši cestovních nákladů stanovit, nadto nebyly ani soudu doloženy a nebylo ani sděleno, jakým způsobem bylo cestováno, zda vlakem, autobusem, motorovým vozidlem a jakým, při jaké spotřebě a palivu a jakém počtu ujetých km. Za této situace soud přiznal pouze ty náklady, které se podávaly ze spisu (tj. soudní poplatek, odměny advokáta za vykonané úkony právní služby a režijní paušály a náhradu za 21% DPH), když o jiných nákladech z důvodů ležících na straně žalobkyně (zástupkyně žalobkyně) rozhodovat ani nemohl, neboť nebyly soudu ani vyúčtovány a ani doloženy. Odvolací soud proto rozhodl, jak ve výroku ad II. tohoto rozsudku uvedeno. Náklady uložil zaplatit žalované k rukám zástupkyně žalobkyně v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.

49. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v odvolacím řízení plně procesně úspěšná a vzniklo jí tak právo na plnou náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení, které za odvolací řízení činí celkem částku 77 549 Kč. Tato částka sestává ze zaplaceného soudního poplatku za odvolání ve výši 21 175 Kč, dále z náhrad za odměnu advokáta za vykonané úkony právní služby, odměna činí za jeden úkon 10 020 Kč, náleží 4 plné odměny ve výši 4 x 10 020 Kč za úkony sepisu odvolání, porady s žalobkyní přesahující jednu hodinu dne [datum], účast u jednání odvolacího soudu dne [datum], které přesáhlo dvě hodiny a dále jedna odměna ve výši poloviny mimosmluvní odměny za účast u jednání odvolacího soudu dne [datum], při němž došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí, celkem na odměně 45 090 Kč dle § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. c), d), g) advokátního tarifu. Dále k nákladům žalobkyně náleží 5 náhrad hotových výdajů v paušální výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 tarifu, tj. na náhradách 1 500 Kč a dále náhrada za 21% DPH ve výši 9 784 Kč (z náhrad a odměny). Tyto náklady odvolacího řízení byly vynaloženy žalobkyní zcela účelně k řádnému uplatnění svých práv, a to včetně účtované porady s klientem ze dne [datum], která byla účelná s ohledem na to, že žaloba žalobkyně byla okresním soudem zamítnuta a zástupce žalobkyně vysvětloval žalobkyni její procesní pozici, možnosti řešení, zjišťoval stanovisko žalobkyně k případnému podání odvolání, konzultoval s žalobkyní návrh bodů odvolání a vysvětloval žalobkyni její další možnosti řešení. Odvolací soud proto rozhodl, jak ve výroku ad III. tohoto rozsudku uvedeno. Náklady uložil zaplatit žalované k rukám zástupkyně žalobkyně v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.

50. Odvolací soud neshledal žádného důvodu, pro který by bylo namístě aplikovat § 150 o. s. ř., ostatně aplikaci tohoto ustanovení nenavrhovali ani účastníci řízení.

51. Lhůta k plnění stanovená ve výrocích tohoto rozhodnutí v délce tří dnů je plně v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když pro stanovení lhůty delší neshledal odvolací soud žádného podkladu ve spisovém materiálu, nadto jinou lhůtu nenavrhovali ani účastníci řízení.