15 Co 331/2024 - 267

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dany Slavíkové a soudkyň Mgr. Olgy Lenochové a Mgr. Adély Kaftanové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované]., [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] pro zaplacení [částka] Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 06. června 2024, č. j. 7 C 84/2023-231, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [Jméno advokáta A], advokáta.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem uložil soud prvního stupně žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok I.), náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši [částka] (výrok II.) a náhradu nákladů řízení žalobkyně ve výši [částka] (výrok III.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala dlužné odměny z titulu uzavřené Smlouvy o spolupráci (dále také jen „Smlouva“) mezi žalobkyní a žalovanou dne [datum], na základě, které se žalobkyně zavázala vykonávat činnost na pozici strategy consultant (strategického poradce), a to jménem a na účet žalované. Žalovaná se zavázala žalobkyni poskytovat odměnu a provizi za podmínek podle čl. 3 Smlouvy. V článku 3.1.

1. Smlouvy byla výše odměny sjednána ve výši 50 % z prací, které jsou fakturovány klientům žalované. V článku 3.2.

1. Smlouvy byla sjednána provize ve výši 10 % z veškerých plateb bez DPH, které od svých klientů obdrží žalovaná. V článku 3.1.

3. Smlouvy byly ujednány podmínky pro výplatu odměny tak, že: „Odměna je zúčtovatelná na základě písemného odsouhlaseného výkazu a po připsání platby na účet agentury klientem.“ Žalobkyně zaslala v souladu s čl. 3.1.3 Smlouvy, a podle zvyklostí mezi smluvními stranami, e-mailem ze dne [datum], [tituly před jménem] [jméno FO], partnerce žalované, výkaz práce odvedené na přidělených projektech [název], [adresa] [jméno FO], [jméno] za období od [datum] do [datum]. Přílohou emailu byla faktura č. [hodnota] ze dne [datum] na částku celkem ve výši [částka] včetně DPH, se splatností dne [datum] (dále také jen „původní faktura“). [tituly před jménem] [jméno FO] zaslaný výkaz potvrdila e-mailem ze dne [datum] a současně žalobkyni sdělila, že fakturu předává k proplacení. Na tuto fakturu bylo zaplaceno [částka] včetně DPH. V návaznosti na osobní jednání s [tituly před jménem] [jméno FO] vystavila žalobkyně dne [datum] fakturu č. [hodnota] na částku ve výši [částka], se splatností dne [datum] (dále také jen „nová faktura“). Touto novou fakturou rozšířila původní fakturu i na období od 02/2022 do [datum] a o další projekty, na kterých žalobkyně pracovala. Tato nová faktura taktéž reflektuje vyplacenou částku ve výši [částka] včetně DPH. Nová faktura byla dne [datum] zaslána společně s podrobným přehledem poskytnutých a vyfakturovaných služeb na e-mail jednatele žalobkyně [jméno FO] a e-mail [tituly před jménem] [jméno FO]. Tento přehled ze strany žalované nebyl potvrzen z důvodu tvrzené nespokojenosti s kvalitou odvedené práce žalobkyní, a nová faktura nebyla žalovanou uhrazena. Žalobkyně namítla neplatnost ujednání článku 3.1.3 Smlouvy z důvodu rozporu tohoto ujednání s dobrými mravy, neboť vznik nároku na vyplacení odměny je vázán na dvě podmínky, přičemž ani jednu z nich není žalobkyně schopna samostatně ovlivnit. Jedna z podmínek přitom závisí výhradně na vůli žalované (potvrzení výkazu), a tedy dává žalované možnost, aby žalobkyni neoprávněně zadržovala veškerou odměnu, která ji podle smlouvy o spolupráci za odvedenou práci přísluší. Žalobkyně je ve vztahu k žalované slabší smluvní stranou (žalovaná je velkou společností v rámci nadnárodního konglomerátu, žalobkyně je podnikající fyzickou osobou, živnostnicí)[Anonymizováno]

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, uplatněný nárok považuje za nedůvodný. Žalobkyně porušila povinnosti dané čl. 2.

2. Smlouvy, když nedostatečně řídila projekty a došlo v nich k průtahům. Dále poškodila vztahy se subdodavateli žalované, v důsledku předání neúplných a nestrukturovaných informací. Neplnila administrativní části projektů. Porušila povinnost mlčenlivosti. Žalované vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši [částka], který byl následně žalobkyni vyfakturován fakturou ze dne [datum], č. [hodnota].

4. Na základě výsledků provedeného dokazování vyšel soud prvního stupně zejména z následujících skutkových zjištění: Mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena Smlouva o spolupráci, jejímž předmětem bylo úplatné zařízení obchodní záležitosti jménem a na účet žalované, konkrétně činnost „strategy consultant“, spočívající ve vedení projektů, jednání s klienty a subdodavateli, vyhodnocování profitability, business development. Žalovaná je profesionálně se prezentující společnost se silným zázemím. Žalobkyně je živnostníkem. Platební podmínky byly sjednány v čl. 3 odst. 3.1.

3. Smlouvy tak, že odměna je zúčtovatelná na základě písemně odsouhlaseného výkazu a po připsání platby na účet agentury klientem se splatností faktury 30 dnů. Sankční ujednání (Smluvní pokuta) jsou zakotveny v článku 6 Smlouvy. V odst. 6.1. bylo sjednáno, že pro případ porušení některé z povinností dle článku 2.

2. Smlouvy ze strany poskytovatele, uhradí poskytovatel (žalobkyně) agentuře (žalované) smluvní pokutu ve výši [částka] za každý případ porušení povinnosti. Povinnosti žalobkyně byly vymezeny v článku 2 (Předmět smlouvy) odst. 2.2. smlouvy takto: „Poskytovatel se zavazuje záležitost zařídit a uskutečnit a postupovat při tom s odbornou péčí, podle pokynů agentury a v souladu se zájmy agentury. Poskytovatel je povinen agentuře bez zbytečného odkladu sdělovat všechny jím zjištěné skutečnosti, které by mohly ovlivnit či změnit pokyny či zájmy agentury. Od pokynů agentury se smí odchýlit pouze tehdy, je-li to naléhavě nezbytné vzhledem k zájmům agentury a jen tehdy, nelze-li včas získat souhlas agentury.“ Žalobkyně zaslala žalované výkaz své práce odvedené na přidělených projektech [název], [adresa] [jméno FO], [jméno] za období od [datum] do [datum] společně s fakturou č. [hodnota], na částku celkem ve výši [částka] včetně DPH, splatnou dne [datum]. [tituly před jménem] [jméno FO] e-mailem ze dne [datum] potvrdila, že zaslanou fakturu dává k proplacení. Na fakturu bylo žalovanou uhrazeno [částka] včetně DPH. Žalobkyně dne [datum] zaslala žalované společně s vyžádaným podrobným přehledem poskytnutých a vyfakturovaných služeb novou fakturu č. [hodnota] na částku ve výši [částka], splatnou dne [datum]. Nová faktura rozšiřuje původní fakturu i na období od února 2022 do [datum], přičemž zahrnuje i další projekty, na kterých žalobkyně pracovala ([název]). Nová faktura reflektuje vyplacenou částku ve výši [částka] včetně DPH, když o tuto částku celkovou sumu ponižuje. Žalovaná uplatnila vůči žalobkyni nárok na smluvní pokutu ve výši [částka], kterou žalobkyni vyfakturovala fakturou č. [hodnota] ze dne [datum]. Dne [datum] napsala žalovaná žalobkyni dopis nazvaný jako „Vyjádření, udělení smluvní pokuty a výzva k úhradě“ jehož předmětem je dřívější odstoupení žalované od smlouvy o spolupráci ze dne [datum] (Odstoupení není součástí spisu – poznámka soudu prvního stupně) a uplatnění smluvní pokuty. Žalovaná vyjádřila určitou nespokojenost s plněním ze strany žalobkyně (zjištěno z e-mailové korespondence mezi žalobkyní a jednatelem žalované [jméno FO] ze dne [datum] na č.l. 98 až č.l. 102 spisu, z dopisu „Opakované upozornění na porušování smlouvy o spolupráci, Výzva k nápravě závadného stavu“ ze dne [datum]). žalovaná ve vyjádření ze dne [datum], uvedla, že za projekty [název], [adresa] [jméno FO] a [jméno], [název], byly žalované, jí vyfakturované částky, koncovými klienty proplaceny.

5. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil dle § § 2430, 2438 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) a dovodil, že mezi účastníky byla uzavřena příkazní smlouva, jejímž předmětem bylo úplatné zařízení obchodní záležitosti jménem a na účet žalované, konkrétně činnost „strategy consultant“. Za provedenou činnost se žalovaná zavázala poskytovat odměnu a provizi. Ohledně nároku žalobkyně na zaplacení odměny a platebních podmínek, soud postupoval jednak podle smlouvy o spolupráci (kromě neplatného článku 3 odst. 3.1.3.) a § 2438 odst. 1, 2 o. z. Uzavřel, že z důkazů předložených žalovanou nevyplývá ani jednoznačné porušení konkrétních povinností žalobkyně a za fakturované projekty žalovaná obdržela platby od konečných zákazníků, má soud jednoznačně za to, že žalobkyni vznikl nárok na odměnu za jí poskytnuté služby, jejichž rozsah nebyl žalobkyní rozporován.

6. Soud prvního stupně se zabýval otázkou platnosti jednotlivých ustanovení smlouvy. Dospěl k závěru, že žalobkyně byla v daném vztahu slabší stranou, byť uzavřela smlouvu jako podnikatel typu živnostník, když na druhé smluvní straně stála žalovaná, jako velká společnost s profesionálním zázemím. Nerovný vztah žalobkyně a žalované dovodil ze samotné Smlouvy, která je z hlediska jednotlivých práv a povinností, jakož i sankčních ujednání, zcela nevyvážená ve prospěch žalované. K námitce žalobkyně uzavřel, že ujednání článku 3 odst. 3.1.

3. Smlouvy, týkající se platebních podmínek, naplňuje míru rozporu s dobrými mravy a odporuje zákonu (§ 433 odst. 1 o. z.). Dovodil neplatnost smluvního ujednání ve smyslu § 580 odst. 1 o. z., když se žalobkyně relativní neplatnosti v souladu s § 586 o. z. dovolala, a to již v předžalobní výzvě ze dne [datum], jakož i v návrhu na vydání platebního rozkazu. Soud prvního stupně dále dovodil ve vztahu k článku 6 Smlouvy (Smluvní pokuta), závěr o absolutní neplatnosti tohoto ujednání ve smyslu § 588 o. z. Poukázal na natolik zjevný rozpor s dobrými mravy a současně i zákonem (§ 433 odst. 1 o. z.), který je natolik intenzivní, že musí být zřejmý průměrnému člověku (viz Švestka, [právnická osoba], J.; Fiala, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek I. [adresa]: Wolters Kluwer, a.s., 2014, s. 1487).

7. Soud prvního stupně konstatoval, že se jedná o zneužití silnějšího postavení žalované, když pro zcela vágně a neurčitě vymezené povinnosti slabší strany (pod které lze podřadit prakticky cokoliv), je stanovena smluvní pokuta ve výši [částka] pro každé jednotlivé porušení, zatímco pro silnější stranu nejsou stanoveny žádné smluvní pokuty. Tomu odpovídá taktéž výčet žalovanou tvrzených porušení jednotlivých povinností žalobkyně v dopisu žalované ze dne [datum] „Vyjádření, udělení smluvní pokuty a výzva k úhradě“, kde žalovaná vyjmenovává za jednotlivá porušení smluvních povinností žalobkyně, zajištěná každé smluvní pokutou ve výši [částka], pouze „namátkou“. K absolutní neplatnosti ujednání o smluvní pokutě soud v souladu s § 588 o. z. přihlédl i bez návrhu, přičemž aplikoval taktéž zásady poctivosti soukromého práva definované občanským zákoníkem, a to § 6 odst. 1, 2, § 7a 8 o. z. Odstoupení od Smlouvy ze dne [datum], nebylo stranami doloženo, a proto soud prvního stupně vycházel z vymezení porušení povinností definovaných žalovanou v dopisu ze dne [datum] „Vyjádření, udělení smluvní pokuty a výzva k úhradě“. Vyhodnotil, že s ohledem na zcela vágně vymezené povinnosti žalobkyně v článku 2 odst. 2.

2. Smlouvy, jakož i s ohledem na svévolně definovaná a řádně nepodložená tvrzená porušení povinností žalobkyní, nelze Odstoupení od Smlouvy ze strany žalobkyně považovat za důvodné. Smlouva v důsledku tohoto právního jednání nezanikla.

8. Kompenzační námitku žalované, spočívající v tvrzeném nároku žalované na úhradu smluvní pokuty, do výše nároku uplatněného žalobou, soud prvního stupně vyhodnotil jako neoprávněnou, neboť článek 6 Smlouvy (Smluvní pokuta) posoudil jako absolutně neplatné ujednání. Současně poukázal, že se jedná o zcela nejistou a neurčitou pohledávku, která není dle § 1987 odst. 2 o. z. způsobilá k započtení, a to jednak s ohledem na zcela vágně vymezené povinnosti žalobkyně v článku 2 odst. 2.

2. Smlouvy, jakož i s ohledem na svévolně definovaná a řádně nepodložená tvrzená porušení povinností žalobkyní.

9. Soud prvního stupně žalobě v plném rozsahu vyhověl. O nákladech řízení žalobkyně rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř., ve specifikaci uvedené v odstavci 24 odůvodnění rozsudku. Soud prvního stupně nepřiznal žalobkyni odměnu za 3 požadované úkony právní služby a částku představující odměnu mediátorky. V souladu s § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., uložil žalované uhradit žalobkyni náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši [částka].

10. Rozsudek napadla včasným a přípustným odvoláním žalovaná. Namítla, že řádně učinila množství důkazních návrhů, které měly směřovat k prokázání porušení povinností žalobkyně plynoucích ze Smlouvy ve vztahu ke koncovým klientům, porušení smluvních povinností a vzniku nároku na smluvní pokutu. Dále k prokázání celkového vztahu mezi žalobkyní a žalovanou, včetně průběhu kontraktačního procesu a jednání o nárocích žalobkyně, včetně obsahu odevzdaných výkazů práce. Jednalo se především o výslechy svědků [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], zástupců společnosti [název], ale také [jméno FO] a [jméno FO]. Soud tyto svědky nevyslechl a následně konstatoval, že jejich výpověď by stejně nebylo možno pokládat ze relevantní, když jednak nejsou způsobilí prokázat oprávněnost udělení smluvní pokuty a jedná se o osoby navázané na stranu žalovanou. Žalovaná má za to, že věrohodnost lze prokázat jedině po provedení výslechu. Nelze totiž považovat za procesně správné, pokud soud hodnotí navržené důkazy, resp. svědky bez toho, aniž by je provedl, resp. vyslechl (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3725/10).

11. Dále namítla, že závěr, že žalobkyně byla ve vztahu k žalované slabší stranou, byl zcela překvapivý a v rozporu s dosavadním postupem soudu, který se při ústním jednání dne [datum], ztotožnil s argumentací žalované, že žalobkyně nemůže být slabší stranou.

12. Soud prvního stupně v rámci jednání dne [datum] poučil žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 a odst. 3 o.s.ř., a vyzval ji k doplnění tvrzení, jak konkrétně vyčíslila částku, která je předmětem žaloby a dále, aby označila konkrétní důkazy k prokázání této skutečnosti. Toto však žalobkyně řádně neučinila, pouze zopakovala svá dosavadní tvrzení a nepředložila žádný nový argument či tvrzení. Není pravdou, že by žalovaná byla ve smyslu § 118a o.s.ř. vyzvána k čemukoli, co by se týkalo výpisů z účtů. Žalovaná byla vyzvána pouze k doplnění tvrzení o tom, zda jí sjednanou odměnu koncoví klienti uhradili. Žalovaná nemá a nemůže mít automaticky jakoukoli ediční povinnost v tomto ohledu v rámci soudního sporu a nemůže být nucena k tomu, aby předložila cokoli, co by mohlo být v její neprospěch.

13. Žalovaná primárně nesouhlasí s tím, že by žalobkyně byla ve vztahu se žalovanou slabší stranou a že by pro to měla být neplatnými ustanovení článku 6 a 3, bod 3.1.

3. Žalobkyně a žalovaná byly rovnocennými partnery. Smluvní pokuta byla sjednána řádně a platně. Mělo tak být prováděno dokazování. Soud prvního stupně zcela nesprávně uzavřel, že žalovaná akceptovala předloženou fakturu tím, že [tituly před jménem] [jméno FO] sdělila, že jí dává k proplacení. Když následující den sdělila žalobkyni, že musí vše prověřit kvůli závažným pochybnostem. Není pravdou, že by žalobkyně žalované zaslala jakýkoli výkaz práce, který by splňoval standardy žalované. Navrhla zrušení rozsudku soudu prvního stupně a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

14. Žalobkyně k odvolání žalované uvedla, že se jedná o rekapitulaci postojů žalované, které byly v řízení před soudem prvního stupně řádně a důkladně vyvráceny. Žalobkyně považuje napadený rozsudek za precizně odůvodněný. K jednotlivým námitkám žalované (neprovedení důkazů, nedoplnění tvrzení žalobkyní, ediční povinnosti, neplatnosti celé smlouvy o spolupráci, akceptaci faktury “dávám k proplacení“ a výkazům práce) žalobkyně poukázala na konkrétní části odůvodnění rozsudku, ve kterých se soud prvního stupně s argumentací žalované vypořádal. V situaci, kdy žalovaná podala odvolání, a odvolací soud o nákladech řízení bude rozhodovat z úřední povinnosti, žalobkyně namítla, že soud prvního stupně nesprávně právně posoudil oprávněnost náhrady nákladů ve 3 úkonech. Konkrétně považoval za neúčelné zastupování žalobkyně před mediátorem a odměnu mediátora, dále nepřiznal žalobkyni náhradu za mimosoudní jednání s protistranou a žalobkyni za předžalobní výzvu přiznal náhradu nákladů pouze v sazbě odměny za úkon. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., II. potvrdil, změnil nákladový výrok III. a přiznal žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení.

15. Žalovaná v replice zopakovala svoji odvolací argumentaci.

16. Odvolací soud přezkoumal z podnětu a v rozsahu podaného odvolání napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

17. Odvolací soudu konstatuje, že soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, ze kterých čerpal správná skutková zjištění, která jsou obsažena v odst. 9 až 14 odůvodnění napadeného rozsudku. Odvolací soud se tak se skutkovými závěry soudu prvního stupně jako správnými ztotožňuje a v podrobnostech na ně pro stručnost odůvodnění svého rozhodnutí odkazuje. Soud prvního stupně přistoupil k hodnocení důkazů velice pečlivým způsobem, v souladu s § 122 a násl. ve spojení s § 132 o.s.ř., kdy z jednotlivých zjištěních vyvodil závěry, které ve svém kontextu tvoří ucelený řetězec, na jehož základě dospěl k závěru o oprávněnosti žalobou uplatněného nároku.

18. Podle § 2438 odst. 1 o. z. příkazce poskytne příkazníkovi odměnu, byla-li ujednána nebo je-li obvyklá, zejména vzhledem k příkazcovu podnikání. Dle odst. 2 cit. zák. ustanovení příkazce poskytne odměnu, i když výsledek nenastal, ledaže byl nezdar způsoben tím, že příkazník porušil své povinnosti. To platí i v případě, že splnění příkazu zmařila náhoda, ke které příkazník nedal podnět.

19. Podle § 1 odst. 2 o. z., nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

20. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

21. Podle § 433 odst. 1 o. z. kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran.

22. Podle § 547 o. z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

23. Podle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

24. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

25. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

26. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

27. V rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] Nejvyšší soud v právní větě uvedl, že: „Jsou-li právním jednáním porušeny principy dobrých mravů, uplatní se tento korektiv i ve vztazích mezi podnikateli. Porušení korektivu dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání. Případný závěr soudu o absolutní neplatnosti ujednání stran pro rozpor s korektivem dobrých mravů je však zásahem výjimečným a vždy odůvodněným mimořádnými okolnostmi daného případu. Korektiv dobrých mravů přitom nevylučuje posouzení, zdali na právní poměry stran nedopadají jiná ustanovení občanského zákoníku poskytující právní ochranu jedné ze stran před zneužívajícím jednáním druhé strany (například právní úprava ochrany slabší strany)…Uzavřel-li podnikatel fyzická osoba smlouvu s jiným podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti, nelze vyloučit, že mu bude přináležet zákonná ochrana jako tzv. slabší straně za podmínek § 433 o. z.“ Dále v odůvodnění vyložil, že : „ Je-li právní jednání v rozporu s dobrými mravy, je třeba současně vyřešit, co je právním následkem porušení korektivu dobrých mravů. Pojem dobrých mravů není v zákoně upraven a je definován v judikatuře. Soudní praxe v tomto směru vychází z názoru, že za dobré mravy je třeba pokládat souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihujíce podstatné historické tendence jsou sdíleny rozhodující částí společnosti, a mají povahu norem základních (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod číslem 16/1998 Sb. rozh. obč., nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod číslem 5/2001 Sb. rozh. obč., a mnohé další). Tento názor je konformní se závěrem obsaženým v judikatuře Ústavního soudu, který za dobré mravy považuje souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti (srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 249/97, uveřejněné pod číslem 14/1998 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).Posouzení souladu či rozporu právního jednání s dobrými mravy podle § 1 odst. 2 a § 547 o. z. závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu, neboť tato ustanovení jsou normami, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Ustanovení § 580 o. z. uvádí důvody neplatnosti. Neplatné je tak mj. právní jednání, které se příčí dobrým mravům. Ustanovení § 588 o. z. potom řeší, kdy soud k neplatnosti právního jednání přihlédne i bez návrhu. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Nejvyšší soud v rozsudku velkého senátu ze dne [datum], sen. zn. [spisová značka], vyložil adverbium "zjevně", užité v § 588 o. z., tak, že nevyjadřuje požadavek na určitý stupeň intenzity narušení veřejného pořádku posuzovaným právním jednáním, nýbrž toliko zdůrazňuje, že narušení veřejného pořádku musí být zřejmé, jednoznačné a nepochybné. Podle rozsudku sen. zn. [spisová značka] "výklad, podle něhož adverbium ,zjevně', užité v § 588 o. z., vyjadřuje požadavek na určitý stupeň intenzity narušení veřejného pořádku posuzovaným jednáním, vede k závěru, podle kterého v řadě případů sice soud konstatuje narušení veřejného pořádku, nicméně bez aktivity jednotlivce (námitky relativní neplatnosti) z tohoto narušení nevyvodí žádné následky. V tomto pojetí veřejný pořádek přestává být, veřejným' (jeho zachování je ponecháno na vůli a aktivitě jednotlivce), a současně nastává stav, kdy na jeho dodržení není nutné trvat bezvýhradně, ale toliko s výhradou řádně a včas jednotlivcem uplatněné námitky relativní neplatnosti. Jinými slovy, uvedený výklad vede ve svém důsledku k samotnému popření pojmu veřejný pořádek". Současně podle velkého senátu nelze přehlížet, že uvedený výklad vede k nárůstu právní nejistoty, neboť v jeho důsledku veřejný pořádek tvoří pravidla, na jejichž zachování je někdy nutné bezvýhradně trvat a jindy ne. [adresa] mezi relativní a absolutní neplatností by pak byla vymezena velmi neurčitě, pomocí blíže nespecifikovaného a subjektivního pojmu "intenzity", s jakou je veřejný pořádek určitým jednáním narušován. Podle přesvědčení velkého senátu adverbium "zjevně", užité v § 588 o. z., vyjadřuje důraz na zřejmost, jednoznačnost či nepochybnost závěru, že k narušení veřejného pořádku posuzovaným jednáním došlo. Je-li tomu tak, nastupuje důsledek v podobě absolutní neplatnosti.“ 28. Při úvaze o odpovědnosti za příkazní činnost platí, že příkazník (na rozdíl např. od zhotovitele díla) neodpovídá za realizaci předmětu příkazu (za výsledek), nýbrž za řádné provádění příkazní činnosti, a proto ani příkazníkova odměna nezávisí na dosažení předmětu příkazu, nýbrž na dodržení předepsaného standardu plnění povinností [zejm. § 2432 odst. 1 a NS [spisová značka] (účelnost úkonů příkazníka ve vztahu k předmětu příkazu)]. Viz NS [spisová značka]. Lze se však dohodnout jinak. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2024, marg. č. [hodnota]).

29. Odvolací soud dospěl k závěru, že námitky žalované nemohou zvrátit správnost závěrů soudu prvního stupně, že nárok žalobkyně na odměnu je dán. Žalobkyně z titulu uzavřené příkazní smlouvy na základě, které vykonávala pro žalovanou konzultační činnost na projektech [název], [adresa] [jméno FO] a [jméno] v období únor až srpen 2022. Ze strany koncových klientů byly tyto služby žalované proplaceny, a žalobkyně má nárok na odměnu dle Smlouvy, kterou vyúčtovala žalované koncovou fakturou ze dne [datum], po zohlednění dílčí platby, kterou žalovaná provedla na fakturu ze dne [datum]. U obou faktur byl připojen výkaz prací, který zahrnuje označení projektu, typ provedené služby, počet hodin či úkonů, a fakturovanou částku. Obě faktury byly zaslány [tituly před jménem] Fryndtové emailem, kdy tímto postupem žalobkyně určila splatnost, když vyzvala žalovanou k úhradě (§ 1958, § 2435 o. z.). Je zřejmé, že činnost žalobkyně odvedla, když koncový zákazník vyfakturovanou částku žalovanou žalované uhradil (tvrzení žalované). Odvolací soud souhlasí s posouzením relativní neplatnosti ustanovení článku 3.1.

3. Smlouvy k námitce žalobkyně z důvodu rozporu s dobrými mravy dle § 586 odst. 1 ve spojení s § 433 odst. 1 o. z., když nastavení podmínek zúčtování odměny žalobkyně je projevem nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech. Současně souhlasí se závěrem o absolutní neplatnosti ustanovení čl. 6 Smlouvy o smluvní pokutě (§ 2048 o. z.), kdy jde o ustanovení v rozporu s dobrými mravy, které zakládá významnou nerovnováhu mezi stranami, a to v neprospěch žalobkyně v postavení slabší strany (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Odvolací soud plně odkazuje na přesvědčivé zdůvodnění soudu prvního stupně v odstavci 18 rozsudku. Žalovaná, v důsledku absolutní neplatnosti tohoto smluvního ujednání, nemá proti nároku žalobkyně uplatnitelný nárok na započtení, když jí nárok na smluvní pokutu nevznikl.

30. Námitku žalované stran neprovedených důkazních návrhů jak účastnickým výslechem žalované, tak výslechy navržených svědků neshledal odvolací soud důvodnou, zejména s ohledem na právní posouzení platnosti sjednání smluvní pokuty, kdy soud prvního stupně v odstavci 18 rozsudku řádně vyložil, na základě, jakých skutečností k závěru o absolutní neplatnosti tohoto smluvního ujednání, dospěl. Soud prvního stupně dále řádně zdůvodnil neprovedení dalších důkazních návrhů, které vznesla v řízení žalobkyně (svědecké výpovědi jednatelů koncových klientů žalované stran prokázání skutečnosti, že projekty, na kterých žalobkyně pro žalovanou pracovala, byly klienty žalované zaplaceny), když žalobkyně jejich uhrazení potvrdila a žalobkyně od důkazního návrhu upustila. Důkazní návrhy žalované (svědeckých výpovědí spolupracovnice žalované, paní [jméno FO], dále svědecké výpovědi pana [jméno FO] (zaměstnance externího dodavatele žalované), svědecké výpovědi paní [jméno FO] a pana [jméno FO], jakož i účastnické výpovědi jednatele žalované, pana [jméno FO]) soud prvního stupně neprovedl i proto, když uzavřel, že nejsou způsobilé objektivně prokázat tvrzené skutečnosti, týkající se oprávněnosti udělené smluvní pokuty. Odvolací soud konstatuje, že zcela souhlasí s postupem soudu prvního stupně, a neshledává v něm žádných procesních pochybeních. Rozhodné skutečnosti pro posouzení vztahu účastnic byly zjištěny z obsahu smlouvy. Současně odvolací soud zdůrazňuje, že povinnost tvrzení předchází povinnosti důkazní. Za této situace, kdy žalobkyně netvrdila konkrétní pochybení ze strany žalobkyně po předložení vyúčtování, neuváděla, jakých konkrétních pochybeních se měla žalobkyně dopustit, nelze tato tvrzení následně nahrazovat svědeckými výpověďmi. V řízení nebylo doloženo, že by žalovaná vznesla výtky vůči jednání žalobkyně, a to v konkrétní podobě, nikoliv ve vágní rovině. Žalobkyně má nárok na odměnu ve smyslu § 2438 o. z. za řádné provádění příkazní činnosti, nikoliv za výsledek, kdy důkaz o porušení konkrétní povinnosti příkazníkem zatěžuje příkazce, tj. žalovanou. Tuto povinnost tvrzení uložil soud žalované v rámci poučení dle § 118a odst. 1,3 o.s.ř. při jednání dne [datum], kdy žalovaná této nedostála. Současně se odvolací soud ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že žalobkyně byla v informačním deficitu stran podkladů pro svou odměnu, kdy žalovaná tyto podklady neposkytla, proto soud prvního stupně správně tuto skutečnost dal žalované, v rámci hodnocení důkazů, k tíži (viz rozsudek Nejvyššího soudu z dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Odvolací soud neshledává v procesním postupu soudu prvního stupně pochybeních, soud prvního stupně své úvahy přesvědčivě vyložil a zdůvodnil. Soud prvního stupně současně řádně zdůvodnil svůj závěr, že Smlouva nebyla ukončena v důsledku odstoupení žalované (odstavec 19 rozsudku). Názor žalované, že závěr soudu prvního stupně, o postavení žalobkyně jako slabší smluvní strany je překvapivým, s ohledem na vyjádření soudce v rámci sdělení předběžného právního názoru, odvolací soud nesdílí. Žalobkyně tuto skutečnost namítala již v žalobě, resp. předžalobní výzvě. Žalovaná se k této skutečnosti vyjádřila, uvedla, proč s tímto názorem nesouhlasí. Tedy své stanovisko v průběhu řízení uvedla a vyplývá z obsahu spisu.

31. Soud prvního stupně proto správně uzavřel, že v situaci, kdy žalovaná za provedenou činnost žalobkyni neuhradila dlužnou částku ve výši [částka], dle faktury ze dne [datum], je povinna ji uhradit. Vzhledem k prodlení žalované s úhradou peněžité částky (§ 1968 o. z.), přiznal soud prvního stupně správně žalobkyni také zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši stanovené § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

32. S ohledem na veškeré výše uvedené důvody odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. o věci samé podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, včetně správného výroku II., kterým uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši [částka], jehož znění je v souladu s § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Současně odvolací soud potvrdil i výrok III., tj. nákladový výrok mezi účastníky, a to s ohledem na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 1145/24, týkající se zákazu reformationis in peius. Zákaz změny k horšímu znamená, že ten, kdo využil opravného prostředku, nemůže mít v důsledku rozhodnutí odvolacího soudu horší postavení, než jaké mu přiznávalo napadené rozhodnutí, tj. odvolací soud nesmí napadené rozhodnutí změnit k tíži (v neprospěch) odvolatele, odvolal-li se jen on sám. Tato situace dopadá i na projednávaný případ, kdy se žalobkyně domáhá revize nákladového výroku. Žalobkyně, ač nepodala odvolání, požaduje navýšení náhrady nákladů řízení. Proto odvolací soud nezohlednil námitky žalobkyně vůči postupu soudu prvního stupně při přiznání výše náhrady nákladů řízení žalobkyni.

33. Podle § 142 odst. l o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. l o. s. ř. má procesně úspěšná žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení, jež sestává z odměny advokáta za dva úkony právní služby: sepsání vyjádření k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu dne [datum] (§ 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 6, § 11 odst. 1, písm. g/ a k/ a. t.) po [částka] z tarifní hodnoty ve výši [částka], náhrady hotových výdajů za uvedené dva úkony právní služby po [částka] (§ 13 odst. 1 a 4 a. t.), náhrady za promeškaný čas s ohledem na zpoždění jednání odvolacího soudu o více jak 30 minut 2 x [částka] ( § 14 odst. 1 písm. b/ a.t.) a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Celkem náklady odvolacího řízení žalobkyně činí [částka]. Lhůta k plnění byla stanovena v dle § 160 odst. 1 o. s. ř., platební místo dle § 149 o. s. ř.

Poučení