7 C 84/2023 - 231

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní JUDr. Kateřinou Petrželkovou, LL.M., ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] pro zaplacení 273 900 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 273 900 Kč s úrokem z prodlení z částky 273 900 Kč ve výši 15 % ročně od 18.8.2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 110 926,2 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou, resp. návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 14.3.2023 domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 273 900 Kč s příslušenstvím. Uplatněný nárok žalobkyně odůvodnila tím, že mezi ní a žalovanou byla dne 22. 3. 2021 uzavřena smlouva o spolupráci (dále jen „smlouva o spolupráci“), na základě které se žalobkyně zavázala vykonávat činnost na pozici strategy consultant, a to jménem a na účet žalované. Žalovaná se za to zavázala žalobkyni poskytovat odměnu a provizi za podmínek podle čl. 3 smlouvy o spolupráci, přičemž v článku 3.1.3 smlouvy o spolupráci jsou ujednány podmínky pro výplatu odměny následovně: „Odměna je zúčtovatelná na základě písemného odsouhlaseného výkazu a po připsání platby na účet agentury klientem.“ Samotná výše odměny byla v čl. 3.1.1. smlouvy o spolupráci sjednána na 50 % z prací, které jsou fakturovány klientům žalované. Provize pak byla sjednána v čl. 3.2.1. smlouvy o spolupráci ve výši 10 % z veškerých plateb bez DPH, které od svých klientů obdrží žalovaná. Dne 23. března 2023 vydal zdejší soud elektronický platební rozkaz, kterým žalobkyni plně vyhověl. Jelikož žalovaná podala svým podáním ze dne 11.4.2023 proti vydanému platebnímu rozkazu odpor, došlo k jeho zrušení.

2. Žalovaná částka představuje nevyplacenou odměnu žalobkyně za jí odvedenou práci na základě smlouvy o spolupráci, a to konkrétně za práci na projektech [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] za období od 16. 5. 2022 do 8. 7. 2022 a dále za práci na projektech [Anonymizováno], [Anonymizováno] za období od února 2022 do 11.8.2022[Anonymizováno]

3. Žalobkyně tvrdila, že souladu s čl. 3.1.3 smlouvy o spolupráci a podle zvyklostí mezi smluvními stranami zaslala e-mailem ze dne 8. 7. 2022 [tituly před jménem] [jméno FO], partnerce žalované, výkaz své práce odvedené na přidělených projektech [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] za období od 16. 5. 2022 do 8. 7. 2022 společně s fakturou č. [hodnota], vystavenou dne 8. 7. 2022 za tyto projekty na částku celkem ve výši 223 306 Kč včetně DPH, splatnou dne 22. 7. 2022. [tituly před jménem] [jméno FO] zaslaný výkaz potvrdila e-mailem ze dne 9. 7. 2022 a současně žalobkyni sdělila, že fakturu předává k proplacení. Na tuto fakturu však byla zaplacena pouze částka ve výši 121 000 Kč včetně DPH. V návaznosti na osobní jednání s [tituly před jménem] [jméno FO] žalobkyně dne 12. 8. 2022 vystavila novou fakturu č. [hodnota] na částku ve výši 273 900 Kč, splatnou dne 16. 8. 2022, kterou dle domluvy se žalovanou rozšířila původní fakturu i na období od února 2022 do 11. 8. 2022, přičemž tato zahrnuje i další projekty, na kterých žalobkyně pracovala. Tato nová faktura taktéž reflektuje vyplacenou částku ve výši 121 000 Kč včetně DPH, když o tuto částku celkovou sumu ponižuje. Nová faktura byla dne 12. 8. 2022 zaslána společně s vyžádaným podrobným přehledem poskytnutých a vyfakturovaných služeb na e-mail jednatele žalobkyně [jméno FO] a e-mail [tituly před jménem] [jméno FO]. Tento přehled ze strany žalované nebyl potvrzen z důvodu tvrzené nespokojenosti s kvalitou odvedené práce žalobkyní, a nová faktura nebyla žalovanou uhrazena. Samotné odvedení práce však žalovaná žádným způsobem nerozporovala.

4. Žalobkyně dále namítla neplatnost ujednání článku 3.1.3 smlouvy o spolupráci z důvodu rozporu tohoto ujednání s dobrými mravy. Vznik nároku na vyplacení odměny je totiž vázán na dvě podmínky, přičemž ani jednu z nich není žalobkyně schopna samostatně ovlivnit. Jedna z podmínek přitom závisí výhradně na vůli žalované (potvrzení výkazu), a tedy dává žalované možnost, aby žalobkyni neoprávněně zadržovala veškerou odměnu, která ji podle smlouvy o spolupráci za odvedenou práci přísluší, když žalobkyně je ve vztahu k žalované slabší smluvní stranou (žalovaná je velkou společností v rámci nadnárodního konglomerátu, žalobkyně je podnikající fyzickou osobou, živnostnicí).

5. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala. Ve vyjádření žalované k žalobě ze dne 12.5.2023 žalovaná uvedla, že uplatněný nárok považuje za nedůvodný. Žalovaná namítla, že žalobní tvrzení žalobkyně jsou protichůdná a vzájemně si odporují. V konkrétní rovině žalovaná namítla, že žalobkyně porušila povinnosti dané čl. 2.2. smlouvy o spolupráci, když nedostatečně řídila projekty a došlo v nich k průtahům a když dále poškodila vztahy se subdodavateli žalované v důsledku předání neúplných a nestrukturovaných informací, neplnila administrativní části projektů, včetně těch, za jaké již byla odměněna, poškodila vztahy s některými zákazníky žalované a v důsledku toho došlo také ke ztrátě některých z nich a když porušila povinnost mlčenlivosti. Žalované tak v důsledku porušení povinností ze strany žalobkyně vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 1 500 000 Kč, který byl také následně žalobkyni vyfakturován fakturou č. [hodnota] ze dne 27.1.2023. Žalovaná dále uvedla, že žalobkyni poskytla pouze zálohu na úhradu jejích služeb bez jakékoliv fikce uznání. Žalovaná tedy navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu.

6. Soud vyšel ze shodných tvrzení stran ohledně těch skutečností, které mezi nimi byly nesporné, zhodnotil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

7. Mezi stranami bylo nesporné to, že mezi nimi byla dne 22.3.2021 uzavřena smlouva o spolupráci, na základě které žalobkyně vykonávala pro žalovanou úplatné zařízení obchodní záležitosti jménem a na účet žalované, konkrétně činnost „strategy consultant“ spočívající ve vedení projektů, jednání s klienty a subdodavateli, vyhodnocování profitability, business development. Dále bylo mezi stranami nesporné, že žalobkyně zaslala žalované výkaz své práce odvedené na přidělených projektech [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] za období od 16. 5. 2022 do 8. 7. 2022 společně s fakturou č. [hodnota], vystavenou dne 8. 7. 2022 za tyto projekty na částku celkem ve výši 223 306 Kč včetně DPH, splatnou dne 22. 7. 2022 a že na tuto fakturu bylo žalovanou uhrazeno 121 000 Kč včetně DPH. Dále bylo mezi stranami nesporné, že žalobkyně dne 12. 8. 2022 zaslala žalované společně s vyžádaným podrobným přehledem poskytnutých a vyfakturovaných služeb novou fakturu č. [hodnota] na částku ve výši 273 900 Kč, splatnou dne 17. 8. 2022 (v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalobkyní chybně uvedeno 16.8.2022) a že žalovaná uplatnila vůči žalobkyni nárok na smluvní pokutu ve výši 1 451 000 Kč, kterou žalobkyni vyfakturovala fakturou č. [hodnota] ze dne 27.1.2023. Dále bylo mezi stranami nesporné, že služby poskytnuté a vyfakturované žalobkyní žalované, jejichž úhrada je předmětem tohoto řízení, byly žalované jejími koncovými zákazníky plně uhrazeny (zjištěno z vyjádření žalované ze dne 20.1.2024 2 a z vyjádření žalované, které bylo soudu doručeno dne 4.3.2024, čl. I.). Ostatní skutečnosti zahrnující oprávněnost nároku žalobkyně a kompenzační námitky žalované byly mezi stranami sporné.

8. Soud provedl dokazování předloženými listinami. Po provedeném dokazování soud zjistil následující pro rozhodnutí podstatné skutečnosti a ze shodných tvrzení stran a z provedených důkazů, hodnocených jednotlivě i ve vzájemné souvislosti, učinil soud následující skutková zjištění.

9. Podstatným důkazem byla právě smlouva o spolupráci uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou dne 22.3.2021, ze které soud především vycházel stran otázky vymezení konkrétních povinností jednotlivých smluvních stran, dále pak stran otázky platebních podmínek a sankčních ujednání.

10. Předmětem spolupráce mezi žalobkyní a žalovanou na základě smlouvy o spolupráci uzavřené dle § 2430 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o.z.“) bylo úplatné zařízení obchodní záležitosti jménem a na účet žalované, konkrétně činnost „strategy consultant“ spočívající ve vedení projektů, jednání s klienty a subdodavateli, vyhodnocování profitability, business development (zjištěno ze smlouvy o spolupráci ze dne 22.3.2021). Platební podmínky odměny za poskytování služeb byly sjednány v čl. 3 odst. 3.1.3. smlouvy o spolupráci tak, že odměna je zúčtovatelná na základě písemně odsouhlaseného výkazu a po připsání platby na účet agentury klientem se splatností faktury 30 dnů. Pokud se týká sankčních ujednání, pak v čl. 6 (Smluvní pokuta) odst. 6.1. bylo sjednáno, že pro případ porušení některé z povinností dle čl. 2.2. smlouvy ze strany poskytovatele, uhradí poskytovatel (žalobkyně) agentuře (žalované) smluvní pokutu ve výši 100 000 Kč za každý případ porušení povinnosti. Pokud se týká vymezení povinností žalobkyně v čl. 2 (Předmět smlouvy) odst. 2.2. smlouvy, pak ty jsou vymezeny vysoce obecným, až vágním způsobem, a to takto: „Poskytovatel se zavazuje záležitost zařídit a uskutečnit a postupovat při tom s odbornou péčí, podle pokynů agentury a v souladu se zájmy agentury. Poskytovatel je povinen agentuře bez zbytečného odkladu sdělovat všechny jím zjištěné skutečnosti, které by mohly ovlivnit či změnit pokyny či zájmy agentury. Od pokynů agentury se smí odchýlit pouze tehdy, je-li to naléhavě nezbytné vzhledem k zájmům agentury a jen tehdy, nelze-li včas získat souhlas agentury.

11. Žalobkyně žalované předložila vyúčtování prací na uvedených projektech, resp. dne 8. 7. 2022 zaslala e-mailem [tituly před jménem] [jméno FO], partnerce žalované, výkaz své práce odvedené na přidělených projektech [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] za období od 16. 5. 2022 do 8. 7. 2022 společně s fakturou č. [hodnota], vystavenou dne 8. 7. 2022 za tyto projekty na částku celkem ve výši 223.306 Kč včetně DPH, splatnou dne 22. 7. 2022. [tituly před jménem] [jméno FO] e-mailem ze dne 9. 7. 2022 potvrdila, že zaslanou fakturu dává k proplacení (mezi stranami je nesporné, současně zjištěno z e-mailové korespondence mezi žalobkyní a [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 8.7.2022 a ze dne 9.7.2022, dále zjištěno z faktury č. [hodnota] ze dne 12.8.2022 a z faktury č. [hodnota] ze dne 8.7.2022). Na tuto fakturu byla ze strany žalované zaplacena pouze částka ve výši 121.000 Kč včetně DPH (mezi stranami je nesporné). Žalobkyně dále dne 12. 8. 2022 vystavila novou fakturu č. [hodnota] na částku ve výši 273.900 Kč, splatnou dne 16. 8. 2022, kterou rozšířila původní fakturu i na období od února 2022 do 11. 8. 2022, přičemž tato zahrnuje i další projekty, na kterých žalobkyně pracovala, a to projekty [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Nová faktura taktéž reflektuje vyplacenou částku ve výši 121.000 Kč včetně DPH, když o tuto částku celkovou sumu ponižuje. Společně s touto fakturou byl zaslán podrobný rozpis všech prací (zjištěno z e-mailové korespondence mezi žalobkyní a jednatelem žalované [jméno FO] ze dne 12.8.2022 na č.l. 15 spisu a z č.l. 98 až č.l. 102 spisu, dále zjištěno z faktury č. [hodnota] ze dne 12.8.2022 a z faktury č. [hodnota] ze dne 8.7.2022).

12. Dne 27.1.2023 žalovaná vystavila žalobkyni fakturu č. [hodnota] na udělenou smluvní pokutu ve výši 1 451 00 Kč, DPH nevyčísleno. Současně dne 27.1.2023 napsala žalovaná žalobkyni dopis nazvaný jako „Vyjádření, udělení smluvní pokuty a výzva k úhradě“ jehož předmětem je dřívější odstoupení žalované od smlouvy o spolupráci ze dne 23.8.2022 (které však není součástí spisu) a uplatnění smluvní pokuty. Doklad o doručení dopisu a faktury není součástí spisu. (zjištěno z „Vyjádření, udělení smluvní pokuty a výzva k úhradě“ ze dne 27.1.2023 a z faktury č. [hodnota] ze dne 27.1.2023).

13. Pokud se týká charakteru žalobkyně a žalované, pak z výstupu z webových stránek žalované je patrné, že se jedná o profesionálně se prezentující společnost se silným zázemím (zjištěno z výstupu z webových stránek žalované na č.l. 63 až č.l. 79). Žalobkyně je živnostníkem.

14. Ze spisu se dále podává, že žalovaná vyjádřila určitou nespokojenost s plněním ze strany žalobkyně (zjištěno z e-mailové korespondence mezi žalobkyní a jednatelem žalované [jméno FO] ze dne 12.8.2022 na č.l. 98 až č.l. 102 spisu, z dopisu „Opakované upozornění na porušování smlouvy o spolupráci, Výzva k nápravě závadného stavu“ ze dne 17.8.2022). Ze strany žalobkyně však nikdy nebylo tvrzeno, že by na předmětných projektech [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] a [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno], na kterých žalobkyně pracovala a za které žádá úhradu své práce, došlo k nezdaru, a to v souladu s § 2438 odst. 2 o.z. v důsledku porušení povinností žalobkyně. Naopak, sama žalovaná potvrdila, že za projekty [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] byly žalované jí vyfakturované částky ze strany koncových klientů proplaceny (zjištěno z vyjádření žalované ze dne 20.1.2024, str. 2 a z vyjádření žalované, které bylo soudu doručeno dne 4.3.2024, čl. I.) a tedy je zřejmé, že k nezdaru nedošlo.

15. Z dalších provedených důkazů soud žádná další pro věc podstatná skutková zjištění neučinil. Pokud se týká původně vznesených důkazních návrhů žalobkyně na svědecké výpovědi jednatelů koncových klientů žalované stran prokázání skutečnosti, že projekty, na kterých žalobkyně pro žalovanou pracovala, byly klienty žalované zaplaceny, pak s ohledem na skutečnost, že žalovaná potvrdila, že platby za projekty byly těmito koncovými klienty žalované uhrazeny, žalobkyně na provedení těchto důkazů netrvala a taktéž soud se ztotožnil se závěrem, že jejich provedení by bylo nadbytečné. Soud dále zamítl důkazní návrhy strany žalované na provedení svědeckých výpovědí spolupracovnice žalované, paní [jméno FO], dále svědecké výpovědi pana [jméno FO] (zaměstnance externího dodavatele žalované), svědecké výpovědi paní [jméno FO] a pana [jméno FO] (ze [právnická osoba], což je externí dodavatel žalované), jakož i účastnické výpovědi jednatele žalované, pana [jméno FO]. Podle názoru soudu tyto důkazní návrhy nejsou způsobilé objektivně prokázat tvrzené skutečnosti týkající se tvrzené oprávněnosti udělené smluvní pokuty žalobkyni, když se ve všech případech jedná o osoby, navázané na stranu žalovanou. Provedení těchto svědeckých výpovědí soud vyhodnotil jako nadbytečné taktéž s ohledem na právní posouzení platnosti sjednání smluvní pokuty.

16. Na základě výše uvedeného dokazování lze zjištěný skutkový stav stručně shrnout tak, že mezi žalobkyní na straně příkazníka a žalovanou na straně příkazce byla uzavřena příkazní smlouva nazvaná jako smlouva o spolupráci dle § 2430 o.z., jejímž předmětem bylo úplatné zařízení obchodní záležitosti jménem a na účet žalované, konkrétně činnost „strategy consultant“ spočívající ve vedení projektů, jednání s klienty a subdodavateli, vyhodnocování profitability, business development. Povinnosti žalobkyně byly vymezeny v čl. 2 (Předmět smlouvy) odst. 2.2. smlouvy takto: „Poskytovatel se zavazuje záležitost zařídit a uskutečnit a postupovat při tom s odbornou péčí, podle pokynů agentury a v souladu se zájmy agentury. Poskytovatel je povinen agentuře bez zbytečného odkladu sdělovat všechny jím zjištěné skutečnosti, které by mohly ovlivnit či změnit pokyny či zájmy agentury. Od pokynů agentury se smí odchýlit pouze tehdy, je-li to naléhavě nezbytné vzhledem k zájmům agentury a jen tehdy, nelze-li včas získat souhlas agentury. Na základě smlouvy o spolupráci žalobkyně pracovala pro žalovanou na projektech [Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] v období od 16. 5. 2022 do 8. 7. 2022 a dále na projektech [Anonymizováno], [Anonymizováno] v období od února 2022 do 11.8.2022. Poskytnuté služby žalobkyně žalované vyfakturovala a faktury žalované doručila. Z vyfakturovaných částek zůstalo neuhrazeno 273 900 Kč, přičemž za uvedené projekty dostala žalovaná od svých klientů zaplaceno.

17. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2430 a násl. o. z., dle něhož se příkazní smlouvou zavazuje příkazník obstarat pro příkazce určitou záležitost. Dle § 2438 odst. 1 o.z. poskytne příkazce příkazníkovi odměnu, byla-li ujednána nebo je-li obvyklá, zejména vzhledem k příkazcovu podnikání. Dle § 2438 odst. 1 o.z. poskytne příkazce odměnu, i když výsledek nenastal, ledaže byl nezdar způsoben tím, že příkazník porušil své povinnosti nebo že splnění příkazu zmařila náhoda, ke které příkazník nedal podnět.

18. Soud se nejprve zabýval otázkou platnosti smlouvy o spolupráci ze dne 22.3.2021, resp. jejích jednotlivých ustanovení, a to k námitce žalobce stran neplatnosti ujednání čl. 3 (Odměna) odst. 3.1.3. z důvodu rozporu s dobrými mravy dle § 580 odst. 1 o.z., potažmo dle § 588 o.z. Soud přisvědčil argumentaci žalobkyně, která se odkazovala na porušení ustanovení § 433 odst. 1 o.z. žalovanou, dle kterého platí, že: „Kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran.“ Soud má v řízení za prokázané, že žalobkyně byla v daném vztahu slabší stranou, byť i žalobkyně uzavřela smlouvu o spolupráci jako podnikatel. Jednalo se však podnikatele typu živnostník, když na druhé smluvní straně stála žalovaná jako velká společnost s profesionálním zázemím, zcela jistě ekonomicky výrazně silnější než žalobkyně. Nerovný vztah žalobkyně a žalované je pak zřejmý taktéž z e-mailové korespondence žalobkyně, když tato vystupovala výlučně pod hlavičkou žalované. Nerovný vztah žalobkyně a žalované je pak v konečném důsledku patrný již ze samotné smlouvy o spolupráci, když tato je z hlediska jednotlivých práv a povinností, jakož i sankčních ujednání zcela nevyvážená ve prospěch žalované (extrémně nevýhodné platební podmínky stanovené v čl. 3 odst. 3.1.3. závislé zcela na vůli žalované, extrémně vysoké smluvní pokuty stanovené v čl. 6 odst. 6.1. pro případ porušení povinností žalobkyně, zatímco pro případ porušení povinností strany žalované jakožto výrazně ekonomicky silnějšímu subjektu stanoveny nebyly). Jen čistě z vizuálního hlediska je písemná podoba smlouvy umístěna na hlavičkový papír žalované. Jak však vyplývá z ustanovení § 433 odst. 1 o.z., jakož i z odborné literatury[footnoteRef:1], zákaz stanovený v § 433 odst. 1 o.z. je obecný a uplatní se nejenom vůči spotřebitelům, ale i vůči podnikatelům a je třeba jej považovat za kogentní. Soud uzavřel, že v daném případě žalovaná skutečně využila své hospodářské postavení vůči žalobkyni jakožto slabší straně a již uzavřením smlouvy o spolupráci dosáhla nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech, a to min. v rozsahu čl. 3 odst. 3.1.3. (platební podmínky) a v rozsahu čl. 6 (smluvní pokuta), které jsou pro právní posouzení věci podstatné. K námitce strany žalobkyně soud uzavřel, že ujednání č. 3 odst. 3.1.3. smlouvy o spolupráci týkající se platebních podmínek naplňuje míru rozporu s dobrými mravy a odporuje zákonu (konkrétně § 433 odst. 1 o.z.) a jako takové je neplatné ve smyslu § 580 odst. 1 o.z., když žalobkyně se relativní neplatnosti v souladu s § 586 o.z. dovolala, a to již v předžalobní výzvě ze dne 21.2.2023, jakož i v návrhu na vydání platebního rozkazu. Absolutní neplatnost předmětného ujednání čl. 3 odst. 3.1.3 smlouvy o spolupráci dle § 588 o.z. soud nedovodil, když by se muselo jednat o natolik zjevný rozpor s dobrými mravy či zákonem zjevně narušující veřejný pořádek, který by musel být zřejmý průměrnému člověku.[footnoteRef:2] Závěr o absolutní neplatnosti ujednání ve smyslu § 588 o.z. však soud dovodil ve vztahu k ujednání o smluvní pokutě (celý čl. 6 Smluvní pokuta), když v tomto případě soud poukazuje na natolik zjevný rozpor s dobrými mravy a současně i zákonem[footnoteRef:3], který je natolik intenzivní, že musí být zřejmý průměrnému člověku.[footnoteRef:4] Podle názoru soudu je zcela neakceptovatelné a jedná se o zneužití silnějšího postavení žalované, když pro zcela vágně a neurčitě vymezené povinnosti slabší strany (pod které lze podřadit prakticky cokoliv) je stanovena smluvní pokuta ve výši 100 000 Kč pro každé jednotlivé porušení, zatímco pro silnější stranu nejsou stanoveny vůbec žádné smluvní pokuty. Tomu odpovídá taktéž výčet žalovanou tvrzených porušení jednotlivých povinností žalobkyně v dopisu žalované ze dne 27.1.2023 „Vyjádření, udělení smluvní pokuty a výzva k úhradě“, kde žalovaná vyjmenovává za jednotlivá porušení smluvních povinností žalobkyně zajištěná každé smluvní pokutou ve výši 100 000 Kč pouze „namátkou“ a v podstatě zcela dle svého svévolného uvážení vyčísluje jednotlivé smluvní pokuty udělované na základě smlouvy o spolupráci a taktéž na základě dohody o mlčenlivosti ze dne 22.3.2021, kterou však žalovaná nepředložila. K absolutní neplatnosti ujednání o smluvní pokutě soud v souladu s § 588 o.z. přihlédl i bez návrhu, přičemž aplikoval taktéž zásady poctivosti soukromého práva definované občanským zákoníkem. Podle § 6 odst. 1 o.z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a podle § 6 odst. 2 o.z. nesmí nikdo těžit ze svého nepoctivého činu. Podle § 7 o.z. se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře a podle § 8 o.z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Nad rámec výše uvedeného soud dodává, že pokud se týká smluvní pokuty, pak se ztotožnil s argumentací žalobkyně o odstrašujícím efektu smluvní pokuty, který žalovaná pravděpodobně zamýšlela, když tato pokuta nebyla ze strany žalované v rozporu s informací uvedenou na konci dopisu žalované ze dne 27.1.2023 „Vyjádření, udělení smluvní pokuty a výzva k úhradě“ vymáhána. Faktura č. [hodnota] ze dne 27.1.2023 na smluvní pokutu ve výši 1 451 000 Kč dále neobsahuje vyčíslení DPH, ač žalovaná je plátce DPH. Ze všech těchto indicií vyplývá, že smluvní pokuta nebyla ze strany žalované zamýšlena vážně s úmyslem reálného vymáhání, ale pouze s úmyslem obrany proti žalovanému nároku. S ohledem na absolutní neplatnost ujednání o smluvní pokutě není tento závěr podstatný, avšak soud považoval za vhodné jej v rámci celkového právního hodnocení taktéž zmínit. [1: Švestka, J.; Dvořák, J.; Fiala, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek I. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2014, s. 1019] [2: Švestka, J.; Dvořák, J.; Fiala, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek I. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2014, s. 1487] [3: § 433 odst. 1 o.z. dle kterého platí, že: „Kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran.“] [4: Švestka, J.; Dvořák, J.; Fiala, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek I. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2014, s. 1487 ]

19. Soud na rozdíl od žalobkyně však nedospěl k závěru o neplatnosti smlouvy o spolupráci jako celku, když tato obstojí i bez ujednání o platebních podmínkách stanovených v čl. 3 odst. 3.1.3. a bez absolutně neplatného ujednání o smluvní pokutě v čl. 6., neboť tyto nejsou podstatnými náležitostmi příkazní smlouvy dle § 2430 o.z. Nárok žalobkyně tedy soud posuzoval jako nárok na smluvní odměnu dle uzavřené smlouvy o spolupráci ve smyslu § 2430 o.z. (příkaz) a dosavadních zvyklostí a praxe zavedené mezi stranami a nikoliv jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o.z. Pokud se týká odstoupení od smlouvy o spolupráci ze dne 23.8.2022, pak soud uvádí, že samotné odstoupení od smlouvy nebylo stranami doloženo a proto vycházel z vymezení porušení povinností definovaných žalovanou v dopisu ze dne 27.1.2023 „Vyjádření, udělení smluvní pokuty a výzva k úhradě“, přičemž vyhodnotil, že s ohledem na zcela vágně vymezené povinnosti žalobkyně v čl. 2 odst. 2.2. smlouvy o spolupráci, jakož i s ohledem na svévolně definovaná a řádně nepodložená tvrzená porušení povinností žalobkyní, nelze odstoupení od smlouvy o spolupráci ze strany žalobkyně považovat za důvodné. Soud tedy uzavřel, že k řádnému odstoupení od smlouvy o spolupráci nedošlo a smlouva v důsledku tohoto právního jednání nezanikla.

20. Soud se dále zabýval otázkou oprávněnosti nároku žalobkyně, když předně vyšel ze shodného tvrzení stran, že za projekty [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] byly žalované jí vyfakturované částky ze strany koncových klientů proplaceny. Soud dále přípisem ze dne 26. 1. 2024 vyzval žalovanou, aby sdělila, jaké konkrétní částky jí byly uhrazeny jejími klienty za projekty [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno], a to za období od února 2022 do 11. 8. 2022 a aby v souvislosti s tím předložila výpisy z účtu, ze kterých budou patrné úhrady těchto částek. K tomu žalovaná přípisem doručeným soudu dne 4.3.2024 sdělila, že za uvedené projekty dostala od svých klientů zaplaceno, nicméně přesné částky sdělit odmítla a stejně tak odmítla doložit výpisy z účtů předmětné platby prokazující s odůvodněním, že tímto postupem by mohla zhoršit svoji procesní situaci. Žalovaná však v rámci své procesní obrany žádný důkaz, který by měl vymezení předmětu plnění žalobkyně prokázat jiným způsobem či v jiném rozsahu nepředložila. Soud tedy při hodnocení důkazů vyšel z obsahu spisu. Nedoložení soudem požadovaných výpisů z účtů, jakožto nesdělení konkrétních částek uhrazených koncovými klienty na předmětných projektech žalovanou, soud v rámci volného hodnocení důkazů hodnotil v neprospěch žalované, zejména v otázce prokázání rozsahu, kvality a včasnosti plnění žalobkyně. Obecně sice platí, že důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží na tom účastníku řízení, v jehož prospěch má označený důkaz sloužit. To však neplatí tam, kde strana zatížená důkazním břemenem (v tomto případě žalobkyně) nemá a nemůže mít k dispozici informace o skutečnostech významných pro rozhodnutí ve věci, pakliže protistrana má tyto informace k dispozici. Pro tyto případy ustálená judikatura dovodila, že stačí, aby strana zatížená důkazním břemenem přednesla alespoň „opěrné body“ skutkového stavu a zvýšila tak pravděpodobnost svých skutkových tvrzení, v důsledku čehož nastupuje vysvětlovací povinnost protistrany a nesplnění této povinnosti může mít za následek hodnocení důkazu v neprospěch strany, která vysvětlovací povinnost nesplnila, ačkoliv bylo v její moci tuto povinnost splnit (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 16.12.2020, sp. zn. 27 Cdo 1238/2019 nebo sp. zn. 29 Cdo 113/2020 ze dne 28.4.2022). K tomu soud doplňuje, že jak ve vztahu k žalobkyni, tak ve vztahu k žalované byla soudem aplikována poučovací povinnost v rámci výzvy dle § 118a odst. 1 a odst. 3 o.s.ř.

21. Pokud se tedy týká nároku žalobkyně na zaplacení odměny a platebních podmínek, soud v rámci právního posouzení postupoval jednak podle smlouvy o spolupráci (kromě neplatného čl. 3 odst. 3.1.3.) a podle následujících ustanovení občanského zákoníku: Dle § 2438 odst. 1 o.z. platí, že: „Příkazce poskytne příkazníkovi odměnu, byla-li ujednána nebo je-li obvyklá, zejména vzhledem k příkazcovu podnikání.“ Dle § 2438 odst. 2 o.z. platí, že: „Příkazce poskytne odměnu, i když výsledek nenastal, ledaže byl nezdar způsoben tím, že příkazník porušil své povinnosti. To platí i v případě, že splnění příkazu zmařila náhoda, ke které příkazník nedal podnět.“ Jelikož z provedeného dokazování vyplynulo, že v žalobkyní obstarávaných záležitostech nezdar nenastal, z důkazů předložených žalovanou nevyplývá ani jednoznačné porušení konkrétních povinností žalobkyně a za fakturované projekty žalovaná obdržela platby od konečných zákazníků, má soud jednoznačně za to, že žalobkyni vznikl nárok na odměnu za jí poskytnuté služby, jejichž rozsah nebyl žalobkyní rozporován. Pokud se pak týká splatnosti faktur, soud uzavřel, že splatnost byla žalobkyní stanovena dle obchodních zvyklostí, zavedených mezi oběma stranami, když první fakturu č. č. [hodnota], vystavenou dne 8. 7. 2022 na částku 223 306 Kč včetně DPH, splatnou dne 22. 7. 2022 potvrdila Ing. [jméno FO] e-mailem ze dne 9. 7. 2022, když uvedla, že zaslanou fakturu dává k proplacení, aniž by jakkoliv sporovala splatnost této faktury, která byla 5 dnů. Ve druhé faktuře ze dne 8.7.2022 pak byla splatnost stanovena dokonce delší, a to 14 dnů, přičemž ani splatnost obou faktur nebyla žalovanou nikdy rozporována. Pokud se týká argumentu žalobkyně, že žalovaná celou částku 223 306 Kč včetně DPH, na kterou byla dne 8. 7. 2022 vystavena první faktura č. [hodnota], uznala ve smyslu § 2054 odst. 2 o.z., když proplatila její část ve výši 121 000 Kč včetně DPH, pak soud se s tímto závěrem neztotožňuje, neboť nemá za to, že z dalších okolností této částečné úhrady lze dovodit uznání i zbytku dluhu, když ve vzájemné korespondenci žalobkyně a žalované navazující na tuto částečnou úhradu se opakovaně hovoří o uhrazené záloze, a to oběma stranami.

22. Pokud se týká kompenzační námitky žalované spočívající v tvrzeném nároku žalované na úhradu smluvní pokuty, a to pouze do výše nároku uplatněného žalobou ze strany žalobkyně, pak tento nárok soud vyhodnotil jako neoprávněný, když ustanovení čl. 6 smlouvy o spolupráci (Smluvní pokuta) posoudil jako absolutně neplatné, a tedy žádný nárok na smluvní pokutu žalované nevznikl a tvrzená pohledávka tedy není způsobilá k započtení. K tomu soud dodává, že i pokud by ujednání v čl. 6 smlouvy o spolupráci o smluvní pokutě neplatné nebylo, jednalo by se podle názoru soudu o zcela nejistou a neurčitou pohledávku, která taktéž není dle § 1987 odst. 2 o.z. způsobilá k započtení, a to jednak s ohledem na zcela vágně vymezené povinnosti žalobkyně v čl. 2 odst. 2.2. smlouvy o spolupráci, jakož i s ohledem na svévolně definovaná a řádně nepodložená tvrzená porušení povinností žalobkyní.

23. Na základě zjištěného skutkového stavu a následného právního posouzení věci soud uzavřel, že nárok žalobkyně je plně po právu, neboť bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaná uzavřeli v pojetí § 2430 a násl. o. z. příkazní smlouvu, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované plnění, které žalovaná neuhradila. Námitku započtení strany žalované soud vyhodnotil jako neoprávněnou, resp. nejistou a nemohl jí přisvědčit.

24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Jelikož byla žalobkyně ve sporu zcela úspěšná, soud jí podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. proti žalované přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 110 926,2 Kč představující 8,5 úkonů právní služby dle § 7 bod 6 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po 9 420,-Kč za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty 273 900,- Kč (převzetí a příprava zastoupení včetně první porady s klientem, předžalobní výzva ze dne 21.2.2023 – úkonu, žaloba/návrh na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 14.3.2023, replika k vyjádření žalované - vyjádření na výzvu soudu ze dne 12.5.2023, písemné vyjádření na výzvu soudu ze dne 20.12.2023 (označení a předložení důkazů), vyjádření na výzvu soudu ze dne 29.3.2024, 3 x účast na ústním jednání u Obvodního soudu pro Prahu 8 ve dnech 7.12.2023, 7.3.2024 a 6.6.2024), tj. 80 070 Kč, 8,5 x režijní paušál á 300,-Kč dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tj. 2 550 Kč, DPH ve výši 21 % ze základu 82 620 Kč ve výši 17 350,2 Kč, zaplacený soudní poplatek ve výši 10 956,-Kč. Žalobkyní uplatňovaný úkon zastupování před mediátorem soud vyhodnotil jako neúčelný, když z přeložené e-mailové korespondence s mediátorkou vyplývá, že mediátorka doporučovala účast účastníků bez právních zástupců. Ze stejného důvodu soud v rámci náhrady nákladů řízení nepřiznal uhrazený poplatek za mediaci ve výši 1 500 Kč. Stejně tak soud v rámci náhrady nákladů řízení nepřiznal úkon za mimosoudní jednání, která nebyla osobní, nýbrž pouze telefonická a e-mailová a když tato nepřinesla žádný výsledek a ve věci meritorně rozhodoval soud a dále když současně byly přiznány náklady § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Předžalobní výzvu soud přiznal v rozsahu úkonu, když tato obsahovala pouze zjednodušený skutkový a právní rozbor věci. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení právnímu zástupci žalobkyně.

25. Vzhledem k tomu, že dluh vznikl ze vzájemného závazku podnikatelů, soud na návrh žalobkyně v souladu s § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., uložil žalované uhradit žalobkyni taktéž náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč.

26. Lhůtu k plnění soud uložil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když pro jiné rozhodnutí neshledal zákonné důvody.