15 Co 37/2026 - 83

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Karly Nekolové a Mgr. Jana Rýznara ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], IČO [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o zaplacení částky 229 741,18 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 11. 2025, č. j. 16 C 102/2025-44, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. mění následovně: Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 229 741,18 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky za dobu od 8. 3. 2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na plnou náhradu nákladů řízení částku 38 680 Kč k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení částku 30 828 Kč k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 229 741,18 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky za dobu od 8. 3. 2025 do zaplacení (výrok I.) a zavázal jej k náhradě nákladů řízení v částce 60 374,21 Kč (výrok II.).

2. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání, jímž se domáhal změny rozsudku tak, že žaloba bude zamítnuta. Nesouhlasil zejména s právním posouzením věci okresním soudem, zejména pak s jeho závěrem, že čas plnění nebyl ve smlouvě dohodnut, tento byl ponechán zcela na vůli žalobkyně. Odkázal na ustanovení § 1962 odst. 2 o. z., podle kterého platí, že je-li čas plnění ve prospěch dlužníka, nemůže věřitel předčasně požadovat plnění, ale dlužník může dluh předčasně plnit. Odkázal na ujednání obsažené v článku IV. odst. 4.1., podle kterého byla splatnost dluhu žalobkyně dodat vozidlo určena dnem 15. 12. 2023, splnitelnost dluhu však započala již uzavřením smlouvy. Žalobkyně byla tedy oprávněna vozidlo žalovanému předat kdykoliv ode dne uzavření smlouvy, nejpozději do 15. 12. 2023, a proto také jednostranně určit konkrétní den a čas, kdy k předání vozidla dojde. Není proto správný závěr okresního soudu, že čas plnění nebyl ujednán dostatečně určitě a že žalovaný tak měl poskytnout žalobkyni součinnost v podobě ujednání konkrétního dne a času plnění, aniž by vedle sebe mohl obstát logicky si odporující závěr o tom, že čas plnění byl ponechán na vůli žalobkyně a zároveň že byla pro určení konkrétního času plnění nezbytná součinnost žalovaného. Z tohoto důvodu také okresní soud nesprávně dospěl k závěru o oprávněnosti odstoupení žalobkyně od smlouvy dne 17. 1. 2024, když z provedeného dokazování žádným způsobem nevyplynulo, že byla žalobkyně do dne 17. 1. 2024 připravena vozidlo žalovanému předat. Zdůraznil, že se vozidlo nikdy nenacházelo v místě plnění, rovněž z provedeného dokazování nevyplynulo, že by sjednané úpravy vozidla byly dokončeny, což není možno zjistit z pouhého dopisu žalobkyně ze dne 7. 12. 2023. I za předpokladu oprávněnosti odstoupení žalobkyně od smlouvy se však dle názoru žalovaného soud I. stupně dostatečně nezabýval jeho námitkami ve vztahu k výši uplatněného nároku, k němuž okresní soud v bodě 41 napadeného rozsudku pouze uvedl, že výše realizované ceny nedosáhla výše původní ceny nabídkové, jelikož cena je vždy výsledkem nabídky a poptávky, kterou žalobkyně není sto jakkoliv ovlivnit. Takový způsob odůvodnění žalovaný označil za naprosto nedostačující pro určení výše škody, nadto nesprávný, když je to právě žalobkyně, kdo nabídkovou cenu určuje a rozhoduje o tom, zda přistoupí k uzavření kupní smlouvy za konkrétních podmínek či nikoliv. Okresní soud se dle žalovaného nevypořádal s jeho námitkou, že vozidlo bylo prodáno subjektu se stejnými či srovnatelnými potřebami, jako je žalovaný, proto nebylo potřeba odstraňovat úpravy vozidla požadované žalovaným dle smlouvy ani nebyl jiný důvod ke snížení kupní ceny vozidla. Zdůvodnění požadované náhrady škody spočívající v rozdílu kupních cen se tedy zakládá pouze na obecné spekulaci žalobkyně bez konkrétních tvrzení a důkazů, přičemž ani soud I. stupně k tomu neposkytl adekvátní zdůvodnění. Z tohoto důvodu je rozsudek okresního soudu dle žalovaného rovněž nepřezkoumatelný. Dále se okresní soud v rámci odůvodnění napadeného rozsudku vůbec nezabýval jeho námitkou týkající se nedostatku adekvátní příčinné souvislosti ve vztahu k části náhrady škody spočívající v uhrazeném úroku z úvěru na financování nákupu vozidla. Zdůraznil, že nevěděl ani vědět nemusel o tom, že žalobkyně uzavřela k financování vlastního nákupu vozidla jakoukoliv úvěrovou smlouvu, z níž by jí mohla vzniknout tvrzená škoda.

3. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako správného. Zdůraznila, že ujednání času plnění obsažené v článku IV., odst. 4.1. smlouvy dávalo žalobkyni možnost plnit kdykoliv, nejpozději však do 15. 12. 2023. Zdůraznila, že odkaz na ustanovení § 1962 odst. 3 o. z. se v odůvodnění napadeného rozsudku nenachází. Naopak je zcela správně poukazováno na § 1962 odst. 2 o. z., tedy na čas plnění ve prospěch dlužníka (žalobkyně). Nesouhlasila s argumentací žalovaného, že byla oprávněna jednostranně určit konkrétní den a čas, kdy k předání vozidla dojde. Uvedla, že se pokusila o takový postup opakovaným kontaktováním žalovaného, avšak bez úspěchu, neboť žalovaný všechny výzvy žalobkyně ignorovala a s touto nekomunikoval. Pokud žalovaný odkazuje na „jiné případy mezi účastníky řízení“, pak tím má patrně na mysli předání vozidel [Anonymizováno], u těchto žalobkyně žalovaného kontaktovala emailem ohledně dohody o termínu předání vozidel, žalovaný na tuto výzvu odpověděl a došlo k dohodě o termínu předání vozidla. Proč neměl být totožný postup zopakován i u posledního vozidla, však žalovaný netvrdil. Soud I. stupně v odůvodnění napadeného rozsudku uvádí povinnost žalovaného poskytnout součinnost nezbytnou k předání a převzetí vozidla, nikoliv pouze k určení času plnění, které je logickou součástí součinnosti k převzetí předmětu koupě, a pokud se žalovaný snaží tvrdit, že dle jeho názoru měla žalobkyně jaksi autoritativně nařídit datum a čas předání vozidla, pak dle jejího názoru takovéto „jednostranné nařízení“ by bylo v rozporu s jakýmikoliv zásadami běžného obchodního styku i s běžným slušným lidským chováním. Žalobkyni lze těžko sankcionovat za snahu vyjít žalovanému vstříc pokusem o sjednání konkrétního termínu plnění, tím spíše pak s ohledem na činnost, které se žalovaný věnuje. Pokud pak žalovaný uvedl, že v souvislosti s předáním a převzetím vozidla neměl jinou povinnost než právě v jednoznačně ujednaném místě a čase vozidlo převzít, přičemž s plněním této povinnosti nebyl nikdy v prodlení, pak takové jeho tvrzení není pravdivé jednak proto, že konkrétní čas plnění nebyl ve smlouvě ujednán a nadto v rámci předání vozidla žalovaný neposkytl žalobkyni vůbec žádnou součinnost, dokonce ani prostou odpověď na její zprávy. Zdůraznila, že povinnost poskytnout součinnost při převzetí zboží je základní povinností kupujícího z jakékoliv kupní smlouvy. Této povinnosti však žalovaný nedostál, jeho odstoupení od smlouvy je proto neplatné. Namítala, že vozidlo nelze „hodit do schránky“ a na jeho předání je třeba se připravit, zajistit osoby, které nejen vozidlo protokolárně převezmou, ale rovněž provést školení obsluhy vozidla, neboť se jedná o vozidlo specificky upravené, včetně zápisu změny vlastníka v registru vozidel. Názor žalovaného, že z jeho strany nebyla k předání vozidla třeba žádná součinnost, je mylný. Pokud se v průběhu řízení pokusil tvrdit, že za něj byla připravena vozidlo převzít paní [jméno FO], pak žalobkyně uvedla, že s touto osobou nikdy v kontaktu nebyla a žádné záležitosti týkající se prodeje vozidla za žalovaného s ní nesjednávala. Důsledkem neposkytnutí součinnosti k předání vozidla je pak prodlení žalovaného, pro které nemohla žalobkyně splnit svou povinnost vozidla předat. K prodlení na straně žalobkyně z tohoto důvodu tedy nedošlo, a proto je i odstoupení žalovaného od smlouvy z důvodu tvrzeného prodlení žalobkyně neplatné. Naopak prodlení žalovaného s převzetím vozidla trvajícím od 7. 12. 2023 představuje podstatné porušení smlouvy a odstoupení žalobkyně z tohoto důvodu ze dne 17. 1. 2024 bylo učiněno v souladu s ust. § 1977 o. z. Pokud pak žalovaný namítal, že v průběhu řízení nebyla osvědčena připravenost žalobkyně vozidlo předat, uvedla, že již v samotné výzvě k převzetí ze dne 7. 12. 2023 uvedla VIN, které je u každého vozidla unikátní a je tedy zcela zřejmé, o jaké vozidlo v daném řízení šlo, jakož i to, že žalobkyně k tomuto dni s vozidlem disponovala. O skutečnosti, že vozidlo bylo připraveno, svědčí opakované výzvy žalobkyně k převzetí. K námitkám proti výši škody žalobkyně uvedla, že pokud by se jí i přes veškerou snahu, kterou lze po ní spravedlivě požadovat, vozidlo prodat nepodařilo, pak by výše její škody dosahovala celé ceny vozidla. Zdůraznila, že vozidlo je artiklem, který podléhá opotřebení i za situace, kdy se nepoužívá v důsledku např. koroze dílů či zastarávání. Za účelem minimalizace škody bylo tak zcela nezbytným vozidlo prodat co nejdříve. O to se žalobkyně snažila od okamžiku odstoupení od kupní smlouvy, avšak i přes veškerou její snahu se dříve nenašel zájemce za stejnou cenu, kterou měl za vozidlo uhradit žalovaný. Proto jí nezbylo než kupní cenu snížit. Uvedla, že konkrétní vozidlo bylo součástí modelového roku 2023, zatímco v roce 2024 došlo k jeho modernizaci v podobě odlišné vizuální podoby, zvětšení dotykové obrazovky, centrálního ovládacího systému apod. Je tedy krajně nepravděpodobné, že by při delším prodlení s prodejem se našel zájemce o starší model za stejnou cenu, jako je model nový. Nadto se jednalo o vozidlo upravené podle specifických požadavků žalovaného obsažených v zadávací dokumentaci, které má velmi omezený okruh možných zájemců, kdy i kupující, který toto vozidlo nakonec zakoupil, je osobou poskytující sociální služby a vozidlo tedy bude sloužit k obdobnému účelu, pro jaký jej měl v úmyslu užívat i žalovaný. K námitkám žalovaného proti nedostatku příčinné souvislosti ve vztahu k části náhrady škody v podobě uhrazeného úroku s tvrzením, že žalovaný nevěděl ani nemusel vědět o tom, že žalobkyně uzavřela k financování nákupu vozidla jakoukoliv úvěrovou smlouvu, žalobkyně uvedla, že argumentace žalovaného neobsahuje odkaz na jakékoliv zákonné ustanovení. Nadto financování vozidel prostřednictvím revolvingových úvěru je zcela běžnou praxí u všech prodejců vozidel, neboť nelze očekávat, že by prodejci, kteří běžně drží skladové zásoby v objemu desítek až stovek nových automobilů, byli schopni veškerý takový majetek financovat z vlastních zdrojů. Současně zdůraznila, že naopak žalovaný nejednal tak, jak lze od osoby průměrných vlastností v soukromém styku důvodně očekávat, tedy nevěděl, ač vědět mohl, že úvěrové financování je běžným způsobem nákupu nových vozidel a rovněž si tuto skutečnost nezjistil, ač ji zjistit mohl od žalobkyně v rámci své prevenční povinnosti včetně snahy o minimalizaci škod a ve smyslu ust. § 2912 odst. 1 o. z. tak mohl jednat nedbale. Na jeho povinnost nahradit žalobkyni škody však tato skutečnost nemá vliv, neboť příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného při neposkytnutí součinnosti k převzetí vozidla, tedy při porušení smluvní i zákonné povinnosti, a vznikem škody v podobě navýšení nákladů na úvěrové financování a rozdílem původní a realizované kupní ceny, je zcela zjevně dána, jak k tomu dospěl také soud I. stupně a jak konstatuje v bodě 40 odůvodnění napadeného rozsudku. Zavinění u náhrady škody totiž nevyžaduje vědomost o tom, jakou konkrétní škodu může žalovaný způsobit, a jeho srozumění s touto skutečností zahrnuje i takovou škodu, kterou ze své vlastní znalosti nepředjímal. Pokud by žalovaný takové škodě chtěl předejít, měl si zejména vozidlo převzít tak, jak byl povinen dle smlouvy i dle zákona, čímž by jakoukoliv potenciální škodu zcela eliminoval. Žalovaný pak měl alespoň takovou škodu minimalizovat, což ani sám netvrdí. Mohl se kdykoliv na žalobkyni obrátit, komunikovat s ní, nabídnout jí např. pomoc s prodejem vozidla třetí osobě, což z vlastní vůle neučinil přes to, že byl o vzniku škody žalobkyní informován již ve výzvě ze dne 16. 12. 2023. Dále žalobkyně uvedla, že v rámci své podnikatelské činnosti neřeší dluhy prostřednictvím řízení u soudu a že se za celou dobu své činnosti trvající více než 30 let prakticky vždy s protistranou dohodla na mimosoudním vyřešení jakéhokoliv sporu. Postup žalovaného je proto pro ni naprosto nepochopitelný s tím, že zvolil cestu mlčení a ignorace žalobkyně a jeho současné argumenty jsou formalistické, absurdní a jdou proti smyslu běžných obchodních vztahů i slušnému chování. Přesto všechno se žalobkyně pokusila žalovanému navrhnout mimosoudní řešení, v rámci kterého by byla ochotna nepožadovat po žalovaném ušlý zisk ani jeho příslušenství a náhradu nákladů řízení s tím, že žalovaný uhradí pouze úroky, a to i formou měsíčních splátek. Ani na takový návrh žalovaný nepřistoupil.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu, včetně řízení jeho vydání předcházejícího, ve smyslu ust. § 212a odst. 1, 2, 4 a 5 o. s. ř. a žádné vady řízení uvedené v § 229 odst. 1 a 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. neshledal. Po takto provedeném přezkumu pak dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné.

5. Z obsahu spisu se podává, že v řízení zahájeném dne 26. 5. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 229 741,18 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně ze žalované částky za dobu od 8. 3. 2025 do zaplacení. Skutkově tvrdila, že žalobkyně jako společnost zabývající se prodejem osobních a užitkových vozidel a jejich úpravami pro osoby se zdravotním postižením dodala dne 14. 9. 2023 žalovanému dvě vozidla tov. zn. [Anonymizováno]. V rámci další podlimitní veřejné zakázky pak došlo mezi účastníky dne 11. 7. 2023 k uzavření další kupní smlouvy, jejímž předmětem bylo dodání vozidla [Anonymizováno] s úpravami dle zadání žalovaného, které se žalovaný zavázal převzít a uhradit žalobkyni kupní cenu včetně výbavy, úprav a komponentů s nimi spojenými v celkové výši 1 426 558,02 Kč bez DPH, s DPH pak ve výši 1 720 590 Kč. Vozidlo mělo být žalovanému dodáno do 6 měsíců od podpisu kupní smlouvy, nejpozději však do 15. 12. 2023. Žalobkyně v souladu s kupní smlouvou zajistila pro žalovaného vozidlo včetně úprav a příslušenství, přičemž v době po uzavření kupní smlouvy se žalovaným komunikovala mimo jiné např. o termínu předání vozidel tov. zn. [Anonymizováno]. O zajištění vozidla žalobkyně žalovaného informovala emailem ze dne 28. 11. 2023, datovou zprávou ze dne 7. 12. 2023, emailem ze dne 15. 12. 2023, datovou zprávou ze dne 16. 12. 2023 a emailem z téhož dne, kdy byl žalovaný opakovaně vyzýván k převzetí vozidla, na výzvy však nereagoval. Ve výzvách žalobkyně zdůraznila, že pokud do 2. 1. 2024 nedojde k převzetí vozidla, bude nucena vozidlo prodat třetí osobě a domáhat se případné škody, která jí takovým postupem žalovaného vznikne. Dne 3. 1. 2024 obdržela žalobkyně sdělení od právního zástupce žalovaného nadepsané jako „Odstoupení od kupní smlouvy“, v němž žalovaný tvrdil, že žalobkyně nedodala vozidlo v ujednané lhůtě. Na takové odstoupení reagovala replikou z 8. 1. 2024, ve které uvedla, že vozidlo je již po dlouhou dobu připraveno k převzetí a nepovažuje žalovaným provedené odstoupení od kupní smlouvy ze dne 3. 1. 2024 za důvodné a platné. Žalobkyně proto opakovaně vyzvala žalovaného k úhradě kupní ceny a zároveň k poskytnutí součinnosti k převzetí vozidla to ve 2. náhradní lhůtě do 10. 1. 2024. Vzhledem k tomu, že žalovaný ani na tuto výzvu nereagoval, odstoupila žalobkyně sama dne 17. 1. 2024 od kupní smlouvy a vozidlo začala nabízet k prodeji třetím osobám. Vzhledem k tomu, že vozidlo bylo specificky upraveno pro potřeby žalovaného, konkrétně pro účely převozu osob se zdravotním postižením, vyžadoval prodej vozidla delší čas, neboť okruh potenciálních zákazníků není tak široký jako v případě vozidla neupraveného. Byť tedy žalobkyně obratem po 17. 1. 2024 začala vozidlo nabízet k prodeji, a to prostřednictvím svých kontaktů, veřejných inzerátů (např. na webu www.sauto.cz), a rovněž prostřednictvím výběrových řízení, v rámci kterých je prodávána většina vozidel s těmito úpravami (kde je však možnost nabídky těchto vozidel velmi omezená, neboť většina vypsaných zakázek obsahuje přesné specifikace požadovaných úprav), jeho faktický prodej byl realizován až koncem roku 2024, neboť dříve se žádný zájemce nenašel. Zbývající doplňkové zboží, které měl žalovaný společně se samotným vozidlem rovněž objednáno (např. nájezdová rampa či nabíjecí stanice), pak bylo prodáno dalším subjektům. Porušením povinnosti odebrat vozidlo na základě řádně uzavřené kupní smlouvy a neuhrazením kupní ceny došlo na straně žalobkyně k situaci, kdy měla k dispozici obtížně prodatelné vozidlo, jehož financování měla sama zajištěno bankovním úvěrem, u kterého předpokládala, že bude krátkodobý. Žalobkyně byla tedy nucena hradit úroky z bankovního úvěru po dobu, po kterou již mělo být vozidlo u žalovaného a úvěr tedy splacen, a zároveň se v rámci své prevenční povinnosti snažila minimalizovat škodu a vozidlo co nejdříve prodat. Byť se snažila prodat vozidlo za maximální možnou cenu, postupně byla nucena nabídkovou cenu snížit a vozidlo následně prodala [Anonymizováno], IČO [IČO], a to za cenu nižší, než jakou se zavázal uhradit žalovaný. Webasto duální wallbox byl za nižší cenu prodán [Anonymizováno], a to společně s odlišným vozidlem. Tím vznikla žalobkyni na jednotlivých věcech újma ve smyslu ust. § 2894 odst. 1 o. z., a to v podobě rozdílu mezi cenou, za kterou mělo být vozidlo s příslušenstvím prodáno žalovanému dle kupní smlouvy, a cenou, za kterou tyto věci byly následně žalobkyní prodány. Jednáním žalovaného tak žalobkyni ušel zisk, a to na kupní ceně vozidla ve výši 74 258,02 Kč, když jeho cena dle kupní smlouvy pro žalovaného činila 1 260 413,22 Kč a realizována byla cena ve výši 1 186 155,20 Kč, na ceně kotvení vozíku ušlý zisk ve výši 16 490 Kč, když cena dle kupní smlouvy pro žalovaného činila 27 990 Kč a dosaženo bylo ceny ve výši 11 500 Kč, na ceně zimních pneumatik ušlý zisk ve výši 1 904 Kč, neboť kupní cena dle kupní smlouvy pro žalovaného činila 12 900 Kč a jejich prodej byl finálně realizován za cenu 10 996 Kč. U prodeje duálního wallboxu žalobkyni ušel zisk ve výši 18 700 Kč, když měl být žalovanému prodán za 52 700 Kč, jeho realizována kupní cena však činila toliko 34 000 Kč. Celkem tak žalobkyni na prodeji vozidla ušel zisk ve výši 111 352,02 Kč. Žalobkyně měla zajištěno financování vozidla prostřednictvím úvěru č. [Anonymizováno] u společnosti [právnická osoba], a byla rovněž povinna hradit z tohoto úvěru úroky, a to od 8. 12. 2023 do 2. 10. 2024, kdy bylo vozidlo prodáno, které činily 9,86 % ročně a od 1. 6. 2024 do 2. 10. 2024 pak 10,16 % ročně, za celé uvedené období pak v částce 118 389,16 Kč. Tento náklad uhrazený žalobkyní je tak skutečnou škodou vzniklou žalobkyni v důsledku jednání žalovaného, neboť pokud by žalovaný vozidlo řádně převzal a zaplatil kupní cenu, žalobkyně by mohla úvěr uhradit prakticky okamžitě, jak ostatně předpokládala a nemusela by po dobu dalšího téměř roku hradit bance sjednané úroky. V důsledku jednání žalovaného, který ani přes uzavřenou kupní smlouvu neodebral jím objednané zboží a za toto nezaplatil, tak vznikla žalobkyni škoda v celkové výši 229 741,18 Kč, jíž žalovaný nezaplatil přes předžalobní výzvu k plnění.

6. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, byť učinil tvrzení žalobkyně o uzavření kupní smlouvy za nesporná. Namítal však, že tato smlouva zanikla na základě jeho odstoupení od smlouvy ke dni 3. 1. 2024, a to z důvodu podstatného porušení povinnosti žalobkyně vozidlo dodat. Dále namítal, že i pokud by k tomuto zániku smlouvy na základě odstoupení ze strany žalovaného nedošlo, pak požadavek žalobkyně na náhradu škody není dostatečně specifikován ani doložen tak, aby bylo zřejmé, že žalobkyni vznikla škoda, jaká je příčinná souvislosti mezi jednáním žalovaného a vznikem škody. Zdůraznil, že v článku IV. odst. 4.1. smlouvy bylo naprosto jednoznačně ujednáno jak místo plnění, adresa sídla žalovaného – [adresa], tak i jeho čas, a to nejpozději do 15. 12. 2023. Proto musela i sama žalobkyně s jistotou vědět, kde a kdy má svou povinnost předat vozidlo splnit. Pokud jde o její výzvy k poskytnutí součinnosti ze strany žalovaného ve formě uzavření dohody o termínu pro předání vozidla, tyto vyzývaly ke splnění povinnosti, která nebyla smlouvou předpokládaná ani nijak ze smlouvy implicitně nevyplývala. Výzvě k převzetí vozidla žalovaný nemohla vyhovět, jelikož vozidlo nikdy nebylo připraveno k předání v místě plnění ve smyslu ust. § 1954 věty první o. z., a to ani dne 15. 12. 2023, ani po tomto dni. Namítal, že žalobkyně v rámci svých žalobních tvrzení ani jinak neuvádí či nedokládá, že by se vozidlo kdy v místě plnění nacházelo, přičemž právě naopak v žalobních tvrzeních uvádí, že tomu tak nebylo. Jelikož vozidlo nebylo připraveno k předání, byla taková výzva k jeho převzetí předčasná a zbytečná. Pokud je tedy v rámci žalobních tvrzení uvedeno, že mělo být vozidlo dlouhou dobu připraveno k převzetí, pak toto tvrzení je zcela nepravdivé a současně vyvráceno dalšími žalobními tvrzeními. Žalovaný na adrese svého sídla vykonává svou činnost spočívající v prakticky nepřetržité přítomnosti svých zaměstnanců či členů statutárního orgánu, kteří byli připraveni vozidlo řádně převzít, a to ve všechny pracovní dny v běžné pracovní době od 7.00 hod. do 16.00 hod., avšak žalobkyně se o předání vozidla ani nepokusila. Na této skutečnosti nic nemění ani v žalobě uváděné odkazy na výzvy ze strany žalobkyně, jelikož tyto výzvy nemohou nahradit samotné splnění povinnosti žalobkyně k předání vozidla a ani není možné žalovanému nijak přikládat k tíži nesplnění povinnosti, která ze smlouvy nijak nevyplývá. V ujednání článku III. odst. 3.6. smlouvy je dále jednoznačně ujednáno, že pokud bude žalobkyně v prodlení s dodáním vozidla delším jak 15 dnů, má žalovaný právo od smlouvy odstoupit. S ohledem na ujednaný termín plnění do 15. 12. 2023 uplynul 15. den prodlení dne 30. 12. 2023, přičemž po tomto dni vzniklo žalovanému právo od smlouvy odstoupit, které se rozhodl využít a realizovat dne 3. 1. 2024, čímž došlo k zániku smlouvy. Ujednání v článku III. odst. 3.6. smlouvy také v případě odstoupení od smlouvy ze strany žalovaného výslovně vylučuje právo žalobkyně na náhradu škody. I pokud by soud dospěl k závěru, že žalovaný nebyl oprávněn od smlouvy odstoupit a k zániku smlouvy došlo až v důsledku porušení jeho povinnosti vyplývající ze smlouvy odstoupením ze strany žalobkyně, pak ani v takovém případě nepovažuje žalovaný nárok za dostatečně tvrzený a doložený. Namítal, že v žalobních tvrzeních zcela absentuje jakékoliv vysvětlení, proč by v takovém případě měla být kupní cena ujednaná s kupujícím poskytujícím v podstatě stejné služby jako žalovaný nižší, než jaká byla ujednána se žalovaným. Pochopitelným vysvětlením by mohlo být např. to, pokud by bylo nutné provedené úpravy vozidla odstranit, avšak k této situaci zjevně nedošlo. Stejně tak označil žalovaný za zcela nesmyslné, že žalobkyně požaduje náhradu škody představující rozdíl v ceně jednotlivých částí příslušenství vozidla, když např. kotvení vozíku a zimní pneu představují naprosto standardní díly, které rozhodně nebyly upravovány podle potřeby žalovaného. Ani v tomto případě tedy není dostatečně tvrzeno ani doloženo, že takový rozdíl v ceně jednotlivých částí příslušenství může představovat škodu žalobkyně, natož že je založena příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného a škodou. Samotné tvrzení a doložení uzavření nové kupní smlouvy je přitom v tomto ohledu naprosto zjevně nedostačující. K nároku na náhradu škody v podobě zaplacených úroků z úvěru určeného na financování vozidla uvedl, že vůbec nepředpokládal a ani předpokládat nemusel, že žalobkyně vozidlo koupí za pomoci úvěrového financování, když toto žalobkyně žalovanému nikdy nesdělila. Tento proto nemohl pro případ porušení svých povinností vyplývajících ze smlouvy předvídat, že by mohla žalobkyni v tomto směru vzniknout škoda, pročež také není dána adekvátní příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného a tvrzenou škodou žalobkyně a žalovaný tak nemůže být za takovou případnou škodu odpovědný ani povinen k její náhradě.

7. Okresní soud provedl dokazování listinami předloženými účastníky a po skutkové stránce dovodil, že žalobkyně žalovanému v roce 2023 dodala dvě vozidla značky [Anonymizováno], k jejichž převzetí vyzvala žalobkyně žalovaného emailem ze dne 8. 9. 2023 zaslaným na adresu [e-mail]. Vedle toho žalobkyně dne 6. 4. 2023 vystavila na jméno žalovaného cenovou kalkulaci, v níž byla stanovena cena vozidla [Anonymizováno] s úpravami a výbavou ve výši 1 426 558,02 Kč bez DPH, tj. 1 717 817,40 Kč s DPH. Dne 14. 6. 2023 byla žalobkyně na podkladě veřejné zakázky žalovaného vybrána jako dodavatel vícemístného elektrovozidla s úpravou pro vozíčkáře, k jehož dodání se zavázala kupní smlouvou uzavřenou se žalovaným dne 11. 7. 2023. Žalovaný se v této smlouvě v článku 2.2. zavázal vozidlo převzít způsobem sjednaným ve smlouvě a uhradit žalobkyni kupní cenu ve výši 1 720 590 Kč bezhotovostním převodem na účet žalobkyně po doručení písemné informace o tom, že předmět koupě je k dispozici pro převzetí žalovaným, a to na základě faktury vystavené žalobkyní se splatností 14 dnů. Smluvní strany se dohodly, že informace o dostupnosti předmětu koupě k převzetí bude zaslána žalovanému na emailovou adresu: [e-mail]. V článku 4.1. bylo dohodnuto, že předmět plnění musí být dodán do 6 měsíců od podpisu smlouvy, nejpozději však do 15. 12. 2023 a že místo plnění veřejné zakázky (předání vozidla) bude na adrese [adresa]. V článku 3.6. bylo dohodnuto, že v případě prodlení s termínem dodání zboží delším než 15 dnů má žalovaný právo od smlouvy odstoupit. Dne 7. 12. 2023 společnost [právnická osoba] vystavila žalobkyni fakturu k zaplacení částky 1 443 288 Kč za vozidlo [Anonymizováno] a téhož dne doručila žalobkyně žalovanému do datové schránky výzvu k převzetí vozidla, ve které jej vyzývala k převzetí vozidla [Anonymizováno] dle kupní smlouvy ze dne 7. 6. 2023 v celkové ceně 1 720 590 Kč. Ve výzvě žalobkyně žalovaného žádá, aby vozidlo převzal do 15. 12. 2023 a aby žalobkyni kontaktoval za účelem sjednání termínu předání. Dne 15. 12. 2023 zaslala žalobkyně žalovanému na email [e-mail] a [e-mail] výzvu k převzetí vozidla. Současně mu sdělila, že vozidlo je připraveno k vyzvednutí a že výzvu zaslala již minulý týden. Dále žalobkyně žalovaného požádala, aby ji kontaktoval. Dne 16. 12. 2023 odeslala žalobkyně žalovanému na adresu [e-mail] a [e-mail] sdělení, že vozidlo značky [Anonymizováno] je připraveno k odběru a že žalovaného opakovaně vyzývá ke sjednání konkrétního termínu převzetí, a to v náhradní lhůtě nejpozději do 2. 1. 2024. Žalobkyně žalovaného vyzvala, aby ji kontaktoval za účelem sjednání termínu předání, a upozornila jej, že pokud do 2. 1. 2024 nedojde k převzetí vozidla, bude žalobkyně předpokládat, že o jeho dodání nemá žalovaný zájem a žalobkyně bude nucena v rámci snahy o minimalizaci škod toto vozidlo inzerovat a případně prodat třetí osobě a po žalovaném se pak domáhat náhrady škody, která jí takovým postupem vznikne. Dne 18. 12. 2023 doručila žalobkyně žalovanému do datové schránky další výzvu k převzetí vozidla obdobného obsahu, v níž uvedla i VIN vozidla, které je připraveno k odběru. Dne 3. 1. 2024 doručil žalovaný žalobkyni odstoupení od kupní smlouvy uzavřené dne 11. 7. 2023, jejímž předmětem bylo vozidlo značky [Anonymizováno]. V odstoupení je uvedeno, že se žalobkyně ve smlouvě zavázala dodat vozidlo žalovanému nejpozději do 15. 12. 2023 s tím, že místem plnění bylo ujednáno sídlo žalovaného, tj. [adresa]. Jako důvod odstoupení je uvedeno, že žalobkyně vozidlo nedodala v ujednané lhůtě a žalovaný nemá žádné povědomí o tom, že by se žalobkyně pokusila vozidlo předat žalovanému v jeho sídle v rámci obvyklé pracovní doby v pracovní dny. Dne 17. 1. 2024 doručila žalobkyně žalovanému odstoupení od kupní smlouvy, jejímž předmětem bylo dodání vozidla zn. [Anonymizováno], z toho důvodu, že žalovaný podstatný způsobem (§ 1977 o. z.) porušil svou smluvní povinnost řádně převzít předmětné vozidlo a uhradit kupní cenu, když vozidlo po opakovaných urgencích ve sjednaném termínu do 15. 12. 2023, ani v náhradním termínu do 2. 1. 2024 a 10. 1. 2024 nepřevzal a neuhradil kupní cenu. Současně žalobkyně uvedla, že odstoupení žalovaného ze dne 3. 1. 2024 z důvodu, že se snad žalobkyně nepokusila předmětné vozidlo žalovanému předat, žalobkyně neakceptuje a že se v nejbližší době pokusí předmětné vozidlo předat třetí osobě. Následně žalobkyně inzerovala prodej vozidla [Anonymizováno] s rampou a bezpečnostním kotvením pro vozíčkáře včetně sady zimních pneumatik na stránkách www.auto.cz a pokusila se jej (neúspěšně) nabídnout [Anonymizováno] v rámci vypsané veřejné zakázky. Předmětné vozidlo pak bylo prodáno na základě výběrového řízení [Anonymizováno], za částku 1 533 321,16 Kč s DPH. Tuto částku vyfakturovala následně žalobkyně [Anonymizováno] dne 26. 9. 2024. Dne 5. 9. 2024 vyfakturovala žalobkyně [Anonymizováno] mimo jiné částku 34 000 Kč za Kit Wallbox, adaptérovou desku a 2x nabíjecí panel Webasto Pure II. Black Edition. Dne 1. 10. 2024 [Anonymizováno] žalobkyni mimo jiné částku 34 000 Kč uhradily. Dne 11. 11. 2024 společnost [právnická osoba], vyúčtovala žalobkyni z financované částky ve výši 1 443 288 Kč ze smlouvy č. [Anonymizováno] na předmětné vozidlo úroky za dobu od 7. 12. 2023 do 2. 10. 2024 ve výši 118 389,15 Kč. Žalobkyně společnosti [právnická osoba], vyúčtovanou částku uhradila. Dne 26. 2. 2025 zástupce žalobkyně doručil zástupci žalovaného předžalobní výzvu k uhrazení dlužné částky ve výši 229 788,63 Kč do 7 dnů od doručení výzvy.

8. Po právní stránce dospěl okresní soud k závěru, že žaloba je důvodná. Uvedl, že kupní smlouvou ze dne 11. 7. 2023 vznikla žalobkyni ve smyslu § 2079 povinnost předat žalovanému v termínu do 15. 12. 2023 na adrese [adresa], předmětné vozidlo s úpravami dle zadání žalovaného a žalovanému povinnost toto vozidlo převzít a zaplatit za něj kupní cenu ve výši 1 720 590 Kč bezhotovostním převodem na účet žalobkyně po doručení písemné informace na email [e-mail] o tom, že předmět koupě je k dispozici pro převzetí kupujícím. Zatímco místo plnění bylo ve smlouvě přesně ujednáno, čas plnění dle okresního soudu přesně dohodnut nebyl a byl ponechán zcela na vůli žalobkyně, kdy vozidlo v době od uzavření smlouvy dne 11. 7. 2023 do sjednaného dne 15. 12. 2023 žalovanému dodá. Žalobkyně tak vozidlo mohla dodat nejdříve dne 11. 7. 2023 a nejpozději dne 15. 12. 2023. V souladu se smluvním ujednáním žalobkyně žalovaného včas informovala, že předmět koupě je k dispozici pro převzetí, a současně ho dne 7. 12. 2023 vyzvala k převzetí vozidla v termínu do 15. 12. 2023 a ke sjednání přesného termínu předání. Další výzvu zaslala žalobkyně žalovanému dne 16. 12. 2023. Podle okresního soudu tak žalobkyně splnila svou povinnost vozidlo do 15. 12. 2023 připravit k předání a včas o tom žalovaného informovat. Naopak žalovaný svou povinnost poskytnout veškerou součinnost, která je k předání vozidla potřeba, nesplnil, když na výzvy k převzetí vozidla nereagoval a tyto ignoroval. Žalobkyně proto nemohla splnit svou povinnost dodat, když žalovaný nesplnil svou povinnost převzít. Neposkytnutím této součinnosti se žalovaný dostal do prodlení, v jehož důsledku k prodlení na straně žalobkyně se splněním povinnosti předat vozidlo nedošlo a odstoupení žalovaného od smlouvy z důvodu tvrzeného prodlení žalobkyně je proto neplatné. Naopak prodlení žalovaného s převzetím vozidla trvající od 7. 12. 2023 představuje podstatné porušení smlouvy a odstoupení žalobkyně z tohoto důvodu ze dne 17. 1. 2024 bylo učiněno v souladu s § 1977 o. z. V příčinné souvislosti s porušením povinnosti žalovaného poskytnout potřebnou součinnost k předání vozidla vznikla žalobkyni jednak škoda ve výši 111 352,02 Kč spočívající v rozdílu nabídkové ceny pro žalovaného a realizované ceny, dle tabulkového výpočtu obsaženého v odůvodnění rozsudku, když k tomu okresní soud uvedl, že výše realizované ceny nedosáhla výše původní nabídky, což nelze klást k tíži žalobkyně, neboť cena je vždy výsledkem nabídky a poptávky, kterou prodávající není sto jakkoliv ovlivnit. Další škodu pak představuje částka 118 389,16 Kč, kterou na úrocích žalobkyně uhradila společnosti [právnická osoba], za dobu od 7. 12. 2023 do 2. 10. 2024 v souvislosti s úvěrem poskytnutým žalobkyni na financování předmětného vozidla, kdy žalobkyně z důvodu prodlení žalovaného se zaplacením kupní ceny uvedené společnosti úvěr v dané době nesplatila. V souladu s § 2913 a § 2952 o. z. tak žalovanému vznikla povinnost uvedenou škodu v celkové výši 229 741,18 Kč žalobkyni uhradit ve lhůtě do 7 dnů od doručení výzvy k plnění, tj. ode dne 26. 2. 2025. Neuhrazením dlužné částky do uvedeného dne se žalovaný dostal do prodlení a žalobkyni tak v souladu s ust. § 1970 o. z. vznikl nárok i na požadované zákonné úroky z prodlení. S tímto závěrem okresní soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a procesně úspěšné žalobkyni s odkazem na ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal plnou náhradu nákladů řízení v částce 60 374,21 Kč.

9. Odvolací soud nejprve konstatuje, že nepovažuje rozsudek okresního soudu za nepřezkoumatelný, neboť odůvodnění napadeného rozsudku nebránilo žalovanému řádně formulovat předmět odvolání (odvolací rozsah) ani jeho důvody. K tomu dále odvolací soud uvádí, že měřítkem přezkoumatelnosti soudních rozhodnutí není subjektivní představa účastníka o náležitostech odůvodnění rozhodnutí, stejně jako názor nadřízených soudů, nýbrž především zájem účastníka řízení na tom, aby mohl náležitě využít opravných prostředků proti tomuto rozhodnutí a formulovat odvolací námitky. Podle judikatury Nejvyššího soudu přitom platí, že nelze pokládat za nepřezkoumatelné takové rozhodnutí, u něhož je všem účastníkům nepochybné, jak a proč bylo rozhodnuto, a pokud toto rozhodnutí nebrání účastníku, který s rozhodnutím nesouhlasí, náležitě formulovat důvody opravného prostředku, stejně jako soudu rozhodujícím o opravném prostředku zaujmout názor na věc (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013 ve věci sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3466/2013, usnesení téhož soudu ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3814/2015, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 23 Cdo 3176/2020). Z obsahu odvolání žalovaného přitom plyne, že způsob, jakým okresní soud odůvodnil napadené rozhodnutí, žalovanému nijak nebránil ve vymezení odvolacích důvodů, stejně jako nebránilo odvolacímu soudu seznat, jakými úvahami se okresní soud řídil při svém rozhodování a jaký závěr k věci zaujal. Nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí okresního soudu tudíž odvolací soud v projednávané věci neshledal.

10. Odvolací soud v souladu s ust. § 213 odst. 2 o. s. ř., a to postupem dle § 129 odst. 1 o. s. ř., zopakoval dokazování kupní smlouvou ze dne 11. 7. 2023 a emailovou komunikací stran ze dne 8. 9. 2023 a 29. 11. 2023 a konstatuje, že okresní soud z provedených důkazů učinil správná skutková zjištění, která odvolací soud doplnil, jak bude uvedeno níže.

11. Odvolací soud souhlasí se soudem okresním, že mezi účastníky byla dne 11. 7. 2023 uzavřena platná kupní smlouva, z níž žalobkyni jako prodávající vznikla povinnost žalovanému jako kupujícímu předat předmět koupě specifikovaný v bodě 2.1. smlouvy včetně jeho úprav a příslušenství a umožnit mu nabytí vlastnického práva k vozidlu. Žalovanému pak vznikla povinnost vozidlo převzít a zaplatit za něj sjednanou kupní cenu. Místo a datum dodání předmětu koupě si účastníci dohodli v článku IV. bodech 4.1. a 4.2. do 6 měsíců od podpisu smlouvy, nejpozději však do 15. 12. 2023, přičemž konkrétním místem pro předání vozidla byla adresa sídla žalovaného.

12. Pokud jde o podmínky vzniku nároku prodávající na úhradu kupní ceny a její splatnost, bylo v článcích 3.2. a 3.4. dohodnuto, že se kupující uhradí kupní cenu včetně DPH bezhotovostním převodem na účet prodávající uvedený v záhlaví smlouvy po doručení písemné informace prodávající kupujícímu o tom, že předmět koupě je k dispozici pro převzetí kupujícím, a to na základě faktury vystavené prodávajícím se splatností 14 dnů, přičemž informace o dostupnosti předmětu koupě k převzetí měla být zaslána kupujícímu na emailovou adresu [e-mail]. Podle článku 3.4. měla být kupní cena zboží uhrazena takto: „100 % kupní ceny zboží bude Kupujícím uhrazeno po převzetí předmětu plnění Kupujícím, a to na základě faktury vystavené Prodávajícím“.

13. Odvolací soud s ohledem na nejednoznačnost ujednání o okamžiku vzniku nároku na kupní cenu a její splatnosti v bodě 3.2. smlouvy v návaznosti na doručení písemné informace prodávajícího kupujícímu o tom, že předmět koupě je k dispozici pro převzetí kupujícím a na základě vystavené faktury prodávajícím, podle bodu 3.4. pak vázáné na převzetí předmětu plnění kupujícím, a to na základě faktury vystavené prodávajícím, v souladu s ust. § 555 a násl. o. z., provedl výklad obou smluvních ujednání. Za tím účelem si vyžádal vyjádření stran k otázce jejich úmyslu (vůle) existujícího k datu uzavření kupní smlouvy, pokud jde o vznik nároku prodávajícího na zaplacení kupní ceny, a to v návaznosti na oba citované body kupní smlouvy. V reakcích, které oba účastníci na výzvu odvolacího soudu zaslali, se pak jednoznačně shodli na závěru, že podle jejich shodné vůle měla žalovanému jako kupujícímu vzniknout povinnost zaplatit kupní cenu po předání (převzetí) předmětného vozidla, jemuž mělo dle bodu 3.2. smlouvy předcházet doručení písemné informace prodávajícího kupujícímu o tom, že předmět koupě je k dispozici pro převzetí kupujícím. Splatnost kupní ceny pak byla vázána na vystavení faktury prodávajícího s dohodnutou splatností vyúčtované částky v délce 14 dnů.

14. K tomu pak odvolací soud pro úplnost uvádí, že ač v bodě 3.2. smlouvy bylo sjednáno, že písemná informace prodávajícího o tom, že předmět koupě je k dispozici pro převzetí, měla být zaslána na emailovou adresu [e-mail], fakticky v rámci emailové komunikace stran ze dne 8. 9. 2023 došlo k dohodě o změně kontaktního emailu na straně žalovaného, sdělila-li předsedkyně spolku [tituly před jménem][Anonymizováno][jméno FO], označená jako zastupující subjekt žalovaného v záhlaví předmětné kupní smlouvy, žalobkyni, že s paní [jméno FO] byl „dne 31. 7.“, patrně tedy 31. 7. 2023, rozvázán pracovní poměr, a to bez toho, že by byly předány jejímu zaměstnavateli informace ohledně koupě a financování vozidel. Současně žalovaný dal najevo, že dále míní se žalobkyní komunikovat z emailové adresy, z níž toto sdělení bylo žalobkyni zasláno, tj. z adresy [e-mail], z níž žalovaný žalobkyni kontaktoval i dne 29. 11. 2023. Podle názoru odvolacího soudu byla proto právě tato adresa mezi účastníky dohodnuta jako nová kontaktní emailová adresa žalovaného.

15. V případě dohody účastníků o termínu dodání předmětu koupě žalovanému sjednaného v bodě 4.1. smlouvy odvolací soud souhlasí se závěrem soudu okresního, že termín plnění povinnosti vozidlo dodat byl stanoven v souladu s ust. § 1962 odst. 2 o. z. ve prospěch dlužníka, tedy žalobkyně. Tuto svou povinnost mohla žalobkyně splnit kdykoliv od data uzavření smlouvy až do dne 15. 12. 2023.

16. Určení konkrétního dne (okamžiku) splnění závazku dodat vozidlo žalovanému kupujícímu tedy bylo výslovně ponecháno na vůli žalobkyně, která byla oprávněna okamžik plnění určit, a to bez jakékoliv součinnosti se žalovaným, který byl naopak kdykoliv v době od 12. 7. 2023 do 15. 12. 2023 povinen nabídnuté plnění žalobkyně převzít. Žalobkyně proto mohla žalovanému předem oznámit termín, kdy se dostaví do sjednaného místa plnění závazku za účelem předání vozidla, mohla žalovanému dokonce plnění nabídnout bez předchozího upozornění, toliko po sjednaném upozornění, že předmět koupě je připraven k předání (čl. 3.2. smlouvy), a to aniž by žalovaný byl oprávněn či dokonce povinen se žalobkyní dále jednat o přesném času plnění. Jedině takové právní jednání žalobkyně ve formě výzvy k převzetí provedené v místě sjednaného plnění závazku, bez ohledu na to, zda předem avizované či nikoliv, by bylo možno z právního hlediska posoudit jako včasnou výzvu žalobkyně jakožto dlužníka adresovanou žalovanému jako věřiteli k převzetí nabízeného plnění.

17. K tomu odvolací soud uvádí, že splnění závazku (soluce) nastává na základě jednostranného právního úkonu dlužníka, kterým dlužník poskytuje věřiteli předmět plnění s úmyslem splnit svůj dluh. Má-li dlužník splnit závazek něco dát, vyžaduje se i právní úkon (jednání) věřitele, kterým plnění přijímá. Přijetí plnění od dlužníka je naopak jednostranným právním úkonem věřitele nezbytným k tomu, aby dluh byl splněn (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2008, sp. zn. 33 Cdo 1842/2008).

18. Výzvy či sdělení ze dne 7. 12. 2023 i ze dne 16. 12. 2023 zaslané do datové schránky žalovaného či na jeho kontaktní emailovou adresu přitom žádné určení termínu, kdy dojde v místě plnění k předání vozidla žalovanému, neobsahuje. V nich je žalovanému toliko sdělováno, že žalobkyně je k předání vozidla připravena a současně je žalovaný žádán, aby kontaktoval žalobkyni za účelem sjednání konkrétního termínu předání vozidla. Je nutno dát žalovanému za pravdu, že byl-li čas plnění povinnosti předat vozidlo sjednán ve prospěch žalobkyně jakožto prodávající a nebylo-li mezi účastníky v tomto směru ujednáno ve smlouvě cokoliv dalšího, nebyl žalovaný povinen na výzvy žalobkyně reagovat a vést jednání o konkrétním čase předání vozidla, jehož určení, jak shora uvedeno, bylo výslovným právem žalobkyně, a to bez jakékoliv nezbytné součinnosti se žalovaným. Výzvy, které žalobkyně žalovanému zaslala dne 7. 12. 2023 a 16. 12. 2023, tak dle názoru odvolacího soudu bylo možno považovat toliko za písemnou informaci prodávajícího o tom, že předmět koupě je k dispozici pro převzetí kupujícím ve smyslu čl. 3. 2. kupní smlouvy, které však podle výsledku provedeného výkladu smlouvy nepostačují k samotnému předání vozidla ani ke vzniku nároku žalobkyně jakožto prodávající na kupní cenu předmětu koupě.

19. Nedostavila-li se žalobkyně k předání vozidla kdykoliv v termínu do 15. 12. 2023 ve sjednaném místě plnění, nesplnila svou povinnost prodávající dodat žalovanému kupujícímu předmět koupě, žalovanému nevznikla povinnost přijmout plnění, které mu nebylo řádně nabídnuto ve sjednaném místě, a žalobkyně se tak počínaje dnem 16. 12. 2023 dostala do prodlení se splněním své povinnosti předat (nabídnout k převzetí) žalovanému předmět koupě. Neučinila-li žalobkyně řádný pokus o předání vozidla vůči žalovanému ani po datu 16. 12. 2023 a její prodlení trvalo více než 15 dnů, pak byl žalovaný v souladu s ujednáním obsaženým v bodě 3.6. smlouvy oprávněn k datu 3. 1. 2024 od předmětné kupní smlouvy odstoupit. Odstoupením od kupní smlouvy došlo k jejímu zrušení, včetně zániku vzájemných povinností stran dodat předmět koupě (prodávající) a zaplatit za něj kupní cenu (kupující).

20. Žalovanému je nutno dát za pravdu i v jeho tvrzení, že ač předmětem koupě bylo vozidlo, předání vozidla v návaznosti na jeho přepis v registru vozidel či zaškolení obsluhy vozidla nebylo mezi stranami dohodnuto.

21. Uvedené tak znamená, že ke zrušení smlouvy došlo z důvodu na straně žalující prodávající, která v souladu se smlouvou nedodala žalovanému předmět koupě. Naopak žalovaný žádným způsobem své smluvní povinnosti neporušil, neboť mu povinnost převzít vozidlo před okamžikem zrušení smlouvy v důsledku odstoupení ze dne 3. 1. 2024 nevznikla, neboť do té doby žalobkyně ve sjednaném místě pro předání se nepokusila vozidlo žalované předat.

22. Prodala-li žalobkyně následně vozidlo s úpravami a dalšími komponenty, původně určené pro žalovaného, za nižší kupní cenu, než kterou měla podle uzavřené kupní smlouvou obdržet od žalovaného, nedošlo ke vzniku újmy na její straně ve formě ušlého zisku v příčinné souvislosti s jednáním žalovaného, který tak žalobkyni za škodu neodpovídá.

23. Totéž pak bezezbytku platí pro tvrzenou újmu ve formě zaplacených úroků z úvěru sjednaného žalobkyní na pořízení předmětného vozidla. V této části však odvolací soud posoudil nárok žalobkyně na náhradu škody jako nedůvodný již s ohledem na absenci předvídatelnosti škody, neboť žalobkyně žádným způsobem neinformovala žalovaného o tom, že na pořízení vozidla použila úvěrové prostředky, za které je povinna platit úroky. Pokud žalobkyně v podaném odvolání namítala, že je obecně známo, že prodejci aut tyto nakupují za značné prostředky získané úvěrováním, pak ač tato skutečnost může být známou mezi prodejci aut, není skutečností známou „obecně“, tedy každému průměrnému rozumnému kupujícímu vozidla, proto ani nemusela být známa žalovanému, jehož předmět činnosti s obchodováním s motorovými vozidly přímo nesouvisí. Současně proto ani nebylo povinností žalovaného v rámci prevence předcházení vzniku škod u žalobkyně zjišťovat, jakým způsobem nabyla či míní nabýt vozidlo, jehož vlastnictví podle uzavřené smlouvy následně převede na žalovaného. Není-li dána předvídatelnost škod, nemohla být mezi vznikem uvedené újmy na straně žalobce a jednáním žalovaného ani příčinná souvislost, což dle názoru odvolacího soudu platí i v podmínkách právní úpravy platné od 1. 1. 2014, která ustanovení obdobné tomu, které bylo uvedeno v ust. § 379 zák. č. 513/1991 Sb., již neobsahuje (srov. nález Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2007, sp. zn. I. ÚS 312/05, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2018, sp. zn. 32 Cdo 871/2018, ze dne 15. 8. 2017, sp. zn. 25 Cdo 3285/2015, či ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 32 Cdo 4261/2018).

24. Nad rámec výše uvedeného se odvolací soud s ohledem na skutečnosti, které vyšly v řízení najevo, dále zabýval tím, zda ve smyslu ust. § 6 odst. 1 a 2 a § 8 o. z. není možno jednání žalovaného, který nesporně od žalobkyně obdržel žádosti o komunikaci ve věci určení konkrétního okamžiku předání vozidla, považovat jako nepoctivé, zjevně zneužívající či dokonce za odporující dobrým mravům ve smyslu ust. § 580 o. z., a to v souvislosti s jeho odstoupením od kupní smlouvy ze dne 3. 1. 2024, a dospěl k negativnímu závěru. Za nepoctivé, zneužívající či dokonce nemorální nelze považovat jednání, a to i ve formě nekonání (nereagování na výzvy žalobkyně), které vychází ze vzájemného konsensu vůle stran vyjádřené ve smlouvě, jež obsahuje všechna potřebná ujednání a dohody nezbytné pro splnění vzájemných povinností jejich stran. Skutečnost, jež vyplývá z emailu žalovaného z 29. 11. 2023, o tom, že na financování v pořadí třetího nakupovaného vozidla žalovaný nemá prostředky, ještě neznamená, že ke změně tohoto stavu nedošlo v době do 15. 12. 2023, kdy mělo být nejpozději vozidlo žalovanému dodáno. Nelze přitom dle názoru odvolacího soudu ani poukazovat na postup účastníků při předání dvou předchozích vozidel tov. zn. [Anonymizováno] v září 2023, kterému předcházel email žalobkyně, v němž v souladu s ujednáním ve smlouvě určila konkrétní termín předání vozidla v souladu se smlouvou, toliko však žalovanému poskytla možnost vyvolat jednání o jeho změně za termín, který by žalovanému lépe vyhovoval. Žalovaný tedy mohl i v tomto případě důvodně očekávat, že žalobkyně termín předání vozidla sama určí, aniž by on za tím účelem musel vyvíjet jakoukoliv aktivitu, k níž podle smlouvy povinen nebyl. Předmětem řízení pak nebyl žádný vlastní nárok žalovaného vůči žalobkyni, kterému by bylo možno s poukazem na nepoctivost, nemravnost či zneužívající charakter možno odepřít důvodnost.

25. S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud, na rozdíl od soudu okresního, dospěl k závěru, že nárok žalobkyně není důvodný a podané žalobě není možno vyhovět, proto v souladu s ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. rozsudek okresního soudu ve výroku I. změnil tak, že žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl.

26. Současně se změnou napadeného rozsudku odvolací soud v souladu s ust. § 226 odst. 1 a 2 a § 142 odst. 1 o. s. ř. originárně rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že procesně zcela úspěšnému žalovanému přiznal na náhradu nákladů řízení částku 38 680 Kč sestávající z náhrady nákladů na právní zastoupení žalovaného u 4 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastupování, sepis odporu proti platebnímu rozkazu, sepis vyjádření ve věci samé ze dne 14. 11. 2025 a účast u jednání okresního soudu) po 9 220 Kč [§ 11 odst. 1 písm. a), d) a g), § 7 bod 6 vyhl. č. 177/1996 Sb. – advokátní tarif], a z náhrady paušálních výdajů zástupce žalovaného k uvedeným 4 úkonům právní služby po 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu).

27. O náhradě nákladů odvolacího řízení pak bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že i v odvolacím řízení plně procesně úspěšnému žalovanému byla na náhradě nákladů tohoto řízení přiznaná částka 30 828 Kč sestávající z náhrady nákladů na zaplacený soudní poplatek z odvolání ve výši 11 488 Kč a z náhrady nákladů na zastoupení žalovaného v odvolacím řízení u dvou úkonů právní služby (sepis odvolání a účast u jednání odvolacího soudu) po 9 220 Kč [§ 11 odst. 1 písm. d) a g), § 7 bod 6 advokátního tarifu] a z náhrady paušálních výdajů zástupce žalovaného k uvedeným dvěma úkonům právní služby po 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu).

28. Současně odvolací soud v projednávané věci neshledal ve smyslu ust. § 150 o. s. ř. žádné důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by procesně úspěšnému žalovanému zcela či zčásti právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.